Zcela zvláštním činitelem, který
přichází v úvahu pro národní
hospodářství, jsou spořitelny. Žádáme
naléhavě pana ministra financí, aby co možno
nejdříve provedl sanaci všech spořitelen,
jež se ocitly válečnými půjčkami
ve finančních nesnázích. O sanaci
v pravém slova smyslu nemůže se ovšem
mluviti, poněvadž tyto peněžní
ústavy nejsou pasivní, nýbrž potřebují
jen, aby mohly použíti zákona o válečných
zápůjčkách. Na moji interpelaci v
této věci přislíbil pan ministr financí
10. dubna 1926, že při použití §u
26 zákona o válečných půjčkách
poskytne těmto peněžním ústavům
vydatné úvěry s mírným úrokem.
Bohužel není dodnes ještě většinou
viděti výsledek, toto sanační dílo
není patřičnou měrou podporováno.
Často se přihází, že válečné
půjčky převzaté od lombardních
dlužníků nejsou pro nedostatek nějakého
bezvýznamného průkazu převzaty, i
když lombardní dlužník často již
vůbec nemůže býti nalezen. Také
stávají se případy, že spořitelny
nesmějí použíti válečných
půjček, převzatých od lombardních
dlužníků k placení povinných,
k upisování, poněvadž mezi tím
byla odmítnuta výměna v náhradních
dluhopisech, nebo že spořitelny, jestliže místo
žádoucího výsadního upisování
mohou provésti pouze neprivilegované, mají
ztratiti úroky za celou dobu až k úpisu. Pan
ministr financí váže v poslední době
povolení k upisování čtvrté
státní půjčky vlastních nebo
převzatých válečných půjček
podmínkou, že po provedení úpisu se
6%ní čtvrtá státní půjčka
přenechá státu za 100. Touto podmínkou
se mnohým zvláště pomoci potřebným
pokladnám sanace odpírá, neboť mnohá
pokladna počítala s tím, že levnou arrosační
zápůjčkou bude s to, aby upravila své
poměry. Nyní bylo pamatováno v novele zákona
o válečných půjčkách
z r. 1926 na takové zápůjčky za příznivějšího
zúročení než za 61/4%
dosaváde lidovým peněžním ústavům
počítaných. Také v důvodové
zprávě bylo pamatováno způsobem ohledu
hodným na zúročení, jakož i na
umoření. Zúročení mělo
býti podle důvodové zprávy takové,
aby se nejen arrosační zápůjčka,
nýbrž i starý lombardní dluh na válečné
půjčky zúročil a umořoval.
Sama o sobě neposkytla novela zákona o válečných
půjčkách beztak mnoho. Avšak to, že
v praktickém využití, se tak oddálí
od úmyslů zákonodárcových,
nedalo se přece jen čekati. Nežádáme
žádných darů, nýbrž jen
ústupky v míře nezbytné nutnosti.
Zostřené rozpětí mezi úroky
státní půjčky a zúročením
za arrosační zápůjčku mělo
býti záchranou mnohé pokladny, a zůstávají
jim jen 41/2% z náhradních
dluhopisů, a to znamená, poněvadž se
kapitál o 25% snížil, pouze 3·38%. Avšak
dokonce i kdybychom se tím mohli spokojiti, že stát
nechce poskytnouti půjčku za mírnějších
sazeb, jakým právem brání pokladnám,
aby si tyto půjčky opatřily někde
jinde za příznivějších podmínek?
Muselo by přece dnes býti možno u větších
ústavů, jako ústředního ústavu
sociálního pojištění a pod.,
dostati peníze na nižší zúročení
než 6%! Tyto pokladny hleděly přece na zmocnění,
které vydal pan ministr financí v novele zákona
o válečných půjčkách,
vždy jako na podklad pro výhody, jež měly
býti pokladnám na prospěch, a nyní
se jich používá přímo proti těmto
a dělají se z nich výhody pro ministerstvo
financí. Nežádáme více, než
aby stát vyplácel válečné půjčky
za obvyklých podmínek a při tom nezavíral
pokladnám, jež na to jsou odkázány,
cestu k svépomoci.
