Další věc, kterou zde musím přednésti,
jest, že právě na státní svátek
bylo uniformovaným a neuniformovaným četnictvem
mnoho lidí zapsáno, protože zemědělci
venku pracovali. Žádal jsem pana ministra zemědělství,
aby v tom ohledu zkoumal, zda není pro zemědělství,
zvláště v německých krajích
a v drsnějších polohách důležito,
aby i v tento den byla práce dovolena, ježto přece
i tento svátek byl teprve zcela nově zaveden. Neboť
jinak nepřijdeme se svými pracemi kupředu,
nejsme s to, abychom přišli kupředu, poněvadž
máme pouze velmi skrovně vyměřenou
dobu vzrůstu. Bylo podáno ohromné množství
takových udání a rád bych se s tohoto
místa také nyní opětně vyslovil
pro to, aby tato věc byla projednávána klidným
způsobem a aby nebyly ukládány tresty. Neboť
jestliže tato práce o státní svátek
je tak nebezpečnou, pak musely by i jiné práce
odpočívati, jako na př. na dráze a
při dopravě lodní, pak nesměly by
se konati taneční zábavy, kostely musely
by býti zavřeny. Krátce, je ohromné
množství pracovních výkonů a
myslím, že nikdo nebude se znáti k tomu, aby
právě tuto práci rolníků odsuzoval.
Rád bych se obrátil na pana ministra zemědělství
ještě s několika otázkami. V malé
zemičce Slezsku provádí militarismus zvláště
vyzývavou hru. Letos bylo opětně jednou střílení
na ostro v obci Domašově u Frývaldova. Co zde
ta soldateska prováděla, to přesahuje již
všechny meze. Pochodovalo se zahradami, lukami, dobře
obdělanými poli, terče byly stavěny
tak, že mladé lesy byly velmi těžce poškozeny.
Cesty, stezky a polní meze byly znečištěny
blátem. Od tamních majitelů bylo žádáno,
aby byla zřízena latrina. Nestalo se však nic,
neboť civilisovaní lidé takových zařízení
nepotřebují. Dokonce důstojníci jezdili
na koních lukami, zahradami a polemi. Stejným způsobem
poškozuje se v okresu bruntálském zemědělství,
vlastně ještě mnohem horším způsobem,
neboť se tam každoročně koná střílení
dělostřelecké, škody, jež se způsobí,
jsou bezmezné, na odškodné není peněz,
na střílení prachem, pánu bohu do
oken, tekou miliony beze všeho. Neslýchaným
je nyní případ, že v Bruntálu
chtějí zříditi vojenskou střelnici
na majetku domkářů, kde by tím bylo
hospodářsky těžce poškozeno asi
30 majitelů. K tomu cíli bylo použito násilí
a vysloveno vyvlastnění. Táži se pana
ministra zemědělství, zda to bude schvalovati,
že v drsné horské poloze bydlící
rolníci, kteří za nejobtížnějších
poměrů ze skoupé půdy vydobudou skrovnou
žeň, takovým drsným a ukrutným
způsobem jsou připraveni o volnou činnost
jen za tím účelem, aby se páni důstojníci
mohli oddávati hodné pohodlné činnosti.
Po léta střílelo se na střelnici v
Branticích, najednou vojsko umdlelo a nevydrží
již 16 km jízdy vlakem. Zde musí býti
naléhavě zjednána náprava.
Jestliže nepředpojatě pozorně sledujeme
politiku v tomto státě, dojdeme k přesvědčení,
že vše to, co se zdá státnímu mocenskému
národu, Čechům, cenným a vhodným,
pro nás Němce v tomto státě může
býti škodlivým, ba dokonce velmi na překážku
dosažení hospodářských a také
politických úspěchů. Poukazuji na
vytvoření stavovských stran. Pro Čechy
neznamenají stavovské strany žádného
národnostního znehodnocení, poněvadž
je pro ně národnostní otázka vyřešena.
