Josef Fabián, jeden z prvých obchodníků
zeleninou a hostinský z Dřís, prodělal
r. 1921 při obchodování s Německem
celý svůj majetek. Že nestalo se tak jeho vinou,
netřeba snad podotýkati. Na usedlosti, kterou vlastnil,
vázl v prvém pořadí hypotekární
dluh, ve druhém pořadí daně. Berní
úřad v Brandýse nad Lab. předepsal
mu na dávce z majetku a z přírůstku
Kč 14.600, které jmenovaný zaplatil r. 1924.
Konečně však, ač se všemožně
staral, aby z této situace vybředl, přišel
jeho majetek do exekuční dražby. Majetek jeho
při normálním prodeji representoval alespoň
250.000 Kč, avšak při exekučním
řízení prodán byl za Kč 130.000
a po uhrazení hypotekárních dluhů
zadržel si berní úřad zbytek ve výši
Kč 70.000, takže jmenovanému zbyla žebrácká
hůl a ponechán s celou svojí rodinou osudu.
Snad byl by si založil další alespoň skrovnou
existenci, avšak berní správa odepřela
mu vydati pas do Německa, až prý zapraví
zbývající ještě dlužné
daně. Dluhující nedoplatek činí
ještě 64.000 Kč a zvýšená
daň z majetku Kč 5.000. Toto přímo
nepochopitelné jednání berních úřadů
přivedlo jmenovaného tak daleko, že nyní,
aby alespoň uživil svoji rodinu, hlídá
řepu cukrovaru na dřísském nádraží.
Jistě smutný to úděl starého,
poctivého, bývalého zámožného
obchodníka, který nikdy haléře pro
sebe zbytečně neutratil.
Tentýž osud očekával by i všechny
druhé poplatníky v brandýském okrese,
kdyby se ve věcech daňových nestala v brzku
radikální náprava.
Oproti tomu cukrovar, rafinerie a surovárna v Kostelci
nad Labem, platící před válkou na
přímých daních Kč 67.000 ročně,
měla platiti nyní podle výměru pouze
Kč 353.000 ročně, nikoli desetkráte
více než v době předválečné,
na kterýžto poměr se u obchodnictva poukazuje
a podle něhož se všem středním
a malým obchodníkům a živnostníkům
na brandýském okrese také vyměřuje,
této milionářské společnosti
je vyměřeno pouze pětkráte více!
Každý by předpokládal, že tento
závod vzhledem k nízké výměře
ihned předepsané daně zaplatil, avšak
naopak, týž neplatí a podáváním
rekursů a odvolání platební povinnosti
stále odkládal až do r. 1926, kdy upraveny
byly mu daně na výši 93.000, tudíž
jen o 26.000 více než v době předválečné.
Město Kostelec n. L. podnikalo různé stavby,
jako stavbu nových silnic, dláždění
ulic a náměstí v domnění, že
z přirážek obecních, které cukrovar
bude nucen zapraviti, bude náklad uhrazen, avšak uvedeným
snížením daňových předpisů
v téměř předválečný
stav ocitá se město před katastrofálním
zadlužením. V poslední době v důsledku
velkých cukerních spekulací prodělal
podnik ohromné miliony a byl prodán. Nevím,
ale mám za to, že stát i obec nedostanou ani
to málo, že přijdou tudíž o vše.
A to jest zcela jistě odlišný obrázek
od případu p. Fabiána a přece se staly
oba případy na jedné a téže berní
správě v Brandýse n. L. (Hlasy: Nebrečte!)
Myslím, že budete brečet dříve
vy! Zde se konstatuje pravda.
Vážení pánové, chci vám
ještě nastíniti, jak se předpisují
u nás daně těm nejmenším a středním
živnostníkům. Panu Pospíšilovi
v Čelakovicích, který měl před
nádražím stánek, v němž
prodával v letních měsících
zmrzlinu a který měří 2 m2
byla na r. 1923 předepsána daň z obratu asi
19.000 Kč, kterou zaplatil. Na r. 1924 byla mu však
předepsána daň z obratu, již z obnosu
360.000 Kč.
J. Vomáčka, řezník a hostinský
v Brandýse n. L., má nepatrný obchůdek,
ale na dani výdělkové má předepsáno
800 Kč, což s přirážkami činí
10.000 Kč ročně, ač zámecký
pivovar v Brandýse má rovněž na dani
výdělkové předepsáno 800 Kč.
