Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Červinka. Dávám mu slovo.
Posl. Červinka: Slavná sněmovno! Před
14dny rozdán byl zde poslancům tisk 1417, obsahující
zprávu výboru pro veř. zdravotnictví
o vládním návrhu zákona (tisk 1399),
týkajícím se náhrady ošetřovacích
útrat za příslušníky hlav. města
Prahy ve všeobecné nemocnici pražské,
tedy návrhu, který - mírně řečeno
- je opět jedním z těch mnoha zavilých
a nenávistných útoků třídní
mezinárodní společnosti, která pod
názvem "vládní majorita" už
1 1/2 roku různými zhoršovacími zákony
a návrhy krok za krokem připravuje široké
vrstvy pracujícího lidu o beztak okleštěná
práva a minimální sociální
vymoženosti.
Je mi to bolestno říkati, ale musím konstatovati,
že cynismus, mstivost, bezohlednost úžasná,
nebývalé procovství proti širokým
vrstvám pracujícího lidu nezná po
celou dobu nešťastného působení
dnešní vládní většiny mezí
a že se stupňuje všude a vždy právě
jen tam, kde jde o životní zájem těch
nejchudších a nejbědnějších
příslušníků našeho národa
a státu.
Choutky, nápady a počiny nynější
vládní majority nezastavují se už ani
u té hrozné hranice ponížení
a urážek pracujícímu lidu a jeho zástupcům
zde učiněných, nezastavují se ani
u naprostého porušování lidovlády
a rovnoprávnosti občanské, kterou porušila
koalice zrušením volebního práva vojínů,
okleštěním působnosti samosprávy,
jejím úplným finančním ohrožením,
špatně a nespravedlivě provedenou systemisací,
soustavnými a rafinovanými útoky na zákon
ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.,
o nemocenském, starobním a invalidním pojištění
dělnictva a j.
Do potupného věnce zhoršovacích návrhů
připnula vládní majorita nový, smutný,
černý list návrhem zákona tisk 1399
a zprávou výboru pro veř. zdravotnictví
tisk 1417, kterážto osnova směřuje přímo
k bezohlednému zrušení výhod zaručených
chudému obyvatelstvu stále opomíjeného
a přes všechny dané sliby odstrkávaného
a zanedbávaného hlavního města republiky,
naší drahé Prahy.
Zmíněným návrhem má býti
necitelně a s veškerou bezohledností, které
je schopna jedině nynější nepatrná
a vratká vládní většina, a to
proti všemu právnímu řádu, úplně
odstraněna výsada, která přiznána
byla městu Praze dekretem dvorské kanceláře
ze dne 18. září 1788, čís.
292, guberniální číslo 32.958, o léčení
pražských chudých obyvatel a dekretem dvorské
kanceláře ze dne 25. července 1829, č.
3311, o léčení jiných pražských
obyvatelů na III. třídě nemocniční
za nižší sazby.
Kdyby tento neblahý, nesociální, proti chudým
pražským obyvatelům, v nemocnici pomoci a uzdravení
hledajícím ubožákům, kteří
jsou skutečně k politování, směřující
návrh měl býti v tomto slavném zákonodárném
sboru přijat, kdyby měl býti vtělen
v zákon tento návrh, namířený
proti chudákům našeho hlavního města,
znamenalo by to úplné vyvlastnění
majetku obce pražské, a to bez náhrady, majetku,
který byl obci pražské zkonfiskován
za vlády Josefa II. jedině za tím účelem,
aby chudí obyvatelé pražští byli
levně ve všeobecné nemocnici pražské
ošetřeni.
Odhlasování tohoto návrhu mělo by
za následek přímo katastrofální
poškození chudého pražského lidu,
po kterém již dnes žádají se za
každou sebe nepatrnější obsluhu, která
je mu v nemocnici při ambulačním léčení
poskytována, na jeho sociální poměry
velmi vysoké obnosy. Nevím, kteří
dobrodinci lidu tam toto novum zavedli. Výtky rozhodně
za to zaslouží.