Pro nás Němce v tomto státě znamenají
stavovské strany úplné převedení
mass německého národa k čirému
materialismu. Z každé řeči, jež
prosloveny byly se strany německých vládních
stran, vycházely tiše nebo silněji znějící
chvalozpěvy na český státní
národ. Stále se mluví o výsledcích
hospodářského rázu, kterých
nikdy nevidíme a také nikdy neuvidíme, na
německé straně, v německém
hospodářském životě, každým
dnem a každou hodinou klesá německý
hospodářský provoz do nenasytného
hrdla českého státu. Silná materialisace
kruhů německého národa ve stavovských
stranách zabíjí všechny národnostní
ideály a cíle.
Mluví-li takový politik ze stavovské strany
o vyšších ideálech a cílech, o
germánské síle a hrdinnosti, o svobodě,
pravdě a právu, o vznešeném životě
a snahách doma a ve škole, o německé
vlasti a krbu, o krásné německé písni
a o vřelé lásce ku svému národu,
a sedí při tom ve vládním kruhu českém,
Němcům nepřátelském, pak je
vše lež, podvod, a licoměrnictví. Protiví
se mi jako přímému německému
muži, který ve službě svému národu
zestárl a zešedivěl, zabývati se řečí
kolegy, který, jak se zdá, zapomenul všech
ideálů o svobodě národní a
sebeurčení, za které kdysi bojoval, a k radosti
Čechů zde jim potvrdil, že měli pravdu,
že nás podrobili. Již okolnost, že si nemohl
odepříti zasaditi zdánlivě mrtvému
lvu troufale kopanec, ukazuje úroveň nynějšího
předsedy svazu zemědělců. Kryjí-li
jeho klubovní kolegové pohanu způsobenou
německému národu, je mi těch pánů
velmi líto. Německé národní
rolnictvo v sudetských zemích neschválí
této beztaktnosti. Tento ubohý čin měl
nás všechny vyburcovati ze snu náměsíčníků,
který nás vede stále hlouběji do bažin
stran. Musela by nyní býti uvolněna cesta
k veliké německé národní pospolitosti.
Bojím se, že vliv Hradčan zadusí opět
všechna dobrá klíčící
semena. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany
národní.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
paní posl. Chlebounové.
Posl. Chlebounová: Slavná sněmovno!
Rozpočet klade základ k hospodaření
v příštím roce. Stát je zvláštní
hospodář, nehospodaří, aby dosáhl
zisku pro sebe, nýbrž opatřuje pouze nám
všem za naše peníze ty potřeby, kterých
si sami jako jednotlivci opatřiti nemůžeme.
Proto mají zástupci občanů ve státě
zájem na tom, odkud přicházejí peníze
státu a kam jdou. Mají zájem na tom, aby
prostředky státní byly vybírány
tak, aby nezatěžovaly některé vrstvy
občanstva poměrně více než jiné
a nevyvolávaly tak sociálně nezdravých
přesunů. Dále mají zájem, aby
ze získaných prostředků opatřeny
byly všechny sociální potřeby v tom
pořadí, jak je určuje jejich význam
a naléhavost.
Uvažujeme-li o způsobu, jak státní správa
plní tyto úkoly, musíme uznati, že jisté
potřeby jsou nesporné, bezpodmínečně
nutné, samozřejmé, jako jest ochrana státu,
péče o spravedlnost atd. Jsou však i takové
obory činnosti státní správy, u nichž
na základě pozorování poměrů
života s hlediska kulturního, mravního a hospodářského
je nutno uvažovati při sestavování rozpočtu,
zda a do jaké míry vyhovují potřebám
národa.
