Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V zahraniční politice je Maďarsko nepříjemným problémem dnešní většiny, ale to nebrání sympatiím k maďarské reakci a napodobování reakčních ustanovení. Cituji jen několik vět z důvodové zprávy československé osnovy:

"Bylo by třeba sáhnouti k opatřením zcela mimořádným, jako to učinily sousední státy, na př. Polsko zavedením náhlých soudů, nebo Maďarsko přechodným zavedením tělesných trestů." V dalším praví důvodová zpráva: "Pokročilejší bylo zákonodárství uherské." Tyto citáty mohou všechny svobodomyslné vrstvy republiky znepokojiti, poněvadž ministerstvo a vládní většina pracují cílevědomě, a jestliže se dnes jen zmiňují o zavedení tělesných trestů v Maďarsku, můžeme býti připraveni, že při dalším takovém "vývoji" našeho zákonodárství dojde u nás i k zavedení tělesných trestů.

Ještě několik slov o prvním článku, podle něhož země zřídí tyto robotárny, jež mají býti hospodárně vedeny, poněvadž stát jen tehdy zemím nahradí deficit, dojde-li k němu přes hospodárné vedení. Výrobky robotáren mají býti schopny konkurence, to jest lacinější než u živnostníka. Byly sice podány dvě resoluce na ochranu živnostníků, ale my známe z prakse cenu resolucí. Živnostenská strana, bude-li hlasovati pro osnovu, vytváří živnostníkům špinavou konkurenci a dokáže tím, že nehájí zájmů živnostnictva.

Ještě nebezpečnějším je však, že v robotárně se pracuje jen za stravu a několik haléřů a tím se podporuje vzrůst nezaměstnanosti; dokonce může býti použito této práce ku stávkokazectví.

Mnohokráte mluvili jsme již o zvláštním výkladu, jehož vláda používá pro slovo "unifikace" a o tom, že jsou unifikovány vždy zákony horší a reakčnější. Pěkným dokladem tohoto tvrzení je právě projednávaná osnova. Rakouský zákon č. 43 z r. 1872 dovoloval po odbyté tříměsíční samovazbě počítati každé další dva dny samovazby za dny tři, takže se tímto způsobem trest podstatně zkracoval. Poněvadž maďarské zákonodárství tohoto ustanovení neznalo, neplatily tyto výhody pro území Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny.

Nyní při unifikaci unifikuje se tak, že výhoda tato pozbývá platnosti též v historických zemích. Toto stanoveno jest čl. IV osnovy. Poněvadž však maďarské zákonodárství neznalo ustanovení policejního dohledu, článek V rozšiřuje tento hrozný zbytek policejního státu na území Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny. Že na území Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny se policejní dohled nepraktikoval, uznává výslovně důvodová zpráva. "Článek V má platiti jen pro Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu, kde instituce policejního dohledu není dosud trestnímu právu známa." Policejní dohled jest tudíž novým darem osvoboditelů lidu Slovenska a Zakarpatska. Místo aby tento ostudný zbytek nejtemnější doby policejního Rakouska byl v historických zemích zrušen, rozšiřuje se jeho platnost na celou republiku, a pod odpovědností ministra Hlinkovy strany obšťastňují se jím Slováci, Ukrajinci a Maďaři. (Výkřiky posl. Bolena.)

Celý politický vývoj policejního dohledu dokazuje, že hlavní roli hraje šikanování politických odpůrců. Čeští měšťáčtí politikové vědí to zcela dobře ze svých vlastních zkušeností z dob, kdy nesčetněkráte psali, mluvili a agitovali proti policejnímu dohledu. Charakteristickým dokladem toho je statistika z r. 1903, obsažená ve 3. svazku Mischler-Ulbrichově "Österreichisches Staatswörterbuch". Podle této statistiky bylo v Rakousku r. 1903 asi 2100 osob pod policejním dohledem. (Výkřiky posl. Bolena.)

