Je verejne známe, že prevažná väčšina
naších štátnych podnikov pracuje pasívne.
Rozhodne však činí špatný dojem
na každého, že ešte i na správu štátneho
statku, venovaného pánu prezidentovi republiky,
dopláca sa 369.995 Kč.
Znie zvláštne, že pán zahraničný
minister dr Beneš, predseda odzbrojovacej komisie
Spoločnosti národov, a tedy v tejto jeho kvalite
najväčší propagátor myšlienky
odzbrojenia, v tejže dobe vo svojej vlasti prez to, že
jeho súsedia odzbrojili, vydržuje po zuby ozbrojené
mohutné vojsko podľa všeobecnej brannej povinnosti.
Ničím nie je odôvodnené vydržovanie
tohoto nadovšetko drahého vojska, lebo ku udržovaniu
vnútorného poriadku stačilo by veľmi
dobre žoldnierske vojsko 25 až 30.000 mužov. Znamenalo
by nesmiernu hodnotu, keby blahodarné účinky
takto uvoľnenej jednej miliardy boly pociťované
jej použitím k štátno-hospodárskym
a kulturálnym účelom.
Náš branný zákon obsahuje jednu neľudskú
ustanovizeň. Zákon tento totiž všetkých
jednotlivcov, nemajúcich štátné občianstvo,
ktorých cudzie štátné občianstvo
je sporné, avšak majú bydlisko v území
republiky, zaväzuje ku konaniu brannej povinnosti práve
tak, ako svojích vlastných štátnych
občanov. Z práv štátneho občana
ho úplne vylučuje a vedie ho v patrnosti ako cudzieho
štátneho občana, a predsa mu ukladá
obeť krvi.
Krikľavým prípadom na to je prípad nášho
rasového brata Fraňa Kissa, zasiahnutého
guľkou Leciánovou v olomúckom vojenskom väzení
a skonavšieho smrťou hrdinskou pri plnení svojej
povinnosti, ktorý obetoval svoj život za tú
republiku, ktorá ani jeho samého, ani jeho rodičov
neuznala za svojích štátnych občanov.
Jeho verné služby, obeť jeho mladého života
republika prijala, avšak chleba, hlasovacieho práva,
prostého cestovného pasu mu nevydala.
Administratívna reforma znamená pre nás okleštenie
naších práv slobody, konsolidovanie samovlády
a zkrátenie nášho práva autonomného.
Pán minister vnútra hrde prehlašuje, že
republika má najmodernejšiu policajnú organizáciu
v Europe. Tento jeho prejav môže obstáť,
ak ide o zeme historické, avšak v relácii ku
Slovensku znie satyricky. Na Slovensku totiž je pánom
četník. Je tu vláda četníkov
a policajtov, čo by sa mohlo apostrofovať prívlastkom
"stredovek", avšak moderným na žiadon
spôsob nemožno to nazvať. Pred ústrednými
úrady nie je smerodajným to, čo povedia notári,
okresní náčelníci a iné úrady
prvej stolice, lež to, čo povie četník.
Len to je sväté a nezmeniteľné. V okoliach
číro-čiste maďarských četníci
maďarsky ani slova nerozumejúci, konajú výslechy,
pátrania a podľa toho dávajú svoje sväté
a nedotknuteľné zprávy. Že za takýchto
okolností do akej miery sú tieto zprávy objektívné,
to na váhu nepadá. Maďarské obyvateľstvo
je naprosto vydané na pospas četníctvu. Proti
tomu niet pomoci. (Posl. Füssy [maďarsky]: Ale keď
niekto niečo ukradne, toho nechytia!) Ovšem, lapikurkárov
nechytajú.
Jazykové nariadenie vstúpilo v život už
pred rokom, avšak len na papieri. Nech len ráči
pán minister vnútra raz odísť so mnou
do niektorého úradu, ležiaceho v číro-čiste
maďarskom území a pokúsime sa o to,
aby niektorý z naších maďarských
spoluobčanov podal maďarskú žiadosť
u okresného úradu: hneď sa presvedčí,
ako vyzerá jazykový zákon v praxi. Všade
dostane len slovenské vybavenie na maďarské
podanie.
