zem. trest. soudu v Praze ze dne 27. prosince 1927, č.
Nt XIV 7/27-2, za souhlas s trest. stíháním
posl. Mondoka pro zločin podle §u 15, č.
3 a §u 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky
(č. J 494-II),
sedrie v Bratislavě ze dne 12. prosince 1927, č.
Nt 71/27, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 28. prosince 1927, č. 11.713/27,
za souhlas s trestním stíháním posl.
Gregorovitse pro přečin podle §u 14,
č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 495-II),
okr. soudu v Písku ze dne 27. prosince 1927, č.
Nt 228/27-1, za souhlas s trest. stíháním
posl. Školy pro přestupky podle §u 23
tiskového zákona a podle §§ 3 a 19 zákona
shromažďovacího (c. J 496-II),
okr. soudu v Liberci ze dne 24. prosince 1927, č. T V 1610/27,
za souhlas s trest. stíháním posl. Windirsche
pro přestupek urážky na cti podle §§
491 a 496 tr. z. (č. J 497-II),
okr. soudu v Hodoníně ze dne 5. listopadu 1927,
č. TV 626/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Mikulíčka pro přečin
shluknutí podle §u 279 tr. z. a násl. (číslo
J 498-lI),
sedrie v Košicích ze dne 15. prosince 1927, č.
Nt III 273/27-2, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 31. prosince 1927, č. 12.445/27,
za souhlas s trest. stíháním posl. Fedora
pro přečin rušení obecného míru
podle §u 14, č. 3 zákona na ochranu republiky
(č. J 499-II),
okr. soudu v Ružomberku ze dne 27. prosince 1927, č.
Nt 25/27-2, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 30. prosince 1927, č. 11.833/27,
za souhlas s trest. stíháním posl. dr Labaje
pro přečin urážky na cti podle §u
2 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 500-II),
kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 2. ledna 1928, č.
Nt VIII 2/27-4, za souhlas s trest. stíháním
poslance dr Wolfa pro přečin urážky
na cti podle §§ 487, 488 a 493 tr. z. ca B. Staňa
(č. J 501-II).
Předseda: Odvolány byly žádosti
imunitní.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě:
přípisem ze dne 26. prosince 1927, č. 11.734/27
odvolává žádost ze dne 24. dubna 1926,
č. 5690/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Jurigy pro: I. přečin podle §u
14, č. 3, §u 14, č. 4, §u 14 č.
3, §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky
a přestupek podle §u 46, zák. čl. XL
z r. 1879, II. přečin rušení obecného
míru podle §u 14, č. 3 zákona na ochranu
republiky, III. přečin podle §u 14, č.
1 a 3 zákona na ochranu republiky, přečin
podle §u 176 tr. z. a §u 15, č. 2 zákona
na ochranu republiky, IV. přečin podle §u 14,
č. 1 a 3, §u 14, č. 5 a §u 14, číslo
3 zákona na ochranu republiky, V. přečin
podle §u 14, č. 3, a §u 14, č. 1 a 5 zákona
na ochranu republiky (č. J 152-II, pres. sděl. 19.
schůze),
přípisem ze dne 28. prosince 1927, č. 11.730/27,
odvolává žádost ze dne 4. dubna 1927,
č. 3587/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Surovjaka pro přečin pomluvy podle
§u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2, §u 9, č.
6 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 362-II, pres.
sděl. 75. schůze),
přípisem ze dne 24. prosince 1927, č. 11.729/27,
odvolává žádost ze dne 6. dubna 1 927,
č. 3588/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Siváka pro přečin pomluvy podle
§u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2, §u 9, č.
6 zák. čl. XLI z r, 1914 (č. J 363-II, pres.
sděl. 75. schůze),
přípisem ze dne 27. prosince 1927, č. 11.731/27,
odvolává žádost ze dne 17. ledna 1927,
č. 534/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Siváka pro dvojnásobný přečin
pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2,
§u 9, č. 6 zák. čl. XLI z r. 1914 (č.
J 323-II, pres. sděl. 61. schůze),
přípisem ze dne 27. prosince 1927, č. 11.735/27,
odvolává žádost ze dne 19. března
1926, č. 4081/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. Kršiaka pro přečin pomluvy podle
§u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2, §u 9, č.
6 zák. čl. XLI z r. 1914 ca dr Mičura (č.