Podle národností, jak praví statistika, největší počet pod dohledem stojících byl z Čech, Moravy, ze západní a východní Haliče. Kriminalita v Čechách nepřesahovala však celkový průměr v celém Rakousku. Z toho je jasno, že politicky, národnostně a sociálně podezřelé Čechy mučilo, pronásledovalo a znemožňovalo staré Rakousko policejním dohledem. Nyní "osvoboditelé" chtějí proti slovenským a zakarpatským územím využíti této nejzrezavělejší zbraně. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Že policejní dohled byl opravdu zbraní proti politickým nepřátelům, dokazuje v citované knize článek prof. Lenze. Už Josefinský zákon z r. 1778 měl ten účel. O §u 455 tr. z. z r. 1803 píše dr Lenz v komentáři: "Damit war die Aufsicht als politische Sicherungsmaßregel anerkannt und den politischen Organen im Sinne der gemeinrechtlichen Doktrin vorbehalten worden." Tentýž právník píše jako kritiku policejního dohledu ve starém Rakousku: "Die politische Aufsicht des geltenden Rechtes hat sich nach den Erfahrungen der Praxis als eine vexatorische Maßregel erwiesen, welche durch die indiskreten Nachforschungen der Polizei dem Arbeitwilligen das ehrliche Fortkommen erschwert und den gemeingefährlichen Gewohnheitsverbrechern nicht beizukommen vermag."

Dnes po 20 letech je tento posudek hanbou pro Československou republiku a dokazuje, že žijeme v horším policejním státě, než jakým bylo staré Rakousko.

Podle osnovy není policejní dohled jen dohledem, nýbrž znamená postavení mimo zákon, omezení všech politických a soukromých práv a úplné vydání policejní zvůli na 3, event. na 6 let. (Výkřiky posl. Bolena.) Jakmile soud vysloví pro odsouzeného postavení pod policejní dohled, státní policie vkládá ruku na nešťastníka a dnem a nocí jej pronásleduje. Takový člověk je internován. Nesmí opustiti jemu vykázané místo, musí se hlásiti, kdykoli policie tak nařídí, musí podávati též zprávy o tom, s kým se stýká, nesmí se účastniti shromáždění, nesmí jíti do místností, jež mu policie zakáže, nesmí sám veřejně vystupovati, bez soudního povolení může býti u něho prováděna policejní prohlídka dnem i nocí, a to nejen prohlídka domovní, ale i tělesná. Takový nešťastník je tímto způsobem spoután na nohou i na rukou. Ve středověku jmenovali tento stav "vogelfrei" a znamenalo to pekelné trápení.

Dokázal jsem přehledem historického vývoje a statistickými daty, že ustanovení osnovy o policejním dohledu se vztahuje přímo proti politicky nebezpečným elementům. V Rakousku byli to v prvé řadě socialisté, v druhé řadě nacionalisté. V příští statistice budou v prvé řadě ovšem komunisté a třídně uvědomělí dělníci, t. j. revoluční dělnické hnutí a v druhé řadě národnostní menšiny, potlačované buržoasií.

Obsah policejního dohledu je prakticky využitelný proti všem funkcionářům dělnického hnutí a sekretář politického či odborového hnutí, postavený pod policejní dohled, nemůže agitovati na venkově, nesmí navštěvovati místní skupiny, dopisy a korespondence mohou mu býti kdykoliv prohledávány, nesmí se stýkati se členy své organisace, nemůže do dělnických domů, nesmí na schůze a nemůže žádným způsobem agitovati. Zákaz shromažďovací ovšem nevztahuje se na valné hromady akciových společností, ale na dělnické schůze, zakázanými místy ovšem nebudou měšťanské Besedy, nýbrž dělnické domy, místo, kde se shromažďují lidé ve velikém počtu ovšem neznamená kostel, nýbrž lidový tábor. Buržoasie chce policejním dohledem a pracovními koloniemi docíliti všeho toho, nač neměla dosud dostatečných prostředků.