Je nesnesiteľná tá prísnosť, ako
zachádza cenzúra s našou maďarskou tlačou.
Jedno zabavenie stihá druhé. Pán biskup Zoch
vo svojom poslednom prejave urguje prísny a zostrený
postup proti "Prágai Magyar Hirlap", z ktorého
môžeme poznať antipatiu úradných
kruhov v oči maďarskej tlači. Do akej miery
je slobodný prejav mienky tlačovou cenzúrou
zputnaný, to je príkre osvetlené úradnou
štatistikou, podľa ktorej od 1. januára do 27.
októbra 1927 stalo sa 1522 prípadov konfiškovania
listov, tedy o 689 prípadov viac, ako roku minulého.
Ešte príznačnejším je však
to, že v odvolaniach, použitých proti týmto
konfiškáciam, bolo zabavenie len v jedinom prípade
úplne zrušené a v 5 prípadoch len čiastočne.
Kritiku školského rozpočtu už vykonali
mojí kolegovia poslanci; ja chcem len v jednom krikľavom
prípade vyzvať pozornosť vlády a maďarskej
verejnej mienky.
Je všeobecne známe, že 1/4
milionu Kč ročného príjmu zo statku
zomrelého maďarského magnáta v Častej
- ktorý statok je spravovaný ministerstvom zemedelstva
- ako fond používa sa v položkách 1000
a 700 korunových na štipendiá vysokoškolských
a stredoškolských žiakov. Napriek tomu, že
je to základina maďarská, maďarskí
študenti nedostanú z nej nič. Nech predloží
pán minister školstva výkaz o tom, kto dostáva
z dôchodkov tejto základiny a vôbec k čomu
sa ich používa.
Nemožno schvaľovať dosavádnu politiku ministerstva
verejných prác, sledovanú pri regulácii
riek na Slovensku. Škody pôsobené povodňami
na Slovensku s roka na rok sa zväčšujú
a rozpočet predsa zasa zabudol postarať sa o to, aby
tomu bolo zabránené. To samé platí
aj o verejných cestách na Slovensku, ktoré
sú v neuveriteľne špatnom stave. Pri používaní
silničného fondu, sriadeného tohoto roku,
bolo by najhlavnejším úkolom v prvom rade úprava
ciest na Slovensku.
Pri verejných dodávkach musí byť maďarská
menšina všade úmerne honorovaná.
Poštová služba na Slovensku ukazuje na úpadok,
lebo štát nesleduje zásadu, aby totiž
nároky obecenstva boly čo najlepšie uspokojené,
ale sleduje hľadiská úspornosti. Dôsledkom
toho je, že nočná telefonná služba
vo väčších mestách Slovenska bola
zrušená, o nedeľách je veľmi obmedzená
a zavedenie telefonových staníc je znesnadnené.
Najboľavejšou ranou živnostníctva a obchodníctva
na Slovensku je však mimoriadna výška dopravných
tarifov tovaru v relácii k zemiam historickým. Sníženie
týchto tarifov ako aj tarifov osobných znamená
pre priemysel a obchod na Slovensku opravdovú životnú
otázku.
So vzrastajúcou osobnou dopravou nedrží krok
rozšírenie jednotlivých väčších
železničných staníc. Tak v Nových
Zámkoch sú čakálne tak malé,
že nestačia k umiesteniu obecenstva, tak že obecenstvo
je nútené zdržovať sa v pravom smysle
slova pod šírym nebom v daždi a blate.
Mená staníc a všetky východy nádražných
budov sú i v číro-čistých maďarských
okoliach označované jedine českými
nápisy. Aby ministerstvo železníc mohlo tento
ničím neodôvodnený a urážlivý
stav udržovať, nerozšírilo jazykové
nariadenie na železničný provoz. V územiach
obydlených Nemcami sú všade nemecké
nápisy, kdežto v územiach maďarských
nenajdeme maďarského nápisu ani na ukázku.
