Posl. Moudrý: Slavná sněmovno! Organisace
soudnictví na západě usnesena byla již
r. 1921. Krajský soud a státní zastupitelstvo
v Klatovech budou zřízeny teprve tohoto roku. Musím
říci stručně a krátce, že
skutečně toto opatření vyhovuje potřebám
celého kraje pošumavského.
Nyní se zde však dostavily nesnáze rázu
osobního. Především soudcové
z Plzně a větších měst nepřihlásili
se v konkursu na nová místa, neboť cítili
by se postiženi hlavně proto, že by dostali menší
činovné. Vláda tedy s přikročila
ku pomoci tím, že vydává tento zákon,
kterým připravuje nucené přeložení.
Ústavně-právní výbor cítil
nedostatky tohoto opatření a proto se snažil
vynahraditi je těm soudcům, kteří
jsou překládáni z větších
měst jako z Plzně do Klatov tím, že
navrhl dvě resoluce.
První ukládá ministerstvu spravedlnosti,:
aby při přemístění personálu
od kraj. soudů v Plzni a v Písku postaralo se o
řádné ubytování těchto
osob a jich rodin. Tato resoluce ovšem vyslovuje všeobecné
přání, ale myslím, že nepůjde
tak rychle provésti takové opatření,
aby v krátké době mohlo býti postaráno
o řádné ubytování těchto
osob.
Chtěl bych však obrátiti zřetel zejména
ke druhé resoluci, která zní: "Ministerstvo
spravedlnosti se vybízí, aby vzhledem k těžkým
finančním a hospodářským poměrům
přemísťovaných sil byly těmto
hrazeny veškery výlohy stěhovací dle
řádně vystavených účtů."
Tuto resoluci pokládáme za samozřejmost,
poněvadž soudcové, kteří budou
ex offo podle tohoto zákona překládáni,
mají na to nárok samo sebou. Vidíme z toho
pouze, že ústavně-právní výbor
a ti, kteří o té věci rozhodovali,
cítili zde svou povinnost k těm soudcům,
kteří budou takovým způsobem do Klatov
přesazeni, a snažili se osladiti ten přechod
alespoň zmíněnou resolucí. Resoluce
tato neznamená tedy nic, je to pouhé plácnutí
do vody.
Proto náš klub podává resoluci, aby
těm soudcům - a ne jen jim, nýbrž i
všemu úřednictvu klatovskému - bylo
vyhověno, poněvadž skutečně poměry
drahotní v Klatovech se mění, Klatovy se
stávají větším koncentračním
bodem a cenová hladina stoupá.
Navrhujeme resoluci, aby Klatovy byly přemístěny
do skupiny s vyšším činovným. Myslím,
že je to jedině možná odpomoc a alespoň
trochu spravedlivá náhrada za křivdu nebo,
řekněme, nevýhodu, která postihuje
soudce, kteří se dostanou z takového centra
jako je Plzeň do menšího města jako
jsou Klatovy.
Prosil bych, aby vládní většina nepokládala
tuto naši resoluci jenom za oposiční gesto,
nýbrž aby skutečně uvážila
poměry, jak se hospodářsky vyvíjejí,
aby uvážila rozdíl, jaký je mezi poměry,
v nichž žije člověk v Plzni a v Klatovech,
a aby nejen soudcům, nýbrž všem úředníkům,
žijícím v takovém rostoucím středisku
jako jsou Klatovy, kde populace neustále přibývá
a kde se drahotní poměry na základě
blízkosti hranic horší, vyšla vstříc
tímto způsobem.
To by byla věcná poznámka k této předloze.
Chtěl bych použíti této příležitosti,
abych pronesl některé stížnosti do postupu
kraj. soudu v Plzni při systemisování míst
pro nesoudcovský personál. Šlo o konkrétní
případ, který pokládám za křivdu,
spáchanou na úředníku, který
nepatří do politické sféry pánů,
sedících na nejvyšších místech
u kraj. soudu, tím, že při systemisování
míst byl přeskočen. Ačkoliv jsem u
zemského soudu na tuto křivdu upozorňoval,
přece jen nebyl tento nepoměr odstraněn a
návrh plzeňského soudu byl přijat.