V pátek dne 14. října t. r. přijel
jsem na schůzi do Velkých Jiren, kde byl jsem zaveden
před obecní tabuli, kde byla vyvěšena
spousta dražeb, stanovených na 11. listopad 1927 a
na každé vyhlášce stála zajímavá
věta: Kupec bude přiveden. Zdálo by se, že
je to pouze strašák, avšak uvedu ihned, jak to
vypadá v praksi.
Pan V. Černý, rolník ve Všetatech, dlouholetý
starosta a vážený občan v celém
okolí, obdržel před časem platební
rozkaz, aby za svoji zemřelou tchyni zaplatil dávku
z majetku ve výši 200 Kč. Jelikož po ní
nic nedědil, žádal příslušné
úřady za vyšetření, avšak
přes to byla mu exekučně zabavena kráva
a před 3 týdny dostavil se k němu soudní
exekutor ještě s jedním neznámým
mužem. Kráva, která měla cenu více
než 4000 Kč, vyvolána byla za 1800 Kč
a neznámý toto dobytče koupil. Hned po koupi
nabízel ji panu Černému ke koupi zpět
a na jeho otázku, co míní vydělati,
řekl 1000 Kč, což po dlouhém jednání
snížil na 500 Kč. Bohužel, nebyl onen
neznámý kupec zjištěn, ví se
však, že to byl vysloužilý rotmistr, pravděpodobně
dobrý známý soudního vykonavatele.
Tak tudíž vypadá praxe poznámky, kterou
jsem četl na dražebních vyhláškách
ve Velkých Jirnech.
Na brandýském okrese jest prý daňových
nedoplatků 33 mil. Kč, ač odvádí
se daleko větší obnosy, než byly preliminovány.
To nejsou daňové nedoplatky, nýbrž jsou
to nedoplatky nesmyslně předepsaných daní.
V únoru letošního roku pořádán
byl občanskými stranami v Brandýse tábor
lidu, nikoli protidaňový, nýbrž proti
nepřiměřenému zvyšování
daňových předpisů bez zkoumání
schopnosti poplatníkovy, jak zákon nařizuje.
Na táboru bylo přítomno přes 3000
občanů, živnostníků, obchodníků
a rolníků, a vyslána deputace k p. ministru
financí, který přislíbil záležitost
tu přísně vyšetřiti a žádal
písemné předložení drastických
případů. Odevzdal jsem mu jich celou řadu,
což zajisté učinili i poslanci druhých
stran, a jsem přesvědčen, že p. ministr
podle slibu též nápravu v nejkratší
době zjedná, neboť není myslitelno,
aby příkladně od obuvníka Řediny
ze Všetat, který se vrátil z války jako
invalida a od státu žádné podpory nebéře,
požadovalo se na 4.000 Kč daní. Včera
večer jsem přijel ze sněmovny domů
a předseda mé organisace mi hlásil, že
ve Všetatech bylo rozdáno tento den předpisů
na nedoplatky ve výši 11/2 mil.
Kč. Může obchodník Slavík, který
je po těžké operaci, kdyby celý majetek
prodal, zaplatiti 150.000 Kč? Nebo může zaplatiti
Komeštíková, obchodnice ze Všetat, nedoplatek
160.000 Kč, když celý svůj majetek prodělala
v Německu, a konečně obchodník Weil,
který společně se Slavíkem, se Štolbovými
a Jelínkem zanechal v Německu z dříve
uvedených příčin na 750.000 Kč,
může potom zapraviti téměř půl
mil. Kč daňového nedoplatku?
A podobných případů mohl bych uvésti
celou řadu. Zmíním se však pouze ještě
o jednom. Před několika dny vyhledala mne pí.
Grünerová z Veleně, žena, která
se po dvou těžkých operacích sotva vleče,
přišla o holi a s pláčem ukazuje vyzvání
berního úřadu v Brandýse, aby její
muž, bývalý obchodník, zaplatil do 14
dnů 186.000 Kč daní, jinak že budou
proti němu zavedeny další kroky. Celý
majetek této rodiny sestává z 10 korců
polí a polozbořeného domku v nejvyšší
ceně 60.000 Kč. Bylo v by proto záhodno,
aby p. ministr veškeré uvedené případy
si dal předložiti a nařídil v celém
okrese benevolentnější postup proti poplatnictvu.
