Že sa p. posl. dr Tukovi nejednalo o štátno-filozofickú
úvahu, ale o určitý politický čin,
najlepšie vyplýva z toho že základ celej
jeho úvahy je falošný, je nepravdivý,
nakoľko svedkovia, na ktorých sa odvolával
ako na takých, ktorí vraj dokážu časovú
obmedzenosť a podmienenosť turčiansko-sv.-martinskej
deklarácie, osvedčili sa rad-radom, že žiadna
takáto podmienka, žiadna takáto klauzula usnesená
nebola. Veľmi rozhodným spôsobom osvedčil
sa v tomto smysle p. posl. Andrej Hlinka, dr Emil Stodola
a p. prepošt Karol Medvecký, na ktorých
sa dr Tuka vo svojej štátno-filozofickej úvahe
ako na korunných svedkov odvolával.
Slávna poslanecká snemovňa! Hovoril som,
že ocitujem niektoré čiastky tejto úvahy.
Znie takto (číta):
"Rok 1928 bude rokom jubilejných slávností.
Chystá sa veľkolepá oslava desiateho výročia
narodenia našej republiky. Vo víre príprav
a všedných politických bojov málo komu
príde na um, že tohoročné výročie
Martinskej Deklarácie nebude mať len jubilejný
ráz. Deň 30., presnejšie 31. októbra
1928 stane sa nám historickým dňom s vlastným
ďaleko siahajúcim významom.
Dňom 31. októbra 1928 nastane v jednej polovici
štátu, v slovenskej čiastke Česko-Slovenskej
republiky mimoriadny stav "vacuum juris". Toto právnické
kuriózum prihodí sa v menších rozmeroch
aj v iných štátoch. (Výkřiky
posl. Tomáška.)
U nás dosiahne však rozmery zemetrasenia.
Týmto "kritickým" dňom totiž
prestane etický podklad istých ústavných
ustanovizní, pretrhne sa "právna kontinuita",
prestane zásadne dočasná platnosť dôležitých
zákonov.
Právny stav premení sa v určitom ohľade
na stav faktický, ktorý nespočíva
na autorite zákonov, ale len na fyzickej sile. (Slyšte!)
A tento "mimozákonný", precíznejšie
"zákonoprázdny" stav (Výkřiky
čsl. soc. dem. poslanců.) nemôže
sa ináč napraviť, len pomocou uplatnenia sebaurčovacieho
práva slovenského národa."
Ďalej vraví: "Naší čitatelia
sa zaiste pamätajú, že v apríli 1926 bola
otázka "tajnej klauzuly deklarácie martinskej"
(rozumej zápisnice zo zasadnutia 31. októbra 1918),
predmetom súdneho pojednávania z príležitosti
sporu dvoch žurnalistov. Súd sa postavil na to stanovisko,
že jestvovanie "tajnej klauzuly" nebolo dokázané.
Nejdem ani z ďaleka kritizovať súdné pokračovanie,
ale toľko aj pri najhlbšej úcte v oči
súdobníctvu musíme konštatovať,
že súdna pravda má svoj zvláštny
ráz. Heslom tejto pravdy je: Quod non est in actis, non
est in mundo. Súdom "za mrtvého vyhlásený",
"in effigie popravený" môže byť
i naďalej živý a domáhať sa zmeny
súdnej "pravdy".
Pravda života stojí nad súdnou pravdou.
Na martinskom shromaždení viecerí žiadali
okamžite určiť štátoprávny
pomer k českým zemiam a ustáliť autonomistické
sriadenie. Lehota 10ročná bola vzatá do Zápisnice
kompromisom na uspokojenie "non-conformistov", ktorí
nesúhlasili s tým, aby vec bola považovaná
za definitívne riešenú. Slovom: možnosť
a práva slovenského národa pričiniť
sa ešte raz suverénne k ustáleniu pomeru k
druhej polovici republiky, bola odsunutá, suspendovaná."
V tomto štyle to ide ďalej:
"Martinské shromaždenie usnieslo sa na dvoch
rozhodujúcich opatreniach: na jednohlasne prijatej Deklarácii,
ktorá definitívnou platnosťou spojila Slovenský
Národ s českým národom v jednom štátnom
sväzku, a na kompromisom ustálenej Zápisnici,
ktorá zas ohľadne rázu a štruktúry
tohože sväzku suspendovala definitívné
riešenie na desať rokov.