Pan ministr financí odůvodňuje nynější
příznivý hospodářský
systém rozvojem zahraničního obchodu. Že
tento stále stoupá a že také cenné
papíry tohoto státu došly zdravé úrovně,
to mohlo by snad býti přičteno také
hlavně té okolnosti, že konsolidací
uvnitř země, obzvláště však
spoluprací Němců v tomto státě,
vážnost jeho a úvěr také v zahraničí
značně stoupl. Je tedy povinností této
vlády a vedoucích státníků,
aby podporovali dohodu národů splněním
spravedlivých přání a požadavků,
jež ve věcné a rozumné kritice při
poradách o státním hospodaření
byly dostatečně osvětleny. Jen tím
možno dojíti k příznivému dalšímu
rozvoji sbratření mezi národy. V tomto pevném
předpokladu bude také moje strana hlasovati pro
potřeby státního hospodářství.
(Potlesk poslanců něm. strany křesť.
sociální.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Matzner. Dávám mu slovo.
Posl. Matzner (německy): Vážené
dámy a pánové! Mluvím-li o stavu zemědělství,
mluvím přirozeně jako německý
poslanec o stavu německého zemědělství.
To, co se pokládá za snesitelné pro české
zemědělce, je pro ubohé německé
rolníky v horách nesnesitelným. Ty korunky
daní, jež se nosí z horských strání
do berního úřadu, jsou obtíženy
tisíci kleteb. Většina německých
rolníků v horách měla by dostávati
prémie za svou namáhavou, nevýnosnou práci,
kterou koná pro stát. S úzkostlivou starostí
uzavírá se jeden berní rok za druhým,
a když se předkládá nový státní
rozpočet, naslouchá se důkladně, jak
vysoká břemena daňová byla navržena.
Také v tomto státním rozpočtu jest
na německé zemědělství velmi
uboze pamatováno, ač němečtí
selští poslanci zasedají v této vládě.
Snad je to právě proto, poněvadž Němci
jsou ve vládě, že všechny návrhy
zákonů nejsou stále ještě předkládány
v německé řeči, že v ministerstvech
nebyla stále ještě místa úřednická
a zřízenecká obsazena v poměru k síle
obyvatelstva, že úředníci a zřízenci
statků, kteří byli pozemkovou reformou zbaveni
místa, musí stále ještě pobíhati
bez chleba. Bylo by důrazně žádati,
aby všechny informace o zemědělství
v cizině vydávány byly zemědělským
listům, německým odborným časopisům
a větším okrskovým listům v německé
řeči. Těch zařaděných
329.000 Kč snese ještě německý
text. Zemědělské vysoké školy,
střední školy, odborné školy a
zemědělské lidové školy vzdělávací
musí býti zřízeny a vydržovány
v potřebném počtu podle klíče
německého obyvatelstva. Na zemědělských
školách dlužno zavésti těsnopis,
systém Gabelsbergerův, jako povinný předmět,
učiti povinně směnečnému právu
a obchodní nauce. Pro kočovné vyučování
a zemědělské odborné knihy musí
býti německému zemědělství
ponechán patřičný podíl na
rozpočtu. S německým odborem svazu chmelařů
v Žatci musí býti uzavřena dohoda za
účelem zřízení německé
pokusné stanice chmelařské. Ministerstvo
zemědělství nechť podá zprávu
o hospodaření české pokusné
stanice chmelařské v Deštnici v okresu žateckém.
Na tuto stanici bylo pro r. 1927 povoleno v rozpočtu 599.000
Kč. Příjmy této stanice byly za r.
1927 stanoveny číslicí 303.900 Kč,
takže se vykáže z rozpočtového
roku 1927 přebytek 704.900 Kč. Je proto nepochopitelno,
jak ministerstvo zemědělství přes
tento vysoký přebytek podnikový může
žádati na r. 1928 částku 70.000 Kč.
Tato částka má býti tedy škrtnuta.
Dále musí hospodaření chmelařské
pokusné stanice v Deštnici býti v rozpočtu
pro r. 1928 vyznačeno v příjmech z pokusných
stanic, takže přebytek za r. 1927 Kč 704.900
jeví se jako příjem z tohoto titulu. Částka
20.000 Kč na lnářské pokusné
stanice je pro tento účel zcela nedostatečná.
Lnářské pokusné stanice musí
býti zřizovány zvláště
v německém kraji.
