Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ve vysvětlivkách na str. 14 sešitu skupiny II, § 1, je uvedena položka 1,900.000 Kč na stavbu skladiště a obytného domu v Hostivaři. Zajímalo by nás, jaké důvody vedly ministerstvo financí, aby byla koupena sušárna pana Čapka v Hostivaři a za jakou cenu. Často s těchto míst slyšíme ze státotvorných stran mluviti o demokracii a zájmu republiky a prospěchu lidu tohoto státu. Říká se jako za Rakouska: "Vše pro lid" - jako Franc Josef říkal "Vše pro dítě". V praksi to ovšem vypadá jinak. Daně a všechna břemena nese pracující třída ať v městě anebo na venkově, ale žádá-li vládu ten lid, aby ve prospěch lidu a tím i státu něco vykonala, to už vláda demokracii nezná. Obyvatelstvo jižních Čech žádá stavbu trati Plzeň - Brno s přípojkami Tábor - Mladá Vožice a jiné trati, ale všechny žádosti a petice se házejí do koše. Na tyto důležité věci nemá vláda peněz, ale na kanony, ruské emigranty a různé fondy disposiční, na zkrachované banky, luxusní podniky atd. se vyhazují miliony. Lid musí jenom platiti, ale nesmí nic chtíti. Obyvatelstvo musí čekat, až si na to železnice vydělají.

Podle zákona 404/22 a vlád. nař. 206/1924 byly železnice postaveny jako obchodní podnik a v důsledku toho ustanoven t. zv. správní sbor při ministerstvu železnic k řízení tohoto podniku. Zřízení tohoto správního sboru je však charakteristické pro naše poměry tím, že všichni členové tohoto správního sboru jsou odboroví přednostové jednotlivých departementů, jejichž obchodní vedení železničního podniku spočívá v tom, že jednotlivě své návrhy, vypracované podřízenými úředníky, si jdou sami o poschodí níže do správního sboru schvalovati. Za tuto namáhavou práci, vykonávanou v úředních hodinách vždy v úterý a v pátek, dostalo se jim po 36.000 Kč mimo presenční známky za každou schůzi, která činí 100 Kč.

Tomuhle se říká u nás obchodní vedení podniku a zjednodušení administrativy, a při tom je zvlášť zajímavé, že v tomto správním sboru ministerstva železnic zasedá také zástupce ministerstva financí, které neustále zdůrazňuje, aby se šetřilo. V tomto případě se však nešetří. Zde je viděti solidaritu byrokratů. Zde nikoho z těch věrně milujících republiku nenapadne, aby se pozastavili nad tím, jak si vysoká byrokracie dává krvavě platiti to své falešné vlastenectví. Připočítáme-li ke služnému, které činí 78.000 Kč a činovné 15.000 Kč, ještě za členství ve správním výboru 36.000 Kč, kromě ještě jiných funkčních přídavků, přijde takový vlastenec byrokrat na 160.000 Kč sotva za 4 hod. práce denně. Naproti tomu zřízenec za 336 hodin práce za 28 dní dostane také 750 Kč měsíčně. Je však viděti, že dobře placení byrokraté se snaží vládě odvděčiti tím, že to, co dostávají, chtí vynahraditi na nižších kategoriích nejen u železnic, ale u všech státních podniků a úřadů. Proto se přišlo se zákonem čís. 286, který měl za účel racionalisovati. Je smutné, že tento zákon byl schválen socialistickými stranami. Důsledky toho jsou již také patrny. Průvodčí a strojní personál staničně dopravní na místo 192 hodiny za 28 dní musí pracovati až 336 hodin za 28 dnů. Je to přímo protizákonné a věci jdou tak daleko, že je upíráno volno a zákonná dovolená.

