Vážení přítomní! Je přirozeno,
že strany socialistické měly za povinost chrániti
ustanovení tohoto zákon a do té doby, než
by poměry na bytovém trhu byly toho druhu, aby ten,
kdo jakýmkoli způsobem přišel o byt,
bez jakýchkoli velikých obtíží
a přílišných finančních
nákladů mohl si nový byt opatřiti.
Bytová otázka přirozeně nemůže
býti řešena zákonem o ochraně
nájemníků. Je přirozeno, že musí
býti řešena docela jiným způsobem,
podporováním stavebního ruchu, umožňováním
stavbychtivým soukromníkům nebo podnikatelům,
aby z důvodů buďto nutnosti nebo spekulativních,
počali stavěti obytné budovy a tím
odpomáhali veliké bytové nouzi.
Slavná sněmovno! Vláda
republiky Československé několika zákony
o stavebním ruchu snažila se přispěti
k oživení stavebního ruchu. Podařilo
se to z části, nepodařilo se to úplně
a to proto, že povolaní činitelé prohlašovali,
že finance státu pro tyto účely nejsou
takové, aby v plném měřítku
vykonána býti mohla ona opatření,
která byla nezbytná k naprostému odpomožení
bytové nouzi, a proto často spokojovali se tím,
že řešena byla tato otázka pouze částečně.
Poslední zákon o stavebním ruchu, který
tato sněmovna odhlasovala, byl
jistě zákonem, který mohl přispěti
valnou měrou k vyřešení otázky
bytové, kdyby nebyl měl několik zásadních
nedostatků. Prvním a hlavním nedostatkem
tohoto zákona byla krátkost lhůty, na kterou
byl upraven. Tím se stalo, že v době, kdy zákon
vešel v platnost, řada podnikatelů a
soukromých stavebníků nemohla se již
pustiti do stavby a než se pokročilo tak daleko, aby
bylo možno stavby prováděti, již zase
zde byla situace taková jako před rokem, totiž
že do určité doby platnost tohoto zákona
vyprší. To byl jeden z hlavních
nedostatků tohoto zákona. Dalším velkým
nedostatkem jeho je nedostatečná podpora, kterou
poskytuje stát stavebníku. Je pravda, že tímto
zákonem dává se stavebníku záruka
na druhou hypotéku do určité hranice: pro
činžovní domy do
50 %, pro domky rodiné do 40 %. Jest také pravdou,
že zákonem tím poskytují se stavebníkům
značné daňové úlevy, ale i
tyto úlevy a garancie státní do určitého
procenta ani zdaleka nestačí, aby vyvolány
byly na bytovém trhu takové poměry, aby každému
jednotlivci bylo umožněno
bez značných obtíží a risika
byt si opatřiti.
My jsme upozorňovali při projednávání
tohoto zákona, že se jím nepomůže
těm, kteří nejvíce státní
podporu potřebují, že snad se podpoří
bohatí podnikatelé, bohatí soukromníci,
kteří si mohou na základě tohoto zákona
vystavěti nádherné vily, ale nepomůže
se těm, kteří nemajíce dostatek vlastních
peněžitých prostředků, nemohou
se pustiti do stavby rodiného domku a jsou odkázáni
na nájem. Nájemné v bytech na základě
tohoto zákona dnes platného
jest tak horentní, že je přímo nemožným,
aby střední živnostník, vyšší
úředník - o dělníku ani nemluvím
mohl se opovážiti zažádati si o byt v
novostavbě. Uvážíme-li, že družstva,
která jsou přece jen daleko solidnější
než soukromí podnikatelé, požadují
od každého člena
20, 25 až 30 tisíc Kč vkladu a vedle toho za
dvoupokojový, malý, nepatrný byt žádají
6000 Kč ročního nájemného,
vidíme, že bytová otázka dosud vyřešena
není.
Tendence zákona o stavebním ruchu byla, podporovati
stavební ruch tím, aby umožnil soukromému
podnikateli i podnikateli, který staví ze spekulativních
důvodů, dáti se do stavby bez obavy a bez
velikého risika. V roce 1920, 1921 a v dalších
letech bylo každému člověku jasno, že
drahota stavebních nákladů, drahota pracovních
sil, nemůže býti
trvalou. Proto také nebylo možno, aby soukromník
nebo stavební podnikatel dal se do stavby bez risika, že
v několika málo letech ztratí 50 i více
procent investovaného kapitálu. Proto přišla
vláda se zákonem o stavebním ruchu, proto
ona garancie, která měla
zabezpečiti stavebníka po této stránce.
