Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor, o jehož usnesení
mám čest referovati, pojednal o vládním
návrhu zákona, kterým se mění
a doplňují některá ustanovení
zákonů o soudním řízení
ve věcech občanských a o řízení
exekučním, jen potud, pokud z jeho uskutečnění
vyplyne větší zatížení státních
financí.
Státu vzejde větší vydání
ze změny organisace exekuční služby
na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, jak ji navrhuje čl.
X. Výkon exekuce má se totiž díti napříště
zásadně tak, jak děje se v t. zv. zemích
historických.
Zásadně prováděny budou exekuce zaměstnanci
soudní kanceláře, t. j. zřízenci
a podúředníky, výjimečně
pak úředníky; u větších
soudů mají býti ustanoveni zvláštní
podúředníci pro exekuční službu,
tedy specielní orgány.
Poněvadž doposud provádění exekucí
obstarávali exekutoři, nikoliv tedy zřízenci
kanceláře soudní, znamená schválení
čl. X. návrhu, že stát bude musit do
soudní kancelářské služby takovéto
osoby přijmouti. Přednost při tom budou míti,
kdo dnes exekuční agendu obstarávají
jako soudní exekutoři. Náklad s ustanovením
nových sil spojený nebude však značný,
poněvadž nejde o značný počet
zaměstnanců. V úvahu přijdou totiž
jen větší soudy, počtem asi 12; pokud
se týče soudů ostatních, bude exekuční
agenda obstarávána zaměstnanci soudní
kanceláře, kteří již ve služebním
poměru ke státu jsou.
Oproti tomuto většímu vydání
státnímu jako aktivní položka stojí
značné výhody, jež vyplynou stranám,
zejména tedy stranám, proti nimž se exekuční
řízení provádí. Výhody
tyto, jistě značné, převýší
ona celkem nepatrná větší vydání,
která budou reformou způsobena státu. Jest
možno, že nepatrná větší vydání
vzniknou ještě prováděním jiných
navržených změn. Výši těchto
nepatrně zvýšených vydání
není možno přesně určiti. Všechna
vydání však, která by přibyla
státu v důsledku přijetí osnovy, budou
uhrazena v mezích rozpočtových položek
na r. 1928 již povolených, takže není
zapotřebí činiti žádných
opatření budgetních.
Poněvadž, jak ze zprávy výboru ústavně-právního
jest zřejmo, provádění reformy jest
naléhavě nutné a prospěšné
z důvodů justiční služby, rozpočtový
výbor shodně s výborem ústavně-právním
navrhuje, aby předloha byla schválena ve znění
přijatém senátem. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této osnově
jsou přihlášeni řečníci.
Zahájím proto rozpravu a navrhuji, aby podle usnesení
předsednictva byla řečnická lhůta
stanovena 25 minutami.
Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není, navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni: na straně
"proti" pp. posl. Haken a dr Dérer;
na straně "pro" p. posl. dr Slávik.
Dávám slovo prvnímu přihlášenému
řečníkovi na straně "proti",
p. posl. Hakenovi.
Posl. Haken: Pan ministr zahraničí dr Beneš
ujišťoval při projednávání
rozpočtu v rozpočtovém výboru, že
zahraniční politika československá
je mírumilovná a že vláda má
snahu k naprostému udržení míru. Prohlásili
jsme hned, že tyto mírumilovné tóny
jsou pouze zástěrkou k zastření válečných
příprav, jež činí Československo
ve spojení s kapitalistickým západem proti
Sovětskému svazu a proti revolučnímu
hnutí v Číně.
Uplynulo pouze několik týdnů od mírového
zpěvu ministra Beneše a drsná fakta
drtí všechny mírové fráse a ukazují,
že též Československo je ve válečné
frontě a že je v ní činitelem aktivním.
V Manille na Filipínských ostrovech byla objevena
zásilka československých zbraní pro
Čínu. 40.000 československých pušek
s příslušnou municí z Československa
zasláno bylo čínskému arcikontrarevolucionáři,
krvavému vrahu Čangsolinovi. Taková je skutečnost.
