Posl. Wagner (německy): Slavná sněmovno!
Prohlížím-li tak rozpočet, vidím,
že jedna položka byla úplně zanedbána,
nebo jinak řečeno, shledávám zcela
zvláštní nedostatek, že se totiž
dosud nepřišlo na to, zavésti zde ve sněmovně
ordinaci pro zvěrolékaře a ovšem také
opatřiti na státní útraty několik
náhubních košíků pro kousavá
individua. (Posl. dr Koberg [německy]: Lékaře
pro choromyslné! Patříte do blázince!)
Ovšem prvním úkolem tohoto zvěrolékaře
by musilo býti léčiti vzteklinu, která
se také zde na mnoha místech rozšiřuje.
(Posl. dr Koberg, [německy]: Včera jste
měl vy vzteklinu!) Hnojůvkové způsoby
a metody, v nichž si jedna strana v posledních dnech
tak velice libovala, tento močůvkový způsob,
pánové, přímo žádá,
abychom se zde ohradili zvláště proti člověku,
který se jinak jmenuje zemědělským
učitelem, jehož povinností jest vychovávati
naši zemědělskou mládež, člověku,
kterého plným právem chci porovnati k sudu
na močůvku. Abych zde použil jihomoravského
přísloví, tam se říká,
že sud na močůvku začíná
šplouchati, je-li plný. To se zde naprosto shoduje.
(Posl. dr Koberg [německy]: Co vy jste?) Obsah tohoto
sudu na močůvku, celý obsah jest jen močůvka
a špína, neboť co vyšlo z tohoto individua,
jest paškvilem parlamentních zvyků. (Výkřiky
posl. dr Koberga.) Vy nejste ani o vlas lepší
než ten druhý, vy jste už dávno známé
individuum. (Výkřiky posl. dr Koberga. -
Místopředseda inž. Dostálek zvoní.)
Jedna strana vystupuje zde ve sněmovně s demagogií
a lžemi, s demagogií, která se neleká
ani nejhoršího lživého a sprostého
nadávání čestným lidem, jimž
takovýto druh lidí nemůže nikdy podati
ani sklenici vody. (Výkřiky posl. dr Koberga.)
Takováto slova, která zde byla chvástavě
přednášena, jsou zajisté pro nás
nejlepším prohlášením toho, že
k takovýmto stranám nenajde se cesta tak dlouho
a ani najíti nesmí, dokud duch těchto stran
bude ovládán takovýmito lidmi, duch, jejž
musíme prohlašovati prostě jen za močůvkový
a špinavý. (Posl. dr Koberg [německy]: To
je u vás!) Celé to demagogické nafukování,
jaké zde přednesl zvláště nějaký
Schollich, všecky ty lživé a sprosté
výtky straně, která se probojovala a uplatnila,
proti straně, která bude trvati, až již
dějiny o jiné nebudou ani mluviti, tyto demagogické
vývody směřovaly přece jen k tomu,
aby rozbíhající se voliče ještě
v jednou fascinovaly, ještě jednou je připoutaly,
ještě jednou je nasytily lžemi a podvody, (Výkřiky
posl. dr Koberga.) Celé to nafukování
nemá prostě ceny a nedá se klasifikovati.
Politikové takovýchto kvalit nebyli nikdy nebezpečím
pro strany, které stojí na skále, na řádném
základě. Takovíto kvalitní politikové
upevňují v nás pouze přesvědčení,
že náš směr, naše hnutí jest
dobré, že chceme dobro, (Výkřiky
a hluk na levici.) Neboť v proklínání
takovýchto různých stran jest vlastně
nejdalekosáhlejší chvála našeho
směru. V tom záleží vlastně jádro
celé otázky, že my se smíme odvážiti
se svobodným a čistým svědomím
na slunce, kdežto vy se musíte schovávat za
sudy s močůvkou. Zdůrazňuji ještě
jednou, že za všech okolností dáme si
práci, abychom si poznamenali kvalifikaci právě
takovýchto pánů, kteří si osobují
býti vychovateli naší zemědělské
mládeže, lidí, kteří mají
působiti na školách a mají vychovávati,
avšak sami vychování nemají. (Souhlas
a potlesk poslanců něm. svazu zemědělců.)
Něco takového se nazývá učitelem
zemědělské školy.