Scotus Viator, ako i Beneš vo svojích pamätiach
uznali, že Československá republika sa len
náhodou utvorila. Veľmoci pôvodne nemysleli
na rozbitie habsburgskej monarchie a preto utvorenie neodvislého
štátu Čechov a Slovákov bolo výsledkom
dodatočných politických kombinácií.
Na otázku teda: Či bolo nutnosťou, aby slovenský
národ súhlasne s plánom veľmocí
pridal sa k Čechom? - čiste z teoretického
hľadiska musí sa odpovedať: Nie!
Suverénny slovenský národ bol plne oprávnený
odtrhnúť sa od Maďarov alebo utvoriť s nimi
federatívny pomer práve tak, ako pridať sa
k republike, založenej Čechmi 28. okt. 1918."
(Výkřiky poslanců čsl. soc. dem.
strany dělnické. - Výkřiky
posl. Tomáška.)
Pre krátkosť času nemôžem ďalej
sledovať a predčítať celý tento
článok. Ja by som len akosi vyzdvihol z toho, čo
je podstatou celej tejto t. zv. "štátno-filozofickej"
úvahy.
Doslovne hovorí p. posl. dr Tuka: "Predísť
teda hroziacemu štátoprávnemu zmätku dá
sa v rámci terajšieho právneho poriadku len
jediným spôsobom: ústavne umožniť,
aby do 31. okt. 1928 Slovenský Národ ako politický
celok, organizovaný na suverénné vyjadrenie
svojej vôle, vlastným zákonodarným
snemom prehovoril a podľa Zápisnice dosiaľ nevyčerpanú
čiastku svojho sebeurčovacieho práva uplatnil.
Nakoľko by sa toto do 31. októbra 1928 nestalo, totiž
ústava by v tomto smysle nebola zmenená, automaticky
nastane na začiatku našej úvahy oznámený
"právo-prázdny" stav, "vacuum juris",
alebo nešetrne sa vyjadrujúc "okupačný
stav" a či "uzurpácia moci". (Slyšte!)
Keby sme až ad absurdum chceli rozoberať pojem "vacuum
juris", došli by sme k odstrašujúcim výsledkom:
Od prevratu vynesené zákony, nariadenia dňom
31. októbra 1928 ztratia podklad a stanú sa na Slovensku
neplatnými. Zo štátnych úradníkov
stanú sa súkromné osoby bez vrchnostenskej
moci. Vojenská prísaha premení sa v prázdné
slová, Slovákov ďalej neviaže. Dane sa
stanú ilegálnym drancovaním, exekúcia,
súdobníctvo násilenstvom. (Výkriky
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Týmto by nastal v dušiach občanov ťažký
osudný konflikt; problém občianskej poslušnosti
a či neposlušnosti.
V každodennom živote sa o povinnosti poslušnosti
občana nefilozofuje. Považuje sa za niečo prirodzené,
samozrejmé, ako dech, tlkot srdca. Veď vštepujú
ju do nás matka, učiteľ, úrady, četník,
žalár atď.
Prihodia sa však aj trhliny v právnom poriadku
a vtedy neposlušnosť voči tyranskej nezákonnosti
a uzurpátorskému bezpráviu stáva sa
cnosťou a neposlušný nepovažuje sa za zločinca,
ale za hrdinu, za národného mučedníka.
(Výkřiky poslanců čsl. soc. dem.
strany dělnické.)
Práve preto je povinnosťou držiteľov štátnej
moci revíziou ústavy postarať sa, aby sa predišlo
"ex-lex"-u, nastávajúcemu 31. októbrom
1928.
Keby autonomia, v opravdovom smysle slova, do určených
10 rokov nebola uvedená do života, a tak slovenský
suverénny zákonodarný snem "Zápisnicou"
rezervované sebaurčovacie právo národné
nevykonal, nastane opäť "interregnum" a musí
sa opakovať martinské shromaždenie. Musia sa
sísť interrexi na nový "prasnem"
a povýšiť kompromisnú Zápisnicu
na výšku jednomyseľne prijatej definitívnej
Deklarácie."
Slávna poslanecká snemovňa! Myslím,
že týmito citátmi je jasné, že
sa tu nejedná o žiadnu štátoprávnu
úvahu, lebo o nejaký vedecký článok,
(Výkřiky posl. Tomáška.) ale
že sa tu jedná o politický čin, ktorý
má úkol rozvrátiť pomery v republike
v jubilejnom roku republiky. (Potlesk poslanců čsl.
soc. dem. strany dělnické.)