Československá vláda nese přímou
odpovědnost za tuto skutečnost. Není možná
a není na místě výmluva o zaměstnání
dělnictva, o nutnosti opatřiti výživu
pro dělnictvo, z toho důvodu, že dělnictvo
sice je nuceno v kapitalistických státech k výrobě
válečného materiálu, ale nemá
možnosti rozhodovati o účelu jeho. Ačkoliv
s tohoto místa jsme nuceni protestovati co nejostřeji
proti tomu, aby československá vláda stávala
se spolupracovnicí na frontě imperialistických
vykořisťovatelů, mezinárodní
reakce a kontrarevoluce, přece jen víme, že
náš hlas nebude slyšen u buržoasní
kapitalistické vlády a že je třeba,
abychom svůj hlas obrátili k pracujícímu
lidu, k dělnictvu a jemu ukázali povinnost, brániti
se tomu, aby výrobky, jím vyrobené, stávaly
se předmětem válečných akcí
proti revoluci a proti dělnictvu. (Posl. Kopasz: Ten
francúzsky maršál bol tu preto, aby sa tá
zásielka tam poslala!) Jistě. Tohle byl jen
příděl, který Československo
v dodávce zbraní čínským kontrarevolucionářům
dostalo. O větší příděly
rozdělí se větší dodavatelé.
A my jsme nuceni nejen protestovati proti tomuto činu zde,
proti vládě, nýbrž jsme nuceni obrátiti
se také k dělnictvu československému,
aby o této otázce samo vážně
uvažovalo a rozhodovalo. A k dělnictvu československému
pravíme: Tím je vám dokázáno,
že i československá buržoasie stojí
v řadě aktivních katanů čínského
pracujícího lidu. Leč nejen to. Ozbrojování
loupežných band Čangsolinových je současně
ozbrojováním armád proti Sovětskému
svazu. A zasílá-li Československo zbraně
Čangsolinovi, kdo za to ručí, že nepomáhá
ozbrojovati také armádu Pilsudského, Horthyho
a Bratianu, namířené přímo
proti Sovětům? Je tedy zároveň jisto,
že československá buržoasie aktivně
spolupřipravuje i válku proti Sovětskému
svazu. (Posl. Mikulíček: Jenže se jim to
může zvrtnouti!) Musí se jim to zvrtnout.
O to tu jde, že se jim to musí zvrtnout.
Takto je před celým světem prokázáno,
že československá buržoasie stojí
v jednotné frontě s imperátory a organisátory
proti čínskému pracujícímu
lidu, s osnovateli křižácké války
proti Sovětskému svazu, v jednotné frontě
s Anglií, Francií a ostatními imperialistickými
žraloky. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Na ozbrojování čínské protirevoluce
zbraněmi československými má přímou
účast československá vláda.
Bez její vůle a bez jejího souhlasu by k
tomu nemohlo dojíti. Proletářům Československa
pravíme: Stojíte tváří v tvář
skutečnosti, že máte býti proti své
vůli donuceni k přímé pomoci vrahům
čínského dělnictva a rolnictva, k
přímé účasti na válečných
přípravách proti Sovětům. Nezapomínejte,
že jde o vaši nejvlastnější věc!
Každá puška, dodaná čínské
a mezinárodní kontrarevoluci, obrátí
se nakonec proti vám. Protestujte v závodech a na
veřejných projevech co nejostřeji proti ozbrojování
vraha Čangsolina Československem a semkněte
se v jednotné frontě na obranu čínské
a ruské revoluce! Dělníci ve zbrojovkách,
postavte se co nejrozhodněji proti tomu, aby vámi
vyrobené zbraně sloužily k vraždění
čínských proletářů!
Železničáři, kontrolujte všechny
zásilky a nepřipusťte přepravu zbraní!
Dělníci socialistických stran, nedovolte,
aby vaši vůdcové schvalovali ozbrojování
kontrarevoluce. Ani jediná zbraň pro čínskou
kontrarevoluci! Ani jediná zbraň proti Sovětskému
svazu! Ruce pryč od revoluční Číny!
Pryč s buržoasní vládou, která
ubíjí pracující lid doma a dodává
zbraně k vraždění čínských
dělníků a rolníků! Ať
žije vítězná čínská
a světová revoluce!