J 124-II, pres. sděl, 17. schůze),
přípisem ze dne 24. prosince 1927, č. 11.732/27,
odvolává žádost ze dne 20. prosince
1926, č. 16,042/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Kubiše pro přečin pomluvy podle
§u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2 a §u 9, č.
6 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 315-II, pres.
sděl. 61. schůze), přípisem ze dne
24. prosince 1927, č. 11.736/27, odvolává
žádost ze dne 11. ledna 1926, č. 715/26, za
souhlas s trest. stíháním posl. dr J u r
i g y pro přečin výzvy k neplnění
povinností a přestupek výzvy k hromadnému
páchání přestupků podle §u
15, č. 1 a 4 zákona na ochranu republiky, přečin
urážky na cti podle §u 2, §u 4, odst. II
zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 47-II, pres.
sděl. 7. schůze),
přípisem ze dne 2. ledna 1928, č. 9/28, odvolává
žádost ze dne 9. října 1926, č.
13.067/26, za souhlas s trest. stíháním posl.
S i v á k a pro přečin podle §u 14,
č. 2 a §u 15, č. 2 zákona č.
50/1923 Sb. z. a n. a §§ 175, 176 tr. z. (č.
J 284-II, pres. sděl. 43. schůze).
Zemský soud v Opavě přípisem ze dne
25. prosince 1927, č. Tk IX 164/26, odvolává
žádost ze dne 12. února 1926, za souhlas s
trest. stíháním posl. dr Schollicha
pro přečin rušení obecného míru
podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky
(č. J 105-II, pres. sděl. 12. schůze).
Sedrie v Bratislavě přípisem ze dne 13. prosince
1927, č. Tk X 631/25, odvolává žádost
ze dne 11. ledna 1926, za souhlas s trest. stíháním
posl. Čulena pro dvojnásobný přečin
pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2.
§u 8, č. 3, §u 9, č. 6 zák. čl.
XLI z r. 1914 a přestupek rozšiřování
nepravdivých zpráv podle §u 18, č. 1
zákona na ochranu republiky (č. J 63-II, pres. sděl.
7. schůze).
Předseda: Zápisy o 112., 115. až 119.
schůzi byly ve sněmovní kanceláři
po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti
nim podány písemné námitky, jsou schváleny
podle §u 73 jedn. řádu, byly podle téhož
paragrafu vytištěny a počátkem schůze
tiskem rozdány.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového o usnesení senátu (tisk
1037) k vládnímu návrhu zákona (tisk
sen. 123 a 364), kterým se mění a doplňují
některá ustanovení zákonů o
soudním řízení ve věcech občanských
a o řízení exekučním (tisk
1383).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
je pan posl. dr Králík. Zpravodajem výboru
rozpočtového pan posl. dr Samek.
Dávám slovo prvému zpravodaji p. posl. dr
Králíkovi.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! Ministerstvo spravedlnosti společně
s ministerstvem unifikací a ostatními zájemníky
chystá veliké dílo sjednocení zákonů,
platných na území naší republiky.
Není možno, aby v jednom státě byly
platné pro různá území různé
právní řády: Úkol sjednocení
zákonů není nikterak snadný; pomyslíme-li,
že téměř tisíc roků právní,
ústavní a politický vývoj v zemích
historických na straně jedné a Slovenska
a Podkarpatské Rusi na straně druhé šly
různými cestami, vidíme, že sjednocení
zákonů je sice věc naprosto nutná,
ale současně také věc velmi odpovědná
a obtížná.
Osnova, kterou právě máme zde projednávati,
jest součástkou velkého díla unifikačního
a má býti společně s předlohou
o osvojení, která současně v posl.
sněmovně naší jest projednávána,
poslední částečnou úpravou
sjednocení zákonů před vrcholným
dílem, jímž má býti vydání
jednotných zákonů práv a formálního
i věcného, platných pro celou naši republiku.
Má se touto osnovou jednotně upraviti exekuční
řízení na celém území
republiky Československé. Ježto však nová
úprava řízení exekučního
jest v úzké souvislosti s některými
částmi zákoníku občanského
a řádů procesního i knihovního,
musela se dotknouti i těchto oborů práva
a stalo se to tím způsobem, že řády
soudní a exekuční, platné v zemích
historických, mění se celkem nepatrně,
naproti tomu řády soudní a exekuční,
platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, v míře
značnější.