Přijetí návrhu, který v memorandu
městské rady pražské, adresovaném
vládě republiky Československé, jest
označen přímo jako neslušný (Slyšte!)
a krajně nespravedlivý, (Slyšte!) znamenalo
by nejen výše uvedené zlé důsledky
pro Prahu a její chudé obyvatele, nýbrž
přivedlo by zanedlouho, téměř v zápětí,
také ještě větší rozvrácení
finančního stavu na výsost důležitých
nemocenských pojišťoven, které jsou pýchou,
sloupem a tvrzemi našeho sociálního pojištění
nemocenského, starobního a invalidního, ba
celého našeho pojišťovacího práva
a zákonodárství sociálně pojišťovacího,
dosud u nás platného, které takovým
musí zůstati i přes všechna tvrzení
jiná, lživá a opačná. (Výborně!
Souhlas poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Již zákon z 9. října 1924, č.
221 Sb. z. a n., zhoršil oproti původnímu stavu
nemocenské pojištění (Výkřiky:
Bohužel!), na jehož téměř troskách
stavělo se pojištění starobní
a invalidní. Poukázali jsme nedávno ve svých
interpelacích na desolátní stav nemocenských
pojišťoven poctivě, otevřeně, jako
vždy a při všem činíme, ale uspokojující
odpovědi, jak se od dnešního režimu ostatně
dalo očekávati, jsme nedostali. Tyto ústavy
pojišťovací spějí, zůstane-li
dosavadní stav takovým, jakým je, a nepodnikne-li
vláda kroky k jejich záchraně, vstříc
nevyhnutelné katastrofě. A k tomu ke všemu
nyní ještě se zde přichází
s návrhem, který má připraviti nejenom
Prahu o majetek a chudé lidi o levnější
léčení, ale, bude-li většinou
přijat, způsobiti ještě také
větší, horší a jakoby úmyslně
rychlejší přivádění krise,
naprosté finanční krise nemocenských
pojišťoven, kde přece jenom každý,
velectění pánové a dámy, ať
si říká kdo co chce, v době, když
mu bylo zle, když mu bylo nejhůře, hledal a
nalezl svého útočiště zrovna
tak, jako u naší matičky Prahy.
Zrušením výhod a zvýšením
sazeb u pražských a venkovských ošetřovanců
o 5 korun a později snad ještě o větší
obnos denně za jednu osobu způsobí, jak již
správně předřečník kol.
Johanis naznačil, milionové schodky pojišťovnám.
Kde naleznou pak za stávajících poměrů
úhrady? Z důvodů ryze fiskálních
odhodlala se vláda zrušiti práva občanů
pražských, zaručená jim zákonem
a uznávaná všemi předchozími
vládami jak rakouskými, tak i našeho vlastního
státu. Proto zcela právem obec pražská
ve svém memorandu, odevzdaném vládě
republiky Československé a zaslaném všem
poslaneckým a senátorským klubům,
protestuje proti tomuto v dějinách nemocnice ojedinělému
postupu vládnímu a důrazně reklamuje
právo, aby poměry všeobecné nemocnice,
ať již v jakémkoliv směru, upravovány
byly vždy za jejího souhlasu a ne jednostranným
řešením vládní moci. (Výborně!
- Posl. Hlinka: Dneska má Praha milion obyvateľov
a nemožno tie ťarchy uvaliť len na platiacich.
Rovné právo, rovné povinnosti!) Pane
papežský protonotáři, račte laskavě
prominouti: návrh, který je zde podán, směřuje
proti chudému pražskému obyvatelstvu a mou
povinností jest, abych se těch největších
chudáků, které jste opustili, houževnatě
a vřele zastal (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické. - Výkřiky
posl. Hlinky.) bez jakéhokoli dotčení
vaší osobní cti nebo vaší důstojnosti.