Jako nejvýznamnější životní
úkol ženy bývá označován
její úkol vychovatelky. Je proto přirozeno,
že jako žena přihlížím hlavně
při zkoumání navrženého státního
rozpočtu k tomu, plní-li stát své
úkoly ve výchově obyvatelstva, tudíž
své úkoly ve školství. Jako každý
resort, který spotřebovává prostředky
získané ministerstvem financí, ocitá
se i ministerstvo školství v jistém zájmovém
konfliktu s ministerstvem financí. Pan ministr školství
správně obhajoval zájmy svého resortu
proti panu ministru financí, když tvrdil, že
prostředky obětované na povznesení
kulturní úrovně národa musí
se národu vrátiti později, mimo jiné
i ve formě zvýšeného důchodu
inteligentnějšího obyvatelstva a tím
i státní pokladně, neboť bude takto
zvýšena též berní únosnost
obyvatelstva.
V životě národů a ne v poslední
řadě zvláště v jejich hospodářském
životě má vedle inteligence obyvatelstva důležitou
roli jeho morálka.
Z původního stupně morálky lidské,
na němž sobectví člověka bylo
samozřejmým úkazem a nebylo proto nijak skrýváno,
jsme dnes na takovém stupni morálky, kdy lze člověka
nazvati kultivovaným sobcem. Dnes je sobectví jednak
skrýváno, jednak jest omezováno, neboť
dnešní člověk snaží se vtěsnati
své sobecké zájmy do mezí, daných
psanými i nepsanými zákony společnosti.
Ideál morálky postavilo křesťanství,
žádajíc, aby sobectví bylo zcela překonáno,
aby činy lidské byly řízeny jen čistým
srdcem, nepodléhajícím zájmům
sobeckým. Ideál tento je nedosažitelným
jako všechny ideály. Přibližovati však
národ tomuto ideálu co nejblíže, jest
nejvýznačnějším úkolem
těch, kdo pečují o blaho národa.
V parlamentě zvykli jsme se dívati na všechny
problémy života se tří hledisek: s hlediska
hospodářského, sociálního a
politického. Věříte-li, že to
jsou nejvyšší hlediska, s nichž je třeba
posuzovati život státního organismu, dívejte
se i na stupňování morálky s těchto
tří hledisek a zjistíte, že i pro řešení
problémů hospodářských právě
tak jako sociálních a politických jest nejdůležitějším
úkolem stupňování morálky.
Víme, že jsme v zahraničí ztratili mnohá
odbytiště proto, že kvalita námi dodaného
zboží neodpovídala představám,
které si odběratelé učinili podle
nabídky. Prostě naši dodavatelé nebyli
dosti přesní, svědomití, čestní
obchodníci, což se dokázalo. Co může
tedy brániti těmto negativním zjevům
hospodářským? Stupňování
morálky!
V bankách leží peníze na žirových
účtech bez úroků. Není možno
opatřiti dostatek spolehlivého úvěru,
aby jich mohlo býti využito. Jak napomoci tomuto hospodářsky
nepříznivému zjevu? Zvýšením
morálky!
Pan ministr financí provedl zákonem reformu daňovou.
Pro uvedení zákona v praksi připravuje prováděcí
předpisy. Co prospěje nejvíce praktickému
uskutečnění předpisů tohoto
zákona? Zvýšení morálky!
Stupňováním morálky dá se nejen
zvyšovati všeobecný blahobyt, ale dají
se i mírniti sociální protivy. Je však
třeba zvýšiti morálku obou stran. Zaměstnavatel
musí míti dobrou vůli, aby ocenil práci
podle hodnoty jejího výkonu, a zaměstnanec
musí chtíti zasloužiti si prací přiměřenou
mzdu. Tedy zase jen stupňování morálky
může býti základem úspěšného
řešení otázek sociálních.
A konečně, jak je třeba zvýšiti
morálku našeho politického života, není
třeba ani dokazovati. (Výkřiky posl. Můni.)
Uvědomte si všichni, jak jinak mluvíte
zde, jak jinak mluvíte venku a jak jinak mluvíte
konečně v soukromí nebo ve svých klubech.