V dílnách po restrikci zbylý personál musí pracovati přes čas za odměnu podle starých platů. My jsme na tyto důsledky poukazovali, ale vláda, v níž brali socialpatrioté účast, prohlašovala to za nutné, aby tím mohla býti odčiněna křivda ze zákona 394, a tehdy jste vydali heslo "Méně zaměstnanců, ale lépe placených". Co jste pod tímto heslem slibovali? Slibovali jste vrácení 20% snížených drahotních přídavků, přídavků na děti a manželky podle zákona 394 a slibovali jste převedení všech smluvních zaměstnanců do stavu stálých, odčinění křivd na staropensistech. Jak jste to provedli? Zákonem č. 103/26 zatím co jste zvýšili vysoké byrokracii platy, které měla zákonem č. 394 upraveny až na 45.000 Kč, přidali jste jí nových 30 - 48.000 ročně mimo jiných funkčních přídavků, které jsou vždy důvěrně vysoké byrokracii vypláceny. Naproti tomu snižujete dávno již nedostatečné platy sociálně slabších kategorií státních a železničních zaměstnanců.

Po stránce práv zrušili jste tímto zákonem automatické definitisování a povyšování, a místo co jste měli likvidovati kategorii smluvních zaměstnanců, ještě ji rozšiřujete.

Otázku staropensistů jste nechali nerozřešenu. Tito lidé podle vašeho názoru mohou býti živi za 180 až 300 Kč měsíčně.

Nám povaha zákona č. 103 byla jasná a proto jsme se v soc.-politickém výboru snažili zmírniti reakční tendenci. Podávali jsme opravné návrhy podle požadavků zaměstnanců, které se srovnávaly s návrhy, se kterými sociálpatrioté chodili na volební schůze. A tehdy státním a železničním zaměstnancům slibovali, že bez splnění těchto požadavků nemůže vláda počítati s jejich podporou. Ve vašich časopisech jste vyzdvihovali, že existenční minimum musí obnášeti 12,000 Kč a přes to, že to byly i vaše požadavky, ale podané jenom námi jako opravné návrhy k vládnímu návrhu č. 100, postavili jste se proti našim návrhům a tím i proti požadavku ústředního výboru důvěrníků železničních. Tuto vaši práci a postup při projednávání zákona nepovažují státní a železniční zaměstnanci za súčtování s reakcí zprava, jak Brodecký napsal do "Přílohy Železničního zřízence" č. 18 o své velké řeči v parlamentě dne 17. června 1926.

Tehdy kol. Brodecký útočil na kol. Čermáka, který vyzdvihl, jakou ponesou odpovědnost před zaměstnanci. Brodecký tehdy posílal nás do Ruska a poukazoval, že měl příležitost mluviti s hlavním redaktorem "Trudu", ústředního svazu rudé odborové internacionály, který prý také řekl, že prostě finanční poměry našeho, t. j. ruského, státu nedovolují další zvýšení platů, alespoň pro tuto dobu.

Je nutno srovnati tabulky, jak v Rusku vláda dělníků a rolníků, tedy vláda proletářská, řeší tyto poměry a jak se snaží, aby zlo páchané na pracující třídě v době předválečné, za carského režimu, bylo odčiněno a křivdy aby byly odstraněny.

Mám zde tabulku z r. 1913 a 1926: Okresní přednosta, který r. 1913 měl - je to zaznamenáno v dolarech - 140·1 dol., má nyní 141·9. Strojvůdce, který měl r. 1913 58·6 dol., má nyní 72·2, což na našich penězích dělá asi 2418·70 Kč, přepočítáme-li dolar podle dnešního kursu dolaru 33·50 Kč. Mazač, který měl r. 1913 16·6 dol., má nyní 41·1 dol., což v korunách dělá 1376·85 Kč. Okresní přednosta měl r. 1913 134·7 dol., nyní má 129·1, a traťový dělník, který měl r. 1913 9·3 dol., má nyní 22·8 dol. Telegrafista, který měl 17·8 dol., má nyní 32 dol., telefonista, který měl 15·9 dol., má nyní 26·7 dol. To bych odpověděl p. kol. Brodeckému, který poukazoval na to, že i v Rusku dělají podle finanční možnosti, podle toho, jak to poměry státu dovolují. To je právě charakteristické, z jakého hlediska vychází právě vláda dělníků a rolníků. Přednostovi služebního odvětví, který měl za carského režimu 350 dolarů, což dělá na našich nynějších penězích 11.725 Kč, byl snížen plat na 175·3 dolaru, tedy na 5872·55 Kč. Vláda dělníků a rolníků vychází tedy ze stanoviska, jestliže dělníku, který má třebas četnou rodinu, musí stačiti 39 dolarů, nebo 60 anebo 100 dolarů, musí stačiti i takovému úředníku, který mluví o vlastenectví, o lásce k vlasti, k existenci 5872 Kč.

