Slavná sněmovno! Čl. II uvádí
důvody, pro něž může býti
člověk držen v donucovací pracovně,
a slovem "ničemná lehkomyslnost" zavádí
do naší právní vědy, judikatury,
nový odborný výraz, který jsme dosud
v našich zákonech nikdy nenalezli, odborný
výraz, který není definován, který
jest pružný a ve své pružnosti nebezpečný,
který otvírá dokořán dvéře
svévolnému a také nenávistně
svévolnému výkladu. Výkladem tohoto
výrazu bylo by na příklad možno docela
lehce zadržeti na několik let, také na pět
let, nejméně však na pět měsíců
v donucovací pracovně mladistvého člověka,
který z mladické lehkomyslnosti spáchal nějaký
čin, nebo redaktora, který z lehkomyslnosti zanedbal
povinnou péči. Páni a dámy, máme
tiskový zákon, máme zákon na ochranu
republiky, máme výjimečné politické
zákony, které obklopují pokrokovou politiku
a svobodomyslný tisk spoustou nebezpečí,
a v tomto směru zažili jsme již zlé věci.
Jestliže nyní pro nejasnost tohoto výrazu bude
vložena moc do rukou politické policii, pak politická
policie, která není vázána striktním
trestním zákonem, může podle tohoto
výrazu nepohodlného redaktora, nepohodlného
politika na několik let odstraniti z veřejného
života. Podali jsme tedy návrh, aby tento čl.
II byl doplněn dodatkem, podle něhož nelze
nikdy vysloviti zadržení v nucené pracovní
kolonii jako následek trestného činu, jehož
pohnutky jsou rázu politického nebo sociálně-politického.
Čl. III přenáší rozhodnutí
o osudu člověka z rukou soudu do rukou politické
policie. Pánové a dámy! To jest ze všech
těchto temných kapitol ta nejčernější,
to jest reakční ustanovení prvého
řádu, s jakým se nesetkáváme
v žádné kulturní zemi, ustanovení,
jehož neznalo ani staré Rakousko ve svých nejtemnějších
dobách a s jakým se nesetkáváme ve
starém Rakousku ani v dobách předbřeznových.
Ale toto ustanovení není pouze reakčním
ustanovením prvého řádu, jest především
krutým, jest nelidským, neboť nerozhoduje již
o osudu člověka soudce, který onoho člověka
viděl, který toho člověka měl
před sebou, který ho poznal ve všech jeho vztazích,
nyní rozhoduje politická policie, která nevidí
již živého člověka, nýbrž
má před sebou jen neživý spis. Podáváme
proto sněmovně také v tomto směru
pozměňovací návrh.
Dámy a pánové! Dovolte mi několik
slov o způsobu, jak jsou dnes dopravováni k soudům
a do vězení trestanci, ale nejen trestanci, nýbrž
i zatčení lidé, jejichž vina nebyla
ještě naprosto prokázána. Již r.
1923 podal zde náš klub ve sněmovně
interpelaci, neboť v mém rodném městě
Karlových Varech za jasného dne, nejživějšími
ulicemi města vedli četníci 14 lidí,
muže a ženy pohromadě, což způsobilo
ohromné vzrušení. Ale nedávno musila
jsem býti znovu svědkem tohoto smutného průvodu
nejhlubšího lidského ponížení,
neboť ve Slezsku na nádraží v Suchdole
spatřila jsem skupinu trestanců spolu spoutaných,
provázených četníky, opět ve
dne vedených z nádraží. Táži
se vás, zda se to nepříčí zdravému
rozumu, zda se to nepříčí ohledům,
jimiž ještě jsme povinováni konečně
i těmto lidem. A táži se vás, páni
a dámy, zda ubití každého pocitů
studu jest prostředkem k polepšení člověka.
Článek V, odst. 2 ustanovuje, že v určitých
případech po odpykaném trestu lze vysloviti
policejní dohled. Slavná sněmovno! I odborníci
z povolání dnes prohlašují, že
policejní dohled má velmi pochybnou cenu. Také
odborníci z povolání prohlašují,
že policejní dohled nemůže chrániti
společnost před nebezpečnými individui,
ale že může zabrániti, aby propuštěný
trestanec splynul opět se společností, že
tedy společnost znovu ohrozí novým zločinem.
