Razí se nyní u nás nová hesla, nové
tradice, které mají býti pláštíkem
všech protilidových a protinárodních
skutků nynějšího systému a režimu.
Mají másti smýšlení lidu a odváděti
ho od tradic, jimž máme co děkovati za svou
svobodu a samostatnost, od tradic demokratických, aby lid
nedovolával se svých práv, plynoucích
z revoluce zahraniční a domácí, tradic,
v jichž duchu rýsováno bylo uspořádání
našeho státu ve smyslu washingtonské deklarace,
aby tak tok dějin převeden byl do řečiště
zájmů reakčních vrstev, jimž
se stýská po zašlé slávě
a moci a zašlých výsadách a nadprávích.
Proti tradici husitské a reformační a osvobozenské
staví se tradice svatováclavská. Historický
profil postavy knížete Václava promítnut
jest ústupností ve věcech církevních,
stavbou četných kostelů, voláním
kněží z jiných zemí, opatřováním
církevních ústavů potřebnými
důchody a snahou uvésti zákony a obyčeje
zemské i mravy lidu v soulad s předpisy církevními,
hospodářskou odvislostí od Němců
známým poplatkem. Historický profil knížete
Boleslava rýsuje se porážkou Maďarů
a připojením Moravy a Slovenska k říši
České a opanováním Slezska a horního
Povislí a položením základů k
veliké říši české, kteráž
nabyvši přímého sousedství s
říší Polskou, mohla býti pevným
fundamentem velké říše Slovanské.
Je proto historickým omylem tvoření tradice
z pouhé legendy svatováclavské a jest odvážným
pokusem chtíti tuto legendu spojiti dokonce s tradicí
husitskou a reformační a s nejnovější
tradicí osvobozenskou. Stejným omylem jest konstruktivní
důkaz, že by naše zahraniční vojska
byla se svatováclavskou písní na rtech a
pod korouhví sv. Václava táhla do vítězného
osvobozenského zápasu.
Ani jeden z pluků našeho zahraničního
vojska nenese pojmenování knížete Václava
a ani jeden neměl svatováclavské korouhve.
Pojmenování pluků jmény dějinných
postav husitské a reformační doby, husitské
prapory a husitské písně naopak dokazují,
že naše osvobozenská tradice navázala
přímo na tradici husitskou a reformační,
a neobstojí proto umělá konstrukce spojitosti
legendy svatováclavské s tradicí osvobozenskou.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Tvrzení o svatováclavském kultu v legiích
je historicky falešné. Opakované toto tvrzení
vzbuzuje podezření, že se chce této
tradice zneužíti pro kulturní i hospodářskou
reakci. Proti tomu protestujeme. Tradice husitská kotvila
hluboko v srdcích, myslích a nitru českého
národa. Nevyrvali ji ani vnucováním kultu
svatojánského, ačkoli po staletí o
to naši nepřátelé s Římem
v čele usilovali. Legenda svatováclavská,
zejména hymna svatováclavská, byla pouze
ventilem, jímž český národ mohl
aspoň částečně vydechnouti
svou tužbu po lepší národní a politické
existenci a budoucnosti, když jiný vzdech mu policejní
režim rakouský nedovolil, jím také autokracií
habsbursko-římsko-katolickou rozpoltěná
duše československého národa zakrývala
své pravé smýšlení rebelantské,
husitské, reformační a revoluční.
(Výborně!) Proto také věděl,
kde jest jeho místo za světové války,
které by mu nebyla ukázala legenda svatováclavská.