Slávna poslanecká snemovňa! Ja nejdem sa
zaoberať s osobnosťou pána posl. dr Tuku,
ačkoľvek nie my, soc. demokrati, sme to boli, ktorí
sa natoľko s touto jeho osobnosťou zaoberali. Bol to
v prvom rade predseda národnej demokracie na Slovensku,
všeobecne vážený politik slovenský
dr Milan Ivánka, ktorý nazval pána posl.
dr Tuku v novinách maďarským agentom,
(Tak jest!) agentom budapeštianskej vlády,
ktorý svoj návrh na uzákonenie t. zv. slovenskej
autonomie vypracoval podľa jemu z Budapešti dodaného
elaborátu. (Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Slávna poslanecká snemovňa! Druhý
člen vládnej majority, šéfredaktor bratislavského
"Slovenského Denníka", oficielného
to slovenského orgána vládnej republikánskej
strany, p. Karol Hušek verejne v novinách v podpísanom
článku nazval každého, kto s názorami
dr Tuku súhlasí a kto ich propaguje, praobyčajným
vagabundom. (Slyšte!) A iný vážený
člen inej vládnej strany na Slovensku, československej
strany ľudovej, všeobecne vážený
muž slovenský, bývalý tajomník
revolučnej Národnej rady slovenskej, bojnický
prepošt pán Karol Medvecký tiež v podpísanom
článku sa vyslovil, že na neho činí
pán dr Tuka dojem človeka, ktorý stojí
v službách nepriateľov štátu a že
vždy perhoreskoval, aby tento človek poverený
bol funkciami, ktoré vyžadujú úplnú
dôveryhodnosť. (Výkřiky posl. dr Budaye
a čsl. soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Dérer (pokračuje): A, slávna
poslanecká snemovňa, aký úkol mal
tento článok, najlepšie posúdiť
môžeme z tej ozveny, ktorej sa mu dostalo v Budapešti,
v sídle dnešného režímu nepriateľského
našej republike, v Maďarsku. Vážení
pánovia... (Výkřiky posl. Hlinky a dr
Budaye.).
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Dérer (pokračuje): Vážení
pánovia, ja môžem s tohoto miesta konštatovať...
(Výkřiky posl. Hlinky a dr Budaye.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Dérer (pokračuje)... že
tá reč, ktorú pán posl. dr Buday
difikultuje a ktorá odoznela na sjazde maďarskej sociálnej
demokracie v Budapešti udajne v prítomnosti p. sen.
Zimáka, nebola nijakým spôsobom namierená
proti Československej republike. (Hluk. Výkřiky
posl. Myslivce.)
Posl. Payer túto svoju reč na tom sjazde verejne
opravil a vyhlásil, že jeho slová nijakým
spôsobom neboly namierené proti československému
národu a proti Československej republike. (Výkřiky
posl. Myslivce.)
A, vážení pánovia, sociálna demokracia
iste je tá, ktorá najvehementnejším
spôsobom pracuje a bojuje proti dnešnému režímu
v Maďarsku a teda i proti tomu nepriateľovi našej
Československej republiky, ktorý najnebezpečnejšie
ohrožuje existenciu a trvanie nášho štátu.
A v tomto ohľade ráčte byť ubezpečení,
pánovia, že sociálna demokracia vykonala a
vykoná svoju povinnosť i naďalej v záujme
tejto republiky a v záujme tohoto štátu. (Výborně!
- Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany
dělnické. - Výkřiky posl. Hlinky.)
Článok p. posl. Tuku našiel veľkú
ozvenu práve v kruhoch najnepriateľskejšie smýšľajúcich
proti našej republike. Ráčte si len prečítať
tu u nás v čítárni snemovne články
budapeštianskych časopisov... (Výkřiky
posl. Hlinky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Dérer (pokračuje):... a uvidíte,
s akou radosťou boly prijaté vývody pána
posl. dr Tuku. My máme dôveryhodné
zprávy od očitých svedkov... (Hluk. Výkřiky
posl. dr Budaye a poslanců čsl. strany nár.
socialistické.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Výkřiky posl. dr Budaye.)