Vláda tedy činí rozdiele ešte i medzi
menšinami. Je tedy menšia a najmenšia menšina.
Tento stav je protiprávny a neudržiteľný.
Slovensko nemá ani ústavu pre choroby duševné,
ani ústavu Pasteurovho. Počet naších
nemocníc je malý a ich zariadenie ďaleko zaostáva
za ústavmi za Moravou. Zrušením povinnej lekárskej
prehliadky a verejných domov vzrastá počet
venericky nemocných so dňa na deň v miere
neuveriteľnej.
V rozpočte pre rok 1928 nenachádzam úhrady,
potrebnej ku novej úprave penzií. Ešte pri
prejednávaní minuloročného rozpočtu
prehlásil pán minister financií dr Engliš,
že na osnove nového všeobecného penzijného
zákona sa už pracuje a že zo sumy 700 milionov
Kč, preliminovanej k účelu úpravy
platov aktívnych štátnych zamestnancov, rezervuje
sa určitá časť pre pôžitky
penzistov. Následkom toho každý očakával,
že vo zrovnoprávnení penzistov budú
učinené rozhodné kroky. Teraz však,
po uplynutí jedného roku konštatujeme, že
spravodlivé riešenie zrovnoprávnenia nie je
intenciou pána ministra financií. Tým, že
vláda predložila návrh zákona o zvýšení
penzijných pôžitkov predprevratových
penzistov - ktoré pôžitky dosiaľ vôbec
upravené neboly - nestalo sa nič iné, len
to, že máme o jedon detailný zákon viac;
veľa však nepomôže. Vláda nemôže
sa však vymknúť povinnosti, podľa ktorej
musí dať rovné právo všetkým
penzistom, lebo veď je nadovšetku pochybnosť, že
všetci penzisti konali rovnakú prácu a rozdiel
medzi nimi je len ten, že slúžili v rôznych
dobách; následkom toho vo svojej starobe zasluhujú
si rovnakého zachádzania.
Prejav pána ministra financií učinený
v rozpočtovom výbore nás vôbec neuspokojuje.
Podľa tohoto prejavu na všeobecnom penzijnom zákone
sa už pracuje, avšak tieto práce teraz sú
ešte len vo štádiu, že mu nie je možné
vysloviť sa po tej stránke, ako zamýšľa
upraviť jednotlive otázky detailne, lebo ešte
nie sme tak ďaleko, aby sme osnovu mohli podrobiť diškusii,
a ešte ani on ju nepremyslel v detailoch. Návrh zákona,
ktorý zhotovil a predložil ministerskej rade, vzťahuje
sa na predprevratových, tak zvaných staropenzistov,
ktorých penzie neboly vôbec upravené a ktorí
podľa tohoto návrhu dostanú od 1. januára
1927 20% prídavky; návrh zároveň
určí penzijné minimum. Táto úprava
vyžaduje asi 70 milionov Kč. Návrh zákona
dostane sa pred parlament v dobe čo najkratšej.
Tak znie prejav pána ministra financií. Oproti tomu
môžeme konštatovať, že úhrada
týchto 70 milionov Kč nie je v rozpočte zaistená.
Otázka táto tedy ešte úplne nedozrála
a minulosť nás poučuje, že je tu obava,
že osnova táto sotva sa dostane pod strechu ešte
v tomto zasedacom období. Je tedy treba, aby sme vec penzistov
stále mali v patrnosti a zažehnali dnešný
nespravodlivý stav.
Justitia est fundamentum regnorum. Zdá sa však, že
pravda u nás pri prevrate zomrela. Naša viera v pravde
však žije nepodlomená a my sväte veríme,
že naša pochovaná pravda za krátko vstane
z mrtvých.
Rozpočet neprijímam. (Potlesk maďarských
poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Pekárek.
Posl. Pekárek: Vážení pánové!
Již pan ministr financí a také řada
řečníků této slavné
sněmovny zdůraznili významnost dosažení
rovnováhy v našich státních rozpočtech.
