Naproti tomu položka na nákup originálního
osiva a sadby v preliminované částce 900.000
Kč splní jistě své poslání
a přinutí zemědělce, aby upustili
od pěstování odrůd degenerovaných
a používali jako osiva odrůd ušlechtilých.
Slavná sněmovno! Pokud se týče položky
odvodňování a zavodňování,
která je preliminována částkou 11
mil. Kč a meliorace zemědělské půdy
30 mil. Kč, jsou obě naprosto nedostatečné.
Celá řada projektů už připravených
nemůže býti v důsledku toho realisována
a je stále oddalována. Tím ztrácí
se nám ohromné množství úrody,
které zvyšuje pasivitu v naší produkci
obilní. V důsledku toho je třeba uvažovati
o tom, aby položky tyto byly napříště
náležitě zvýšeny.
Rovněž tak položka elektrisace venkova, preliminovaná
částkou 10 mil. Kč, je nedostatečná
a marně celé desítky ba sta obcí čekají
na kladné vyřízení svých žádostí,
které nemohou býti vyřízeny, jelikož
preliminovaný obnos je záhy vyčerpán.
Elektrisace se stala všeobecnou potřebou občanstva
a všestranná použivatelnost elektrické
energie činí z elektrisace zemědělství
a venkovských obcí otázku velikého
národohospodářského významu.
Elektrisační zákon ze dne 1. července
1926, čís. 139 Sb. z. a n., otevírá
velikou práci ve všech krajích státu,
která má přinésti ulehčení
v pracích a rozvoji hospodářského
života. Proto je nutno, aby dotace na elektrisaci byla zvýšena,
aby tak rychlejším tempem dostalo se dobrodiní
této síly i těm nejzapadlejším
dědinám naší drahé vlasti.
Důležitým prostředkem ku zvelebení
polního hospodářství je vedle meliorací
zcelování pozemků, kterážto položka
v rozpočtu ministerstva zemědělství
2,884.808 Kč naprosto nepostačuje.
Zcelování pozemků má pro naši
republiku s hlediska soukromo- i národohospodářského
takovou důležitost, že je potřebí
co nejvíce usilovati o jejich urychlené provedení
nejen na Moravě, nýbrž i v ostatních
zemích našeho státu.
Agrární operace jsou však podnikem tak ohromného
rozsahu, že urychlené jejich provedení je doporučitelné
a možné jen za určitých předpokladů.
Prvním a hlavním předpokladem každého
podniku je jeho rentabilita. Je-li tato zajištěna,
možno podnik doporučiti a na jeho urychlené
provedení pomýšleti. Komasace vyznamenává
se sama o sobě skvělou rentabilitou, že urychlené
její provedení znamenalo by pro náš
malý stát přímo ohromný zisk.
Dalším důležitým předpokladem
pro zdar a uskutečnění každého
podniku je jeho finanční zajištění.
Agrární operace vyžadují ke svému
provedení značných nákladů
osobních i věcných. Jelikož financování
urychleného provádění agrárních
operací musil by zaručiti stát, dlužno
při urychleném postupu přihlížeti
především k finanční mohoucnosti
státu, ovšem jen do té míry, aby přílišnou
šetrností a otálením rentabilita podniku,
v daném případě dobro státu,
nedoznaly újmy. S ohledem na dosah agrárních
operací doporučuji, aby se rozhodně i při
vší šetrnosti postupovalo v budoucnu rázněji
než dosud.
Dosud vzhledem na nepatrný počet pracovních
sil technických (celkem asi 70 techniků, z nichž
1/3 pomocných techniků) nemohla
akce tato býti prováděna jinak než v
měřítku nepatrném, naprosto nedostačujícím.
Budou-li práce zcelovací postupovati tak, jak to
nynější stav personálu dovoluje, trvalo
by asi 160 roků, než by celá plocha na Moravě,
která zcelování vyžaduje, byla zcelena.
Právě nynější doba vyžaduje
nezbytně, aby tato tak významná akce provedena
byla v době nejkratší, abychom zvedli výrobu
zemědělskou a dospěli tak k soběstačnosti.