Z uvedených údajů je vidno, že nynější mzdy nejsou všestranně nižší mezd předválečné doby, nýbrž že v některých případech tyto i převyšují. Hlavní věc je, že dnes již není viděti takové nepřípustné rozpětí mezi honorováním vedoucího personálu a honorováním jednoduchého dělníka v dopravě železniční. Konečně je nutno si uvědomiti, co znamená mzda. Mzda je vlastně hodnocení práce, kterou každý vydá, ať je to manuelní ať práce duševní. Ale fakt je, že mzda je základem existence každé rodiny. A jestliže se zde neustále mluví o zhodnocení služby, aby bylo jaksi hodnoceno školní vzdělání atd., krásná věc to je, ale přece musíme se tázati, proč mají rodiny zřízence, jeho manželka a děti býti odměňovány méně, než jsou odměňovány manželky vysokých byrokratů. Ty nesou přece státu a republice zrovna takový prospěch, jako manželky prostých zřízenců a dělníků. Je fakt, že podle platů také vypadají poměry rodinné v každé domácnosti. Podstata mzdové politiky spočívá právě v tom, že sleduje účel, aby se nižší kategorie stále více přibližovaly kategoriím vyšším až do vyrovnání. Ovšem to je v Rusku, aby bylo rozuměno, to není zde.

S obrovským rozmachem výrobních sil SSSR vykazují také mzdy všech dělníků a služebníků rok od roku neustále stoupání. Toto je také znatelné u železničního podniku, v jemuž jsou zrovna tak jako velkoprůmyslu každoročně na základě vypracovaných plánů v přikazovány stále větší a větší peněžní fondy pro vyplácení mezd. Tímto způsobem se luští prakticky jeden z největších úkolů sovětské moci, komunistické strany a odborů: zlepšení v hospodářského postavení pracujících bez ohledu na celou řadu těžkostí pro sovětskou Unii, která jest obklopena se všech stran kapitalistickými zeměmi. A v tomto ohledu kráčí dělnická třída v SSSR jistým krokem kupředu, aniž by zapomněla jen jediný okamžik, že za tyto vymoženosti a úspěchy má děkovati jen vítězství říjnové revoluce, jejíž 10leté jubileum by mělo býti oslavováno pracující třídou celého světa. Ještě pro posouzení věci je nutno zdůrazniti, že nejsme tu jenom my komunisté, kteří zdůrazňujeme poměry v SSSR, ale jest jisté, že i delegáti, kteří jsou vysíláni do Ruska, nepřátelé komunistické myšlenky, nepřátelé SSSR, přesvědčili se o těch poměrech a jsou potom nuceni konstatovati podobné věci, jako konstatoval předseda svazu družstevního, sociální demokrat Jirásek, který říká, jak se v Rusku pracuje ke snížení cen. Vláda zřídila národohospodářskou společnost, která za součinnosti státních organisací, odborových organisací a družstevních zástupců stará se o snížení cen, aby dělníci a rolníci lépe mohli býti živi. Tady je viděti, že ruská vláda se nejen snaží, aby se platy zaměstnancům a dělníkům zvýšily, nýbrž i na druhé straně aby také ceny životních potřeb klesly. Tehdy také kol. Brodecký na adresu soudr. Čermáka řekl: "Odpovím krátce: My můžeme tento zákon - t. j. zákon č. 103 - předložiti svým stranníkům a všem státním zaměstnancům s klidným svědomím, aby z něho viděli, že to, co jsme slibovali, jsme také splnili," - A dále: "My jsme ochotni tak, jako vždy za to, co děláme, vzíti také plnou odpovědnost." Jestliže nás tehdy posílal do Moskvy a vytýkal nám, že soustavně napalujeme proletariát, pak musíme říci panu Brodeckému a jeho státotvorným přátelům, že napaluje-li kdo státní a železniční zaměstnance, pak to nejsme my, kteří vždy a již tehdy i teď stále poukazujeme na zhoršující se poměry zaměstnanců a snažíme se tyto jejich neutěšené poměry zlepšit. My však víme, že toho se nedocílí za spolupráce s buržoasií, ale v boji proti ní. Zákon č. 103 neměl jiný cíl, než jednou pro vždy odstraniti následky sociálně reformních zákonů č. 541 a 222, docílených v době, kdy se ještě buržoasie i s vámi bála revoluční nálady dělnictva. Přes to, že povaha zákona 103 jest reakční, slibovali jste železničním zaměstnancům, že jejich požadavky nebudou zákonem 103 poraženy, naopak, že podle §u 210 budou jim nejenom jejich práva uchována, ale ještě více rozšířena. Tímto jste napálili zaměstnance a provedli jste nový podvod, na který železniční zaměstnanci doplácejí svým zbídačením.

