Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

My i nadále vycházíme z přesvědčení, že ani podpora v nezaměstnanosti, ani tento preventivní zákon proti cizincům není schopen dokonale a definitivně vyřešiti otázku nezaměstnaných dělníků a zaměstnanců v tomto státě. My proto urgujeme znova osnovu zákona o zprostředkování práce. Při tom zdůrazňujeme, že takový zákon nesmí obcházeti staré osvědčené zprostředkovatelny našich odborových organisací, a domníváme se, že by podobné reformní opatření bylo s to, zlepšiti také situaci na trhu práce. Poukazujeme při této příležitosti také na usnesení společného sjezdu soc. demokratických stran v republice Československé, kde stejně bylo mluveno jak o otázkách hospodářských, tak o otázkách soc. politických. Vážné jednání tohoto historického sjezdu soc. demokratů bez rozdílu národností v Československé republice jistě je nám podnětem, abychom při každé příležitosti vyzdvihovali mravní význam oněch usnesení a kategoricky žádali, aby zejména ony části, jež se týkají sociální a hospodářské ochrany zaměstnanců a dělníků, byly co nejdříve v dohodě s námi uvedeny ve skutek. (Tak jest!)

My jsme prohlásili na našem společném sjezdě, že nehlasujeme snad pro resoluce, které mají býti pouze určitým dokumentem a součásti sjezdového protokolu. Naopak my spatřujeme v resoluci společného sjezdu soc. demokratů program, který znamená dobrou sociální a dobrou hospodářskou politiku v tomto státě. (Tak jest!)

A budeme-li vždy pamatovati, že jsme státem, který může pomocí své dobré výrobnosti zaměstnávati každého dělníka a zaměstnance, nebude třeba podobných zákonů, které mohou vykonati a pravděpodobně vykonají určitý neblahý vliv na zaměstnance vůbec.

Znovu zdůrazňuji a žádám, aby vláda v nejkratší době opatřila si statistiku československých příslušníků dělníků a zaměstnanců v cizině, abychom ji mohli také prozkoumati a zavčas se postarati, aby nepřímé snad důsledky tohoto zákona nepostihly naše příslušníky v cizině.

Vedle toho ještě žádáme, aby při provádění zákona bylo pamatováno na součinnost s odborovými organisacemi, která je pouze v §u 13 poněkud zachycena. Je však třeba, aby odborové svazy mohly zde uplatniti své bohaté zkušenosti a mezinárodní styky.

Ve smyslu svých zásad vypracovali jsme k jednotlivým paragrafům osnovy opravné a doplňující návrhy a návrhy, které znamenají vsunutí nových ustanovení. Odpovídají potřebě našich i cizích dělníků, odpovídají potřebě našeho státu, a žádám proto slavnou sněmovnu, aby těmto návrhům dala také souhlas. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Schubert. Dávám mu slovo.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Vláda podala tento návrh zákona, jehož účelem jest v době nepříznivého stavu na zdejším trhu práce zavésti rozličná pracovní omezení. Všichni jsou si ovšem vědomi, že nelze a není dovoleno nyní takovou ochranu prováděti do krajnosti, a tento návrh zákona se také úplně vyhýbá takovým krajnostem. Přivrženci a dokonce četní protivníci tohoto návrhu scházejí se v tom, že kromě toho může přece přijíti doba, jež může vyžadovati případně ještě vyšší ochrany, a že po té stránce dlužno se přizpůsobiti i zákonodárství sousedních států a skorem všech evropských států, aby pro pozdější dobu byla a mohla býti vytvořena vzájemná základna pro vyjednávání. To poslední jest jistě okolností, která zasluhuje pozornosti.