Dodatkem chtěl bych pronésti ještě několik slov o ostudách, které tato osnova ještě způsobí. Byla už projednávána ve dvou výborech. Oposice prokázala právnicky nemožné slabosti této osnovy. Zástupce ministerstva podal nepravdivé zprávy o tom, že odborníci byli vyslechnuti. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Konečně nyní došlo k projednání osnovy, ale vládní kruhy se už dohodly, že bude znovu vrácena výboru. Nás ovšem tato komedie nemůže uspokojiti, poněvadž víme, že neznamená ústup dnešní vládnoucí většiny a změnu třídního charakteru předlohy. Dělnická veřejnost musí se během této doby připravovati na ostrý boj. (Souhlas komunistických poslanců.)

V roce desetiletého výročí utvoření tohoto státu je zákon o donucovacích pracovních koloniích a o policejním dohledu názorným poučením pro celou dělnickou třídu, pro pracující vrstvy a potlačené národy o pravé podstatě měšťáckého státu. Pryč s výjimečnými, reakčními zákony! Pryč s měšťáckým státem! Ať žije Svaz socialistických sovětských republik evropských! (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Patejdl. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Při posuzování předložené osnovy zákona o nucených pracovních koloniích je záhodno hledati pramen, neboli iniciativu, která vzešla pro tento zákon. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Již z rozdané zprávy ústavně-právního výboru i z usnesení senátu vidíme, že podnět vyšel z iniciativního návrhu pp. posl. Berana a soudr., kteří podali návrh na vydání zákona na zřízení pracovních kolonií. Tento návrh zákona je přesně formulován a také odůvodněn.

Jako hlavní důvod se uvádí při tomto iniciativním návrhu zákona stále se opětující útoky na majetek, na bezpečnost osobní, loupeže a drancování, zejména se strany potulných osob, jmenovitě cikánů v republice. Zvláště se béře zřetel k událostem, které minulého roku se udály v jižních Čechách. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Páni navrhovatelé jsou toho názoru, že dosavadní platné zákony nestačí k tomu, aby zločinnost byla omezena. Dovolím si tvrditi, že se mně zdá, že pp. navrhovatelé přece jen úplně nevzali v úvahu platný zákon o donucovacích pracovnách, poněvadž, kdyby tento zákon byli vzali v úvahu, pak podle mého názoru musili dojíti k přesvědčení, že tento platný zákon již naprosto stačí, aby cíl a účel, kterého oni chtěli dosíci, byl dosažen. Nesmí se zapomínati, že podle zákona o donucovacích pracovnách z r. 1885 mohl a může soud vysloviti přípustnost dání do donucovacích pracoven nejen v případě, když se někdo potuluje, nemoha prokázati, že nemá prostředků pro svou výživu, nebo žebrá, nebo jiné svádí k žebrání, zejména nedospělce, nýbrž že podle tohoto zákona může býti vyslovena přípustnost uzavření v donucovacích pracovnách také u všech osob, které jsou schopny k práci, ale nemajíce příjmu nebo výdělku ohrožují bezpečnost osob anebo majetku.

Jestliže vezmeme v úvahu toto ustanovení §u 3 zákona o donucovacích pracovnách, tedy jasně musíme uznati, že to naprosto stačilo a mohlo stačiti navrhovatelům a nebylo třeba podle mého skromného názoru domáhati se zvláště nějakého speciálního zákona o zřízení nucených pracovních kolonií.

Ale i když od toho odmyslíme a vezmeme v úvahu přesné znění iniciativního návrhu pp. posl. Berana a druhů, vidíme, že tento návrh, srovnáme-li jej s návrhem, se kterým přišla vláda, je daleko liberálnější relativně než návrh, který nám předložila vláda.

Pan posl. dr Meissner ve své obšírné řeči ukázal na všechny rozdíly. Já znovu opakuji, že se žádá při recidivě zločinnosti, aby někdo byl třikrát odsouzen pro zločin, a toto třetí odsouzení musí obsahovati nejméně dobu jednoho roku, tedy žádá se zde odsouzení vždy pro zločin a třetí odsouzení, při čemž výměra trestu nesmí býti menší jednoho roku. Tedy toto srovnání s předlohou, která se nám předkládá - podle které stačí odsouzení dvakrát pro přestupek a po třetí pro zločin bez ohledu na délku odsouzení, jenom když je zde podmínka určité pohnutky na př. zahálčivost nebo ničemná lehkomyslnost nebo hrubá zištnost - jasně ukazuje, že předloha zde šla mnohem dále, než navrhovatelé tenkráte zamýšleli.