Důležitost provedení komasace nejlépe
nám odůvodní statistika úřadu
pro agrární operace na Moravě, kterou vypracoval
pan vrchní rada Öhm. Celkový počet obcí
na Moravě již zcelených do konce r. 1927 je
195 ve 27 soudních okresech, z toho je před válkou
zcelených 93, po válce 102; obcí nově
ke zcelování přihlášených
je 76. R. 1927 provádějí se přípravné
zcelovací práce ve 37 obcích o výměře
21.890 ha s 7058 účastníky. Každoročně
lze zceliti průměrně 12 obcí, přihlížíme-li
k počtu technického personálu. Při
komasacích lze pozorovati neustálý vzestup
činnosti. Proti rokům předválečným
1913/14 počet komasací se takřka ztrojnásobil,
počet personálu při komasacích činného
zvýšil se však asi o 30%. Velký nepoměr
mezi zásobou komasační práce a počtem
výkonných techniků je hlavní příčinou,
že velký počet obcí ke zcelování
přihlášených, musí na uskutečnění
komasace čekati řadu let.
Z celkového počtu kat. obcí na Moravě
- podle stavu z r. 1921 celkem 3207 obcí - připadá
na obce s půdou již původně arondovanou
jenom 558 obcí, to jest 17 4%, kdežto na obce s půdou
více nebo méně rozkouskovanou 2649 obcí,
t. j. 82 6%, při čemž vzat byl již zřetel
na pozemkovou reformu, jejíž provedením zvětšila
se rozkouskovanost na Moravě v poměru k celkové
výměře rolí a luk asi o 1·5%.
(Předsednictví převzal místopředseda
Horák.)
Odečteme-li úředně zcelené
obce od celkového počtu obcí s půdou
více nebo méně rozkouskovanou, 2649 - 195
obcí, zbývá na Moravě ještě
2454 obcí, v nichž mělo by se zcelovati. Činnost
agrárních úřadů a hospodářské
výsledky dosažené zcelením 195 obcí
na Moravě lze nejlépe posouditi z následujícího:
Přírůstek produktivní půdy
zcelením 195 obcí docílený, činí
3794 ha. Z tohoto přírůstku bylo použito
na vybudování nové sítě komunikační
a meliorační 1543 ha. Zbývá tudíž
čistý zisk na plodné půdě v
195 zcelených obcích 2251 ha, t. j. 11.702 měřice.
Jen tato jediná výhoda zcelování,
t. j. zisk plodné v půdy, ač výhod
zcelování je celá řada, svědčí
o důležitosti akce zcelovací po stránce
soukromo- i národohospodářské a svědčí
též o tom, že agrární úřady
zcelováním pověřené jsou úřady
užitečnými a produktivními.
Zcelovací náklady činily dosud na 1 ha okrouhle
350 až 450 Kč, t. j. 70 až 90 Kč na jednu
měřici. Rychlejší tempo v komasaci podmiňuje
rozsáhlé rozšíření a vybudování
agrárních úřadů, jež je
další důležitou podmínkou urychlenému
provádění agrárních operací.
Dostatečný počet výkonných
orgánů, pracovníků plně věci
oddaných a pro svou odpovědnost a choulostivou činnost
zvlášť vyškolených. Takovýchto
pracovníků dnes u nás není dostatek.
Bude třeba řešiti tuto otázku s úřednictvem
Státního pozemkového úřadu,
které po skončení pozemkové reformy
bylo by přiděleno úřadu agrárních
operací.
Přímý zisk zcelováním dosažitelný
třeba však ještě doplniti ziskem nepřímým,
jejž hledati dlužno v úspoře výrobních
nákladů a jiných výhod, z nichž
mnohé nelze vůbec číselně vyjádřiti.
Jsou to úspora pracovní síly, potahů,
používání hospodářských
strojů, úspěšnější
používání strojených hnojiv,
zmenšení nebezpečí před škůdci
živočišnými a rostlinnými, v důsledku
odstranění mezí, možnost pěstování
odrůd polních plodin, možnost intensivnějšího,
racionelnějšího obdělávání
pozemku vůbec, stabilita a právní jistota
pozemkové držby atd., atd. Úsporu při
nákladech výrobních možno oceniti nejméně
20% provozovacích výloh, což odpovídá
v českých zemích roční úspoře
asi 600 mil. Kč. Tato roční úspora
zjeví se ve zvýšení hodnoty pozemků
zcelených proti pozemkům nezceleným. Podle
úředního šetření na Moravě
zvýšila se hodnota pozemků zcelených
o 20% až 40 a činí tudíž taktéž
zvýšení národního jmění
zcelováním dosažitelné okrouhle 32·8
miliard.
