Úterý 31. ledna 1928

Začátek schůze ve 3 hod. 30 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Malypetr

Místopředsedové: Zierhut dr Buday, inž. Dostálek, Horák, Slavíček, Stivín.

Zapisovatelé: Bečko, Chalupník.

221 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy dr Šrámek, ministři dr Gažík, dr Mayr-Harting, dr Nosek, dr Srdínko, dr Tiso.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 126. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou udělil jsem na dnešní schůzi pí. posl. Chlebounové pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvili se pp. posl. dr Czech a Pohl; dodatečně na schůze v minulém týdnu p. posl. Trnobranský.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru soc - politického vyslal klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu dne 26. ledna 1928 posl. Macha za posl. dr Viškovského, posl. Machníka za posl. dr Zadinu, posl. Bistřického za posl. Malíka, dne 27. ledna 1928 posl. dr Viškovského za posl. Macha, posl. dr Zadinu za posl. Machníka, posl. Malíka za posl. Bistřického, dne 31. ledna 1928 posl. Bistřického za posl. Malíka a posl. Zemana za posl. Macka; klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Johanise za posl. dr Wintra; klub poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské posl. Vávru za posl. Náprstka; klub poslanců komunistické strany v Československu dne 27. ledna 1928 posl. Hrušku za posl. Zápotockého, na další posl. Štětku za posl. Hrušku; klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" posl. dr Petersilku za posl. Hawelku; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei" dne 27. ledna 1928 posl. Stenzla za posl. Tichýho, na další posl. Tichýho za posl. Stenzla a posl. Platzera za posl. Böllmanna; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Grünznera za posl. Schäfera.

Do výboru branného vyslal klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Bradáče za posl. dr Králíka; klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. dr Kubiše za posl. dr Ravasze; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei" dne 26. ledna 1928 posl. Weissera za posl. Zierhuta, dne 27. ledna 1928 posl. Zierhuta za posl. Weissera.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei" posl. Böllmanna za posl. Weissera; klub poslanců komunistické strany v Československu posl. Čermáka a Schmerdu za posl. Štětku a Jurana.

Předseda: Došly naléhavé interpelace. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Naléhavé interpelace:

posl. Špatného, inž. Záhorského, Zeminové a druhů předsedovi vlády o jmenování členů silniční rady,

posl. Tučného, Pechmanové, Bergmanna, Langra a druhů vládě o zaopatření osob přestárlých,

posl. Stivína, de Witte a soudr. vládě o stavu jednání československé vlády s Vatikánem,

posl. de Witte, Stivína a soudr. vládě o stavu jednání československé vlády s Vatikánem.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. dr Korlátha ministrovi školstva a nár. osvěty:

o prepustení Anny Weinertovej, rodenej Kallósovej, detskej opatrovateľky v Terešve (č. D 983-II),

o restaurovaní kostola vo Veľ. Zálužiciach (č. D 992-II);

posl. Sladkého:

min. předsedovi a ministru vnitra:

o magistrátu v Opavě a ve Frýdku (č. D 997-II),

o vydání vládního nařízení o popolštěných jménech na Těšínsku (č. D 999-II),

ministru školství a nár. osvěty o zúmyslném a provokativním popolšťování českých evangelíků a. v. na Těšínsku (č. D 998-II);

posl. Brožíka a soudr. vládě o úpravě sociálního pojištění dělnictva na Hlučínsku (č. D 1000-lI).

Předseda: Došla odpověď na dotaz. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpověď ministra vnitra na dotaz posl. Fr. Navrátila a druhů o vyšetřování okolností uvedených v dotaze č. D 846/lI o přehmatech četnické stanice v Předmostí u Přerova (č. D 909-Il).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Zápis a Těsnopisecká zpráva o 122. schůzi posl. sněmovny.