Zde je příklad: Nežli byl zákon č. 103, kdy byl postup za 2 roky, tak zřízenec IV. platové stupnice za každé 2 roky postupoval o 448 Kč, nynější postup za 3 roky, - tedy o 1 rok je ta doba prodloužena - je 84 až 174 Kč. Ve III. platové stupnici byl dřívější postup za 2 roky též 440 Kč, nyní za 3 roky je 76 až 180 Kč. Podúředníci II. platové stupnice měli za starého zákona postup za 2 roky o 678 Kč, a nynější postup za 3 roky dělá u nich 100 až 225 Kč. Ano, při postupu těchto podúředníků do VIII. platového stupně bude míti tento podúředník méně o 50 Kč ročně, než měl před postupem, neboť postoupí o 750 Kč a srazí se mu 500 Kč z vyrovnávacího a 300 Kč z doplňovacího přídavku.

U pomocných zaměstnanců v I. služební skupině byl dřívější postup za 2 roky 315 Kč, nynější za 3 roky o 300 Kč. Ve II. služební skupině byl dřívější postup za 2 roky o 270 Kč, nynější postup je za 3 roky o 240 Kč.

Při odbourávání vyrovnávacích a doplňovacích přídavků jsou postupy takto: Je to u těch, kteří konečně na tom vydělali. Při prvém postupu měsíčně 6·83 Kč, při druhém postupu měsíčně 11 Kč, při třetím postupu měsíčně o 7 Kč, při čtvrtém postupu 3 Kč atd. U dílenského a topírenského stálého pomocníka, uvedeného v příkladě druhém, budou postupy následkem snižování vyrovnávacích přídavků a jiných srážek měsíčně tyto: Při prvém postupu měsíčně 5·47 Kč, při druhém postupu měsíčně 8·80 Kč, při třetím měsíčně 15·20 Kč, při čtvrtém měsíčně 15·20 Kč, při pátém 15·20 Kč atd.

Vládním nařízením č. 15 se ukázalo, že § 210 naprosto nestačil, aby vaše sliby mohly býti splněny. To, co jste slibovali, nebylo závislé na výkladu §u 210, nýbrž byla to otázka moci. Tuto moc představovala Exekutiva, která vám byla solí v očích, neboť těžko vám bylo bojovati proti svým vlastním činům, a proto vaše úsilí směřovalo nikoliv k vítězství železničářů, nýbrž k neúčinnosti Exekutivy. Jestliže železniční zaměstnanci prohráli svoje oprávněné požadavky, pak vinu na tom nesete vy, vůdcové reformistických organisací, kteří v době, kdy se boj rozvíjel a kdy vláda byla na ústupu, tento boj jste odvolali bez jakýchkoliv záruk jistoty a splnění požadavků vládou. Odvoláním boje je situace taková, že vládní nařízení č. 15, které mělo býti změněno tak, aby aspoň částečně vyhovovalo, podle prohlášení ministerského předsedy zůstane nezměněno a tím plán buržoasní vlády za podpory reformistických vůdců se prozatím zdařil. Vy všichni, vůdcové sociál-patriotických stran, před nespokojenými členy také útočíte na buržoasii, což ovšem nemyslíte vážně. Chcete-li, aby křivdy spáchané zákonem čís. 103 byly odčiněny, je možno tak učiniti návrhem společně všech socialistických stran, který by případně bojem musil býti prosazen.