Zemědělství a lesnictví sudetských
Němců musí se dostati větší
podpory. Zvláště malorolníkům,
na chov dobytka, zpeněžení dobytka, lukařství,
pěstování krmiv, pěstění
travního semene, lnářství, ovocnictví,
včelařství, chov vepřů, ovcí
a koz, na pokusy ve hnojení, hospodářské
porady, na pěstění, obilí a brambor,
na zpeněžení mléka a na kontrolu stájí.
Potírání perenospory u chmelu, mšice
krvavé, musí se zvláště věnovati
pozornost. Pro znovuzřizování zahrad zničených
mšicí révovou je pamatováno částkou
500 Kč na nezúročitelné zálohy.
To je snad chyba tisku a bylo by ji třeba řádně
opraviti. Dále patří do této kapitoly
škody způsobené myšmi a jiné škody
na rostlinách. Německému svazu pro zpeněžení
dobytka v Praze musela by se vyplatiti částka 2,080.000
Kč, aby se tato mladá organisace stala schopnou
života. Podpory zemědělcům poškozeným
živelními pohromami musí býti vždy
co nejrychleji vyplaceny. Peníze určené na
tento účel jsou poněkud příliš
malou částkou.
Při této příležitosti přicházím
k tomu, abych promluvil o těžkých škodách
způsobených bouřemi ve Slezsku. Je a zůstane
výsměchem, jestliže těmto ubohým
zemědělcům a jiným těžce
postiženým příslušníkům
našeho národa se přidělí žebrácký
groš pouhých 200.000 Kč. Stejně směšnou
částku dostali také zdární
příslušníci německého
národa, postižení na severní Moravě
povodní. Je to ostuda pro vládu, jestliže při
takových živelních škodách postupuje
tak hanebně a skrblicky. Tím žalostnější
je, jestliže němečtí poslanci, kteří
byli voleni v tomto těžce postiženém kraji
za zástupce lidu, nejsou ani s to, aby se lépe zastali
těchto ubožáků, když přece
sedí v tak vychvalované všemocné vládě.
Kde zůstává ta soudružnost v dobrých
i zlých dnech? Podvod, všechno je jen podvod! V takových
případech musí býti vždy povolovány
odpisy daní, vojsko musí býti posláno
na pomoc. Přechod hranic musí býti dovolen
k pomoci ochotným německým krajanům,
ne jak se to provádělo letos v létě
v Krušnohoří, že se netrpělo přecházení
hranic. Požadovaná částka 4,000.000
Kč na stavbu a strojní zařízení
lihovarů budiž škrtnuta. Důlní
díla v hornickém kraji musí býti veřejně
vyloženy. Subvence na meliorace a vodní družstva
musí býti dávány včas. Musí
býti uvolněno příkré rozhraničení
chovu teplokrevných a chladnokrevných koní
pro pěstitele.
Ježto jsem dříve mluvil o částce
4,000.000 Kč na lihovary, připomínám
toto důležité vylíčení:
V Československé republice je kolem 900 zemědělských
lihovarů. Z toho je nyní asi 630 soukromých
lihovarů a asi 270 družstevních lihovarů.
Poslednější vznikly z 80% provedením
pozemkové reformy a přešly do českých
rukou. Před pozemkovou reformou měly zemědělské
soukromé lihovary kontingenty (oprávnění
k výrobě) od 500 do 1500 hl. Tento kontingent byl
před převratem individuelní, po převratu
se přiděluje kontingent podle plochy polí,
luk a pastvin při každém lihovaru. Poněvadž
pak združstevněním dřívějších
soukromých lihovarů přibráno bylo
desetitisíce ha nových ploch do lihového
hospodářství, mají ovšem nové
zemědělské družstevní lihovary
dnes ještě veliké kontingenty 600 až 1600
hl. Oproti tomu ztratily všechny soukromé lihovary
50 až 70%, i více svého dřívějšího
výrobního oprávnění a mohou
vyráběti nejvýše ročně
120 až 400 hl, takže všech těchto 630 soukromých
lihovarů již nyní pracuje svrchovaně
nevýnosně, poněvadž režie při
omezené výrobě je příliš
vysoká. Nestojí již za to dáti zatopiti.
Výslovně prohlašuji, že nejsem proti družstevním
lihovarům, jež povstaly normální cestou,
jsem však pouze proti způsobu, jak se násilně
ucpávají dobře tekoucí prameny daní,
aby lihovary zničené bláznivou pozemkovou
reformou byly udrženy na nohou 4,000.000 Kč státní
výpomoci. Upozorňuji pana ministra zemědělství,
aby se dohodl s panem ministrem financí a aby v plném
rozsahu vyhověl žádosti, jež 22. června
1927 poslána byla ministerstvu financí ve věci
lihovarů.
