Velectění, my jsme se živnostenskými
zákony a řády dosud za ta léta, co
máme svůj stát, velmi málo obírali.
Pravda, ministerstvo obchodu připravuje velikou reformu
živnostenského řádu, pracuje se již
na ní několik let. Víme, že i když
uděláme dobře tyto řády, když
skutečně všichni přiložíme
ruku k dílu, aby to bylo dílo dokonalé, přece
nám ještě nebude úplně vyhovovati,
nezačneme-li budovati od začátku na našich
závazných odborových organisacích.
Musíme vybudovati naše ochranné korporace živnostenské
trochu jinak, než jsme je převzali z bývalého
Rakouska. Před 2 nebo 3 lety už bývalý
ministr obchodu p. inž. Novák připravoval
zvláštní vládní návrh
a mnozí z nás zúčastnili jsme se těchto
prací, kde celá struktura, pokud to jen kde možno
bylo, měla býti vybudována na našich
živnostenských společenstvech, tedy ponejvíce
odborových, a z těchto společenstev měly
se vytvořiti závazné odborové svazy
okresní, případně zemské tak,
aby tento nový útvar měl právo rozhodovati
také na místech kompetentních - v ústředních
našich organisacích ochranných, ať jsou
to zemské živnostenské rady nebo státní
rada živnostenská či obchodní a živnostenské
komory - aby tyto sbory byly přímými mluvčími
za náš stav řemeslnicko-živnostenský.
Bohužel, že tato otázka úplně usnula
a my stále jen živoříme tím způsobem,
jak jsme na to byli zvyklí z dob rakouských a velmi
pomalu budujeme ochranné zákony ve prospěch
stavu živnostenského.
Velectění, dělali jsme letošního
roku reformu správy, zákon o zjednodušení
našeho hospodaření na našem státním
statku; odstranili jsme dvojí kolej. Dělali jsme
to proto, aby celé vedení našeho hospodářství
bylo snazší a lacinější, poněvadž
jsme uznali, že takový stát, jako je náš,
nepříliš veliký, potřebuje docela
jiného způsobu hospodaření. Upozorňuji
s tohoto místa zvláště přítomného
p. ministra obchodu, že jsme měli také právě
při dělání tohoto nového zákona
pamatovati i na důležitý střední
stav řemeslnicko-živnostenský. Máme
i my v ústředních ochranných organisacích
živnostenských dvojí kolej a nikoho nenapadne,
že se má odstraniti. Máme Zemské rady
živnostenské, máme Zvelebovací ústavy
a máme obchodní a živnostenské komory.
Tyto naše ochranné korporace patří pod
ministerstvo obchodu. Což nelze, aby se jednou tato věc
řádně vyřešila, aby zde nebyla
dvojí vydání, aby agenda těchto korporací
jako příprava pro zákonodárnou práci
atd. byla zjednodušena, aby se rychleji a snadněji
postupovalo? To by přece nebylo tak těžké.
Letošního roku v rozpočtu ministerstva obchodu
je zvýšena položka pro zvelebování
živností. Dlouho jsme se namáhali, aby sněmovna
uznala, že je nutno dávati větší
příděly pro stav živnostenský
tomuto ministerstvu a teprve letos se podařilo ministru
obchodu, že prosadil větší položku
pro zvelebování živností. Ale nic by
nám nepomohlo zvýšení této položky,
kdyby se jí nepoužilo tak, jak živnostnictvo
naše má na zřeteli. Co jsou nám platné
zájezdy do ciziny, co jsou nám platné různé
vzdělávací přednášky,
kursy - někdy se dělá kurs tak, jen aby se
kurs dělal, známe to velmi dobře a nebudu
to s tohoto místa kritisovati - když živnostnictvo
však velmi málo z toho má. Jsem toho mínění,
že peněz daleko lépe by se využilo, kdyby
zvláště v městech stavěly se
dílny a provozovny pro různá řemesla.
O ty je veliká bída v městech a proto by
se mělo těchto peněz použíti
k tomu, aby mohli živnostníci přímo
využíti všech moderních prostředků
výrobních, zvláště elektřiny,
aby byli soutěže schopni. Tam by byly velmi účelně
peníze uloženy tímto naším ochranným
ministerstvem obchodu.