Dále nesmíme pustiti se zřetele, že iniciativní návrh pp. posl. Berana a druhů zjevně a jasně vyloučil z platnosti tohoto zákona t. zv. delikty politické, kdežto náš vládní návrh a náš zástupce vlády bránil se vší mocí, aby tento doplněk byl do tohoto zákona dán (Slyšte!), s odůvodněním, že těžko se dá dělati rozdíl mezi delikty politickými a nepolitickými, že tato hranice je těžko hledatelná a že mnohý t. zv. delikt politický je také nepolitickým, a na konec udělal koncesi, že slíbil, že tato věta bude dána do důvodové zprávy, že totiž v důvodové zprávě bude vyznačeno, že ustanovení čl. II, lit. b) nesluší rozuměti tak, že by se vztahovalo také na delikty politické.

Vážená sněmovno! Nemůže býti pochybnosti - a p. posl. dr Meissner také to jasně vyjádřil - že pro soudce jest rozhodné znění zákona a že tedy žádná důvodová zpráva pro ně neexistuje. Sluší tedy vysloviti určité podivení, jak se mohli páni z většiny, byli-li již toho názoru, že zákon jest neúplný, dát uspokojit prostým prohlášením pana zástupce vlády, že důvodová zpráva tento nedostatek napraví. (Výkřiky posl. Sladkého.) Jestliže tedy srovnáme vládní návrh a usnesení senátu, tak jak se nám předkládá, s iniciativním návrhem posl. Berana a soudr., musíme konstatovat, že iniciativní návrh vzniklý tenkráte z určité příčiny jest relativně daleko liberálnější než tento vládní návrh.

Zde tedy jest třeba se tázati, jaké to byly příčiny, že vláda šla dále než navrhovatelé, kteří tenkráte, když návrh podávali, vycházeli z určitých pohnutek a důvodů. Ovšem chci říci, že od té doby, kdy návrh iniciativní byl podán, byl odhlasován t. zv. zákon o potulných cikánech, kde potulní cikáni a tuláci jsou podrobeni daktyloskopickému antropometrickému a všemu možnému pozorování, mají zvláštní legitimaci, jsou nuceni hlásit se všude, kde se objeví, a jsou podrobeni všemožným omezením, takže musíme vysloviti pochybnost, zda ještě bylo třeba doplňovat toto opatření tímto zákonem. Proto nemohu než opakovati to, co jsem říkal ve výborech, že podle mého názoru, vystačilo by se pro účel, kterého se chce dosáhnouti, naprosto se zákonem o donucovacích pracovnách a záleželo by jen na tom, aby se tento zákon, když je třeba, důkladně prováděl. (Výborné! - Tak jest!)

Jestliže již v čl. I, odst. 4 se vyhrazuje vydávání podrobných ustanovení o nucených pracovnách, koloniích a zadržení v nich vládnímu nařízení, musím říci, že opatření tak dalekosáhlá, která se mají dotýkat omezení svobody, která po případě mají za následek uzavření určitých osob až 5 let v pracovních koloniích neb donucovacích pracovnách, zasluhují, aby byla vydávána jasně v zákoně, poněvadž, myslím, pro trestní právo by prováděcí nařízení neměla v tomto smyslu existovat.