V tom šetření se bude musiti státi náprava. Bude nutno šetřiti tam, kde toho je třeba. Na Wilsonově nádraží pro 43 vrátných je vykázána místnost 2 x 3 m veliká, plná plísně, ve které si tito ukládají jídlo a potřebné věci. Na druhé straně nádraží mají sice ještě jednu místnost, ale kdyby tam šli, jsou pokutováni. Zde, kde je ohroženo zdraví zřízenců, se šetří, na to peníze nejsou, ale na zařízení kancelářských místností pro přednosty a representačních místností jiných, to peníze jsou.

V bubenských dílnách železničních žádali zaměstnanci, aby byly vyčištěny záchodové stoky a zaskleno ve střeše několik tabulek, aby na ně nepršelo. Na toto peníze nejsou, ale zavésti kontrolní hodiny, ze kterých se bude platiti asi 18.000 Kč ročně, na to peníze jsou. Byrokraté ovšem podle sebe soudí a proto mají strach, aby dělníci nepracovali také jenom 4 hodiny denně a přicházeli do práce včas.

Slibovaná systemisace se neprovádí, a tam, kde provedena byla, znamená zhoršení pro zaměstnance, neboť počet systemisovaných se značně snížil, při čemž velký počet skutečně potřebných míst jest obsazen zaměstnanci smluvními. Systemisací kategoriím zřízeneckým a podúřednickým se znemožňuje postup do vyšších tříd.

Je také důležito, jak státní zaměstnanci se ohrazují, a jsem povinen, abych zde přednesl resoluci, která byla usnesena na veřejné schůzi kancelářských oficiantů, pomocníků a pomocných sil, konané dne 21. září 1927 v Modrém sále Občanského pivovaru na Smíchově, svolané Svazem státních a veřejných kancelářských zaměstnanců v Praze:

1. Protestujeme co nejdůrazněji proti způsobu stanovení počtu míst kancelářských úředníků III. a IV. služební třídy v jednotlivých resortech novou systemisací míst. Tato neposkytuje, mimo nepatrné výjimky v několika málo centrálních úřadech, kancelářským oficiantům vůbec možnosti dosáhnouti v dohledné době jmenování kancelářskými úředníky. Práce konané dnes kancelářskými oficianty a pomocníky jsou vesměs výše kvalifikované, rovné pracím, konaným úředníky IV., III. i vyšších služebních tříd. Žádáme proto, aby počet nově systemisovaných míst kancelářských úředníků byl ve všech resortech rozšířen do té míry, aby bylo umožněno všem kvalifikovaným kancelářským oficiantům ihned po skončení předepsané čekatelské doby (§ 7, bod 7 požitkového zákona) dosažení jmenování pragmatikálním úředníkem.

2. Žádáme, aby bylo provedeno ihned pensionování kancelářských úředníků, kteří mají vyslouženo, a na jejich místo jmenování kancelářští oficianti.

3. Žádáme, aby všem kancel. pomocníkům zaručeno bylo ihned po skončení tříleté pomocnické služby jmenování kancel. oficiantem bez ohledu na systemisaci míst a pak další normální postup.

Žádáme, aby systemisace kancel. pomocných zaměstnanců 1., 2. a 3. platové stupnice byla provedena nejméně v poměru 3 : 2 : 1, neboť při dnes stanoveném poměru 1 : 2 : 1 dvě třetiny pomocných kancel. zaměstnanců jsou odsouzeny živořiti při platech, které nestačí ani k úhradě nejnutnějších životních potřeb.