Otázka tato řešiti se jednou musí. Když
se vydalo a vydává tolik milionů peněz
na úroky a anuity pro domy a domky stavěné
se státní zárukou, byl by čas, aby
otázkou touto pro posílení stavu živnostenského
bylo hnuto, a aby po této stránce začalo
ministerstvo obchodu vážně pracovati.
Živnostnictvu lze také pomoci ještě jiným
způsobem. Na př. vezměme úrazové
pojištění. Je zapotřebí, aby
toto úrazové pojištění jedenkráte
bylo zreformováno. Mnozí živnostníci
mají také strojovou výrobu, ale když
nemají celý rok práci pro stroje, obrábění,
odhlásí strojovou výrobu, poněvadž
dnešní systém, jak se provádí,
je tak krutý k malému provozovateli, když má
míti pojištěny veškeré zaměstnance
u úrazové pojišťovny, i ty, kteří
nejsou v místnosti, kde stroje jsou postaveny, že,
když pak ročně sčítá položku,
kolik musí vydati do úrazové pojišťovny,
raději se plahočí starým způsobem
a řekne: nemohu tolik zakalkulovati do režie, kolik
musím platiti na pojištění a raději
budu pracovati ručně. To znemožňuje
mnohým nadaným, schopným, poctivým
výrobcům, aby rozšířili svoji
provozovnu, aby byli skutečně silni a mohli soutěžiti.
Máme zde další věc, která se
musí také jedenkráte rozřešiti
pro posílení našich drobných výrobců,
a to jsou naše dodávky státní a dodávky
pro různé ústavy, úřady atd.
My jsme, vážení pánové, r. 1920
dostali nařízení vládní, týkající
se zadávání státních dodávek
a prací. V §u 2 tohoto nařízení
stojí, že toto nařízení nevztahuje
se na dodávky pro malé výrobce. A mnozí
z dřívějšího našeho Národního
shromáždění se pamatujete, že jsme
si tenkráte vymohli, kolik procent má připadnouti
z těch veřejných dodávek našim
drobným výrobcům. Není to v nařízení
řečeno, je to jen v resoluci, a částečně
se to praktikuje, ale také se klíč tento
mnohými našimi ministerstvy a úřady
nedodržuje. Ale když v nařízení
z r. 1920 stojí, že se tento řád nevztahuje
na drobného výrobce, musíme si jedenkráte
uvědomiti, že musí býti vydáno
ještě něco jiného k tomuto řádu,
totiž jakým způsobem se budou dodávky
udělovati malým výrobcům. My v zadávání
státních dodávek máme úplný
chaos. Já, jako poslanec, jsem pevně o tom přesvědčen,
že některá ministerstva již rozdělují
různé práce proti tomuto ustanovení
vládního nařízení. Svou vlastní
jakousi cestičku si vyšlapaly, ale tato cesta není
správna. Musíme míti nějaké
prováděcí nařízení,
kde bude jasně řečeno, jakým způsobem
drobným výrobcům a živnostenským
družstvům se bude zadávati práce. (Předsednictví
převzal místopředseda dr Buday.)
Dám příklad z ministerstva pošt. Ministerstvo
toto má různé dodávky. Má také
dodávku konfekce. Ministerstvo obstará si veřejnou
soutěží podle tohoto nařízení
veškerý potřebný materiál k této
výrobě, a nyní vypíše veřejnou
soutěž na dodávku práce. Pro nabízeče
zůstává k soutěži jen čistá
mzda. A prosím, i na tu pouhou mzdu vypisuje ministerstvo
pošt veřejnou soutěž. Tak se to jistě
nemyslelo, když se r. 1920 vydávalo nařízení
o soutěži, že živnostníci se budou
navzájem ubíjeti a že se budou rváti
hlava nehlava, jenom o čistou mzdu. Když už ministerstvo
všechno nakupuje a zadává výrobcům
jenom za mzdu, pročpak s dorozuměním ministerstva
obchodu a soc. péče nestanoví pevnou mzdu
za práci, proč nezadává distribucí,
proč na holou mzdu vypisuje ještě veřejnou
soutěž?
Máme dále nabídky pro nár. obranu.