Stanovisko zemědělství jest toto: Podle statistiky nelze považovati stav pracovního trhu za katastrofální, poněvadž podle výkazů ústředního úřadu práce a ústavu pro zprostředkováni práce počet nezaměstnaných uchazečů v četných, ale nikoli ve všech povoláních stále klesá. Tak na př. bylo r. 1923 v Československu, kde jsou asi 4 miliony nesamostatně výdělečných osob, 321.000 nezaměstnaných, ke konci r. 1927 jen 35.777. Od nás většinou odcházejí do ciziny, s výjimkami, jež uvedu později, nekvalifikované síly, kdežto vysoce kvalifikované síly, jichž jest zapotřebí v zemědělství a v průmyslu, stěhují se z ciziny do Československa. Radikálního, přílišného omezení volného pobytu zákon tedy nezná a my ho také nechceme. Pro zemědělství má toto stěhování zcela zvláštní význam, poněvadž právě mnoho našich pracovníků odchází do ciziny, aby se tam lépe vzdělali ve všech odvětvích zemědělství a jako úplně vzdělané síly zase se vrátili do vlasti. Zvláště schází u nás úplně vzdělané síly v oboru chovu dobytka, mléčného hospodářství a pěstování rostlin. To praví všechny naše příslušné zemědělské vůdčí organisace. V cizině zemědělství vykazuje v tomto oboru značné technické a organisační pokroky. Možností lepšího vzdělání pracovních sil v cizině umožňuje se také snáze sociální vzestup ve zdejší zemi, a tak mnohý absolvent zemědělského učiliště, který pro pozemkovou reformu nebyl by mohl dostati místo, dodatečným vzděláním v cizině snáze si pracovní místo vybojuje, jak tomu jest na př. často u švýcarského personálu. Tento zákon naprosto neodnímá možnosti našemu zemědělskému dorostu, aby se v cizině úplně hodnotně vzdělal, na svůj užitek a v náš prospěch. Mládež patří do světa, mládež nesmí zakrněti v úzkých hranicích vlasti. Mládež musí viděti něco nového, pochopiti něco nového a získati světový rozhled. Mládež má se vraceti nasycena novými vědomostmi a znalostmi a po svém návratu působiti k hospodářskému převratu, k hospodářské revoluci v dobrém smyslu. Zákon zní proto tak, že nikdy nelze očekávati odvetných opatření od ciziny. Taková strašidla nechť se nám tedy nemalují na stěnu.

Nesměli jsme se v zákoně ukázati malichernými a zachovati se odmítavě proti nečetným vysoce kvalifikovaným pracovníkům, jichž sami potřebujeme, a lit. b) §u 8 byla zvláště za tímto účelem formulována a již předem zajišťuje, že se s takovými žádostmi bude zvlášť liberálně zacházeti. Odvetných opatření jiných států nejen že se nemusíme vůbec obávati, nýbrž zcela naopak teprve před několika dny vyjednávání mezi zástupci německé a československé vlády o získávání československých zemědělských kočovných dělníků pro německé zemědělství vedlo k dobré dohodě, která dne 2. února letošního roku, tedy před několika dny, byla podepsána v německém říšském ministerstvu práce a výměnou not uvedena v platnost. Již to samo usvědčuje ze lži ty, kteří nám taková strašidla malují. Zákon nepřepíná v neodůvodněné, přílišné ochraně domácího trhu práce, již z toho důvodu nikoli, poněvadž přistěhování nečetných vysoce kvalifikovaných pracovníků všeobecně nemá naprosto vlivu na určení pracovních mezd v zemědělství. Zajisté známe i my čísla statistiky a víme, že jest více československých příslušníků zaměstnáno v cizině než naopak cizích u nás. V Rakousku jest třikráte a v Německu čtyřikráte tolik Čechoslováků zaměstnáno než naopak Rakušanů a říšských Němců u nás. Zajisté, není snad vesničky v historických zemích - již naprosto nemluvě o Slovensku a Podkarpatské Rusi - z níž by nebyl někdo v cizině. I to víme, že počet nezaměstnaných v Československu právě nyní klesl a činí asi 8%, jak jsem uvedl již na začátku. Ke všem těmto okolnostem se přihlíželo, a proto zákon dostal - vysvětlím to později - také mnohem mírnější a povolnější znění, než jiné, stejné evropské zákony a dokonce než podobné zákony států s námi sousedících. Kromě toho musím ukázati i na dávky, které zaměstnavatel musí platiti za to, že zaměstnává cizozemce. Stát dává si podle nařízení ze dne 18. června 1925, č. 163 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních od případu k případu platiti poplatky za pobyt při přijímání cizozemců do práce. Aby se zde zasáhlo spravedlivě a šetrně, bylo výslovně v §u 13, lit. c) ustanoveno - a i to jest úspěchem - že pro zaměstnání příslušníků jednotlivých států dlužno stanoviti obdobné podmínky, jaké platí v příslušném státě pro zaměstnání československých příslušníků: tedy úplná, spravedlivá vzájemnost. Zákon právě usiluje na všechny strany působiti rozumně a snášenlivě.