(Výborně!) Zapomíná se, že
politika jest v prvé řadě práce a
že často nejhodnotnější výsledky
přináší ta nejdrobnější
práce. Poněvadž však nepřináší
rychlých úspěchů, jest zanedbávána
a volí se takové formy politické práce,
které se líbí davům. Proto se tu předstihujete
v odvaze, použíti nejsilnějších
výrazů, abyste zachytli zájem širokých
vrstev. A tak jsme se dočkali i takového zjevu,
že ve slepém shonu po přízni davu někdo,
kdo zaujímal svého času hodnost nejvyššího
správce kulturních statků národa,
neváhá použíti jako zbraně proti
svým politickým odpůrcům i posměšků
na jejich fysické vady. Takto nebudeme dávati dobrého
příkladu těm, jichž zájmů
máme hájiti! Zájem národa žádá
se všech hledisek zvýšenou morálku a proto
vůdcové národa musí se v prvé
řadě sami přizpůsobiti tomuto naléhavému
požadavku obecného dobra.
Býváme označováni jako národ
vysokých hodnot kulturních. Musíme si však
přiznati, že jsme výše v kultuře
rozumu než v kultuře srdce. Tento nedostatek musí
býti vyrovnán a k tomuto cíli nechť
směřuje v prvé řadě naše
školská politika. Je však povinností všech
veřejných činitelů, aby při
plnění svých úkolů směřovali
k témuž cíli, aby náklady na školství
v naší republice vydané nebyly vyhozeny, nýbrž
aby se vracely s úrokem mnohým. Já pro sebe
samu mám velké obavy, že není zrovna
velká naděje na tyto úroky, jež bychom
právem mohli čekati.
Jeden anglický spisovatel napsal: Vzdělání
má dáti člověku charakter! Jestliže
školy naše všeho druhu dobře pracují
na vybudování toho nejhlavnějšího,
bez něhož není možné zvýšení
morálky a ozdravění celé veřejnosti,
na vybudování charakteru, musí se to jeviti
v současném životě naší
mládeže i jejího učitelstva.
Myslím, že mně přiznáte, že
první setba do duše dítěte je jedna
z nejdůležitějších. Není
a nemůže býti lhostejno především
rodičům a dále celé lidské
společnosti, jakého druhu je tato první setba
a jaké může býti anebo bude ovoce, které
v budoucnu přinese.
Prosím, a nyní můžete čísti
tuto alotrii v "Kohoutku", který se dává
již dětem ve škole. Je tam toto: "Berou
nám chleba, dávají mříž,
pojď, rudý skaute, pojď s holí blíž.
- Kradou nám od úst drobty už, pojď, rudý
skaute, vytáhni nůž. - Mrzačí
tátu, týrají máť, mlať,
rudý skaute, mlať vrahy, mlať. - Ničí
nám síly, lámou nám vaz, sraz, rudý
skaute, sraz draka, sraz. - Loupí nám štěstí,
nedají žít, pojď, rudý skaute,
budem se bít. - Za lepší život, nebyl
bys muž, pojď rudý skaute, vytáhni nůž."
Uvážili již naši odpovědní
činitelé, kam takováto výchova povede?
Slavná sněmovno, jsem ze staré školy
a proto se strachem dívám se na školní
výchovu našich dětí, republiky naší
naděje, národa našeho budoucnosti. Kam jsme
se to dostali v našem osvobozeném novém státě!
Učitelé, kteří nás učili,
byli staří, opravdoví, poctiví kantoři,
jejichž svatou samozřejmou povinností bylo
nejen nás naučiti čísti a psáti,
nýbrž dáti nám národní
uvědomění a kteří dovedli nás
děti zabaviti krásnými poučnými
a výchovnými příklady, podloženými
tím nejvznešenějším, co třeba
do duše dětské zasévati - láskou
k bližnímu. Nebylo rozdílu ve škole, byli
jsme všichni dohromady stejně šťastní,
stejně veselí.
