Posl. dr Feierfeil (německy): Slavná
sněmovno! Promluvil bych rád k nejdůležitější
hospodářské otázce, k pozemkové
reformě. A hned na počátku připomínám,
že ačkoliv se nám říká
vládní strana, nevzdáváme se naprosto
práva kritisovati, co pokládáme za nutné.
Sestavení rozpočtu pozemkového úřadu
zakládá se na rozpočtech let uplynulých.
Podrobně pojednává se o výdajích,
které činí celkem asi 28 milionů,
z toho připadá 21 milionů na výdaje
osobní a přes 7 milionů na náklady
věcné, to znamená proti loňskému
roku zvýšení o 1·7 milionu. Ačkoliv
stále slyšíme, že pozemkový úřad
bude zrušen, vidíme, že výdaje pro rok
1928 stouply, vidíme, že letos jest zaměstnáno
v pozemkovém úřadě 667 osob proti
603 osobám roku loňského. Z příjmů
zasluhuje zmínky jedině jedna položka, uvedená
pod titulem "Provádění pozemkové
reformy" v částce 27 milionů. Těchto
27 milionů jest výtěžek z prodeje a
přídělů zabrané půdy,
v těchto 27 milionech jsou obsaženy částky,
které měl zaplatiti pozemkový úřad
za vyvlastněný majetek, avšak zůstává
je dlužen, a dále 50% až 400% překupnického
zisku, které vydělal při přesunu přes
1 milion ha půdy. A tak pozemkový úřad
žije z dlužných částek a překupnického
zisku.
V celém sestavení jest nápadná jedna
věc, že také letos opět jako v letech
dřívějších pozemkový úřad
má podle státního rozpočtu asi právě
takové příjmy jako vydání.
To působí na každého, kdo zkoumá
státní rozpočet, skutečně takovým
dojmem, že aspoň v tomto případě
číslice nejsou nic jiného než pouhé
číslice. Pak zdůraznil bych ještě
také jednu věc, že předseda pozemkového
úřadu prohlásil, že částky
za přidělenou půdu se vymáhají
přísně a přesně, že se
proti liknavým dlužníkům postupuje přísně.
Avšak bylo by jen spravedlivé a slušné,
kdyby také pozemkový úřad platil své
dluhy přísně a přesně. Než
víme, že pozemkový úřad odhaduje
vyvlastněnou půdu teprve za několik let po
vyvlastnění a pak ji neplatí, nýbrž
prostě zůstává dlužen. Když
se již půda vyvlastňuje za pár haléřů,
domnívali bychom se, že tyto částky
mají býti aspoň skutečně zaplaceny.
Více než nápadné jest však, co
se v rozpočtu pozemkového úřadu, a
co by zasluhovalo, abychom to věděli, neříká,
nebo lépe řečeno, přímo zatajuje.
Pozemkový úřad za ta léta vyvlastnil
1,117.000 ha půdy, statisíce ha přidělil
novým uchazečům a ani v rozpočtu,
ani v závěrečných účtech
nemáme toho sebe menší číselné
doklady. Nyní, po 8 letech, prohlásil konečně
předseda pozemkového úřadu, že
bude předložena přesná zpráva
s vyúčtováním. K tomuto slibu použil
bych výroku: Pozdě přicházíte,
než přicházíte přece, přijdete-li
skutečně. (Posl. Wünsch: [německy]:
Možná, že nepřijde!) Možná,
snad máte pravdu, ale proto jsme tu, abychom kritisovali.
Doufáme, přijde-li tato zpráva, že nebude
v ní pouze výklad o finančním hospodářství
pozemkového úřadu, nýbrž určitě
očekáváme, že v ní nalezneme
vysvětlení o výši přídělů
v každém případě (Posl. Pohl
[německy]: A o tom, kdy příděl nebyl
proveden z důvodů politických!), ano,
a o těch, kdo dostali zbytkové statky, o rozdílu
mezi cenou přejímací a přídělovou,
o národnosti vyvlastněných a těch,
jimž byla půda přidělena, o vyvlastnění
průmyslových objektů, zkrátka očekáváme
podrobnou a obšírnou zprávu. Dále žádáme,
aby pozemkový úřad v této zprávě
vyúčtoval také jednou náhradový
fond a zda 50 milionů, které stát půjčil
do tohoto fondu, bylo již vráceno. Žádáme
dále vyúčtování fondu na kolonisaci,
splátek do něho a jak se jich používá,
vyúčtování fondu pro zaopatření
zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém,
který podle našich výpočtů musí
činiti nejméně 70 milionů. (Posl.