Jsem přesvědčen, že zde rozhodovaly
vlivy politické a že zde těmito vlivy bylo
ukřivděno člověku a pracovníku,
který skutečně byl uznán svými
představenými za pracovníka vzorného.
Myslím, že při dotazu na pana ministra spravedlnosti
budu míti ještě příležitost,
abych tento případ podrobněji rozebral.
Celkem uzavírám svůj výklad tím,
že si přejeme, aby ta koncentrace v Pošumaví,
která právě tímto zřízením
krajského soudu pokračuje, byla usnadňována
a aby se počítalo nejen s reformou u soudů,
nýbrž aby se zde následkem toho také
hledělo k důležitým dopravním
prostředkům, které je potřebí
v tomto ohledu upraviti, zlepšiti a zdokonaliti. Proto, poněvadž
tato předloha znamená tak důležitý
a významný čin pro reorganisaci správy
soudní pro celé Pošumaví, vyslovujeme
se o této osnově příznivě.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava
je skončená.
Žiadam o prečítanie podaných rezolúcií.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1. Resoluční návrh posl. dr Meissnera,
Pika a soudr.:
Ministerstvu spravedlnosti se ukládá, aby, obsazení
soudcovských míst u kraj. soudu v Klatovech provedlo
po řádném vypsání konkursu
a k přesazení soudců od krajských
i soudů v Písku a v Plzni z moci úřední
přikročilo teprve tehdy, když by nebylo s dostatek
řádně kvalifikovaných soudců
o místa ona žádajících a když
by místa zvláštní kvalifikace vyžadující
nedala se obsaditi ani přidělením soudců
dobrovolně za diety se hlásících.
Ministerstvo spravedlnosti nechť zahájí ihned
jednání s ministerstvem financí, aby město
Klatovy bylo zařazeno do vyšší třídy
činovného, ježto běží o
mimořádné poměry, jež dovolují,
aby podle zákona takové povýšení
města Klatov mohlo býti uskutečněno.
2. Resoluční návrh posl. Pika a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby s ohledem na veliký
počet personálu nového krajského soudu
v Klatovech dala zbudovati v Klatovech státní obytný
dům činžovní, aby četným
rodinám tohoto personálu zabezpečeny byly
potřebné byty, ježto v městě
tom jest citelný nedostatek přiměřených
bytů.
3. Resoluční návrh posl. Moudrého,
Bergmanna a druhů:
Vládě se ukládá, aby podle odst. 7
§u 12 platového zákona č. 103/1926 Sb.
z. a n. zařadila město Klatovy do vyšší
skupiny činovného.
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru ústavno-právneho,
pánu posl. dr Daňkovi.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Oba páni řečníci, kteří
k této osnově mluvili, nemluvili proti opatření
zákona, jehožto znění samo ukazuje,
oč jde, totiž proti stanovení doby nové
organisace pro krajský soud v Plzni a v Písku. Vývody,
které zde byly učiněny, týkají
se spíše právě provedení tohoto
zákona, resp. důsledků z tohoto zákona,
t. j. opatření personálu pro nový
krajský soud v Klatovech.
Pan kol. Pik zde mluvil, že jde o výjimečný
zákon. Dovolil bych si poukázati, že nelze
mluviti o nějakém výjimečném
zákoně proto, poněvadž jde o zákon,
který je výslovně ústavou nařízen,
má-li vůbec dojíti k nějaké
nové organisaci soudů, neboť § 99 úst.
listiny výslovně praví, že v případě,
má-li dojíti k přesaditelnosti soudců
při nové organisaci, musí býti tato
stanovena na určitou dobu. Tedy ústava sama, kterou
jistě také odhlasovali příslušníci
strany p. kol. Pika, zde výslovné k tomu
dává oprávnění a také
dává vládě právo, aby zákon
tento mohla předložiti.