Tato ohromná čísla, byť i nemohla činiti
nárok na úplnou správnost, prokazují
očividně, že zcelování samo o
sobě jest již podnikem tak rentabilním, že
netřeba se nikterak lekati nějakých milionových
ročních nákladů na jeho uskutečnění
vynaložených, jelikož miliony tyto sotva vynaloženy,
se ihned amortisují a přinášejí
pak národu a státu zisk. Však není to
pouze rentabilita po stránce finanční, jež
nutká k tomu, aby akce zcelovací byla uspíšena,
je to též železná nutnost, aby pozemková
držba vůbec - a tu především majetek
selský - uvedena byla konečně do pořádku.
Pořádku takového dosíci lze jenom
zcelováním a agrárními operacemi.
Veškeré další úpravy a meliorace
trvalé neb dočasné možno účelně,
soustavně a úsporně prováděti
se zdarem jedině na uspořádané držbě
pozemkové, jejíž úprava by těmto
opatřením vždy a všude předcházeti
měla.
Jsem toho pevného přesvědčení,
že naše ministerstvo zemědělství
v plném pochopení a porozumění významu
a účelu agrárních operací vynahradí
to, co za nepřátelské vlády rakouské
na tomto nejvděčnějším poli zemědělsko-technickém
bylo promeškáno a postaví naše zemědělství
na pevné základy v tom vědomí, že
jedině národ ovládající půdu
jest státu i v pohnutých dobách nejlepší
oporou.
Slavná sněmovno, neméně jest důležitá
otázka živelních pohrom, na kterou preliminována
částka 3,600.000 Kč v rozpočtu ministerstva
zemědělství a která má sloužiti
hlavně k provedení opravných prací
na vodních tocích a na rekultivaci zpustošených
pozemků, spadajících do působnosti
oboru ministerstva zemědělství.
Katastrofální živelní pohromy r. 1927
vyžadovaly si změny v dosavadním postupu udílení
nouzových podpor, a to v tom smyslu, že stát
přispívá těm, kdož byli v letech
1926 až 1927 živelní pohromou postiženi,
3% k úrokové míře ze zápůjček,
uzavřených u peněžních ústavů
ministerstvem zemědělství k tomu zmocněných.
Úhrn zápůjček nesmí přesahovati.
20 mil. Kč a úrok je omezen na 10 let. R. 1928 a
v dalších letech budou udíleny podpory zemědělcům
živelními pohromami postiženým ze zvláštních
fondů, zřízených podle §u 108
zákona, ze dne 15, června t. r. čís.
76 Sb. z. a n." o přímých daních
při zemědělských radách. Avšak
všechna tato opatření nepostačují
a je nutno, aby vláda předložila osnovu zákona
o zveřejnění živelního pojišťování.
Tímto zákonem, zveřejněním
živelního pojištění, zbaví
se zemědělci těžkých starostí,
jaké jim působí hrozné obavy před
krupobitím, přívaly a zátopami, aby
byli zajištěni proti ožebračení
ohněm, a konečně, aby se nemusili lekati
dobytčích nákaz, úrazů a náhlého
zahynutí dobytka.
Požadavek zveřejnění živelního
pojištění byl uznán již jednomyslným
usnesením Národního shromáždění
ze dne 9. dubna 1920, kterým byla vláda vyzvána,
aby přikročila bez odkladu k řešení
této otázky. Další vládní
prohlášení ze dne 22. října přislibuje
zvláštní úpravu pojištění
proti živelným škodám, aby tak zmenšilo
se risiko zemědělského podnikání
a aby zejména nabyvatelům půdy z pozemkové
reformy byla umožněna samostatná existence.
Zvláštní zákon ze dne 4. července
1923 zřizuje pro účely živelního
pojišťování zvláštní
fond ve výši 50 mil. Kč, redukovaný
nyní na 40 mil. Kč. Toto finanční
zajištění umožňuje, aby bylo přikročeno
k realisaci živelního pojišťování
zemědělského.