Je tedy přirozené, že při projednávání
této části státního rozpočtu
jest předem oceniti důležitý význam
tohoto fakta pro další konsolidaci státu. Jsou
pravdy, jež při své samozřejmosti vždy
na novo jsou dokazovány historickou zkušeností,
a mezi ně patří i ona, že bez neodvislosti
hospodářské není trvalé samostatnosti
politické, a že nemůže býti také
diplomatického aktu, jenž by trvale zaručoval
svobodu národa, není-li bezprostředně
anebo alespoň postupem doby tento akt podložen reelními
hodnotami hospodářskými.
Snaha pana ministra financí, aby se došlo nejenom
k rovnováze rozpočtové, ale aby tato rovnováha
byla také trvalou rovnováhou, jest jistě
činem, který s hlediska státně-finančního
musíme zvláště oceniti. Ale má-li
býti podle přání pana ministra, a
jistě všech lidí dobré vůle v
republice, rovnováha našeho rozpočtu trvalou,
vnucuje se nám přímo názor, že
není zde toliko prostě otázky přebytku
nebo schodku rozpočtového, ale že je zapotřebí
bráti v úvahu i jiné, pro státní
hospodářství velice významné
faktory, předem velikost státní potřeby,
dále však také daňovou nosnost obyvatelstva
a zejména, a to podtrhuji, spravedlivé rozdělení
břemen, čili konkretněji řečeno
nutnost, aby ve státním rozpočtování
se dbalo přibližně stejné míry
nároků a stejné míry povinnosti, i
když snad připustíme nutnost sociálních
zřetelů, konkretněji řečeno,
aby tam, kde není nutných zřetelů
sociálních, nároky a povinnost hospodářských
činitelů, resp. složek obyvatelstva přibližně
spravedlivou měrou se plnily a ukládaly.
Po mém soudu je zřejmou nespravedlností,
pakliže se podíl jedné složky státního
obyvatelstva zaplacený na daních, této složce
zase ba dokonce zvýšenou měrou vrací
z toho, co jiné složky zaplatily a čeho se
jim za dané soustavy nikdy nazpět nedostane. A tvrdím,
že touto chronickou chorobou, touto chronickou nespravedlností
trpí naše státní rozpočty již
od dob popřevratových, a dovoluji si tvrditi, že
ten, kdo nad svoje síly platí, aby pranepatrnou
kvotu dostával zpět, zejména na svoje kulturní
a zvelebovací potřeby, je stav živnostenský
a obchodnický. Ale tvrdím také dále,
vážení pánové, že stav živnostenský
je v další nevýhodě naproti průmyslu
s jedné strany a oproti zemědělství
se strany druhé, a to v tom směru, že pokud
jde o průmysl a živnosti s obchodem, jsou sice obě
tyto složky společnými nositeli většího
podílu na t. zv. daních výnosových
a obchodních, živnosti a obchod samy o sobě
jsou však ještě na rozdíl od průmyslu
z největší části také
výběrčími daní spotřebních.
Pokud jde o zemědělství a živnosti,
je zemědělský produkt chráněn
clem téměř bez soutěže, zatím
co živnostenský produkt vedle daleko komplikovanější
úlohy platiče i výběrčího
daní zápasí velmi těžko s konkurencí
produktu průmyslového. (Výborně!)
Důkaz pro toto svoje tvrzení nalézám
v sestavě státního rozpočtu, pokud
jde o jednotlivé resorty, v nichž se, a to nikdo nepopře,
se živnostenskými potřebami nakládá
přímo macešsky, ale pak také nalézám
důkaz pro to ve způsobu, jak se rozpínal
státní rozpočet, než se došlo k
dnešní jeho přibližné stabilisaci
na 10 miliardách, a v tom, jak tomuto rozpínání
rozpočtu se přizpůsoboval nestejnoměrně
výnos jednotlivých daní. Tato situace pro
stav živnostenský krajně nepříznivá,
z níž teprve vybředáme jen dík
činnosti živnostenských zástupců
krůček za krůčkem, byla vytvořena
v těch letech naší státní samostatnosti,
co ze spolurozhodování na vývoji hospodářských
poměrů byli vyloučeni legální
zástupci živnostenského stavu. Záhy
po převratu pozorovali jsme v naší vnitřní
politice a zdůrazňovali jsme to, že po stránce
sociální a hospodářské jest
jasné usměrnění politických
snah a uplatňování politického vlivu.