Pohl [německy]: Mluvíte pro, či proti?) Kritisuji
státní rozpočet. (Posl. Wünsch [německy]:
A pak jej přijmete! Děláte obojí.
Hlasujete pro kritisovaný rozpočet!) Tuto publikaci,
kterou předseda pozemkového úřadu
slíbil, očekáváme s napětím.
Při této příležitosti chci zdůrazniti:
Nejsme zásadně proti pozemkové reformě,
která si skutečně zaslouží tohoto
slova, než předpokládáme, že se
bude při tom přihlížeti k tomu, aby
tato reforma byla hospodářsky a sociálně
nutná, aby byla prováděna, je-li spojena
s vyvlastněním, za plnou náhradu pravoplatného
vlastnictví, vedle toho, aby plně zůstala
zachována národní država a zvláště
také, než dojde k nucenému vyvlastnění,
aby se usilovalo o volnou dohodu. Co jsme však dosud zažili
pod jménem pozemkové reformy, není často
nic jiného než svévolné rozbíjení
vzorných hospodářských podniků,
jest bezohledné vyvlastňování za směšnou
cenu, což bylo by možno nazvati téměř
konfiskací, které mělo v zápětí
často zničení statisíců existencí,
jejichž otcové již nacházeli práci
na těchto vyvlastněných statcích.
Jest to znásilnění velmi často i po
stránce národní, vedle toho znásilnění
slova pozemkové reformy. Zdůraznili bychom, že
se často úplně přehlíží
jmenovitě otázka hospodářsko-sociální.
Ze zabrané zemědělské půdy
1,229.000 ha bylo dosud přiděleno 419.000 ha, jak
zní výkaz pozemkového úřadu,
373.000 ha bylo přiděleno 278.000 uchazečům
v drobném přídělu. Jednotlivec dostal
tedy průměrně 1·34 ha půdy. To
jest plocha půdy, která úplně vylučuje
racionelní hospodaření, která ani
nemůže plně zaměstnati toho, kdo ji
dostane, a nezajišťuje ani jemu a jeho rodině
dostatečnou výživu. To je systém, jmenovitě
jestliže ona výměra klesne ještě
pod průměr - a to musí býti častokráte
- který bychom mohli porovnati přímo se systémem
rodinných zahrádek, tedy hospodářsky
najisto žádná výhoda.
Dále se musíme při tom zmíniti o odporné
otázce přídělů zbytkových
statků. Do 31. března 1927 bylo utvořeno
1292 zbytkových statků s celkovou výměrou
107.000 ha, tedy o průměrné velikosti 87
ha. Musíme zajisté přiznati, že hospodaření
se zbytkovými statky patří mezi nejsmutnější
zjevy činnosti pozemkové reformy. Předseda
pozemkového úřadu prohlašuje, že
v úřadování pozemkového úřadu
není vůbec žádných tajností.
Avšak ponechávání, přidělování,
postup při tomto přidělování,
účast různých českých
spolků v německém jazykovém území,
příděl, jak slyšíme, také
poslancům, lidem jimi nastrčeným a příbuzným,
to vše má v sobě něco tajuplného.
Očekáváme, že v této věci
bude zjednáno úplné jasno. Příděl
neděje se ovšem podle účelů hospodářských,
nepřiděluje se naprosto podle kvalifikace hospodaření,
nýbrž podle politického a národního
přesvědčení a příslušnosti
dotyčného občana. Na statky přicházejí
jako noví páni osoby nezpůsobilé,
častokráte nemající ani náležité
o provozního kapitálu a následek toho jest
téměř vždy špatné hospodaření
nejhoršího druhu. Zajisté není účelem
sněmovního zpravodajství vyvolávati
sensace, avšak musíme konstatovati, že nemůžeme
přejíti bez povšimnutí přes zprávy,
které se po této stránce objevují
v tisku a ve veřejnosti, nýbrž že od tohoto
zpravodajství očekáváme přesné
vysvětlení.