Při řešení této akce buďtež
uplatňovány tyto zásady: 1. Pojištění
krupobitní budiž vybudováno jako pojištění
úplně dobrovolné, na podkladě veřejné,
všeobecné a nevýdělečné
organisace, spravované volenými zástupci
z řad pojištěnců a vybavené se
strany státu zvláštními výhodami
v zájmu zlevnění tohoto pojišťovacího
odvětví. 2. Pojišťování
krupobitní budiž založeno na premiích
odstupňovaných podle nebezpečenství
tříd jednotlivých krajů. 3. Pojišťování
dobytčí budiž vybudováno podle podobných
zásad jako pojištění krupobitní,
a to opět jako pojištění dobrovolné.
4. Pojišťování požární
budiž dále soustavně rozvíjeno na podkladě
nynějších osvědčených
vzájemných pojišťoven.
Kruhy zemědělské přikládají
otázce této mimořádnou důležitost
hospodářskou a sociální a žádají,
aby vláda i Národní shromáždění
s největším urychlením akci tuto vyřídily.
Slavná sněmovno! Přicházím
k rozpočtu ministerstva veř. prací, kde na
mimořádné vodní stavby je preliminována
částka Kč 68,499,580, z kteréžto
částky připadá na Moravu 12,540,0000
Kč. V této částce je pamatováno
na jednu z nejdůležitějších vodních
staveb na Moravě, a to na údolní přehradu
u Vranova na Dyji penízem 5 mil. Kč. Tím
stává se stavba údolní přehrady
u Vranova akutní, neb také země Morava a
ostatní zájemníci splnili svoji povinnost.
Zemský stavební úřad v Brně
dokončil již všechny přípravy k
vypsání nabídkového řízení
na stavbu přehradní zdi. V důsledku toho
je nutno, aby ministerstvo veř. prací neodkládalo
vypsání stavby po zaručeném a zabezpečeném
financování. Stavba přehrady vyžádá
si několik roků a proto čím dále
odkládá se její započetí, tím
více oddalují se blahodárné účinky,
které od postavení této přehrady očekáváme.
Minulého roku při rozpočtové debatě
zevrubně jsem o této kapitole s hlediska zemědělského
a národohospodářského pojednal. Na
základě toho znovu zdůrazňuji nutnost
okamžitého vypsání nabídkového
řízení a započetí se stavbou
vranovské údolní přehrady.
Dále přicházím k rozpočtu ministerstva
železnic. Konstatuji, že Morava a Slezsko má
nejméně železnic, a to z celkových 13.406
km 2.790 km. Po vybudování programu bude míti
republika 14.069 km železnic, to jest na 100 km čtv.
asi 10 km a na 10.000 obyvatel asi 10·4 km.
Nejhůře je na tom jihozápadní Morava
a Českomoravská vysočina. Spojení
Čech s Moravou a Slovenskem je nedostačující
a nutno této důležité otázce
věnovati náležitou pozornost a je třeba
věc tuto rozřešiti dříve, než
bude pozdě.
Proto je nutno, aby ministerstvo železnic přikročilo
co nejdříve ke stavbě místních
drah podle určitého předem stanoveného
plánu, do kterého by zahrnulo stavby drah národohospodářsky
nejnaléhavějších, zvláště
pak s ohledem na spojení se Slovenskem.
K tomu chci podotknouti, že kraj jihozápadní
Moravy a jižních Čech má již propracovaný
projekt dráhy z Českých Budějovic
přes Třeboň, Jindř. Hradec, Telč,
Třebíč, Želetavu, Mor. Budějovice,
Hrotovice. Vybudováním této tratě
otevře se nová spojovací cesta se Slovenskem.
Dále jest to stavba tratě Plzeň - Brno.
Jihozápadní Morava těžce nese oklešťování
dopravy na býv. severozápadní dráze.
Je nutno upraviti rychlíkové spojení s Vídní
a neochromovati hospodářský život tohoto
dříve tak vzkvétajícího kraje.
Při trochu dobré vůle nás a Vídně
dá se otázka tato snadno vyřešiti. Rovněž
je nutno, aby naše železniční správa
zavedla na našich lokálkách Kostelec - Cejl
- Telč - Dačice - Slavonice a Mor. Budějovice
- Jemnice dopravu motorovými vozy, které by rychlejším
tempem se na této trati pohybovaly a tím také
lepšího spojení dosáhly.