V tom směru mám již vlastní zkušenosti.
Když jsem jednou navštívila trestnici pro mladistvé,
upozornil mne ředitel na jedno děvče, které
si již odpykalo dvě třetiny trestu, poněvadž
se v trestnici chovalo bezvadně, takže si za takovýchto
okolností získalo právo, aby mu byla prominuta
třetí třetina, že se však dobrovolně
této výhody zřeklo. Nemálo mne to
zarazilo, i otázala jsem se onoho děvčete
po příčině tohoto zvláštního
chování. Řeklo mi, velice rozčilené,
že nechce znovu prodělávati strašlivé
zkušenosti, aby jako předčasně podmíněné
propuštěné bylo honěno návštěvami
uniformovaných četníků s jednoho místa
do druhého, až by mu nezbylo jiné cesty, než
zpáteční cesta do věznice. (Německé
výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Před
několika týdny dočtli jsme se v našem
časopisu o tragickém případu kočího
Jana Maška, který předčasně podmíněně
propuštěn, dopustil se krádeže a přihlásil
se dobrovolně u státního zastupitelství
jen proto, aby se mohl vrátiti opět do vězení.
Ve své obhajobě prohlásil, že k němu
přicházeli dva až tři uniformovaní
četníci za měsíc, že toto obtěžování
stačilo jeho zaměstnavatelům, aby ho propustili
z každého místa, a že si nevěděl
jiné rady, než svůj klid hledati opět
v trestnici.
Slavná sněmovno! Jest k tomu potřebí
již velké dávky lidské blbosti, abychom
ve způsobech našeho výkonu trestu našli
způsob k polepšení lidí. Náš
výkon trestu lidi ničí, ale nepolepšuje.
Nejrozkladněji působí samovazba. Pánové
a dámy! Měli byste jen jednou viděti celu,
měli byste jen jednou spatřiti člověka
v šedivé zoufalosti těchto cel, měli
byste se jen jednou aspoň pokusiti představiti si,
jak těžká je opuštěnost v této
cele. Měli byste se pokusiti aspoň poněkud
si představiti, jak nekonečně dlouhý
jest den v takové cele, jak nekonečná jsou
léta v takovéto cele. Mohu vám říci,
že opouštím-li trestnici, mám vždy
hluboce znepokojivý a hluboce deprimující
pocit, mám vždy pocit, jako bych sama byla spoluvinicí
na těchto věcech, které se zde páší,
jako kdybychom všichni byli spoluvinníky na věcech,
které se zde páší, především
poslanci spoluvinníky, především však
ministr spoluvinným již svou bezmeznou lhostejností
ke všem těmto těžkým otázkám.
A tak již také staré Rakousko, ono císařské,
reakční Rakousko již před lidským
věkem, a to již před 55 lety usneslo se na
zákoně, jenž ustanovuje, že dva dny vězení
odpykané samovazbou rovnají se třem dnům
ve vězení. A teprve vládě této
země, vládě republiky, která byla
zřízena za zcela jiných auspicií,
teprve této reakční, kapitalistické
vládě jest vyhrazeno odstraniti toto humánní
ustanovení, tento humánní zákon tímto
návrhem zákona. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
Proti tomu zde vášnivě protestujeme a protestujeme
vedle toho také ještě proti tomu, že,
jak se v tomto zákoně praví, toto ustanovení
má se vztahovati již také na odpykané
tresty. Dámy a pánové! To jest ustanovení,
které jest přímo výsměchem
všem právním zásadám, každému
právnímu principu. Odmítáme tento
zákon, poněvadž jest nelidský a krutý,
odmítáme jej, poněvadž se příčí
každé právní zásadě, odmítáme
jej však především proto, že jest
reakčním ustanovením prvého řádu,
poněvadž jest dalším krokem ke zpolicejnění
našeho života. Pan ministr spravedlnosti prohlásil
v rozpočtovém výboru, že pokud se týká
jeho odboru, přicházíme do pravidelných
poměrů. Ano! Více druhů trestů,
více četnictva, větší oprávnění
ke střílení, to zdá se kapitalistické
reakční vládě pravidelným stavem.