Mimo všechny uvedené případy, o nichž
jsem se právě zmínil, je korunou všeho
případ, který se udál v pátek
dne 25. listopadu s hostinským Tesárkem na pražské
berní správě. Tak daleko jsme již došli
v republice, že když konečně po krutých
pronásledováních lichevních úřadů
a soudů zmizely sebevraždy obchodníků,
dostavují se nyní poznovu, jednak z nemožností
zaplatiti požadované dlužné daňové
obnosy, jednak též z neochoty vedoucích úředníků
berních správ. Nechci předbíhati úřednímu
šetření celé záležitosti
nešťastného hostinského Tesárka,
na jehož úřední vyjasnění
čekáme, prohlašuji však, že se vynasnažíme
se vším naším politickým vlivem,
abychom takovéto tragické případy
zamezili. Tento případ musí býti výstrahou
zejména vládním činitelům,
na nichž je, aby donutili přísnými předpisy
úřednictvo berních správ a úřadů
ke slušnému jednání s poplatnictvem,
na něž zajisté každý občan
v republice má plné právo. Nepaušalisuji,
naopak rád uznávám, že jsou úředníci,
kteří se snaží vyjíti každému
podle možnosti co nejvíce vstříc, bohužel
jsou to však zjevy dosud ojedinělé a velmi
vzácné.
Tak jako jiné kraje domáhala se i všetatská
zelinářská oblast regulačních
a melioračních prací a přičiněním
p. ministra dr Srdínka a presidenta zemědělské
rady posl. Prokůpka byly již přípravné
práce zahájeny, takže z jara bude již
s pracemi započato.
Rovněž nutno uznati snahu p. ministra, aby posluchači
zemědělských škol měli příležitost
zasvětiti se alespoň částečně
do znalostí obchodních. Lidé takto vyškolení
snáze se v praktickém životě dorozumějí
při prodeji svých produktů s obchodníkem,
čímž vzájemný jejich styk se
značně ulehčí a v mnoha případech
vyhnou se oba nákladným sporům, do nichž
nyní neznalostí jedné strany často
byli přiváděni.
Ještě jednu věc dovolil bych si panu ministrovi
připomenouti a to, pokud se zemáků týká.
Letošní rok byla v celé republice úroda
zemáků tak nadprůměrná, že
zůstanou nám přebytky, které možno
dobře vyvážeti. Naproti tomu v Dánsku
a Holandsku následkem velkých dešťů
celá bramborová sklizeň shnila. Jeli proto
naši obchodníci do těchto zemí, aby
nabídli pro tamní potřebu naše zemáky,
a obě ministerstva obchodu jak dánské, tak
i holandské jim sdělila, že velice ráda
potřebu tu v Československu by kryla, ježto
však je celý náš stát zamořen
rakovinou zemáků, učiniti tak nemůže.
Marné bylo dokazování našich zástupců,
že zprávy tyto zakládají se na omylu
a konečně sděleno jim, že informace
tyto čerpány jsou z amerických novin. Bylo
by záhodno vyvrátiti úředně
tyto nespolehlivé informace, aby nebyl jimi poškozován
náš obchod i stát.
Obchodníci, kteří podnikli cestu na vlastní
útraty, vrátili se s nepořízenou,
navštívili ministerstvo zemědělství,
kde dostalo se jim potřebných dokladů a s
těmi zajeli opětně do uvedených zemí,
aby v započatém jednání pokračovali,
načež dovoz zemáků byl povolen. Ovšem,
že podobné jednání vyžaduje nejen
mnoho času, nýbrž jest též velmi
nákladné. Rovněž vzhledem k nastávajícím
mrazům byl vývoz pouze nepatrný. Máme
ovšem možnost zpeněžiti naše zemáky
také na jaře k setbě, přes to žádal
bych však p. ministra zemědělství, aby
poskytl všem našim vyslanectvím potřebný
materiál, aby podobné zjevy nemohly se opakovati.
Strana naše vychází z předpokladu, že
pouze dobré obchodní smlouvy mohou nám sjednati
rychlý a dobrý odbyt našich produktů
a i v zájmu zemědělství jest, aby
bylo čeleno podobným nesprávným rozšiřováním
zahraničních zpráv, které producenty
naše silně poškozují.