4. Žádáme, aby bylo zastaveno další přijímání pomocných sil - akordantů, volontérů atd. a všichni dnešní zaměstnanci těchto kategorií přejmenováni na kancelářské oficianty s platností ode dne nastoupení státní služby a s nárokem na další normální postup. Dnešní služební poměr, platy těchto zaměstnanců jsou přímo provokací a zneužíváním stagnace obchodu a průmyslu a s ním spojeného přebytku sil státní správou a ostudou naší administrativy.

Není možno pro nedostatek času, abych mohl poukázati na provedení systemisace u všech úřadů, ale chci jen částečně poukázati jen u železnic, jaký duch je zde zaveden a kam se tím míří. Jak jsem již v úvodu svého referátu řekl, stát chce zmenšiti počet definitivních a zvětšiti počet smluvních zaměstnanců Tak na př. ve služební třídě I. B. vidíme, že se ve III. stupnici zvýšil počet systemisovaných podle dnešního stavu z 10 na 28, ve IV. plat. stupnici ze 47 na 106, v V. plat. stup. ze 78 na 102, ale v VI. plat. stupnici, na kterou čeká nejvíce čekatelů, se to snížilo ze 193 na 102. Také u služební třídy II. - středoškoláci - ve III. stupnici se zvýšil počet z jednoho na 30, ve IV. ze 205 na 363, ale v V. stupnici je to sníženo a zejména v VII. plat. stupnici, na kterou čeká nejvíce čekatelů, je snížení z 3120 na 2995.

Totéž je u kategorií zřízeneckých. Tak na př. u průvodčích vlaků vidíme, že je sice ve III. plat. stupnici počet o 284 více, ale pomocných zaměstnanců je o 368 méně, celkem méně o 84. U výhybkářů - III. plat. stupnice - je snížení o 420, ale tam, kde jsou jako pomocní zaměstnanci méně honorováni, se počet systemisovaných míst zvýšil o 789. Je viděti, že systemisací jsou postiženy nejnižší kategorie, zřízenecké.

Mluvil-li pan min. předseda Švehla v rozpočtovém výboru, že je nesprávné vsugerovati státním zaměstnancům myšlenku, že je stát ošidil, řekl-li, že je faktem, že stát peníze, které na úpravu platů měl, také vydal, má také říci, komu se těch peněz dostalo, aby veřejnost, která byla poštvána proti státním zaměstnancům, byla informována. Ze samotného rozpočtu je patrno, že velké procento zaměstnanců nižších kategorií je zákonem čís. 103 poškozeno, neboť na vyrovnávacích přídavcích to činí u správních úřadů přes 15 mil. a u železnic podle rozpočtu 17 mil. Kč, ve skutečnosti přes 45 mil. Kč, o které zaměstnanci při postupech budou zkracováni.

Pan min. předseda se horšil na listy, které se pokusily znepokojovati státní zaměstnance a zdůraznil, že "takové věci dají se vyříditi nejlépe u zeleného stolu".

Zapomněl připomenouti, že jen se zástupci jím samotným volenými, bez splnomocnění zaměstnanců. Jak ta práce u zeleného stolu vypadá, přesvědčili se teď železničáři, neboť slibně započatý boj železničářů skončil bezúspěšně proto, že reformističtí vůdcové lezli k zelenému stolu.