Není nezajímavo na př. zjistiti, že na hranicích naší země, tedy na venkově musíme zaměstnávati cizozemské pracovníky. Nedostatek dělnictva na venkově, nezaměstnanost ve velkoměstech, to jest stav, jejž dlužno nazvati nezdravým. Právě stát a průmysloví dělníci nemají zájmu, aby se příliš mnoho pracovníků z venkova nastěhovalo do měst; vyrovnání bylo by i zde na místě v zájmu zaměstnavatelů a zaměstnanců. Pustne-li venkov odchodem pracovníků a získává-li město na nezaměstnaných, oba tím trpí.

Zkoumáme-li podrobněji projednávaný návrh zákona, musíme s ním rozhodně srovnati zákonodárství sousedních států, ke kterým musíme zvláště přihlížeti, především Německa a Rakouska. Takové zákony bývají většinou mezi sousedními státy vydány na stejném základě. Ustanovení tohoto zákona netýkají se cizozemců, kteří před 1. květnem 1923 přišli na území Československé republiky a nepřetržitě zde pracovali. Bohužel četné sousední státy vymezily tuto lhůtu ostřeji. Německo ustanovuje pro zemědělské dělníky jako rozhodující den 1. leden 1913, kdežto tento zákon uznává den příchodu o 10 let později. Pro nezemědělské dělníky jest v Německu rozhodujícím dnem 1. leden 1919, u nás platí zde i všude 1. květen 1923. Tento zákon jest liberálnější a v zahraničním zákonodárství spočívá hlavní příčina, že se nám nepodařilo posunouti rozhodující den dále až do dne platnosti tohoto zákona, právě proto, poněvadž zákonodárství sousedních zemí sahá příliš daleko zpět a příliš přísně. Zde jsou však také nakupeny rozpory, které ostatně při dobré vůli budeme moci dále se všemi státy urovnati a na nich se dohodnouti a rozličné vlády právě tím, že byl tento zákon vydán, budou teprve moci, vycházejíce si vzájemně vstříc, zahájiti jednání. Krok za krokem, ale jistě, zahájí se zrušování všech těchto zbytků opatření, které způsobila válka. Krajnosti dlužno i zde jako všude odmítnouti. Podle zákona ovšem dávno udělená povolení neztrácejí platnosti. Nabytých práv dlužno dbáti.

Právě tak byly v rozličných zákonodárstvích stanoveny tresty zhola odlišné. Německo ustanovuje peněžní tresty do 10.000 marek. Násobíme-li to osmi, činí to velkou částku 80.000 Kč. Kromě toho vězení až do 6 měsíců. Přísný německý duch pořádku projevuje se i zde; také německý zákon o berní reformě ustanovil mnohem těžší tresty nežli my. Podle našich jiných poměrů byly ustanoveny mnohem nižší tresty. Pro nás jest zvláštní zárukou i § 8, lit. b), a tím jsou vážně chráněny naše nečetné kvalifikované a osvědčené cizozemské síly, které často pracují i na státních statcích, poněvadž, pokud jde o den příchodu ustanovený v §u 2, snáze dostanou dispensi. Proto zcela zvláště vítáme toto ustanovení. Ale ještě více. Příště budou moci i naše zemědělské rady a živnostenské korporace podávati svá mínění. I to jest právo, které se zadostučiněním přijímáme a jež zaručuje dobré vyřízení všech odůvodněných žádostí a jest zlepšením návrhu.