Dochází-li se po stopách t. zv. tradice svatováclavské
k charakteristice přítomného vládního
režimu v našem státě pojmenováním
konstruktivním nacionalismem, nasvědčují
mnohé jeho symptomy tomu, že vede k duševnímu
a kulturnímu područí církevní
moci a hospodářské závislosti na moci
německé, neboť takový je smysl legendy
svatováclavské a takový by byl i smysl politického
směru nové ráže, označeného
konstruktivním nacionalismem, který prý prokázal
schopnost přiblížiti se k řešení
velikého problému vnitrostátního "vyrovnání
s Němci". Protějšek tvoří
druhý směr, t. zv. integrálního nacionalismu,
hlásaného jinou odnoží nynějšího
režimu, která sice klidně přihlíží
k tomu, jak jeden český podnik po druhém
přechází do rukou německých,
a pochvaluje si, že vyházením českých
zaměstnanců na dlažbu provádí
se reorganisace, zabezpečující jeho další
chod, aby jedním dechem vykřikla heslo: "Němci
do vlády, my do revoluce", druhým pak schvalovala
všechny počiny vládnoucího režimu,
aby revoltujíc ve svém tisku palcovými nadpisy
proti odstrkávání státního
jazyka, proti utiskování českých menšin,
proti zavírání českých škol
a otevírání německých, proti
nacionální i politické expansi a troufalosti
Němců, utužovala a za každou cenu udržovala
nynější režim, a přisluhujíc
rozumnému konstruktivnímu nacionalismu patronisovala
politické, kulturní, hospodářské,
jazykové i nacionální ústupky, aby
přiblížila se k řešení vyrovnání
s Němci, opírajíc se o masku německého
aktivismu a positivismu. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár.-socialistické.) Hotový
politický mumraj masek, z něhož nakonec zbude
jen kocovina vládních stran, jejíž útraty
však nemíní nadále platiti široké
vrstvy pracujícího lidu, než dostaví
se dříve či později vystřízlivění
z opojení nad vratkou mocí šestihlasové
většiny, nynější třídní,
proti pracující třídě zaujaté
vládní většiny. Většina
národa vyslovila se v obecních volbách proti
nynějšímu režimu, který má
stále v ústech demokratismus a parlamentarismus,
ale skutky dokazuje, že jsou mu primitivní principy
demokracie a parlamentarismu úplně cizími,
neboť by již dávno z nálady lidu a volebních
výsledků musil vyvoditi logické důsledky
a nešel by ve své troufalosti i k bourání
sociálního pojištění, díla
to, jež dr Kramář nazval dílem
"národní solidarity" a referent rozpočtového
výboru dr Srdínko dluhem, který musí
býti splacen pracující třídě,
dílem loyality a dodržení daného slova.
"Se starým Rakouskem pominula u nás v republice
éra chytráctví a t. zv. mazanosti politické,
éra úskočnosti a politického podvodu
a nastala éra úmluv, jich loyální
dodržování, éra důvěry
naprosto nezbytné k těžké lopotné
práci. Tato vzájemná loyalita koalovaných
stran jest jediným politickým pokladem, jedinou
zárukou zdárného vývoje státu.
Z loyality prýští další důvěra,
která je pak žulovou základnou pro spolupráci
v dalších důležitých plánech
pro blaho státu." Tak doporučoval pan referent
rozpočtového výboru dr Srdínko
předlohu o soc. pojištění 16. září
1924. Dodržovati úmluvy i těmi, s nimiž
jsme se rozešli, jest aktem politické morálky.
Vytvoříte-li svými činy tradici chytráctví,
úskočnosti a politické mazanosti, pak na
nás nepadá odpovědnost před soudem
dějin a příštích generací
za eventuelní následky. (Výborně!
Potlesk poslanců strany čsl. nár.-socialistické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
dr Zadina. Dávám mu slovo.
Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Finanční
správa našeho státu v posledních letech
za vedení našeho ministra financí vykazuje
velmi příznivé výsledky, a to v prvé
řadě státní rozpočet v úplné
rovnováze a stabilitě, což přispívá
též ke stabilitě našeho hospodářského
života a valutárních poměrů,
ale také faktické běžné hospodaření
finanční pohybuje se přesně v rámci
rozpočtu a dokonce dosahuje, jak potvrzuje účetní
závěrka za rok 1926, větších
přebytků, než jaké byly předpokládány.
