Pan posl. Macháček vyjádřil
se zde o politice vlády, ve které sedí zástupci
jeho vlastní strany, že již je tak zfušovaná,
že se na ní nedá nic více zkaziti. Tedy
to je dokladem toho, jak se vlastně vládní
strany nynější koalice dívají
na politiku vlády, ve které sedí. (Výkřik
posl. Chlouby.)
Ale je zde zřejmá snaha, udržeti proti pracujícím
třídám panství hospodářsky
vládnoucí třídy. Vyjádřil
to již jasně Engels, když napsal: "Jelikož
stát povstal z potřeby udržovati na uzdě
třídní protivy, jelikož však současně
povstal uprostřed konfliktu mezi třídami,
proto je pravidelně státem nejmocnější
hospodářsky vládnoucí třídy,
která jeho prostřednictvím stává
se také třídou politicky vládnoucí
a tak získává nové prostředky
k potlačování a vyssávání
podmaněné třídy." A dále:
"V demokratické republice vykonává bohatství
svoji moc nepřímo, avšak tím jistěji
ve formě přímé korupce úředníků
a bratrským spojenectvím vlády s bursou."
Také o těchto věcech podáme v debatě
další důkazy.
Ještě výstižněji pak rozvedl tuto
teorii Lenin ve své knize "Stát a revoluce".
"Demokratická republika jest nejlepší
ze všech možných politických zástěr
kapitalismu." Buduje svoji moc tak bezpečně
a pevně, že žádná změna
ani osob ani úřadů ani stran v buržoasní
demokratické republice jí neotřese.
Proto se komunistická strana nezabývá kombinacemi
na tvoření nové vládní většiny
na půdě kapitalistického státu a nemůže
se zúčastniti žádného jednání
o vytvoření nové buržoasně-socialistické
koalice. Komunistická strana zabývá se tvořením
a budováním jednotné dělnické
fronty pro boj s celým dnešním vládnoucím
režimem. (Souhlas komunistických poslanců.)
Vytvoření jednotné dělnické
fronty proti stoupajícím útokům buržoasie
na pracující vrstvy není utopií, nýbrž
je skutečnou potřebou, která, jsouc cílevědomě
sledována, přes persekuci vládních
orgánů, přes zavilý vztek buržoasie
a přes odmítavé stanovisko, které
k ní zaujímá vedení socialistických
stran všech odstínů, krok za krokem nabývá
stále lepšího zvuku v masách dělnictva,
vytváří se, sílí i roste. Buržoasie
může proti ní zuřiti. Vůdcové
socialistických stran ji mohou zatracovati a prohlašovati
za komunistický podvod a podskok. Mohou se jejímu
uskutečnění brániti, tam, kde jsou
k společnému postupu poměry a tlakem dělnictva
donuceni, postraními úmluvami a jednáním,
jako se to stalo v poslední akci železničářů
a jinde, bojovný postup dělnické třídy
podlomiti a zraditi, ale dělníci, těmito
případy a nezdary poučeni, tím jasněji
pochopí, čím by jednotná fronta mohla
býti, kdyby byla skutečně všemi stranami,
které si říkají socialistické,
důsledně prováděna, a budou ji tím
úsilovněji tvořiti.
Vláda předkládající tento rozpočet,
chystá se zároveň k novému frontálnímu
útoku na dělnickou třídu, ke zhoršení
sociálního pojištění dělnictva.
Mně nedovoluje čas, abych se zabýval podstatou
zhoršovacích návrhů vlády. Posl.
Winter po podrobném rozboru vládní
novely o zhoršení sociálního pojištění
nazval ji "zločinným útokem na dělníky"
a posl. Bechyně "ničemnou novelou".
Bylo by proto zbytečno hledati ještě silnější
slova k odsouzení této novely a k odsouzení
vlády, která tuto ničemnou novelu předkládá.
Uznáváme-li pokus o zhoršení sociálního
pojištění opravdu za zločinný
a ničemný útok na dělnickou třídu,
je si potřebí postaviti otevřeně otázku,
jak je možno tomuto zločinu a ničemnosti zabrániti.
Jak stojí tato otázka? Slyšeli jsme tu během
debaty silná slova z tábora socialistických
stran. Posl. Bechyně řekl: "Jsme uprostřed
zápasu s dnešním vládnoucím režimem
a tento zápas chceme dobojovati do posledních důsledků.
Té chvíle, kdy ničemná novela o sociálním
pojištění stane se zákonem, bude přetržen
vlásek, na němž visí možnost budoucí
spolupráce mezi zástupci sociálnědemokratické
strany a stranami vládnoucí většiny."
Posl. Winter uvedl v závěru své řeči:
"Na toto násilí nemusí se odpovídati
jenom řečmi s této tribuny. V republice máme
nashromážděno mnoho zápalných
látek a považovali jsme za úkol státní
politiky, aby tyto zápalné látky ochlazovala.
Buržoasie však vrhá hořící
pochodně do těchto zápalných látek.
