Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: dr Buday, inž.
Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.
210 poslanců podle presenční listiny. Zástupci
vlády: ministři dr Mayr-Harting, dr Nosek,
dr Srdínko, dr Tiso, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 127. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolené udělil jsem: na dnešní schůzi
posl. Zápotockému, Koudelkovi, dr
Meissnerovi; dodatečně na včerejší
jakož i na dnešní schůzi posl. dr Dérerovi
- vesměs pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvili se posl. Štětka, Bolen,
Weberová.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Zahraniční výbor zvolil ve schůzi
dne 1. února 1928 I. místopředsedou posl.
dr Hallu, zapisovatelem posl. Světlíka.
Do výboru soc.-politického vyslal
klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu posl. Malíka za posl. Bistřického;
klub poslanců "Deutsche christl. soz. Volkspartei"
posl. Zajička za posl. dr Petersilku; klub poslanců
"Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei" posl. Schäfera
za posl. Grünznera.
Do výboru zahraničního vyslal klub
slovenských ľudových poslancov posl. Siváka
za posl. Onderčo.
Do výboru rozpočtového vyslal klub
poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der
Landwirte, der Deutschen Gewerbe. partei" posl. Fischera
za posl. Böllmanna.
Předseda: Došly naléhavé interpelace.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Naléhavé interpelace:
posl. Hakena a soudr. ministru školství. a nár.
osvěty o chystané předloze zákona
o reformě školské správy,
posl. inž. Nečase, Koudelky, Brodeckého a soudr.
ministru veř. prací o jmenování státní
silniční rady,
posl. dr Frankeho, Zeminové, Hrušovského a
druhů vládě o projevu arcibiskupa ostřihomského
kardinála Serédiho, namířeném
proti Československé republice a pro restauraci
Habsburků,
posl. Hrušovského a druhů na predsedu vlády
o protistátnej činnosti posl. dr Tuky.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Dotazy posl. J. Mayera a druhů:
ministru financí, že chebský berní referát
odpírá německá potvrzení (č.
D 1001-II),
ministru pošt a telegrafů, že se poštovní
úředník zdráhá přijmouti
doporučené dopisy do německých míst
(č. D 1002-II).
Předseda: Došly odpovědi na dotazy.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Odpovědi:
ministra zemědělství na dotaz posl. Koudelky
o povolení úředním k mimořádné
těžbě lesní na panství vsetínském
(č. D 847-II),
ministra spravedlnosti na dotaz posl. Šamalíka, Janovského
a druhů o konfiskaci "Selských Hlasů"
a "Malozemědělce" (č. D 944-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání 1. odstavce dnešního
pořadu, jímž je:
1. Zpráva výboru pro veř. zdravotnictví
o vládním návrhu zákona (tisk 1399)
o náhradě ošetřovacích útrat
za příslušníky hlav. města Prahy
ve všeobec. nemocnici v Praze (tisk 1417).
Zpravodajem výboru pro veřejné zdravotnictví
je p. posl. dr Rehák. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Rehák: Slávna snemovna!
Uzákonením vládnej predlohy zákona,
tisk 1133 z r. 1927, chce vláda umožniť ministerstvu
ver. zdravotníctva a telesnej výchovy, aby ono ako
dozorný orgán všetkého zdravotného
ústavníctva Československej republiky mohlo
zasiahnuť i v takom prípade - a tu sa jedná
v konkrétnom prípade pražskom o všeobecnú
verejnú nemocnicu - kde do dnes v tom hatené bolo
ešte i doteraz právoplatnými predpisy dekrétu
dvorskej kancelárie zo dňa 18. septembra 1788, č.
292 (gub. č. 32958) o liečení pražských
chudobných vo všeobecnej verejnej nemocnici v Prahe
a dekrétu dvorskej kancelárie zo dňa 25.
júla 1829, č. 3311 (č. 146 čes. provinciálneho
sborníka zákonov) o liečení pražských
obyvateľov na III. triede nemocničnej za nižšie
sadzby.