Mluvím-li o této věci, mám přirozeně
na zřeteli ony činitele, kteří majíce
rozhodující slovo v zákonodárných
sborech, uplatňovali toto své mocenské postavení
ve prospěch určitých zájmů
a tendencí, nikdy však ve prospěch stavu živnostenského
a obchodnického. Tím nemluvím nikterak proti
snahám, aby se dělníku hlavně po stránce
existenční dostalo toho zabezpečení,
jehož si pro svůj význam ve výrobě
plnou měrou zasluhuje. Mám při tom na zřeteli
toliko nepopiratelný vliv sociálně politických
opatření na hospodářský život
ve státě. Čím je prohloubenější
sociální politika, tím více vším
právem zlepšuje se postavení dělníkovo,
ale tím také se zvětšuje položka,
která zdražuje výrobní proces. A pro
náš stav živnostenský stala se v tomto
ohledu přímo životní otázkou
okolnost, kdo zaplatí tuto položku. A tu, zkoumáme-li
tuto otázku, vynořuje se už přímo
souvislost mezi snahami dalších mocenských
činitelů, kteří až do nedávna
měli veškeru rozhodující moc v tomto
státě v rukou. Je to v prvé řadě
veliký průmysl, který nepopiratelně
měl ve všech vládách tohoto státu
velmi silné zastánce. Tuto významnou položku,
o které jsem mluvil, doma velmi lehce přesunoval
v první řadě na konsumenta, a to hlavně
tam, kde měl a má jaksi monopolní postavení,
kde tedy nemá soutěže malého a středního
výrobce-živnostníka, jako na př. ve
výrobě železa, papíru, kůže
atd. Tam, kde čelí konkurenci, pomáhal si
velký průmysl tím, že si vzájemně
poskytoval výhody, jichž malý a střední
živnostník nikdy nemůže dosáhnouti.
Vzpomínám si, že v době velikého
zápasu těžařů s horníky
v zásobovacím výboru této sněmovny
bývalý ministr Srba prohlásil, že
těžaři se vymykali slevám na cenách
uhlí z toho důvodu, že velkému průmyslu
poskytovali zvláštní výhody, které
si chtěli nahraditi tím, že měly býti
udrženy vyšší ceny uhlí pro drobný
konsum. Konečně i rolnický stav, dík
svému bezesporně mocenskému postavení
tím, že zavedeno bylo povolovací řízení,
nejen uhájil, ale i zlepšil svoji existenční
základnu. Živnostenský stav za této
situace byl vyřazen ze spolurozhodování o
vývoji hospodářských poměrů,
musel přihlížeti k rozpínání
rozpočtových položek ve prospěch všech
ostatních složek obyvatelstva, co jeho vlastní
zájmy ve státním rozpočtu zůstávaly
úplně bez povšimnutí. Na úhradu
rozpočtových položek se zvyšovaly daně
placené přímo živnostníkem a
rozmnožovaly se také daně živnostníkem
vybírané, a toto vybírání daní
živnostníkem a obchodníkem, kterých
se užívalo ke všem možným účelům,
nikdy však na účely živnostenské,
vyneslo stavu živnostenskému a obchodnímu epitheton
zdražovatele, ač z toho zdražení osobně
nic neměl.
Taková byla situace. A jaká jest dnes? S hlediska
všeobecného se změnilo dík zasahování
naší strany dosti ve prospěch živnostenského
stavu, to zcela loyálně doznávám jako
člen dnešní koalice. Ale s hlediska živnostenského
stavu, pokud jde o státní rozpočtování,
neváhám prohlásiti, že zní přímo
groteskně, vyslovuje-li se uspokojení nad stabilisací
státního rozpočtu, v němž výhody
dosažené pro členy dřívější
koalicí jsou petrifikovány, a ti, jimž se po
léta dostávalo ústrků a jimž
ukládány toliko povinnosti platební, musí
těžce bojovati o každé finanční
nadlepšení. Zdůraznil jsem to již v rozpočtovém
výboru při projednávání ministerstva
školství a nár. osvěty a také
řeč kol. Remeše, pronesená zde
v plénu, byla k tomu vhodnou ilustrací.