Výboru imunitnímu jsem přikázal žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádosti:

sedrie v Nitře ze dne 24. ledna 1928, č. Tk V 18/28-9, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 26. ledna 1928, č. 806/28, za souhlas s trest. stíháním posl. Majora pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, č. 1, 2, §u 8, č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914 a přečin urážky na cti podle §u 2, §u 4, odst. II téhož zák. čl. (č. J 518-II),

okr. soudu v Mukačevě ze dne 25. ledna 1928, č. Nt V 3/28-2, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 27. ledna 1928, č. 1053/28, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Králíka pro přečin utrhání na cti podle §§ 1, 3 zák. čl. XLI z r. 1914 ca dr Andrej Gagatko (č. J 519-II),

sedrie v Bratislavě ze dne 19. ledna 1928, č. Tl 136/27--5, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 27. ledna 1928, č. 725/28, za souhlas s trest. stíháním posl. Tománka pro přečin pomluvy podle §u 1 zák. čl. XIV z r. 1914 ca Karel Medvecký (č. J 520-II),

sedrie v Košicích ze dne 18. ledna 1928, č. Nt III 7/28-3, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 26. ledna 1928, č. 989/ 28, za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro zločin podle §u 15, č. 3 a přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 521-II),

sedrie v Košicích ze dne 18. ledna 1928, č. Nt III 6/28-3, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 26. ledna 1928, č. 990/28, za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 522-II).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, jehož prvním odstavcem jest:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k usnesení senátu (tisk 1223) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 445 a 476) o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trest. práva (tisk 1350).

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve 125. schůzi sněmovny dne 26. ledna 1928.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "proti" pp. posl. dr Gáti, dr Patejdl a Blatná.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. dr Gátimu.

Posl. dr Gáti: Paní, pánové, soudruzi a soudružky! Z korupcí a volebních machinací zrozená měšťácká většina v Československu ztratila již zcela rovnováhu. Prostudujeme-li zákonodárství posledního pololetí, můžeme zjistiti dva zjevy. Jednak ohromné sebevědomí a sebedůvěru v parlamentní většinu, která domněle umožňuje bezohledný postup vůči dělnictvu a dává buržoasní většině troufalost a ilusi, že proti dělnické třídě jest již vše možné. Na druhé straně doléhá na buržoasní většinu panický strach, že přes veškerou politickou a soudní persekuci, přes omezování a kradení práv dělnické třídě, přes bezohledné omezování podpor v nezaměstnanosti, suspendování autonomie nemocenských pokladen, odbourávání sociálního pojištění, olupování o domovské právo a státní občanství, omezování shromažďovací a tiskové svobody, zvyšování daňových břemen dělnictva, stále vzrůstá bojovná nálada a síla dělnické třídy, že roste jednotná fronta pracujících a hlavně že vzrůstá počet členů komunistické strany a vliv této strany v dělnické třídě. Buržoasie provádí ze strachu a troufalosti hysterický tanec mezi krajnostmi a ztratila veškeré sebeovládání. Tato manie neustále po továrním způsobu produkuje mstivé, výjimečné zákony proti dělnické třídě, jichž vyvrcholením je zákon proti tulákům, zákon o zvýšené pravomoci k používání zbraně u četnictva a policie a tato osnova o zřízení pracovních kolonií a zavedení policejního dohledu. (Výkřiky posl. Sedorjaka.)

Pan kol. dr Meissner zabýval se předlohou hlavně právnicky a s toho hlediska, jak tato předloha byla zpracována a jak se dostala na stůl této sněmovny. Vytýká hlavně, že osnova je v rozporu s celou řadou ustanovení zákona, a přes to, že zástupce ministerstva spravedlnosti ve výboru ústavně-právním prohlásil, že při sdělávání této předlohy byli slyšeni odborníci, ukázalo se, že toto tvrzení neodpovídá pravdě.

Pan kol. dr Meissner má s hlediska právnického a zákonodárného úplně pravdu a není mým úkolem výtky jím pronesené opakovati. Podle našeho mínění má však zástupce dělnické třídy zajímati mnohem více než právnická stránka věci, třídní charakter a protilidový obsah osnovy. Naší povinností je zkoumati, na kolik se dá osnova využíti proti dělnickému hnutí a proti proletariátu.