Keďže predpisy o náhrade ošetrovacích
trôv vo všeobecných verejných nemocniciach
v Čechách, hlavne § 5 zák. zo dňa
5. marca 1888, č. 19 č. z. z., nemohol previesť
unifikáciu správneho vedenia zdravotníckeho
ústavníctva a takže zákon č.
242 Sb. z. a n. z r. 1920, ktorý oprávňuje
síce min. zdravotníctva dozorom všetkého
ústavníctva, neodstraňuje však výslovne
tieto unifikáciu hatiace predpisy, muselo byť prikročené
cestou zákonodarnou k odstráneniu v označených
predpisoch normovaných privilegií.
Zdravotná správa prinútená bola ku
tomuto kroku len z toho dôvodu, že nemohla i naďalej
prizerať sa k tomu, aby bremenami vyplývajúcimi
z týchto dvoch privilegií vyčerpávaný
bol hospodársky zmienený významný
ústav v tej miere, že by jedného krásného
dňa pražskú nemocnicu udržujúci
verejno-právny fond octnul sa v stave konkurzu.
Výbor pre verejné zdravotníctvo a telesnú
výchovu navrhuje, aby Národné shomaždenie
cestou zákonnou upravilo otázky náhrady ošetrovacích
útrat pre príslušníkov hlavného
mesta Prahy vo všeobecnej nemocnici v Prahe a schválilo
tak návrh tohoto výšuvedeného zákona,
ako vládou bol predložený. Súčasne
doporučuje ku schváleniu pripojenú rezolúciu.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): K tomuto odstavci
pořadu jsou přihlášeni řečníci.
Zahájím proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 30 minutami. (Námitek
nebylo.)
Námitek není, navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti"
pp. posl. Johanis a Červinka.
Dává, slovo p. posl. Johanisovi.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Předloženým
vládním návrhem tisk 1399 dožaduje se
státní správa zrušení zákonem
zaručené výhody nemajetných pražských
příslušníků používati
nižší sazby léčebného na
III. třídě ošetřovací
ve všeobecné nemocnici v Praze.
Obec pražská stojí na stanovisku, že výhoda
nižší sazby ošetřovací náleží
plným právem všem jejím obyvatelům.
Prakse omezovati tuto výhodu na příslušníky
části I až VIII je nesprávná,
jak dokládají všichni právníci
nejen u obce pražské, nýbrž i u zemského
správního výboru, a nezákonná,
neboť výhoda vztahuje se právem na nemajetné
příslušníky Velké Prahy, poněvadž
nelze v jedné a téže obci rozeznávati
dvojí domovskou příslušnost.
Z obsáhlé zprávy důvodové ministerstvem
veř. zdravotnictví a tělesné výchovy
vypracované a k osnově zákona přiložené
je zřejmo, že vláda odhodlala se k tomuto kroku
hlavně z důvodů fiskálních,
neboť nemocniční fond je podle údajů
vyčerpán a nemůže nadále snášeti
břemena, která na něm lpějí
následkem nižší sazby ošetřovací,
zaručené pražským příslušníkům
zvláštními předpisy, které mají
moc zákonnou.
Je zajímavé, že někteří
pánové se dovolávají toho, že
prý dvorní dekrety vydané za Rakouska, resp.
dávno před parlamentními poměry rakouskými,
které jsou uvedeny v důvodové zprávě,
nemají charakteru zákona. Je nutno říci,
že dosud všechny výnosy, které Nejvyšší
správní soud - ať už vídeňský
anebo pražský - v této věci vydal, mluví
o stanovisku, že dekrety vydané o léčení
chudých města Prahy ve všeobecné nemocnici
zdarma nebo o léčení nemajetných příslušníků
města Prahy za levnější sazbu, mají
charakter zákona a že je nutno jako zákony
je vykládati.
Hodlá tudíž vláda předloženou
osnovou z důvodů fisku zrušiti práva
občanů pražských, a to bez jakékoli
náhrady, čili jinak řečeno, vyvlastniti
je.
Proti tomuto v dějinách nemocnic ojedinělému
postupu ohradila se obec pražská zvláštním
podáním vládě československé,
kde proti zákonu a jeho důvodové zprávě
podává řadu z vážných
námitek a vyvrací ji po stránce právní.