Pro nás jest to trpkou ironií, že právě
ve chvíli, právě v době, kdy má
začíti tam v soc. politickém výboru
zápas o sociální pojištění,
kde mocí zpitá, mocí zaslepená většina
se odvažuje vyhoditi téměř milion lidí
z oprávnění býti pojištěnu,
a to lidí bez nejmenší pomoci, nejubožejší
z lidí, že právě ve chvíli, kdy
v celé zemi mnoho statisíc těchto bezmocných
lidí vykřikuje otázku, co se má státi
s malou částí existenčního
zabezpečení, kterou jim přinesla poválečná
doba, zdá se nám krutou ironií, že v
této chvíli, s tohoto místa, dostává
se nám odpovědi: "Nikoliv sociální
politiku, nýbrž politickou policii. Žádnou
ochranu dělnictva, nýbrž nucené pracovní
kolonie." Takovéto vládě ohlašujeme
nejostřejší boj. (Potlesk čsl. a
něm. soc.-demokratických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo má dále pan posl. dr Koberg.
Posl. dr Koberg (německy): Dámy a
pánové! Poněvadž moji vážení
předchůdci již zkritisovali tento návrh
zákona, mohu se vyjádřiti krátce.
Kromě zavedení nucených pracovních
kolonií obsahuje tento návrh trojí věc.
Především změnu §u 7, odst. 2 zákona
o tulácích z r. 1885, mimo to ještě
několik ustanovení zákona o nucené
práci. Za druhé zavedení policejního
dohledu také na Slovensku a na Podkarpatské Rusi
a za třetí změnu, pokud jde o započítání
samovazby. Pokud jde především o nucené
pracovní kolonie, návrh zákona, jenž
byl senátem již přijat, přikazuje zemím,
aby kromě nynějších donucovacích
pracoven zřídily ještě i nucené
pracovní kolonie, v nichž káranci mají
pracovati hlavně pod širým nebem, tedy zajisté
v zemědělství, zahradnictví atd. Proti
tomu nebylo by lze nic namítati, kdyby z návrhu
nečouhalo čertovo kopýtko, neboť podle
čl. II mohou totiž k nucené práci na
dobu nejméně jednoho roku a nejdéle pěti
let - kdežto dosud nucená práce trvala nejdéle
3 leta - býti přidrženy osoby, které
byly odsouzeny pro zločin spáchaný z ničemné
lehkomyslnosti, když si totiž v posledních pěti
letech odpykali již dvakráte trest na svobodě
za zločin nebo přestupek spáchaný
ze stejné pohnutky. Při tomto znění
není tedy vyloučeno, že jednou i provinění
na př. podle zákona na ochranu republiky, tedy čistě
politické povahy, mohou býti podnětem, aby
byli lidé posíláni do nucených pracovních
kolonií, při čemž se zřejmě
přihlíželo k ruskému vzoru.
Ústavně-právní výbor posl.
sněmovny prohlásil sice ve své zprávě,
že ustanovení tohoto článku se nijak
- výslovně řečeno - nijak netýká
deliktů politických. Co však není v
samém zákoně, co nebylo výslovně
vzato do textu zákona, není později rozhodné
pro výklad doslovného znění. Viděli
jsme přece v případu Baeranově, jak
snadno lze u politického provinění konstruovati
dokonce "nízké a nečestné pohnutky",
aby se z toho učinil prostý zločin. Ještě
mnohem snáze bude lze příště
při trestných činech jako velezradě,
rušení veřejného klidu, vzpouře
a vzbouření, při politických přečinech
tiskových nebo při jakýchkoliv deliktech
podle zákona na ochranu republiky zjistiti, že zločin
byl spáchán z "ničemné lehkomyslnosti".
Takový všeobecný pojem jest jako kaučuk
a dá se podle libosti hnísti.
Dosud bylo přípustno přidržeti k nucené
práci jen tuláky, žebráky, osoby štítící
se práce a nevěstky, a to, jak jsem již pravil,
nejdéle 3 leta. Nyní mají se k tomu připojiti
ještě zahaleči - ostatně rovněž
tak neurčitý pojem - a zločinci, kteří
jednali buď z hrubé zištnosti nebo, jak jsem
již řekl, z ničemné lehkomyslnosti.