Jednu věc chci zvláště zdůrazniti,
a to rozdíl mezi cenou záborovou a novou cenou přídělovou.
Nehledě k tak zvanému prodeji z volné ruky,
k němuž docházelo při pozemkové
reformě, pozemkový úřad převzal
jednak pro příděl, jednak k postátnění
asi 435.000 ha zemědělské půdy a 250.000
ha lesů. Vezmeme-li za základ náhradovou
cenu podle náhradového zákona, která
činí sotva desítinu skutečné
hodnoty, počítáme-li opatrně, docházíme
k částce přes miliardu korun, kterou dluhuje
pozemkový úřad bývalým majetníkům
pozemků, kdežto skutečná cena převzatého
majetku činí 10 miliard. V rozpočtu nemáme
nikde čísla, které by podávalo o této
věci vysvětlení. Nikde nenajdeme úrokovou
službu, která podle náhradového zákona
má činiti 4%, a amortisaci této pohledávky,
která má činiti půl procenta, za příděl
stejné plochy soukromníkům nebo i požaduje-li
jí stát také pro sebe. Předseda pozemkového
úřadu odhaduje cenu přídělů
téměř na 2 miliardy, tedy překupnický
zisk pozemkového úřadu činí
nejméně jednu miliardu. Kdo však pátrá,
kde tato obrovská částka zůstala,
neslyší nic než nejhlubší mlčení
a snad najde tajuplné temno. Žijeme prý v demokratickém
státě. Opominutí takovéto zprávy
jest zjevem, který by měl býti v demokraticky
řízeném státě nemožný.
Chci zdůrazniti jinou okolnost. Předseda pozemkového
úřadu nazývá velikým úspěchem
pozemkové reformy rozdělení zemědělských
latifundií. Přes to pozemkový úřad
sám tvoří opět nové latifundie,
nová zemědělská hospodářství,
jež musíme považovati za latifundie. Máme-li
případ, že jedné české
straně, jak se ve zprávě praví, že
jednomu družstvu bylo přikázáno 26 dvorů
ve výměře téměř 4000
ha, nebo že jinému družstvu, které se
nově utvořilo, bylo přiděleno 17 dvorů,
jest to prostě zřizování nových
latifundií, často na útraty právě
oněch latifundií, které byly po staletí
ve společenstevním držení, které
však nehledě k tomu, že se na nich vzorně
hospodařilo, byly naprosto ve službách účelů
kulturních, vědeckých a humánních.
Měří se tu rozhodně dvojím
loktem, a musíme to nazvati přímo národohospodářským
hříchem, ruší-li se staré vyzkoušené
věci a zavádějí-li se na jejich místo
často věci nové, nezpůsobilé
k životu. Žádáme, aby v tomto případě
množství církevních společenství
v zájmu své kulturní, hospodářské
a humánní činnosti zůstalo i nadále
nerušeným držitelem.
V popředí veškeré pozemkové reformy
stojí však v poslední době úmysl
pozemkového úřadu provésti pronikavou
reformu lesní. Tím, že Československo
pojalo do pozemkové reformy také lesy, jde dále
než všechna opatření jiných států
ve věci pozemkové reformy. Nedělá
to ani Rumunsko, ani Jugoslavie, kde byla přece učiněna
radikální opatření, pokud jde o pozemkovou
reformu. Naše lesy jsou pokládány na celé
pevnině, jak se musí uznati, za prvotřídní
pro své konservativní hospodaření
a pro svá skvělá lesnická zařízení.
Předseda pozemkového úřadu to sám
jistým způsobem připouští. Proto
měli bychom se z tohoto majetku radovati a majíce
takové vzorné lesy, neměli bychom vůbec
nic měniti. Avšak působí to dojmem,
že nejde o to, nýbrž opět jen, aby jednotliví
žádostiví činitelé byli ukojeni
nějakým nespravedlivým způsobem. Jako
prvý a téměř jediný důvod
pro zahrnutí lesů do pozemkové reformy uvádí
se nutnost rozšířiti státní lesy.