Ministerstvo ovšem, když nepochodilo u správního
soudu a když všechny orgány tvrdí, že
známé dekrety, které jsou citovány,
mají charakter zákona, prostě nyní
navrhuje zrušení těchto dekretů a chce
práva zejména příslušníků
obce pražské, ať chudých nebo nemajetných,
vyvlastniti.
Zrušení privilegia nižší sazby ošetřovací
nestihne - jak praví důvodová zpráva
na str. 10 - "velmi zámožné Pražany",
neboť ti, jak je známo, nevyhledávají
léčení na III. třídě
všeobecné nemocnice pražské, nýbrž
uchylují se do sanatorií a soukromých ústavů
léčebných, nýbrž pouze vrstvy
sociálně slabé, které jinam jíti
nemohou a jsou výhradně na nejnižší
třídu pražské všeobecné
nemocnice odkázány.
Obec pražská správně poukazuje, že
z předloženého vládního návrhu
zákona vane ostrý protisociální duch,
což kontrastuje velmi ostře s jubilejním rokem
republiky, kdy ochrana slabých má býti jednou
z největších povinností státu
v jeho vlastním zájmu.
Zrušením výhody pražských příslušníků,
která se vztahuje vedle všeobecné nemocnice
též na nemocnici u Milosrdných sester pod Petřínem,
na nemocnici dětskou a odbočku v Tuchoměřicích,
bude vedle obce postižena zejména řada nemocenských
pojišťoven, jejichž finanční stav
tohoto nového břemena nesnese.
Že osnova zákona postihne zejména nemocenské
pojišťovny velmi citelně, je viděti z
čísel: V obvodu Velké Prahy je 7 okresních
nemocenských pojišťoven a 15 pojišťoven
ostatních druhů, které padají v úvahu
při obesílání pacientů do pražské
všeobecné nemocnice. U těchto 22 nemocenských
pojišťoven je pojištěno asi 300.000 pojištěnců.
Sedm okresních nemocenských pojišťoven,
a to: pražská, vinohradská, nem. pokladna různých
živností, spol. truhlářů, spol.
pekařů, spol. uhlířů a strojnická
v Praze, které čítají na 100.000 pojištěnců,
mělo r. 1927 u všeobecné nemocnice pražské
úhrnem 53.000 ošetřovacích dnů.
Vezmeme-li tento poměr za základ i pro ostatní
pojišťovny pražské, přijdeme k číslici
asi 160.000 ošetřovacích dnů do roka.
Už povolené zvýšení léčebné
taxy ve všeobecné nemocnici o 2 Kč denně
- vyhláškou zemské politické správy
z 29. listopadu 1927 znamená zvýšení
zatížení pro pražské pojišťovny
320.000 Kč ročně. Stane-li se zákonem
předložená osnova, o níž referoval
p. dr Rehák, znamená to další
roční zatížení 240.000 Kč,
protože asi 30% z uvedených 160.000 ošetřovacích
dnů připadá na pražské příslušníky.
Ke všemu, čím bylo nemocenské pojištění
postiženo, přidává vláda ještě
tento další čin.
Mám ovšem zejména, když se odňala
zemskému správnímu výboru možnost
stanoviti přiměřené sazby a jeho právo
se omezilo na pouhé poskytnutí příležitosti
k vyjádření, velmi věrohodné
zprávy, že nezůstane na tomto zvýšení,
nýbrž že se chystá v dohodě se
zemskou politickou správou zvýšení další,
a to až na 35 Kč denní sazby.
Je zajímavo všimnouti si, proč v pražské
všeobecné nemocnici je sazba nejdražší.
Podle zprávy odb. přednostou dr Bébrem podané
přijde jeden den ošetřovací v zemské
nemocnici v Brně na 36 Kč, v Bratislavě na
37 1/2 Kč, ale v pražské nemocnici na 42 až
52 Kč. Při tom však vidíme, že
v pražské nemocnici není postaráno o
stravování pacientů lépe, než
v nemocnici jiné. Ve státní nemocnici vinohradské,
která je spravována státní správou,
jest ošetřovací sazba 21 Kč a na této
nemocnici státní správa vydělává.