Poněvadž jsem právě užil slov pozemková
reforma, musím se vrátiti k vychvalování
pana předsedy vlády Švehly, který
vynášel pozemkovou reformu nad zelený jetelíček.
Přiznává, že obratem ruky přišlo
přes 100.000 lidí k pozemkům a půdě.
Praví dále doslovně, že na koupi propachtované
půdy mají účast více němečtí
než čeští uchazeči, 60 ku 40%.
Podle skutečných poměrů dlužno
posuzovati toto vykrášlování pozemkové
reformy jako vědomé klamání veřejnosti
v tuzemsku a vlastně ještě více v cizině.
Nejlepší půdu dali jen Čechům,
majetky pozemkové v čistě německých
obcích byly rozdělovány jen národnostně
spolehlivým Čechům, aby německý
kraj byl uměle promísen Čechy. Podněcovatelé
nepokoje, spolehlivá společnost špiclů
proti pokojnému a mírumilovnému životu
v německých obcích, byla zřízena
na státní náklad. Všechno cestou moderního
způsobu loupežných rytířů,
na základě revolučního zákona
"vyvlastnění". To všechno troufá
si pan ministerský předseda, buď následkem
falešné informace nebo v předtuše, že
Němcům a světu může se říci
vše, tiše, pokojně, odevzdaně přijmou
to Němci v tomto státě, je třeba jen
míti odvahu a říci to tak, jak je to chytré.
Na příklad uvádím tento výrok
pana předsedy vlády: "Proti pozemkové
reformě byly mobilisovány dokonce i zájmy
národnostní, jež v této věci
jako sociální zájem malých podnikatelů
jsou dotčeny, aby majitelé latifundií byli
pohnuti k demonstracím. Národnostní zájmy
nejsou však ničím jiným než maskou,
za kterou se skrývají sobecké zájmy.
Německý národ nestojí a nepadá
několika šlechtici. Jde-li o majetek velkostatkářský,
nehledí se na to, jaké je národnosti. Není
naším záměrem, aby pozemkové
reformy bylo užíváno k národnostním
účelům. Byl bych rád viděl
ten zchytralý, sladký úsměv pana předsedy
vlády, když, mrkaje, pronášel tyto věty
k důvěřivým Němcům.
Jako Němec byl bych se studem začervenal, kdybych
byl seděl ve vládní lavici, sevřenými
pěstmi byl bych bouchl na stůl a na celý
svět bych vykřikl: "Pane předsedo vlády,
pojďte se mnou do německého kraje, ukáži
vám ty tisíce německých uchazečů
o půdu, kteří nedostali při přidělování
půdy ani čtverečný metr pozemků
a půdy. Ukáži vám hořem zbrázděné
obličeje těch, kteří po léta
a desetiletí vzdělávali panskou půdu,
měli právo na příděl, avšak
schválně byli pominuti, poněvadž byli
Němci, ačkoliv tito hodní lidé svýma
mozolnýma rukama pracovali pro rodinu, domov a stát,
platili pacht a daně. Nic se nestalo, a všude je ticho."
Teprve 90% je provedeno v Čechách a na Moravě
z pozemkové reformy, pravil pan předseda vlády,
10% není ještě rozděleno. Mezi tím
jsou jistě i zbytkové statky. Táži se,
pro koho?
Ministr zemědělství dr Srdínko
pravil ve své řeči k rozpočtu
ze dne 15. listopadu 1927, že se neuskutečnila obava,
že pozemkovou reformou nastane otřes naší
zemědělské výroby. Jako důkaz
uvádí, že v Čechách, kde zemědělská
pozemková reforma je takořka hotova, celkový
výtěžek pšenice r. 1922 činil 3,744.000
q a r. 1926 3,777.000 q. U žita jsou to stejné číslice,
7,057.000 q a 4,191.000 q, u ječmene 5,207.000 q a 7,435.000
q. Všeobecně dlužno k tomu poznamenati, že
vzestup nebo pokles zemědělské výroby
nelze dokazovati z číslic dvou libovolně
vytržených roků, nýbrž že
pokrok v zemědělství mohl by býti
dokázán jen srovnáním větších,
alespoň pětiletých úseků časových.