Je sice pravda, že platí nepřesaditelnost soudců.
Pan kol. Pik mluví o tom, že se dovolává
osnova a důvodová zpráva starých zákonů.
(Výkřiky posl. Pika.) Jde o to, aby soud
v Klatovech byl obsazen skutečně silami kvalifikovanými,
které do otázek soudcovských a vedení
soudů jsou dobře zapracovány.
Pan kol. Pik vytýká, že se osnova dovolává
starých rakouských zákonů. Výslovně
konstatuji, že zůstal v platnosti zákon z r.
1873 a dále zákon z r. 1896, ale rovněž
je v platnosti § 99 úst. listiny, který právě
všechny tyto zásady řeší. Tedy
myslím, že nejde snad pouze o dovolávání
se starých zákonů, a i kdyby tomu tak bylo,
máme v našem zákonodárství řadu
starých zákonů, které musí
platiti do té doby, dokud nemáme úplné
vydání souborného zákonodárství
a úplné náhrady všech zákonů,
které platily za staré monarchie. (Posl. Pik:
Před tím zákonem jste zrušili dvorní
dekrety!) Ano, sněmovna má právo usnésti
se, že některý starý zákon nemá
platiti a že má platiti nový zákon.
Na to je sněmovna, aby se usnášela o zákonech,
které mají platiti pro novou formu našeho státu,
tuto republiku.
Konstatuji jen mimochodem, že se nedotýká tento
zákon soudcovské neodvislosti, neboť pojem
soudcovské neodvislosti jest docela něco jiného,
než pojem nepřesaditelnosti soudce. (Posl. Pik:
Poněvadž je nutíte, aby si vydělávali
a byli odvislí, když je dáte do horších
poměrů!) Také k tomu přijdu, ale
chci jen upozorniti, o co jde, že jde totiž o obsazení
krajského soudu, instituce to velmi významné,
kterou vítali oba páni řečníci
přede mnou, která má opatřením
svým vyhověti poměrům celých
západních Čech. Jde o to, aby byl tento soud
obsazen opravdu silami na všechny strany řádně
kvalifikovanými. Upozorňuji, že právě
tím, když bude vyřazeno sedm soudních
okresů z obvodu krajského soudu v Písku a
z obvodu krajského soudu plzeňského, se agenda
jejich zmenší a v důsledku toho první
musí přicházeti v úvahu soudcové,
kteří u těchto dvou soudů v Písku
a v Plzni dosud fungují, aby, byli-li zapracováni
do agendy soudcovské a vedení soudů, mohli
vésti dále agendu soudní při novém
soudu v Klatovech. To myslím, že je naprosto správné.
(Výkřiky posl. Pika.)
Je zde ovšem otázka, kterou pánové zdůrazňovali,
otázka materielního poškození. Pokud
zákon připouštěl, ústavně-právní
výbor usnesl se na dvou resolucích. které
ještě vysvětlím a které brání
tomu, aby utrpěli nějakou materielní škodu
právě ti soudcové, kteří budou
přeložení z moci úřední.
Je snad pravda, že Klatovy jsou v jiné činovní
třídě než Plzeň. K tomu dovoluji
si poukázati, že Klatovy nemají počet
obyvatelstva, jaký podle zákona se výslovně
vyžaduje, ale, jestliže jde o případ zvláštních
poměrů, myslím, že zřízení
krajského soudu někde, byť to byla věc
význačná, přece jen to není
věc tak mimořádná, že by musilo
býti použito právě ustanovení
tohoto zákona o platových poměrech, kterými
by se přeřazovalo místo platově do
jiné činovní třídy, poněvadž
víme docela dobře, že by zde nastala velmi
nepříjemná okolnost pro finance státu,
totiž že by téhož práva domáhala
se řada jiných měst všude, kdekoliv
by takové poměry snad mohly nastati.