Co znamená nucená pracovní kolonie, čili robotárna? Podle osnovy znamená zřízení čtyř nových trestních ústavů, do nichž budou dodávány proletářské elementy po odpykání soudních trestů a v nichž budou drženy podle trestaneckých předpisů pod dozorem ozbrojené stráže při ztrátě veškerých osobních svobod. V robotárnách mohou býti tyto proletářské elementy drženy po 5 let, třebas dřívější tresty nepřesahovaly několik měsíců, a bez mzdy a sociálních opatření donutí je stráž disciplinárními tresty, temnou komorou, spoutáním, eventuelně nekontrolovatelným bitím a mučením, aby jako otroci pracovali a nemohli se starati ani o svou rodinu, a může jich býti použito ke stlačování dělnických mezd, lámání kolektivních smluv a případně i ke stávkokazectví.

Kdo přijde do donucovacích pracovních kolonií, jež jsou hroznější, než internační tábory a nejvíce se podobají polepšovacím ústavům, jež ovšem vládní předloha zřizuje pro plnoleté

Podle důvodové zprávy osnovy vzrostla u nás po válce zločinnost, zejména však nejtěžší kriminalistika recidivních (zpětilých) zločinců, přijdou tam tedy tuláci, žebráci a bezpečnosti města i venkova nebezpečné elementy. Osnova chce klamat veřejnost, že tyto osoby pošle do robotáren.

I kdybychom nevěděli, že buržoasie chce do robotáren odstraniti nejuvědomělejší proletáře a příslušníky národnostních menšin, kdybychom věřili důvodové zprávě, že buržoasie myslí při tomto zákonu jen na tuláky, žebráky a recidivní zločince, museli bychom také zdůrazniti, že:

1. Tuláci a žebráci jsou také oběti kapitalismu a že zlodějství, lupičství a podvod nejsou vlastnosti delinkventům vrozené, nýbrž přirozené následky společenského řádu a sociálních poměrů. (Tak jest! Souhlas komunistických poslanců.)

2. Mezi žebráky je veliké procento mrzáků a invalidů, kteří jsou hračkou ničemné buržoasní pseudohumanity a jež oloupení o zákonná práva přivedlo k žebrotě. Při tuláctví bývá opět jednou z hlavních příčin nezaměstnanost, vyvolaná odbouráváním průmyslu, výlukami a racionalisací.

3. Velké podvodníky, lichváře a velké zloděje netrestá ruka spravedlnosti, trestá jen malé. (Tak jest!)

4. Recidivního trestance nepolepší trestnice. Nejlepším důkazem je recidivnost trestních činů.

5. Práce není trestem pro proletáře, kteří jsou beztoho odsouzeni k doživotní těžké práci ve prospěch buržoasie. Práce může býti trestem jedině buržoasní smetánce, která nikdy v životě produktivně nepracovala a jen vykořisťovala. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.) Opravdu zahálčivé a práce se štítící elementy jsou buržoasní trubci, proti nimž podle našich názorů má býti použito nucené práce. Této tendence ovšem tato osnova nemá. Zdůrazňujeme, že, kdyby se pracovní kolonie nevztahovaly na politické provinilce, jsou zbytečny a nikoho nepolepší.

Osnova má však jiné zahalené intence. Za farizejskými frázemi zákona skrývá se vůdčí myšlenka, že mezi silami ohrožujícími kapitalismus je nejnebezpečnější a nejútočnější třídní vědomí dělnictva, jehož ztělesněním je komunistická strana. K potlačení jeho jsou slabé všechny dosavadní drakonické zákony včetně zákona na ochranu republiky - nejkrutější rozsudky třídní justice ukazují se jako nedostatečné.

Poněvadž buržoasie nechce se doposud vzdáti roušky zdánlivé demokracie a poněvadž třídní justice nedostačuje k potlačení dělnického hnutí, snaží se buržoasie vymysliti methodu, jíž by bylo možno ještě léta po rozsudku pomocí administrativy a policie odstraniti a držeti v nucené vazbě proletáře a příslušníky potlačených národnostních menšin pro buržoasii nebezpečné. Aby buržoasie zachovala ilusi, že nezasahuje do t. zv. neodvislosti soudcovské, má se soud vysloviti, zda po odpykání trestu může býti odsouzený dán do donucovací pracovny nebo pod policejní dohled. Soudce si může mýti ruce jako Pilát a politický úřad II. stolice, resp. státní policie rozhodují dále.