Naproti tomu dnes? Již ve škole vychováváno
je dítě k třídní zášti
a nenávisti dětí složek jiných,
již ve škole béře se dítěti
radost ze života stálým otravováním
jeho duše nesvědomitými učiteli.
Je možno vychovati touto nenávistnou methodou nové,
čisté charaktery? Vždyť je nejpřednější
povinností naší československé
školy v našem novém státě klásti
základy každému dítěti bez rozdílu
stavu a povolání k čistému osobnímu
i národnímu charakteru a učiti je povinnosti,
odpovědnosti a vlastní autokritice od malička.
Zde po této stránce, slavná sněmovno,
to bolí, velmi bolí. Neobávám se zde
říci, co nám nejvíce chybí:
národní uvědomění, národní
hrdost, národní charakter, povinnost, a z úkolů,
jež jsme na se vzali: odpovědnost, opravdovost, úcta
k vlastnímu já a úcta k bližnímu.
Nezdravé, nepřirozené veřejné
poměry otravují společnost, přinášejí
neklid a nespokojenost a činí snad více zla,
než vnější válka, neboť nelze
vypočítati, kolik vyssávají duševní
pracovní síly, kolik srdcí vyprazdňují,
kolik rodinného štěstí zpustoší
- tak řekl Björnson a tak tomu je doslova u nás.
Byla zde s tohoto místa pronesena mnohá obvinění
nynější koaliční vlády.
Lituji jen, že to pronášeli mužové,
kteří stáli kdysi v čele našeho
státu. Jen jedno se ptám: Kdo je vinen, že
jsou poměry takové, jaké jsou? Kdyby zde
bylo té potřebné opravdovosti, tedy ti, kteří
jsou tak mnoho nespokojeni a tak mnoho žalují, by
řekli: "naše vlastní vina" - ale
poněvadž zde této opravdovosti není,
hledá se vinník jinde. Jeden fakt však zde
je, a to ten, že byli a jsou to synové a dcery československého
národa a státu, kteří se postavili
do oposice a odřekli spolupráci a odpovědnost
za vedení státní lodi. A byli to Němci,
kteří tuto spolupráci s druhými stranami
konají. To budou kritisovati jednou naši potomci.
Ptám se jen, nebudou-li též přísnými
našimi soudci!
Při rozpočtu loňském bylo s tohoto
místa do omrzení mluveno o clech a kongrue. Bylo
mnoho předpovídáno, co se, dík Bohu,
nesplnilo. Letos je to novelisace sociálního pojištění.
Jako loni, tak i letos mluví se a píše o naprostém
opaku skutečnosti. Stále slyšíme o "třídě
pracujícího lidu".
Slavná sněmovno, já se ptám, což
pak jest jen jedna třída pracujícího
lidu? A jsem přesvědčena, že ti, kteří
zde mluví s tohoto místa, nepatří
k té třídě pracujícího
lidu (Výborně! Potlesk.), poněvadž
ti nepracují, a jsem o tom také přesvědčena.
Když jsem se dívala na odklízení sněhu,
kteroužto práci nekonali jen staří lidé,
nýbrž také mladí, nedivila jsem se,
že "udělají za dva dny více než
za den". A čím více se o práci
mluví, tím více se od ní utíká.
A je štěstím, že stát na této
třídě není závislý (Výborně!),
neboť by dlouho nestál.
Toto je kapitola velmi bolavá a není pro ni času
a místa, abychom se o ní zde mohli rozhovořiti.
Ale bylo by potřebí, abychom se o ní rozhovořili.
Ale nám jednu prosbu k předsednictvu sněmovny,
aby zde v této zasedací síni dalo pověsiti
mapu naší Československé republiky,
a aby na této mapě vytýčeno bylo skutečné
zastoupení té které složky v národě.