(Předsednictví převzal místopředseda
Horák.)
Je přirozeno, že příslušné
ministerstvo dalo si do zákona ustanovení, t. zv.
regresní právo. Toto ustanovení, slavná
sněmovno, jest do veliké míry nebezpečné.
Je to ustanovení, které velmi znepokojuje nejenom
stavební družstva, ale v prvé řadě
ty jednotlivce, kteří postavili si rodiné
domky.
V zákonu o stavebním ruchu vyhradila si vláda
toto právo regrese proti všem, kdož stavěli
na základě tohoto zákona, a jimž poskytnuta
byla záruka státem.
Posledním rozhodnutím Nejvyššího
správního soudního dvora rozrušeni byli
zejména majitelé a čekatelé rodiných
domků, stavěných podle tohoto zákona.
Pan min. rada dr Machek prohlásil ve výboru soc.-politickém,
že v provádění zákona zachován
bude i přes toto rozhodnutí dosavadní postup
a že regresní právo uplatněno bude pouze
v tom případě, kdyby poměry na bytovém
trhu byly toho druhu, že by bydlení v domech, postavených
podle zákona o stavebním ruchu, bylo levnější
nežli bydlení v domech starých,
avšak jen do té míry, aby nájemné
bylo vyrovnáno.
Proti tomuto stanovisku nebude mezi interesenty námitek.
Je však více než oprávněná
obava, že dosavadní bytovou politikou sleduje ministerstvo
soc. péče dosažení tak pronikavého
zvýšení činží v domech starých,
aby regresní právo mohlo býti nejvyšší
měrou využito. (Tak jest!) Zde
již nehrozí nebezpečí pouze nájemníkům
ve starých domech, ale také těm, kdož
stavěli podle zákonů o podpoře stavebního
ruchu. Bráníme-li se neodůvodněnému
zvyšování činží ve starých
domech, chráníme současně ty, kdož
stavěli podle starých stavebních zákonů.
Slavná sněmovno! Vláda republiky Československé
hodlá řešiti otázku bytovou, jak prohlašuje,
velkoryse na celou řadu let, aby tím jaksi otázka
bytová definitivně byla vyřešena. Toto
velkorysé řešení bytové otázky
bylo vládou vyjádřeno ve vládním
návrhu zák. č. 460, jejž vláda
loňského roku této sněmovně
předložila. Proti tomuto řešení
bytové otázky postavili se všichni zájemci
bez rozdílu, v prvé řadě nájemníci,
ale také i majitelé domů.
Nájemníci z toho důvodu, že vláda
tímto návrhem zákona hodlala zavésti
t. zv. státní bytový fond, do něhož
přispívati měli nájemníci ve
starých domech tím, že by jim byla zvyšována
činže o 50% každého roku, a to po dobu
7 let, tedy úhrnem o 350%, a
vezmeme-li k tomu dosavadní zvýšení,
tedy okrouhle o 700% proti r. 1914. Je přirozeno, že
s takovýmto řešením nájemníci
nemohli býti spokojeni, zejména když sociální
a hospodářské poměry byly toho druhu,
že nebylo možno požadovati od nich nepatrné
zvýšení, nemluvě ani o tak radikálním
zvyšování, jaké bylo touto osnovou zákona
navrhováno.
Majitelé domů stavěli se proti ohlašované
osnově zákona zase z toho důvodu, že
bylo navrhováno, aby z příspěvků
50 %, které měli
nájemníci ve starých domech platiti, bylo
50% dáno majiteli domu v bezúročných
dluhopisech, které měly býti spláceny
v určité lhůtě. Majitelé domů
z pochopitelných důvodů stavěli se
proti tomuto návrhu, jelikož žádali, aby
veškeré zvýšení nájemného
přišlo k dobru majiteli domu. Z těchto
důvodů stavěli jsme se také my velmi
energicky proti projednávání této
osnovy vládní. Ale stavěli jsme se proti
ní také z jiných důvodu, a to z těch,
poněvadž touto osnovou podle našeho hlubokého
přesvědčení otázka bytová
vyřešena býti nemohla, neboť také
touto předlohou neposkytovalo se stavebníku to,
co by ho opravňovalo k naději, že bude moci
bez velikých nákladů stavby podnikati.