Domnívám se, že celou politiku tohoto směru
lze jistě správně porovnávati s loďařem,
plavcem, který chce vykonati dlouhou plavbu po moři
na čerstvě a nově sbitém člunu,
který však zapomene vzíti si sebou do člunu
palivo. Na daleké a dlouhé cestě chce si
uvařit polévku a nemaje jiného paliva, začne
trhati ze svého člunu dýhy a prkénka
a házeti je do ohně. Úplně však
přehlíží, že tímto způsobem
musí prostě udělati do lodi otvor a loď
musí pak býti obětována vlnám.
A tak se plaví den ode dne. Maje již zem, k níž
touží, před očima, břeh již
na obzoru, klesá za oběť vlnám, loď
musí se potopit. Sám loď potopil.
Tak mi připadá politika těchto lidí.
Ne, aby se nejdříve udrželi sami, nikoliv,
jdou za cílem, jenž jest vysoko nad hvězdami,
aniž dbají, aby se dříve vůbec
udrželi sami. Nikoliv, ve své dalekosáhlé,
vysoké politice, jak to rádi nazývají,
přehlížejí ovšem tuto nezbytnou
cestu, se svou orientací létají vysoko ve
sférách, se svou orientací, jíž
tímto způsobem a touto metodou nelze naprosto nikdy
dosíci. Při tom ovšem vysokým cílem
mnohých těchto pánů jest jejich mandát,
a aby jej udrželi, musí zalévati také
špínou, jinak tato rostlina neroste. A tato špína
vytekla právě v posledních dnech, bylo uznáno
za nutné vylíti špínu z vlastních
louží po celých džberech na jiné,
bylo uznáno za nutné ukázati se čistším
tím, že vlastní svinstvo bylo vylito na jiné.
A přece se to nepodařilo! Našemu předsedovi,
kolegovi Windirschovi, byla prostě podvržena
spousta skutečností a zkroucených výroků,
jaké v politických a parlamentních dějinách
jsou jistě ojedinělé. Není žádným
uměním výrok zkroutiti a zmotati, vytrhne-li
se ze souvislosti a širokým vrstvám se pak
v této souvislosti nepodá. Právě časopisy
tohoto směru uznaly za vhodné, zkroutiti zde špinavě
a hanebně slova předsedy našeho klubu, vyložiti
je, jak jsou zvyklí, sprostě a lživě.
Toto zkrucování skutečností musíme
zcela odmítnouti. Prohlašujeme, že jsme vždy
solidární s naším osvědčeným
vůdcem (Souhlas a potlesk.), že ve svém
promyšleném výkladu jistě neopominul
vysoce oceniti naše hnutí za svobodu ve dnech revolučních.
On jest ten poslední, kdo by to nesměl učiniti.
Proč? Poněvadž sám se zúčastnil
oněch bojů za svobodu. (Různé výkřiky.)
On zcela přesně věděl, že
se nepodaří dílo řízené
lidmi, jako jsou ti, jež jsem měl častokráte
ve svých vývodech na mysli a jež rád
shrnuji pod pojem "sud s močůvkou". (Různé
výkřiky na levici.) Naši vůdčí
páni, jak nynější náš předseda
klubu, tak také náš vůdce, starý
předseda Křepek, a rovněž i dnešní
místopředseda Zierhut, vynikají prozíravostí
nad politickou sféru těchto lidí tak, že
těmto lidem nikdy nedovolíme pronášeti,
byť i jen úsudek, neboť se jim nedostává
téměř úplně soudnosti v otázkách
politických, zvláště v otázkách
národně-politických, nebo jí vůbec
nemají. Vaše soudnost! Dostali jste na ni nejlepší
odpověď již od svého voličstva.