V kapitalistických státech jsou dělníci
nuceni vyráběti válečné prostředky,
ale o jejich určení rozhodují nikoli oni,
nýbrž vládnoucí buržoasie. Dělníci
protestují proti tomu, aby výrobků jejich
práce bylo buržoasií užíváno
proti dělnictvu, ať je kdekoli (Konec věty
byl usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 17. ledna 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučen z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 3 těsnopisecké zprávy o 121. schůzi
posl. sněmovny.) Dělnictvo je v kapitalistických
státech nuceno vyráběti zbraně, ale
jejich pánem jest jejich třídní nepřítel,
buržoasie. (Další věta byla usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. ledna 1928
podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy. Viz. str. 3 těsnopisecké
zprávy o 121. schůzi posl. sněmovny.) (Souhlas
a potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Slávik. Dávám mu slovo.
Posl. dr Slávik: Slávna snemovňa!
Usnesenie senátu Národného shromaždenia
republiky Československej o zmene a doplnení niektorých
ustanovení zákonov súdneho pokračovania
(tlač 1037) je vítané vo všeobecnosti,
až na čís. 20 článku III, kde
stojí toto: "Soudce z povolání nesmí
převzíti ustanovení rozhodčím
soudcem, dokud jest v činné službě."
Rozumiem tento zákaz čisto so stanoviska štátnej
služby avšak nepochopiteľným mi je on, keď
sa dívam naň so stanoviska sudcu. Miesto toho, aby
sme sa usilovali hmotný blahobyt sudcu polepšiť
a jeho auktoritu zdvihať v očiach obecenstva, odnímame
týmto zákazom i posledný zdroj výživy,
dosiaľ zákonom povolený, rešpektíve
nezakázaný.
Odhliadnuc od toho že rozhodčí sudca zriedka
kedy funguje a tak nemôže zanedbávať svoje
úradné funkcie, zákaz tento pozbavuje auktority
sudcu a namierený je proti záujmom širokého
obecenstva. Rozhodčí sudca je oboma spornými
stranami vyvolený spoločný dôverník
a ako taký i najlepšie vyhovuje záujmom oboch
strán. Prečo treba práve sudcu v činnej
službe pozbaviť tejto funkcie? Sudca je neodvislý
od stránok a prečo má byť sverená
táto dôležitá funkcia laikovi, nesudcovi
alebo len sudcovi mimo činnej služby?
Navrhujem preto, aby čís. 20 článku
III pozmenené bolo v tomto smysle: "Soudce z povolání
nesmí převzíti ustanovení rozhodčího
soudu, dokud jest v činné službě, vyjmouc
ustanovení za předsedu."
Už dvakrát som mal príležitosť upozorniť
slávnu snemovňu na neblahý stav naších
sudcov a súdnictva. A teraz znova sa mi naskytuje možnosť
osvetliť jednak zbytočné zahrnovanie súdov
a sudcov novými úkoly, ktoré dosiaľ
súdy nevykonávaly alebo len obmedzene prevádzaly,
jednak poukázať na neprajný postup našej
vlády v oči naším sudcom.
Na Slovensku od prevratu menily sa obvody okresných súdov
a sedrií, avšak nemenily sa obvody súdnych
tabúl so sídlami v Bratislave a v Košiciach.
Preto v nedostatku spoľahlivých základov nemôžem
porovnávať zaťaženie súdov okresných
a sedrií s predošlými časy, avšak
môžem srovnať pomery súdnictva súdnych
tabúl, ako ich zastihnul prevrat a aké sú
dnes.
Od prevratu - mimo všeobecného vzostupu riadnej agendy
súdnej - bolo pridelené súdom ešte stopovanie
pre zločiny, veci bytové, záležitosti
pozemkovej reformy, rozhodovania v záležitostiach
závodných výborov, veci poručenské,
rôzné komisie, celý rad iných nesporných
záležitostí a najnovšie ešte i daňová
agenda.
Už vzhľadom k tomuto bolo treba, aby dosavádny
počet sudcov bol zvýšený. Miesto tohoto
ale zvýšené boly úkoly pracovné,
lebo asi jedna tretina systemizovaných miest vôbec
nebola obsadená, tak že asi dvě tretiny počtu
bývalých sudcov musely zdolávať túto
zvýšenú a novými úkoly rozmnoženú
agendu.