Memorandum obce pražské (Výkřiky
posl. Hlinky a čsl. poslanců nár. socialistických.),
tento obsáhlý, věcně a právnicky
zdůvodněný rozklad budiž ještě
jednou znovu podroben pečlivému studiu a spravedlivé
úvaze. (Výkřiky posl. Hlinky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Červinka (pokračuje): Veledůstojný
pane otecko Hlinko! (Výkřiky posl. Hlinky.)
Tedy prosím zdvořile, pane posl. Hlinko,
nemáte nejmenší příčiny,
abyste tímto nedůstojným způsobem
v této slavné sněmovně se choval,
poněvadž já po dobu svého poslancování
nikdy neodvážil jsem se vás, když jste
mluvil, vyrušovati. I když vaše názory byly
sebe odlišnější od názorů
nár. socialistických, od názorů pokrokového
bloku, nikdy jsem vás ve vašich vývodech nevyrušoval.
(Výkřiky posl. Hlinky.) Mám přesvědčení,
že od člověka akademicky vzdělaného,
který sám drahnou dobu za maďarského
režimu ztrávil v žaláři, bych mohl
při nejmenším očekávati, aby
tímtéž způsobem choval se k nám.
(Posl. Hlinka. To Czechovi povedzte a nie mne!) Čechům
už jsme to pověděli a vám to povíme
teď. To nejde, jen tak beze všeho Praze vzíti
všechno bez náhrady a vůbec jí nic za
to nedati. Přece snad toho nejste schopni, ač jste
již více podobných kousků provedli,
ale tu provádíte vyloženou expropriaci bez
náhrady, čemuž by se v lidové mluvě
řeklo jinak, však víte jak. (Výkřiky
posl. Hlinky.)
Znáte nezastřené a upřímné
výroky našeho lidu, který má výběr
slov tvrdých, ale otevřených. Řekl
by, že v tomto případě jde o přímé
zcizení. To snad přece nebudete dělat, k
tomu se poslanci ani vládní majority a zejména
za pražskou župu zvolení bez studu propůjčiti
nemohou, aby Praze vpadli v zad a poškodili ji. (Výkřiky
posl. Hlinky.) Aby tak nečinili, o to bych prosil zejména
pány kolegy, jejichž vůdce vždycky tak
rád zaníceně a vroucně - a nemám
příčiny pochybovat, že tak činí
ze svého nejlepšího přesvědčení
- mluví o zlaté slovanské Praze na každém
večírku a každé veřejné
schůzi. Zároveň očekávám
a kojím se nadějí, že ani pánové
ze strany živnostenské v uvážení
všech důsledků nebudou pro tento návrh
hlasovati. Prosím, abyste odevzdali hlasy spravedlivé
a poctivé věci, proti návrhu, který
poškozuje Prahu. Praze by povstala velká újma.
Nečiňte tak, pánové. Zastaňte
se jí s námi, pomněte, že Vídeň
byla po staletí cizáckými nám vládami
favorisována a všestranně podporována,
krásná Praha vždy jen opomíjena a bita.
A dnes ještě má býti od svých
vlastních lidí... (Výkřiky posl.
dr Labaje.) Pane posl. dr Labaji, vy jste jednou při
referátě posl. Bečko vykřikl
v této slavné síni, že všichni
socialističtí agitátoři jsou darebáci.
(Výkřiky posl. Hlinky.) Nepředpojatý
spravedlivý člověk nemá podobných
výrazů užívati. (Výkřiky
ľudových poslanců slovenských.)
A dnes ještě má býti Praha od svých
vlastních lidí o 130leté výsady, na
které se nesáhlo ani za nejhorších dob,
připravena. Nedopusťte té hanby, nenechte naše
město tak ponížiti, tak potupiti a tak poškoditi.