Do té doby, pokud nebude započato se stavbou uvedených
drah, nebudiž brzděna naše autodoprava, neboť
i naše odlehlé kraje mají plné právo
na to, aby se rychlejší dopravou dostaly do styku
s ostatním světem.
Prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet,
abychom dali výraz oddanosti našeho zemědělského
lidu republice, která je na postupu konsolidace a stability,
jak z předloženého rozpočtu je zřejmo.
(Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Petrovický. Uděluji mu slovo.
Posl. Petrovický: Slavná sněmovno!
Všechny příjmy státní jsou čerpány
z podnikání. Je to velká část
výsledku práce rukou a ducha v živnostech,
obchodu, průmyslu i zemědělství. Nejvíce
na potřeby státní přispívají
živnosti a průmysl. Je tedy povinností státu
a zejména příslušných hospodářských
ministerstev, aby také podnikání živnostenské
ve všech směrech podporovaly.
Přehlédneme-li činnost v posledních
rocích ministerstva průmyslu, obchodu a živností,
tu setkáváme se s potěšitelnými
výsledky. Živnostnictvo volalo dlouho, aby pro některé
živnosti u nás byl zaveden ještě průkaz
způsobilosti. Po převratu byly četné
hlasy zejména ze stran socialistických po odstranění
průkazu způsobilosti živnostenské a
zavedení postupné volnosti. Ještě dlouho
to bude trvati, nežli bude možno u nás pomýšleti
třebas na t. zv. velký průkaz, který
již před válkou byl zaveden v Německu.
Ten má základ v tom, že živnostník,
který chce zaměstnávati učně,
musí vykázati se nejenom průkazem způsobilosti,
nýbrž i zkouškou mistrovskou. Podrobuje se takovýto
živnostník vlastně dvěma zkouškám,
a to po vyučení jako pomocník zkoušce
tovaryšské a potom jako osamostatnělý
živnostník zkoušce mistrovské. U nás
zatím máme zavedenou zkoušku tovaryšskou,
pro kterou vydána jsou zvláštní pravidla.
Bohužel, že ne všude jsou tak dodržována,
aby výsledek tovaryšských zkoušek byl
všeobecně dobrým.
Z uvedených důvodů i všeobecně
hospodářských vyplývá, že
průkaz způsobilosti v řemeslech je základní
podporou jejich hospodářství. Tak uskutečnil
se r. 1926 průkaz způsobilosti pro živnost
fotografickou, cementářskou a dlouho připravovaný
průkaz způsobilosti v hostinství. Byly to
iniciativní návrhy poslaneckého klubu národně
demokratického, jenž chránil průkaz
způsobilosti v živnostech od začátku
naší samostatnosti až do dnešní doby,
do které spadá uzákonění průkazu
způsobilosti ve zmíněných živnostech.
Stejně byla korunována zdarem naše snaha a
práce, by zprostředkovatelé koupě
a prodeje realit byli zařazeni do živnostenského
řádu. To se stalo skutkem a nyní tvoří
se nová gremia příslušníků
zmíněného stavu. Ještě není
splněn požadavek mlynářů a výrobců
lihovin, jejichž organisace dožadují se stejně
zavedení průkazu způsobilosti.
Dalším velkým zákonem pro živnostnictvo,
obchodnictvo a průmysl je zákon proti nekalé
v soutěži. Byli to příslušníci
strany nár. demokratické, kteří jako
členové ve Státní živnostenské
radě domáhali se uskutečnění
tohoto zákona. První osnovu, dal vypracovati tehdejší
ministr obchodu inž. Lad. Novák, kterou předložil
organisacím živnostenským a obchodnickým
vyššího řádu, obchodním
a živnostenským komorám, zemským živnostenským
radám a Státní živnostenské radě.
Jelikož dobrozdání těchto institucí
bylo odlišné a vyslovilo s osnovou nespokojenost,
dal zmíněný ministr osnovu přepracovati,
jež byla potom předložena r. 1926 nynějším
ministrem obchodu dr Peroutkou znovu zmíněným
institucím k posouzení. Byla konečně
v plenu sněmovny schválena, když byla projednána
před tím v subkomitétu, utvořeném
ze členů živnostenského a ústavně-právního
výboru. Nyní vypracována jsou již prováděcí
nařízení k tomuto zákonu, jehož
aktivita nastane v lednu budoucího roku. Velmi důležitým
pro naše obchodnictvo a živnostnictvo je uskutečnění
zákona o podomním obchodu. Je to vládní
návrh vydaný za ministra inž. Lad. Nováka
a projednaný za ministra dr Peroutky.