Předmětem největších výtek jest lit. b) článku II. Zmínil jsem se již o něm a tvrdím, že při stylisaci, kterou má, dává možnost soudu při odsouzení v třetím případě, i když první dvě odsouzení byla jen pro přestupek, když v třetím případě dojde k odsouzení z téže pohnutky pro zločin, vysloviti přípustnost uzavření v donucovací pracovní kolonii bez ohledu na to, o jaký zločin půjde. Tu, vážená sněmovno, přece jen stojí za to, abychom se nad tím zamyslili, zdali tak dalekosáhlá ustanovení mohou býti přijímána, zejména když důvodem tohoto zákona jest specielní opatření. Iniciativní návrh zákona stejně jako návrh proti cikánům byl zcela výjimečný a rozšiřovat a používat ryze výjimečného zákona k tomu, aby se řešil komplex otázek, kterými by se po případě celé trestní právo stavělo na hlavu, jest, prosím, politika, se kterou nikdo v žádném případě nemůže souhlasiti a proto také zejména k lit. b) čl. II jsme podali pozměňovací návrhy, které chtějí vyloučiti jednak přípustnost uplatňování tohoto zákona na delikty politické, jednak chceme omeziti v krajních případech platnost toho odstavce jen při vyložených zločinech proti majetku, proti bezpečnosti života nebo proti mravnosti. V takovém případě bychom se neuzavírali jednati o tom, ale v té šíři, ve které byl zde tento návrh podán referentem a přes všechny opravné naše návrhy zástupcem vlády hájen, ovšem s ním souhlasiti nemůžeme.

Při čl. III jest jistě zajímavé - což bylo také už předřečníky uvedeno - že k tomu, má-li býti někdo, kdo byl odsouzen a při němž byla vyslovena přípustnost dání do nucené pracovní kolonie, propuštěn podmíněně z trestu, je třeba souhlasu politického úřadu II. instance. Vážená sněmovno! To jest jednak nedůvěra k soudům, jednak ustanovení naprosto nepraktické. Jsem zvědav, kdo z úředníků II. instance politické je v trestním soudnictví tak zapracován a věnuje zejména této otázce tolik pozornosti, aby mohl sloužiti za kontrolní orgán pro soudce, pro senát, aby mohl rozhodovati, má-li býti někdo propuštěn z trestu, a nikoli radní komora, státní zástupce a všichni ti, jichž životním povoláním jest, aby na základě zákona vystupovali proti určitému sociálnímu zlu, proti zločinnosti, a aby snažili se je omeziti. To je naprosto nepřípustné. A kdyby náš návrh, aby toto ustanovení bylo změněno v tom smyslu, že politický úřad II. instance může býti slyšen, nemá však rozhodovati, byl zamítnut, musíme vysloviti v zájmu celé věci se stanoviska ryze právnického své nejhlubší politování. (Tak jest!)

Zajímavá jest osnova také tím, že řeší najednou otázku, která s tímto výjimečným opatřením, které se zde zamýšlí, nemá naprosto nic společného.

Té okolnosti, že se zde má řešiti otázka zakročování proti tulákům, proti zločincům recidivním, používá se, aby se najednou jedním paragrafem zrušil zákon o t. zv. samovazbě. To znamená, kdyby byl přijat čl. IV, zrušuje se prostě dosud platný zákon, že za určitých podmínek si může odsouzený zkrátiti dobu svého vězení tím, že je-li dán do samovazby, počítají se mu dva dny samovazby za tři dny trestu.

Zajímavé jest odůvodnění. Vláda a vládní zástupce navrhují zrušení tohoto zákona těmito důvody: 1. že na Slovensku toto ustanovení není platné. 2. že naše trestnice a věznice nejsou zařízeny tak, aby mohl každý, kdo by chtěl, se dostati do samovazby. Myslím, že důvody jsou naprosto neudržitelné. Kromě toho však uvádějí ještě dále, že prý se zjistilo, že řada zarputilých zločinců používá zákona o samovazbě k tomu, aby si zkrátili trest, načež vycházejí předčasně z vězení a opětují své zločiny.

K prvnímu důvodu, že neplatí ustanovení o samovazbě na Slovensku, každý z vás by odpověděl takto: Jde o unifikaci, rozšiřme tedy platnost zákona o samovazbě na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Je k nepochopení, že se také v tomto případě unifikuje z východu na západ.

Druhý důvod, totiž ten, že naše věznice nemají tolik cel, aby se mohly v nich samovazby odpykávati, je technický. Na to je odpověď: Od toho je ministerstvo spravedlnosti, aby dalo určitou položku do rozpočtu, aby naše věznice byly podle toho upraveny.