Dnes od vás utíká, poněvadž jest
přesvědčeno, že v těchto lidech
našlo nejhorší vůdce. (Výkřiky
a hluk na levici.) Pět let jsme se vlastně rvali
o nic, 5 let ztráceli jsme posici za posicí, a to
proto, poněvadž jsme šli za cílem, kterého
nelze ve skutečnosti dosíci, kterého nelze
dosíci za žádných okolností,
jestliže jej podporují takovíto vůdcové
tak nečistou politikou, jak to činí. (Výkřiky
na levici.) Tato politika bez cíle (Výkřiky
na levici.) zapomněla, že také kromě
vlastního zachování musíme usilovati
o vysoký a vyšší cíl, úplně
přehlédla, že nejprve musíme hledati
dorozumění mezi národy, poněvadž
dějiny nás spojily, poněvadž jsme a
budeme musiti zůstati sousedy nejen dnes, nejen za deset,
nýbrž i za sto a tisíc let. V tomto smyslu
byla také naše politika takřka postavena na
jiný základ, vyjasnila se a dnes usilujeme o onen
cíl, zachovati sebe sama smířením
od národu k národu. (Výkřiky na
levici.) Tato naše otázka jest problémem
středoevropským, tato otázka blíží
se také svému uskutečnění.
(Posl. Wünsch [německy]: Bude zvýšen
příděl dovozních listů na uhlí?)
Povídejte něco o Moskvě, pro naše
záležitosti takovýchto individualit neznáme.
Žádný národ na světě nedá
se dnes politikou sprovoditi se světa. (Trvalý
hluk na levici.) Žádný národ na
světě není dnes dosti ochoten státi
se členem snad jiného národního celku.
(Výkřiky posl. dr Koberga.) Musíme
dnes dělati politiku, která jest jedině slušná,
politiku, která nás sblíží jako
národy, která nás jako národy smíří,
politiku, která má již svůj základ
v zeměpisné skutečnosti, že jsme sousedé,
že sousedy zůstati musíme, dnes i v budoucnosti.
A již výsledky budou pro nás vždy hnací
silou (Předsednictví převzal místopředseda
Stivín.), budou nás také vždy nutiti,
abychom neplýtvali zbytečně energií,
abychom zbytečně nevydávali energie, které
bychom mohli použíti k lepšímu působení
a konání. Jest to zbytečné počínání
a jsme přesvědčeni, že období
prvého voleného československého parlamentu,
toto pětileté parlamentní období nepřineslo
Němcům vlastně nic jiného než
ztrátu jedné posice za druhou. (Stálý
hluk.) Přiznáváme, že zde ovšem
byly spáchány ohromné chyby jak v politice
Čechů, tak také Němců, přiznáváme,
že jsme nenašli porozumění pro své
záležitosti, ale přiznáváme také,
a to chci zdůrazniti, že lze vlastně pozorovati
zjemnění ovzduší a že dnes, díku
Bohu, kráčíme cestou, která nás
jistě musí dovésti tam, kam chceme, k upevnění,
k zaručení naší vlastní državy
jako národa, k onomu cíli, jímž jest:
Respektování také našeho německého
národa, respektování naší německé
državy ve všech oborech. (Stálý hluk.)
Jdeme za tímto cílem a jsme rádi ochotni,
abych tak řekl, zanechati konečně záští
a pomstychtivosti; hledali jsme stanovisko a našli jsme jednu
cestu a nedáme se zmýliti politikou těchto
lidí a od této cesty nikdy neustoupíme. Naším
cílem není dostati se snad pod poručnictví
takovýchto individualit, neboť jak bychom vypadali?
Proč, k jakému účelu vyslal nás
sem náš národ? Náš národ
vyslal nás sem nikoliv, abychom se zde hádali, nýbrž
abychom pracovali. (Stálý hluk.) Tato naše
politika práce jest to, která nás neustále
žene, abychom se dostali kupředu. (Hluk. -
Místopředseda Stivín zvoní.) Jestliže
v této souvislosti promluvím o jedné věci,
která v posledních dnech zde byla tak ráda
opět roztahována, pak chci konstatovati, že
hnutí našich venkovanů, že naše hnutí
má dosti síly a odvahy, aby si zametlo před
vlastním prahem (Hluk. - Místopředseda
Stivín zroní.), máme dosti síly
a odvahy a neustaneme, abychom si zachovali pořádek
i ve vlastní rodině. Jest to pravda a chci to zvláště
zdůrazniti (Trvalý hluk.), opakuji, a to
se týká zvláště vás, chci
to zcela zvláště zdůrazniti. (Výkřiky
posl. Wünsche, Windirsche, Weissera, Pohla, Neuratha.)
Místopředseda Stivín (zvoní).
Prosím o klid.
Posl. Wagner (pokračuje): Konstatuji (Hluk.)
a prosím abyste si tuto věc zapamatovali. (Hluk.
- Místopředseda Stivín zvoní.)