Pro krátkost času necitoval jsem zde obsáhlé
memorandum pražské obce, zmínil jsem se jen
stručně o vzniku práva obce pražské,
o 130letém trvání důležitých
výhod pro chudé obyvatele... (Hluk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Červinka (pokračuje):... výhod,
na které žádná vláda dosud se
neodvážila sáhnouti. Učinil jsem tak
proto, aby znovu bylo jasně viděti, jak se dnes
řeší problémy, které dotýkají
se širokých vrstev pracujícího lidu,
a to ještě v případě, když
některý chuďas bude nemocen. (Tak jest!)
Velice sluší toho litovati, že k tomuto nehumannímu
dílu propůjčuje se strana, jejíž
zástupci v tomto slavném shromáždění
měli by v prvé řadě pamatovati na
slova Ukřižovaného: "Učte se ode
mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem."
(Výkřiky poslanců slovenské strany
ľudové.) Hlinka tichý a pokorný
srdcem není. Měli by také pamatovati, že
pravil: "Cožkoli jste učinili jednomu z těchto
nejmenších, mně jste učinili."
(Výkřiky ľudových poslanců
slovenských.) Měli by také pamatovati,
když na mne tak pokřikují, na přikázání
boží: Nepokradeš! (Veselost.) Měli
by si připamatovati znovu, nežli budou snad pro zmíněný
návrh hlasovati a tím obec pražskou docela
určitě obírat, měli by ve chvíli,
kdy snad bude se zde o návrhu rozhodovati, oživiti
si v paměti, že na mnohých křížích,
před nimiž oni uctivě smekají - aspoň
doufám, že tak jako křesťané činí
- co jich máme postaveno po městech, dědinkách,
na různých cestách a křižovatkách,
jsou napsána krásná, hluboký význam
mající slova: "Přijďte ke mně
všichni, kteří obtíženi jste, a
já vás občerstvím". (Výkřiky
slovenských ľudových poslanců.)
Tímto návrhem, k němuž vyšla iniciativa
z ministerstva zdravotnictví, v jehož čele
stojí nyní důstojný velebný
pán dr Tiso, jehož si jinak osobně velmi
vážím jako každého jiného
poslance a zástupce lidu, touto zprávou výboru
pro veřejné zdravotnictví, na níž
svým podpisem paraduje pan Alois Petr, poslanec
lidové strany, takto sociální pracovník
v jejích řadách, budou však obtížení
pražští chudí po čertech špatně
občerstveni. To se p. předseda zdravotního
výboru zrovna mnoho podle slov Kristových neřídil,
když podepsal odůvodnění návrhu,
kterým se pražské obci má vzíti
majetek. Domnívám se, že povinností
všech sociálně cítících
lidí je všechno to, co směřuje k dobru
chudáků, zlepšovati, a ne ještě
více zhoršovati a dokonce odstraňovati. (Výkřiky
ľudových poslanců slovenských.)
Pane posl. Hlinko, evangelium Kristovo (Výkřiky
slovenských ľudových poslanců.)
je učení lásky, nesmírné veliké
lásky, projevující se právě
vždy k malému, opuštěnému, nespravedlivými
sociálními řády utiskovanému
člověku. Veliký Nazaretský, jak praví
písmo - ať už si v něj kdo věří
nebo ne - nasytil z několika bochníčků
a rybiček hladovějící množství.