Uznávám, že nejde vše najednou a oceňuji
plně, že se poplatnictvu má dostati velmi podstatné
úlevy úpravou daní přímých,
jež byly v sazbách významně sníženy.
V rozpočtu ministerstva financí se počítá
fakticky s úbytkem výnosu přímých
daní as 206 mil. Kč. Ale neváhám také
nepokrytě prohlásiti, že mám vážné
obavy, aby tato úleva nebyla na dlouhou řadu let
zase odčiněna řadou úkolů,
jež se znovu poplatníku ukládají, vyžadují
mnoho času a proto také mnoho peněz, a dále,
aby tato úleva nebyla převážena také
důsledky t. zv. depurační akce. Zdá
se, že dobrá snaha, aby byla povznesena vážnost
úřadů, je souběžně provázena
rozrůstáním byrokratismu. Bez účasti
zákonodárného sboru bylo vydáno prozatímní
prováděcí nařízení k
partii berní reformy, která se vztahuje na tak zv.
srážkovou daň. Úrazový zákon
a zákon o sociálním pojištění
ukládají zaměstnavateli povinnost k vedení
mzdových záznamů a výkazů,
způsob však, jakým tuto povinnost doplňuje
zmíněné prozatímní prováděcí
nařízení, je přímo útokem
na trpělivost poplatníkovu. (Tak jest!)
Vše to, co se tímto prováděcím
nařízením na zaměstnavateli žádá,
znamená vlastně zřízení filiálky
berní správy v každém jednotlivém
závodě, znamená to ve větších
závodech jednu pracovní sílu, zvláštního
úředníka, u živnostníka pak to
znamená ztrátu času, určeného
k činnosti výdělečné, ale v
každém případě znamená
to přímo hory papíru, které se pohrnou
do úřadoven berních správ a každé
dva měsíce do úřadoven nemocenských
pojišťoven.
Protestujeme proti tomu, aby si státní finanční
správa dělala z nás nehonorované písaře,
prohlašujeme, že jsme ochotni zaplatiti všechno
to, co nám zákon finanční a zákon
o reformě daní přímých ukládá,
to jest vybrati, sraziti a odvésti daň, ale protestujeme
proti tomu, aby svatý byrokratismus nám ukládal
matematické úkoly, a uděláme-li v
nich chybu, aby nám dal za to pokutu. (Hlasy: K tomu
nám nedali vzdělání v pokračovacích
školách!) Máme dobré staré
přísloví: Čiň čertu
dobře a peklem se ti odmění. Já bych
měl pro to rčení parafrasi, a to: Čiň
bernímu dobře a dá ti za to pokutu. Co nejrychlejší
odstranění tohoto monstra, které bylo zavedeno,
je nutností, má-li býti učiněna
přítrž nespokojenosti, kterou ani hrozba pokutami
nedovede utlumiti.
Zmínil jsem se také o depurační akci.
Přáli jsme si, aby s námi berní správy
a úřady konečně vyúčtovaly.
Přáli jsme si zjednodušení celé
berní procedury. Věřím, že ji
daňová reforma přinese, bude-li odstraněno
monstrum zjišťování srážkové
daně. Ale my jsme si depurační akci nepředstavovali
tak, jak se do ní berní správy pustily. Depurační
akce v mentalitě našich berních správ
znamená vyřízení aktů za každou
cenu, bez vyšetření skutečných
poměrů, pouhým zamítnutím odvolání
a předpisem, hlavně však vymáháním
předepsané částky rigorosně,
bez milosti a bez jakékoli úvahy, jsou-li zde předpoklady,
aby to, co bylo předepsáno, mohlo býti také
vymoženo, bez újmy na existenci postiženého.