Očekáváme, že na přednesené
stesky bude brán zřetel, a učiněna
rychlá náprava a proto bude strana naše hlasovati
pro schválení rozpočtu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Kunz. Uděluji mu slovo.
Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno!
Dnes jednáme o kapitole státní hospodářství
a národní hospodářství. Celkové
hospodářství našeho státního
rozpočtu vykazuje 20·6 miliard korun. (Hluk.)
Předseda (zroní): Prosím o
klid.
Posl. Kunz (pokračuje): Tato číslice
je pro tento malý stát ještě příliš
veliká, přihlédneme-li k tomu, že Rakousko
přímo před válkou mělo státní
potřeby 3·1 miliard zl. korun, to jest 20 miliard
dnešní měny, a tento stát má
pouze polovinu obyvatel starého Rakouska. Pan ministr financí
prohlašuje za hlavní příčiny
veliké výdaje na správu a školství.
Pokud jde o výdaje, nepotřebují si německé
obce a školní správy dělati výčitek.
O obecní správě chci promluviti později.
Pokud jde o požadavky na školy, mohla by býti
jich nesmírná výše snad vysvětlena
budováním nákladných paláců
pro menšinové školy, v nichž se často
učí sotva tucet dětí.
Zvláště velikou položkou výdajů
pro tento stát jsou výdaje na vojsko. Připočteme-li
k tomu fond na výzbroj a vojenské pense, přijdeme
nikoliv, jak vykázáno, na částku 1400,
nýbrž na 1881 milionů Kč a s těmito
výdaji stojí Československo z 19 evropských
států na 7. místě. Máme, jak
se zdá, tak zdatného pana ministra zahraničních
věcí a zde obzvláště mohl by
rozvinouti svou činnost v tom směru, aby otázka
všeobecného odzbrojení konečně
vstoupila do vážného stadia. Státní
rozpočet vykazuje potřebu na státní
dluhy v celkové částce 1976 milionů
Kč, ve skutečnosti je však tento požadavek
2354 milionů. Schodek 378 milionů účtuje
se na konto státních podniků, pošty,
drah a pod., kterýžto postup dlužno vytknouti.
Pan ministr financí si stěžoval, že státní
kapitalismus nikde nedovede držeti stejný krok se
soukromými podniky v hospodaření. Zde musí
býti snad opětně poukázáno
především na zdravé hospodářství
železnice a pošty jako největších
podniků tohoto státu. A k tomuto racionelnímu
hospodaření schází nesmírně
mnoho. Chce-li hospodaření těchto státních
podniků držeti stejný krok se soukromými
podniky, musí svůj provoz také podle toho
zaříditi. Není nikterak zdravým hospodařením
v podniku, jestliže je zákazníku vůbec
vzata možnost býti s podnikem obchodně ve styku,
a to zaviňuji obzvláště, bohužel
ještě namnoze se vyskytující výstřelky
národnostní zaujatosti v těchto podnicích.
Tak to nejde, musíme to vždy znova zdůrazňovati,
aby na našich drahách se užívalo jen jednojazyčných
nápisů, aby v čistě německých
krajinách byly stanice opatřeny dokonce jen českými
nápisy, aby oznámení, nákladní
listy a jiné tiskopisy, kterých strany v čistě
německých krajinách musejí užívati,
byly vydávány jen v českém vyhotovení.
To ztěžuje styk a plodí jen nevůli proti
podniku. Nesluší se také, aby v jazykově
smíšených a čistě německých
krajinách byli dosazováni úředníci
a zaměstnanci, kteří se sotva s bídou
mohou se stranami dorozuměti. A poukazujeme-li jen na železniční
neštěstí, jež se v poslední době
množí, je snad nepochybno, že veliká část
viny spočívá v tom, že spolehliví
úředníci a zaměstnanci byli v době
zuřící restrikce zbaveni chleba jenom proto,
že byli národnosti německé, byť
i ovládali státní jazyk. A že za tyto
věrné a spolehlivé státní zaměstnance
stále ještě nebyla dosazena přiměřená
náhrada, dokazují četné nehody a nešvary,
jež se denně přiházejí v provozu
státních drah a jež se staví v cestu
rozumnému hospodaření.