V ústavním a rozpočtovém výboru zdůrazňovali jak referenti, tak zástupce ministerstva justice, že osnova zákona se nevztahuje na politické delikty a že jí nebude použito proti dělnickému hnutí. Když jsem však ve výborech žádal o vysvětlení, při kterých zákonech může býti po trojnásobném trestu vysloveno odeslání do donucovací pracovny, a vztahuje-li se zákon o donucovacích pracovnách a policejním dohledu také na rozsudky podle zákona na ochranu republiky, podle zákona o teroru a zákona tiskového, nedostalo se mi jasné odpovědi a zástupce ministerstva justice se vymlouval, že není možné uváděti všechny zákony a že musí býti ponecháno soudu právo volného uvážení. (Výkřiky komunistických poslanců.) Když po našich opětovaných dotazech zástupce ministerstva v rozpočtovém výboru znovu zdůrazňoval, že zákona nebude použito na politické delikty a proti dělnickému hnutí, odpověděl jsem, že i kdybychom věřili úmyslu ministerstva, musí býti zákon přesný, poněvadž soudce soudí podle textu zákona, a navrhli jsme, aby čl. II osnovy byl nahrazen zněním:

"Při odsouzení pro jakékoliv politické zločiny, přečiny, přestupky, zvláště při všech odsouzeních podle zákona na ochranu republiky, zákona o teroru, zákona shromažďovacího a tiskového nesmí býti za žádných okolností odsouzený dán do donucovací pracovny nebo postaven pod policejní dozor."

A nyní vylezlo šídlo z pytle. Zástupce ministerstva jakož i referenti se postavili proti našemu návrhu a většina jej odmítla. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Co to znamená? To znamená, že prohlášení zástupce ministerstva, že zákona nebude používáno proti politickým deliktům, bylo jen neodpovědnou výmluvou a že nevinně vyhlížející motivace osnovy není upřímnou a že intence zákona naprosto odporuje tomu, co veřejně bylo prohlášeno. Zákon nesměřuje tak proti obyčejným deliktům, jako hlavně proti politicky nebezpečným protivníkům buržoasie, proti dělnickému a revolučnímu hnutí, proti národně-osvobozenskému hnutí národnostních menšin, proti exponovaným politikům, funkcionářům dělnických stran, proti redaktorům a řečníkům. To jest: hlavním účelem není nucená práce, nýbrž odstranění nepohodlných lidí na několik let z veřejného života.

Kdyby tomu nebylo tak, mohly by vládní většina i ministerstvo jedinou větou textu zákona zabránit jakémukoliv zneužívání zákona proti politickým provinilcům. Úmysl většiny byl však opačný a odmítnutím našeho návrhu je dokázána oprávněnost našeho podezření.

Zástupce ministerstva v rozpočtovém výboru prohlásil, že vloží do důvodové zprávy větu, že znění zákona se nevztahuje na politické delikty. To se stalo, ale to nemění ničeho na našem stanovisku, jednak proto, poněvadž pro soud není rozhodující důvodová zpráva, nýbrž znění zákona - "Sbírka zákonů a nařízení" neobsahuje zprávu důvodovou a soudce soudí podle znění zákona - dále pak poněvadž od doby existence zákona na ochranu republiky nezná náš trestní zákon pojmu politického deliktu a nepřiznává výhod politickým vězňům.

