Posl. Kvasnička: Slavná sněmovno!
Hodlaje přičiniti několik poznámek
k projednávanému rozpočtu hospodářských
ministerstev na rok 1928, konstatuji s potěšením,
že právě rozpočet těchto ministerstev
je nesporným důkazem postupující konsolidace
našeho hospodářského života. Jest
jistě mnoho věcí, vyžadujících
zlepšení, ale čím dále tím
více proráží na povrch fakt, že
základ jest zdravým tělesem schopným
samostatného života, že záleží
vše na poctivé a svědomité práci
s pocitem odpovědnosti vůči generacím
budoucím. Lepší život nám a hlavně
nás následujícím bude údělem.
I když se díváme na nově ražené
heslo "selské republiky" jako na projev politického
snaživce, samozřejmě nezemědělce,
jest nám všem jedna věc samozřejmá,
že zemědělství v našem státě
má a vždy bude míti úlohu velmi význačnou.
Byť sotva nám kdy mohlo zajistiti úplnou soběstačnost,
může nás přece jeho zvýšená
výkonnost značně k ní přiblížiti,
ale co hlavního, ono má možnost přivésti
rovnováhu, stabilitu do našeho hospodářského
života. Ani rozmach průmyslové výroby
sám o sobě na to nestačí, nýbrž
jen hospodářský soulad mezi těmito
dvěma důležitými výrobními
činiteli.
Rozpočtu ministerstva zemědělství
nelze upříti jedno, t. j. dokonalé vysvětlení
nezakrývající stínu ani světla
se strany ministra jak ve výboru zemědělském,
tak rozpočtovém. Všimněme si jen jeho
kritiky výsledků vyučovacích na našich
vyšších hospodářských školách,
kde sám ministr zjistil sice znalost tennisové hry,
ale postrádal znalost v mlácení cepem a dojení.
Tato otevřenost vzbuzuje uznání. Škoda
jen, že nebyla k rozpočtu přiložena i
statistika, jak jest tomu na př. u ministerstva školství
a nár. osvěty, z níž by se dalo vyčísti,
kolik vlastně zemědělských škol
máme. Dal by se zjistiti jich druh a návštěva
a co hlavního, bylo by žádoucno, aby přiložen
byl seznam o umístění a nezaměstnanosti
absolventů těchto škol. To by nám nejlépe
vysvětlilo účelnost těchto škol
a ukázalo, zda a do jaké míry jsou oprávněné
námitky, se kterými se setkáváme,
že tyto školy jsou zbytečné. Jinak však
je nápadný každému stav, že státní
úřady, pošty, dráhy, účetní
služba jsou zaplavovány žádostmi absolventů
vyšších škol hospodářských,
kde přece nemohou své odborné vzdělání
v nejmenším uplatniti. Pan ministr financí
proto právem prohlásil, že stav středního
zemědělského školství po reformě
pozemkové neodpovídá poměrům
a dodal k tomu sám ministr zemědělství,
že tento druh školství nelze nadále podporovati.
Při celkovém však nadbytku těchto škol
je nápadný zjev, že celé jižní
Čechy od Sušice k Žirovnici, kraje eminentně
zemědělské, kde zemědělství
je dominujícím prostředkem výživy,
této školy vůbec nemají.
Rádi kvitujeme proto prohlášení, že
hlavní zájem bude věnován k zachycení
massy zemědělské a k poskytnutí jí
dobrodiní odborného vzdělání.
Náklady věnované na povznesení zemědělské
výroby rádi vidíme a přáli
bychom si jen, aby byl postup vždycky takový, aby
nemohlo vzniknouti ani zdání, že zde nerozhoduje
potřeba a účelnost, ale politická
příslušnost.
Při všem respektu k finančním možnostem
státu nejsme spokojeni se sumou věnovanou na meliorace.
Zejména v jižních Čechách jest
z dřívějších let mnoho co doháněti.
Příspěvky z veřejných fondů
jsou tak nepatrné, že nezlákají k tomuto
zlepšení půdy chudého a od přírody
konservativního zemědělce. Celá budějovická
župa nemá ani tolik zmeliorované půdy,
co jeden okres ve východních Čechách.
Bez rozřešení tohoto problému nedospějeme
k rozřešení t. zv. problému jihočeského,
poněvadž s tímto problémem v těsné
souvislosti jest úprava vodních toků těchto
vlhkých krajů, zejména úprava Otavy
u Horažďovic a Písku a Vltavy u Budějovic.
Žádáme podporu na vybudování
zemědělského průmyslu v jižních
Čechách. Je to, opakuji znova, jediný zdroj
existence 60% tamějšího obyvatelstva. Postrádáme
racionelně vypraveného mlékařství,
které by pro tyto kraje mohlo znamenati značné
dobrodiní a Praze by umožnilo zásobování
mlékem.
Pokud se týče legislativní činnosti,
vítáme prohlášení p. ministra
zemědělství ohledně nově připravovaných
zákonných osnov. Za nejdůležitější
osnovu považuji vydání honebního zákona
a bylo by dobře, aby již nyní poskytnuta byla
interesentům možnost, k osnově zaujmouti stanovisko.
Se svého stanoviska vidíme v zamýšlené
osnově pokrok zejména v tom, že se provádí
unifikace dosavadních zákonů zemských.
Proto považujeme za nutné, aby zachována byla
samostatnost honiteb, neboť jen ta zaručuje racionelní
chov zvěře. Předpisy o době šetření
musí býti pružné, aby rozhodovala účelnost
a nikoli mrtvá litera zákona, aby se zvěř
v době nedostatku zbytečně nevybíjela
a zase v době nadbytku zbytečně nešetřila.
Máme jistě smysl pro požadavky tlumočené
lesnickými organisacemi, ale na druhé straně
nepřehlížíme, že lovecký
sport je typickým luxusem a že snese proto zatížení
dávkami, které by na druhé straně
mohly nahraditi škody, jež zvěří
trpí pole zemědělců. Náhrady
škod podle dosavadních směrnic jsou neudržitelné,
zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde se
poskytuje náhrada jen za škody způsobené
zvěří vysokou a ostatní zvěř
i černá při odhadu škod dle zákona
totiž nepřichází v úvahu.
Rybářský zákon bude míti výsledek
jen tehdy, bude-li zaváděti nucené sdružování
ve svazu, aby tak jedni nenasazovali a nešetřili a
druzí nelovili. Při kolaudaci průmyslových
podniků budiž věnována největší
pozornost odpadům vod a přestoupení předpisů
budiž pokutováno ve prospěch nových
zásad. Ohromný rozruch mezi zemědělci
vzbuzuje avisovaný zákon o nuceném zcelování
pozemků. Ač chápeme plně význam
i motivaci tohoto zákona i nutnost unifikace, zavedení
jednotné prakse, byť zemský zákon moravský,
podle něhož t. zv. agrární operace provádějí
správní úřady, se celkem osvědčil,
chápeme značné obavy, ba i nedůvěru
zemědělců. Bude nutno předem tuto
nedůvěru vyvrátiti a přesvědčiti,
že jde o věc dobrou, kterou nemůže býti
někdo poškozen na úkor jiného. Bude
nutno praksí, účelným a rychlým
provedením prokázati, že nejde o nalezení
zaměstnání pro pozemkový úřad,
k němuž po posledních událostech důvěra
jistě nestoupla, ani že nejde o odměňování
příslušníků jedné politické
strany na úkor těch, kteří jimi nejsou,
a že za to nebudou ani se svými pozemky strčeni
někam "na písky" či "za křížek".
Rovněž instituce zemědělských
instruktorů pro Slovensko a Podkarpatskou Rus je myšlenka
dobrá. Ovšem přejeme si, aby se jednalo o opravdové
instruktory a ne o z veřejných prostředků
placené politické agitátory. Smysl budou
míti jen tehdy, budou-li k nim míti důvěru
zemědělci bez rozdílu politického,
náboženského přesvědčení
i národnosti. Političtí exponenti byli by
jinak jen přítěží, a to takovou,
jako jsou ředitelé nemocenských pokladen
při obraně nemocenského pojištění.