Dalekosáhlým a velkým úkolem ministerstva
obchodu je chystaná reforma živnostenského
řádu. Kdo zná celou tuto rozsáhlou
materii, kdo měl příležitost nahlédnouti
do celého chystaného díla, při čemž
bude několik roků trvati, nežli dohodnou se
o živnostenské oprávnění jednotlivé
živnosti mezi sebou, nežli vyrovnají se diference
mezi živnostmi a průmyslem a nežli budou také
projednány zájmy a otázky učednické
a pomocnické zasahující do reformy živnostenského
řádu, ten jistě mi přizná,
že ani za pět roků tato reforma nebude provedena.
Dnes již setkáváme se s obtížemi,
a to hodně velkými, když se jedná o
určení hranic jednotlivých živnostenských
oprávnění. V poslední době
samotné ministerstvo obchodu svolalo několik porad,
jako zámečníků, truhlářů
a lakýrníků, aby zástupci těchto
řemesel a jich odborných organisací vyjasnili
si navzájem, jak a kam daleko sahá jejich živnostenské
oprávnění, aby určili jeho hranice
a nastal konec neoprávněnému zasahování
jedné živnosti do druhé. A jaké těžkosti
vyplývají právě z nejasnosti těchto
živnostensko-právních poměrů,
kterážto nejasnost je nejvíce patrna v samotném
§u 37 živn. řádu! Tento paragraf nejenom
si vykládají velmi často špatně
samotní živnostníci mezi sebou a vůči
sobě, nýbrž využívají či
lépe řečeno zneužívají
tohoto paragrafu i průmyslové závody. Je
snad již velká sbírka dobrozdání
o tomto §u 37, vydaných nadřízenými
úřady živnostenskými a živnostenskými
institucemi jak ze starého v Rakouska, tak i z nové
doby. § 37 říká: "Každý
živnostník má právo spojiti veškeré
práce, jichž třeba jest, aby úplně
zhotovil výrobky své, a jest oprávněn
míti k tomu konci potřebné pomocníky
také jiných živností. Pomocníky,
pokud jde o živnosti řemeslné nebo takové
živnosti koncesované, k jejichž nastoupení
zvláštní způsobilost se vyhledává,
nerozumějí se učedníci příslušných
jiných živností.
Živnostníci mají taktéž právo,
aby si sami v dobrém stavu udržovali svá zařízení
závodová, stroje, náčiní a
jinaké pomůcky provozovací jakož i aby
pro potřebu vlastního svého podniku zhotovovali
si obvyklé v obchodě pomůcky, které
slouží tržebnímu odbytu jejich výrobků
(bednění, obaly a pod.)."
Znění tohoto paragrafu je hodně nejasné.
Proto často zavádělo a zavádí
samostatné živnostníky, kteří
špatným výkladem tohoto paragrafu zasahují
jako příslušníci jednoho řemesla
do oprávnění druhého řemesla.
Z toho ovšem vznikalo nedorozumění a nepřátelství,
které vyvolává zlou krev mezi živnostenskými
zájemníky. Tak se děje, že jeden poškozuje
druhého a často vystupuje nevraživě
jeden proti druhému. Tento paragraf by měl býti
z uvedených důvodů upraven co nejdříve
a nemělo by se čekati s ním až do doby,
kdy budou vykonány všecky přípravné
velké a těžké práce pro reformu
živnostenského řádu. Je nutno právě
tímto paragrafem zabývati se jak živnostenským
pracovníkům, tak zejména nadřízeným
úřadům a zvláště ministerstvu
obchodu. Jsou některé živnosti, na př.
bednáři, koláři, kováři,
lakýrníci, kteří citelně jsou
praxí a výkladem zmíněného
paragrafu poškozováni, ano dokonce jako bednáři
nadobro existenčně ohroženi. Také i
výklad §u 37 u nejvyššího soudu není
vždy správným. Tak rozhodl nejvyšší
správní soud č. j. 11.459 z r. 1924, oproti
živnosti kolářské a kovářské,
jichž pomocníků může užívati
velkostatkář aneb obchodní zasilatel. Výslovně
bylo již rozhodnuto r. 1905, kteréžto rozhodnutí
je obsaženo ve Sbírce Budwińského čís.