Tedy z těchto důvodů stavěli jsme
se proti projednávání této předlohy.
A musíme s potěšením konstatovati, že
také v posledním okamžiku i slavné ministerstvo
soc. péče, pan ministr soc. péče Msgr.
Šrámek uvědomil
s nemožnost žádati tak strašlivé
zatížení poplatníků v tomto státě
a proto vzal předlohu tuto zpět a připravuje
se podle doslechu osnova nová. (Posl.
Zeminová: A jak bude vypadati?) Slavná
sněmovno, jak tato osnova bude vypadati, není nám,
bohužel, známo, poněvadž ministerstvo
soc. péče a naše vláda se všem
skutky, které si předsevzala, dělá
veliké tajnosti, se všemi předlohami, které
na sobě nesou pečeť předloh reakčních,
ať už po stránce kulturní nebo sociální,
nechce jíti dříve před veřejnost,
aby tím nevzbudila ve veřejnosti náladu proti
sobě.
Podle toho co jsme dosud slyšeli o připravované
osnově, má býti tato osnova postavena na
tytéž zásady, na nichž byla vybudována
osnova vládní tisk 460. Proto musíme se už
nyní velmi kategoricky ohraditi proti tomu, aby veřejnost
byla takovýmito poplašnými zprávami
rozrušována.
Vážení pánové, naše dělnictvo,
které v poslední době bylo do veliké
míry rozrušeno přípravou novely zákona
o sociálním pojištění dělnickém,
je znovu rozrušováno zprávami, že prý
novou osnovou zákona má býti zákon
o ochraně nájemníků radikálním
způsobem odbourán.
Varujeme dnešní českoněmeckou většinu
před provedením úmyslu zrušiti zákon
na ochranu nájemníků. Na zákonu tomto
interesována je velká část obyvatelstva
tohoto státu. Žádáme, aby vláda
dříve nežli přikročí k
definitivnímu řešení bytové otázky,
předložila svoje návrhy veřejnosti k
vyjádření.
Pracující lid je neustále rozrušován
zprávami, že návrh, kterým má
býti zákon o ochraně nájemníků
radikálně odbourán, je již připraven.
Nechceme věřiti, že by p. ministr soc. péče
vzal na sebe tak velikou odpovědnost, jako je nové
nesnesitelné zatížení širokých
vrstev lidových. Při této příležitosti
připomínáme dnešní
vládní většině slib, který
nám byl dán způsobem téměř
slavnostním panem min. předsedou dr Švehlou,
když nám představil dnešní českoněmeckou
vládu v této sněmovně. Pan min. předseda
prohlásil tehdy, že dnešní vláda
kráčeti chce po cestách bývalé
všenárodní koalice a že ráda uvítá
každý dobře míněný a odůvodněný
námět od stran oposičních. Od té
doby uplynulo mnoho měsíců, avšak za
celou tu dobu neukázala dnešní vládní
většina ani dosti málo dobré vůle
umožniti alespoň některým stranám
oposičním spolupráci.
Prosadila za to způsobem často až dosti brutálním
celou řadu zákonů, o jejichž reakční
tendenci nemůže býti žádné
pochybnosti. Marně varovali jsme před přijetím
zákona o odnětí volebního práva
vojákům a četníkům, marně
poukazovali jsme na některá nemožná
ustanovení zákona o hospodaření územních
svazků samosprávy, marně jsme se bránili
proti protiústavním ustanovením zákona
o organisaci politické správy. Všechny tyto
věci prosadily vládní strany bez ohledu na
protesty oposičních stran, které byly vždy
hlavní oporou tohoto státu.
Vládní strany využívaly své zdánlivé
převahy k provádění věcí,
za něž těžce budou odpovídati pracujícímu
lidu měst i venkova. Nekojíme se žádnými
ilusemi, že by se zlé svědomí držitelů
vládní moci probudilo a že by tito byli ochotni
popřáti sluchu nám, kteří voláme
po zastavení dnešního reakčního
protiv lidového a protikulturního režimu. Vidíme,
že zaslepenost dnešní českoněmecké
buržoasní vlády je tak veliká, že
nechce viděti neudržitelnost této protilidové
politiky přes to, že lid
dává svoji nespokojenost až příliš
patrně najevo. Výsledky voleb obecních 16.