Z Karlova náměstí na Vinohrady, jak jsem
již ve výboru dokazoval, není daleko a nákupní
prameny jistě jsou stejné pro nákup pro nemocnici
vinohradskou jako pro všeobecnou nemocnici. Tu jest vysvětlitelno,
kdo zná poměry, že právě umístění
klinik, zatížení fondu nemocničního
vyučovací správou atd., nese důsledky,
které se objevují tím, že v Praze náklady
ošetřovací proti jiným nemocnicím,
ale zejména náklady v pražské - všeobecné
jsou nejdražší.
Tato okolnost je pozoruhodna s toho hlediska, že vlastně
stát šidí nemocniční fond. Poněvadž
všeobecná nemocnice jest nemocnicí fondovní,
stát, vlastně resort vyučovací správy
tím, že zadržuje řadu let nemocničnímu
fondu náhradu nákladů z provozu klinik vzniklých,
velmi šidí nemocnici samu a teď se domáhá
zrušení privilegií. To zejména ovšem
postihne příslušníky pražské,
ať již nemajetné nebo úplně chudé.
Kdyby měla býti ošetřovací sazba
stanovena 35 Kč, stouplo by zatížení
pražských nemocenských pojišťoven
z uvedených ročních 560.000 Kč na
1,840.000 Kč. Nemohu než nejdůrazněji
před podobným postupem varovati.
Upozorňuji pány z ministerstva zdravotnictví,
že sice dnes patrně dostanou zde a později
i v senátě ke schválení osnovu zákona,
ale pánové by se mýlili, kdyby myslili, že
budeme trpěti, aby dělali sazbu ošetřovací
bez příslušných zájemníků,
totiž pojišťoven, které jsou největšími
poplatníky zemského správního výboru
a obce pražské.
Majorita zamítla naše návrhy, aby do ošetřovací
sazby měla právo mluviti ne jen zemská politická
správa, které se dává dosavadním
zákonem právo stanoviti sazby po slyšení
zemského správního výboru, a vylučují
se také nemocenské pojišťovny a obec pražská.
Jestliže pánové zamýšlejí
prováděti tak krutě stanovené ošetřovací
sazby, vyvolá to odpor u všech zájemníků.
Doufejme, že ministerstvo zdravotnictví příště
při provádění zákonů
vynasnaží se, aby slyšeni byli také zájemníci.
Státní správa hlavní vinu za špatný
finanční stav všeobecné nemocnice přesunuje
téměř výhradně na uvedené
privilegie. Toto tvrzení není však oprávněné,
neboť ministerstvo školství, tedy státní
správa sama zadržuje celou řadu let nemocničnímu
fondu náhradu nákladů z provozu klinik vzniklých,
a tím sama nezúročitelně zatěžuje
nemocniční fond stále vzrůstajícím
břemenem do značné výše.
Připomínám, že, když vláda
připravovala nynější osnovu, všechny
noviny konstatovaly zejména okolnost, že všeobecná
nemocnice má za vyučovací správou
30 mil. Kč, a vláda nedementovala tyto zprávy.
Mám tedy za to, že tvrzení, které bylo
obsaženo v novinářských zprávách,
bylo správné.
Kdo však zná poměry ve všeobecné
nemocnici, je přesvědčen, že špatný
finanční stav této nemocnice nezaviňuje
privilegium pražských chudých, nýbrž
špatné minulé hospodaření tohoto
ústavu. Měli jsme příležitost
zejména v rozpočtových debatách poukázati
na stinné stránky hospodaření této
nemocnice, která donedávna ještě vykazovala
nezúročitelných 30 mil. Kč na nedoplatcích
léčebných nákladů. Tyto nedoplatky
nezaviňovalo privilegium chudých, nýbrž
špatná administrativa nemocnice. Nechť nám
ředitelství nemocnice sdělí dnešní
výši neuhrazeného léčebného,
jakož i výši odpisů na ošetřovném,
a zejména příčinu, proč ošetřovné
je nedobytné u některých stran. Bylo by zajímavé,
kdyby nám ředitelství nemocnice podalo zprávu,
jaké jsou dluhy tohoto ústavu, když ani nedávno
uzavřená výpůjčka u Hypoteční
banky ve výši 20 mil. Kč nepomohla nemocnici
z finanční tísně. Naproti tomu nechť
nám je sdělena výše dlužné
částky ministerstvem školství, a co
bylo podniknuto za účelem náhrady těchto
pohledávek, ať už je to 30 mil. Kč, či
méně, aby veřejnost věděla,
co všeobecná nemocnice dluží.