Ve správě Státního pozemkového
úřadu postrádám otevřené
prohlášení, jaké jsou plány s
lesní půdou. Z toho, co tam stojí, není
nikdo moudrým. Stojí tam doslovně: "V
době, kdy zemědělské latifundie jako
věc škodlivá byly odstraněny, nemůžeme
šetřiti ještě větší
latifundie lesní." To je prohlášení
pro parcelaci se všemi neblahými důsledky.
Dále však stojí: "Lesní reforma
bude řešena osvědčenými zásadami
lesohospodářskými, a ty přece parcelaci
nepřipouštějí." Jedno vylučuje
druhé. Kdy konečně uslyšíme,
co bude s našimi lesy? Dosavadní právní
nejistotou vlastnictví lesů se kopá hrob
našemu lesnímu bohatství. Nebude-li zjednáno
jasno, je neustále dána možnost, aby ta neb
ona politická strana v zájmu zesílení
politické moci se pokoušela prováděti
svou "specielní pozemkovou lesní reformu",
kterou nakonec odnesou lesy.
Prohlašujeme opětně, má-li někomu
z lesní reformy plynouti finanční prospěch,
může to býti jedině stát, jehož
rozšíření državy, zejména
v zemích historických považujeme za nutnost;
na lesích nepřevzatých nechť vyhrazeno
je státu předkupní právo. Při
přídělu jiným korporacím nechť
dbáno je záruky, že lesy bude hospodařeno
při nejmenším tak, jak tomu bylo dosud, aby
nebyl možným případ, který se
stal v těchto dnech v Trhových Svinech. Město
totiž dostalo z bukvoyského panství jistou
část lesa. V pátek před obecními
volbami, které se konaly minulou neděli, pan lesní
referent s panem městským radou sepsali si oběžník,
kde se jim povoluje probírka na vánoční
stromky v lese. Pod nátlakem blížících
se voleb dosáhli tohoto povolení bez usnesení
zastupitelstva či městské rady, jen podpisy
na oběžník. Vypravili se do lesa a nejkrásnějších
asi 400 stromů tak 25letých na metr nad zemí
uřízli a dovezli do města. Na místě
nechali celou probírku, že prý se za ni málo
dostane, jakož i ty stromy, které měly vadu.
Zde je nejlépe viděti, jaké opatrnosti je
při přídělu lesů potřebí
a jak nutným je zavedení lesní inspekční
služby, jíž se tímto dovolávám.
Rovněž na lesní zaměstnance nebudiž
zapomenuto. Státní pozemkový úřad
béře na sebe úžasnou odpovědnost,
když nehájí dostatečně zájmy
zaměstnanců, a tak se může státi
případ jako ve Štěkni, kde nynějším
majitelem propuštěny byly staré zaměstnankyně,
které se vzdaly nároku na odbytné, poněvadž
se domnívaly a bylo jim slíbeno, že budou dále
zaměstnány. Dnes jsou propuštěny pro
stáří a marně se domáhají
náhrady a ochrany zákonem zaručené
u pozemkového úřadu.
Ještě tragičtějším je případ
hospodářského správce Dittricha z
Jasova na Slovensku. Jmenovaný byl přijat r. 1920
vnuceným správcem premonstrátského
panství jako hospodářský správce
do Jasova. Po roce vnucená správa byla zrušena
a on ponechán dále ve službách panství.
R. 1922 byl přeložen k centrální správě
do Prahy. Po čase mu zastaven ponenáhlu plat, přestalo
se za něj platiti pojištění pensijní
i nemocenské, aniž by dostal výpověď.
Tím, že nebyl dán pozemkovému úřadu
k disposici, nebylo mu opatřeno zaměstnání
a tak on s celou rodinou marně po 5 let domáhá
se ochrany. Teprve letos po 5 letech byl pozemkovým úřadem
vyslechnut vnucený správce o této záležitosti.