Jest příznačné pro politickou
morálku jistých stran, kterým se přihodilo,
že r. 1920 jim utekl člověk, který ještě
před lety byl jejich neochvějným členem,
že jim prostě utekl, utekl, nedav své někdejší
straně ani s Bohem. Tenkráte svou stranu zradil.
A co tenkráte byl, a co mu tenkráte ani tato strana
nezapomněla, to, velectění, musíme
dnes, kdy máme úplně novou situaci, přece
jen posuzovati jako čistě tragický osud,
jako tragický osud oněch stran, z nichž tenkráte
utekl, vůbec se s nimi nerozloučiv, poněvadž
se mu zdálo, že má ve straně Svazu zemědělců
lepší vyhlídky, poněvadž mohl předpokládati,
že na něj jako moravského poslance bude takřka
přeneseno místo předsedy nebo místopředsedy.
Takto usuzuje, obrátil se k vlastní straně
zády a dnes, dnes, kdy jest vyloučen jako rozkladný
činitel naší strany, nalézá opět
cestu k oné straně, kterou před sedmi lety
zradil. Jest to smutná komedie, která se zde hraje
a svědčí o tom, že se vlastně
neměla politická morálka jistých stran
naprosto ceniti příliš vysoko. Velectění,
mohu zde jistě konstatovati, že ten člověk
nezalekl se ani zrušení čestného slova,
čestné slovo dal reversem, nezalekl se ani pracovati
proti straně v duchu nepřátelských
stran a potvrzení toho, že tomu přece jest
tak, jak jsme tušili, nalézáme v tom, že
se dnes řada zástupců stran zcela zvláště
exponuje pro tohoto člověka, že dnes jisté
strany dělají mu mluvčího, a že
se pokoušejí vnutili nám opět lidi,
které jsme ze svých řad vyloučiti
z řádného důvodu a plným právem.
(Výkřiky.) Pánové, již
dříve jsem se zmínil, že ve vlastní
straně máme dosti síly a odvahy zamésti
si před vlastním prahem, že máme odvahu
lidi, kteří jsou odpůrci naší
strany, kdykoliv vyloučiti, a že v tom, co jsme započali
u těchto dvou pánů, které jsme vyloučili,
jsme ochotni také pokračovati, i když nám
s těmito lidmi utekou dvě nebo tři kopy voličů.
Počítáme-li lidi, kteří jdou
s nimi, jest to průvod hasičů, nic jiného
a my jim k tomu dáme ještě své požehnání.
Nechť konají v jiných stranách jen onu
práci, kterou tak důkladně vykonali v naší
straně, totiž onu rozkladnou a ničivou práci
a ať zanesou do oné strany vždy jen símě
zmaru. Tyto, pro politika tak velice cenné poznatky, přejeme,
aby se projevily také v oněch stranách, které
dnes rozprostírají svá ochranná křídla
nad těmito dvěma pány. Pro nás jest
tato věc jednou pro vždy vyřízena, my
jsme svůj velký očistný proces zahájili
(Výkřiky.) a také již skončili.
Tvoříme opět velkou rodinu (Výkřiky.),
rodinu řádných, myslících politiků
a získali jsme dnes opět jednu věc: Můžeme
si opět jeden druhému důvěřovati.
A prvou podmínkou vybudování velké
strany jest, aby si aspoň vůdcové mohli vzájemně
důvěřovati, abychom konečně
opět mohli dělati čistou politiku, na kterou
můžeme opět s pýchou pohlížeti
vzhledem k našemu velkému cíli. (Výkřiky.)
Nechci se již zabývati déle věcí,
která jest pro nás dnes a pro vždy vyřízena.
Dnes chci zde jen konstatovati, že metody jistých
stran nedovedou jistě stavěti mosty, aby jednou
došlo k dorozumění mezi stranami. Domníváme
se, že našemu národu posloužíme více
tím, budeme-li dělati politiku reálnou, politiku
reálných skutečností (Výkřiky,),
jak ji před sedmi lety takřka vytýčil
náš Křepek. Tato politika reálných
skutečností, tato politika chápání
skutečností, tato politika, která nehledá
v minulosti, která zná přítomnost,
to jest politika, ke které nás vlastně povolaly
masy, statisíce našich voličů. Pokračovati
v této politice jest pro nás vždy vysokým
a velkým cílem a pro vždy jím zůstane.