Ministerstvo pošt upozorňuji znova na velikou bídu
starých pensionovaných venkovských poštovních
poslů, kteří často po třiceti
až čtyřicetileté služební
době dostávají na pensi 1 Kč až
1·50 Kč denně z provisního fondu.
I u poštovního úřadu šekového
jest v národnostním ohledu velmi mnoho nedostatků.
Tento úřad troufá si ještě stále
dopisovati si se svými německými zákazníky
ryze českými tiskopisy, čímž
straně vznikají z nedostatečné znalosti
státního jazyka často velmi značné
škody a tento podnik je pokud možno pomíjen.
Rovněž zvláštním způsobem
dotýká se každého myslícího
člověka, jestliže tyto úřady
při zadávání staveb v čistě
německých krajinách vydávají
německým firmám jen jednojazyčné
české nabídky, a nelze naprosto omluviti,
jestliže při zadávání takových
staveb nebéře se ohled na německého
podnikatele, byť i podal nabídku značně
nižší než česká soutěž.
Žádáme také v tomto směru stejný
ohled s jinými národnostmi, poněvadž
také musíme přispívati na potřeby
tohoto státu.
Pokud jde o tabákovou režii tohoto státu, vykazuje
pan ministr čistý zisk 1.000,000.000 Kč.
Bylo by jen činem sociální spravedlnosti
kdyby podobně jako v Rakousku dělníkům
v tabákových továrnách a zaměstnancům
tohoto podniku dostalo se z tohoto čistého zisku
roční premie za hospodaření. Tím
se chuť a láska dělníků jen zvyšuje.
Úprava dělnických mezd v tabákových
továrnách nevyhovuje nikterak sociální
spravedlnosti a obsahuje mnoho tvrdosti. Úprava mezd dělníků
tabákových továren přehlíží
také opětně příspěvek
na výchovu, neboť, ačkoliv je zaměstnáno
80% dělnic, musí ony přece jen konati stejnou
práci jako konají dělníci. Rovněž
nový systém postupu do stupnic stáří
není upraven sociálně a je mnohým
dělníkům jen ke škodě. I systemisace
úřednictva vyvolala všeobecné zklamání.
Nynější otázka pensistů je také
v těchto podnicích jako u všech státních
pensistů neudržitelnou a je nutno konečně
jednou provésti zrovnoprávnění staro-
a novopensistů. Je také naléhavě třeba,
aby se i dělníkům v tabákových
továrnách dostalo dvojitých svátků,
jako je povoleno v jiných státních podnicích,
a aby konečně provedena byla všeobecná
úprava otázky dnů svátečních.
Pan ministr financí vyložil také velmi správně,
že únosnost obyvatelstva a národního
hospodářství jest přirozenou hranicí
veřejných úkolů a výdajů.
Podle našeho rozpočtu je hrazeno sedm osmin všech
státních výdajů z veřejných
hospodářských příjmů,
částka 8.214,000.000 Kč. Daně a dávky
samy vyžadují dvou třetin, to je 68% všech
veřejných příjmů. Že tím
musí trpěti všeobecné národní
hospodářství, nelze upříti.
Zvláště nesmírně postiženy
jsou tímto břemenem průmysl, živnosti
a zemědělství. Rozpočet ministerstva
obchodu je vůbec hubeně obdařen 42,000.000
Kč a také podpora na živnosti 7,000.000 Kč
je jen malou pomocí z nouze. Pokud jde o živnosti,
žádáme konečně jednou zlepšení
našeho již dobře nevyhovujícího
živnostenského řádu. V posledním
roce stanovili jsme zákonem u několika povolání
průkaz způsobilosti, což se zejména
v živnosti hostinské zajisté osvědčí
jako veliký pokrok. Žádáme však
také, aby se hojnou měrou používalo
resoluce přijaté sněmovnou, podle které
má býti udělováno cukrářům
v oněch místech, kde je toho třeba, pro jich
kavárnu osvobození od průkazu způsobilosti.
Pokud jde o živnosti zpracující dřevo,
jest příkazem nutnosti, aby tito podnikatelé
a řemeslní mistři mohli kupovati dřevo
přímo z lesa. Pro oděvní odvětví
je nezbytně nutno, aby konečně jednou byla
učiněna přítrž zřizování
poboček velkoprůmyslem a aby práce na míru,
jakož i opravy směly býti prováděny
jen řemeslnými podnikateli.
Pokud jde o odborné a živnostenské pokračovací
školství, musím žádati příslušné
ministerstvo, aby těmto ústavům věnovalo
zcela zvláštní pozornost. Pan ministr financí
i zde zcela správně prohlásil, že vše,
co člověka zlepšuje, zlepšuje také
to, co člověk tvoří. Bylo by proto
šetření při této kapitole na
nepravém místě. Neboť mladý dorost,
jenž chodí do odborné školy, vychází
jen v nejřidších případech jako
duševní proletariát, nýbrž jsou
tito vychovanci obyčejně již ve svém
dvacátém čtvrtém roce života
průmyslovými nebo živnostenskými podnikateli,
tedy poplatníky daní, jichž poživatelem
je opět stát. (Souhlas.)
Pokud jde o živnostenské pokračovací
školy, nemůžeme v zájmu drobných
živností pokládati za dobrý desetiměsíční
školní rok ve dvou třídách a
žádáme ponechání nynějšího
systému s pokud možným rozšířením
odborného vyučování. Obzvlášť
důležitou otázkou pro celý hospodářský
život je i novelisace sociálního pojištění.
Nikterak nezamýšlíme tím zaujmouti stanovisko
protisocialistické, avšak tato novelisace musí
se vztahovati jak na zájem zaměstnanců, tak
i zaměstnavatelů.
Je také na čase, aby konečně přišla
do sněmovny přijatelná předloha pro
staré a nemajetné občany, kteří
překročili šedesátý rok věku.
V rozpočtu bylo zapomenuto na ony pojištěnce,
kteří na Hlučínsku stále ještě
marně čekají na uznání nebo
splnění svých práv z tehdejšího
říšsko-německého povinného
pojištění. Již osm let byla tato věc,
o které pojednal již také pan kol. dr Luschka,
sem tam postrkávána, ba dokonce proti závazku
podle čl. 312 mírové smlouvy versaillské
na škodu oprávněných odmítnuta.
V senátě podal v této věci pan sen.
Stoberg návrh, o kterém také ještě
nebylo jednáno. Na znamení změny názorů
v tom ohledu je nezbytně třeba, aby tato věc
byla nyní co nejrychleji zákonem a tím konečně
vyřízena. Navrhujeme tedy v resolučním
návrhu, aby vláda byla vyzvána, aby předložila
co nejdříve návrh zákona, kterým
se upravuje v provedení čl. 312 mírové
smlouvy versaillské sociální pojištění
oněch osob, které podle říšsko-německých
zákonů získaly nároky nebo čekatelství
na pojišťovací dávky.
Pokud jde o okresní sociální pojišťovny,
docházejí denně stížnosti od
zaměstnavatelů, že mnohé tyto ústavy,
zvláště ve Frývaldově ve Slezsku,
postupují s největšími šikanami.
Tak přihodily se v posledních dnech přečetné
případy, kdy mistru poslána byla do domu
soudní exekuce pro nezaplacené prý dávky,
ač tyto peníze byly již zaplaceny před
několika týdny. Žádáme pana ministra,
aby konečně jednou nařídil nové
volby do těchto pokladen, aby tam, kde je toho třeba,
byl zjednán pořádek.
V zemědělství, zvláště
v zájmu rolníků na horách, kteří
nemohou pěstovati ušlechtilého obilí
a velmi často jsou odkázáni na lnářství,
je třeba, aby byla konečně napravena také
chyba v celním zákoně a aby bylo clo rozšířeno
také na len.
Nezaplacení válečných půjček
má za následek všeobecnou peněžní
tíseň a nedostatek kapitálu, převážně
v nemajetných vrstvách obyvatelstva. Vzhledem k
tomu, obzvláště však vzhledem na povážlivé
aféry s válečnými půjčkami,
jež v poslední době vyšly najevo, čímž
stát byl poškozen o mnoho milionů, musíme
stále opětně zdůrazňovati,
že v placení válečných půjček
a v zákonu o něm nesmí býti vysloveno
ještě poslední slovo. Neboť to přece
nejde, aby na jedné straně miliony mizely a na druhé
straně byli ničeni maloměšťáci
nevyplacením svých trpce získaných
úspor.