Ministerstvo justice je obyčejným výkonným orgánem buržoasní většiny, hlavně strany agrární a klerikální. Původci této osnovy byli vlastně agrárníci, kteří posl. Beranem a spol. podali iniciativní návrh a první věty důvodové zprávy také poslušně citují věty iniciativního návrhu posl. Berana

Těžiskem celé osnovy je ustanovení čl. II, lit. b), podle něhož soud může v rozsudku vysloviti, že odsouzený smí býti držán v donucovací pracovně. odsuzuje-li se pro zločin spáchaný ze zahálčivosti nebo z ničemné lehkomyslnosti nebo z hrubé zištnosti vinník, který v posledních 5 letech před spácháním zločinu, o nějž jde, si odbyl již dvakráte trest na svobodě za zločin nebo přestupek spáchaný z některé takové pohnutky.

V tomto krátkém textu jsou rozhodující dvě otázky: Prvá je, co znamená zahálčivost a ničemná lehkomyslnost právnicky a co znamenají tyto pohnutky v praxi? Druhá otázka je, zda mohou býti z těchto pohnutek páchány také delikty politické a tiskové a vztahuje-li se tato textace na případy zákona na ochranu republiky atd., při nichž hlavně vinou soc. demokratů byl politický charakter setřen a při nichž odsouzenci ztrácejí i práva politických vězňů, zaručená již Schmerlingem v době absolutismu r. 1849.

Právnicky je jasným pojem hrubé zištnosti, ale ničemná lehkomyslnost a zahálčivost jsou pojmy nezvyklé a kaučukové, jejichž obsah závisí od světového názoru a třídního stanoviska. (Tak jest! Souhlas poslanců strany komunistické.)

Buržoasie uznává jako práci jen takovou činnost, jež směřuje ke hromadění zisků a kapitálu. Většina buržoasie neuznává za práci ani duševní činnost, která přímo nesměřuje ke zvýšení buržoasního zisku a pohodlí. Podle buržoasního pojetí je nepříjemná pro buržoasii politická činnost a činnost v dělnickém hnutí ničemnou agitací takových individuí, která nechtějí pro ni pracovati a která si volí zahálčivý život. Funkcionář strany, žurnalista, když pracuje proti buržoasii a obzvláště proti buržoasii vládnoucího národa, je zahálčivým elementem. V závodech smí se také jen mlčeti a pracovati. Kdo se však jako dělnický důvěrník zastává zájmů dělnictva a protestuje proti vykořisťování, je nepokojný zahaleč. Podle buržoasního pojetí je také stávka zbraní zahalečů a práce se štítících dělníků.

Tulákem je podle mentality buržoasie každý nezaměstnaný, který nezaviněně ztratil práci v důsledku hospodářské krise, odbourání průmyslu, racionalisačního procesu kapitalismu nebo v důsledku persekuce za účast v dělnickém hnutí, a proto jde pěšky od místa k místu, aby hledal práci. Takoví lidé jsou pro buržoasii veřejně nebezpečnými zahaleči. Naopak, když se opravdu práce se štítící a nikdy nepracující milionář ze sportu nebo z dlouhé chvíle prohání autem po silnicích - ovšem ne pěšky, nýbrž autem a ne v roztrhaných šatech, nýbrž v kožichu - třebas po celý rok, a hledá jen zábavu a rozptýlení, nespí ve stozích, nýbrž v přepychových hotelích, takového skutečného trubce-zahaleče nenazývají veřejně nebezpečným tulákem, nýbrž říkají mu sportsman, globetrotter. Každý četník jej pozdraví a každý úřad je mu k službám. Podle naší ideologie jsou veřejně nebezpečnými zahaleči a tuláky z renty žijící, kupony stříhající kapitalisté, velkostatkáři, majitelé velkých činžovních domů, akcionáři velkých společností, všeobecně z cizí práce žijící trubci a jejich tancující elegantní módní dámy a baroví synkové, všichni ostatní sinekuristé, kněží atd. Pro tyto vrstvy bychom rádi zařídili nucené pracovní kolonie, poněvadž těmto vrstvám je práce skutečně trestem. Ideologie dnešní vládní většiny nevztahuje jistě zahálčivost na tyto vrstvy a hledá oběti jen v táboře proletariátu.