Československo mělo od počátku ve
svém vlastnictví 15% státních
lesů. S tím, co stát zatím k tomu
přibral, bude to činiti jistě 20%. Ze
všech států, kde vidíme řádné
lesní hospodářství, jest výměra
tato překročena jen v Německu, kde je 34%
státních lesů. Francie, Anglie, Švýcarsko,
Španělsko mají daleko menší procento
státních lesů. Dovolává-li
se však pozemkový úřad jako vzoru právě
Německa, musili bychom mu doporučiti, aby napodobil
také ostatní pozemkové zákonodárství
v Německu a vyvlastňoval jen za plné ceny
a jen tam, kde jsou pro to dobře uvážené
hospodářské důvody. Výměra
státních lesů sama není dostatečným
důvodem pro lesní reformu a naprosto již nikoliv
za ceny, které se podobají daleko více konfiskaci
než náhradě. Pozemkový úřad
platí za 1 ha 800 až 1500 Kč, kdežto jinak
se platí za 1 ha průměrně 8000 až
10.000 Kč.
Pak se zde naskytá rozhodně také otázka,
je-li stát vůbec způsobilým podnikatelem
v porovnání se soukromým podnikatelem? Na
tuto otázku, to víme všichni, musíme
odpověděti jen: nikoliv, i pokud jde o lesní
hospodářství. Jestliže rozšířené
státní statky vykazují v Čechách
z ha pouze 276 Kč výtěžku, na Slovensku
jen 135 Kč a na Podkarpatské Rusi dokonce jen 24
Kč, jest to čistý výtěžek,
který by žádná berní správa
při přiznání soukromému podnikateli
neuznala. Národohospodářská hodnota
výrobků státních lesů a statků
zůstává daleko za výrobky soukromého
hospodářství, jest naprosto nedostatečná.
Odmítáme tedy úmysl dalšího postátnění,
jak z důvodů národohospodářských,
tak také finančních. Ministr financí
Engliš prohlásil také v jedné
ze svých posledních řečí, že
státní podniky nemohou konkurovati s podniky soukromými
a že se stát pro soukromohospodářské
podnikání nehodí. Stát má se
zabývati, jak to bylo ustanoveno v zákoně
o úsporných opatřeních ve veřejné
správě, jen svou výsostní a dohlédací
činností, hospodaření však má
přenechati těm, kdo mu podle zkušeností
lépe rozumí, a to jsou právě soukromí
podnikatelé.
Odmítáme veškerou pozemkovou reformu, jak byla
dosud provedena, a to bez nás, také v proto, poněvadž
národně znamená pro nás rovněž
poškození. Mohl bych uvésti množství
výroků politických českých
vůdců, z nichž vysvítá, že
jediným účelem pozemkové reformy bylo
získati opět zněmčená území,
jak to nazývají. Nechci nyní uváděti
těchto výroků. Avšak řekl bych
toto: V celém souhrnu zákonů o pozemkové
reformě jest jediný zákon, který umožňuje
úpravu pozemkových poměru bez zásahu
pozemkového úřadu. Jest to zákon o
zajištění půdy dlouhodobým drobným
pachtýřům. Podle tohoto zákona mají
ti, kdo neměli v pachtu více než 8 ha zabraného
velkého majetku pozemkového, právo na příděl
v těchto zpachtovaných pozemků bez zprostředkování
pozemkového úřadu jen na základě
soudního řízení. Podle tohoto zákona
bylo přiděleno 80.000 ha, z toho Němci dostali
31.000 ha, tedy 38% a nikoliv 60%, jak nedávno
bylo tvrzeno v jedné řeči. Poměrně
vysoký počet německých uchazečů
o příděl drobných pachtů vysvětluje
se tím, že v německých pohraničních
územích jest počet drobných pachtýřů
větší než v území českém.