Docilované úspory umožňují zmenšování
státního dluhu a revisi našeho daňového
systému ve směru snižování daňového
břemene pro naše poplatnictvo.
Zejména úspěšným dílem
jest reforma daní přímých, provedená
letošního roku, jejíž příznivé
výsledky možno již pozorovati v hospodářském
životě. Po upravení systému daní
přímých očekává naše
poplatnictvo nastolení úplného pořádku
v berní správě jak ohledně včasného
a přesného předpisování daní
a přirážek, tak i ohledně vybírání
a vyúčtování poplatnictvu. S hlediska
zemědělského klademe na to zvláštní
váhu, aby byly zachovány buď berní knížky,
anebo byl zaveden, jak přisliboval pan ministr financí,
pravidelný výkaz o všech daních a provedených
splátkách rozvedeně a přehledně
pro každého poplatníka.
V přítomné době připravuje
se právě obsáhlé prováděcí
nařízení k zákonu o daních
přímých. A tu kladu na to velikou váhu,
aby pro vyměřování daně důchodové
bylo připuštěno stanovení paušálů
neboli směrnic průměrných důchodů
pro všechny vrstvy menších poplatníků
a jmenovitě též pro naše zemědělce.
Tento postup osvědčil se také v Německu,
kde vydávají se jako pomůcka pro vyměřování
a ukládání daně důchodové
rovněž zvláštní směrnice
o průměrném důchodu pro všechny
poplatníky až do příjmu 8.000 Mk, čili
asi 64.000 Kč. Takovéto paušály mohou
býti sjednávány s odborovými organisacemi
zemědělskými a živnostenskými
a zavedení jich poslouží nejen širokým
vrstvám nejmenších poplatníků,
kterým přiznávání působí
značné obtíže, ale i berní správě,
poněvadž to zjednoduší celou agendu a
odpadnou četné diference s poplatníky, které
bývají vyřizovány hromadně
v cestě rekursní a zatěžují značně
naši finanční správu.
V oboru daňovém žádáme za zrušení
potravní daně z domácích porážek
našich zemědělců, poněvadž
výnos její je poměrně nepatrný,
avšak její vybírání provázené
různým šikanováním, vyvolává
roztrpčení na našem venkově, které
zejména na Slovensku působí více zla,
než jak to odpovídá finančnímu
efektu. Zostřený postup daňových orgánů
jest namířen v prvé řadě na
menší zemědělce a rolníky, jejichž
názor pochopitelně vychází z té
mentality, že jako producenti a samozásobitelé
nemají býti zdaňováni daní
spotřební u těch výrobků, které
sami vyrábějí. Zrušení této
daně nezpůsobí finanční správě
žádný zvláštní úbytek,
poněvadž výlohy s ní spojené
jsou poměrně značné.
Zákonem o úpravě finančního
hospodářství naší samosprávy
byl též uzákoněn t. zv. vyrovnávací
fond, do kterého plynou některé daně,
takže fond má činiti na 250 milionů
Kč. Z něho mají býti udělovány
podpory obcím a okresům na uhražování
nákladů, k nimž jsou po zákonu povinny
a teprve přebytky fondu mají býti rozdělovány
se zřetelem na účelnost ostatních
nákladů, při čemž má býti
brán zřetel v prvé řadě na
obce a okresy finančně slabé, zejména
s malou daňovou základnou.