Snad když bude zde mapa republiky na očích
všech zástupců lidu, přece jen se začne
uvažovati o nejdůležitějším
státě, o zemědělství a jeho
potřebách. Snad se uzná, že při
naprostém nedostatku pracovních sil v zemědělské
prvovýrobě jest zde také třída
pracujícího lidu, která je základnou
státu a základnou života vůbec.
Slavná sněmovno, je neradostno na našem venkově!
V neobyčejném nedostatku pracovních sil je
pravým utrpením našich hospodyň i hospodářů
najímati pracovní síly na příští
rok. Čemu všemu jsou naši zemědělci
vystaveni v důsledku mnohých opatření!
Kolika podvodníkům se musí brániti!
Jak je třeba již začíti opravdově
a poctivě studovati tyto neutěšené poměry
našich zemědělců a pomáhati v
zájmu celku odstraňovati jednu z mnohých
krisí a velmi těžkých krisí -
nedostatek pracovních sil v zemědělství.
Je to kapitola pro sebe a je velmi důležitá
proto, že venkov se vylidňuje a města, a zvláště
Praha, přelidňují, z čehož jsou
další bolesti. To je zase kapitola pro sebe, vzácné
shromáždění, a do této kapitoly
bychom mohli zahrnouti celou bytovou krisi a péči
a vydání na tuto bolest, která se nezahojí
dříve, dokud bude tak strašný příliv
do měst a odliv našeho obyvatelstva z venkova.
Mám po ruce dopisy hospodyň našich, které
trpce žalují na neutěšené poměry,
které vyvrcholily v profanaci a v pohrdání
zemědělstvím a jeho příslušníky.
Jsme, slavná sněmovno, na scestí v tomto
směru. Je potřebí, aby všichni veřejní
činitelé věnovali svou pozornost této
skutečnosti, poněvadž silné zemědělství
je silou celého státu, a opakuji, co jsem posledně
zde řekla, úpadek státu začíná
úpadkem zemědělství. I římský
národ zašel, když opuštěn byl prvovýrobce,
rolník, zemědělec, a to je třeba uvážiti.
Vážené shromáždění!
Ještě na jedno chci upozorniti, ve své poslední
úvaze také jsem o této bolesti mluvila. Je
to tabáková režie, resp. tabák - alkohol
- zábavy. Slavná sněmovno, jako žena
a jako matka na toto poukazuji. Pro ministra financí jsou
tyto podniky velikým zdrojem příjmů,
ale po stránce skutečně prospěšné
jsou národu k velké tíži, jsou žalobou.
Kolik národního jmění se vyplýtvalo,
kolik sil zmařilo, kolik nemocí přivodilo
a kolik zármutku a bolesti se v rodinách prožilo
z důsledku výše jmenovaných vysokých
položek příjmů.
Naprosto nemíním, aby stát zasahoval do osobních
záležitostí občanstva, ale považuji
za pochybené, jestliže se podporuje rozmařilost
lidu proto, že to nese peníze státu. Myslím,
že této otázky měly by si hlavně
a především všímati dámy
v zákonodárném sboru, paní poslankyně,
protože je třeba začíti vychovávati
k šetrnosti tam, kde se hodnoty ničí - a to
je tabák, alkohol, zábavy - nejen hodnoty hmotné,
ale hlavně a především hodnoty morální.
Tedy začíti vychovávati a dáti naší
mládeži co nejmenší příležitost
k rozmařilosti a tak pečovati o jeho zdraví
tělesné i duševní. To je povinností
žen, které v důsledku velikého historického
převratu jsou povolány pracovati na širokém
poli naší veřejnosti pod heslem politiky.