Posl. dr Dérer (pokračuje):.... ktorí
nám dosvedčujú (Výkřiky
posl. Hlinky.), že ani Rothermereovská akcia nevzbudila
v Maďarsku takého oduševnenia, ako článok
p. posl. dr Tuku. Keby bol p. posl. dr Tuka opozičným
poslancom, tak by snáď jeho slová nepadaly
tak veľmi na váhu a snáď by sme o tom
nemuseli ani v parlamente hovoriť, lebo, bohu, žiaľ,
v československom parlamente zvykli sme si na všelijaké
veci so strany opozície, ktorá nie je ochotná
šetriť záujmov štátu. (Tak jest!)
Ale pán posl. dr Tuka je dnes vládnym
poslancom, je dnes členom vládnej strany a strana
tá je členom vládnej koalície a tu
tá vec nie je takou jednoduchou vecou. (Výkřiky
poslanců slovenské strany ľudové, čsl.
strany nár. socialistické a soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Dérer (pokračuje): Slávna
poslanecká snemovňa, že takto bol ponímaný
článok p. posl. dr Tuku i v radoch vládnych
strán, toho dôkazom je, že bratislavský
oficielný orgán republikánskej strany "Slovenský
Denník" a druhý orgán republikánskej
strany na Slovensku "Slovenská Politika" vyzvaly
slovenskú ľudovú stranu, aby sa osvedčila,
či za článkom Tukovým stojí
a či nie. (Výkřiky.)
Slovenská ľudová strana svolala zasedanie širšieho
výkonného výboru svojho, tedy najvyššieho
stranníckeho orgánu tejto strany. V tomto zasedaní
širšieho výkonného výboru slovenskej
ľudovej strany prišla napretras aj otázka článku
pána posl. dr Tuku. "Slovák", úradný
orgán slovenskej ľudovej strany, vydal komuniké
o priebehu tejto schôdze a uverejnil znenie osvedčenia
sa p. posl. Hlinku a pripojuje k tomu, že osvedčenie
p. posl. Hlinku osvojil si výkonný výbor
slovenskej ľudovej strany a že bolo s aplauzom jednohlasne
na vedomie vzaté toto úradné prehlásenie
predsedu strany Andreja Hlinku. Prosím, toto osvedčenie
znie nasledovne: "Hlinka zdôraznil, že
novoročný článok posl. dr Vojtecha
Tuku je juridicko-filozofickou úvahou (Veselost.)
a cena jeho dá sa posúdiť podľa toho,
koľko on prosperuje strane, národu a vlasti. Ľudová
strana chystá sa na oslavu decenia Pittsburgskej Dohody
a Martinskej Deklarácie. S Pittsburgskou Dohodou strana
stojí a padá a neuspokojí sa, kým
zásady jej nebudú akceptované ústavnou
listinou." (Posl. dr Buday: A to je zrada?) To nie
je zrada, ale páni mali príležitosť v
parlamente tomuto svojmu sľubu dostáť, keď
hlasovali a jednali o reforme verejnej správy u nás.
(Potlesk čsl. poslanců soc.-demokratických.)
"Martinská Deklarácia bola výrazom
odtrhnutia sa od Maďarska a bola štylizovaná
v tom smysle. Na význame svojom netratí, keď
bola zmenená, lebo veď zmeny tie sú vo veľkom
rozpore s cítením a smýšľaním
všetkých Slovákov. Článok poslanca
dr Tuku nemá revolučnú tendenciu,
keď chce prispôsobiť duchu porád i smysel
Martinskej Deklarácie a určiť jej význam
pre nás. Ľudová strana práva národa
slovenského háji, bude hájiť a obháji
proti Čechom, pri čom hlavným jej úsilím
bude neopustiť cestu zákona a poriadku. Nie od nás
závisí, aby boj tento nevybočil z koľají
zákona. Čo sa týka posl. dr Tuku,
o ňom som v Prahe na kompetentných miestach vyhlásil,
že s ním sa všetci stotožňujeme."
(Výkřiky čsl. soc.-dem. poslanců:
Slyšte! Hanba!)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Dérer (pokračuje): "Jeho
pád by bol i pádom naším. Poslanec dr
Tuka je dobrý vlastenec, človek bonae fidei
a preto k ďalšej práci môžeme ho len
povzbudiť." (Výkřiky čsl. soc.-dem.
poslaneů.)