Myšlenka vyrovnávacího fondu sama o sobě
je velmi dobrá a jest jen třeba náležitě
ji usměrniti. K tomuto fondu odnášejí
se naděje dvou skupin interesovaných obcí
a okresů. Především jsou to samosprávné
svazky, které jsou přetíženy úvěry
a spoléhají na příspěvky z
fondu k účelům amortisování
a úrokování těchto dluhů. Dále
jsou to obce a okresy, které mají malou daňovou
základnu a tudíž skrovné finační
prostředky, a zdržujíce se dluhů, hospodařily
krajně úsporně, nepodnikaly žádných
investic a zůstaly v každém ohledu pozadu za
skupinou prvou. Větších ohledů zajisté
zasluhuje tato skupina druhá, poněvadž u skupiny
prvé nutno dobře uvažovati, že velké
dluhy těchto obcí a okresů povstaly z provedených
investic, které do budoucnosti mohou býti dobře
výnosné anebo jinak národohospodářsky
užitečné, jako činžovní
domy, elektrárny, plynárny, statky, lesy a podobně.
A nyní měl by stát, a to vlastně znamená
celek, tyto podniky jim ještě zaplatiti.
Na druhé straně máme rozsáhlé
oblasti hospodářsky chudé a zanedbané,
jmenovitě oblasti horské, kde okresy a obce při
nepatrné základně nemohou podnikati nákladných
investic, následkem čehož tyto kraje upadají.
Nutno přiznati, že daňová základna,
pozůstávající z daní výnosových,
jest něco více nebo méně nahodilého,
podle toho, jak se kde vzhledem k výstavbě komunikací
nebo pohonné síly usazoval průmysl a obchod.
Avšak obyvatelstvo ve státě má nárok,
aby přiměřeně stejnoměrně
byly upravovány jeho poměry a potřeby veřejné,
jako budování školství, komunikací,
sociálních a zdravotních instituci atd. Pomáhati
těmto chudým a zanedbaným krajům je
s hlediska národohospodářského a celostátního
daleko důležitější, než sanovati
někde, ať již rentabilně anebo nerentabilně
nadělané dluhy. Bude to projev nejen hospodářské
účelnosti, ale i sociální spravedlnosti
a státnické prozíravosti, která má
usilovati o stejnoměrné posílení všech
oblastí ve státě, když tohoto vyrovnávacího
fondu bude v prvé řadě užíváno
ku podpoře obcí a okresů finančně
slabých, zejména s malou daňovou základnou.
Tímto postupem přispěje se k hospodářskému
rozvoji těchto oblastí a poslouží se
všem tamním vrstvám obyvatelstva a všem
výrobním odvětvím zemědělství,
obchodu, živnostem, průmyslu a pracujícímu
lidu.
V souvislosti s tím chci poukázati všeobecně
na těžkou situaci našich horských a chudých
oblastí, které nám představují
velice naléhavý hospodářský
a sociální problém, jehož řešení
musí býti prováděno na podkladě
určitého soustavného programu. Letošního
roku několik ministrů zajelo na český
jih a shlédlo potřeby a nedostatky tohoto chudého
zanedbaného kraje. Ministr zemědělství
zajel na Slovensko a do Podkarpatské Rusi a nedávno
na schůzi zemědělského výboru
drasticky líčil úžasnou bídu
hmotnou i duševní tamního horského lidu.
Tyto ubohé a stísněné poměry
také jsme to řekli panu ministru zemědělství
- jsou i v horských oblastech českých zemí.
A proto na to klademe velkou váhu, aby, když náš
stát vyšetřil již celou řadu sociálních
problémů, přistoupil k řešení
i tohoto problému horských oblastí. Podle
našeho názoru každá oblast, i horská,
může býti učiněna živnou
a vydatnou, poskytne-li jí hospodářská
politika státu náležité podpory k využití
všech hospodářských hodnot pro zvýšení
výroby a zhodnocení lidské práce.