Podotýkám výslovně, jak jsem se už
zmínil ve své řeči, že tento
zákon se žádným způsobem nedotýká
ústavy, tedy že není protiústavní,
nýbrž že je naprosto v rámci §u 99
ústavy, a proto myslím, že výrok, že
jde v tomto zákoně o protiústavní
čin, nemá odůvodnění. Ostatně
pro § 99, jak jsem již také řekl, hlasovali
i pánové z klubu, ke kterému patřil
a patří p. posl. Pik.
Dovolil bych si upozorniti, že také mínění,
která zde byla pronesena, že by bylo možno vésti
tento soud snad úředníky resp. soudci a dokonce
také ostatními administrativními úředníky
z Plzně nebo Písku, jsou naprosto absurdní,
ježto takové vedení od nějakého
jiného úřadu znamenalo by naprosté
znemožnění jakékoli soudní agendy,
poněvadž by všichni lidé, kteří
by tam byli - a bylo by jich více od krajského soudu
v Plzni a v Písku - naprosto nemohli by vyvinouti intensitu,
jaká se vyvinuje zejména v prvých počátcích
zařizování takové instituce, jako
je krajský soud. I když snad v jednotlivých
případech je možno, aby byl některý
úředník tak exponován, že by
mohl dojížděti výjimečně
a pouze v jednom případě do jednoho určitého
úřadu, nemohlo by se státi takovým
pravidlem, jak je to žádáno se strany pánů
řečníků, poněvadž by to
ohrožovalo celou organisaci nového soudu, který
si oba páni řečníci tak velmi přáli.
Není přece možno, jde-li o vytvoření
takové instituce, jako je krajský soud, instituce,
která má chrániti právo, aby byla
prováděna zde úprava tak provisorního
rázu, jakou oni navrhli, nýbrž jde-li o definitivní
zařízení takového úřadu,
je potřeba definitivní úpravy, která
se může státi jen na základě
zákona, který je předkládán.
K vývodům pánů řečníků
přede mnou poukazuji, že podle prohlášení
ministerstva spravedlnosti je o ubytování veškerého
soudcovstva i úřednictva již postaráno
(Hlasy: Čekají úplné nové
činžáky!) a není tudíž
naprosto obav, že by nebydlelo nebo bydlilo špatně.
Nyní dovolím si poukázati na resoluce, které
byly odhlasovány ústavně-právním
výborem. Ústavně-právní výbor
měl na mysli právě otázku ubytování,
které se dotýká prvá resoluce. Druhá
resoluce usnesená ústavně-právním
výborem týká se veškerých výloh
stěhovacích podle řádně vystaveného
účtu. Pan kol. Moudrý poukazoval,
že snad je tato resoluce zbytečná. Jako referent
přišel jsem však přece jen k přesvědčení,
že je potřebí, aby tato resoluce byla ústavně-právním
výborem odhlasována, poněvadž v případech
takového úředního přemísťování
úředníků hradí se sice náklady
- říká se všechny náklady - ale
nehradí se jim na př. pojištění,
náklady balení, různé zpropitné
atd. Tedy tyto výlohy, které jsou nuceni činiti
v případech takových, když se stěhují
zejména s celou rodinou a při větším
množství nábytku, což činí
značný peníz ve stěhovacích
výlohách soudců, po případě
také ostatních úředníků
a zřízenců, kteří by byli přemísťováni.
Touto resolucí se má tedy dosáhnouti toho,
že vůbec veškeré výdaje, tedy také
tyto další, kromě těch, které
se obyčejně hradí, mají býti
takovému přemísťovanému úředníku
hrazeny. Myslím tudíž, že obě dvě
resoluce jsou plně odůvodněny.
Nyní dovolil bych si říci ještě
několik slov o resolucích, které byly v plénu
navrženy a přečteny.
Především resoluce prvá, jíž
se ukládá ministerstvu spravedlnosti, aby obsazení
soudcovských míst u kraj. soudu v Klatovech provedlo
po řádném vypsání konkursu
a aby se k přesazení soudců od kraj. soudů
v Písku a v Plzni z moci úřední přikročilo
teprve tehdy, když by nebylo s dostatek řádně
kvalifikovaných soudců o místa ona žádajících.