Jestliže se nyní uchyluji od tohoto způsobu
politiky, od tohoto vypořádání a promluvím
k hospodářským otázkám, musíte
mi, pánové, věnovati na chvíli pozornost
a poněkud pochopení jednomu hospodářskému
odvětví (Výkřiky posl. Wünsche.),
které máme ještě jen v několika
málo krajích československého státu:
Jest to naše vinařství. Jak letošní
státní rozpočet, tak také všechny
rozpočty od založení československého
státu toto odvětví velice zanedbávaly.
Byly na to vykázány částky, jež
vskutku nelze pokládati za nic většího
než za spropitné. Neboť vidím-li, že
se zde pro celý československý stát
se 17.000 ha vinic vydává na zlepšení
vinařství 310.000 Kč, pak se táži,
kde a jak si kdo vůbec představuje podporování
a povznesení našeho vinařství, zasvěceného
zániku. Domnívám se, že kdyby se na
to vydal milion i dva nebo tři miliony, že by se tím
daleko ještě nezabránilo (Výkřiky
posl. Wünsche.) vymírání a zanikání
vinařství. Nechci tím snad říci,
že by vinařství potřebovalo pro věčné
časy snad 5 nebo 10 milionů ročně.
Nikoliv, prohlašuji, že nejprve dlužno vinařství
povznésti na onen stupeň, aby postačilo uspokojiti
vlastní spotřebu vína, aby se zabránilo
dovozu cizozemských vín, jichž se dnes dováží
ještě za 60 milionů, a aby se u nás
vyrobilo množství vína, jež potřebujeme.
Také zahraniční hrozny nemají práva,
aby přišly na náš stůl. Pěstujeme
u nás nejlepší stolní révu, poukazuji
na naši tramínskou révu a na naše červeno-bílé
a bílé "dobré-ušlechtilé".
My všichni, kteří známe vinařství,
víme, že jsou to výborné, mimořádně
cenné stolní druhy, které stále stačí
i nejzkušenějším labužníkům
(Výkřiky.), také takovým hubám,
jako jsou ty zde. Domnívám se, že se zde musím
ujmouti našeho vinařství, že se svými
veltlínskými hrozny, které se pěstují
jak na Moravě, tak také na Slovensku, vlastně
vyrovnáme všem jiným vínům středoevropským
- a jen to jsou vína schopná konkurence - a snad
naše jsou dokonce ještě lepší. Veltlínský
hrozen a jeho směs s tramínským s "dobrým-ušlechtilým"
jest nádherný a skvělý vinný
výrobek a já bych všem těm, kdo mají
jenom pojem o vinařství, přál, aby
jednou zašli do našich krajů nebo do okolí
Bratislavy, aby tam ochutnali skvělý a vzácný
mok, který se nikoliv neprávem nazývá
nejvyšším darem Božím, jaký
země vůbec rodí. Uvážím-li,
že v letech 1907 a 1908 byl stav vinic ještě
dvojnásobný, vezmu-li zvláště
Moravu, kde jsme roku 1908 osázeli 13.000 ha jinak neosázených
pahorků vínem a dnes to kleslo na 4500 ha, pak mohu
a musím říci, že toto, sedmimílovými
botami proběhlé období ničení
vinařství vskutku v nedaleké budoucnosti
oloupí vinařské kraje o jejich nejušlechtilejší
plody. V desíti, patnácti letech zarostou pahorky,
které jsou dnes ještě požehnány
vinnou révou, trním a akáty. Jen ty se budou
vypláceti, jen ty budou také přinášeti
státu ony obrovské částky daní.
Každý rozumný člověk musí
si přece říci, že toto hospodářské
odvětví, které zaměstnává
statisíce lidí, v němž tisíce
a tisíce rodin nalézá obživu, zaslouží
si přece vyššího ocenění,
že stát je musí nezbytně udržeti
a, pokud je to možno, postarati se, aby opět vzrostlo
a znovu oživlo. Musíme žádati, aby se
vinařství ve vlastní zemi znovu provozovalo
nejméně na rozloze 30.000 ha, takže budeme
moci uskutečniti ve vlastní zemi své zásobování
jak vínem, tak také hrozny. Tento náš
požadavek není příliš dalekosáhlý.