Zdůrazňují-li protivníci, že tento zákon jest bezúčelný, pak to není správné a jest to zřejmé nadsazování. Každá oposice má přece právo nadsazovati. Uvedeme-li to na pravou míru, pravím jako v úvodu: přílišná ochrana není na místě. Že však i u nás jsou obory, které velice vyžadují této ochrany, o tom se zmiňuji opíraje se o zprávy, které jsem obdržel. Dělníci z cizích států a jiné kvalifikované osoby vyučili se v Rudohoří vyráběti hudební nástroje a dnes se s jejich pomocí zřizují velké továrny na hudební nástroje v Miláně, a Rudohoří tím trpí, ztrácí část svého vývozu. Listina ztrát německých Čech! Skláři - sklářství jest zvláště německým průmyslem - najímají se pro jiné státy a sklářský průmysl putuje do ciziny. Ochrana pracovního místa připoutala by i sklářského dělníka k vlasti a měla by se učiniti zde i jiná opatření. Dokonce i krajkářky jsou najímány pro cizinu, aby i tento vývozní obor nám byl vyrván z rukou, nehledě k tomu, že již dnes u nás vyrobené a lacino do ciziny vyvezené krajky odcházejí většinou do Bruselu a pak jako pravý bruselský výrobek, ani o atom lepší, než byly vyrobeny, jsou dodávány do Paříže, Londýna a Ameriky s přirážkou několika set procent. (Výkřiky na levici.) To všechno jest ovoce cizozemského průmyslového vyzvědačství. Nejsou to všechna odvětví živností, která jsem uvedl, jejich výpočet není ještě ani zdaleka úplný, odvětví, která jsou zdomácnělá v našich chudých a nuzných pohraničních krajinách. Na ně bude tento zákon blahodárně působiti a jen u cizinců, kteří přicházejí jen za tím účelem a nejsou to, což jest zvláštní, ani Rakušani ani říšští Němci - aby nám po japonsku vytrhli z rukou naši výrobu, bude klidně, avšak jasně odhalovati jejich nekalé úmysly. Není třeba záviděti takovým zvláště schopným domácím dělníkům, kteří podlehnou svodům ciziny, neboť za kratší nebo delší dobu, až jich nebudou již potřebovati, budou prostě propuštěni a bez chleba. Mouřenín vykonal svou povinnost, mouřenín může jíti. Dále si přejeme, aby pásmo tak zvaného drobného pohraničního styku, které jest dosud omezeno na 10 km, bylo rozšířeno nejméně na 20 až 30 km. I to by mělo býti rychleji provedeno. Hranice chce dýchati, ale nemůže. Omezení pohraničního styku jest také dávno přežilým, válečným opatřením. Bohužel nelze toho sice provésti v mezích tohoto zákona, ale přes to budiž k tomu dán podnět. Při této příležitosti chci projeviti také přání, že by bylo vhodno zavésti ostřejší ochranu vystěhovalců a ostřejší dozor nad rozličnými paroplavebními společnostmi, neboť i zde jde o ochranu našich pracovníků, kteří i když odcházejí, přece se jen většinou zase vracejí. Zvláště bylo by dlužno ostřeji dohlédnouti na italské společnosti. Již před válkou stačilo navštíviti pouze italská pohraniční města, jako na př. Videm - a já jsem to učinil - aby bylo lze viděti, jak dotěravě tam vystěhovalečtí agenti provozují své nekalé