Výslovně jsem se již zmínil, že
nikoli ovšem konkursem, nýbrž dotazem bylo zjištěno,
že by se asi dobrovolně nehlásili žádní
soudcové, kdyby se vypsal konkurs ještě před
tím, než by se provedlo opatření podle
tohoto zákona. A právě tato okolnost také
- pravím - to byla, která vedla k tomu, že
se musilo z moci úřední sistovati právo,
které jinak existuje, právo nepřesaditelnosti
soudců.
V těže resoluci se dále praví.: "Ministerstvo
spravedlnosti nechť zahájí ihned jednání
s ministerstvem financí, aby město Klatovy bylo
zařazeno do vyšší třídy
činovného" atd. Také jsem se již
zmínil, že, pokud bylo možno podle zákona
zbaviti přemísťované soudce nějakých
výdajů resp. nějakého materielního
poškození, se ústavně-právní
výbor o to staral, ovšem je zde závora platového
zákona a není možno posouditi, jak jsem také
řekl, že by bylo možno považovati toto za
naprosto mimořádné opatření,
na základě kterého mohlo se vzíti
v úvahu opatření zákona platového,
pokud se týká zařazení města
Klatov do kategorie vyššího činovného,
než je stanoveno pro město Plzeň.
Další resoluční návrh: "Vláda
se vyzývá, aby s ohledem na velký počet
personálu nového kraj. soudu v Klatovech dala zbudovati
v Klatovech státní obytný dům činžovní,
aby četným rodinám tohoto personálu
zabezpečeny byly potřebné byty, ježto
v městě tom je citelný nedostatek přiměřených
bytů." Tedy především ústavně-právní
výbor svou resolucí tuto otázku již
řeší a za druhé pak také v prohlášení
ministerstva spravedlnosti bylo výslovně konstatováno,
že tam dostatek bytů je, a to bytů činžovních,
takže tato resoluce rovněž nemá svého
dostatečného odůvodnění.
A konečně třetí resoluce: "Vládě
se ukládá, aby podle odst. 7 §u 12 platového
zákona čís. 103/1926 Sb. z. a n. zařadila
město Klatovy do vyšší skupiny činovného".
- O této resoluci platí totéž, co o
resoluci první.
Vyslovuji se proti těmto třem resolucím.
(Souhlas.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Budeme hlasovať.
Osnova zákona má dva paragrafy, nadpis a úvodnú
formulu.
Poneváč niet pozmeňovacích návrhov,
hodlám o celej osnove dať hlasovať naraz podľa
zprávy výborovej. (Námitky nebyly.)
Námietok proti tomu niet.
Prosím pánov poslancov, aby zaujali svoje miesta.
(Děje se.)
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej dvoma paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou,
v znení doporučenom pánom zpravodajcom, nech
zdvihne ruku. (Děje se.)
To je väčšina. Tým posl. snemovňa
prijala túto osnovu zákona v čítaní
prvom.
Druhé čítanie navrhnem na poriadok budúcej
schôdze.
Tým vybavený je 2. odst. denného poriadku.
Ak nebudú námietky, prejednáme záležitosti
imunitné, ktoré sú na dennom poriadku. (Námitek
nebylo.)
Námietok proti tomu niet.
Pristúpime teda k prejednávaniu 6. odstavca, ktorým
je:
6. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
sedrie v Nitre za súhlas s trest. stíhaním
posl. dr Jurigu pre prečin a priestupok podľa §u
15, č. 1 a 4 zákona na ochranu republiky a prečin
urážky na cti podľa zák. čl. XLI
z r. 1914 a posl. Tománka pre prečin podľa
§u 14, č. 3 zákona na ochranu republiky (tisk
889).
Zpravodajom je p. posl. dr Daněk. Dávam mu
slovo.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Podle oznámení okres. úřadu v Hlohovci
konala se dne 12. srpna 1923 v Hlohovci schůze ľudové
strany, na které mluvili poslanci dr Juriga a Tománek.