Poslední ustanovení rozhodně má býti
z návrhu vypuštěno, neboť omezení
svobodné činnosti a nucené přidržování
k práci uložené mimo trest jest odůvodněno
jen při takových individuích, která
buď již jsou nebezpečná veřejné
bezpečnosti nebo pravděpodobně v budoucnosti
by nebezpečná býti mohla, kdyby se předem
nezasáhlo, nikoliv však při lidech, kteří
z čistě ideálních politických
pohnutek se provinili proti panujícímu státnímu
řádu. Že však znění v tomto
návrhu směřuje právě proti
této skupině, vyplývá také
z čl. IV, jímž se ruší níže
uvedené dosud platné ustanovení zákona,
jako za dnešních poměrů již nepotřebné,
jak se praví v důvodové zprávě.
Toto ustanovení zákona zní: "Ztrávil-li
trestanec nejméně tři měsíce
v samovazbě, platí při výpočtu
trvání trestu odpykaného po těchto
3 měsících každé dva dni úplně
v samovazbě ztrávené za tři dny".
Tato výhoda byla prospěšná hlavně
politickým trestancům, kteří byli
držáni zvlášť od jiných trestanců
a podle toho mohli trest 101/2 měsíce
odpykati 8měsíční samovazbou. Tato
výhoda má býti nyní tímto návrhem
zrušena, ačkoliv to jistě nemá ani v
nejmenším nic společného s nucenými
pracovními koloniemi a s jejich zřízením.
Zřejmě se zamýšlí smazati vůbec
rozdíl mezi prostými zločiny pocházejícími
z nečestného smýšlení a politickými
delikty a postaviti je na stejný stupeň. To jest
neslýchaná opovážlivost a příčí
se to všem moderním snahám, aby se rozdíly
v nakládání s oběma těmito
druhy projevovaly stále zřetelněji. V Německu
setrvává se do dneška na vazbě v pevnosti
za politické trestné činy, v opaku ke zneucťující
káznici. V Československu však souhlasí
s vývojem k policejnímu státu, staví-li
se provinění proti státu a vrchnosti na roveň
s nejsprostšími zločiny.
Také zavedení policejního dohledu, obsažené
v tomto návrhu, a rozšíření tohoto
dohledu na Slovensko a Podkarpatskou Rus jako druh vedlejšího
trestu odpovídá úplně centralistickému
policejnímu režimu. Nechci o tom blíže
mluviti, poněvadž na to obšírně
poukázal již p. dr Meissner, jak se zde dělá
rozdíl mezi Slovenskem a tak zvanými historickými
zeměmi. V Německé říši
má býti podle nejnovějšího úsilí
a předložených návrhů policejní
dozor vůbec zrušen a místo toho zavedena jen
bezpečnostní opatření, aby řádní
občané byli chráněni před škůdci,
proti útokům na majetek, svobodu atd. Byl by nejvyšší
čas, kdybyste si zde v této zemi vzali z toho příklad
a nerozšiřovali, jak se to nyní děje,
policejní libovůli, nýbrž konečně
jednou ji odstranili. Kdyby zdravý smysl obyvatelstva žil
ve většině zástupců lidu, pak
by vůbec ani nesměl býti předložen
sněmovně takový vládní návrh
jako tento návrh o nucených pracovních koloniích.
Očekáváme, že aspoň nyní
bude co nejrychleji odvolán a teprve tehdy znovu podán,
až body, které jsme vytýkali, budou změněny
a zlepšeny. (Potlesk poslanců něm. strany
nár. socialistické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava jest skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1. Návrh posl. dr Meissnera a dr Dérera:
Navrhujeme, aby přes zprávu výborů
ústavně-právního a rozpočtového
o vládním návrhu zákona o zřízení
nucených pracovních kolonií a o změně
některých ustanovení trestního práva
(tisk 1350) přešlo se k pořadu.
2. Návrh posl. dr Patejdla, Hrušovského
a druhů:
Navrhujeme, aby posl. sněmovna přešla přes
tuto osnovu k pořadu.