Z ostatních 540.000 ha půdy rozdělené
pozemkovou reformou nebylo německým uchazečům
přiděleno ani 20.000 ha. To jsou 3%, a v
tom jest také odůvodnění, proč
i s národního stanoviska odmítáme
činnost pozemkového úřadu až
do doby, kdy jsme vstoupili do vlády a nebéřeme
tedy za ni odpovědnost.
Jestliže pan předseda vlády prohlásil
nedávno ve své řeči o rozpočtu,
že nebylo v jeho intencích použíti pozemkové
reformy pro účely národní, nechci
zde proti tomu polemisovati. Musím však konstatovati,
že skutečné poměry jsou v rozporu s
tímto úmyslem předsedy vlády. Zemědělská
pozemková reforma jest prý téměř
skončena. Náš les, pokud zůstal ještě
uchráněn před mniškou, nechť pozemkový
úřad ponechá i dále jako jednu z našich
největších držav a přírodních
krás. Zemědělská pozemková
reforma znamená již dosti bezpráví,
hospodářského nerozumu a sociálního
znásilnění. Nepřejeme si, aby pozemková
reforma, pokud se týká lesů, šla toutéž
cestou. Jak jsem již s počátku prohlásil,
očekáváme, že pozemkový úřad
co nejdříve podá skutečně přesnou
zprávu o dosavadním provádění
pozemkové reformy a bude se odpovídati. Učiní-li
to vše pozemkový úřad, domnívám
se, že splnil svůj účel a bude nejlépe,
zmizí-li co nejdříve s povrchu zemského.
(Potlesk poslanců něm. strany křesť.
sociální.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Kaňourek. Dávám mu slovo.
Posl. Kaňourek: Slavná sněmovno! Ve
všeobecné jakož i nyní ve specielní
debatě o státním rozpočtu na příští
rok nesly se řeči všech řečníků
z oposičního tábora tím tónem,
který je znám dávno z komunistického
tisku. Tato vláda je označována jako kapitalistická,
dělnému lidu nepřátelská a
krajně reakční. Chci se dotknouti na začátku
své řeči vší té nepravdy,
která do omrzení trvale tiskem i slovem mluveným
se roznáší, aby rozjitřovala naše
konsolidující se poměry. Nahlédneme-li
blíže do úseku, kde sedí poslanci vládních
stran, a zejména pohlédneme-li do vnitřního
složení klubu poslanců české
lidové strany, dojdeme k tomu přesvědčení,
že dvě třetiny její členů,
kteří dnes zde zastupují drobný, dělný
pracující lid, jsou právě tak velcí
proletáři, jako v řadách socialistických
a komunistických. Podobné sociální
složení má zajisté i německá
strana křesťansko-sociální a bratrská
strana ľudová na Slovensku. Političtí
živnostníci nepředstavují také
žádný těžký kapitál.
Chudý český střední živnostník
z našeho malého města nemůže nám
býti jeho představitelem. Každý, chce-li
býti spravedlivým, musí uznati, že velmi
silné procento representantů drobného chudého
venkovského lidu je i ve straně republikánské.
Tedy tvrzení, že tato vláda je kapitalistická
a lidu nepřátelská, s praktického
hlediska můžeme odmítnouti, jelikož na
straně druhé vysvítá pravda, že
ani mnozí proletáři z řad lidového
klubu a řekněme se strany živnostenské
nesnesou přirovnání s fidélním
životem dnešních socialistických a mnohých
komunistických vůdců. Tedy po této
stránce chtěl jsem se dotknouti této nepravdy.
Snahou naší československé lidové
strany jest, jíti za hospodářským
a kulturním povznesením celého národa
a státu, tedy s hlediska lidové strany k hospodářskému
povznesení českého venkova. Hospodářské
a kulturní povznesení českého venkova
jest věc, která se týká základní
otázky celého státu, jak to předloni
vyslovil v anglické sněmovně známý
Jonathan Stift, když pravil: "Rolník, jenž
se přičiní, aby rostly dva klasy tam, kde
dosud rostl jeden, více vykonal pro blaho pozemské
než všichni politikové a filosofové své
doby." Jinými slovy to řekli naši básníci,
veliký Sládek, Bráf, Sušil, dr Ant.