Ministerstvo nár. obrany má různé
potřeby. Některé práce postoupilo
ministerstvu obchodu, které je rozděluje distribucí
za pevně stanovené ceny. Ministerstvo soc. péče
ustanovilo nařízením po obapolné domluvě
zaměstnavatelů s dělníky pevné
pracovní mzdy a pro podnikatele se ustanovil 10%ní
přídavek na režii k vyřízení
této objednávky. To je úplně správná
cesta. Když dodavatel přijme veškeré materiálie
a pracuje jenom za mzdu, ať se tato mzda stanoví pevně.
Ale ministerstvo nár. obrany všeho toho nedodržuje.
Měli jsme letošního roku na jaře příležitost
posouditi, jakým způsobem se zachovávají
tyto řády a jak se zachovává ustanovení
o mzdě dělnické, které bylo vydáno
ministerstvem soc. péče. Vypsala se dodávka
prádla. Naši maloživnostenští podnikatelé,
družstva i silnější jednotlivci zúčastnili
se této nabídky. Byli schopni soutěže
s průmyslovými podniky, ale přece ještě
referenti min. nár. obrany povolali si soutěžitele
k sobě a řekli mu: Chceš-li tuto práci
dostat, musíš slevit tolik a tolik, potom ti teprve
můžeme práci dáti. Jako zástupcové
živnostenských družstev jsme se proti tomu ohradili,
tvrdíce, že cena je tak přesně vykalkulována,
že v ní vůbec není položka zisková,
nýbrž jenom nejnutnější položka
režiová. Když při 14 Kč předmětu
žádalo ministerstvo nár. obrany ještě
slevu 1·50 Kč až 2 Kč, řekli jsme:
Z čeho se to má dosaditi, když máme
mzdu za tento předmět přesně stanovenou
a ta se musí dodržet, jinak máme pohroženo,
že se práce odejme podnikateli, který nedodržuje
dělnickou mzdu.
Družstva a jednotlivci práci převzali, ale
musili věc obejíti jinou cestou, jíti k nadřízenému
úřadu živnostenskému, a ohlásiti
prohlášení členstva opatřené
podpisy, že dobrovolně se zříkají
zákonné mzdy, poněvadž by jinak tuto
práci nemohli přijmout a ani by ji nedodrželi.
To jsou takové poruchy a nedostatky, které nás
poškozují a my se nemůžeme nikde dovolat
nápravy. Když již zadávací řády
byly r. 1920 vydávány, proč nebylo dosud
vydáno nařízení, jakým způsobem
se bude povolovat nebo zadávat práce pro živnostníka,
pro živnostenské naše podniky?
Dalo by se mnoho mluviti o této kapitole, ale mám
čas přesně vyměřený,
a nemohu se tím déle zdržovat.
Jest zde ještě další naléhavý
požadavek. Třeba se o tom ve sněmovně
nemluví, my jako strana lidová se zde nestydíme
prohlásiti, že se musí v brzké době
aktivovati sociální pojištění
pro samostatné. Nemůžeme stále otázku
tuto oddalovat. Máme zákon hotový a veřejně
zde prohlašuji, poněvadž jsem zákon s
sebou dělal, že jsou tam různé nedostatky,
které se musí ještě před aktivováním
upravovat, neboť tím, že skutečně
zákon tento prakticky neprovádíme, ucházejí
nám spousty lidí do tábora druhého,
kde již ochranné toto pojištění
mají a říkají: Co z toho mám?
Pracuji právě tak jako ten dělník
a přece nemám žádného zajištění
pro stáří a neschopnost k práci. Raději
nebudu přihlašovat samostatnou živnost, abych
si udržel toto pojištění a byl kryt pro
všechny možné případy neštěstí.
Nesmíme s touto otázkou otálet, záleží-li
nám na tom, abychom náš živnostenský
stav posílili a nerozšiřovali ještě
zástupy lidu vyděděného, t. zv. proletářů.
Popelkou jest naše odborné živnostenské
školství, tak jak se probíjí v našem
vlastním státě. Byl jsem několik roků
členem takového školního výboru
odborné školy. Když jsme jednali o rozpočtu
na tuto školu, když jsme musili shánět
po stovkách příspěvky na vydržování
této živnostenské školy, bylo člověku
až trapno, že se musíme podobným způsobem
dožadovat pomoci s míst, kterým má přece
záležeti na tom, aby školství odpovídalo
duchu doby.