Slavná snemovňa! To je oficielné stanovisko
jednej vládnej strany k vlastizradným rajdom posl.
dr Tuku. (Potlesk čsl. socialistických
poslanců.) Jedna časť vládnej koalície
dáva na známosť všetkým nepriateľom
republiky Československej, že ona sa stotožňuje
s tým, keď pán posl. Tuka vyhlašuje,
že v tomto jubilejnom roku prestane právny poriadok
republiky Československej na Slovensku, že nebudú
platiť žiadne zákony, že nebude platiť
prísaha vernosti vojakov v oči Československej
republike. (Výkřiky čsl. poslanců
soc.-demokratických.)
My hneď pri prvom sídení sa poslaneckej snemovne
považovali sme za svoju povinnosť túto vec v
parlamente predniesť, lebo sme toho názoru, že
vládna koalícia a vláda nesmie prejsť
mlčaním nad touto vecou. U nás v republike
je zle zakoreneným zvykom, že sa ťažkým
problémom nechce rovno pozerať do očí,
že sa im vyhýbame a robíme pštrosiu politiku.
Ale v tomto prípade sa jedná o prestiž republiky,
lebo podľa nášho názoru nemôže
sa žiadna vláda Československej republiky opierať
o složku, ktorá vlastizradu háji, bráni
a propaguje. (Výborně! Potlesk čsl. soc.-demokratických
poslanců.) My sa chováme s krajnou nedôverou
v oči tejto vláde, lebo jej mlčanie v tejto
veci by nasvedčovalo, že k vôli tomu, aby previedla
sociálne-reakčné svoje zámery, je
náchylná trpieť vo svojích radoch aj
zjavných priateľov Horthyho a nepriateľov republiky
Československej. (Potlesk poslanců čsl.
strany soc.-demokratické a nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaného
návrhu.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Pozměňovací návrh posl. dr Frankeho,
dr Patejdla a druhů:
Ve čl. II budiž čís. 1 škrtnuto.
Předseda (zvoní): Tento návrh
má dostatečný počet podpisů
a je předmětem jednání.
Dávám slovo k doslovu prvnímu zpravodaji
- za výbor ústavně-právní -
p. posl. dr Králíkovi.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! V debatě, která se rozpředla
o projednávaném usnesení senátu o
vládním návrhu zákona, kterým
se mění a doplňují některá
ustanovení zákonů o soudním řízení
ve věcech občanských a o řízení
exekučním, promluvili 3 řečníci
(Hluk a výkřiky komunistických poslanců.),
z nichž - k největšímu svému politování
musím říci - k věci žádný
nemluvil, až na posl. dr Slávika... (Hluk.
Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. dr Králík (pokračuje):...
který odporučoval změnu v čl.
III, v čís. 20, který zní, že
soudce z povolání nesmí převzíti
ustanovení rozhodčím soudcem dokud jest v
činné službě.
Slavná sněmovno! Proti vývodům, které
zde uváděl pan posl. dr Slávik, dovolávám
se svých vývodů, které jsem uvedl
při doporučování předlohy,
a trvám na tom, aby neodvislost soudcovská, která
jest ustanovením zákonným zaručena,
byla zachovávána a bylo jasně i v tomto zákoně
vyjádřeno, že na soudce, který je orgánem
a strážcem spravedlnosti v naší republice,
nesmí padnouti ani nejmenší stín podezření,
že snad jeho rozhodnutí by nebyla nestranná
a jenom podle citu spravedlnosti, v něm se ozývající,
vynesená.
O tom, co zde pronesl pan posl. Haken, myslím, že
hovořiti nemusím, poněvadž to s projednávanou
předlohou vůbec nesouvisí. (Výkřiky
komunistických poslanců: I souvisí!) Pane
kolego, vám to nebudu vykládati. Myslím že
při předloze, která pojednává
o změnách exekučního řádu,
je zbytečno, abych vyvracel nějaké pohádky,
které nám tu vypravujete o Číně.
Nás Čína docela nic neinteresuje, nás
interesuje československý stát. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Pánové,
jestliže vy máte v Rusku zahraničního
ministra pana dr Šmerala, který nekoná
svých povinností zde, jak by je měl konati,
jak sliboval a přísahal... (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. dr Králík (pokračuje):
K celé vládní osnově, která
jest projednávána, byl podán pouze jeden
pozměňovací návrh. Je to návrh
posl. dr Franke, dr Patejdla a soudr., aby ve čl.
II bylo čís. 1 škrtnuto.