Přirozené podmínky, jako podnebí a
počasí, nejsou každoročně stejné,
mají vliv na celý výtěžek a jen
když volbou delšího období pro srovnání
tyto přirozené události, na které
není možno míti vliv, se v pozorování
navzájem vyrovnají, se dokáže, zda prováděná
zemědělská politika podporuje nebo brzdí
výrobu. Zůstaneme-li však i při letech
zvolených ministrem zemědělství, ukáže
se, že v srovnávacích letech 1922 a 1926 bylo
sice dosaženo v Čechách zmíněných
celkových výtěžků, že však
průměrný výtěžek v mnohých
případech od r. 1922 až do r. 1926 poklesl.
Tak uvádějí "Zprávy statistického
úřadu státního" pro Čechy
výtěžek žní 16·6 q na ha r.
1922 a 16·5 q r. 1926; zimní žito 1922 15·5
q, 1926 14·4 q; cukrovka 1922 262·6 q, 1926 243·2
q. Jestliže se snížené číslice
průměrného výtěžku neprojevují
plně v celkových výsledcích, dlužno
to přičísti pouze přesunům
mezi plochami obdělávanými. Zemědělská
výroba v celé Evropě pohybuje se stále
stoupající čarou. Důvodem toho jest
pokračující vnikání vědy
do zemědělské prakse, používání
a využití umělých hnojiv, zlepšení
nářadí k obdělávání
půdy atd. Tak vykazuje německá zemědělská
výroba od války opět stále vzestupnou
linii, na niž ani stlačení cen v posledním
roce nemělo podstatného vlivu. Vzorný příklad
správné výrobní politiky dal Mussolini,
který intensivním pěstěním
pšenice v málo letech mohl zvýšiti průměrný
výtěžek o 20%. Z tohoto celoevropského
vývoje se Československo vyloučilo. Co se
zde vykonalo v zemědělské výrobě,
vrcholí v pozemkové reformě a přináší
našemu zemědělství nikoliv jen vzestup
číslic výroby, co by potvrdily všeobecné
evropské zkušenosti, nýbrž pokles průměrného
výtěžku z hektaru.
Při základní myšlence naší
pozemkové reformy nemůže tomu také býti
jinak. Otřes bezpečnosti majetku pro dosavadní
majitele podkopává možnost hospodářské
činnosti myslící do budoucnosti, brzdí
také radost z práce a z výsledku práce
a zmenšuje potřebný náklad pracovní
a kapitálový. Na druhé straně přiděluje
se neschopným novým uchazečům, kteří
se kvalifikují ne podle své znalosti a schopnosti,
nýbrž podle národnosti a stranické příslušnosti.
Vyvlastněný majetek pozemkový přichází
pak do zcela neschopných rukou, aby na něm hospodařily.
Zde jsou některé příklady za mnohé.
Dvůr Dolní Oldřiš ve výměře
116 ha, jenž druhdy patřil ke Clam-Gallasovu panství
Frýdlantu v Čechách, byl na jaře 1926
předán jistému Poledníkovi, který
prý tento objekt v odhadní ceně 2,000.000
Kč dostal do vlastnictví za směšnou
částku 270.000 Kč. Avšak přes
tyto ohromně příznivé podmínky
nedovedl Poledník své hospodářství
vésti. Znamenitě obdělaná pole zarostla
býlím, používání drahých
hnojiv bylo neracionelní a sotva po roce upadl Poledník
do konkursu, měl dluhy u četných živnostníků
v kraji a byl zatčen pro podvodný úpadek.
Blahodárný účinek pozemkové
reformy byl zde: předně hrozí novému
statkáři kriminál, za druhé jeho věřitelům,
mezi nimi chudým živnostníkům, těžké
ztráty majetkové, a za třetí je to
opravdová ilustrace praktických účinků
pozemkové reformy. Po odchodu prvního majitele nedal
se však pozemkový úřad odraditi, aby
nedosadil nové protekční dítě,
Ing. Oldřicha Vachtla, na tento statek a nutno se obávati,
že konec bude ještě horší než
začátek.
Úžasné jsou také následky pozemkové
reformy v severních a severozápadních Čechách.