(Výkřiky posl. Hlinky.) Jaký to krásný,
skvělý, nádherný biblický příklad
pro všechna budoucí pokolení! Také podle
bible, jak nás velební páni - z nichž
zase jiní na nás takovým způsobem
pokřikují - jak nás tito velební duchovní
otcové učili, proměnil Kristus v Káni
Galilejské vodu ve víno, a vy, kteří
se velikým mučedníkem a králem všech
králů stále oháníte, vy, kteří
člověka odchylného přesvědčení
kaceřujete a za neznaboha a rouhače prohlašujete,
byť by byl sebe zbožnější a hodnější,
nesloužíte svému učení, nesloužíte
Kristu a jeho naukám, jeho zásadám, za které
pněl na dřevě kříže, aby
lidstvo svou mučednickou smrtí, jak stále
kážete, vykoupil, nýbrž vy sloužíte
Belzebubu, vy čisté víno proměňujete
ve velmi ostře kyselý ocet, vy místo dorozumění
a lásky, jak jste ukázali na počátku
mé řeči a při každé jiné
příležitosti, neplechy tropíte, vy se
s velezrádnými projevy Maďaronů rázu
Tukova přímo ztotožňujete. Když
při projednávání této ničemné,
podlé záležitosti, lží, klamem,
podvodem, výmysly prosáklé dávali
zde poslanci najevo své spravedlivé a oprávněné
rozhořčení pro velezrádné Tukovo
psaní ve "Slováku" o svatomartinské
deklaraci, ještě jste cynicky pokřikovali.
Vy chudý lid v temnotě držíte, vy freje
hanebné provádíte, (Výkřiky
posl. Hlinky.) vy poslední sousto jim od úst
béřete, protože na humanní, sociální
instituce, dlouholetým úsilím dělnictva
těžce vybudované nespravedlivě útočíte,
vy tu děláte nejhorší, nejzpupnější
avantgardu kapitalistům a nepřátelům
chudého lidu na újmu dobré pověsti
lidové strany a křesťanského solidarismu.
Do čeho nechtějí jíti oni, jdete ochotně
bez rozmyslu vy jen z nenávisti, z fanatické nenávisti
proti socialistům, neboť v čelo každého
protilidového snažení a opatření
se stavíte na úkor, a to je to nejsmutnější,
na újmu těch nejchudších vašich
stoupenců, vlastních vašich členů
roztroušených po městech a vesničkách
v chaloupkách doškami krytých a v důvěře
ve vás dobrou sociální politiku od lidové
a ľudové strany očekávajících.
Jak dlouho chcete a budete provozovati tuto politiku, velectění
pánové? (Hlasy: Až vás umoříme!)
Myslíte, že i tento bezohledný útok
na samotnou Prahu, tuto ránu mířenou do domácnosti
chudých pražských obyvatel možno bez rozhořčení
a hněvu snésti? Neumoříte, spíše
pražské občanstvo pomaloučku umoří
vás. Poslední volby prokázaly vám
úbytek vašich hlasů.
Celá Praha bez rozdílu politického přesvědčení
- to opakuji - cítí ten políček jí
ve tvář vmetený. (Smích poslanců
slovenské strany ľudové.) Brání
se pečlivě vypracovaným memorandem, hájí
svých práv, v tomto případě
jsou s námi za jedno vaši příslušníci
- a vy se chcete smáti? - a členové obecního
zastupitelstva pražského a místních
pražských výborů rovněž
a vy zde jdete proti právům 130 let zachovávaným
jako Lomikarové. (Smích poslanců slovenské
strany ľudové.)
Jménem pražského obyvatelstva, jménem
statisíců chudých lidí ve vnitřní
Praze i na periferiích, jménem tohoto lidu republice
na život i na smrt vřele oddaného protestujeme
vášnivě proti úmyslům ministerstva
zdravotnictví zrušiti tradiční výhody
pražské obce, jak se zamýšlí úplně
bez náhrady, a vyzýváme všechny poslance,
u nichž ještě docela nevymřel smysl pro
spravedlnost a pro právní cit občanstva,
které by musilo býti odhlasovaným návrhem
dotčeno, aby hlasovali společně s námi
proti tomuto návrhu. Jsem přesvědčen,
že poslanci pražské župy, byť by i
patřili stranám dnešní většiny,
nemohou hlasovati proti svému vlastnímu městu.