Vždyť nemůžeme se stále tak ukrčovat,
máme-li soutěžiti, máme-li skutečně
býti těmi činiteli ve státě,
kterých si stát žádá. Musíme
míti patřičné vzdělání
a k tomu patřičnému vzdělání
musí nám skutečně vláda podati
pomocnou ruku a ne, abychom my sami tímto způsobem
se vydržovali a probíjeli. To se přece jen
nesrovnává s dnešní dobou. S tohoto
místa již tolikráte veřejně se
kritisovalo, že máme nadbytek škol středních,
tolik studovaného našeho proletariátu, že
nevíme, kam ho umístiti, že tito lidé
nabízejí pracovní sílu laciněji,
že se chtějí skutečně do místa
dostati a tím právě navzájem se ubíjejí.
Při tom se přehlíží, že
odborné školství nemáme vůbec
vybudováno, aby lid se mohl vzdělávati odborně
a ne aby nám chodil jen na střední a vysoké
školy. To je porucha a nepřestaneme volati po nápravě.
Zvláště mám apel na p. ministra obchodu,
aby již jedenkráte začalo se pracovati, aby
naše odborné školství bylo na výši
doby, aby naši odborní učitelé měli
tam zajištěný výdělek. Tato otázka
vyžaduje vyřešení správného,
a příštipkaření, které
nevyhovuje dnešní době a je skutečně
až pokořující pro tak důležitý
stav, musí býti odstraněno.
My jsme si nemohli pomoci rozšířením
našich řad takovým způsobem, jako naši
zemědělci, kterým však nezávidíme.
Pro posílení středního stavu zemědělského
udělali jsme dobrý zákon, vzali jsme půdu
velkostatkářům a dali ji do vlastnictví
drobným lidem, abychom je posílili a rozšířili
zástupy samostatných.
Velectění, nechci kritisovati. Mohlo snad býti
poděleno daleko více, snad ještě tisíce
menších domkářů a bezzemků
pracujících při dvorech, kteří
ovládají dobře zemědělskou
práci a mohli se osamostatniti, a nemusely se snad dělat
různé zbytečné zbytkové statky.
Ale to je kapitola další. Říkám,
že tento zákon pro střední stav zemědělský
se udělal pro posílení řad samostatných.
My tímto způsobem nic rekvirovati nemůžeme,
ale máme plné právo dožadovati se od
naší vlády, od našich zájmových
ministerstev, aby také jedenkráte pro stav velice
důležitý i pro stát byly dány
takové řády a takový způsob
ochrany, aby skutečně ti, kteří tímto
způsobem se živí, viděli, že je
zde dobrá vůle a že se začíná
pracovati plodně a správně pro záchranu
celého stavu.
Tyto potřebné, pro zvelebení a záchranu
stavu živnostenského velice nutné požadavky,
přednesl jsem proto, abych upozornil ostatní strany,
které také sdružují a organisují
živnostníky ve svých řadách,
abychom solidárně věci této se ujali
a upozornili naši slavnou vládu na naléhavost,
aby jedenkráte s otázkou touto se již hnulo.
Lidová strana není stranou čistě třídní,
nehájí tedy zájem jen jedné vrstvy
společenské, má v programu ujímati
se všech lidí sociálně slabých.
My tuto pomocnou ruku všem nabízíme k řešení
těchto důležitých otázek. (Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším zaznačeným rečníkom
je pán posl. Chlouba. Udeľujem mu slovo.
Posl. Chlouba: Porovnáme-li státní
rozpočet na r. 1928 předložený - rozpočet
jubilejní - s rozpočty let předcházejících,
rozpočty Československé republiky s rozpočty
bývalé monarchie, seznáváme, že
se nic nezměnilo. Nezměnilo se proto nic, poněvadž
celý státní stroj zůstal týž.
Republika má tentýž stroj, jako měla
monarchie. Jestliže se něco měnilo nebo změnilo,
pak se měnila pouze klika u toho stroje.
Proto také rozdíl mezi námi komunisty a loyální
socialistickou oposicí spočívá v tom,
že my útočíme na celý stroj,
na celý jeho mechanismus, kdežto oni útočí
pouze na tu kliku. Vyměniti kliku neznamená nic,
úplně nic, neboť stroj zůstává.