Mimo to nechť ředitelství ústavu podá
zprávu, nač přijde nemocnici ošetřovací
den - ač jsem konstatoval cifry uvedené p. sekčním
šéfem ve výboru - jaké jsou náklady
osobní a věcné a k jaké výši
ošetřovací sazby míní přikročiti.
Zdůrazňujeme, že vláda republiky Československé
není oprávněna řádně
nabytá práva na nižší sazbu ve
všeobecné nemocnici pražským chudým
poskytovanou a 130 let již trvající rušiti,
neboť akt tento byl by novou křivdou na nemajetných
vrstvách tohoto státu. Je naopak povinna řádnou
systematickou organisací práce a kontrolou umožniti
snížení ošetřovacích nákladů,
v prvé řadě tím, že zakročí,
aby vlastní závazky vůči nemocnici
byly včas hrazeny.
Je velmi pravděpodobno, že úřadující
ředitelství všeobecné nemocnice nestačí
k těmto úkolům. Doporučujeme proto,
aby správou nemocnice bylo pověřeno kuratorium
- jak to kdysi bylo slibováno zástupci státu
pražské obci - které by dbalo řádného
a úsporného hospodaření v rámci
rozpočtu a které by bylo větší
zárukou ekonomického provozu než dosavadní
ředitelství.
Doporučujeme, aby v kuratoriu zastoupeny byly a měly
právo spolurozhodovati i korporace, z jejichž prostředků
léčebné se hradí, jako jsou nemocenské
pojišťovny.
Upozorňuji, že podobné kuratorium je u všech
jiných veřejných nemocnic, že podobná
kuratoria trvají zejména v jednotlivých okresích,
že nemocnice nevede jedna osoba, nýbrž kuratorium
složené z více osob, a je to nutno nejen z
důvodů demokratických, nýbrž
i hospodářských a správních
při spravování takových velikých
ústavů léčebných. Je to nutno
učiniti, a jestliže se osvědčuje takové
kuratorium v okresích, tedy tím spíše
by se osvědčilo ve všeobecné nemocnici
pražské.
Poukazovali jsme již několikráte - od r. 1924
- že řízení všeobecné nemocnice
vzhledem k finančnímu stavu jest úkolem,
kterému by se měl nynější ředitel,
min. rada dr Jos. Doškář, plně věnovati
a nepřijímati vedlejší honorované
zaměstnání ve státní nemocnici
na Král. Vinohradech. Jestliže odpovědný
ředitel tohoto ústavu je vázán jinými
povinnostmi, nemůže se věnovati svému
úkolu, a pak se nedivme, že řízení
nemocnice vykazuje mezery k finanční škodě
a vede ke zhroucení.
Nepokládáme dále za nezbytno, když finanční
stav nemocnice je tak ubohý, zařizovati z prostředků
fondu nákladem 40.000 Kč byt nemocničních
funkcionářů. Skutečnost potvrzuje,
že upozornění naše, která po několik
let jsou ve sněmovně činěna, byla
oprávněna. Na intervence tyto nebylo odpověděno,
ani jich dbáno a dnes na záchranu situace, způsobené
vadným hospodařením, přichází
vláda s návrhem vyvlastniti chudým pražským
příslušníkům poslední
výhody, které jim ani byrokratické Rakousko
neodvážilo se odebrati.
Připomínám, že v Praze máme stav,
že dva veliké ústavy vede jeden ředitel.
Zdůrazňoval jsem tuto okolnost již ve výborech
i ve sněmovně několikráte. Jak známo,
pražská všeobecná nemocnice má
1300 lůžek a kromě toho dává
své nemocné do nemocnice Milosrdných sester
pod Petřínem, do obou dětských nemocnic
české i německé a kromě toho
do filiální nemocnice v Tuchoměřicích.