Poněvadž tyto oblasti jsou značně zanedbané
ve všech směrech veřejného podnikání,
měla by se jim nadále dávati přednost
ve všech složkách veřejné činnosti,
jako při stavbě komunikací, elektrisace,
provádění meliorací a jiných
hospodářských prací, při budování
obecného i odborného školství atd. Horské
oblasti mají též eminentní zájem
na provedení lesní reformy a žádají,
aby zásadně byla provedena na podkladě svazu
okresů a obcí, které zabezpečují,
že naše lesní hvozdy, velké majetky lesní
nebudou parcelovány, nýbrž naopak uchovány
ve své celistvosti, a dokonce žádají,
aby lesní majetek byl dán okresním svazům
spojen ve větší celky a na základě
toho zajištěno veřejnohospodářské,
racionelní, odborné lesní hospodaření,
padají tím všechny námitky, které
byly přednášeny z kruhů odborných
proti snad hrozící parcelaci lesů.
Pro zabezpečení práce a výdělku
v těchto horských přelidněných
oblastech doporučujeme, aby zahájena byla soustavná
akce pro podporu a další rozvoj domáckého
průmyslu ve všech jeho složkách, a apelujeme
přímo na ministerstva obchodu, zemědělství,
veř. prací a soc. péče, aby se ujala
této akce a po úradě s odborníky sestavila
určitý program a vytvořila potřebný
organisační podklad pro podporu domáckého
průmyslu.
Provedli jsme pozemkovou reformu již i v horských
polohách v českých zemích, a zdá
se mně, že i na Slovensku. Nemáme již,
co bychom dělali pro chudé vrstvy obyvatelstva v
těchto krajinách. Chceme-li se postarati jim o zaměstnanost,
práci, výdělek, není podle mého
názoru jiného prostředku, než zanášeti
a vočkovati tam domácí průmysl ve
všech jeho složkách, aby na tento způsob
lid byl zaměstnán zejména v obdobích
zimních. Nevím, zdali by se tam našlo něco
účelnějšího než tento domácký
průmysl.
Otázka zabezpečení náhrad našemu
zemědělství pro případ živelních
pohrom byla řešena již několikráte
zákonodárnými sbory. Známe zákon
z r. 1923, jímž byl zřízen fond 50 mil.
Kč jako základ pro novou organisaci živelního
pojišťování. Tento fond byl redukován
druhým rokem o 10 mil. Kč. Letošního
roku při projednávání daně
pozemkové byl vytvořen zvláštní
fond při zemědělských radách,
z něhož se budou poskytovati podpory ve výši
daně pozemkové s přirážkami.
Dále jsme uzákonili zákon o nouzové
pomoci pro postižené živelními pohromami,
jímž byl vytvořen zvláštní
fond asi 16 mil. Kč pro udělování
podpor postiženým zemědělcům.
To všechno svědčí o tom, že naše
zákonodárné sbory měly silnou vůli
něco vyřešiti ve prospěch postižených
oblastí. Avšak to všecko, co se dosud stalo,
jest zcela nedostatečné vzhledem k tomu velkému
cíli, který sledujeme, totiž, abychom skutečně
postiženým oblastem mohli dáti řádnou
náhradu za utrpěné škody. Prakse letošní,
jak byly podpory udělovány, to potvrzuje. Zjišťoval
jsem ty věci v českých zemích, zejména
v Čechách, a mohu konstatovati, že snad žádný
okres nedostal více podpory než 5%. Byly však
okresy, které dostaly jen tři nebo dvě procenta.
Okres Počátky, kde bylo škod přes 11/2
mil., dostal jen 10.000 Kč, tedy ani ne 1%. Z toho je zřejmo,
že co se dosud stalo, jako zřízení zvláštních
fondů, nestačí na účel, který
sledujeme, a proto zdůrazňujeme požadavek tolikráte
opakovaný, aby se už jednou přikročilo
vážně a rozumně k vyřešení
otázky zveřejnění živelního
pojištění zemědělského,
poněvadž jen tím způsobem poskytne se
našemu zemědělství, čeho žádá.
Podle našeho názoru z celého souboru různých
druhů pojišťování jsou zralé
ke zveřejnění pojišťování
krupobitní a dobytčí, poněvadž
je můžeme řešiti podle krásných
vzorů, prováděných již před
40 roky v Německu i v jiných státech, takže
nemůžeme udělati vážnou chybu.