Koťátko v "Agrární otázce"
a řada jiných, a konečně náš
známý populární básník
oceňuje tutéž práci slovy: "Často
chudá pastuchova chyška více pro vlast může
dělati nežli tábor, z něhož válčil
Žižka."
Blahobyt venkova, slavná sněmovno, prýští
z výnosu půdy a proto se musíme snažiti,
aby ti, kteří se prvovýrobou v tomto státě
zabývají, byli dokonale vzděláni,
čili aby řádným způsobem půdě
rozuměli a tak dovedli z ní, obrazně řečeno,
vytěžiti tolik, aby tam, kde rostl klas jeden, rostly
klasy dva. Proto s uspokojením naše strana kvituje
položku ve státním rozpočtu na lidové
hospodářské školství, která
letos jest o 600.000 vyšší než roku loňského
a jest preliminována v rozpočtu částkou
4,200.000 Kč. Loni jsem se s tohoto místa dožadoval
reorganisace těchto škol, aby podle přání
našeho katolického venkova vyučování
se nekonalo v neděli dopoledne mezi službami božími,
aby do škol jako povinný předmět bylo
zavedeno vyučování náboženství,
a aby školy tyto byly lépe obsazeny odborně
vzdělanými učitelskými silami. Přes
to však pokládám dnes po nabytém ročním
pozorování tento typ hospodářských
škol za přechodný. Z prakse a na přání
našich malorolníků a středních
zemědělců budeme se domáhati a pracovati
pro odbornou hospodářskou školu dvouroční
s povinnou šestiměsíční návštěvou
v roce. Jedině tento typ zimní hospodářské
školy může dáti našemu zemědělskému
dorostu z teorie a prakse, čeho potřebuje.
Bez praktického vyučování není
možné řádné zemědělské
vzdělání. Slabina lidových hospodářských
škol spočívá právě v tom,
že není možné vyučování
v praksi a že většina učitelů jsou
právě jen teoretiky. Zaříditi tyto
školy tak, aby měly své menší hospodářské
celky a statky, není pro veliký náklad u
nás možné. Proto bude nejlépe, když
postupem doby tento typ lidových hospodářských
škol splyne s odbornými školami hospodářskými,
a když číslo 115 odborných hospodářských
škol doplníme do té výše, aby všecky
naše soudní okresy, které mají převážně
zemědělské a malozemědělské
obyvatelstvo řádně takovými školami
byly vybaveny, a to již z těch důvodů,
že tyto řádné odborné hospodářské
školy podle zákona z r. 1926 musí míti
řádně kvalifikované síly, inženýry
s řádnou tříletou praksí. Návštěva
těchto škol, z nichž jedna připadá
na 47.000 obyvatel, nechť jest stejně povinná
jako u lidových hospodářských škol,
totiž od 14 do 16 let. Ať do těchto škol
se zase zavěsí kříže a zavede
povinné vyučování náboženství,
chceme-li si uchovati mravně zachovalý zemědělský
a malozemědělský dorost. Zde bychom také
neradi viděli, aby snad jako dosud na mnoha místech
při výchově naší zemědělské
mládeže dělal se určitý, řekněme
politický nátlak, třeba i se strany našich
koaličních spojenců.
Tento mnou uvedený peníz pro lidové hospodářské
školy na příští rok mohlo by ministerstvo
školství, jakož i ministerstvo zemědělství
použíti klidným vývojem k větší
podpoře těchto odborných hospodářských
škol. Pan rada Procházka z českého odboru
rady zemědělské již loni trpce si mně
stěžoval, že pokud se týče podpory
našeho lukařství a pěstování
pícnin, jsme na tom hůře v osvobozené
vlasti než za starého Rakouska. Ostatně pan
rada potvrdil jen starou pravdu. Nesoběstačnými
jsme zejména při produkci pěstování
léčebných pícnin. Velké peníze
odcházejí nám ze země právě
na tato semena, s jejichž pomocí můžeme
vytvořiti celou řadu tučných hospodářských
krmiv a tím zlepšiti zase kvalitu výroby živočišné.