Není toho také potřebí, neboť
podle ústavních zákonů vykonávají
svůj mandát osobně, nechť tedy hlasují
poslanci pražské župy podle svého nejlepšího
a nejčistšího svědomí a přesvědčení.
(Výkřiky.)
Budou-li hlasovati pro návrh, padne na ně těžká
odpovědnost za poškození hlavního města
a jeho chudého občanstva.
Žádáme, aby návrh zákona byl
odvolán, žádáme, aby povolané
státní úřady z důvodů
spravedlnosti, nestrannosti a také slušnosti nevyvlastňovaly
majetek obce pražské bez náhrady. Žádáme,
aby staletá zaručená práva městu
Praze a chudině naší nebraly a takovými
činy nezveličovaly ještě více
trpkost a rozhořčení mezi lidem. Poslanci
čsl. strany nár. socialistické, ke které
kladu si za čest náležeti a která přes
všechnu zlobu, nenávist a zlolajnou kampaň
1 1/2 roku a téměř stále trvající
při posledních obecních volbách v
srdci republiky, v naší Praze, slavně zvítězila
a má proto právo jménem Prahy na prvním
místě mluviti, budou samozřejmě hlasovati
proti tomuto nespravedlivému návrhu.
Končím snažnou prosbou, aby v zájmu
Prahy učinili tak i poslanci stran druhých. Praha
má právo vás o to žádati. Jde
zde o spravedlnost, kterou máte nyní možnost
buď porušiti nebo jí dáti volný
a vítězný průchod. Prosím znovu,
abyste této spravedlnosti svým rozhodnutím
odklidili s cesty překážky a Praze a jejímu
chudému lidu nechali jejich práva. Matka měst
bude vám vděčna za pomoc. Opustíte-li
ji v tomto nerovném, ale spravedlivém a čestném
zápase, bude jí to škoditi, bude ji to boleti;
zradíte-li ji, nedovede zapomenouti (Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1. Doplňovací návrh posl. Johanise a
soudr.:
V §u 1 budiž ke konci odst. 1 za slova "města
Prahy" připojeno: "pokud nejsou nemajetní,
anebo pojištěnci nemocenských pojišťoven".
2. Pozměňovací návrh posl. Johanise
a soudr.:
§ 2 nechť zní:
"Ošetřovací sazbu stanoví zemský
správní výbor za souhlasu zemské správy
politické v Praze a svazů nemocenských pojišťoven."
Předseda (zvoní): Dávám slovo
k doslovu panu zpravodaj i posl. dr Rehákovi.
Zpravodaj posl. dr Rehák: Slávna snemovňa!
Výtky a námietky prednášané rečníkmi
opozície sú tak všeobecného rázu
po stránke vecnej, že vlastne nepatria do debaty o
tomto predmete, a ja som toho názoru, že by boly bývaly
lepšie na mieste vtedy, keď snemovňa mala príležitosť
diškutovať o správe všeobecných verejných
nemocníc, tedy pri prejednávaní rozpočtu.
Po stránke politickej tie výtky, ktoré tuná
boly prednesené, sú nám samozrejme úplne
nepresvedčivé a menovite treba sa mi postaviť
proti výtke tej, ako by tento zákonný návrh
bol protisociálny alebo protihumánny. Eufemickými
slovy pán predrečník prednášal,
že chudobní mesta Prahy sú týmto zákonom
poškodení, že sa ním Prahe a menovite
chudobnému obyvateľstvu mesta Prahy berú isté
veľké výsady. To snáď znie na oko
spravodlive a vierohodne, ale zvrátim to hneď tým,
keď poukážem na to, že podobných
výsad chudobní ľudia ani inde nemajú,
na pr. v Bratislave, a je o nich podobne postarané a že
prijatím tohoto zákona nič nemení
sa na tom, aby pražskí chudobní boli podporovaní,
ako doteraz i v budúcnosti, na útraty zeme obstarávaní
a liečení a aby boli prijímaní do
nemocničnej pečlivosti.