Ale nejzajímavější je důvod třetí. Vážení pánové! Tento důvod možno tvrditi jen tomu, kdo si nedá práce a nepřečte si zákon z 1. dubna 1872, č. 43 ř. z., o přípustnosti samovazby. Přečtete-li si ten zákon, seznáte, že o tom, zdali má kdo býti dán do samovazby, nerozhoduje jen to, že se dotyčný přihlásí. K tomu je zde zvláštní komise kolegiálního složení, která rozhoduje, zdali povaha dotyčného odsouzeného je taková, že dává naději na polepšení jeho v samovazbě.

Vážení pánové! Přichází-li se s takovým odůvodněním, tedy je to odůvodnění prostě neudržitelné. Jestliže se vyskytly případy, že zarputilí zločinci, kteří jsou nepolepšitelní, se dostali do samovazby, pak, prosím, tu výtku třeba adresovati těm, kteří jakožto členové komise mají konati svou povinnost a rozhodovati o přípustnosti samovazby, ale nemá se dělati z tohoto administrativního nedostatku zvláštní důvod pro nové zákonné opatření.

Bylo zde řečeno, že konec konců může býti spor o to, osvědčil-li se zákon o samovazbě nebo ne. Dobře, ale na takovéto věci, slavná sněmovno, je čas, aby se důkladně prostudovaly a prodebatovaly při nové osnově trestního zákona. Tam bude k tomu příležitost, ale ne zde upravovati tuto věc logicky nesouvisící s celou materií a snad se domnívati, že se udělá pokusný balonek, nebo že se toho použije jako pokusného králíka k určitému opatření. K tomu, prosím, zákony nejsou, aby se takovým způsobem zneužívalo věcí spolu nesouvisících.

Mohl bych uvésti ještě mnoho dokladů proti předložené osnově, ale vzhledem k tomu, že byla zde již předřečníky, zejména p. dr Meissnerem uvedena řada důvodů a vzhledem k tomu, že mám přece naději, že tato osnova bude vrácena výboru, mohu prohlásiti, že veškeré námitky, které proti osnově máme jako strana, uplatníme v ústavně-právním a v rozpočtovém výboru. Měl-li bych ještě něco dodati, řekl bych toto:

Zabýváme se zde dosti podrobně osnovou, týkající se specielní věci, která podle mého názoru již dosti byla odstraněna, totiž přepadávání našich samot na venkově. Myslím si, že po této stránce bylo již mnoho zdokonaleno, ale je dobře, řeknu-li snad při této příležitosti, že chtěl bych znovu obrátiti pozornost slavné sněmovny nejen na tyto případy, nýbrž i na to, co znovu od nedávné doby, kdy jsme zde měli debatu, týkající se interpelace případu svatogotthardského, děje se na našem východě, zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Vážená sněmovno! Máme-li za několik dní možnost čísti, že se tam vyskytuje celá řada zjištěných případů špionáže, vidíme-li, že je to organisované hnutí, které je vypočteno k tomu, aby ohrozilo bezpečnost a jednotu československého státu, pak myslím si, že při této příležitosti mám právo říci slavné sněmovně, že je třeba věnovati pozornost těmto zjevům a hledati vinníky všude, kde jsou, neboť nebezpečí, které odtamtud nám hrozí, je daleko větší nežli kterékoliv jiné. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je paní posl. Blatná. Dávám jí slovo.