Zde v rozpočtu je pamatováno na to celkem proti
loňskému roku zvýšenou číslicí
205.000 Kč, do čehož je zařazeno tuším
asi 25.000 Kč na podporu pěstování
léčivých bylin. I tento peníz vřele
vítáme, a to proto, že po stránce sociální
pěstování léčivých bylin
má tu vlastnost, že při této práci
mohou býti zaměstnáni na venkově osoby
slabší konstrukce a osoby staré, které
jinak pro těžkou práci už se nehodí.
Konečně dostatečná výroba animálních
léčiv je pro stát i zdraví lidu velice
důležitou, jak to vidíme v Německu,
které nám sem dováží za těžké
tisíce tento zdravotní léčivý
artikl.
Nepatrná je položka 608.000 Kč, určená
na podporu lnářství v našich nejchudších
horských krajinách. Rozvoj automobilismu staví
nás před zcela novou otázku, jakou kulturu
budou pěstovati naše horské kraje, až
po našem ovse klesne ještě více poptávka.
Bude to asi zase jen len a proto u lnu a zemědělského
lnářství musíme se domáhati
zlepšené ochrany, které dosud postrádáme.
Jakou důležitost má v našem státě
bramborářství, posoudila slavná sněmovna
v různých debatách již při katastrofách
loňského roku, jakož i roku letošního,
kdy je úroda a sklizeň celkem dobrá. Jak
blahodárně taková úroda působí
nejen na pěstitele-malorolníka, nýbrž
i na toho, kdo brambor používá, jakož
i u velké řady dělnictva, které jeho
zpracováním a dobýváním a skládáním
zaměstnává! Dobrá letošní
sklizeň bramborů učinila v letošním
podzimu v horských krajích a na Českomoravské
vysočině poměry dělnictva snadnější,
neboť mu usnadnila výživu a práci. Naše
bramborářství, slavná sněmovno,
má ale řadu velkých nepřátel...
(Hlas: To jsou ti, kteří je nechtějí
jísti!) Že je máme asi všichni rádi,
to dokazuje parlamentní restaurace, kde nikdo bramborem
nepohrdne.
Naše bramborářství má řadu
nepřátel, zejména co se týče
hrozných, děsivých a řekněme
epidemických chorob, proti kterémuž nepříteli
musíme se brániti organisovanou silou. Naše
bramborářské organisace musí vědeckými
prostředky tyto choroby potírati a musí se
také starati o to, aby trvale pěstovaly novou, lepší
a dokonalou sadbu, která by zdegenerované brambory
nahradila, aby tím produkce stála na výši
doby, a proto položka 150.000 Kč ve státním
rozpočtu je zajisté spravedlivá, poněvadž
se netýká jen zemědělce, nýbrž
zasahuje všechny konsumentské vrstvy v našem
státě.
Stejně jako letošního roku je pamatováno
položkou 1,465.000 Kč na sprostředkování
práce a odměňování věrných
služeb. Před 2 lety na odměňování
věrných služeb, jak jsme seznali, ve státním
rozpočtu nebylo vůbec pamatováno. Za starého
Rakouska měla dotaci zemědělská rada,
která slušným způsobem podporovala a
odměňovala zejména zemědělskou
čeleď, která 10, 15 let a případně
celý život věrně na jednom místě
sloužila jednomu hospodáři a s ním splynula
takřka v jeden rodinný celek. Aby tyto ideální
poměry se opět navrátily, je třeba,
aby tato akce byla s hlediska státu náležitě
chápána.
Zde chci říci, že my lidovci jako jinde tento
problém řešiti chceme se stanoviska svého
solidaristického nazírání na sekulární,
věčné náboženské pravdy.
Ujímáme se řádným způsobem
dělníků trpících a všichni
naši zástupci, třeba by to byl živnostník,
gážista, rolník nebo kněz, když
jde o spravedlivé požadavky dělného
stavu, na př. zemědělského dělnictva,
jsou nuceni v zájmu kázně a solidarity zvednouti
pro tyto požadavky ruku. A ostatně není ani
jinak možno, vždyť církev, která
za hříchy do nebe volající označuje
zadržování mzdy dělníkům
a utiskování vdov a sirotků, nemůže
zde zaujímati jiné stanovisko, proto i tuto položku
ve státním rozpočtu pro příští
rok vřele vítáme.