Můžeme tedy říci, že pod správu
všeobecné nemocnice v Praze spadá takto asi
2000 lůžek. Je pochopitelno, že, když má
tuto agendu na starosti jediný ředitel, má
co dělat, i když uznáme, že nynější
ředitel dr Doškář je osoba jistě
velmi agilní. Je-li jinak na svém místě,
ať posoudí odborníci a povolané odpovědné
úřady. Ale ministerstvo zdravotnictví trpí,
že tomuto řediteli se ukládá také
správa a vedení státní nemocnice na
Vinohradech, ústavu, který sám má
na 800 lůžek a kde jest zřízeno velmi
odpovědné oddělení Pasteurovo. Musíme
si býti vědomi - a kdo z lékařů
nebo jiných činitelů, kteří
vedou administrativu, zná poměry, to potvrdí
- že ředitel, který má na starosti 2800
lůžek, z lidských a fysických důvodů
není schopen, aby tyto ústavy ovládal.
Jest pozoruhodno, že bylo sice slíbeno ve výboru,
že se stane náprava, avšak dosud se nestala,
a mně je nevysvětlitelné, proč se
tento stav trpí, když se ví, že tím
také režie státu v obou nemocnicích
trpí. A jestliže ve všeobecné nemocnici
se ukazuje na určité vady, jest nesporno, že
tím není vinna osoba dr Doškáře,
kterého musím v tomto ohledu vzíti v ochranu,
nýbrž nynější režim, že
totiž zde není odvaha obsaditi místo druhého
ředitele ve vinohradské nemocnici. Proč a
z jakých důvodů se toto místo neobsazuje,
je nevysvětlitelné, zvláště když
se ví, že jest tolik osob kvalifikovaných,
zejména z kruhů lékařských,
které by mohly býti ustanoveny vedoucími
činiteli ve vinohradské nemocnici.
Proto zamítáme tuto osnovu jako protisociální,
poškozující chudinu i veřejný
zájem, osnovu, která tak neslýchaným
způsobem hodlá vyvlastniti nemocným chudákům
staletá, řádně nabytá práva.
Ke konci vyslovuji přání, aby ministerstvo
zdravotnictví hledělo, aby starý personál
ve všeobecné nemocnici byl trochu brán v ochranu
proti personálu, který jako cvičný
do nemocnice dochází. Ve všeobecné nemocnici
jest asi 350 členů personálu, z toho přes
200 ošetřovatelek na různých odděleních,
z nichž některé jsou již staré
a zapracované. Chápu, že někdy jest
třeba vyřaditi staré osoby, když se
stanou neschopny ku práci, ale ve všeobecné
nemocnici jsou takové poměry, že ošetřovatelky
staré službou - nikoli věkem - jsou nahrazovány
diplomovanými sestrami, které musí býti
teprve učeny starými ošetřovatelkami,
zejména na jednotlivých odděleních.
Když však stará laická ošetřovatelka
zapracuje diplomovanou mladou dívku, jest tato stará
ošetřovatelka propuštěna. Myslím,
že tento kurs by měl pominouti a že by staré
zapracované ošetřovatelky, které nejen
obsluhu v nemocnici, nýbrž i správu klinik
dobře vedou, neměly býti takovým způsobem
propouštěny. Zde by tedy měl býti jiný
kurs a taková ošetřovatelka, pokud je zapracována,
i když je laička, měla by býti ponechána
ve službě.
Jinak prohlašuji, že budeme hlasovati proti osnově,
a to z důvodů, které jsem uvedl, poněvadž
osnova sama je charakteristikou dnešního režimu,
i režimu, který se v poslední době u
ministerstva zdravotnictví ujímá, kde zejména
k otázkám sociálně-zdravotním
se zaujímá často stanovisko nepříznivé.
My ostatně ještě při jiných příležitostech
budeme moci ukázati, jak se v poslední době
tento kurs změnil. (Souhlas čsl. soc. demokratických
poslanců.)