Povšechný účel této osnovy je
úprava soudního řízení a exekučního
řádu v bodech, které v praksi zavdávají
nejvíce příčin ke stížnostem
a pochybnostem, jakož i odstranění rozporů,
které vznikají z různé úpravy
práv a procesního i exekučního v historických
zemích na straně jedné a na Slovensku i Podkarpatské
Rusi na straně druhé. Účelu toho má
býti dosaženo:
a) částečnou, celkem ovšem nepatrnou
změnou soudního řádu a exekučního
řádu, platného v zemích historických,
b) zavedením soudních prázdnin na Slovensku
a Podkarpatské Rusi, kteréžto instituce tamní
soudní řád nezná,
c) částečnou změnou soudního
řádu, platného na Slovensku a Podkarpatské
Rusi, tím, že se určité předpisy
jeho uvádějí v soulad s předpisy soudního
řádu platnými v zemích historických,
d) podstatnou změnou exekučního řádu,
platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jednak
tím, že se na místě předpisů
do určité míry již zastaralých
přejímají moderní a osvědčivší
se předpisy exekučního řádu
z r. 1896, jednak tím, že se odstraňuje instituce
exekutorů, která dnes již nevyhovuje,
e) úpravou právní pomoci i výkonu
exekucí mezi historickými zeměmi a Slovenskem
a Podkarpatskou Rusí, aby rozpory při poskytování
této právní pomoci důsledkem odlišné
právní úpravy vznikající byly
odstraněny.
Osnova tato obsahuje celkem 20 článků; z
toho čl. I, II a IV se týkají zemí
historických, ostatní články Slovenska
a Podkarpatské Rusi.
K jednotlivým ustanovením osnovy dlužno uvésti:
Za nynějšího přetížení
soudů setkává se s potížemi namnoze
téměř nepřekonatelnými uspořádání
služby u soudů za doby řádných
dovolených soudců i ostatního personálu
soudního.
Umožniti řádný chod prací u soudů
za dovolených bylo účelem §u 222 a násl.
civ. řádu soudního z r. 1895, platného
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které
upravují soudní prázdniny. Ustanovení
tato však objevila se nedostatečnými. Náprava
sjednána má býti jednak prodloužením
doby soudních prázdnin ze šesti týdnů
na dva měsíce a přizpůsobením
jich tímto způsobem k prázdninám školním,
jednak dalším omezením předpisů
o věcech feriálních, t. j. o oněch
záležitostech, které se vyřizují
i za doby soudních prázdnin, a konečně
zavedením soudních prázdnin ve stejném
rozsahu i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde tato instituce
dosud nebyla známa. Předpisy jednacího řádu
soudního, vydaného nařízením
z 3. května 1924, č. 99 Sb. z. a n., o době
řádných dovolených (§§ 40
a násl.) tu nestačí, a je nutno upraviti
i tam tuto otázku zákonem.
Rozšířením doby soudních prázdnin
a omezením věcí feriálních
nemají však trpěti zájmy obyvatelstva,
hledajícího u soudů právní
ochranu. I nová ustanovení připouštějí
proto, aby i mimo případy, kde je věc prohlášena
za feriální přímo zákonem,
bylo umožněno v naléhavých případech
projednání věci i za soudních prázdnin.
Rozhodnutí o tom vyhrazeno je přednostovi soudu,
po případě předsedovi senátu,
jemuž jest věc přikázána. Ustanovení
o věcech feriálních i o vlivu soudních
prázdnin na řízení navrhují
se pro obě právní oblasti stejná,
ovšem s obmezeními, která vyplývají
z dosavadní různosti práva procesního
i hmotného.
Pokud jde o obmezení věcí feriálních
dlužno zmíniti se o tom, že ustanovení
o soudních prázdninách mají se vztahovati
na příště i na řízení
pozůstalostní, které rovněž -
nejde-li o výminečně naléhavé
případy - nelze pokládati za záležitosti,
vyžadující rychlého vyřízení
i o soudních prázdninách, a na nepatrné
věci sporné. O těch platí dosud, že
spory o hodnotu do 100 Kč - zákon č. 123/1923
ustanovení §u 224 c. s. ř. v tomto směru
nezměnil platí za feriální. Nutno
však přiznati, že v tomto směru šel
zákon až příliš daleko, že
nejsou všechny věci nepatrné naléhavými,
a u těch, u kterých rozhodnutí nesnese odkladu,
lze vystačiti s ustanoveními o prohlášení
věci za feriální v jednotlivých případech.