Dittrich žaluje klášter, jehož právním
zástupcem je předseda senátu dr M. Hruban,
a tomuto se podařilo různými námitkami
dosíci toho, že dosud nedošlo ani k prvnímu
stání. Tedy račte dovoliti, jak dlouho bude
ještě čekat tento člověk na vyřízení?
Devítiletý chlapec zemřel podvýživou
a nedostatkem léčení. Jedenáctiletý
leží stižen jsa kostižerem v Košumberku.
V Dolní Šárce č. 352 bydlí tato
oběť nedostatečné ochrany zaměstnanců
zabraných velkostatků.
Smutné je, že i osud těch zaměstnanců,
které stát převzal, zasluhuje ochrany. Z
definitivních zaměstnanců stali se zaměstnanci
smluvní a plat jim vyměřen zálohou
podle jejich dosavadního platu. Mají tedy u jednoho
zaměstnavatele různý plat při stejné
kvalifikaci a práci, ač dříve u různých
zaměstnavatelů se plat vyrovnával různými
výhodami a postupem. Z toho jsou vyloučeni. A tak
mnohý ženatý, otec dětí, béře
plat, vlastně zálohu na plat, který mu byl
vyměřen jako praktikantovi. Nejhorší
je to s pensijním zajištěním. Z nadlepšovacího
fondu velkostatkářského jsou vyloučeni
a tak mají nárok na pensi jen ze Všeobecného
pensijního ústavu, kterou měli podle platu
tehdy, když je pensijní ústav od jejich zaměstnavatele
přejímal. Žádáme úplné
jejich zrovnoprávnění jako záležitost
samozřejmou a jedině slušnou.
Při ministerstvu obchodu považuji za nutnost, aby
byl vzat zvláštní zřetel na podporu
drobného živnostnictva a zejména těch
posledních mohykánů, kteří
se nám dosud udrželi na vesnicích, kde marně
zápasí o svoji existenci. Zde bylo by možno
nalézti prostředky k ulehčení jejich
života tím, že by se jim dodaly veřejné
dodávky. Je ovšem nutno nežádati od těchto
chudáků předem složení vadia,
nýbrž stačí to až při přijetí
oferty.
Rovněž zvelebovací činnost živnostenská
trpí nedostatkem prostředků provozovacích
a co se skýtá, to dovoluje pouhou improvisovanou
a ne účelnou práci ve prospěch řemesla.
Za nejúčelnější zvelebovací
činnost stále považujeme řádně
vybavené, dílnami opatřené živnostenské
pokračovací školství, které je
a jistě ještě dlouho bude pro absolutní
většinu živnostnictva jediným zdrojem
odborné školské přípravy. Školství
živnostenské má pro živnosti zrovna tak
důležitý význam jako zemědělské
školství pro zemědělce, a snad ještě
větší, poněvadž u živnostníka
velice rozhoduje jeho osobní zdatnost, kdežto u zemědělce
vedle toho rozhoduje vliv přírody. Doba nová
klade na živnostníka značné požadavky,
talenty podnikatelské je nutno buditi a pěstovati,
a k tomu účelu se nejlépe hodí odborná
škola,
Pan ministr dr Engliš prohlásil, že finanční
náklad na školství stává se problémem,
ale co říci tomu, že přitom je u nás
dobře přes 100.000 učňů, kteří
vůbec do školy nechodí. To se nestává
problémem, to už je problém. Ve středních
školách a učitelských ústavech
máme 105.356 žáků, kteří
bezmála všichni počítají, že
ať přímo či přes vysokou školu
nepřímo dostanou se do státních nebo
veřejných služeb. Zde pak máme 168.000
učňů ve školách, kteří
jsou nám zárukou, že v jejich zdatnosti a pokroku
ve smyslu hospodářském leží možnost
náklady tyto uhraditi. Náklad na výchovu
těchto škol činí podle rozpočtu
18 mil. Kč. Pro postavení budov věnuje se
1,600.000 Kč. Ale vedle toho je zde ještě přes
100.000 učňů beze školy. Již tato
skutečnost volá po nápravě. Ale nejenom
to, musí býti změněn i způsob
vyučování. To spočívá
v problému odpoutati tyto školy duchem i způsobem
vyučovacím od škol obecných. Vyučování
nutno přenésti do dílen moderně zřízených
a odborníky vedených, pak přestanou stížnosti
do nechuti učňů a do množství
absencí, které na těchto školách
máme. A to nebude možné dotud, dokud nemáme
vlastních budov. Stačí podívati se,
jak je na tom naše hlavní město Praha. Roku
1924 mělo 261 tříd s 8.611 žáky,
roku 1925 bylo 289 tříd s 9.260 žáky,
roku 1926/7 má Praha 79 škol, z čehož
16 všeobecných s 99 třídami, 63 odborných
škol s 563 třídami. Počet učňů
školy navštěvujících je 14.445.