3. Návrh posl. Hakena:
Navrhuji, aby se přes osnovu o pracovních koloniích,
tisk 1350, přešlo k pořadu.
4. Návrh posl. Bradáče, dr Dolanského,
dr Budaye, dr Kramáře, Mlčocha, dr Petersilky,
Stenzla, Windirsche a druhů:
Podepsaní navrhují, aby osnova vrácena byla
výborům ústavně-právnímu
a rozpočtovému.
5. Eventuální návrh posl. dr Meissnera
a dr Dérera:
Nebude-li přijat náš návrh na přechod
k pořadu, navrhujeme, aby osnova tato vrácena byla
výborům ústavně-právnímu
a rozpočtovému.
6. Eventuální návrh posl. dr Patejdla,
Hrušovského a druhů:
Nebude-li přijat náš návrh na přechod
k pořadu, navrhujeme, aby osnova tato byla vrácena
výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému
k dalšímu jednání.
Odůvodnění: Dodatečně se zjistilo,
že sdělení zástupce ministerstva spravedlnosti
o tom, že osnova byla předložena znalcům
a tito s ní projevili souhlas, neodpovídá
skutečnosti. Protože osnova vykazuje, jak bylo našimi
zástupci ve výborech poukazováno, řadu
vážných právních nedostatků,
jest návrh na vrácení osnovy plně
odůvodněn.
7. Eventuální návrh posl. Hakena:
Nebude-li přijat můj návrh na přechod
k pořadu, navrhuji, aby osnova zákona o pracovních
koloniích byla vrácena výborům ústavněprávnímu
a rozpočtovému.
8. Pozměňovací návrh posl. dr Patejdla,
Hrušovského a druhů:
Ve čl. I budiž odst. 4 škrtnut.
9. Doplňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
Ke čl. I budiž připojeno jako nový odst.
5:
"Osoby zaměstnané v nucených pracovních
koloniích dostávají stejnou mzdu jako dělníci
téže kategorie a jako oni podléhají
rovněž sociálnímu pojištění."
10. Pozměňovací návrh posl. dr Patejdla,
Hrušovského a druhů ke čl. II:
Lit. b) budiž nahrazena zněním:
"b) odsuzuje-li pro zločin proti majetku (krádež,
zpronevěru, loupež, žhářství),
proti mravnosti nebo pro zločin vydírání,
spáchaný ze zahálčivosti nebo z hrubé
zištnosti vinníka, který v posledních
pěti letech před spácháním
zločinu, o nějž jde, si odbyl již dvakráte
trest na svobodě za zločin, spáchaný
z některé takové pohnutky." Připojen
budiž další odstavec: "Proti výroku
o přípustnosti držení v donucovací
pracovně je přípustné odvolání."
11. První eventuální návrh posl. dr
Patejdla, Hrušovského a druhů ke čl.
II:
Nebude-li přijat náš návrh na změnu
lit. b), navrhujeme, aby v lit. b) v řádku 2 byla
škrtnuta slova: "nebo z ničemné lehkomyslnosti"
a v řádku 6 slova "nebo přestupek"
a připojen další odstavec:
"Ustanovení předešlého odstavce
neplatí pro delikty politické, pro delikty podle
zákona na ochranu republiky a zákona o teroru."
12. Druhý eventuální návrh posl. dr
Patejdla, Hrušovského a druhů ke čl.
II:
Nebude-li přijat náš pozměňovací
návrh ani první eventuální návrh
na změnu lit. b), navrhujeme, aby lit. b) byla škrtnuta.
13. Doplňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
Ke čl. II připojuje se ustanovení:
"Držení v donucovací pracovně nesmí
býti nikdy vysloveno jako následek odsouzení
pro trestný čin spáchaný z důvodů
politických nebo politicko-sociálních."
14. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a soudr. ke čl. III:
V čís. 2 buďtež slova "politickému
úřadu II. stolice" a slova "politický
úřad II. stolice" nahrazena slovy "sborovému
soudu I. stolice", a "sborový soud I. stolice".
Čís. 3 budiž škrtnuto.