října, jakož i další volby ukazují,
že lid začíná míti současného
protilidového režimu již dost. Varujeme proto
vládu před experimenty v otázce bytové,
před experimenty, které by mohly
míti nedozírné následky. (Potlesk
poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)
Místopředseda Horák
(zvoní): Dalším řečníkem
je pan posl. Ježek. Dávám
mu slovo.
Posl. Ježek: Slavná
sněmovno! Zákon o mimořádných
opatřeních bytové péče náleží
nesporně mezi zákony nouzové, mezi zákony
porušující normální zásady
ovládající naše zákony. Je to
zákon, který jako zákon na ochranu nájemníků
zasahuje do práv soukromého vlastníka, a
měli bychom tudíž ze zásadních
důvodů býti proti němu, avšak
poměry, o kterých považuji
za:svou povinost zde promluviti, nutí nás k opětnému
prodloužení, a to, jak doufám, jen prozatím
na tři měsíce. Věřím,
že i při proponované úpravě bude
na státní a podnikové zaměstnance
pamatováno.
Našemu státu podařilo se rozřešiti
velkou většinu základních otázek
hospodářských, kulturních, sociálních
a administrativních, ale jedna z nejdůležitějších
otázek hospodářských a sociálních
je stále nerozřešena, a, bohužel, stojíme
stále ještě daleko od jejího plného
rozřešení. Je to otázka bytová.
Jestliže ještě téměř
po 10 letech trvání našeho
státu leží na pražském magistrátě
18.000 žádostí o byty a je-li z těchto
žádostí 4.000 od státních a veřejných
zaměstnanců, musíme se nad tímto stavem
hluboce zamysliti. Vím, že velká část
problémů spočívá právě
v právních opatřeních, které
jsou posledním zbytkem vázaného hospodářství
z doby válečné. Má-li se však
dospěti ke konečnému přechodu do normálních
poměrů, je nutno utvořiti všechny předpoklady,
aby odstranění tohoto nepřípustného
státního zásahu nezpůsobilo
těžké otřesy a hluboké krise.
Nejdůležitějším takovým
předpokladem je opatření bytů pro
státní a podnikové zaměstnance, kteří
svými hospodářskými poměry
nemohou získati byty drahé a kteří,
jak ještě dokáži, jsou v situaci namnoze
zoufalé.
Kritickými jsou poměry
u četnických gážistů, u finančních
zaměstnanců, ale zejména u zaměstnanců
podnikových, (Tak jest!) Tak
na př. poštovní správa vykazuje ve Velké
Praze nedostatek asi 1000 bytů a podobně vykazují
i veliké nedostatky severní Čechy, kde Cheb,
Chomutov, Liberec a Most nejvíce trpí touto bytovou
krisí. Stejně tak i lázeňská
místa jako na př. Karlovy Vary, dále důležitá
místa jako Košice a Užhorod. Zajišťování
bytů podle zákona o mimořádných
opatřeních bytové péče, o jehož
prodloužení dnes jednáme, poskytuje
jen velice malé procento bytové.
Ale nejkritičtější jsou poměry
bytové u zaměstnanců železničních.
Není to zaviněno železniční správou,
neboť musím konstatovati, že železniční
správa vykonala v tom směru relativně nejvíce
ze všech oborů státní administrativy.
Železniční správa nemůže
však zdolati ubytovací úkol pro omezenost finančních
prostředků, takže, co vykoná. je vlastně
pouhou kapkou do moře všeobecného nedostatku.
Budiž mi dovoleno, abych vykreslil
před slavnou sněmovnou obraz kritického stavu
u jednotlivých ředitelství státních
drah. V obvodu ředitelství Praha-Sever bylo neubytováno
na začátku roku asi 700 zaměstnanců,
to jest zaměstnanců, kteří byli vůbec
bez bytu, i kteří bydlí buď v podnájmu
nebo v bytech o jedné místnosti, obývané
8 až 10 lidmi. Průběhem
roku klesl tento počet asi o 200 zaopatřením
bytů v nových domech vystavěných železničních
správou, družstvy a i samými zaměstnanci.