Když byl uzákoněn zákon č. 103, proti němuž jsme zde v parlamentě bojovali, a o němž tu posl. Brodecký prohlásil, že za něj přejímá odpovědnost, tu byly buzeny iluse mezi železničáři, že podle §u 210 je zde jakási možnost, aby jejich požitky byly vyšší než požitky ostatních státních zaměstnanců, jak tomu bylo vždy dříve. My jsme před těmito frázemi varovali. Prováděcí nařízení, vydané pro železničáře, předstihlo však všechny naše obavy. Nedalo totiž ve smyslu falešných slibů, vyvolaných optimistickou interpretací §u 210, železničářům více nežli ostatním státním zaměstnancům, ale dalo jim ještě mnohem méně, nežli jim podle samotného hanebného zákona č. 103 náleželo. Řeknu otevřeně, že mám značné podezření, že ono prováděcí nařízení bylo smluvenou komedií mezi Švehlovou vládou a poslanci Brodeckým a Procházkou. Vláda dala úmyslně železničářům méně, nežli jim alespoň patřilo podle zákona, aby organisace byly nuceny bojovati o to, by se železniční zaměstnanci dostali alespoň na úroveň zákona, aby nemohli bojovati za splnění slibů, vyvolaných optimistickým výkladem §u 210. V exekutivě železničářů postavila se skutečně většina zástupců organisací na stanovisko, že se budou prosazovati pouze takové požadavky, které zaručí železničářům ono minimum, jež jim poskytuje zákon. Zástupci železniční sekce MVS, museli se ovšem v tomto směru podrobiti většině, ačkoli považovali tyto požadavky za nedostatečné a ačkoli se domáhali novelisace zákona č. 103. Po dlouhém a úmorném jednání, v němž si vláda a ministerstvo železnic ze železničářů tropily nechutné žerty, přiostřil se konečně rozpor tak, že Exekutiva jednomyslně formulovala minimální požadavky, obsažené ve třech bodech, o nichž prohlásila, že tvoří předpoklad k dalšímu jednání s vládou. Neprohlásí-li min. předseda Švehla závazně, že tyto požadavky ve třech bodech formulované uznává, nemělo s ním býti vůbec dále jednáno. Zároveň vzplanul v 25 místech boj na železnicích ve formě provádění práce podle předpisů. Bylo to v době, kdy cukerní kampaň byla v plném proudu a kdy podmínky pro boj byly pro železničáře velmi příznivé. Exekutiva se zároveň usnesla, že pro ten případ, že Švehla do 2 dnů nepřistoupí bezpodmínečně na stanovené tři body, vyhlásí práci podle předpisů pro celou Československou republiku. Avšak právě v té chvíli, kdy vláda byla nejvíce v úzkých, přispěchali jí na pomoc pánové Brodecký a Procházka. Exekutiva totiž se usnesla, vyzvati odborové ústředny a poslanecké kluby, aby upozornily vládu na vážnost situace. Ústředny a kluby neměly s vládou vůbec jednati, nýbrž pouze se spokojiti s tímto důrazným upozorněním. Mezinárodní všeodborový svaz vyzval ostatní ústředny, aby tento zákrok byl učiněn společně. Tyto to však nejen zamítly, nýbrž šly k min. předsedovi Švehlovi samy a vzaly si jako své poradce s sebou pány Brodeckého a Procházku. Tam místo důrazného upozornění na vážnost situace pustili se na základě Švehlových hrozeb se Švehlou do nového jednání, k němuž jim Exekutiva nedala žádnou plnou moc. Co se Švehlou ujednali, to je železničářům zatajováno. Pánové Brodecký a Procházka pouze naznačovali v Exekutivě, že jim Švehla slíbil celou potřebnou úhradu s výhradou, že boj bude odvolán. Protože Švehla nepřistoupil na podmínky Exekutivou přesně formulované, hlasovali zástupci sekce železniční MVS. v Exekutivě proti odvolání boje, většina Exekutivy však pod tlakem p. Brodeckého a Procházky utekla od svých vlastních usnesení a boj odvolala. Ale ani do dneška nevědí železničáři, co bylo Švehlou vlastně slíbeno. Exekutiva pak se již nyní několik týdnů nesešla, aby tam pánové nemuseli dáti zprávu o konečném výsledku svého zákulisního jednání. Podle zpráv, uveřejněných v tisku, nedosahuje však ústupek Švehlův finančně ani mizivé části toho, co by železničáři podle zákona měli dostati a rovná se tomu, co Švehla nabízel Exekutivě již v březnu, právně pak nebude železničářům zajištěno nic. Železničáři byli tudíž zase jednou napáleni a mohou se za to poděkovati nejen vládě, nýbrž i většině Exekutivy, která od svých vlastních usnesení v rozhodující chvíli utekla.