V čís. 4, odst. 2 budiž věta "Podmíněné
propuštění budiž odvoláno, vyjde-li
za zkušebné doby najevo, že se propuštěný
nepolepšil" nahrazena ustanovením: "Podmíněné
propuštění budiž odvoláno, spáchal-li
propuštěný za zkušební doby trestný
čin, směřující proti majetku
nebo bezpečnosti lidí."
15. Pozměňovací návrh posl. dr Patejdla,
Hrušovského a druhů:
Ve čl. III, čís. 3 buďtež v druhé
větě slova "se souhlasem politického
úřadu II. stolice" nahrazena slovy "po
slyšení politického úřadu II.
stolice".
V důsledku toho buďtež tamtéž škrtnuta
další slova "se souhlasem politického
úřadu II. stolice".
16. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a
soudr.: Čl. IV nechť zní:
"Působnost ustanovení §u 4 zákona
ze dne 1. dubna 1872, č. 43 ř. z., o výkonu
trestu na svobodě a o zřízení komisí
pro výkon trestu, rozšiřuje se na území
Slovenska a Podkarpatské Rusi."
17. Pozměňovací návrh posl. dr Patejdla,
Hrušovského a druhů:
Čl. IV budiž nahrazen zněním:
"Platnost §u 4 zákona ze dne 1. dubna 1872, čís.
43 ř. z., o výkonu trestu na svobodě v samovazbě
a o zřízení komisí pro výkon
trestu, rozšiřuje se i na Slovensko a Podkarpatskou
Rus."
18. Eventuální návrh posl. dr Patejdla,
Hrušovského a druhů ke čl. IV:
Bude-li zamítnut náš návrh na změnu
čl. IV, navrhujeme, aby čl. IV byl škrtnut.
19. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a soudr. ke čl. V:
V odst. 1 buďtež slova "že odsouzený
může býti dán pod policejní dohled"
nahrazena slovy "že se odsouzený dává
pod policejní dohled".
V odst. 2 budiž škrtnuta první věta.
20. Pozměňovací návrh posl. Blatné
a soudr.:
Čl. VI nechť zní:
"Ozbrojené dozorčí orgány v trestnicích,
soudních věznicích, donucovacích pracovnách,
nucených pracovních koloniích a polepšovnách
smějí při výkonu své služby
užíti zbraně jen v případech
nutné obrany."
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru
ústavněprávního, p. posl. dr Králíkovi.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! V rozpravě, která byla v této
slavné sněmovně o návrhu zákona
o zřízení nucených pracovních
kolonií a o změně některých
ustanovení trestního práva, podrobil p. posl.
dr Meissner projednávanou osnovu důkladnému
rozboru se stanoviska unifikace trestního zákonodárství.
Při tom dospěl k řadě nesrovnalostí,
vyplývajících z toho, že tento zákon
neunifikuje celý výsek trestního práva,
jímž se obírá, nýbrž zachovává
duplicitu trestního práva na tomto poli a spokojuje
se pouhou paralelní novelisací obého, na
území republiky dosud platného systému
trestního práva. Tyto nesrovnalosti vytýká
osnově jako hrubé právnické chyby.
Budiž mi proto dovoleno, abych se zabýval metodami
unifikační práce vůbec. Musíme
rozeznávati formálně a materiálně
unifikační zákony. Formálně
unifikačním zákonem je každý
jednotný, na území obého našeho
práva platný zákon, na př. zákon
o podmíněném odsouzení, zákon
na ochranu republiky atd. Materielně unifikačním
je jen takový zákon, který až do posledních
důsledků unifikuje nejen skutkové podstaty
trestních činů, nýbrž i podmínky
trestnosti a systém trestů v nejširším
slova smyslu. Osmělím se tvrditi a na příkladech
také dokázati, že takového materiálně
unifikačního zákona až do celkové
reformy trestního práva, ba právního
řádu vůbec, míti nebudeme a nemůžeme.
Každý formálně unifikační
novelisující trestní zákon, naštěpován
na dva různé trestní systémy, musí
nutně vésti k různým důsledkům.
Budiž mi dovoleno osvětliti to na příkladech.