Mimo tři zbytkové statky, které dostali Němci,
přišlo vše do českých rukou. Neslýchané
rozdělování zbytkových statků
na druhdy Czerninských, Dreherských a Hielle-Ditrichovských
dvorech je všeobecně známo. Pozemkový
úřad však tam dosáhl svého cíle.
Utvořil nové české statkáře,
a zda ve stáji, jež chovala dříve 70
až 80 kusů plemenného dobytka, dnes stojí
sotva 10 kusů dobytka nejhorší jakosti, jest
zcela bez významu. Jaká hlediska pro příděl
zbytkových statků jsou rozhodná, vysvítá
ze článku vídeňského časopisu
"Neue Wirtschaft", jenž jmenuje tyto majitele zbytkových
statků, tedy nevěcné protekční
hospodaření v nejvyšší míře:
"Zbytkový statek Poděbrady dostal president
agrární banky Dvořák, statek Černou
dostal dr Pěknice, tajemník ministerstva zemědělství,
zbytkový statek Tmáň-Nový Dvůr
byl přidělen jakémusi panu Holmanovi, synovci
ministra Malypetra, který má již tři
dvory. Páleč dostal švakr ministrův
jménem Vopršálek, tchán ministrova tajemníka
dr Krále dostal zbytkový statek Uherce, agrárník
Husník, synovec Pražákův, dostal zbytkový
statek Pouzetín. Přídělovému
komisaři Brabcovi ze Slaného byl přidělen
zbytkový statek Moráň. Úředník
pražského pozemkového úřadu Čech
dostal zbytkový statek Citoliby."
Nyní soustřeďuje se český útok
na lesy. President Voženílek uvedl ve své
řeči k rozpočtu, že stát sám
ponechá si v rukou nepochybně značnou část
lesních latifundií. Hospodářské
úvahy jsou zde právě tak málo rozhodující,
jako při pozemkové reformě zemědělské.
Vždyť sám president Masaryk konstatoval
ve svém novoročním poselství 1922:
"Bylo by chybou, kdyby veškeré hospodaření
bylo zcela ponecháno státu, neboť náš
stát není dostatečně připraven
pro tak ohromný úkol." Není třeba,
aby člověk byl zasvěcen do tajemství
Československé republiky, aby na první pohled
poznal, že zde rozhodují jen ryze národnostně
české zájmy. Spolupráce německých
stran ve vládě nemohla změniti povahu státu
jako českého státu národního
a jmenovitě všechny akce, které provádí
pozemkový úřad, dlužno chápati
pouze s hlediska počešťování německého
kraje. Národní Jednota jde ruku v ruce s pozemkovým
úřadem.
Nyní malý výtah ze zprávy moravského
počešťovacího spolku, z provolání
"Národní jednoty", kde se praví:
"Ve Slezsku skončí se letos náš
postup v Úvalně, Pochni (Vykov) a Schnelenburgu.
Poslední obec je předměstí Krnova,
kde máme přiměřeně se vyvíjející
menšinu. Zbytkové statky v těchto obcích
dostanou se letos do rukou českých majitelů.
Krnovská menšina dostane tím silnou oporu.
Zbytkový statek Úvalno má výměru
240 ha dobré půdy, Úvalno, rodiště
Hanuše Kudlicha, tohoto zavilého nepřítele
českého národa, bude tímto činem
naším. Tělesné pozůstatky Hanuše
Kudlicha byly přivezeny z Ameriky do Úvalna a zde
uloženy v náhrobku, který byl zřízen
v dolejší polovině rozhledny na vrchu v obecním
lese. Náš památník bude lepší
a významnější. Ostatně nezůstane
ani tato půda dlouho v německých rukou. Hanuš
Kudlich nebude spáti v německé půdě.
Škoda, že místopředseda pozemkového
úřadu Josef Malý povolil prodej statku Brantice,
Krnov mohl býti úplně obklíčen..."
Mohl bych vyprávěti ještě celou řadu
takových věcí ze Slezska, je to však
pro nás smutnou kapitolou, že právě
tato věc, jež je pro nás tak důležita,
došla tak obtížného postavení spoluprací
německých vládních stran, zvláště
pánů ze svazu zemědělců.
V květnové výstavě 1927 československé
zemědělské jednoty uveřejnil pozemkový
úřad v přečetných statistikách
bilanci pozemkové reformy ke dni 31. března 1927.