"Ničemná lehkomyslnost" je rovněž takovým kaučukovým pojmem. Zákon na ochranu republiky dokazuje, že podle ideologie buržoasie je ničemností a lehkomyslností boj proti dnešnímu společenskému řádu, proti dnešní vládní formě a proti soukromému vlastnictví; lehkomyslností je slovní nebo písemná spravedlivá a přísná kritika sociálních poměrů, pranýřování všeobecně známých, ale těžko dokazatelných případů korupce, a jest jisto, že řečník nebo žurnalista bojující proti zlořádům, často na základě hloupé úřední relace přijde na lavici obžalovaných a bude odsouzen. Stačí, aby čestný zastánce, bojující za zájmy dělnické třídy nebo za národní osvobození, byl během 5 let třikráte odsouzen a již jest zde možnost - ať jde o poslance, redaktory nebo uvědomělé dělníky - aby soud vyslovil, že mají býti dáni do robotárny.

A soud to beze všeho vysloví, poněvadž je třídní institucí třídní justice, a víme ze zkušenosti, jak reakčně a fašisticky jsou založeni mnozí soudcové republiky. Soudcovská neodvislost neexistuje už ani teoreticky, soudy stojí pod vlivem politických kursů a soudcové pochopitelně neriskují své existence a svého postupu pro spravedlivost. To dokazuje soudnictví všech států a nejvíce rozsudky proti komunistům, jež jsou přímo nelidské. Doposud byly soudy při vyměřování trestů vázány paragrafy zákona. Nyní citovaný paragraf osnovy umožňuje, aby soudce v rámci zákona někoho odsoudil s vědomím, že delikvent bude trestán dvakráte, jednou rozsudkem a po druhé ještě tížeji vyslovením odeslání do robotárny nebo postavením pod policejní dohled.

Také pojem podmínečného odsouzení je osnovou omezen, poněvadž soudce může podmínečně osvoboditi odsouzeného, o němž bylo vysloveno, že může býti odeslán do donucovací pracovny, jen se souhlasem politického úřadu II. stolice. Politický úřad vměšuje se tak do soudcovské kompetence, což až doposud aspoň teoreticky bylo vyloučeno. Politickým úřadem II. stolice bude zemský úřad. Kdo ví, čím bude takový byrokratický politický úřad, pochopí, že tento rád odstraní každého politicky nepohodlného člověka až na nejdelší možnou dobu, t. j. ne více, ale ne méně, než 5 let.

Již ve výboru jsme poukázali, že doba 5 let pro pobyt v donucovacích pracovnách je na celém světě nejreakčnějším ustanovením. Staré cís. rakouské zákony č. 89 a 90 z r. 1885, které uvedená osnova novelisuje, ustanovují jako nejdelší dobu 3 léta. Anglický zákon stanoví dobu 1roční, italský, švédský a norský tříletou, jen Maďarsko a nyní Československo mají maximum 5 let. (Výkřiky komunistických poslanců.) I v Uhersku, tedy v nynějším území Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny znal sice zák. čl. XXI z r. 1913 pojem nucené práce, ale prakticky trest tento neexistoval. To uznává i důvodová zpráva této osnovy, která doslovně praví, že na území Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny "ani po převratu nebylo ho příliš užíváno. Hlavní příčinou bylo. že sice byl zákon o donucovacích pracovnách, ale nebylo ani jediné donucovací pracovny." Obyvatelstvo Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny dostane tedy u příležitosti 10letého výročí svého "osvobození" jako dar od osvoboditele donucovací pracovny. Vůbec jsou nynější zákony dnešního reakčního režimu Maďarska velmi spřízněny s nejnovějším zákonodárstvím Československa. V maďarském parlamentu se v prosinci projednával nový trestní zákoník, o němž referoval Albert Váry, býv. krvavý státní zástupce v komunistických procesech. Tento zákoník zavádí také ostré paragrafy o donucovacích pracovních koloniích. Ve schůzi výboru dne 6. prosince uvedl referent Váry, že Maďarsko má zásluhu, že "jako první zavede toto ustanovení moderní kriminologie". Mýlí se maďarský parlament, poněvadž Československu patří tato zásluha rovnou měrou. (Tak jest!)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP