Místopředseda Stivín (zvoní):
K této třetí, hospodářské
a dopravní části podrobné rozpravy
o státním rozpočtu a finančním
zákoně není již žádný
řečník přihlášen, listina
řečnická jest vyčerpána a rozprava
o této části skončena.
Proto přistoupíme k další, čtvrté
části podrobné rozpravy, to jest k části
finanční, zahrnující:
Ze skupiny I: kap. 21. Ministerstvo financí; kap. 22. Všeobecná
pokladní správa; kap. 23. Nejvyšší
účetní kontrolní úřad.
Skupinu III. Podíl samosprávných svazků
a fondů a podíl silničního fondu na
státních daních, dávkách a
poplatcích.
Skupinu IV. Správa státního dluhu.
Finanční zákon.
Ke slovu o této části rozpravy přihlášeni
jsou dosud řečníci: na straně "proti"
pp. posl. Bergmann, Hruška, R. Chalupa,
dr Holota, Štětka; na straně
"pro" pp. posl. dr Zadina, Pekárek,
dr Polyák.
Uděluji slovo prvnímu zapsanému řečníku
na straně "proti", p. posl. Bergmannovi.
Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Předložený
státní rozpočet dokazuje, že za nynějšího
režimu jeví se snaha přesunouti státní
břemena na široké, nemajetné vrstvy
lidové, v zejména konsumentské, aniž
by jim byl přiznáván náležitý
podíl na zařízeních státních
a vliv na vývoj poměrů ve státě.
Grafické znázornění složek každé
koruny, kterou stát vydá, přiložené
ke zprávě rozpočtového výboru,
je toho nejvýmluvnějším dokladem. Z
každé vydané koruny připadá na
daně spotřební, obchodové a cla, tedy
daně konsumní, 58.38 h, na daně přímé
však pouze 17.78 h. Podle důvodové zprávy
šlo dříve na 100 Kč státního
vydání 20.36 Kč z daní přímých,
nyní pouze 17.84 Kč, z daní spotřebních
dříve 17.88 Kč, nyní 18.28 Kč.
Ze 100 Kč daní a dávek připadalo dříve
33.51 Kč daní přímých, nyní
pouze 30.33 Kč, daní spotřebních dříve
66.49 Kč, nyní 69.67 Kč. Snížení
na daních přímých činí
pro rok 1928 275,025.600 Kč, naproti tomu stojí
zvýšení daní spotřebních
o 31,210.900 Kč.
V důsledku zákona č. 109 z r. 1926 zvýšil
se výnos cel r. 1926 o 185,492.495 Kč. Preliminář
pro rok 1927 byl opět vyšší o 235,481.000
Kč, pro rok 1928 zvyšuje se opět o 56,520.000
Kč. Připočteme-li břemena samosprávná,
připadá na daně přímé
39.4%, na daně konsumní 60.6%. Z tohoto srovnání
vyplývá, že tíha břemen doléhá
tíživěji na široké nezámožné
masy konsumentské a že se tímto způsobem
jejich životní úroveň soustavně
snižuje.
Na provedení berní reformy počítá
se s nákladem 10 milionů Kč a s úbytkem
příjmu 200 milionů Kč, který
se kryje čistým ziskem čsl. pošty. Pan
ministr financí nezapírá skutečnost,
že rovnováha státního rozpočtu
spočívá na bedrech širokých vrstev
lidových. Svědčí o tom partie jeho
exposé na str. 11 a 12.
Pan ministr financí měl nyní příležitost
projeviti své stanovisko k naší politice celní,
kdežto přes naše naléhání
při projednávání zákona č.
109/1926 o zavedení pevných zemědělských
cel nebylo mu dovoleno precisovati svůj názor a
své stanovisko.
Partie jeho exposé na str. 15 dává nám
aspoň z části zadostiučinění.
Proti přesunu břemen na široké vrstvy
lidové stojí podíl na státních
zařízeních z každé státem
vydané koruny: na sociální péči
17.49 h, správu a bezpečnost 38.16 h, na potřeby
hospodářské 10.97 h, kulturní 9.37
h, státní dluh 21.24 h. Kongrua stála r.
1926 14,293.045 Kč, r. 1928 počítá
se s 41 mil. Kč. Reforma politické správy
vyžaduje vyšší náklad 30 mil. Kč.
Tím, co zde bylo uvedeno, prokazuje se, že hospodářská
a finanční politika nynější vládní
většiny jest protilidová.
Finanční zákon v čl. I. snižuje
vydání státní správy oproti
r. 1927 o 167,431.607 Kč, příjmy státní
správy o 161,644.063 Kč. Tím proveden důkaz,
že platové zákony nezatížily nadměrně
náš státní rozpočet.
Při projednávání státního
rozpočtu ve výboru rozpočtovém pro
r. 1927 vytýkali jsme správně, že tekstace
čl. II. finančního zákona odporuje
všem zvyklostem a rozumu, neboť nechápeme, proč
se ustanovuje, aby státní podniky, pro které
platí zákon z 18. prosince 1922, č. 404 Sb.
z. a n., to jest československé státní
dráhy a československé pošty, kromě
úhrady provozu hradily též potřeby na
své nejvyšší státní úřady
- ministerstva.
Pan ministr financí dr Engliš ve své
tehdejší odpovědi uznal tuto výtku za
oprávněnou a přislíbil příštím
rozpočtem pro r. 1928 věc napraviti tím,
že by náklad na vydržování celého
ministerstva železnic a pošt převzal na účet
státní pokladny, aby provoz nebyl zatížen.
Tomuto svému slibu pan ministr financí dr Engliš
nedostál a potkáváme se znovu ve finančním
zákonu s ustanovením, podle kterého provoz
hradí veškeré výdaje s udržováním
ministerstva pošt a železnic spojené ze svého,
čili jinými slovy řečeno, stát
dává si své výsostné a dozorčí
právo platiti podnikem a rovněž i platy obou
ministrů, ačkoliv nejsou zaměstnanci podniků.
Žádáme znovu, aby příště
byl náklad na vydržování ministerstev
pošt a železnic převzat na účet
státní.
Čl. IV zvyšuje sice podíl samosprávných
svazků a fondů o 185,359.000 Kč, z čehož
připadá silničnímu fondu 66,500.000
Kč. Odpočtou-li se však učitelské
platy, zbude pro samosprávu i se silničním
fondem 624,966.000 Kč, ačkoliv příděly
tyto se stanoví 1.224,966.000 Kč.
Čl. V zmenšuje výdaje na úrok a úmor
státního dluhu o 218,599.642 Kč, příspěvek
podniků k tomuto účelu snižuje se o
150,966.643 Kč a příspěvek státní
správy o 167,632.999 Kč.
O čl. XXI zmínil se již kol. dr Patejdl
a odůvodnil, proč navrhujeme jeho škrtnutí.
Jinak finanční zákon dává ministru
financí velkou pravomoc a činí ho kurátorem
všech resortů, jemu také je svěřeno
tvoření, správa i způsob použití
zvláštního fondu pro konsolidaci přechodného
státního dluhu. Snad by se měla o stavu tohoto
fondu podati také zpráva Národnímu
shromáždění.
Finanční zákon je zrcadlem právě
v přítomné době i v tiskových
orgánech vládních stran přetřásaného
thematu o přílišné moci a vlivu strany
agrární v celé státní správě
a jich využívání na prospěch
jejich politických cílů. Poměr p.
ministra financí k této straně nahání
některým vládním stranám husí
kůži obav do budoucnosti, že vývoj poměrů
spěje čím dále více k zřetelněji
se rýsující kontuře režimu, o
němž by se mohlo říci, že nejen
veškerá politická, ale i finanční
moc ve státě pochází z místa
ležícího na desátém kilometru
bývalé dráhy Františka Josefa.
Pokud se týče samosprávy, vykazuje státní
uzávěrka za r. 1926 nedoplatky státních
příjmů koncem r. 1926 částkou
7.114,259.181.93 Kč a z toho připadá 6.794,759.279.86
Kč na nedoplatky daňové a poplatkové,
které stouply proti r. 1925 o 2.328,636.438.10 Kč,
tedy více než o polovici. Finanční úřady
r. 1926 dokončily skoro úplně opožděné
vyměřování daní za uplynulá
léta, kteréžto části nebyly do
konce roku poplatníky zaplaceny. Nedoplatky daní
přirážkám podrobených za rok
1926 činí 760,634.333 Kč. Kdybychom počítali
z těchto daní jenom 400% samosprávnou přirážku,
docházíme k tomu, že samosprávě
uchází na příjmech 3.042,537.332 Kč.
Kdybychom počítali jenom 200% obecní přirážky,
uchází obcím na příjmech v
důsledku nedoplatků na nevyměřených
a nevybraných daních 1.521,268.666 Kč. Kdyby
samospráva tyto příjmy obdržela, myslím,
že by její hospodářství si jistě
hodně oddychlo. Daň z obratu a z přepychu,
na níž má samospráva 40% podíl,
vykazuje nedoplatků 1.114,562.267 Kč. 40% podíl
z těchto nedoplatků pro samosprávu činil
by 445,020.906 Kč. Uchází tedy samosprávě
podle tohoto rozpočtu nejméně 3.487,562.238
Kč a obecní samosprávě 1.743,781.119
Kč.
Měsíční příděly
se vyplácejí nedostatečně. Tak město
Pardubice dostává měsíčně
50.000 Kč místo 200.000 Kč. Nedoplatky za
r. 1925/26 činí u města Pardubic 81/2
mil. Kč. Břeclava za r. 1927 vykazuje nedoplatků
1.15 mil. Kč; nedostala nic a z dřívější
doby má ještě za berní správou
56.000 Kč. Domažlice vykazují nedoplatků
750.000 Kč, Radnice u Plzně 291.000 Kč, Znojmo
3.28 mil. Kč, Slaný 1.1 mil. Kč, Mor. Ostrava
12.6 mil. Kč, Chotěboř 2.8 mil. Kč,
Beroun 1.5 mil. Kč, Litomyšl 1.5 mil. Kč, Smidary
250.000 Kč, Nové Benátky 367.000 Kč,
Louny 1.2 mil. Kč, Jihlava 1.3 mil. Kč, Mělník
800.000 Kč, Mšeno 500.000 Kč, Choceň
1 mil. Kč, Pečky 1.3 mil. Kč, Nymburk 800.000
Kč, Jindř. Hradec 806.000 Kč, Ml. Boleslav,
Mor. Budějovice, Benešov, N. Paka, Brandýs
n. L. po půl mil. Kč, Prostějov 2.1 mil.
Kč, Písek 1.3 mil. Kč, Čes. Budějovice
2.6 mil. Kč, Bratislava dokonce 36.4 mil. Kč. Kdyby
tedy těmto obcím byly tyto nedoplatky poukázány,
jistě by hospodářství jejich mohlo
ozdravěti.
Tyto závratné obnosy jsou přímo zoufalou
obžalobou finanční správy, která
šetříc na úřednictvu připravila
stát i samosprávu o miliony, ba miliardy příjmů.
Úbytek přídělů hradí
se po většině krátkodobými zápůjčkami
na běžná vydání a ztráta
na úrocích z těchto zápůjček
jistě by dosáhla ročně obnosu 122
mil. Kč.
Depurační akce je u berních správ
hotova. V rozpočtovém výboru jsem vznesl
na pana ministra financí apel, aby provedl také
depurační akci se samosprávou, t. j. aby
konečně také se samosprávou bylo vyúčtováno,
aby samospráva věděla, zdali z nedoplatků
ještě něco obdrží, čili
nic. Pan ministr financí prohlásil, že sice
depurační akce je hotova u berních správ,
ale nyní přenáší se na berní
úřady a že to bude ještě několik
let trvati, než bude možno se samosprávou v tomto
směru vyúčtovati. Domnívám
se, že vyúčtování se samosprávou
a čistý stůl měl předcházeti
zákonu č. 77/1927 o nové úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy.
Samospráva spěje do krise, kterou na konec bude
nutno jinak léčiti než zákonem č.
77. Okleštění položek kulturních,
menšinových a sociálních bude důsledkem
tohoto zákona. Ale nestěžují si jen
samosprávné korporace, nýbrž i obchodní
a živnostenské komory. Na nedávné schůzi
obchodní a živnostenské komory v Praze 24.
listopadu předseda A. Grossmann poukázal na stav
financí komorních, ježto citelně klesá
výnos přirážek komorních a pravil:
"Za celou řadou měsíců komora
neobdržela tolik, kolik na odpisech a daňových
úlevách měla zase vraceti. Ještě
nyní komora naše je v situaci, že má vraceti
více, než kolik přijala. Při závěrečných
účtech komory za rok 1926 přenesena byla
větší část pokladního
přebytku jako mimořádný příjem
na rok 1927, čímž zachráněna
byla likvidita komorních financí, jinak by byl býval
nastal stav insolvence, kterýžto stav u celé
řady komor ostatních skutečně již
nastal. Jak bude proces sanační probíhati,
to ještě nelze říci. Jeť základna
přirážková - to jest všeobecná
daň výdělková i zvláštní
- okrouhle o 1 pětinu menší. Depurační
akce není dosud také u konce a ještě
dále vyřizují se žádosti podle
zákona o mimořádných úlevách
daňových. Ve stejné situaci bude asi celá
řada samosprávných těles, obcí,
měst, okresů a z té příčiny
dán byl v Ústředně podnět k
společné akci."
Zde mají páni, kteří odhlasovali novelu
o finančním hospodářství naší
samosprávy nejlepší dokument, jak blahodárně
tento zákon na samosprávu bude působiti.
(Výborně! Souhlas poslanců čsl.
nár. socialistické strany.)
Pochybuji, že samosprávu spasí vyrovnávací
fond, neboť máme zprávy, že jen 11 obcí
žádá příspěvek 63 mil.
Kč z tohoto fondu. Jsou to obce s většinou
měšťanskou i socialistickou. Jaké budou
toho následky? Dohlédací úřady
budou obcím a okresům rozpočty důkladně
seškrtávati, budou obcím nařizovati
nové a nové dávky a zvyšovati sazby
dávek starých, čili zase břemena daňová
přesunovati na nemajetné široké vrstvy
pracujícího lidu. Obce, které ani pak nevystačí,
budou míti nárok na příspěvek
z vyrovnávacího fondu, ale jen v mezích pohotových
prostředků tohoto fondu.
Pan dr Viškovský, mluvě zde o oposici,
tvrdil, že má malé šance, neboť se
nemůže ani v nejmenším odvolávati
na chudobu, nouzi, nezaměstnanost, drahotu, vnitřní
nepokoje, nepořádky ve správě atd.
Zdá se mi, že pan dr Viškovský
je přílišným optimistou a chápeme,
že on tyto metly lidstva necítí. Řekl:
"Úředník musí sloužiti státu
a celku. Když dříve úředníci
byli povoláváni podle stranického klíče,
přišla doba, kdy schopnost a výkonnost musí
rozhodovati." Kdybychom měli příležitost
zkoumati poměry v min. zemědělství,
ve Státním pozemkovém úřadě,
v správě státních lesů a statků,
zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, v politické
správě atd., provedli bychom důkaz panu dr
Viškovskému, že právě v
těchto institucích stranická legitimace rozhodovala
před schopností a výkonností. (Výborně!)
Ostatně se pan dr Viškovský o tom
přesvědčí, až bude provedeno
povýšení úřednictva na základě
nové systemisace služebních míst. Bude
viděti, zda vždy a všude rozhodovala schopnost
úředníka navrženého k povýšení.
Ve zprávě výboru uvádí pan
generální zpravodaj, že pokusil se letos oproti
rokům předchozím vyvolati, aby také
jednotlivé resorty k otázkám, které
byly nadhozeny ve výboru, mohly precisovati své
stanovisko. Stalo se, ale my, kteří jsme byli ve
výboru, pozorujeme, že mnohé projevy pánů
resortních ministrů byly podrobeny velmi přísné
censuře, (Slyšte!) a že tyto projevy vypadají
ve zprávě rozpočtového výboru
poněkud jinak, než je pronesli páni resortní
ministři ve výboru.
V této zprávě je také oficiosní
projev, pravděpodobně ne vlády, nýbrž
komise, která dělala systemisaci služebních
míst, o systemisaci. V tomto projevu se říká,
že systemisace služebních míst byla provedena
jednotně a úměrně ve všech oborech
služby. Byla-li provedena jednotně a úměrně
ve všech oborech služby, pak ovšem popřela
úplně ducha zákona a úmysl zákonodárcův,
pak také popřela úplně dotyčné
partie důvodové zprávy platového zákona,
které tam vložili tvůrcové tohoto zákona
p. dr Fischer a p. dr Horák, čili pan dr Fischer
a pan dr Horák z dneška popřeli pana dr Fischera
a pana dr Horáka z včerejška.
Dále se praví: "Pro hodnocení funkcí
plynou ze zásad, na kterých je vybudován
platový zákon, v určitých mezích
závazné směrnice. Je to zejména zásada
valorisovati předválečné platy určitým
koeficientem, t. j. přiznati za určitou funkci v
zásadě násobek toho platu, kterým
byla táž funkce honorována před válkou."
Tím pánové dokazují, že nedovedou
nic jiného, než dovedli ve starém Rakousku,
a mluví-li o platovém zákonu jako o vědeckém
díle, tím jakoukoliv vědeckost popřeli.
Museli-li sáhnouti jen k tomu, co dělalo Rakousko
před válkou, jest to obyčejný plagiát
rakouských poměrů platných před
válkou a žádné vědecké
dílo. "Pro valorisaci sazeb v platových stupnicích
přijal platový zákon v zásadě
koeficient valutární;" - říká
zde tato oficiosní zpráva, - "valorisace podle
indexu cenového byla označena výslovně
za nemožnou a přesahující únosnost
obyvatelstva." Prosím, jak byla provedena tato valorisace?
Říkalo se v důvodové zprávě,
že u nižších kategorií byl vzat za
podklad koeficient cenový a že jejich platy byly zvýšeny
devětkráte. Pro střední kategorie
mělo býti toto zvýšení provedeno
šestinásobným koeficientem valutovým.
Skutečný stav přesvědčuje,
že pro první služební třídu
byla provedena valorisace 538%, pro II. 520%, pro III. 600% a
pro IV. služební třídu 590% a pro zřízence
až 600%. Kdybychom však vzali nižší
kategorie, zejména plně zaměstnané
posly poštovní, shledáváme, že
tyto mají plat 2.36 až 3.09 Kč za hodinu podle
toho, jsou-li svobodni, ženatí nebo mají-li
děti. Neplně zaměstnaní poštovní
poslové mají hodinový plat 1.05 až 1.50
Kč podle toho, jsou-li svobodní, ženatí
nebo mají-li děti.
Při návrzích na povýšení,
ať již u zřízenců nebo úřadníků,
přichází se k různým nesrovnalostem,
které měli tvůrcové zákona
předvídati, čili měli sazby platové
lépe propočítati. Referenti se chytají
zoufalstvím za hlavu, nechtějí dekrety vydati,
poněvadž se obávají bouře odporu
zejména u podúředníků, kteří
mají býti povýšeni ze VI. platového
stupně podúřednického do V. platového
stupně podúřednické platové
stupnice prvé, poněvadž mají dostati
po povýšení ročně o 144 Kč
méně. (Slyšte!)
Povýšení kancelářských
oficiantů na pragmatikální úředníky
přináší zaměstnancům těmto
ztrátu ročně až 1200 Kč. (Slyšte!)
Proto se odkládá a neprovádí se.
U zaměstnanců, kteří měli osobní
přídavky, poněvadž se při povýšení
tyto úplně zrušují, objevuje se zmenšení
celkového příjmu o 600 až 900 Kč.
Tak vypadá to slavné vědecké dílo
našeho platového zákona. (Výkřiky
na levici.)
Dále říká tato oficiosní zpráva:
Byl proto u některých kategorií, které
vykonávaly tytéž funkce, obstarávané
jinde kategoriemi nižšími, počet úředníků
snížen, ale zato zavedena nová kategorie obdobně
jako v jiných resortech.
Ano, celá tendence zákona spočívá
v tom, že se trychtýřovitě snižuje
počet pragmatikálního zaměstnanectva
a rozmnožuje co nejvíce počet smluvních
zaměstnanců, úplně bezprávných
a nejmizerněji honorovaných. (Souhlas.)
Dále říká tato zpráva: Počet
systemisovaných míst byl přizpůsoben
skutečné potřebě.
Jak byl tento počet systemisovaných míst
přizpůsoben skutečné potřebě,
dokazují nejlépe projevy pánů resortních
ministrů v rozpočtovém výboru, kteří
téměř šmahem prohlásili systemisaci
služebních míst za nedostatečnou. (Slyšte!)
Pravděpodobně v ministerské radě
nebylo příliš o tom debatováno a páni
ministři měli teprve příležitost
v rozpočtovém výboru projeviti své
mínění. Zejména p. ministr národní
obrany - prohlásil: Pokud jde o systemisaci, třeba
míti na mysli, že neuspokojuje potřeby vojenské
správy ve všech směrech a že také
zde bude při definitivní úpravě potřeba
vhodných oprav.
Tedy zde je podán důkaz, že nebyla provedena
systemisace služebních míst, aby odpovídala
skutečné potřebě proto, že také
jednotliví zástupci resortů nebyli respektováni.
Svých názorů nemohli uplatniti, poněvadž
pánové v systemisační komisi osobovali
si právo, rozuměti veškeré státní
správě a veškeré státní
službě. Oni rozuměli zrovna tak železnicím,
jako správnímu soudu, rozuměli politické
správě, zrovna tak jako poštám. Zkrátka
to jsou všeumělci, kteří na světě
všecko dovedou.
Důkazem, že nebyla systemisace provedena podle skutečné
potřeby, je to, že máme u pošty 1668 plně
zaměstnaných poštovních pomocníků,
kteří po celý rok jsou zaměstnáni
na místech, kde by měli býti zaměstnáni
pragmatikální úředníci. Tedy
nejsou to sezonní zaměstnanci, nýbrž
jsou po celý rok zaměstnáni. Stejně
máme 1700 plně zaměstnaných poslů
na úplně stabilních místech, kde by
měli býti systemisováni pragmatikální
zřízenci. Nechť mně odpoví pánové
na otázku, byla-li systemisace přizpůsobena
skutečné potřebě? Kdyby cizozemec
přišel do Československé republiky a
přesvědčil se o tom, že jsme dali 700
mil. na úpravu platů státních zaměstnanců
a že to tak tragicky s nimi dopadlo, musil by nám
říci, že to neumíme. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.)
Vláda poslouchala příliš svých
rádců a zdá se mi, že tito rádcové
nebyli právě nejšťastněji voleni,
a špatní rádcové zničili již
v historii mnoho států.
Mám dojem, že buď tato komise dělala systemisaci
na rozkaz a pak měla povinnost upozorniti vládní
činitele na všechny důsledky takové
systemisace, anebo nečinila tak na rozkaz a pak neměla
svědomí ani srdce vůči svým
kolegům.
Z těchto důvodů navrhovali jsme v rozpočtovém
výboru, aby byl škrtnut 2% interkalář,
který jest úplně neoprávněný,
poněvadž je v rozporu s prohlášením
zástupce vlády v soc.-politickém výboru.
Když jsme chtěli do zákona vložiti ustanovení,
že vláda je povinna do tří měsíců
obsazovati všechna uprázdněná místa,
ohlásil zástupce vlády dr Fischer, že
není úmyslem vlády činiti interkalář.
Jak po tomto prohlášení můžeme
se ještě setkati s rozpočtem, v němž
se počítá na osobních vydáních
s 2% interkalářem?
Z toho důvodu navrhovali jsme, aby v kap. XII "Všeobecná
pokladní správa", položka 13, 25 mil.
Kč, věnovaná na systemisaci služebních
míst, byla zvýšena na 75 mil. Kč.
Chci ještě uvésti jeden markantní důkaz,
který usvědčuje slavnou komisi, že to,
co zde napsala do zprávy rozpočtového výboru,
neodpovídá pravdě. Včera dostavili
se ke mne zemští inspektoři a přesvědčili
mne na základě úředních pramenů,
že v Praze před válkou bylo systemisováno
celkem 16 zemských školních inspektorů,
z toho 4 dvorní radové a 12 nižších
hodnostních tříd. Poněvadž je
to V. hodn. třída, měla býti tato
místa systemisována v nynější
II. platové stupnici. V Praze však bylo systemisováno
pouze jedno místo II. platové stupnice, tedy o tři
méně než před válkou. Tu je zase
důkaz, že pánové buď zúmyslně
nemluví, anebo nesmějí mluviti pravdu, nebo
že pracují, jak se lidově říká,
s podfuky.
Pokud se týče reformy státní správy,
říká se v této zprávě,
že nelze ji najednou uskutečniti. Chápeme to,
ale rádi bychom viděli, aby se skutečně
již odstraňovalo alespoň v jednotlivých
resortech zbytečné písaření,
aby se rozšiřovala kompetence a odpovědnost
jednotlivých funkcionářů, aby ta správa
byla poněkud hybnější. Vidíme-li
však, že se zbytečně písaří
a dělají jen výkazy a nic jiného,
že se přímo objednává z ústředních
úřadů práce, aby se dokázala
jejich nutnost, pak ovšem to není žádná
reforma státní správy. Snad by již také
bylo na čase, aby do jubilejního roku naší
samostatnosti byly konečně ve všech oborech
státní správy vydány české
předpisy (Výborně!), aby naši
adepti nemusili ještě studovati předpisy z
doby Marie Terezie.
Pokud se týče nákladů a úhrady
platového zákona, měli jsme s panem ministrem
v rozpočtovém výboru několik kontroversí
o tomto předmětu. Pan ministr dokazuje, že
náklad na platový zákon, totiž zvýšený
náklad, činí 920 mil. Kč. Nechci se
nadále příti o tuto sumu, ale měl
bych jedno přání, aby totiž v účetní
závěrce za rok 1927 byl tento náklad podle
všech opatření zvlášť vykázán
tak, jako v roce 1926 na str. 11. (Výborně!)
Tam je vykázán za r. 1926 vyšší
náklad zákona č. 103, 122 a vládního
nařízení č. 113 a 114 z r. 1926 obnosem
448,795.141 Kč 91 hal. Tedy přejeme si, by v příští
závěrce byla všechna opatření,
která vyplývají z platového zákona,
vykázána, aby bylo zřejmo, jakého
vyššího nákladu si vyžádala.