Podľa úradného štatusu z r. 1922 a sudcovského
štatusu z r. 1923 bolo v obvode súdnej tabule v Bratislave
systemizované celkom 351 miest sudcovských a podľa
nového platového zákona a systemizácie
na jeho základe je ich iba 313, teda o 38 miest menej,
a z týchto 313 miest je ešte neobsadené 47
miest, tak že v tomto obvode dnes účinkuje
o 85 sudcov menej ako počas prevratu, kdežto by ich
malo byť - s ohľadom na rozmnoženú agendu
- aspoň o toľko viac.
V obvode košickej súdnej tabule, t. j. vo východnom
Slovensku a v Podkarpatskej Rusi bolo r. 1922 systemizované
218 miest sudcovských, avšak z ních obsadené
bolo iba 156 miest. r. 1923 zo systemizovaných 240 sudcovských
miest a 71 čakateľských miest bolo obsadené
iba 181, r. 1926 systemizované bolo 265 sudcovských
a 40 čakateľských miest, z čoho je obsadené
iba 208 sudcovských a 24 čakateľských
síl, tak že schádza 57 sudcov a 16 čakateľov.
Tu ešte nutno poznamenať, že účinkuje
tu 18 sudcov vyše 60ročných, ktorí hocikedy
môžu odísť do zaslúženej penzie.
Nedostatok sudcov v rokoch 1922 a 1923 bol krytý prideľovaním
sudcov z Čiech a Moravy, čo je teraz nemožné,
lebo organizácia je už ukončená a nedostatok
sudcov je i v Čechách a na Morave.
Poneváč podľa tohoto stavu museli všetci
sudcovia pracovať vysoko nad priemer, uznanlivý človek
by očakával, že sa týmto prácou
preťaženým sudcom dostalo alebo dostane značného
zlepšenia materiálneho. Miesto tohoto však stal
sa pravý opak!
Ešte r. 1922 bolo v obvode súdnej tabule v Bratislave
systemizované 88 miest tabulárnych sudcov VI. hodnostnej
triedy a v obvode súdnej tabule v Košiciach 67 takýchto
miest, pri čom každý sudca započína
svoju dráhu ako okresný sudca VIII. hodnostnej triedy.
Po zavedení reštringčného zákona,
ktorý sa na súdy nevzťahuje, objavuje sa v
úradnom štatuse na r. 1924 v obvode súdnej
tabule v Bratislave len 67 miest tabulárnych sudcov VI.
hodnostnej triedy, teda o 21 menej voči r. 1922 a v obvode
súdnej tabule v Košiciach iba 51 takýchto miest,
čiže o 16 menej ako r. 1922.
Podľa nového platového zákona je však
systemizovaných miest tabulárnych sudcov v obvode
súdnej tabule v Bratislave len 30, teda voči r.
1922 menej o 57, a voči r. 1924 menej o 37, a v košickom
obvode súdnej tabule je ich iba 28, totiž voči
r. 1922 menej o 39 a voči r. 1924 menej o 23, a každý
sudca začína svoju dráhu ako sudca zväčša
bez, funkčného služného.
Takto sudcovský stav ztratil na Slovensku od prevratu 97
miest tabulárnych sudcov VI. hodnostnej triedy a jednu
hodnostnú triedu pri započatí dráhy.
Toto je taká materiálna ujma, že je pochopiteľné,
že takmer každý sa rozmýšľa,
či má vstúpiť do súdnej služby,
a ak vstúpil, či v nej má zostať.
Toto je rozhodujúcim pre budúcnosť stavu sudcovského
a pre jeho dorast.
Ešte horšie sú na tomto tí sudcovia, ktorí
už rad rokov pôsobia u súdu.
Títo sú podľa nového platového
zákona prevádzaní takým spôsobom,
že sa tu porušuje § 99 úst. zákona.