Mimo neubytované zaměstnance dojíždí
do služby ze vzdálených míst asi 2000
zaměstnanců, což značí každodenně
do služby a ze služby 4000 jízd, což representuje,
kdyby šlo o stejná místa, počet 8 vlaků
denně.
Nejtísnivější jsou poměry na
českém severu. Aby mohli býti umístěni
nebydlící zaměstnanci, kteří
žádají správu obvodu Praha-Sever o přidělení
bytů, bylo by třeba 40 bytů v Děčíně,
50 bytů v Podmoklech, 80 bytů v Ústí,
40 ve Střekově, 100 bytů v Chomutově,
20 bytů v Mostě, 40 bytů v Karlových
Varech, 40 bytů ve Falknově, 40 v Chebu, 40 v Žatci
a 100 bytů v Lounech, čili - při velikém
průměru 20 bytů na jeden dům
- znamenalo by to potřebu 30 velikých obytných
domů v obvodu ředitelství Praha-Sever. Při
tom nejsou vzati v úvahu dělníci na výpomoc,
s kterými po jejich chystaném přejmenování
na zaměstnance stálé bude nutno v budoucnu
též počítati.
V obvodu ředitelství Praha-Jih činí
celkový počet neubytovaných a naprosto nedostatečně
ubytovaných zaměstnanců počátkem
r. 1927 na 1000. Na tomto počtu participuje Praha číslem
500. Při tom nebyl brán zřetel na dojíždějící
zaměstnance ve vzdálenosti 50 km.
Aby lépe vynikla potřeba
bytů pro železničáře v obvodu
Velké Prahy, uvádím data: Počet železničářů
spadajících pod pravomoc ředitelství
Praha-Jih činí ve Velké Praze 11.089 osob.
K tomuto počtu přibude z dělníků
na výpomoc asi 500 stálých. Počet
dojíždějících v
obvodu Velké Prahy činí asi 5.000,
to značí 10.000 jízd denně čili
20 vlaků denně jen pro do služby dojíždějící.
Počet neubytovaných a naprosto nedostatečně
ubytovaných železničních zaměstnanců,
jak již jsem řekl, činí 500.
Lituji, že ministerstvo veř. prací nepřiděluje
již druhý rok železniční správě
byty ve státně zaměstnaneckých domech,
poukazujíc na počet naturálních bytů
a na stavbu nových obytných domů, ale naprosto
nepřihlížejíc, že jde o resort,
který počtem zaměstnanců mnohonásobně
převyšuje všechny ostatní
resorty ve státě. Doporučovalo by se, aby
v obvodu Velké Prahy bylo započato se systematickou
stavbou obytných budov pro železničáře,
a to tak, že by každý rok byly postaveny aspoň
2 obytné budovy.
Na trati Praha-Velenice je bytová situace
celkem ucházející až na Tábor,
kde se jeví potřeba obytného domu. Za to
však na trati Praha-Č. Třebová je nedostatek
v Č. Třebové asi 40 bytů, v Pardubicích
asi 50 bytu, v Chocni po zrušení dřevěných
baráků 40 bytů, v Nymburce asi 80 bytů
po zrušení dřevěné kolonie,
kde bydlí 40 nájemníků, v Něm.
Brodě asi 16 bytů. Celkem kromě Prahy je
v obvodu ředitelství Praha-Jih potřeba 14
domů 20bytových, s Velkou Prahou asi 40 domů
20bytových.
V obvodu ředitelství plzeňského je
největší počet neubytovaných
a nouzové ubytovaných železničářů
v Plzni, kde žádá 380 zaměstnanců
o byty. Na druhém místě jsou Č. Velenice,
které vykazují 93 uchazeče o byty, a stejně
bylo by potřeba ve Zdicích, v Chebu, Podbořanech,
Poběžovicích a Prachaticích po jednom
obytném domě. Celkem je potřeba
asi 30 obytných domů pro železničáře.