Jestli by sme po tejto stránke brali zákonnú
predlohu, vtedy musím rozhodne odmietať toto tvrdenie,
a ja, veľactená snemovňa, práve obidvom
predrečníkom, ktorí prináležia
opozícii z t. zv. strán socialistických,
musím vytknúť to, že oni proti vlastnému
sociálnemu cíteniu hovoria vtedy, keď sú
pre to, aby komukoľvek v Prahe a v tomto štáte,
čo sa týka ošetrovného a nemocničného,
boly výsady i naďalej udržované. Práve
tento zákon smeruje k tomu, aby sme dospeli k istej unifikácii.
Tieto dve výsady obyvateľstva Prahy nemajú
takého dosahu, že by mohly prispievať nejakým
spôsobom chudobe. Chudoba je z toho vyňatá
a bude o ňu postarané i v budúcnosti.
Jedna okolnosť je tu, že snáď na tretej
triede ošetrovania pražskí obyvatelia majú
po istú mieru výhody a že snáď
nemocničné pokladnice majú v Prahe istú
výhodu, že platia nižšie taxy ako inde.
(Posl. Johanis: Pane kolego, mají zase řadu nevýhod!)
Ale ak sme prívrženci a vyznávatelia sociálnej
spravodlivosti, vyzývam veľactenú opozíciu,
ako že si to zodpovie pred mimopražskými svojími
voličmi, aby na pr. v Bratislave a inde platili väčšie
taxy? Tedy tým nemocničné pokladnice budú
do istej miery dotknuté, to je zaiste záležitosť
nepríjemná, ale v tejto príčine tiež
musí byť všade parita. a keď menovite my
na Slovensku, kde v tomto ohľade sú ošetrovacie
pomery horšie, sme nútení platiť plné
taxy, prečo by mala byť v Prahe výnimka? Myslím,
že apostrofovanie poslancov veľkého mesta Prahy
s tohoto miesta je úplne nesprávné. (Posl.
Johanis: Dnes platí pojišťovny 22 Kč a
jinde neplatí také víc!) V Bratislave
platia 25 Kč. Všade inde platia stanovenú taxu,
ako to odpovedá lokálnym pomerom.
Čo sa týka sadzby, veľactený môj
pán predrečník posl. Johanis poukazoval
na to, že sadzba je príliš veľká
v Prahe. Sadzba je práve týmto ohroženým
finančným stavom tak veľká. (Posl.
Johanis: Vlivem vyučovací správy je tak veliká!)
Je pravda, že vyučovacia správa o istú
mieru zaťažuje provoz nemocnice, ale vo všeobecnosti
a verejnosti sa snáď nevie o tom, že to, čím
zaťažuje na hlavu a deň ošetrovaciu sadzbu
vyučovacia správa, je v takej supertaxe hradené
a nie je započítané do nízkej taxy.
Ako by si to pán posl. Johanis predstavoval, keď
vecné náklady na deň a hlavu sú 36
Kč a keď 42, z čoho by sa to potom platilo...
(Posl. Johanis: Proč na Vinohradech jest 25 a na Karlově
náměstí 27 Kč?) Ja som už
v debate vo výbore poukazoval na to, že ústav
nie je ako ústav. V ekonomickom výkone je medzi
jednotlivými ústavy tiež veľký
rozdiel, na pr. kde nie je veľa operatívnych výkonov,
je ovšem sadzba nižšia. Keby sme mali pripočítaný
celý ústav pre choromyseľných, bolo
by to tiež iné. Ja ako človek praxe musím
vám povedať, že keby štátna správa
spravodlive vyrubovala taxu, že by nemocenské pokladnice
musely viac platiť. Ale to, čo ste uviedol, že
je to protisociálné, nie je správné,
lebo práve týmto činom chce štátna
zdravotná správa priviesť poriadok do hospodárenia
a je nádej, že v krátkej dobe dôjde k
tomu, že sa bude môcť sadzba nemocničná
snížiť. Nie je tedy tento akt protisociálny
a protihumánny.