Letos není ještě zápis definitivně
hotov, ale už dnes máme přes 16.000 učňů,
hlavně děvčat. Dílny má 25
škol, praktická cvičení se provádějí
na 18 školách. A z nedostatku místností
má v Praze 32 škol vyučování
jen po 6 hodin týdně. A tu, prosím, tento
školní kolos nemá vlastní budovy! Na
stavbu budov je v rozpočtu 1,600.000 Kč. Z toho
se ovšem mnoho poříditi nedá. Obec pražská
r. 1908, tedy bez mála před 20 roky, darovala fondu
pro postavení školní budovy 500.000 Kč,
bohužel tehdy se nestavělo. Rovněž městská
spořitelna poskytla dar 21/2 mil.
Kč, do rozpočtu na rok 1928 dává 3
mil. Kč. Kolik dá stát z celkové sumy
rozpočtové 1,600.000, dá se snadno vypočísti.
Celková reorganisace pokračovacího školství
by prý stála 25 mil. Kč. Ptám se,
kdy zvítězí přesvědčení,
že těchto 25 milionů si zaslouží
20% celé generace mládeže mezi 14 až 16
rokem? Někde jsou stížnosti do zavedení
2letého vyučování místo 3letého,
ale sedmiměsíčního. Důvody
pedagogické a hospodářské mluví
pro dvouleté vyučování, potíže
působí někde sezonní živnosti,
ale to se dá při dobré vůli napraviti.
U škol odborných máme totéž přání,
jaké projevil pan ministr dr Srdínko u škol
zemědělských, aby totiž se odpoutaly
od středoškolského způsobu vyučovacího
a přimkly se těsně k praksi. Školy odborné
musí býti předvojem pokroku ve výrobě
a ne za tímto výrobním pokrokem kulhati.
Moderní vynálezy výrobní musí
nejdříve nalézti cestu do škol a odtud
do prakse, a ne obráceně. Učitelstvu těchto
škol musí býti poskytnuta možnost s výrobním
pokrokem se obeznámiti. K tomu musí sloužiti
kursy a stipendijní cesty do ciziny. Aby na odborné
a obchodní školy šli za učitele skuteční
odborníci, musí jim býti poskytnuty určité
výhody. Appeluji zde na vyřízení návrhu,
jímž profesorům odborných a obchodních
škol poskytují se příplatky. Mají-li
tyto splniti svůj úkol, nesmí se jednati
o sumy směšné. Učitel odborné
školy musí býti připoután ke
škole a nesmí býti nucen, aby své odborné
vědomosti uplatnil výhodněji jinde, jinak
stane se mu škola zaměstnáním vedlejším.
Systemisace na odborných školách neodpovídá
skutečnému stavu. Sama vládní zpráva
k finančnímu zákonu praví, že
školy průmyslové a odborné trpěly
v letech 1926/7 nedostatkem učitelských sil a že
jen s krajním napětím bylo umožněno
vyučování. Po tomto oficielním konstatování
se provádí však ještě restrikce.
Rozpočet z r. 1926 vykazuje stav 780, systemisováno
jest jen 620. Rovněž stav ředitelů jest
systemisací o 10% zhoršen. Nemožným jest
přímo stav ve výměře míst
asistentských a přednostenských. Přednostů
na odborných školách je potřeba kol
40, pod nátlakem v letech minulých bylo jich r.