Posl. Blatná (německy): Slavná sněmovno! Tento návrh zákona vybízí pás ke kritice takovou měrou, že ačkoliv jest podán návrh, aby tato předloha byla vrácena ústavně-právnímu výboru, pokládáme za svou povinnost zaujmouti k němu stanovisko. Již ve čtvrtek minulého týdne ukázal soudruh dr Meissner s tohoto místa na příkladech přímo groteskní účinky zákona, který jinak působí v historických zemích a jinak na Slovensku. Poukázal na nemožnost tohoto zákona již proto, že má docela různou zkušební lhůtu. Domnívali bychom se, že nejpřednějším úkolem zákonodárcovým by bylo, aby vyrovnal takovéto nestejnosti v zákonodárství. Ale u nás děje se něco docela jiného. U nás se na starý a úplně zastaralý zákon přímo očkují ideje jiného nazírání na výkon trestu. Tím se zanáší do návrhu zmatek a stává se nelogickým, jednotlivá ustanovení stávají se tak nejasnými a pojí je a udržuje pohromadě jen jediná páska: to jest reakční názor. Již ve čl. I se žádá, aby byly zřízeny nucené pracovní kolonie, aniž se v něm říká jediným slovem, co má býti nejpodstatnějšími známkami těchto trestních pracovních kolonií. Ono slovo není definováno. Nevíme, má-li ono slovo znamenati, že člověk tam držený má býti pouze nucen, aby tam zůstal, či zda má býti také nucen, aby tam pracoval. Nevíme to, zákon nepodává žádné zprávy, do jaké míry má káranec svobodu jednání, zda sám sjednává pracovní smlouvu nebo správa ústavu za něj, zkrátka, jak daleko donucování jde. Zákon nám neodpovídá na to, jak tato pracovní smlouva vypadá a za jakých podmínek bude uzavřena. Musíme také žádati a také to navrhujeme, aby práce v nucených pracovních koloniích nevykonávaly tlak na mzdy dělníků venku. Žádáme také, aby pro tyto dělníky platilo sociální pojištění, aby mzdy také těchto kategorií dělníků byly přizpůsobeny mzdám dělníků svobodných.

Dovolte mi v souvislosti s tímto zákonem promluviti o pracích vedoucích úředníků v našich trestnicích. Vedoucí úředníci v našich trestnicích jsou přímo zavaleni správními pracemi. Vlastní své práci, svému nejpřednějšímu úkolu, zabývati se trestanci nemohou se vůbec věnovati. Naši ředitelé, naši vedoucí úředníci v trestnicích trestance sotva spatří. Vidí ho jen tehdy, když vstupuje do trestnice; a tato chvíle měla by býti více než správní akt. Vidí ho jen, když z ústavu odchází, a vedle toho jen tehdy, když jest jim trestanec předveden pro disciplinární přestupek, tedy vždy jen v situacích, které jsou pro trestance nesmírně nepříznivé, a tak ředitelé trestnic nepoznají ani jej, ani jeho duševního života a tak jest jasné, že ředitel trestnice nemůže na tento duševní život působiti. V našich trestnicích chybí nejdůležitější úředník, to jest psychiatr. Očekávali bychom, že za takovýchto okolností budou kladeny vyšší požadavky na způsobilost státi se vězeňským dozorcem. Ale ani to se u nás neděje, neboť nemůžeme přece předpokládati, jak tomu chce tento zákon, že se v tom, že se vězeňskému dozorci dává do rukou zbraň, z níž lze lehčeji vystřeliti, jeví vyšší způsobilost! U nás se žádá méně než ve starém Rakousku. Ve starém Rakousku žádalo se od dozorce, aby měl alespoň odbornou průpravu. Žádala se od něho odborná průprava v určitém povolání, aby se pak v trestnici mohl státi trestancům instruktorem v práci.

Ale u nás - aspoň v praksi - se to již nežádá. U nás musí býti umístěni déle sloužící poddůstojníci. Nechci tím snad říci, že naši dozorci vězňů převážnou většinou neprokazují nejlepší vůli, že se nechovají k trestancům blahovolně. Ale to nestačí, víme-li, že lidé, kteří přicházejí do trestnice, jsou nejsložitějším lidským materiálem, jedni tupí, druzí vášniví, s nimiž však lze vesměs těžko jednati, že se na těchto lidech již společnost všeobecně provinila, že tito lidé nemají školního vzdělání, že nebyli vyučeni žádnému povolání, že tito lidé nebyli k práci téměř vůbec vychováni. Tu pochopíme, že se od dozorců vězňů musí žádati více, že musíme od nich žádati nejvyšší výkon, že však musíme také žádati, aby měli pedagogickou průpravu.