Jinak výpočet věcí feriálních
shoduje se v celku s §em 224 c. s. ř. až na lit.
b), která rozšířena na veškeré
spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli z poměru
služebního, námezdního a učebního,
pokud tyto spory vůbec patří před
soud.
Článek II obsahuje 4 oddíly:
Oddíl 1 doplňuje předpis §u 109 c. ř.
s, o účinku odepření zaplacení
doručného poplatku vzhledem k zjevům, které
se v poslední době vyskytly v hojné míře
zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, že
se totiž strany vyhýbají povinnosti zaplatiti
doručný poplatek tím, že přijetí
soudního spisu prostě odeprou. Pro Slovensko jest
stejný předpis obsažen ve čl. III, č.
6.
Oddíl 2 rozšiřuje soudní prázdniny
ze 6 neděl na 2 měsíce. S ustanovením
tímto dlužno jen souhlasiti, neboť tím
lze umožniti řádný chod práce
u soudů a čeliti přetížení
soudů. Současně byla provedena z části
i nová úprava věcí feriálních;
k tomu dlužno připomenouti, že nynější
zněni §u 224, č. 4 c. ř. s. bylo upraveno
se zřetelem na názor, hájený v nejnovější
době nejvyšším soudem. Pravomoc přednosty
soudu, resp. předsedy senátu, prohlásiti
věc za feriální, jest totožná
jako v čl. I.
Oddíl 3 upravuje běh lhůt po čas soudních
prázdnin.
Oddíl 4 obsahuje ustanovení o soukromoprávních
účincích, spojených s podáním
žaloby, když byla žaloba soudem odmítnuta
pro nepříslušnost soudu.
Čl. III jednak podrobněji upravuje právo
chudých, jednak uvádí v soulad některé
předpisy soudního řádu, platného
na Slovensku a Podkarpatské Rusi, se změnami, zavedenými
v tomto oboru zákony Československé republiky.
Doplněk § 774 soud. řádu, platného
na Slovensku a Podkarpatské Rusi, obsažený
pod čís. 20, má odstraniti nepřístojnost,
záležející v tom, že někteří
soudcové přejímají za honoráře
rozhodování sporů jakožto rozhodčí,
čímž je rušen správný chod
spravedlnosti, vykonávané řádnými
soudy.
Čl. IV zavádí změny exekučního
řádu, platného v historických zemích,
a obsahuje 2 oddíly:
Oddíl 1 doplňuje výpočet exekučních
titulů, jednak z důvodů unifikačních,
jednak se zřetelem na změny, které nastaly
v poslední době důsledkem předpisů
v právu sociálně-pojišťujícím.
Oddíl 2 nově upravuje § 31, odst. 1 exekučního
řádu z důvodu, že v Československé
republice není instituce nejvyššího dvorního
maršálka, který podle dřívější
práva prováděl exekuci proti osobám
exteritoriálním a exekuci v místnostech nebo
budovách exteritoriálních vůbec. Se
zřetelem na důležitost, mnohdy však i
choulostivost věci, stanoví se nyní, že
takové exekuční úkony lze vykonati
jen za přítomnosti zástupce ministerstva
věcí zahraničních; takovýmto
zástupcem nemusí ovšem býti vždycky
úředník ministerstva věcí zahraničních,
nýbrž tímto zastoupením může
býti pověřen i jiný státní
úředník. Otázky, které osoby
a které budovy neb místnosti jest pokládati
za exteritoriální, zákon tento neřeší;
zde platí všeobecné předpisy práva
mezinárodního.
V ustanoveních čl. V a VI přizpůsobeno
jest řízení při exekucích na
věci movité a na pohledávky a jiná
práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi předpisům
exekučního řádu z r. 1896, platného
v zemích historických, které se v plné
míře osvědčily. Bylo tu nutno především
sáhnouti také na kořen zla, vyplývající
z existence t. zv. exekutorů, jichž jest jednak nedostatek,
jednak pak není jimi exekuce vykonávána tak,
jak jest to v zájmu obecenstva; výkon exekuce dosavadními
exekutory jest nepoměrně zdlouhavý a drahý
poplatky jich jsou značné proto, že nejsou
placenými státními zaměstnanci. Tam,
kde exekutorů není, nutno vysílati na výkon
exekucí kancelářské úředníky,
kteří se tím zase vzdalují své
úřední povinnosti, a práce jejich
v kanceláři tím zase váznou.