1926 25; systemisace jich určuje 19, tedy jen polovinu
potřebného stavu. Stejně jest to kruté
u asistentů. Prokázaná potřeba jest
70, tolik jich také skutečně dosud bylo.
Systemisace však provedla redukci na 37. Tento stav nám
nezaručuje žádoucí rozvoj těchto
škol, nýbrž nás vrhá zpět
do válečného desolátního stavu.
Státních škol průmyslových máme
nedostatek. Československých je 21, německých
9, tedy poměr nespravedlivý. Nával na české
školy jest ohromný, někteří čekají
3 léta po přijímací zkoušce,
než se na ně dostane. Volá se řadu let
marně po vybudování této odborné
školy v Č. Budějovicích, kde jsou pro
to všechny podmínky. Odborných škol československých
máme 25, Němci 29, tedy o 4 více. Jaký
to poměr! Zde jest nutno to, co u škol zemědělských,
vzbuzovati zájem pro tyto školy u živnostníků,
aby byly dostatečně navštěvované.
Nenamlouváme si, že škola vybuduje průmysl
tam, kde ho není, ale škola ve správném
prostředí umístěná udělá
pro blahobyt kraje hotové zázraky. Stačí
se podívati na Schönbach-Kraslice. Schází
nám škola uzenářská v Praze,
kolářsko-karosářská a j. Výrobky
našich škol snesou každou kritiku. Na výstavě
dekorativního umění v Paříži
dostaly československé školy 24 Grands prix
z celkového počtu 28 při soutěži
celého světa. Na mezinárodní výstavě
v Curychu, Stuttgarte, Berlíně, jakož i v Kodani
byly výrobky našich škol předmětem
obdivu. Příštím rokem uvidíme
výrobní vyspělost našich škol na
výstavě soudobé kultury v Brně. Proto
nelitujme obětí na tyto školy, vrátí
to i s úroky
Podobně jest tomu u škol obchodních. Pan ministr
dr Engliš pravil, že máme v obchodních
akademiích hyperprodukci. Neodpovídá toto
tvrzení však pravdě. Čsl. akademií
je 22, německých 9. Nejlepším důkazem
proti tomuto tvrzení je fakt, že dne 1. listopadu
nebylo téměř absolventa obchodní akademie,
který by nebyl umístěn. Bez místa
jsou jen ti, co slouží na vojně a nyní
se vracejí, nebo ti, kteří zůstali
doma u rodičů a místa sobě nežádají,
platí to zejména u dívek. Mám zde
toho doklady. Obchodní akademie československá
v Čes. Budějovicích, Bratislavě, Bystřici,
Berouně, Hořicích, Hradci Králové,
Chrudimi, Jablonci, Karlíně, Kolíně,
Ostravě, Nitře, Olomouci, Plzni, Praze, Teplicích,
Třebíči, Sv. Martině, Uh. Hradišti,
Trenčíně mají všechny absolventy
umístěné, některé (Teplice)
již v srpnu, naopak, poptávka někde přesahovala
počet absolventů, zejména němčiny
znalých byl značný nedostatek. Potíž
měly Košice, Kolín a Prostějov. Totéž
platí i o obchodních školách. Kromě
Klatov a Hodonína šlo umístění
lehce, zejména poptávka po znalých němčiny
nemohla býti ukojena. Potíže působí
místy jen dívky, a to proto, že nechtějí
jíti z místa rodičů. Síť
obchodních akademií by potřebovala doplnění
účelnou přeměnou obchodní školy
v Písku.
Pozornosti ministerstva obchodu doporučuji tovární
objekty s milionovým nákladem zřízené,
léta opuštěné u Netolic, v Písku
a v Krumlově, kde snad za podpory veřejných
činitelů bylo by umožněno využíti
těchto milionových objektů a opatřeno
tak zaměstnání tamějšímu
kraji.