3491, podle kterého výhoda §u 37 nepřísluší
činnostem, vyňatým ze živnostenského
řádu. Tenkráte jednalo se o vydavatelství
časopisu a bylo rozhodnuto, že toto nemůže
si tisknout časopis bez zvláštního oprávnění.
Zemědělství rovněž nepatří
k živnostenskému podnikání, tudíž
na něho nevztahuje se § 37, odst. 2 živn. řádu,
jakoby potřebovalo k dohotovení, tedy k uzrání
obilí, řípy, brambor a jiných zemědělských
plodin kolářského nebo kovářského
dělníka, jehož používá k
opravě vozů, event. výrobě zcela nových
dopravních prostředků aneb jejich částí.
Rovněž nutno uvážiti, že § 37
nemá rovněž žádného vztahu
k činnosti obchodní, ke které náleží
obchodní zasilatelství, jemuž nejvyšší
správní dvůr rovněž r. 1924 přiznal
ve svém nálezu oprávnění zaměstnávati
dělníky kolářské a kovářské.
Jaké velké škody vznikly ze zmíněných
nálezů nejvyššího správního
soudu uvedeným živnostem, nelze ani vylíčiti.
Tak mnohý kolář a kovář, který
pracoval dříve pro dvůr anebo obchodního
zasilatele, ztratil úplnou existenci.
Avšak § 37 je také využíván
ostatními průmyslovými závody jako
cukrovary, lihovary, cihelnami, strojírnami atd., jež
mimo vlastní dělnictvo, jež pracuje na předmětech
jimi vyráběných, zaměstnávají
ještě dělníky kolářské,
kovářské, zednické a j. Je třeba
velmi jasně § 37 stylisovati asi v tom směru,
že tovární podniky mají právo
zaměstnávati všecky dělníky,
kterých je třeba k dohotovení a vyhotovení
celého díla, celého předmětu
továrnou vyráběného. Ovšem je
také třeba provésti u nás revisi,
které podniky jsou opravdu továrnou. Ve starém
Rakousku měli jsme určité značky ku
posouzení továrního podniku. Tovární
podnik měl míti nejméně 20 dělníků,
kteří pracovali v dělbě práce
a zařízením strojovým. Myslím,
že tyto zevní značky pro posouzení továrního
podniku trvají ještě podnes. Avšak nejsou
příslušnými úřady kontrolovány.
Dnes firmuje podnik, ve kterém třebas jsou zaměstnáni
pouze 3 nebo o několik více dělníků,
jako továrna. Tím ovšem mate odběratele.
Mohl bych dlouho ještě líčiti, jak §
37 dnes tísní a ubíjí živnostnictvo
a jak je nutná a nevyhnutelná náprava. Proto
apeluji na ministerstvo obchodu, aby intensivně pokračovalo
v započatých poradách o tomto §u 37
a co nejdříve dospělo tak daleko, aby mohl
býti podán zvláštní vládní
návrh na úpravu tohoto §u 37 živn. řádu,
a to o hodně dříve, nežli dojde ku konečné
práci o reformě živnostenského řádu.
Ještě jedna velmi významná věc
měla by býti rozřešena pro živnostnictvo,
nežli dojde k definitivní úpravě celého
živnostenského řádu, a to je povinné
budování a zřizování odborných
společenstev a povinné členství odborných
společenstev k odborným organisacím vyššího
řádu. Nejsem přítelem překotného
řešení otázek, které ve svých
důsledcích mohou míti dalekosáhlé
účinky dobré nebo zlé. Toho zlého
jsme byli po převratě v našem státě
často svědky, kdy bolestně a někdy
i bezmocně jsme byli nuceni přihlížeti,
jak místo kupředu, nahoru, zabředáme
a upadáme. A nejvíce těchto běd a
útrap zažil živnostenský stav. Pod slovy
"živnostenský stav" rozumím nejenom
řemesla, avšak také obchod. Vždyť
obchod je také živností.