Na této schůzi měl se vyslovovati posl. dr
Juriga proti placení pokut, kdyby někomu
byla uložena, dále pak se měl vysloviti nezdvořile
proti slúžnému Ladislavu Sedlákovi,
který byl na tuto schůzi úředně
vyslán, a posl. Tománek líčil
poměr Čechů ke slovenskému lidu jako
nepřátelský.
K tomu dovoluji si podotknouti však, že dříve
než došlo v této věci k projednávání
v plenu posl. sněmovny, oznámilo vrch. stát.
zastupitelství v Bratislavě přípisem
ze dne 24. prosince 1927 předsednictvu posl. sněmovny,
že žádost za vydání posl. dr Jurigy
pro přečin a přestupek podle §u
15, č. 1 a 4 zákona na ochranu republiky (Předsednictví
ujal se předseda Malypetr.) a přečin
urážky na cti podle zák. čl. XLI z r.
1914 stala se následkem vydané amnestie presidenta
republiky z 2. června 1927 bezpředmětnou
a jde tudíž pouze o vydání posl. Tománka
pro přečin podle §u 14, č. 3 zákona
na ochranu republiky.
V důsledku toho, že již imunitní výbor
se usnesl stran všech deliktů, které zde byly,
na nevydání obou pp. poslanců, doporučuji
ve smyslu usnesení imunitního výboru posl.
sněmovně, aby posl. Tománek k trest.
stíhání pro uvedený delikt vydán
nebyl.
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo
přihlášen rozprava odpadá a přistoupíme
proto ke hlasování.
Poněvadž, jak p. zpravodaj sdělil, byla žádost
za souhlas s trest. stíháním posl. dr Jurigy
odvolána, budeme hlasovati jen o vydání
posl. Tománka.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
posl. Tománka.
Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla
se nesvoliti k trest. stíhání posl.
Tománka.
Tím vyřízen jest 6. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti
zem. trest. soudu v Praze za souhlas s trest. stíháním
posl. Haruse pro zločin veř. násilí
podle §u 81 a §u 82, odst. II tr. zák., přečin
podle §u 283 tr. z. a přestupek podle §u 3 zákona
shromažďovacího a posl. Hrušky pro přečin
podle §u 283 tr. z. a přestupek §u 3 zákona
shromažďovacího (tisk 913).
Zpravodajem za omluveného p. posl. Koška je
předseda imunitního výboru p. posl. Votruba.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno!
Posl. Harus jest obviněn, že dne 23. července
1926 před 7. hod. večerní přišel
v průvodu osob do Šeříkové ulice
v Praze a tam konal tábor lidu v blízkosti budovy
maďarského vyslanectví na znamení protestu
proti trest. řízení vedenému v Pešti
proti Rakosimu a spol. Na vyzvání hlídek
stráže bezpečnosti, které vyzvaly posl.
Haruse, aby ustal v řeči, odpověděl
výsměchem strážníkům.
Když policie zástup posluchačů rozptylovala
a když došlo k zatýkání osob výzvy
stráže neposlechnuvších, posl. Harus
vmísil se v úřední výkon,
ranil nadstrážníka Slabého na ruce,
třikráte vyrval zatčeného z rukou
stráže, při čemž povalil také
nadstrážníka Šestáka na dlažbu.
Poněvadž tento čin posl. Haruse nemůže
býti považován za takový, na který
by se vztahovala poslanecké imunita, navrhuje imunitní
výbor, aby posl. Harus pro uvedené delikty
k trestnímu stíhání vydán byl.
V témže přípisu posl. sněmovně
řízeném žádá zem. trest.
soud za souhlas s trest. stíháním posl. Hrušky
pro přečin podle §u 283 tr. z. a přestupek
§u 3 zákona shromažďovacího. Ve spisech
jest uvedeno pouze, že na témže neohlášeném
táboře mluvil také posl. Hruška,
aniž nějaké jiné obvinění
proti tomuto poslanci jest uvedeno.
Imunitní výbor navrhuje, aby posl. Hruška
k trest. stíhání vydán nebyl.