V obvodu ředitelství Hradec Králové
je nejkritičtější nedostatek bytů
v Č. Lípě, kde je třeba opatřiti
pro železničáře asi 300 bytů,
dále v Liberci, kde je potřeba 175 bytů,
v Hradci Králové 112 bytů, kterýžto
počet vzroste po přeložení oddělení
VI z Karlína o dalších 90 bytů, v Trutnově
a v Poříčí u Trutnova 58 bytů
kromě celé řady míst, jako Meziměstí,
Jablonec, Tanwald, Chřibská, Děčín,
Chlumec n. Cidl., Litoměřice, Dolní Poustevna,
Libava, kde všude je potřeba mezi
10 až 20 byty. Celkem potřeboval by tento obvod asi
1000 bytů, což representuje okrouhle 50 činžovních
domů.
Neméně kritické poměry jsou u ředitelství
brněnského, kde na př. v Brně dosahuje
počet žadatelů železničářů
o byty čísla, 250, v Č. Třebové,
kde pro zaměstnance spadající pod pravomoc
brněnského ředitelství připadá
potřeba 115 bytů, ve Veselí n. Mor. 40 bytů,
v Jihlavě 40 bytů, v Břeclavě 42 byty,
v Přerově 30, v Hrušovanech 30, ve Znojmě
20, v Hulíně 110. Celkem počet přesahující
daleko číslo 500 bytů,
což činí potřebu více než
25 nových velkých činžovních
domů.
Ředitelství olomoucké reflektuje na byty
ve služebních místech asi pro 780 zaměstnanců.
Úplně bez bytu je jich 160. V bytech nevyhovujících
bydlí asi 470 zaměstnanců. Bylo by třeba
tedy v celém obvodu olomouckém ředitelství
asi 1400 bytů, to jest asi 70 velkých obytných
domů. Nejhorší bytové poměry
jsou v Mor. Ostravě-Přívoze a v Olomouci.
Do Mor. Ostravy do služby dojíždí denně
asi 1800 zaměstnanců, do Olomouce asi 800 do Bohumína
asi 600 zaměstnanců.
Ředitelství bratislavské má nejkritičtější
poměry v Bratislavě, kde se nedostává
asi 340 bytů. Z toho 290 nemá rodinného bytu
vůbec, 50 zaměstnanců je ubytováno
nouzově. V Nových Zámcích nedostává
se 150 bytů, v Žilině 20, v Parkáni
30, v Lučenci 20, ve Zvoleni 30, v Trenč. Teplé
15, v Trnavě 80 bytů, čili potřeba
asi 18 velkých obytných domů.
V obvodu ředitelství košického je nejkritičtější
stav v Košicích, kde ze zaměstnanců
železničních žije odloučeně
od svých rodin bez nároků na diety 38, denně
dojíždí ze vzdálenosti přes 50
km do služby 34, ze vzdálenosti menší
než 50 km 48, v bytech o jedné místnosti naprosto
nevyhovujících přes 200 a dokonce ve vagonech
2 zaměstnanci. Podobné poměry jsou ve Vrútkách,
Kiráľháze, Legini, Michaľanech, Žilině,
Špišské N. Vsi, Čopu a Užhorodě.
Celkem bylo by potřebí v obvodu košického
ředitelství postaviti asi 20 domů.
Tedy v obvodu všech ředitelství je celková
potřeba přes 250 velkých obytných
domů. Při tom neberu v úvahu vůbec
stanice malé, kde lze odpomoci bytové nouzi stavbou
rodinných domů.
Nad tímto stavem, který jsem zde vylíčil,
je třeba hluboce se zamysliti. Když uvážíme,
že stálým ženěním mladších
zaměstnanců roste ještě potřeba
bytová, a když vidíme absolutní neochotu,
kterou, bohužel, projevují majitelé domů,
zejména v severních Čechách a, na
severní Moravě vůči českým
železničním zaměstnancům, docházíme
k požadavku, aby stát bydlení státních
zaměstnanců věnoval co největší
pozornost a aby větším počtem novostaveb
pro železniční zaměstnance hleděl
na druhé straně uchrániti
se škod, které. státu vznikají tím,
že zaměstnanci dojížděním
do služby a nebydlením zmenšují svoji
schopnost a svoji výkonnost pro svůj úřad.