Najlepšie je to vidieť na príklade. Vezmime si
tabulárneho sudcu, ktorý pred 6 rokmi bol vymenovaný
prezidentom republiky na systemizované miesto tabulárneho
sudcu VI. hodnostnej triedy u sedrie. Podľa nového
platového zákona a systemizácie nebolo u
tejto sedrie systemizované žiadné miesto tabulárneho
sudcu v V. funkčnej stupnici, a preto prevedú tohoto
tabulárneho sudcu do VI, stupňa funkčného
služného. Toto je už nesprávné,
ba protizákonné, lebo i vtedy, keď nebolo u
sedrie znova systemizované žiadné miesto v
V. funkčnej stupnici, týmto už driev systemizované
miesto tabulárneho sudcu nebolo zrušené a ani
nemohlo byť zrušené, lebo sudcovia z povolania
sú ustanovení na svoje miesta trvale podľa
§u 99 ústav. listiny. Miesto to tedy ďalej trvá
a sudcovi, ktorý bol prezidentom republiky menovaný
na toto miesto, náleží plat zodpovedajúci
tomuto miestu (§ 40) podľa relácie §u 152
platového zákona.
Podľa prevodu dosavádneho a podľa stanoviska
ministerstva spravedlnosti bol by menovaný sudca degradovaný,
a to zo VI. hodnostnej triedy do VII. hodnostnej triedy, hoci
menovanie deje sa do VI. hodnostnej triedy prezidentom republiky
a do VII. hodnostnej triedy vládou.
Poznám senátneho predsedu pri súdnej tabule
v Košiciach, ktorého p. prezident republiky menoval
do IV. hodnostnej triedy, kdežto pôžitkovým
zákonom je zaradený do V. stupnice, čo pri
penzionovaní činí základ výslužného
o 9000 Kč menším, tak že jeho základný
plat po 40ročnej službe je práve toľký,
ako u počiatočníka.
Toto preraďovanie nevyhovuje ani organizačne, lebo
tabulárnym sudcom navrhovaný predseda sedrie dostane
vyšší plat ako sám jeho navrhovateľ,
ktorý prevádza nad ním dohľad.
Toto isté máme aj u prednostov okresných
súdov a sudcov tam pôsobiacich, preto potrebné
bolo zaviesť funkčné služné pre
prednostov okresných súdov a pre sudcov tam pôsobiacich,
tak podobne i pre senátnych predsedov u sedrie a súdnej
tabule.
Okresný sudca nad 2400 Kč v plate nemá ďalšieho
postupu, prednosta okr. súdu nemá viac platu ako
tamojší sudca, kdežto sedriálny sudca
dostane 3900 Kč a postupuje v služnom, čoho
následkom bude, že každý okr. sudca bude
sa ťahať k sborovému súdu. Záujem
obecenstva je však ten, aby dobrý okresný sudca
poznajúci charakter a pomery ľudu svojho okresu, zostal
na mieste a tak mohol postupovať. Má sa honorovať
nie pridelenie k jednotlivému a či k sborovému
súdu, lež sudcom vykonaná funkcia. Slovom,
treba zaviesť postupovanie v mieste.
Takéto degradovanie podľa §u 99 úst. listiny
je možné iba v dobe novej organizácie súdnej
na dobu zákonom stanovenú alebo podľa právoplatného
disciplinárneho nálezu. Poneváč tu
niet ani jedného, ani druhého prípadu, preto
takéto sosadenie je neprípustné.
Bolo by síce možné vziať i sudcom nadobudnutné
práva, ale to by sa muselo diať zákonom, l
a to ústavným zákonom, ktorý by zmenil
dosavádnu ústavnú listinu. Poneváč
ale takýmto zákonom nie je nový platový
zákon a tiež v ňom niečo podobného
nie je vyslovené, ba naopak, § 152 uvádza -
správnu reláciu prevodnú, podľa ktorej
pri - nedostatku iných prechodných ustanovení,
- ktoré by sa mohly vzťahovať na sudcov, požívajúcich
zvláštnej ochrany ústavnej listiny, preto treba
previesť prevod všetkých dosavádnych sudcov.
Nový platový zákon môže byť
používaný v plnom rozsahu pre tých,
ktorí po jeho zavedení nastúpili službu
k súdom, na starších sudcov však iba po
ich riadnom prevedení podľa §u 152 platového
zákona.
Ustanovenia §u 202 platového zákona podľa
§u 203 neplatia o sudcoch úplne, lež iba obdobno,
totiž natoľko, nakoľko sa daly použiť
na sudcov, ale použiť ich podľa stanoviska ministerstva
spravedlnosti je vylúčené §om 99 úst.
listiny.