Pojišťování krupobitní a dobytčí
mohou obsáhnouti největší hodnoty zemědělského
podnikání, zejména produkci obilní,
která činí přes 50 nebo 60% produkce
rostlinné. To by nám stačilo pro nejbližší
léta.
Pro posouzení této otázky uvádím:
Podle přibližného odhadu činí
škody, způsobené krupobitím v našem
státě, průměrně asi 200 mil.
Kč a škody způsobené pádem dobytka
na 500 mil. Kč čili celkem asi 700 mil. Kč.
Za dnešních poměrů, kdy pojištění
to je obstaráváno toliko soukromými pojišťovnami,
přichází do pojištění
proti krupobití toliko asi 8% hodnoty a u dobytka asi 2-3%.
To je přímo směšné, jak nízké
procento přichází na pojištění.
Při porovnání tohoto stavu s poměrem
předválečným, můžeme konstatovati,
že před válkou byl rozsah tohoto pojištění
daleko větší, a to asi dvakráte větší
nežli nyní v našem státě, takže
vlastně jdeme dozadu a k úpadku, na místo,
abychom rozsah pojištění zvyšovali, jako
se to daří v jiných státech, zejména
v Německu, kde veřejné organisace těší
se zvláštní přízni státu
a vlády a kde se umožňuje rozšíření
pojišťovacího oboru do nejširších
vrstev zemědělských.
Za vzor může sloužiti bavorská krupobitní
pojišťovna zemská, která byla zařízena
r. 1884, a při úplné bezvýdělečnosti
udržuje prémie menší o více než
polovici nežli je průměrná prémie
u našich soukromých pojišťoven. Průměrná
prémie našich pojišťoven soukromých
ať akciových či vzájemných je
3,22%. Pojišťovna bavorská pojišťuje
v přítomné době za 1,56%, tedy za
polovinu prémie. Dociluje pak i toho, že za dobu své
působnosti, 40 let trvání, nashromáždila
velmi slušné reservy a ve formě odškodnění
vyplatila zemědělcům 92% zaplacených
prémií. Z toho je patrno, že všechno vrací
zpět zemědělcům, což nejlépe
odpovídá principu vzájemnosti. Naše
pojišťovny soukromé nevracejí ani 90%,
ani 50%, vrací pouze jednu třetinu ve formě
náhrad zemědělcům. To jsou ty veliké
rozdíly.
Nechci se dále o tom šířiti, jen konstatuji,
že na základě podrobného odborného
propracování je prokázáno, že
by také naše veřejná pojišťovna
krupobitní docílila nejméně polovičního
snížení dosavadních premií, čímž
by usnadnila rozšíření tohoto pojištění
do nejširších vrstev zemědělských.
Akcentuji v závěru tento moment, že tato myšlenka
zveřejnění pojišťování
zemědělského, které umožní
poskytovati zemědělcům ne 2 až 5% náhrady
škod, ale 90%, setkává se se souhlasem všech
politických stran, je obsažena též ve
vládním programu a proto žádáme
důtklivě, aby byla příslušná
osnova zákona předložena s největším
urychlením parlamentu k projednání.
Dále žádáme, aby ministerstvo financí
s příslušnými ministerstvy vydalo prováděcí
nařízení k zákonu o fondech při
zemědělských radách, aby činnost
fondu mohla býti zahájena a podle intencí
zákona prováděna.