Dnešní celý státní aparát
pro vládnoucí buržoasii je stavěn zrovna
tak, jako byl feudální stát stavěn
své doby pro velkostatkáře.
A jestliže se jedná o to, aby také komunisté
byli vládní, aby byli patrioty, jak to řekl
soudr. Lenin o ruských bolševicích, že
oni se stali patrioty od října r. 1917, pak musíme
nejprve tento stroj, na výrobky kapitalistické zařízený,
rozbíti, a vytvořiti si úplně nový
stroj, a to takový, který by sloužil dělníkům
a pracujícím rolníkům. To znamená
pak asi tolik, že dělníci ve svazku s pracujícími
rolníky sami stanou se tím státním
strojem, že totiž jejich organisace, obepínající
stát, budou jedno a totéž. Teprve v takovém
případě je možna kontrola výroby
a teprve pak si může lid skutečně sám
hospodařiti.
Že tomu není v kapitalistickém světě,
že tomu není v Československé republice,
to proto, že zde státní stroj je věc
sama pro sebe, stroj, který může velmi dobře
žít i bez parlamentu. Vláda, která je
zevním výrazem a obsluhovačem tohoto stroje,
předkládá tu plány a výkazy
takové - a jedním takovým výkazem
jest státní rozpočet - že parlament
do vlastního hospodářství ani zasahovati
nemůže. Že tomu tak je, nasvědčuje
ta skutečnost, že se státní rozpočty
nemění v percentuelním vydání,
že položky - až na položky určené
na mocenský aparát, které se zvětšují
- se nemění, i když se vlády měnily.
Proto každá vláda, která tohoto aparátu
používá, je třídní, musí
býti třídní, a to i tehdy, když
to různě maskuje a zahaluje.
Zákony pro lid dělané, jako osmihodinová
doba pracovní, protilichevní zákon, zákony
o pozemkové reformě, jsou dělány a
prováděny velmi špatně, zato zákony
dělané pro buržoasii jsou dělány
a prováděny velmi dobře.
Vtažení socialistů do buržoasních
koalicí v mezinárodním měřítku
lze si vysvětliti tím, že dělnická
třída bez naočkování její
části státotvorným serem byla zvláště
po světové válce velmi nebezpečná
státnímu buržoasnímu stroji. A poněvadž
finanční kapitál a těžký
průmysl potřebuje mnohem širší
a jinou základnu, než byl úzký rámec
všenárodní koalice s malými skupinami
rozloženými v českém, i německém
táboře, srazil českou i německou buržoasii
dohromady a vytvořil černozelenou koalici, do jejíhož
čela postavil české a německé
agrárníky. Bankéři, ředitelé
akciových společností těžkého
průmyslu, považují rolníky za zálohu
proti revoluci nepřátelského tábora
a své naděje vkládají do konservativního
charakteru rolnictva. Banky, těžký průmysl,
potřebují kooperaci, mezinárodní spojitost,
dohodu a klid a proto z této potřeby vznikla dnešní
buržoasní černozelená koalice. Ne nadarmo
vtaženy byly špičky republikánské
strany do správních rad bank a těžkého
průmyslu, ne nadarmo přišli tu ke slovu ředitelé
těchto bank v těžkém průmyslu
na místo skutečných rolníků.
Většina těch, kteří dnes vedou
republikánskou stranu, má mnohem větší
zájem na průmyslovém a finančním
podnikání, než na vlastním podnikání
zemědělském.
Aby snáze vtažena byla tato mocná masová
rolnická strana do sfér finanční a
kapitalistické politiky, byla jí za cenu řízení
státního stroje dovolena politická korupce
- nebo ještě lépe, byla k témuž
účelu zkorumpována. Že tato politická
korupce nabyla vrchu v resortu zemědělském
a všude tam, kde si republikánská strana vymezila
svou působnost, - jako při provádění
pozemkové reformy, v zemědělských
radách, při rozdělování subvencí,
všade, kde se rozdělují fondy a fondíčky
atd. - o to má zásluhu agrární strana.
Tato strana byla tu finančními a průmyslovými
magnáty přímo předurčena, aby
za cenu politické korupce mohla býti tím
spíše sevřena velikými kleštěmi,
které ji už nepustí.