rejdy, a tehdy bylo veřejným tajemstvím, že i obyvatelé bývalého rakouského přímoří pro tento druh lidí byli nechráněnou zvěří. Nyní právě na Šumavě vzrůstá vystěhovalecké hnutí do Kanady, a bylo by jistě na místě, aby se zvláště přihlíželo k ochraně těchto našich vystěhovalců, a to by si měla zapamatovati zvláště naše kanadská zahraniční zastupitelstva. Dále bylo by nutno úplně provésti ochranu všech našich osob v cizině pojištěných. Radostné počátky dlužno již zaznamenati. Po této stránce se nám přece podařilo dosáhnouti pro naše občany plné výplaty rakouských a maďarských pojištění. Také Belgie staví se nyní po této stránce na liberálnější stanovisko, s Německem jsou vyjednávání v plném proudu, nehledě k tomu, že četné velké říšskoněmecké pojišťovny již nyní začínají plně vypláceti. I to jest ochrana domácí práce, ochrana domácího spořivého dělníka, jíž jsme dosáhli. Dovoluji si poukázati ještě na jinou okolnost, že totiž dnes již mohou naše politické úřady I. stolice našim zaměstnancům a jejich rodinám udržeti jejich pracovní místo v cizině a tím je chrániti před nouzí a neštěstím. Četní otcové rodin, kteří mají v cizině dobré místo, nekonají posledního cvičení ve zbrani, poněvadž by jinak ztratili své místo a vydáni v šanc nouzi připadli by později na obtíž svým domovským obcím. Tato věc stává se pro ně zvlášť palčivou, když uplyne platnost jejich pasu a oni se musejí obraceti na své domácí politické úřady I. stolice, aby jim prodloužily pas. Zde měla by býti mírnější praxe a pasy by se měly prodlužovati snáze a rychleji. I naše zastupitelstva v cizině blahovolně pohlížejí na tuto věc a často sama radí takovým osobám, aby se rychle obrátily se svou žádostí na politické úřady. Že tento návrh zákona bude rychle projednán, vítáme především proto, poněvadž se tím brzy odstraní visa mezi Československem a Rakouskem a Německem. Až nastane tato svoboda cestování, budou staré obtížné šikány zrušeny, cizinecký ruch znovu ožije a cizí peníze budou ve větší částce plynouti do naší země. Naše obyvatelstvo ušetří mnoho tisíc, když nebude musiti platiti za visa. I to jest úspěch, jenž bude velice užitečný našemu lidu, který často musí dojížděti do Vídně a do Německa. Německo snížilo poplatky za visa i do Ameriky a také Švýcarsko následovalo tohoto příkladu. Amerika projevila k těmto oběma státům méně ochoty, než tyto oba státy k Americe. Ovšem dlužno zjistiti, že páni dolaroví baroni tam za velikou louží jednají s Evropou jako s méně cennou a po této stránce jsou velice zdráhaví. Podle toho, co jsem zaslechl, vyjednává v těchto dnech naše ministerstvo pro věci zahraniční rovněž se Spojenými státy, aby poplatky za visa byly sníženy z 10 dolarů na 1 dolar. Doufejme, že tomuto jednání kyne lepší úspěch a že v tomto případě Spojené státy budou pro nás přístupnější, když na druhé straně tučné úroky z půjček přesně odtud putují do Ameriky.