Z dosavadních předpisů o exekuci na movité
věci zůstanou na Slovensku a Podkarpatské
Rusi v platnosti i na dále ustanovení o předmětech,
z exekuce vyloučených, a excindačních
sporech. Prvnější odpovídají
lépe potřebám obyvatelstva na Slovensku a
Podkarpatské Rusi, nežli by tomu bylo v případě
přenesení dotyčných ustanovení
na ostatním území platných, druhé
pak nedotýkají se jen exekuce mobilární
a nebylo proto dobře možno bez dalšího
hlubokého zásahu do exekučního práva
slovenského nahraditi je předpisy, odpovídajícími
právu mimoslovenskému.
Velmi značné potíže vyskytují
se při provádění exekucí na
pohledávky, pak-li soud exekuci povolující
a soud exekuční jsou v různých právních
oblastech republiky Československé.
Ustanovení o exekuci na pohledávky liší
se tu tou měrou, že exekuce na pohledávky jest
téměř nemožná, má-li býti
vykonána na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle
povolení soudů v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku. Na území práva dříve
rakouského provádí se exekuce na pohledávky
jednoduše tím způsobem, že poddlužníkovi
doručí se zápověď plniti dlužníkovi,
a doručením zápovědi této nabývá
věřitel zástavního práva na
pohledávce dlužníkově. Zpeněžení
zabavené pohledávky pak provede se prostě
tak, že zabavená pohledávka přikáže
se věřiteli buď přímo na místě
placení nebo k vybrání. Podle práva
dosud platného na Slovensku naproti tomu je nutno, aby
výkonný orgán u dlužníka provedl
zabavení pohledávky a sepsal o tom protokol. Tím
se výkon exekuce na pohledávky oproti území
mimoslovenskému neobyčejně zdražuje,
a to zejména v případech, kde dlužník
bydlí mimo sídlo soudu. Prosté doručení
platební zápovědi poddlužníkovi
vydané soudem mimoslovenským nezakládá
tu zástavního práva na dlužníkově
pohledávce, zapotřebí je, i když soud
mimoslovenský takovou zápověď vydal,
k provedení vždy ještě součinnosti
i výkonného orgánu, která podle práva
mimoslovenského jest úplně zbytečná.
Ustanovení práva tohoto o výkonu exekuce
na pohledávky velmi dobře se osvědčují,
vedou nepoměrně rychleji k cíli, nežli
způsob exekuce předepsaný právem slovenským,
a což jest nejhlavnější, výkon
exekuce podle práva mimoslovenského je nepoměrně
lacinější. Spojen jest s jediným vydáním
na doručení platební zápovědi,
kdežto součinnost výkonného orgánu,
předepsaná na Slovensku a Podkarpatské Rusi,
je spojena s náklady velmi značnými.
Co platí o exekuci na pohledávky, platí obdobně
i o exekuci na jiná majetková práva, která
podle rakouského práva zabavují se způsobem
zcela obdobným jako pohledávky.
Nová ustanovení o exekuci na věci movité,
na pohledávky i na jiná práva majetková
jsou ve čl. VI upravena shodně s obdobnými
ustanoveními exekučního řádu
č. 79/1896 ř. z. až na nepatrné celkem
odchylky, které se staly na podnět slovenské
legislativní komise pro právo procesní vzhledem
na tamní odlišné poměry hospodářské,
právní a kulturní.
Do čl. VII a VIII byly pojaty předpisy o vymáhání
pokut a soudních poplatků civilních vzhledem
k potížím, které se vyskytly při
vymáhání těchto platů a jimiž
jest dosvědčena nedostatečnost úpravy
dosavadní. Upraveny jsou rovněž obdobně
jako předpisy platné o tom na území
ostatním.
Předpisy čl. IX recipují pro Slovensko ustanovení
o exekuci podle exekučních titulů cizozemských,
platné podle §§ 79 a násl. exekučního
řádu mimoslovenského. Dualita práva
působila a působí tu veliké potíže
při sjednávání smluv mezistátních
o právní pomoci a vykonatelnosti našich rozsudků
v cizině a navzájem cizích ve zdejším
státním území. Přijata byla
ustanovení exekučního řádu
z r. 1896 především z toho důvodu, že
jsou pružnější, nežli dosavadní
ustanovení slovenská a skytají proto možnost
lepší úpravy otázky této v poměru
k státům, s nimiž jest Československá
republika v hospodářských stycích.