Zde chci však poukázati na ošklivý žurnalistický
zjev u nás. Jsou to pověstné články
v socialistickém tisku o známé anabasi 73
zemědělských dělníků,
kteří prý byli svým zaměstnavatelem
vykořistěni a vyštváni, z nichž
dva se konečně ze zoufalství střelili.
Páni ze socialistického tisku tuto lživou zprávu,
kterou ministerstvo soc. péče se vší
přesností vyšetřilo a zjistilo jako
lživou, nedovedli poctivě odvolati, aspoň jsem
v žádném večerním listě
mimo Stříbrného "Večerní
List" odvolání nenašel. Chci zdůrazniti,
že je to žurnalistická nepoctivost, která
má jen ten cíl, štváti proti sobě
třídy a brániti konsolidaci státu
a vyvolávati nové sváry tam, kde je jich
nejméně potřeba. (Posl. Chlouba: To je
strunkovický problém!) Náhodou ne, je
to problém celostátní a také stavovský.
V položce na potírání motolice a distomatosy,
která po mokrém roku 1926 se objevila a řádila
ve velkém rozsahu, je povolen 1 mil. Kč. Český
jih a zejména vesnice na Blatensku a v kraji budějovickém
skutečně byly postiženy a není to k
smíchu, když řada takových chudých
domkářů, kteří ve svém
chlévě chovali jednu kravičku, na níž
závisí existence celé rodiny, nebo dvě
kravičky a kozu, přišla o takový nadějný
kus, který hleděli odprodati. To byly zjevy velmi
drastické a ukazuje to sociální cítění
právě naší vlády, která
tyto částky na potírání této
zhoubné choroby, jejíž následky postihovaly
ve veliké míře právě chudého
domkáře a malorolníka, povolovala. To je,
velevážení pánové, sociální
cítění, které dnešní koalice,
podle vašeho rčení "kapitalistická",
prokázala. (Výkřiky komunistických
poslanců: Ta má toho sociálního cítění!)
Řada domkářů a malorolníků,
sedících v těchto úsecích (ukazuje
na lavice poslanců socialistických a komunistických)
dokazuje svou přítomností, že nic
protidělnického a protilidového tato vláda
nedělá, a mohu vás ujistiti, kdyby takové
protilidové zákony tato vláda dělala,
pak bychom dávno my malorolníci z těchto
úseků odešli. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Po této stránce se nic nedělá
proti lidu.
To především a nejlépe ukazuje zkonsolidované
poměry ve státě, že ubývá
nám nezaměstnaných a že důvěra
ve stát je povznesena. Stavebním ruchem zaměstnáme
statisíce nezaměstnaných a připadá
mi, že vládě, kterou nazýváte
kapitalistickou, příštím rokem se podaří,
že ve svých výkazech, co se týče
nezaměstnanosti, nebude udávati žádná
čísla. K tomu cíli směřujeme,
abychom každému dali práci a aby se v tomto
státě cítil spokojeným. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Dále chci poukázati ještě na jedno.
(Výkřiky komunistických poslanců.
- Hluk.) Tímto křikem se zcela nic nevyřídí.
Nemůžete mé vývody popříti,
nikdo z nás proti dělnictvu není nepřátelsky
zaujatý. Není to možné. V našich
lavicích sedí dělníci právě
takoví, jakými jste dělníky vy. (Výkřiky:
Ujímáte se dělníků a zbavujete
je sociálního pojištění!) Poněvadž
ti dělníci si toho nepřejí. (Výkřiky:
Poněvadž nemohou platiti, co žádáte!)
Toho dělníka nemůžeme přece
zamořiti, poněvadž nás prosí,
aby byl této povinnosti zbaven, neboť si na ni prostě
nevydělá. (Výkřiky.) Pánové,
jak jste důslední! Existence zemědělského
dělníka záleží na dobré
existenci zemědělce, jeho zaměstnavatele.
Hleďte pozvednouti existenci zaměstnavatele a lépe
se povede dělníkům.