Jest zajímavé, že teď právě jest skončeno jednání železničářů, jak bylo nadepsáno v "Právu Lidu": "Jednání železničářů úspěšně skončeno. 85 mil. na služební přídavky a drahotní výpomoci." A při tom se hned poukazuje: "Včera skončeno bylo jednání v ministerstvu železnic se zástupci železničářů. Další schůzky v této věci konati se již nebudou." Poukazuje se zde na 50 mil. vedle 30 mil. Kč na vedlejší příjmy a 5 mil. Kč na zvýšení platu za hodiny přes čas, celkem 85 mil. Kč, kteréhož obnosu podařilo prý se dosíci po houževnatém jednání organisací s ministerstvem železnic a min. předsedou. Konstatuji, že tyto výplaty neuspokojují, poněvadž zaměstnanci železniční se přesvědčí, komu těch 85 mil. se dostane. Ale charakteristické jest, co říká "Právo Lidu", které jest si vědomo, že železničáři spokojeni nebudou. Říká: "Jedině organisačním sjednocením železničářů a zlomením moci dnešní měšťácké českoněmecké vládní koalice bude možno dospěti k uskutečnění všech oprávněných požadavků nejenom železničářů, ale i všech státních zaměstnanců."

Tu je nutno, aby železničáři dávali dobrý pozor, co toto znamená, proč pomáhali Brodecký, Procházka vládě Švehlově a Najmanovi z té nepříznivé situace. Proč jim pomáhali? Poněvadž vedou boj proti českoněmecké buržoasní vládě, ale ochotni budou vstoupiti do české buržoasní vlády společně se sociálpatrioty jako dříve. Poukazuje-li se na českoněmeckou buržoasní vládu, vidíme, co přinesla státním a veřejným zaměstnancům koaliční vláda česká, v níž zasedali i ti socialisté, sociálpatrioti obou stran, kteří se již nemohou dočkati, aby už byli v té vládě. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Kdo udělal zákon č. 103, kdo udělal zákon č. 286, kdo udělal zákon č. 394? To jsou ti, kteří společně se Švehlou, s buržoasií, ustavičně postupují proti pracující třídě, a kteří teď všichni dohromady usilují, aby svrhli tu vládu českoněmecké buržoasie, ale aby nastolili vládu jen té české buržoasie, která není o nic lepší pro pracující třídu, než každá jiná buržoasní vláda, ať česká nebo německá nebo jakákoliv.

Zajímavé je, jak si odporují samy sociálpatriotické časopisy. "Právo Lidu" píše o úspěchu a že tím už je věc hotová a schůzky konány nebudou. "České Slovo" však píše: "Tím bylo jednání prozatím skončeno, neznamená to však, že uvedené řešení by bylo úplným uspokojením požadavků odborových železničářských organisací a politických stran, za těmito organisacemi stojících. Sjednaná dohoda může býti považována toliko za základnu dalšího jednání, které bude vedeno až do prosazení zásadního požadavku - změny služebního řádu na železnicích."

Tedy státní zaměstnanci, až budou zkoumati, kdo je napaluje, jednou přece jen přijdou k poznání, že je napalují ti, kteří je vytahují na ty vlastenecké falešné a národnostní fráze.

Pan min. předseda mluvil o volnosti a svobodě kritiky v Československé republice, jaké v celém světě není. Pak tu volnost a svobodu má pouze Švehla a spol. a na ostatní platí zákon na ochranu republiky, kterým je chráněna ne republika, ale zkorumpované vládní strany a vláda sama před veřejnou kritikou, a ti, kteří se opováží vládu kritisovati, mají kriminál.

Pokud máte moc, máte také možnost páchati na slabších bezpráví. Přijde však brzo doba, kdy lid vaše falešné fráze o lásce k vlasti prohlédne a pak s vámi zúčtuje, neboť se přesvědčí, že od vlády buržoasní, ať již složené z jakéhokoliv tábora národnostního, nemůže očekávati dosažení svých práv, nýbrž že toho může dosíci jen za vlády dělníků a rolníků. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Feierfeil.