Konče své vývody, opakuji: Tento zákon jest ve svém mírném a ohleduplném znění nutným a má strana bude tedy pro něj hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Horpynka. Dávám mu slovo.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! Jestliže klub poslanců něm. strany národní úplně odmítá vládní návrh zákona o ochraně domácího trhu práce, tisk 1227, neděje se to naprosto z toho důvodu, jako by německá národní strana, jako strana oposiční, musila zásadně hlasovati proti každému vládnímu návrhu. Naopak, k našemu zamítavému stanovisku nutí nás tolik čistě věcných důvodů, že jsem uznal za vhodné aspoň částečně, a co možná krátce je zde přednésti, ačkoliv jsem si vědom, že při dobře disciplinovaném systému společné diktatury smíšené národní vládní většiny bude naprosto nemožno vládní návrh odvolati, ale ani již provésti vhodné změny na návrhu zákona.

19. století přineslo veškerému lidstvu osvobození selského stavu z podanství a tím začínající kapitalistické výrobní metodě umožnilo opatřiti si pro svá výrobní odvětví potřebné a vhodné zaměstnance. S počátku byly provozovny zřizovány vždy tam, kdy byly nejlepší zaměstnanci a v největším počtu, později přišlo se k jinému názoru. Výrobny byly zřizovány tam, kde suroviny a pomocné látky dovolily výrobu nejracionelnější a nejlevnější. Dělníkům bylo zároveň umožněno, aby se mohli přestěhovati do oněch výrobních míst, kde doufali, že naleznou nejlepší mzdu. že tam budou moci nejlépe rozvinouti své schopnosti a že tam naleznou pro sebe nejlepší životní podmínky. Průběhem tohoto vývoje otevřel se dělníkům a průmyslovým zaměstnancům celý svět, státní hranice jako nepřestupné zdi pozbyly svého významu. každý pracující člověk mohl se volně stěhovati. Nikdo nebude moci popírati. že tato volnost pobytu, která mimochodem řečeno nejlépe také odpovídá vrozené touze po svobodě, tkvící v každém člověku, nepovznesla jednak hospodářsky i kulturně veškeré pracující lidstvo, jednak nepřinesla však také velký užitek technické a ekonomické organisaci hospodářství a vedle toho ještě také nepomohla jako účinný regulativ nežádoucím zjevům přelidnění hospodářsky zaostalých krajů. Snad možno požadavek svobodného obchodu, volání po volném obchodování se zbožím chápati jako přirozený následek svobodného pobytu dělnictva.

Nelze si vůbec ani představiti, k jaké kulturní, technické a hospodářské dokonalosti byl by přivedl tento princip svobody volného obchodování se zbožím a volného stěhování pracujících lidí veškeré lidstvo, kdyby se byla světová válka a její následky, které se příčí každému lidskému rozumu, nebyly postavily v cestu tomuto přirozenému vývoji jako nepřekonatelné překážky.

Světová hospodářská konference v Ženevě ukázala jasně všem myslícím lidem, jak škodlivě působí vzájemné uzavření nově vzniklých národních, hospodářských oblastí v Evropě a že jen vzájemné dorozumění evropských států na poli obchodně-politickém a přirozený a zdravý hospodářsko-politický vývoj jednotlivých států, zakládající se na tomto dorozumění, může zabrániti chaotickému zhroucení této pevniny. A jakou úlohu hrálo na těchto mezinárodních kongresech Československo? Zatím co se jeho zástupci při takovýchto příležitostech rozohňují pro internacionalismus a hospodářskou spolupráci evropských států a pronášejí nejkrásnější fráze o dorozumění, československá sněmovna provádí současně pravý opak. Zde se uměle a nerozumně zřizují celní přehrady, které, prý na ochranu naší výroby, omezují dovoz zboží, avšak ihned také na škodu naší výroby znemožňují vývoz zboží a mají v zápětí pro náš průmysl ztrátu světového trhu. Ministr obchodu má svázané ruce a nemůže zahájiti obchodní politiku, která by podporovala hospodářské zájmy tohoto národnostního státu, poněvadž podivu hodné cesty zahraniční politiky pana ministra dr Beneše mu to úplně znemožňují. Vzpomeneme-li si v souvislosti s tím jen na události podzimu 1926, kdy ministr dr Beneš jako předseda odzbrojovací komise v Ženevě pracoval o smíření národů a o mír mezi národy, zatím co v téže době dal si v Praze ministr Udržal parlamentem povoliti celou serii vojenských předloh, jako jedenáctiletý úvěr na zbrojení, prodloužení vojenské presenční doby, zvýšení kontingentu vojska, zavedení náhradní zálohy, zákon o certifikatistech a mnoho jiných, musíme doznati, že Československo hraje zde úlohu proradného spojence, kterého velmi brzo nebude moci mezi evropskými národy nikdo vážně bráti nebo pokládati za hodného důvěry.