Náš stát má mnohé zdravotní
ústavy, třeba bylo na ně také žalováno,
ministerstvo zdravotnictví mnoho již vykonalo. Máme
mnohé krásně vybudované nemocnice
a já se s tohoto místa vřele přimlouvám
o jejich nejmožnější podporu, ale chtěla
bych, aby nebyly tak přeplněny, aby nebylo tolik
trpících a chtěla bych, aby se zdraví
národa věnovala péče co největší,
ale hlavně dokud je člověk zdráv starati
se, aby neonemocněl. To je velmi důležité.
Ne tedy mnohé nemocnice a krásné trestnice
jsou chloubou národa, ale lid zdravý tělesně
i duševně! To jest jeho chloubou i budoucností,
neboť jen národ zámožný a zdravý
má budoucnost.
Mnoho a mnoho chtěla bych ještě říci
v této rozpočtové debatě ohledně
úkolů žen poslankyň, v níž
nevytkla jsem si úkol kritisovati položky rozpočtové,
finanční, řeknu však jen výtky
k rozpočtu mravnímu - zrovna tak důležitému
- ba snad ještě důležitějšímu
rozpočtu finančního. Máme-li žíti,
slavná sněmovno, je třeba, ba naprosto nutno,
aby i ten byl aktivním nebo alespoň v rovnováze.
Abychom jej do rovnováhy přivedli, je třeba
znáti příčiny rovnováhy, a
ty jsou nutně v lidu, tedy třeba studovati svůj
lid, svůj národ, svoje poměry a nikde toho
nelze lépe čerpati než v historii srovnáváním
přítomnosti. Historie, náš soudce i
náš učitel praví, že český
stát zašel na bezcharakternost, nečestnost,
nespravedlivost, zášť, sobectví atd. Zašel,
neboť vyschly prameny sil, jež jedině drží
státy: láska, spravedlnost, obětavost, poctivost,
přímost. A nezašel, slavná sněmovno,
stát náš najednou - umíral poznenáhlu.
Loni vzpomínali jsme 400letého výročí
vstupu Habsburků na český trůn. Tento
vstup je typický, slavná sněmovno, a je třeba
dobře uvážiti, že Habsburk koupil české
pány, podplatil je a stal se vladařem. A ne, jak
se loni psalo, že byl podvodem dosazen na český
trůn. Ne, to si můžeme upřímně
a poctivě říci, že Habsburk si koupil
české pány a stal se vladařem. Byla
to jeho vina, že se dali koupiti? Tam začíná
našeho národa umírání. Nám
nezbývá než nastoupiti jinou cestu, než
kterou šli naši předkové, máme-li
se uvarovati jejich osudu. A prvním cílem na této
cestě, jak již jsem řekla, je obnoviti a ukovati
znovu český charakter, takový, jaký
jsme měli tehdy, když: co Čech, to hetman.
To lze jen vytrvalou prací a soustředěným
úsilím všech složek a všech vrstev
národa, viděti věci v jejich pravém
světle a míti zdravé tělo a zdravý
duch a poctivou dobrou vůli. Máme svůj národní
stát. Snažme se přivésti jej na nejvyšší
míru dokonalosti, ne však proto, aby nás sousedé
obdivovali a nám snad i záviděli - nejsme
děti - nýbrž pro sebe, aby se nám bez
rozdílu pěkně žilo a abychom měli
ze života radost. Máme na to právo!
Všechny strasti, jež náš národ stihly,
jež našim předkům bylo prožíti,
byly zaviněny jimi samými, proto přišla
odplata, která pro národ jako jednotlivce je zde
na zemi, nikoli na nebi. Tak nyní, kdy zase tvoříme
historii a budoucnost, máme stále pohlížeti
vpřed. Máme vládnouti, abychom nepřipravovali
našim dětem takové doby, jaké jsou za
námi. Poslání politických vůdců
a inteligence v demokracii jest býti lidu svému
rádci věrnými, stálými, a spolehlivými
a příklady vzornými v plnění
povinnosti, spravedlnosti a obětavosti. Proto je demokracie
tak těžkou státní formou, že vyžaduje
více než jiná čistých pevných
charakterů.