Čl. X odstraňuje instituci exekutorů, o níž
jsem se již zmínil při exekuci na movitosti.
Aby byl přechod do nových ustanovení spojen
vůči dosavadním exekutorům s tvrdostí
co možná nejmenší, vyhrazuje jim osnova
právo, ucházeti se o místa nových
orgánů výkonných, a to v pořadí
přednostním před jinými uchazeči.
Přiznává se jim také nárok
na započítání dosavadní doby
činnosti jako exekutorů do doby rozhodné
pro nabytí nároků na výslužné
a platy zaopatřovací, i pro postup do vyšších
platových stupňů, avšak toliko s podmínkou,
že zaplatí příslušné pensijní
příspěvky, které jsou povinni platiti
ostatní státní zaměstnanci.
Čl. XI mluví o zavedení soudních prázdnin
a určení věcí za feriální
na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Čl. XII a XIII zavádějí i na Slovensku
a Podkarpatské Rusi ustanovení, vydaná pro
ostatní území novelou na úlevu soudům
z 1. června 1914, č. 118 ř. z., pokud jde
o pořizování vyhotovení soudních
rozhodnutí atd. a podepisování jich jednak
kanceláří soudní, jednak soudci samotnými.
Ustanovení tato, zejména předpis čl.
XIII - odpovídají čl. I, č. 11 novely
o úlevě soudům - osvědčila
se na ostatním území státním
velice dobře. Byla ostatně i některými
soudy na Slovensku již praktikována, a to s úspěchem
v obvodu soudní tabule košické; prakse tato
neměla však dosud zákonného podkladu,
narážela proto na četné potíže
a nebyla rozšířena u všech soudů.
Bude ovšem nutno, aby stejně, jako se to stalo po
vydání novely z r. 1914 na území mimoslovenském,
zavedeny byly úřední vzorce pro podání
stran; tím však vyhověno bude potřebě
v tom směru na Slovensku a Podkarpatské Rusi naléhavě
pociťované a zavedena bude do spisů soudních,
pokud ovšem je to vůbec možno, jednotná
forma v celém státním území.
Čl. XIV až XVII obsahují předpisy pro
poskytování právní pomoci a výkon
exekucí na dobu, než dojde k úplnému
sjednocení řádů soudního a
exekučního, a odstraňují tak rozpory,
které až dosud z nejednotnosti těchto řádů
vznikají.
Čl. XVIII odstraňuje nedopatření,
které se stalo při projednávání
zákona č. 117/1924 Národním shromážděním,
které sice nezpůsobilo v praksi žádných
obtíží; aby však bylo se vyvarováno
jich i v budoucnosti, doporučuje se nedopatření
napraviti.
Čl. XIX jest jen formálního rázu.
Již zákon č. 161/1921 obsahuje obdobné
ustanovení; ježto však výpočet
tam obsažený není úplný a mohly
by se vyskytnouti i pochybnosti, zda-li v některých
věcech, vyhrazených dříve kurii, nemá
rozhodovati soudní tabule, bylo opětováno
ve znění zcela všeobecném a pokud možno
nejširším.
Čl. XX upravuje otázku účinnosti zákona.
Účinnost tuto bylo jinak upraviti, pokud jde o články,
které obsahují předpisy o soudních
prázdninách a o věcech feriálních,
a jinak opět, pokud jde o předpisy ostatní.
Poněvadž jest v zájmu řádného
chodu prací u soudů záhodno, aby předpisy
o soudních prázdninách a o věcech
feriálních nabyly účinnosti pokud
možno nejdříve, bylo nutno účinnost
těchto předpisů stanoviti již dnem vyhlášení.
Předpisy ostatní potřebují ke svému
provedení určitých opatření;
proto účinnost jich byla stanovena na první
den třetího měsíce po měsíci,
ve kterém tento zákon bude proveden.
Ústavně-právní výbor podle
svého usnesení ze dne 7. prosince 1927 odporučuje
posl. sněmovně přijetí vládní
osnovy ve znění, schváleném senátem.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový
- p. posl. dr Samkovi.