Nám se pomůže několika miliony.
Chci zde uvésti metodu, která sama již musí
vésti k tomu, aby se vinařství opět
povzneslo. Státním vinicím a vinařským
školám přikazuje se každoročně
ze státních peněz nepatrná částka,
sotva 100.000 Kč. V posledních letech dostávaly
zemské výbory čas od času 80.000 Kč
až 100.000 Kč, aby mohly prodávati révu
vinařům za poněkud levnější
ceny. Jak vysoko jsme však platili a platíme dnes
naši ušlechtilou révu? Dnes, i když ji odbíráme
ze státních školek, platíme za sazenici
révy stále ještě 2·50 Kč
a ještě více a chci zde poznamenati, že
ze státních školek můžeme uhraditi,
sotva desetinu skutečné potřeby. Nyní
si představte, že máme-li osázeti jeden
ha viničního pozemku těmito sazenicemi, pouze
vysázení sazenic, pouze sazenice znamenají
výdaj plných 20.000 Kč na ha, který
pak celých 5 let nedává žádného
užitku. Snad víte, že se u nás říká,
a jest to úplně pravda, že se třetího
roku mohou ochutnati hrozny, čtvrtého roku snad
víno, avšak víno píti lze nejdříve
teprve pátého roku. Tato průpovídka
jest dosti příznačná, abyste viděli,
že tyto pozemky vlastně 5 let nedávají
nejmenšího užitku, že však vinař
musí již napřed dáti 20.000 Kč,
aby mu to pak neneslo žádný užitek. Nyní
k tomu připočtěte pěstováni
a práci se sázením, hnojivo atd. a nejdu
příliš daleko, prohlašuji-li, že
založení vinice není oceněno příliš
vysoko částkou 40.000 Kč.
Jděme dále! Jak by se nám dalo pomoci? Pomohlo
by se vinaři v té chvíli, kdyby se mu prodávala
ušlechtilá réva ze státních vinařských
školek kus za 50 haléřů. Jsem přesvědčen,
že v této chvíli by i drobný rolník
mohl zreorganisovati vinařství, osázeti opět
vinice. Dnes máme celé kusy polí porostlé
akátovým křovím, tam kde kdysi rostla
požehnaná vinná réva. Dále musím
ještě konstatovati jednu smutnou věc. Ve státním
rozpočtu v osobních výdajích vidíme
zcela nedostatečnou částku pro vinařské
učitele. Vidíme zde na příklad inspektory,
jak vinařské, tak také sklepní inspektory
v 6. platové stupnici. To jest neudržitelný
stav. Nalezl jsem sice v rozpočtu jeden případ,
kdy jest pro Moravu , systemisováno jedno místo
vinařského inspektora ve 3. platové stupnici.
Nevěřil jsem tomu však a této věci
jsem nedůvěřoval, poněvadž se
mi zdál nemožným skok ze 6. platové
stupnice do 3. A bohužel musil jsem již slyšeti,
aspoň se to naznačovalo, že ani k této
věci nedojde, že jde pravděpodobně o
tiskovou chybu v rozpočtu. Chci předpokládati,
že tomu tak není. Chci předpokládati,
že také my, Moravané, kteří jsme
ještě v posledním roce měli vynikajícího
znalce a člověka jako státního inspektora
pro vinařství, tímto zlepšením
získáme ho opět pro vinařství
a tím bude opět našemu kraji vrácen
učitel. V této věci, domnívám
se, že ministerstvo zemědělství jest
zcela zvláště úzkoprsé. V takovýchto
věcech není možno, aby od nynějška
byli dáváni do 6. platové stupnice lidé,
kteří by již dávno patřili aspoň
do 4. Domnívám se, že také zde měla
by býti systemisována pro povznesení vinařství
místa, byť i ne pro vždy, tedy aspoň na
10 let pro úřednickou generaci až do doby,
kdy bude vinařství zreorganisováno, opět
povzneseno, až nabude onoho místa a onoho rozsahu,
jaký zaujímati musí. Jestliže tedy po
době 10 let nebudu již trvati na tom, aby se musily
dělati nové velké osobní výdaje,
činím to proto, že vinice mají dlouhý
život, že trvají 30, 40, ba i 50 let, i vinice
s ušlechtilou révou. Jestliže ve státním
rozpočtu nalézám na potírání
všech škůdců vinařství 180.000
Kč pro celé území republiky, není
to kapka vody na horký kámen? Rád bych jednou
našel umělce, který by za 180.000 Kč
nějakým způsobem mohl potírati, třebas
jen jeden druh nemoci. Nedá se čeliti ani révokazovi
na starých kulturách, ani vřetenatce révové,
ani vinné plísni, nikoliv, tímto nepatrným
příspěvkem nelze provésti ani řádný
pokus přezkoumati či rozpoznati hodnotu ochranných
prostředků. Domnívám se, že by
zde bylo na místě, aby se ve státním
rozpočtu pro příští rok připsala
nejméně nová nula, že bude nutno ze
stotisíců, které jsou dnes vykázány,
nadělati aspoň miliony. Chci na to zde poukázati
také proto, poněvadž si příspěvek
od státu věrně zasloužíme svými
daněmi. Naše daně jsou to, které mají
opět znovu vybudovati vinařství. A jestliže
státu dáváme daněmi stonásobnou
zálohu, můžeme jistě také od
státu žádati, aby nám v plném
pochopení vrátil také opět něco,
byť i jen jedno procento, k oživení hospodářského
odvětví, jež upadlo a které jest vlastně
zasvěceno zkáze.