Zákon. který dnešního dne prodlužujeme,
přispívá jenom měrou nepatrnou k řešení
této důležité otázky. K uvedenému
materiálu připomínám, že na př.
v obvodu ředitelství Praha-Sever, kde se nedostává
více než 500 bytů, bylo přikročeno
k zajišťování soukromých bytů
po přeložených zaměstnancích
jen v 46 případech a z toho provedeno pouze 30 zajištění,
kdežto v 16 případech bylo od zajišťování
upuštěno, jelikož majitelé domů,
většinou německé národnosti,
užili všech prostředků, aby zajištění
bytů zamezili. Stejně je tomu jinde. Neboť
na př. ředitelství Praha-Jih při svém
velkém nedostatku bytovém zajistilo
r. 1927 jen 40 bytů. Podobně je tomu v Olomouci,
kde byly zajištěny 34 byty a stejně je tomu
jinde.
Je tedy toto nepatrné opatření jenom malou
splátkou na velký dluh státní správy
svým vlastním zaměstnancům. Uvážíme-li
do budoucnosti, co stojí stavba domu, nač přijde
i třebas jen jednopokojový byt v novostavbě,
vidíme, že i po úpravě státní
a podnikový zaměstnanec velmi těžce
bude moci platiti si to nejdůležitější,
to je bydlení.
Jakmile bude vážně uvažovati se o otázce
zrušení ochrany nájemníků, budeme
musiti zároveň uvažovati také o poměru
činovného státních a podnikových
zaměstnanců ke skutečné výši
nájemného. Ale i při dnešním
činovném doporučovalo by se, aby aspoň
města, která se svými nejbližšími
předměstími tvoří celek s počtem
obyvatelstva vyšším
než jeho nynější třída činovného,
byla přeřazena právě do vyšší
třídy činovného, jak jeho celek faktický
- ne však právní - vyžaduje. Ale přímo
komickým výkladem §u 12 je, když železniční
správa odpírá vypláceti Karlovým
Varům činovné ve skupině B, protože
stanice leží v katastru obce Rybáře,
ačkoli stanice je karlovarská, pro Karlovy Vary
určená a dokonce poštovní zaměstnanci
na témže nádraží dostávají
od poštovní správy činovné ve
správné skupině B, kdežto železničním
je to odpíráno. Podobně v Užhorodě,
poněvadž nádraží leží
v katastru obce Horjany, nebo v Žel. Brodě, nebo Louce-Hor.
Litvínov a dokonce i ve výtopně liberecké,
poněvadž se přišlo na to, že leží
v katastru Hor. Růžodol. To neodpovídá
platovému zákonu, to neodpovídá intencím
jeho tvůrců, ale znamená
to zhoršování bytových nesnází,
které, jak jsem uvedl, jsou již samy o sobě
dosti velké.
Myslím, že jsem uvedeným materiálem
pro. kázal kritickou bytovou situaci státního
a zejména železničního zaměstnanectva.
Domnívám se právem. že rozřešení
této otázky brzdí nejvíce návrat
k normálním právním poměrům
v oboru bytovém u nás. Proto musím žádati
všechny korporace, zejména státní správu,
aby stavěla, stavěla, zase stavěla.
Kdyby v činžovních domech byly umístěny
vždy také krámy, jak se mnohdy již nyní
děje, byla by část nákladů
kromě nájemného státních zaměstnanců
aspoň poněkud kryta. Stejně je třeba,
aby zbytku výtěžku losové půjčky,
který činí asi 100 mil. Kč, bylo použito
ke stavbě domů pro státní zaměstnance.
Podobně přimlouvám se vřele za přijetí
návrhu našich poslanců Kvasničky,
Votruby a druhů, (Slyšte!)
aby limitovaná suma 120 mil. Kč, povolená
ze 7. dubna 1927, č. 44 Sb. z. a n., o stavebním
ruchu, byla zvýšena opětně o 120 mil.
Kč, ježto již nyní podané žádosti
převyšují o 60 mil. Kč zákonem
limitovanou hranici.
My stojíme na stanovisku, že návrat do normálních
právních poměrů musí býti
proveden co nejdříve, ale musíme při
tom vykonati vše pro ubytování státních
a podnikových zaměstnanců, poněvadž
cokoliv vykonáme pro jejich klid a právní
a existenční jistotu, vykonáváme pro
stát a pro jeho klidný a zdárný budoucí
vývoj. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Horák
(zvoní): Dále je ke slovu přihlášen
pan posl. Katz. Uděluji
mu slovo.