V rozpočtovém výboru odhalil jsem část
takové korupce. Ze sepsaného protokolu s bývalým
nájemcem dvora Vrdů u Čáslavi, uvedl
jsem, že bývalý přídělový
komisař Ladislav Vlasák, nynější
velkostatkář v Biskupicích, vynucoval si
úplaty až do sto tisíc jdoucí. Uvedl
jsem, že Václav Bureš, aby získal zbytkový
statek, složil do rukou jmenovaného komisaře
75.000 Kč, odvedl mu vedle toho jeden landaur, 3 kusy hovězího
dobytka v ceně 7.500 Kč a různé jiné
věci v ceně 30.000 Kč. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Uvedl jsem dále,
že býv. správce Paclt odevzdal přídělovému
komisaři prostřednictvím Bureše 30.000
Kč a vedle toho odvedl mu 3 kusy hovězího
dobytka. Uvedl jsem, že v jednom dalším případě
požadoval a dostal jmenovaný komisař 8.000
Kč od domkáře, v jiném případě
125.000 Kč a ještě v jiném případě
8.000 Kč a 10.000 Kč a že vedle toho si vyreklamoval
od různých žadatelů půdy ještě
několik kusů hovězího dobytka.
To jsou tedy případy, o nichž aspoň
někdo ví. Kolik je však těch případů,
o nichž nikdo neví a nechce nic věděti,
aby na sebe neobrátil hněv agrárního
panstva?
Posl. Remeš obvinil agrárního posl.
Dubického z obdobné korupce, Dubického,
dosazeného to vůdce domovinářů,
který vymáhal a přijímal peníze
za přidělené zbytkové statky, téhož
Dubického, kterého jste loňského
roku při projednávání rozpočtu
poslali do debaty proti komunistům, aby mluvil o vyčištění
úřadů od komunistů, a který
tu před rokem s této tribuny s pathosem volal: Co
učiní vláda proti komunistické straně?
Co učiníme my v republikánské straně
proti komunistům? Nuže, tedy tento čistič
úřadů od komunistů byl tu obviněn,
že přijímal peníze za zprostředkování
přídělu zbytkových statků.
Ze spisů obviňujících agrárního
posl. Dubického je zjevno, že v několika
případech jednak přijal, jednak vyjednával
s čekateli nebo majiteli zbytkových statků
o provisi. Strašlivé obvinění tu bylo
vrženo v tvář poslanci.
A tak po roce my komunisté předkládáme
tu Dubickým proti komunistické straně
před rokem položené otázky: Co učiní
vláda proti posl. Dubickému? Co učiní
republikánská strana proti posl. Dubickému?
Bude vláda čistiti v úřadech a všude
tam, kde se lidé namočili nebo přičuchli
ke korupci?
K těmto bezpříkladným případům
politické korupce jest ještě přičiniti
obvinění soudr. Mikulíčka v
rozpočtovém výboru, pokud se týče
hospodářství na státních lesích
a statcích v Kobeljecké Poljaně.
Soudr. Bolen minulého týdne zde položil
několik otázek na adresu vládních
stran, především republikánské
strany: 1. Jak se to stalo, že majitel informační
kanceláře v Praze Vadtkerty, který byl zatčen
pro nějaké podvody nebo kšefty s pozemkovou
reformou na Slovensku a dán v Komárně do
vazby, byl po 3 dnech, když byl za ním dojel syn agrárního
senátora dr Hrubý, z vazby propuštěn?
2. Kdo byl s deputací slovenských velkostatkářů
na hospodářské výstavě na Mělníce
a kdo tam přijímal za agrární stranu
deputaci, ve které byli mimo jiné zástupci
cukrovaru trnovského, cukrovaru v Dyosegu, ve Velkých
Šuranech a v Seredu a bankovní ředitel z Nitry?
Nebyli to mimo jiné osoby: sen. Hrubý, posl.
Dubický, dr Hrubý a vicepresident pozemkového
úřadu Holubek? 3. Kdo žádal od velkostatkářů
a židů, aby na prospěch agrární
strany oslabili Hlinku, socialisty a hlavně komunisty?
4. Kdo přijal ohromné peníze - mluví
se o 20 milionech - složené od cukrovarníků
a agrárníků slovenských na volební
fond agrární strany? 5. Kdo řekl velkostatkářům
na Slovensku, že mohou dosíci propuštění
půdy ze záboru, když sionistická strana
nebude kandidovat, a proč došlo k rozpuštění
sionistické strany?