Pojednám o jiné věci. Promluvím o
jihomoravském zelinářství, snad nejen
jihomoravském, nýbrž i o zelinářství
části Čech, zvláště však
o pěstování okurek. Pěstování
okurek potřebuje rovněž mimořádné
péče státu a proč? Poněvadž
okurky jsou podstatným vývozním předmětem
československého státu, poněvadž
okurky, jsou-li řádně pěstovány,
skutečně se také opět stonásobně
zaplatí a jsou-li pěstovány jakostně,
nesou jak státu, tak národnímu hospodářství
ohromný užitek. Nyní máme v ovocnářské
a zahradnické školce v Lednici školku pro pěstování
semen a můžeme dnes konečně opět
jednou pěstovati vysoce hodnotná okurková
semena. A proč? Poněvadž školu moudře
řídí povolaný odborník, poněvadž
nám dodává jakostní semena za nejlevnější
ceny, ba přímo zadarmo. Aby to však bylo možno
prováděti trvale, bude třeba poskytnouti
této ovocnářské a zahradnické
školce nezbytně příspěvek na
pěstění vysoce hodnotných okurkových
semen, jinak ani tato školka nebude moci trvale pokračovati
v tomto způsobu opatřování semen a
pěstění semen. Naši rolníci odebrali
letos velmi pečlivě roztříděná
semena a byly již provedeny pokusy, které prokázaly,
že těmito vysoce hodnotnými semeny vskutku
také pěstění okurek nabylo vyšší
hodnoty.
Mám-li v rozpočtu za všech okolností
kriticky pojednati ještě o jedné položce,
týká se to případu, přes nějž
nelze přejíti. Naše kraje nejsou dosti šťastné,
aby měly úzkou a hustou železniční
síť, u nás máme bohužel kraje zanedbané,
naše vesnice leží často daleko od železničních
stanic, takže žádáme ministerstvo železnic,
vlastně ministerstvo pošt, aby nám bezpodmínečně
zřídily autobusové trati, aby naše kraje
nezůstaly bez dopravního spojení. Naše
odlehlé vesnice se svými vysoce hodnotnými
výrobky octly se prostě v takové dálce,
že těchto krajů nelze otevříti
jinak, než dnešními moderními dopravními
prostředky, autobusy a automobily. Tu mohl by právě
stát udělati výnosný obchod. Buď
ať stát tato naše území, to smíme
a chceme žádati, otevře sám tím,
že zařídí autobusové trati, nebo
ať aspoň nedělá potíže s
udělením koncesí na takovéto soukromé
podniky. Zde musí nastati obrat, poněvadž si
nemůžeme dáti líbiti, aby se nám
nedostalo také tohoto kulturního pokroku, jehož
nám nesmí stát odpírati.
Promluvil bych ještě také o jiné věci,
o zanedbávání našeho domácího
školství. V mnoha schůzích, v mnoha
resolucích obrátili jsme se na příslušná
místa, aby se ve státním rozpočtu
postarala, aby také naše jihomoravské střední
školy dostaly se konečně na takový stav,
jak by to příslušelo jediné německé
střední škole ve Znojmě a přilehlém
okolí, kde bydlí na stotisíc lidí.