Při zkoumání hlavních složek
státních příjmů vidíme,
že na prvním místě jsou daně
obchodové, činící přes 22%,
dále daně spotřební přes 18%,
daně přímé téměř
18%, výnos státních podniků přes
14% a na posledním místě celní příjmy,
činící 111/2% vedle
menších skupin jako kolky, poplatky a jiné
správní příjmy. Z toho je zřejmo,
že celní v příjmy jsou vlastně
na posledním místě z hlavních státních
příjmů a z toho možno odvozovati úsudek,
že náš celní systém není
nikterak vypiatý, rozhodně není založený
na nějakých ohledech fiskálních a
je vybudován výhradně na podkladě
národohospodářských potřeb
naší domácí výroby. Toto tvrzení
možno opříti též porovnáním
našich celních příjmů s celními
příjmy sousedních států, jak
o tom obsahuje velmi zajímavá data zpráva
rozpočtového výboru, vypracovaná naším
referentem. Celní příjmy našeho státu
činily z celkových příjmů r.
1927 toliko 10,5%, kdežto u Jugoslavie přes 22%, u
Rumunska 24%, Rakouska 22.86%, Maďarska 14,71% a Polska 9,14%
atd. Naše příjmy jsou ze všech států
nejnižší mimo Polsko, které ještě
operuje se systémem povolovacího řízení,
které je tam velmi tuhé. Kdybychom vzali naše
celní příjmy a označili jako základ
100%, vypadají celní příjmy sousedních
států takto: U Jugoslavie 211%, u Rumunska 228%,
Rakouska 217%, tedy vesměs dvojnásobné obnosy
než u nás, u Maďarska 140% a u Polska 87% spolu
s tím podotknutím, které jsem učinil,
že se v Polsku operuje se systémem povolovacího
řízení.
Náš celní systém obstál též
před kritikou, jaká se rozvíjela u příležitosti
Mezinárodní hospodářské konference
v Ženevě, konané letos v květnu. Náš
stát projevil také zásadní ochotu
akceptovati a sledovati všechny směrnice, usnesené
na této konferenci pro světovou hospodářskou
a obchodní politiku, pokud ovšem stejný postup
zachovají též všecky sousední státy
a pokud nám to dovolí nutné ohledy na ochranu
a zajištění rentability naší domácí
výroby a práce.
Náš celní systém ve svém vývoji
poválečném vstupuje do konečného
stadia, do stadia úplného stabilisování,
a to v té části nejdůležitější,
v tarifu smluvním. Naše obchodní politika ve
snaze podporovati rozvoj zahraničního obchodu se
všemi státy postupovala rychlým tempem v uzavírání
obchodních smluv, takže můžeme konstatovati,
že náš stát má uzavřeny
obchodní smlouvy se všemi státy evropskými
a také s velkým počtem států
mimoevropských. To je velký úspěch
naší obchodní politiky, který vykazuje
málokterý stát evropský a z nových
útvarů státních žádný.
Tento fakt je nejvýmluvnějším dokladem
o naší dobré vůli pro navázání
přátelských styků se všemi cizími
státy a pro usnadnění vzájemného
obchodu a pro stabilisování poměrů
hospodářských a tím také i
poměrů politických v Evropě, zkrátka
je to nejlepší práce pro posílení
míru a pro přátelské soužití
mezi národy.
Ku posouzení velkých úkolů naší
obchodní politiky uvádím, že jen letošního
roku bylo uzavřeno celkem 7 smluv velmi důležitých,
a to s Maďarskem, Švýcarskem, Finskem, Estonskem,
Tureckem, Rakouskem a Kanadou, a mimo to se pracuje na přípravě
obchodní smlouvy s Německem a Jugoslavií
a na revisi obchodní smlouvy s Francií.
Tento postup naší obchodní politiky přináší
příznivé výsledky našemu zahraničnímu
obchodu, který vykazuje zvýšenou aktivitu obchodní
bilance. Aktivita ta činila roku loňského
2,5 miliardy Kč. Letošního roku se utvářejí
poměry ještě příznivěji.
Je zajímavo, že stoupá dovoz surovin, naproti
tomu však stoupá též vývoz hotových
výrobků. A vidíme, že koncem října
aktivita naší obchodní bilance byla o 400 mil.