Tyto otázky klademe znovu opětně proto, že
nikdo ze zúčastněných pánů
a z představitelů agrární strany nemá
se k odpovědi. Pánové, mluvte, ať je
míra politické korupce dovršena!
Je toho příliš mnoho v jednom týdnu,
pod takovými údery a odhaleními politické
korupce musila by zjihnout strana, byť i jinak na tu politickou
korupci zařízená, ale přece jenom
strana, která má jakýsi pocit studu. Víme
velmi dobře, že je těžko odpovídati
na položené otázky, stejně jako bude
velmi za těžko ublížiti v republikánské
straně obviněnému posl. Dubickému.
Lidé sice něco vědí, lidé mohou
ukázati prstem na toho nebo onoho, ale takovým lidem
se mnoho nestane, nebo se jim vůbec nic nestane. Že
se posl. Dubickému nic nestane, nebo skoro nic nestane,
nasvědčují již dnes dvě věci:
předně Dubického prohlášení,
že pro sebe nikdy od nikoho při práci v pozemkové
reformě nic nepřijal, a za druhé plaidování
agrárního tisku pro legalisování politické
korupce v Československé republice.
Věc 1. Prohlášení posl. Dubického,
"že nic pro sebe nepřijal" nebylo zajisté
stylisováno pouze jím samým, nýbrž
po dohodě s jinými, na věci zajisté
velmi interesovanými činiteli. Toto prohlášení
dává možnost různým výkladům,
zejména takovým, že posl. Dubický
přijímal, ale pro stranu nebo pro nějaké
třebas "cestovní fondy". Je-li tomu tak,
jako že ano, má posl. Dubický vyhráno
a bude pro agrární buržoasii konati dále
mnohé cenné služby.
Věc 2., legalisování politické korupce
v Československé republice. Tuto kapitolu nakrojil
v minulém týdnu statečně agrární
"Venkov". Odpovídá tam i nepřímo,
odkud republikánská strana čerpá peníze
na své účely.
V úvodním článku "Loyd George
a půjčkový pražský proces"
přes aféristy z českosocialistické
strany plaiduje tam pro to, aby politická korupce byla
i v Československé republice legalisována.
Aby snáze dosáhli účelu v zájmu
strany, finančním a průmyslovým kapitálem
zkorumpované, poukazuje se tam k tomu, že žádné
straně nelze vystačiti s organisačními
příspěvky a že hlavní část
svých výdajů musí strana - rozuměj,
strana republikánská - krýti z různých
jiných pramenů. Zasvěcení přední
funkcionáři vědí prý velmi
dobře, kde jsou ty prameny, z nichž strana čerpá.
To tedy znamená, že zasvěcení čelní
funkcionáři strany Dubického vědí
velmi dobře, kde strana čerpá své
příjmy, z jakých fondů odssává
a napájí svůj, bohatým komfortem vypravený
stranický aparát.
V Anglii, jak poznamenává úvodníkář
"Venkova", jsou prý strany otevřenější
a upřímnější, umějí
v té legalisované korupci chodit. Bedliví
čtenáři "Venkova" prý vědí,
že Loyd George nabídl své liberální
straně peníz, jdoucí do mnoha a mnoha milionů,
s podmínkou, že mu strana svěří
vůdcovství strany. Loyd George prý od anglických
průmyslníků vybíral velké obnosy.
"Již tehdy, když Loyd George přijímal
ty peníze od průmyslníků" - píše
"Venkov" - "stopovali jsme ty prameny fondů
a srovnávali to s našimi poměry a úzkostlivostí
stran, které se tají, kde čerpají
své příjmy na stranické účely."
Posl. Dubický svou aférou poskytl republikánské
straně příležitost, aby rozvinula kampaň
za legalisování politické korupce v Československé
republice, aby to bylo totiž tak, jako je tomu v Anglii,
v zemi starých tradic politických, kde poslanci
a vůdcové stran mohou veřejně žádati
různé "provise" - a "rabat"
za svou politickou činnost ve prospěch kapitalistů.
Účel světí prostředky - republikánské
straně budiž přiznáno právo provise
z přídělu zbytkových statků,
když už z větší části
ta provise byla vybrána.