Slavná sněmovno! Loni v debatě rozpočtové
p. posl. Myslivec vzpomněl pamětihodností
náboženských národa israelského
- chlebů podpopelných. Přirovnání
toto bylo velmi charakteristické proto, že zamyslíte-li
se nad historií našeho národa, má tato
mnoho společného s národem židovským.
A proto končím svoji úvahu při projednávání
našeho jubilejního rozpočtu, pro nějž
přirozeně budeme a musíme hlasovati, poněvadž
stát musí dostati, což jeho jest, napomenutím
umírajícího židovského státníka
a zákonodárce Mojžíše, který
na smrtelné posteli svému národu řekl:
"A pamatuj, žes byl služebníkem v zemi egyptské."
A já k tomu dodávám: Pamatujme i my, že
se historie může opakovati, abychom zase nebyli služebníky
tam, kde jsme nyní po mnohých obětech vlastními
pány. (Potlesk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Uděluji o slovo dalšímu řečníku,
p. posl. Sedláčkovi.
Posl. Sedláček: Slavná sněmovno!
Rozpočtová debata dává nám
příležitost, abychom - zde s místa veřejného
poukazovali na různé nedostatky, které máme
ještě v našem zákonodárství,
abychom dávali podněty, různé iniciativní
návrhy, aby se stala náprava v mnohém, co
nám nevyhovuje. Máme tedy odhlasovati rozpočet
státu našemu na r. 1928. u Přihlásil
jsem se k hospodářské této debatě
proto, abych poukázal na různé nedostatky,
přání, volání po nápravě
jednoho našeho důležitého činitele
ve státě, stavu živnostenského. O tom
se v naší sněmovně, velectění,
velmi málo mluví a zvláště letošní
rozpočtová debata má jaksi ráz docela
jiný, jako kdybychom ani o rozpočtu vůbec
nemluvili. Zvláště mluvčí stran
socialistických velmi málo mluví o položkách
rozpočtových a projednávají již
novelisaci sociálního pojištění.
Velmi mne zajímala některá data z řeči
p. kol. Bechyně, když přímo sněmovní
koalici dnešní vyhrožoval masami, kdy s tohoto
místa zdůrazňoval, jak silný počet
pracujícího lidu je u nás ve státě.
Jenže on si rekviruje ten veškerý dělný
lid pro sebe. My jsme se nad tím pozastavili a každý
člověk, který to upřímně
myslí s naším státem, musí se
skutečně pozastaviti nad těmito ciframi,
které ukazují, kolik máme u nás lidu
nesamostatného, kolik máme u nás lidu vyděděného,
závislého prací, výdělkem,
ba i tím přesvědčením politickým,
na svém chlebodárci, zaměstnavateli. To není
zdrávo pro stát, když má tolik lidí
závislých, a kterých stále přibývá.
Víme dobře, že jsme toho nezavinili my za těch
několik roků, co máme vlastní stát.
Tyto společenské řády převzali
jsme z dřívějších sborů
zákonodárných, víme dobře,
že systém kapitalistické výroby zavinil
toto vyděďování, vyvlastňování
samostatných, nám však, když už si
spravujeme vlastní stát, musí velmi záležeti
na tom, abychom měli těchto nesamostatných
čím dále tím méně, aby
byla větší spokojenost v našem státě.
Každý člověk musí uznati, že
takový člověk, taková rodina, která
má něco samostatného, ať je to jen ten
krov nad hlavou, ať má sebe menší vlastní
provozovnu, je spokojenější a šťastnější
než ten občan, který vším závisí
na druhém, na silnějším. V takových
rodinách je rozervanost, nespokojenost, a nám musí
velmi záležeti na tom, aby tyto poměry u nás
byly odstraněny, abychom připravovali takové
žití našemu lidu, aby byl v dnešní
společnosti spokojen.