Depurační akce tak, jak se provádí,
znamená sice u berního úředníka
prázdný stůl, ale znamená také
ve velikém počtu případů zkázu
existence poplatníkovy. (Výborně!)
Obracím se k panu ministru financí, v jehož
loyalitu a správnost koncepce jeho finanční
politiky mám neochvějnou důvěru několikráte
zdůrazňovanou, a táži se ho, kdo dal
vlastně rozkaz, aby se podobným způsobem
prováděla depurační akce? Mají
se snad dále u nás stříleti poplatníci
v předsíních berních úřadů
a mají se dále ničiti existence výrobních
a obchodních podniků toliko proto, že si někde
v nějakém úřadě někdo
vsuggeroval, že každý výrobce a poplatník
je boháčem a toliko renitentním poplatníkem?
Ani mne nenapadá - a vždy to veřejně
prohlašuji - ujímati se kohokoli, kdo by státu
chtěl upírati placení pravoplatné
daně, ale mám za svou povinnost upozorniti na případy,
kde jde o přehmaty, jež si můžeme vyložiti
toliko zlou vůlí. Mám jich celé desítky
a pan president zemské správy finanční
Hanačík je velmi dobře o tom zpraven. Uvedu
jen nejkřiklavější z těchto případů.
V obvodu vysokomýtské berní správy
je tkalcovna, která pracovala průměrně
s 200 až 250 stavy režného zboží.
Této tkalcovně předepsány byly tyto
daně: r. 1920 316.485, r. 1921 436.170, r. 1922 215.250,
r. 1923 163.500, tedy celkem 1,131.405 Kč. Dále
předepsány byly této tkalcovně: daň
z válečných zisků 602.654.85, daň
z příjmů za r. 1921 102.408, za r. 1922 52.170,
dávka z majetku 670.000, celkem 1,427.232.85 Kč.
Celkem tedy předepsáno této tkalcovně
na těchto daních 2,558.637.85 Kč mimo daň
obratovou, která do konce r. 1922 činila 500.000
Kč a byla úplně zaplacena. Celkový
odhad jmění, továrny i pozemků, provedený
úředními orgány, činil 2,500.000
Kč. Na tento objekt dal si berní úřad
vtěliti 2,500.000 Kč, čili úplnou
jeho hodnotu. Kdyby mělo býti to, co bylo tkalcovně
předepsáno, vymoženo tím, že by
se zpeněžil tento objekt, mohl by jeho majitel sebrati
žebráckou hůl a jíti žebrati.
Ale příznačné pro poměry a
přímo nápadné je, že při
tomto podniku se počítalo s daňovou základnou
asi 30.000 Kč, u jiného podniku, který má
podle prohlašování všech odborníků
v místě trojnásobnou kapacitu, počítalo
se s daňovou základnou 10.500 Kč.
Tímto způsobem podle našeho názoru se
nepodporuje podnikavost, nýbrž berní orgán
vědomě se prohřešuje proti základní
zásadě státně finanční,
že se totiž daň nesmí nikterak dotýkati
vlastní podstaty podniku. Je tedy zvláště
křiklavý nepoměr v daňové základně,
vyšetřený v témže berním
obvodě, v témže místě u dvou
podniků, jejichž výrobní kapacita a
finanční situace je každému, jenom trochu
místně zasvěcenému člověku
dobře známa.
V berním obvodu žambereckém řádí
berní aparát způsobem bezpříkladným,
a zákroky neměly dosud jiného výsledku,
než že byl okamžitě přeložen
berní oficiál, který svou úřední
funkci spatřoval v tom, že po městě
nadával stavu živnostenskému.
V malé obci Lišnice 7 živnostníků
vrátilo živnostenské listy. Malému truhláři,
osobně známému, jehož žena je dělnicí
v zámecké zahradě, bylo předepsáno
a vymáháno na dani z obratu 600 Kč, ačkoliv
v té malé obci, jak je zjištěno, měl
tento člověk pouze 3.000 Kč příjmu.