Něco o poštách. Nejdříve ke zprávě
pana zpravodaje. Postavení pošt na obchodní
základ není provedeno, správní sbor
není nic jiného než ještě větší
zbyrokratisování. Zavedla se zbytečná
čtvrtá instance. A nebude tomu do té doby
lépe, dokud nebude tam připuštěn laický
živel. Obavy proti laickému živlu v uvedené
zprávě nedají se potvrditi.
Porovnáme-li dnešní rozvoj poštovního
podniku se stavem před válkou a při převratu,
vidíme úžasný pokrok, který celkově
svědčí o zdatnosti zaměstnanectva
podniku. Vedle toho dokumentuje se rozdíl, jak se staralo
o poštovní podniky na území našeho
státu Rakousko a jakou péči jim věnujeme
my. Netušené pokroky v dopravnictví nepřipouštějí
však ani na chvíli oddechu a zastavení a proto
musíme jíti s sebou, jinak zůstaneme zpátky.
Víme, že poštovní správa dosti
často vysílá své experty za hranice,
ale vidíme v tom nedostatek systému a pak podrobného
využití nabytých poznatků. Náležitý
zisk mohou tyto exkurse přinésti jen tehdy, když
se jim předem určí úkol, který
mají zdolati, a k tomu se poskytne přiměřená
doba. Ale pak z toho nesmí následovati podrobná
zpráva, která se založí do archivu,
nýbrž faktické provedení reforem jinde
zavedených a osvědčených.
Poštovní správa vykonala od převratu
mnoho po stránce vybudování poštovních
úřadů a v letošním rozpočtu
se pamatuje opětně na budování další,
ale jak přes to pokulhává se za sousedním
Německem, pokud se týče čistoty a
úpravy našich poštovních úřadoven.
Žádám proto, aby poštovní správa
věnovala na čistotu a úpravu poštovních
úřadoven větší částky
a kontrolovala jich použití. Zejména nechť
se vyhýbá co nejvíce adaptacím starých
budov nevhodných pro poštovní účely.
Mám na mysli hlavně budovu hlavní pošty
v Praze, Brně a jinde. Za miliony dovnitř nastrkané,
kterých není nikde viděti, mohl míti
podnik řadu budov nových, moderně vypravených.
Takto se tísní a sobě v Jindřišské
ulici překážejí pošta, telegraf,
do nedávna telefon, ačkoliv ani automatická
ústředna nemá dostatek místa. Jako
byla vystavěna budova pro meziměstskou ústřednu,
tak zbudujte zvláštní účelnou
budovu pro telegraf a ponechte budovu v Jindřišské
ulici poštovnímu úřadu! Vykonáte
tím věc dobrou a ušetříte miliony
za věčné opravy a investice.
Při konstatování tohoto nedostatku místa
v Jindřišské ulici nemohu přehlédnouti
stížnosti, jež se strany živnostnictva vedou
se proti výčepu a vyvařovně Poštovní
nákupny v budově hlavní pošty. Čepuje
se tam od rána do pozdní noci pro každého
z ulice, vyvářejí se tam přesnídávky,
obědy, večeře. Je to největší
restaurace v Praze, chodí tam toho času na 2000
obědvajících, a to nejen zaměstnanci
z pošty, ale z celé vnitřní Prahy. Poštovní
nákupně prý tato restaurace vynáší
70.000 Kč měsíčně. Snad by
se při zachování výhod špatně
placených zaměstnanců dalo to zaříditi
jinak, aby odpadly stížnosti živnostníků
do nekalé konkurence za podpory státu, na jehož
úhrady oni přispívají, a z poštovní
budovy pak bude úřad a ne výčep. Rád
bych věděl, kolik platí Poštovní
nákupna poštovní správě nájemného
při měsíčním zisku 70.000 Kč,
kolik platí daní a zdali při těchto
výhodách na úkor poplatnictva by soukromý
podnikatel neposkytoval poštovnímu zaměstnanectvu
výhod ještě větších. Chtěl
bych stále a denně připomínati, že
prostředí, ve kterém zaměstnanectvo
žije, má ohromný vliv na pracovní výkon.