Máme jednotný zákon o podmíněném
odsouzení. Zdálo by se tudíž, že
užití tohoto zákona povede u nás i na
Slovensku ke stejným důsledkům. Avšak
nemylme se! Příklad: Dokonaná loupež
bez zvláštních kvalifikačních
momentů trestá se u nás těžkým
žalářem od 10 do 20 let. Ani při užití
mimořádného zmírňovacího
práva nemůže soud vyměřiti kratší
trest než 3 roky. Podmíněné odsouzení
je tudíž vyloučeno. Předpokládejme
nyní, že by týž pachatel dopustil se téhož
trestného činu jen o 100 m dále, avšak
již na území Slovenska. Slovenský soud
mohl by mu snížiti trest až na 6 měsíců
a přiznati i podmíněný odklad trestu.
Vidíme tudíž, že přes stejný
zákon dospívá se na tom či onom území
k výsledkům zcela různým. A přes
to nikomu dosud ani nenapadlo vytýkati zákonu o
podmíněném odsouzení, který
byl sdělán za účasti velmi vynikajících
právníků, hrubou právnickou chybu.
Jiný příklad: Podněcování
k vojenským zločinům trestá se podle
zákona na ochranu republiky jako zločin. Toto ustanovení
jest stejné u nás i na Slovensku. Leč tato
rovnost je opět jen zdánlivá. U nás
zůstane tento zločin zločinem, i kdyby soud
zmírnil trest až na nejmenší přípustnou
míru. Na Slovensku je tomu však jinak. Užije-li
tam soud mimořádného zmírňovacího
práva, kvalifikuje čin jako přečin.
S tím jsou však spojeny již podle zákona
na ochranu republiky velmi značně různé
důsledky. U nás je podmíněné
odsouzení vyloučeno, na Slovensku přípustno;
u nás může vysloviti soud ztrátu čestných
práv občanských, na Slovensku nikoliv; u
nás může uložiti peněžitý
trest vedlejší až do půl milionu korun,
na Slovensku jen do padesáti tisíc korun atd. Vidíme
tudíž opět přes formální
unifikaci značné rozdíly materiální.
A přes to nenapadlo zase nikomu vytýkati to zákonu
na ochranu republiky, vypracovanému opět za účasti
vynikajících právníků, za hrubou
právnickou chybu.
Tedy vidíme: materiální unifikace cestou
trestních novel je nemožná, dokud všeobecná
ustanovení trestního práva budou různá.
Nelze proto ani u tohoto zákona mluviti o hrubých
právnických chybách, když nedociluje
naprostého sjednocení oboru trestního práva,
jímž se zabývá.
Je však v tomto oboru možná aspoň unifikace
formální? Pan posl. dr Meissner sám
připustil, že mohou tu býti důvody,
proč je nutno uchýliti se od snahy unifikační,
která v mezích dočasné možnosti
je ovšem i naší snahou. Jako důvody, které
mohou ospravedlniti, že se neunifikuje, uvedl především,
že jde o materii přílišného rozsahu,
a dále, že pro zvláštnosti území
je nutno, aby se od unifikace prozatím upustilo. Podle
jeho názoru takové důvody u této osnovy
nejsou. Promine, že se s ním v této otázce
v názorech rozcházím.
Podle něho jde v tomto případě jen
o zákon o několika článcích,
tedy zákon nikoliv rozsáhlý. Ano, ale jen
proto, že osnova se spokojila toliko novelisací. Kdyby
byla chtěla provésti formálně unifikaci,
byla by musela nahraditi neméně než čtyři
zákony, totiž zákon z r. 1873, dva zákony
z r. 1885 (č. 89 a 90) a zák. čl. XXI/1913.
Tyto zákony obsahují dosud platná materielní
ustanovení v 55 paragrafech. Nebyl by to tudíž
zákon co do rozsahu tak nepatrný, jak se zdá.
Než tento důvod by ovšem nemohl býti rozhodujícím,
aby formální unifikace provedena nebyla.
Rozhodným je naopak zřetel na zvláštní
organisaci těchto ústavů na území
obého práva. Kdyby byla osnova chtěla formálně
unifikovati tato naprosto rozlišná ustanovení
obou trestních zákonů, pokud se týkají
právě této otázky, byla by se musila
nejprve rozhodnouti, který z obou těchto systémů
chce vzíti za základ formální unifikace,
systém slovenský či systém platný
v historických zemích.