Ostatně poukazuji na do dnešního dne nevyvrácenou
zprávu deníku "Venkov" z 1. listopadu
1927 "o působnosti žamberecké berní
správy".
Mám, vážení pánové, také
za svou povinnost, abych se při této příležitosti
zmínil poznovu o případu Baťově.
Činím to proto, poněvadž si pan továrník
Baťa loňského roku učinil hodně
nákladnou reklamu a dal také vydělat dosti
peněz advokátům, poněvadž žaloval
všechny redaktory, kteří otiskli příslušné
partie z mé řeči. Ale konstatuji, že
pan továrník Baťa je na omylu, soudí-li,
že jsem snad jeho osobním nepřítelem
nebo snad nepřítelem velkovýroby. Ne. Toliko
žádám zrovnoprávnění velkovýroby
s malovýrobou. (Výborně!) A pokud
jde specielně o případ p. továrníka
Bati, zkoumám účelnost takového velikého
soustředění výroby pro stát
a hospodářský život v něm. Jestliže
se nemýlím, a tuším že ne, poněvadž
je to uvedeno v tiskovém orgánu p. továrníka
Bati, vyrábí Baťova továrna 55.000 párů
obuvi denně. Když počítáme do
roka 300 pracovních dnů, dělá to 16.5
milionů párů obuvi ročně. A
když počítáme každý pár
kus ke kusu jenom po 40 Kč, je to 660 mil. Kč ročně.
Celý daňový základ Baťův
na r. 1924 činil však okrouhle 175.000 Kč.
(Výkřiky poslanců čsl. živnostensko-obchodnické
strany středostavovské.) Baťa ničí
existenci, když počítáme mírně,
asi 15.000 malých obuvníků. Počítáme-li
na každého z nich daňový základ
průměrem jenom 26 Kč, znamená to celkový
daňový základ 390.000 Kč. Takový
je poměr p. továrníka Bati ke stavu obuvnickému
a takový je výsledek činnosti Baťovy
pro státní pokladnu. Tato svoje data opírám
o sdělení, jichž se mně, resp. mému
důvěrníku dostalo na příslušném
státním úřadě.
Pro obec znamená činnost p. továrníka
Bati toto: Město Chrudim, kde má p. továrník
Baťa filiálku a kde má správkárnu,
dostalo na účet daně výdělkové
za r. 1923 celých 26 Kč (Výkřiky.),
za r. 1924 až 1927 ani haléře. (Výkřiky.)
Na 10% kvotě daně obratové nedostalo
toto město od r. 1923 až do dne 12. listopadu 1927,
kdy jsem si to dal zjistiti, také ani haléře.
Stálo by za srovnání, kolik za tu dobu dali
obci místní obuvníci na dani obratové.
Soudím, že by při tomto zjištění
teprve zvláštní měrou vynikl vůdcovský
a národohospodářský význam
p. továrníka Bati. Soudím také, že
americké methody nelze vždycky a za všech okolností
uplatňovati a že nejméně lze je uplatňovati
vždycky v našem státě. (Výborně!
Tak jest!) Když shrnuji, vážení pánové,
svoje názory (Předsednictví převzal
místopředseda dr Buday.) na provádění
depurační akce, musím prohlásiti,
že ve způsobu jejího provádění
vidím znehodnocení dobrých účinků
daňové reformy, pokud se jeví ve snížení
sazeb. Vidím to nebezpečí proto, poněvadž
rigorosní předpisování nedoměrků,
to jest bez zřetele k daňové únosnosti
poplatníků, jest právě tolik, jako
kdyby státní finanční správa
po celou tu dobu, co se chce přiživovati - podle důvodové
zprávy - k finančnímu zákonu z výnosu
nedoměrků a nedoplatků - daňových
sazeb vůbec nesnižovala. Čili zdá se,
že jde o pokus výkonných orgánů,
aby někdo byl napálen. Přál bych si,
aby v zájmu našich státních financí,
v zájmu klidu mezi občanstvem a v zájmu důvěry
v naši státní finanční správu
tím napáleným nebyl nikdo, ani stát,
ani poplatník. (Tak jest! Zcela správně!)