Za nejnepříznivějších poměrů
společenských i hospodářských
pracuje poštovní úřednictvo v pohraničí,
v území zněmčeném. Nejsme spokojeni,
že se pro tyto úředníky nic neudělalo.
Žádáme proto, aby poštovní správa
zavedla spravedlivý systém, aby bylo upuštěno
od dosavadní špatné prakse. Je-li zaměstnanec
vyslán do zněmčeného území,
aby se tam jen okoukl a pak šel zpět, je službě
více na překážku než k užitku.
Výdaje státu stálým překládáním,
které se děje obyčejně pod politickým
nátlakem, jsou strašné. Z toho důvodu
žádám, aby libovůle v tomto směru
byla nahrazena neúprosným, ale ke všem stejně
spravedlivým systémem. (Výborně!)
Krásné výsledky činnosti pošt
se zlepší a mravně zesílí, budou-li
odstraněny zbytky nekázně, které politické
vlivy v poštovnictví natropily.
Nesmí býti výjimek pro nikoho, kdo nekoná
služeb pro podnik, nemůže býti v jeho
službách. Dosud jsou případy, že
pro organisační činnost sami se sprostili
někteří poštovní zaměstnanci
služby, nikdo jim nedal povolení, ani oni nežádali,
ale berouce plat, službu konají jinému a od
něho jsou rovněž placeni. Jest jich dosud celá
řada, uvádím jména: Beran, Rataj,
Bičík, Horlivý, Meisner, Kraus. Může-li
konati službu funkcionář Žďárský,
mohou ji konati i oni, anebo nemohou a jsou nepostradatelnými
pro svůj podnik, pak nechť slouží podniku
a jdou od pošty. A buďtež povoláni do služby,
ne do pense jako při panu Zárobském, který
byv nucen odejíti, dostal pensi a zařídil
si výnosnou kancelář realitní. Za
nekonání služby se mu dostalo od pošt
pense. Dnes se historie opakuje s p. Meisnerem, sám se
sprostil služby v Teplicích co předseda německé
odbočky poštovních zřízenců,
kterou přivedl do ústředí, vymíniv
si za každou hlavu 1 Kč měsíčně
pro sebe. Přeložil se do Prahy, nastěhovav
se sám do Radia. Když onehdy byl zatknut pro noční
výtržnost, byl ředitelstvím vyzván
k nastoupení služby, a tu došel pokyn z ministerstva,
že má býti pensionován - člověk
to mladý a zdravý - a že se mu mají
připočísti léta. Od odbočky
v Teplicích žádá mimo to odbytné
ve výši 50.000 Kč.
Nic nepodrývá kázeň a služební
horlivost zaměstnanců jako to, neměří-li
se ve smyslu dobrém i špatném každému
zaměstnanci stejně. Proto přímo mne
ohromila zvěst, jíž nemohu věřiti,
že i dnes se vyskytnou případy podobné.
Za ředitele pošt do Litomyšle byl ustanoven co
nejkvalifikovanější čekatel Blažek
z Něm. Brodu. Ředitelstvím v Pardubicích
byl mu již vydán příslušný
jmenovací dekret. Na to zakročila politická
organisace, která docílila toho, že Blažek
musil dekret pro svou příslušnost náboženskou
vrátiti a jmenování jeho bylo zrušeno.
Prosím s tohoto místa o vysvětlení
tohoto případu, kterému, opakuji, nemohu
věřiti a který vnesl ohromný rozruch
do řad poštovního zaměstnanectva.
Z dopravních odvětví není jedině
telegraf na postupu, ale i zde k tomu dojde rozumnou úpravou
sazeb a zlepšením mezinárodního styku.
Výnos telegrafů je zvýšen ziskem z rozhlasu.
Čistý výnos 16 mil. Kč shledáváme
ve vydáních na rozhlasové stavby a tu prosím,
aby pan ministr řekl, v jakém poměru je podnik
k rozhlasu a komu stavby ty připadnou do vlastnictví.
(Tak jest!) Tento poměr jest již zralý
k zákonné úpravě.