Čo sa týka niektorých menších
výtok, dovolím si na ne odpovedať, nakoľko
vec znám. Pán posl. Johanis vytýkal
riaditeľovi pražskej nemocnice spravovanie dvoch nemocníc
a poukazoval, že je to snáď príliš
veľa žiadané, že je to nadľudský
výkon. Dovoľujem si z praxe poukázať na
to, že vo viedenskej nemocnici je viac než 3000 lôžok
a má tiež jedného riaditeľa. Tedy je to
v stave obstarať, keď vec je zachodená a keď
hospodárska činnosť ústavu nie je ohrožená
takými privilegiami. (Posl. Johanis: Vaši kolegové,
lékaři, jsou v té věci jiného
názoru!) Ráčte odpustiť, ale lekári
nie sú vždy dobrí administratívní
správci. Ale na druhej strane dovolím si pána
kol. Johanisa uspokojiť tým, že tento
stav je provizorný; je mu predsa známe, že
pre vinohradskú nemocnicu bude menovaný riaditeľ,
primár, že terajší provizorný stav
bol následkom smrti p. tajomníka Semeráda.
Prosil by som o jednu vec, aby tu nezavládol názor,
že vláda jednala tu z fiškálnych dôvodov.
Je predsa stav všeobecnej nemocnice po hospodárskej
stránke známy, na tom vláda žiadnej
zvláštnej ingerencie nemá, lež jedná
ako zvláštny dozorčí úrad ministerstvo
zdravotníctva. Fond je právna osoba, sám
si hospodári a je len záujmom štátnej
správy, aby tento fond bol ozdravený. (Posl.
Červinka: Na účet pražské obce!)
Čo pražská obec dáva? Pražská
obec vôbec na udržovanie nemocnice ani haliera nedáva.
Čo sa hovorí o obetiach, ktoré sa staly pred
130 rokmi, sú za dnešných pomerov pri terajšom
rozsahu nemocnice malicherným obnosom, ide asi o 150.000
zlatých; keby sme to prevalorizovali 20násobne,
iste by to robilo tak malú složku v provodzovacom
náklade, že to vôbec nehrá rolu. (Posl.
Červinka: To jste národní demokrat, tak zastáváte
zájmy pražských občanů?)
Ráčte odpustiť, keby ste si bývali preštudovali
dôkladne dôvodovú zprávu, videli by
ste, že v tom dekréte stojí, že všeobecná
pražská nemocnica je povinná všetky tieto
povinnosti sprevádzať do tých čias,
dokiaľ jej sily stačia, a práve teraz nastal
moment, že sily jej sú podryté tým,
že prišly mimoriadné pomery. Ja túto výtku
odmietam, ale kaziť ešte, čo sa dá zachrániť,
to tiež nie je sociálna politika, veľactená
snemovňa. (Posl. Zeminová: Staré rakouské
dekrety berete!) Prosím, tie chceme zničiť
a divím sa poslankyni, ktorá je sociálne
založená, že háji isté výsady,
pochádzajúce z monarchistických prameňov.
Dovolím si poukázať na to, že v tomto
ohľade sa nedeje nikomu krivda. Pražská obec
na to dosiaľ nič neplatila, ale tým obrovským
vzrastom - ráčte uvážiť, že
v dobe, keď sa tieto výsady robily, mala Praha 60.000
obyvateľov, dnes má 12krát toľko a rapídne
vzrastá - bremená idú lavínovite a
sú bremená uložené tomuto fondu tak
veľké, že dnes či zajtra pohltia celý
jej majetok. Je povinnosťou, ba príkazom sociálnej
spravodlivosti, aby vláda energicky zakročila; a
vláda usiluje len o to, aby fond bol postavený na
hospodársky zdravý a silný základ.