Toto je nehodná odplata za dosavádnu záslužnú
prácu starším sudcom!
Toto je generálny útok proti stavu sudcovskému,
ktorého účinky odnesú nielen sudcovia,
lež i obyvateľstvo, lebo následok toho bude aspoň
sníženie kvality stavu sudcovského a je všeobecne
známé, čo stojí civilný spor
pred sudcom, ktorý nie je na výške svojho povolania,
a aké rozsudky môžu sa očakávať
od takých sudcov v trestnom pokračovaní.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Dérer. Dávám mu slovo.
Posl. dr Dérer: Slávna poslanecká
snemovňa! Usnesenie senátu, ktoré dnes pojednáva
poslanecká snemovňa a prijatie ktorého doporučuje
i ústavno-právny výbor posl. snemovne, znamená
na Slovensku krok ďalej v otázke unifikácie
veľmi dôležitej časti právnej materie,
totiž zákona exekúčneho.
V ústavno-právnom výbore sme síce
kritizovali spôsob, akým sa táto unifikácia
prevádza vzhľadom na to, že neunifikuje sa celý
exekúčny zákon, ale len jedna jeho časť
a neunifikuje sa takým spôsobom, že by ohľadne
platnosti právnych noriem v budúcnosti všetky
pochybnosti boly vylúčené. Napriek tomu považujeme
tento zákon za krok vpřed a pri našom chovaní
sa v oči nemu v tejto snemovni sme vedení týmito
ohľadmi.
Pri tejto príležitosti však, vzhľadom na
to, že sa jedná o vládny návrh, musíme
zdôrazniť, že stanovisko naše k tejto vládnej
predlohe neznamená nijakým spôsobom zdôrazňovanie
snáď nejakej dôvery v oči dnešnej
vláde a v oči dnešnej vládnej majorite.
Naopak, udalosti posledných dňov, ktoré sa
odohraly menovite na Slovensku, nás posilňujú
v našom krajnom nedôverčivom stanovisku v oči
dnešnej vláde. My sa tu usnášame na zákonoch
unifikačných, a naproti tomu veľmi významný
činiteľ jednej slovenskej politickej strany, a k tomu
ešte vládnej politickej strany, dal výraz svojmu
stanovisku, že v jubilejnom roku Československej republiky
nastane deň, ktorým prestáva platnosť
všetkých zákonov v Československej republike
(Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců: Slyšte! Hanba!), prestáva platnosť
ústavy československej (Slyšte!), prestáva
platnosť povinnosti poslušnosti štátnych
občanov v oči československým štátnym
orgánom (Slyšte!), ba dokonca prestáva
i platnosť vojenskej prísahy (Slyšte!) slovenských
a maďarských vojakov v oči Československej
republike. (Výkřiky posl. Tomáška.)
V prvý deň tohoto jubilejného nového
roku objavily sa zjavy, ktoré veľmi charakteristicky
posvietily na, pomery naše, tak čo sa týka
zahraničnej situácie nášho štátu,
ako i čo sa týka vnútro-politickej situácie
nášho štátu, a to na tom bode, kde je
on najcitlivejší. Na Nový rok objavené
boly zásielky zbraní, ktoré ozbrojiť
maly naších súsedov tým cieľom,
aby oni válečnou výpravou uskutočnili,
čo na inom poli objavené bolo ako tiež jeden
válečný cieľ proti našej Československej
republike.
Bol to novoročný článok p. posl. dr
Vojtecha Tuku. Aby slávna poslanecká snemovňa
bola úplne informovaná o tom, že čo
tento článok obsahuje, dovoľujem si najvypuklejšie
časti tohoto článku prečítať.
On síce označil článok tento ako štátno-filozofickú
úvahu, a vychádza v tomto článku a
vo všetkých konzekvenciách v tomto článku
vyvodených z faktu, že turčiansko-sv.-martinská
známa deklarácia slovenského národa
bola podmienená, bola časove obmedzená len
na 10 rokov nejakou tajnou alebo inou klauzulou. (Výkřiky
posl. Tomáška.)