Kč vyšší nežli ve stejném
období roku loňského. Stupňování
zahraničního obchodu svědčí
o stupňování výroby ve státě,
kterýžto fakt je potvrzován též
jinými zjevy, zejména poklesem nezaměstnanosti.
Pro obor obchodní politiky opakujeme dávný
požadavek náš, aby byly zahájeny přípravy
pro vydání nového definitivního autonomního
celního tarifu a aby povolovací řízení
bylo dále odbouráno, zejména, aby vývoz
v našich výrobků do ciziny byl úplně
uvolněn.
U některých sousedních států
projevují se nepříznivé zjevy pro
zvyšování celní ochrany, jako zejména
v Maďarsku, kde zavádějí vysokou daň
obratovou 20% z t. zv. přepychových předmětů,
jenže ten seznam je příliš rozsáhlý,
obsahuje 200 položek a zatěžuje vlastně
nejvíce naše textilní výrobky; vidíme
také úsilí pro silnou ochranářskou
politiku i v Rakousku, Polsku, ve Francii. A tu klademe důrazný
požadavek, aby naše obchodní politika vyvinovala
největší úsilí pro uplatnění
našich exportních zájmů vůči
všem těmto sousedním státům.
Dnes, po uplynutí delšího období, můžeme
též konstatovati, že zemědělská
cla, zavedená roku minulého, se plně osvědčila
jak pro zemědělství, tak i pro celé
národní hospodářství. Především
byly vyvráceny všechny námitky, přednášené
proti zemědělským clům. Bylo prokázáno,
že zemědělská cla nejsou umělým
prostředkem k zdražování, poněvadž
do jejich zavedení v červenci m. r. nedostavilo
se ani u jedné položky nových cel zdražení,
naopak u mnohých položek projevil se dokonce pokles
cen. Cla zemědělská nejsou prohibitivní,
poněvadž dovoz zemědělských výrobků
z ciziny trvá dále. Naše cla zemědělská
jsou nejnižší v celé střední
Evropě, jmenovitě také podstatně nižší
než v sousedních státech, Německu a
Maďarsku. Konstatuji, že cla na dobytek jsou u nás
o 50% nižší než v Německu a Maďarsku.
Clo na mouku činí v Maďarsku 90 Kč,
přepočítáno na naše koruny -
u nás 70 Kč.
Zemědělská cla plně splnila své
národohospodářské poslání,
odvrátila zbytečný příval cizího
dovozu, zjednala tak ochranu domácímu zemědělství,
zajišťujíc mu domácí trh, přispěla
ku posílení kupní síly našeho
zemědělského obyvatelstva, což se projevilo
stupňováním intensity domácí
zemědělské výroby. Pozorovali jsme
velmi jasně, že se stupňovala spotřeba
umělých hnojiv, nákup výrobků
průmyslových, zejména hospodářských
strojů, a tím se stupňuje intensita podnikání.
Viděli jsme výsledek i v tom, že letošní
vydatná sklizeň byla částečně
způsobena celní ochranou a že byla posílena
kupní síla našeho zemědělského
lidu, což přispělo také živnostem,
průmyslu a obchodu. Na základě toho konstatuji,
že zemědělská cla odvrátila těžkou
krisi domácího zemědělství,
přispěla k zmírnění vážné
krise průmyslové a vykonala tudíž blahodárný
vliv na posílení hospodářského
života a zlepšení sociálních poměrů
v tomto státě.
Za poslední hospodářské období
platnosti zemědělských cel dovezli jsme z
ciziny méně zemědělských výrobků
asi za 1 miliardu. Tuto miliardu jsme nevyhodili zbytečně
do ciziny, ta zůstala doma na našem venkově,
v našem zemědělství, a v nákupu
hospodářských potřeb, umělých
hnojiv a strojů rozplývala se dále do hospodářských
poměrů, obohacujíc tak celý hospodářský
život.