Také mělo by býti pokud možno urychleno
vydání beztak jen skrovných náhradních
dluhopisů, neboť jde o národní jmění
nejchudších vrstev obyvatelstva.
Důležitým činitelem pro celé
národní hospodářství jsou také
samosprávné svazy. Jestliže pan ministr financí
prohlašuje, že kdežto stát své výdaje
zmenšuje, samosprávy překotným způsobem
své výdaje zvyšují, a jestliže
toto zvýšení z r. 1926 o 5.800,000.000 Kč,
v r. 1927 prý stouplo podle rozpočtů na 7.100,000.000
Kč, nemůžeme prohlásiti, že s tímto
názorem plně souhlasíme. (Posl. Heeger
[německy]: Musí předložiti materiál!)
Přijdu s materiálem i bez vašeho výkřiku.
(Posl. Heeger [německy]: Míním, že
ministr musí předložiti materiál!) Já
jej přinesu. (Posl. Heeger [německy]: Vždyť
vy přece jej vůbec nemůžete přinésti!)
Nehledě ani k tomu, že největší
část německých samospráv vede
spořádané a úsporné hospodářství,
dlužno uvážiti, že tyto rozpočtové
částky ani přibližně nedojdou.
Poukazuji zde jen na některé správní
sbory: Okr. správní komise počítaly
r. 1926: Hostinné dává do rozpočtu
1,510.000 Kč, došlo 425.000 Kč, Ústí
dalo do rozpočtu 6,989.000 Kč, došlo 3,497.000
Kč, Č. Lípa dává do rozpočtu
790.000 Kč, došlo 311.000 Kč, Jablonec dal
do rozpočtu 3,362.000 Kč, došlo 2,284.000 Kč,
Bor dal do rozpočtu 788.000 Kč, došlo 208.000
Kč. Hostouň dává do rozpočtu
227.000 Kč, došlo 95.000 Kč, Kadaň-Doupov
dala do rozpočtu 1,418.000 Kč, došlo 722.000
Kč, Nýdek dal do rozpočtu 1,320.000 Kč,
došlo 678.000 Kč, Nýrsko dalo do rozpočtu
646.000 Kč, došlo 326.000 Kč. Žacléř
dal do rozpočtu 373.000 Kč, došlo 187.000 Kč,
Děčín dal do rozpočtu 6,288.000 Kč,
došlo 2,892.000 Kč, Křinice 494.000 Kč,
došlo 291.000 Kč, Vildštejn dal do rozpočtu
500.000 Kč, došlo 273.000 Kč, Cvikov dal do
rozpočtu 452.0000 Kč, došlo 142.000 Kč.
Z obcí Stará Role dala do rozpočtu 724.000
Kč, došlo 362.000 Kč, Podmokly daly do rozpočtu
4,498.000 Kč, došlo 2,358.000 Kč. Česká
Lípa dala do rozpočtu 1,151.000 Kč, došlo
418.000 Kč, Chodov 529.000 Kč, došlo 225.000
Kč, Rybáře dávají do rozpočtu
519.000 Kč, došlo 284.000 Kč, Krnov 2,623.000
Kč, došlo 1,176.000 Kč, Chomutov dal do rozpočtu
4,165.000 Kč, došlo 2,165.000 Kč, Nýdek
dal do rozpočtu 2,019.000 Kč, došlo 506.000
Kč, Horní Ves dala do rozpočtu 341.000 Kč,
došlo 144.000 Kč. Žatec dal do rozpočtu
2,968.000 Kč, došlo 1,690.000 Kč. Trnovany
daly do rozpočtu 1,554.000 Kč, došlo 554.000
Kč, Tachov dal do rozpočtu 663.000 Kč, došlo
289.000 Kč, Český Těšín
dal do rozpočtu 961.000 Kč, došlo 324.000 Kč.
Vzhledem k těmto číslicím snad stěží
možno míti za to, že by u obcí bylo i
snad jen možné nějaké rozhazování.
Poukazujeme již dnes na to, že pan ministr financí
by nemohl vystačiti s těmi 160 mil. Kč, které
mají dostati obce nebo samosprávné svazky,
jako náhradu za přirážky snížené
zákonem o finančním hospodářství
obcí, a že vláda bude musiti mysliti na to,
aby obcím zaplatila přenesený obor působnosti.