Podle nich je tehdejší stav tento: Celková
výměra zabrané zemědělské
půdy činí 1,229.688 ha, jiné pozemky
a půda 2,733.376 ha; z toho bylo dosud podrobeno pozemkové
reformě: prodej dlouholetým pachtýřům
80.895 ha, příděl stavebních pozemků
6311 ha, příděl rozptýleně
ležících pozemků 9302 ha, řádné
přidělení 419.799 ha zabrané zemědělské
půdy a 75.629 ha jiné půdy. Prodej podle
§u 7 záborového zákona: a) propuštěno
ze záboru 100.046 ha zemědělské půdy
a 73.595 ha jiné půdy; b) dosud ještě
nebyl schválen tak zv. malý program 52.160 ha zemědělské
půdy a 61.374 ha jiné půdy; propuštěno
ze záboru podle §u 3 a) záborového zákona
4555 ha zemědělské půdy a 935 ha jiné
půdy; propuštěno ze záboru podle §u
20 přídělového zákona 11.900
ha zemědělské půdy a 98.968 ha jiné
půdy; sestátněno bylo 13.690 ha (179.165),
nárok 1730 vlastníků na pozemky a půdu
podle §u 11 záborového zákona, 259.500
ha (173.000 ha). Celkem tedy 958.158 ha zabrané zemědělské
půdy a 662.666 ha jiné půdy. Zůstalo
tedy pro r. 1927 a dále 271.530 ha zemědělské
půdy a 2,070.710 ha jiné půdy.
Z těchto číslic možno poznati, že
pozemková reforma, pokud přichází
v úvahu zemědělská půda, může
býti považována téměř
za skončenou. Zemědělský majetek pozemkový,
který ještě nyní má býti
podroben pozemkové reformě, leží z největší
části na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V
tak zv. historických zemích (v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku) může se zemědělská
pozemková reforma považovati téměř
úplně za skončenou.
Nás zde zajímá národnostní
stránka tohoto problému. Zda pozemková reforma
byla hospodářsky správná neb nesprávná,
zda vedla k lepšímu a zdravějšímu
rozdělení půdy a jaký vliv jeví
na zemědělskou výrobu, nebudiž zde rozebíráno.
Dlužno zkoumati pouze otázku, zda pozemkovou reformou
došlo k přesunu majetku pozemkového mezi jednotlivými
národnostmi bydlícími v Československu
a zda a pokud pozemkovou reformou majetek pozemkový německého
národa byl ztenčen. Vycházíme při
tom z těchto předpokladů: Jak pozemkovou
reformou byl majiteli velkostatku jeho majetek zcela nebo z části
odebrán, jest s tím za všech okolností
vzhledem na malou cenu odškodňovací (šestina
až desetina prodejní hodnoty) spojeno poškození
na jmění majetku velkostatku. Toto soukromohospodářské
zmenšení jmění stává se
však ztrátou jmění národního,
jestliže dojde k přidělení půdy
nikoliv národním příslušníkům
majetníka velkostatku. Jestliže na př. majetek
německého velkostatkáře v německé
krajině se vyvlastní a půda se přidělí
Čechu, je německé národní jmění
poškozeno ve prospěch českého a vedle
toho je německý jazykový okrsek promíšen
živly národnostně cizími. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo před
počátkem pozemkové reformy okrouhle 500.000
ha zabrané zemědělské půdy
ve vlastnictví nečeském, a to převážnou
měrou ve vlastnictví německých majitelů.
Odpočítá-li se plocha, jež pro tyto
majitele ještě zbývá, ukáže
se, že okrouhle 361.000 ha změnilo pozemkovou reformou
majitele, nebo že v nejkratší době změní.