Konstatuji, že se přes tento náš nutný
požadavek rovněž přešlo. A je-li
pro letošní rozpočet již pozdě
vymoci dodatek, žádám, aby v příštím
rozpočtu pro r. 1929 za všech okolností byla
zařazena dostatečná částka
na přístavbu německého reformního
reálného gymnasia ve Znojmě. Nejde o stavbu
nové školy. Nikoliv, jde zde jen o příspěvek
na přístavbu jednoho traktu, aby tato střední
škola jediná pro naše široké okolí
byla přizpůsobena také jiným středním
školám, které jinak byly nám Němcům
ve Znojmě vyvlastněny. Nebo našel by se jiný
prostředek, nechci ani tento nechati beze zmínky,
ze školních budov, které jsme měli až
do převratu, mohla by nám býti opět
vrácena německá reálka a naše
přání by byla splněna. Musí
se však najíti nějaký prostředek,
nějaký prostředek musí se hledati
a také nalézti. Jste-li jinak ochotni vydávati
velké částky na školy, také my
Němci musíme žádati, aby také
pro naše školy byly opatřeny peníze, aby
se náležitě vyšinuly.
Ještě jedna otázka, kterou nemohu nechati beze
zmínky, o které chci promluviti. Na našem jihomoravském
pohraničí již od převratu prožíváme
nepříjemné věci, a to s celnicemi,
které si finanční správa nuceně
najala. Na našem pohraničí ještě
dnes máme zabráno mnoho rolnických domů,
v nichž jest umístěn jednak celní úřad,
jednak byty celníků. Pánové! Tyto
poměry nedají se již udržeti. Jest třeba,
aby také zde došlo k nápravě, a to tím
způsobem, aby na takových místech, kde jest
pohraniční celní úřad nutný,
byl vystavěn. To by mohlo již býti přece
provedeno v 9. roce existence státu. Tím byl by
lid na pomezí ušetřen mnohé trpkosti,
tím způsobem mohlo by takřka zmizeti leckteré
záští a kletba, kdyby se také těmto
pohraničním obyvatelům vyšlo vstříc.
Očekávám, že příští
rozpočet ani k těmto jižním Moravanům
nebude v této věci úzkoprsý. Také
doufám, že ministerstvo financí zvýší
minimální nájemné na částky,
které odpovídají skutečnosti.
Ještě jedna otázka, a to zřizování
nových celních silnic v našem území.
Musíme žádati, aby síť celních
silnic byla vybudována, aby vztahy, které jsme měli
a ještě máme, po staletí, po tisíciletí
s naším bratrským národem v Rakousku,
nebyly omezovány umělými hraničními
závorami. Tato síť celních silnic -
a domníváme se, že to můžeme žádati
plným právem - musí býti ještě
více zhuštěna, v našem širokém
kraji musíme nezbytně trvati na tom, aby nám
byly za všech okolností povoleny celní silnice
jaroslavická, z Písečného, jemnická
atd., poněvadž hospodářské vztahy
trvají neustále jako kdysi a nemůže
býti v zájmu státu, aby tyto celní
a obchodní vztahy se sousedními zeměmi byly
nějak omezovány. Stane-li se to, dojde také
k uklidnění pohraničního obyvatelstva
a domnívám se, že státu samotnému
musí přece také záležeti na tom,
aby se obyvatelstvo uklidnilo.
A nyní vracím se ještě jednou k otázkám,
jichž jsem se dotkl již na počátku, chci
zde přece jen skončiti výstrahou jistým
stranám, že není možno prováděti
neustále politiku absolutního rozdvojování,
že by bylo daleko moudřejší postaviti
se na půdu reálných skutečností,
aby se provozovala politika přítomnosti, politika
skutečného života a aby se při tom mohlo
s veselou myslí pohlížeti také do budoucnosti.
Nebyli jsme sem vysláni voličstvem, abychom se zde
hádali, nýbrž abychom zde pracovali a abychom
našemu národu pomohli v nouzi. Tak také dlužno
chápati mé vývody a nechť jsou výstrahou
těm, kteří své politické trumfy
spatřovali ve sprostém a nízkém spílání.
(Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Kvasnička.