Dovolte mi pronésti několik slov o pracích trestanců a také o pracovním materiálu a pracovních metodách v našich trestnicích. Setkáváme se zde se zastaralými a úplně primitivními pracovními zařízeními a pracovním materiálem. Nalézáme tam ještě ruční stavy, kde se tká len a bavlna jako za dob našich babiček. Pak se lepí papírové sáčky, v nekonečných pletencích splétají se papírové pásky, z nichž se pak vyrábějí rohožky. To se děje ve století strojní techniky, to se děje v době, kdy se venku provádí racionalisace práce. Co si pak mají takoví ubožáci počíti, když snad po letech přijdou s takovýmito znalostmi do světa, kde se vývoj řítí kupředu, do světa, který se jim stal tak cizím, do světa, který je přijímá jen s nepřátelstvím? To jest nejhorší kapitola našeho výkonu trestu, že zde není nikoho, že zde není především stát, jehož povinností by bylo říditi zařazení propuštěného trestance do společnosti. Propuštěný trestanec zahajuje u nás boj o existenci s úplně nedostatečnými prostředky, a kdo se pak může diviti, že podlehne opět? Pánové a dámy! Zatím co v Německu byl již v červnu 1923 usnesením zemi výkon trestu povznesen na nový základ - a praktikuje se to tam - zatím co ve Švýcarsku a zvláště v Americe vzniká jedna vzorná trestnice za druhou, tam, nikoliv jako u nás, kde trestanci ve volné hodině ve dne jsou voděni jeden za druhým do nějakého smutného dvora, tam konají tělesná cvičení, tam konají tělocvik, tam dostávají tělesnou sílu, tam jejich vůle sílí, tam se jejich sebeúcta opět probouzí a povznáší, kdežto u nás jest tomu pravý opak. Statistikou bylo prokázáno, že Němci. Švýcarové a naprosto nesentimentální Amerikáni velmi dobře počítali, že udělali velmi dobré zkušenosti; neboť trestanci propuštění předčasně, podmíněně, na svobodě venku se osvědčují, jsou vychováni pro svobodu a bez obtíží splývají se společenským životem, kdežto u nás se musí dopustiti nových poklesků, kdežto u nás musí znovu plniti soudní síně, znovu přijíti do vězení. Tak se mstí tento náš úplně zastaralý výkon trestu také čistě národohospodářsky, mstí se také finačně, nechci naprosto mluviti o daleko důležitější věci, jevící se v plýtvání lidstvem v našich trestnicích.

Slavná sněmovno! Při zběžné návštěvě trestnice vždy v průvodu ředitele musí laikovi zajisté ujíti leckterá podstatná věc z výkonu trestu, avšak co i za takovýchto okolností člověk zjistí, jest více než dosti. Tento náš zastaralý systém výkonu trestu chová v sobě tolik nezákonností, že nemusíme o tom říci již ani slova. Sama jsem zjistila, že u nás po prvé potrestaní jsou stále cpaní dohromady s několikráte již trestanými, že první provinilci pracují společně s několikráte již trestanými, čímž jsou lepší živlové bez záchrany vydáni na pospas živlům, kteří vykonávají vždy větší vliv. Viděla jsem, jak naše trestnice jsou zařízeny nezdravotně a v každém směru zdraví škodlivé, měli jsme na Borech epidemii tyfu a viděli jsme, jak takové věci působí. Kol. Landová-Štychová podala nám s tohoto místa zprávu, jaké nenáležitosti, jaké křivdy musí trpěti političtí vězňové, ba občanský oposiční list poukázal na to, jak se postupuje ve vzorné trestnici na Pankráci proti politickým vězňům, kteří tam zahájili hladovku. Oprava vrchního zemského soudu neopravila podstatných obvinění. Rozechvěni nad tím podali jsme v této sněmovně iniciativní návrh, a kdyby byl tento náš návrh přijat, bylo by to jedinou zárukou, že tyto nezákonnosti v našem zastaralém výkonu trestu budou napraveny.