Z toho má se německým uchazečům
o půdu dostati ne více než 45.000 ha. Z toho
vychází zmenšení stavu německého
majetku o okrouhle 325.000 ha. Poněvadž průměrná
cena odškodného činí 1904 Kč
za ha (podle řeči presidenta pozemkového
úřadu dr Voženílka v rozpočtovém
výboru podle "Prager Tagblatt" z 13. listopadu
1926, č. 267) a skutečná cena musí
se vzíti alespoň šestinásobkem, tedy
okrouhle 11.000 Kč, jeví se poškození
německého národního jmění
o pětinásobek ceny odškodňovací,
tedy okrouhle o 3.100,000.000·- Kč. Na Slovensku a
v Podkarpatské Rusi jsou obdobná čísla:
755 nečeských vlastníků se zabraným
zemědělským majetkem 390.648 ha. Vezmeme-li
za základ rovněž předpoklad, že
vlastníku zůstává 300 ha, jeví
se pro pozemkovou reformu zbytková plocha 164.148 ha nečeského
majetku. Předpoklad, že v místě usedlé
maďarské obyvatelstvo dostane 14.000 ha, je vzat svrchovaně
vysoko a zůstane za skutečností, vezmeme-li
za podklad, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi
převede se 150.000 ha dřívějšího
německého a maďarského majetku do českých
a slovenských rukou. Z toho vychází podle
stejných výpočtů jak svrchu uvedeno
poškození na jmění národností
menšinových o 1.428 milionů, t. j. dohromady
o 4.528 milionů korun. Všechna tato čísla
jsou volena svrchovaně opatrně a skutečné
poškození německého národního
jmění bude ve skutečnosti ještě
o značnou částku vyšší.
Za pouhého pastorka této republiky musím
označiti ubohou zemi Slezáků. Německá
zemědělská a lesnická společnost
v Opavě jako úřad zemědělský
dostává tak malé příděly,
že je možno označiti je jako žebrácký
groš. Dostala-li tato hornatá země nyní
již tak malé částky, obáváme
se, že tato země, včleněna do země
moravské, bude na tom ještě hůře.
Německá zemědělská a lesnická
společnost, jež je pověřena prováděním
zemědělských úřadů pro
německé části země Slezské,
dostává se na úhradu režijních
výpomocí, osobního a věcného
nákladu od státu ročně 20.000 korun
a s těmito 20.000 korunami má vystačiti.
Rád bych viděl velikého státního
střádala, ministra financí dr Engliše
jako vedoucího této německé zemědělské
a lesnické společnosti, jak by se protloukl při
tomto žebráckém groši, aby mohl vyhověti
všem požadavkům. Slezských 16 zemědělských
pokračovacích škol, zemská rolnická
škola v Horních Heřmanicích, hospodyňská
škola v Bruntále, potřebují co nejnaléhavěji
moderních učebných pomůcek. Na podporu
zemědělského odborného vzdělání,
na konání přednášek, zvláštních
odborných kursů, exkurse, vybudování
odborných novin a na knihovnictví není peněz.
R. 1927 bylo poskytnuto slezskému zemědělství
8.900 korun na podporu rostlinné výroby. Jak má
se touto almužnou platiti lukařství, pěstění
polních pícnin, ovocnictví a lnářství,
pěstění zvláštních druhů,
pokusy s hnojením, potírání škůdců,
zušlechťování a moření osiva
a ještě plat odbornému referentovi, je nepochopitelné.
Hornatá země Slezsko potřebuje ve velkém
rozsahu založeného hospodaření pastvinného,
aby se pomohlo dobytkářství a mlékaření
k povznesení. Kontrolní organisace výkonů
musejí hynouti, elektrisaci a mechanisaci zemědělských
podniků nemůže býti věnována
potřebná pozornost, protože země je
chudá. Pořádání soutěží,
předvádění a zkoušení
zemědělských strojů a nářadí,
jež konec konců by přišly na prospěch
obchodu a průmyslu a vůbec celému národnímu
hospodářství, nemůže býti
prováděno velkoryse pro nedostatek podpor. Na premie
pro služebné není peněz. Sazba subvencí
pro drenáže a meliorační zařízení
měla by býti pro horské obce stanovena 60
rozpočtu. Družstevnictví potřebuje zvláštní
podpory. Podal jsem četné návrhy, které,
jak doufám, budou přijaty, ježto přece
německé vládní strany sedí
tak pevně v české vládní besídce.
Pan Windirsch, předseda svazu zemědělců,
je tak nádherně naplněn slaďoučkou
politikou milých bratří ve spolužití,
že přece musí býti hračkou pro
takového vládě věrného poslance,
aby prosadil všechna přání, jež
se přednesou pro ubohé německé zemědělství.
O slezské návrhy nemám strachu. Neboť
že tyto návrhy budou vládní většinou
přijaty, o to pečuje za všech časů
osvědčená síla, náměstek
předsedy německého zemědělského
sdružení ve Slezsku, pan posl. Halke.