Slavná sněmovno! Ve svém exposé zmínil
jsem se, proč právě tento článek
je tam vkládán, a proto prosím slavnou sněmovnu,
aby tento pozměňovací návrh zamítla
a přijala osnovu zákona tak, jak byla usnesena senátem
a jak její přijetí také doporučil
ústavněprávní výbor. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, p. posl. dr Samkovi.
Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
Předloha, kterou projednáváme, z větší
části prakticky bude se týkati Slovenska
a Podkarpatské Rusi, poněvadž celá řada
předpisů soudního a exekučního
řízení na Podkarpatské Rusi má
býti změněna a tytéž předpisy,
které jsou v zemích t. zv. historických,
mají nabýti platnosti také v Podkarpatské
Rusi a na Slovensku.
Bohužel v debatě nebylo o toto théma zavaděno,
zdali je to také účelno a vhodno a jaký
prospěch pro Slovensko a Podkarpatskou Rus z těchto
novot vyplyne, naopak byla zde projednávána otázka
jiná, také, řekněme, Slovenska a nás
a vzájemného poměru stran se týkající,
ale s exekučním a soudním řízením
ovšem nesouvisící.
Chci konstatovati, že by význam předlohy tu
byl příliš přeceňován,
mělo-li by se za to, že touto předlohou dílo
sjednocovací je skončeno. Nikoli. Je to jenom malá
část, to nejnutnější, sjednocuje
a opravuje se jenom část předpisů
formálních a nikoli současně právo
materielní. Právo materielní teprve má
býti sjednoceno a reformováno. Bude to práce
veliká, přípravy jsou vykonány, touto
materií zabývá se nyní poradní
sbor pro otázky hospodářské a teprve
až budeme míti materielní, tedy občanské
právo, obchodní, horní a všechna práva
t. zv. rázu soukromého reformována, budeme
míti ten nejsolidnější podklad k úplné
unifikaci. Pak jistě také vykoná toto dílo
své poslání. Jestliže materielní
právo bude unifikováno a reformováno, unifikace
a reforma formálního práva přispěje
podstatně k tomu, k čemu pracujeme, totiž k
dalšímu srůstu všech součástí
republiky.
Musím však dodati, že dílo to samy zákony
formální i materielní o sobě nevykonají.
To dílo podaří se jen tenkráte, jestliže
budou předpisy materielní i formální
prováděny duchem jednotným, t. j. duchem,
který jednotně z veškerého našeho
vzdělání vyplyne, duchem, kterým prodchnuta
musí býti nejen veřejná správa
- reformou veřejné správy jsme se nedávno
zabývali - nýbrž i veškeré soudnictvo.
Po této stránce máme ještě mnoho
dodělávati. Je to práce která nebude
dokončena za rok, ani za 10 let, práce tato bude
skončena teprve po řadě dalších
let. Podotýkám, že to bude záviseti
od inteligence a charakteru soudcovských úředníků
i všech soudních úředníků
a zaměstnanců, a teprve když tyto předpoklady
zde budou, můžeme, říci, že dílo
sjednocovací na poli soudním, exekučního
a soukromého práva jest dokonáno. My si toho
přejeme a jsem přesvědčen, budeme-li
všichni prodchnuti tímto duchem, že všechny
otázky, které nás někdy snad na chvilku
zamrzí a rozčílí - o některých
bylo zde referováno - pak na svém významu
zcela určitě ztratí a že nebudou tak
přeceňovány, aby se snad z nich dělaly
záležitosti, jichž si má všimnouti
cizina. Pánové, není nám toho potřebí,
abychom pro radost ciziny dělali si mrzutosti. Budeme-li
chtíti, jistě dosáhneme toho, že věci,
které se týkají nás, dovedeme si vypořádati
sami mezi sebou a nemusíme volati někoho odjinud,
ze zahraničí, dokonce nemusíme potom také
dbáti, co si ten zahraniční činitel
o našich sporech myslí, či nemyslí.
Tolik rozumu budeme míti, abychom to dovedli posouditi
a abychom sami dovedli říci: to je správné
- to je nesprávné. A jestliže není něco
správným, dovedeme míti také tolik
kuráže, abychom to doznali.
Slavná sněmovno! Po stránce rozpočtové
k této předloze nebyly vlastně činěny
žádné připomínky a pozměňovací
návrhy, takže mohu předpokládati souhlas
slavné sněmovny, a podle usnesení rozpočtového
výboru navrhuji schválení předlohy
podle usnesení senátu. (Souhlas.).