Takto dlužno také posuzovati tento návrh zákona o ochraně domácího trhu práce. Státy sousedící s Československem, zvláště poražené státy Německo a Rakousko, vydaly sice v dobách největších hospodářských a obchodních krisí takovéto nouzové zákony na ochranu domácího trhu práce, které však, porovnáme-li je se zde předloženým vládním návrhem, jednak jsou mnohem benevolentnější, jednak však také, pokud jde o zákonodárnou techniku, jsou obratněji a přesněji stylisovány. Československo spokojilo se tenkráte jen administrativními opatřeními na ochranu domácího trhu práce a ještě r. 1925 odmítlo upoutati na sebe pozornost ciziny zvláštním zákonem. Nyní, kdy v Německu a Rakousku stále více se upouští od přísného provádění tohoto zákona, rozpomíná se náhle zdejší vláda a post festum přichází před sněmovnu s takovýmto zákonem. Nikdo si nedovede vysvětliti, proč to vlastně dělá. Tímto zákonem má se prý umožniti v dohodě se sousedními státy zrušení vidování pasů, totiž povinné vidování. Naproti tomu musím však konstatovati, že zákon o ochraně domácího trhu práce jest nezpůsobilý prostředek ke zrušení povinného vidování pasů. Vidování pasů nebylo zavedeno k účelům sociálně politickým, nýbrž policejním.

Brániti se proti zrušení povinného vidování pasů ochranou domácího trhu práce, není nic jiného, než doznati, že se vidování pasů zneužívalo k účelům, pro něž zřízeno nebylo a na druhé straně splnila-li administrativní opatření na ochranu domácího trhu práce úplně svůj účel, není třeba, aby jen pro zrušení povinného vidování daleko pružnější a lehčeji změnitelná opatření byla nahrazena strnulým a těžce měnitelným zákonem.

Zbývá tedy ještě jen jedno odůvodnění, že si československá vláda chce tímto zákonem opatřiti možnost, aby ve vhodné chvíli mohla rychle sáhnouti k odvetným opatřením proti Německu a Rakousku. Ale pak přichází teprve hodně pozdě. Logické by bylo bývalo, kdyby tato zákonná základna pro odvetné účely byla vybudována již r. 1925, kdy podobná opatření učinily i sousední státy. Dále nelze však přehlížeti toho, že kdyby se užilo odvetných opatření, Československo bylo by proti Německu a Rakousku daleko v nevýhodě. Před světovou válkou byly země, které dnes tvoří území Československé republiky, typickými zeměmi vystěhovaleckými. Zvláště ze sudetských zemí v Československu stěhovali se dělníci nejen do alpských, rakouských zemí, nýbrž i do Německa, Maďarska, do Švýcarska a do ostatních průmyslových států. Statistické údaje výsledků rakouského sčítání lidu z r. 1900 a 1910 svědčí o tom, že vystěhovalectví z Čech, Moravy a Slezska do rakouských, alpských zemí bylo sedmkrát tak veliké než v opačném směru. R. 1923 bylo jedině ve Vídni 120.000 československých státních příslušníků, kdežto r. 1921 žilo v Československu jen 50.000 příslušníků rakouských. Podobné poměry jsou v Německu. Kdežto v Německu pracuje asi půl milionu československých státních příslušníků, roku 1921 bylo v Československu jen 65.000 říšských Němců. Obdobná čísla bylo by lze uvésti také z jiných států.

Z toho zajisté vyplývá, že kdyby se sáhlo k odvetným opatřením, musil by následovati za poměrně nepatrným vystěhováním cizinců z Československa návrat obrovského počtu Čechoslováků, čímž by se poměry na pracovním a bytovém trhu na ráz staly nesnesitelnými. Domnívám se, že Československo nebude moci tohoto zákona ve vlastním zájmu nikdy použíti k odvetným opatřením.

Ale i z jiných důvodů nedovedeme pochopiti tento zákon o ochraně domácího trhu práce. Československo jest již jednou státem vývozním, který potřebuje světového trhu jak k nákupu surovin, tak také k prodeji svého zboží a musí upraviti svou obchodní, celní a dopravní politiku, ba dokonce i svou sociální politiku podle potřeb průmyslu. Vývoz zboží jest však v obráceném poměru k pracovním silám. Klesne-li možnost vývozu zboží, stoupá vystěhovalectví pracovních sil. Byla by to pro Československo hospodářská sebevražda, kdyby zákonem jednak znemožnilo vystěhovalectví pracovních sil, aniž zároveň na druhé straně mohlo zvýšením vývozu zboží obnoviti hospodářskou rovnováhu.

Československo nemusí také hájiti a chrániti výši domácích mezd proti snižování příchodem pracovních sil z ciziny. Poněvadž zdejší stát jest typickým státem vystěhovaleckým, nemůže poměrně nepatrné přistěhovalectví nikdy působiti nějakým způsobem na výši mezd. Mimo to do Československa přicházejí zaměstnanci vesměs ze zemí s vyšší mzdovou základnou. Neboť Československo jest země, která, jak lze prokázati, ze sousedních států má nejnižší mzdy, takže nelze ani pomysliti na snížení mzdové úrovně přistěhovalectvím dělníků. Konečně přistěhovalectvím přicházejí do Československa jen dělníci kvalifikovaní, kteří musí býti placeni dobře, kdežto z Československa odcházejí do ciziny dělníci neškolení, jejichž školení platí ještě cizina. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

Ať posuzujeme věc z které strany chceme, docházíme stále k tomu, že tento návrh zákona o ochraně domácího trhu práce jest jednak úplně zbytečný, jednak dokonce přímo poškozuje zájmy státu. A vedle toho ještě jednotlivá ustanovení jsou se stanoviska zákonodárné techniky přímo neudržitelná a nemožná.

Již znění zákona v §u 1 "po dobu nepříznivého stavu na domácím trhu práce" musíme odmítnouti co nejdůrazněji. Když již zákonodárce zvolí takovéto znění, pak jest přece aspoň povinen v zákoně samém zcela přesně vysloviti, které poměry na pracovním trhu dlužno posuzovati za příznivé nebo nepříznivé, dále který úřad rozhoduje s konečnou platností o kvalitě poměrů na pracovním trhu. Poněvadž se to v tomto zákoně nikde neděje, jest toto zákonné ustanovení monstrum. Ono však také odporuje skutečným nynějším poměrům. Chce-li se rozuměti nepříznivými poměry na pracovním trhu "nezaměstnanost", pak vychází tento zákon v době, kdy, jak lze dokázati, nezaměstnanost v Československu jest nejmenší. Neboť neustále klesala ze svého nejvyššího čísla 321.000 v lednu 1923 až na 36.000 v prosinci 1927. Číslice nezaměstnaných nikdy úplně nezmizí. Má-li tedy zůstati při uvedeném znění §u 1, musil by vlastně zákon býti zbaven účinnosti hned v den svého vyhlášení. Difficile est satiram non scribere.

Také § 2 musí vzbuditi těžké pochybnosti ustanovením, že tento zákon nemá platiti jen pro cizince, kteří byli ustanoveni na zdejším území před 1. květnem 1923. Účelem tohoto zákona může přece jen býti kontrola přistěhovalectví v budoucnosti, nesmí však skýtati možnost, aby lidé, kteří se přistěhovali, dokud po právu platila dřívější administrativní ustanovení, byli oloupeni o svá práva a dodatečně vykázáni.