Varovali jsme do omrzení. Nemáme v úmyslu
dále varovati, protože všechna varovná
slova narážejí na uši, které se
úmyslně staví hluchými. Nejsme proto
odpovědni za to, co vzejde z tohoto násilí.
Dnes můžeme již říci, že jest
jasno, že tento váš čin dělnictvo
nedá si líbiti. Domnívali jste se, že
váš útok vedený po dobu celého
roku na sociální pojištění je
připraven tak, že se podaří. Dnes vidíme,
že jste na velikém omylu. V dělnictvu jsou
sice hluboké rozpory v názorech na společnost,
na cíle dělnické třídy, ale
vám se podařilo tyto rozdíly v dělnické
třídě překlenouti a sraziti dělnickou
třídu při této příležitosti
v jeden šik. V obraně proti těmto zločinným
útokům na sociální pojištění
narazíte na nejvášnivější
odpor sražených dělnických řad."
To jsou sice silná slova, pohříchu neznamenají
ještě opravdový boj. Jak vypadá situace?
Vládní strany mají šestihlasovou většinu
v tomto parlamentě. Tato většina a parlamentní
policajti stačili, aby byla uzákoněna kongrua,
celní zákon, reforma státní správy,
daňový systém atd. Pomocí této
šestihlasové většiny a parlamentních
policajtů dá se uzákoniti i zločinný
útok a ničemná novela o zhoršení
sociálního pojištění.
Je tudíž zřejmo, že těžiště
účinného boje proti těmto zločinným
úmyslům vlády neleží na půdě
tohoto parlamentu, nýbrž venku v dělnických
masách. (Potlesk komunistických poslanců.)
A tu jsme u základní otázky: Společný
boj a jednotná fronta socialistických stran a dělnické
třídy mimo parlament.
Ale jak vypadá situace na tomto poli? Dělníci
chápou nutnost boje a jednotného postupu: dělníci
soc. demokratičtí stejně jako komunističtí
i česko-socialističtí. Vezměte Dvůr
Králové, Hořice, Brno, Zvoleň, Ružomberok,
Kladno a jiná místa. Dělníci konají
společné projevy a sahají i k demonstračním
stávkám. Je viděti, že vůle i
odhodlání pro společný postup a boj
proti kapitalistickému útoku u dělníků
bez rozdílu politického přesvědčení
skutečně existuje. Silná vůle dělnictva
a stále živější volání
po společném boji působí svým
tlakem i na odborové ústředny, jak o tom
svědčí usnesení o společném
postupu odborových ústředen ze dne 24. t.
m.
Co tomu všemu říkají však politická
vedení a vůdčí činitelé
socialistických stran? Odmítají společný
postup a v "Právu Lidu" stejně jako ve
druhém socialistickém tisku nenajdete o jednotných
projevech dělnictva téměř ani řádku.
Proč? Socialističtí vůdcové
stále věří, že ještě
není přetržen vlásek, na němž
visí možnost budoucí spolupráce mezi
socialistickými a buržoasními stranami vládní
většiny, a doufají, že podaří
se jim z tohoto vlásku utkati opět silný
provaz společné vládní koalice. K
vůli tomuto vlásku přechází
vedení socialistických stran volání
dělnictva po jednotných bojovných akcích
a k vůli tomu vlásku také patrně poslanci
české strany socialistické hlasovali společně
s vládními buržoasními stranami, aby
rozpočet, předložený vládou,
která podniká ničemný útok
na dělníky, byl vzat za podklad sněmovního
jednání.
To jsou falešné hry, které třídní
dělnické strany, nechtějí-li se státi
v budoucnu směšnými, hráti nemohou.
Mluvíme docela otevřeně o této věci
na adresu soc. demokratických zástupců. Slyšíme
zde pronášeti silná slova o možnostech
společného boje a společného postupu.
Při tom však nemůžeme se ubrániti
dojmu, že se sleduje při tom jen cíl, hroziti
Švehlovi, vystrkovati nás komunisty proti němu
jako strašáka a naznačovati mu: "Jestli
nám nepovolíš a neuděláš
nějaký ústupek, donutíš nás
k nejhoršímu. Dnes ještě nejsou přetrženy
všechny vlásky, kterými jsme se opřádali,
když jsme si leželi v koaličním náručí
a objetí. My jsme ochotni opět nové líbánky
prožívati, my jsme ochotni opět vstoupiti do
nové vládní koalice". Při tom
však ve skutečnosti sociální demokracie
společně bojovati s námi nechce a společného
boje se bojí. Tam, kde jde o společný boj,
když soc. demokratickou stranu k němu vyzýváme,
staví se nám před oči usnesení
moravsko-ostravského sjezdu, které společný
postup s komunisty zakazuje. Když však chcete, abychom
se politicky zkompromitovali, abychom brali podíl na nějakých
kombinacích s novou vládní socialisticko-buržoasní
koalicí, tam pro vás usnesení ostravského
sjezdu neplatí a pouštíte je se zřetele.
Takováto politika jest pro dělnickou třídu
nemožná a pro dělnickou stranu nedůstojná.
Je možno vésti s buržoasií boj anebo je
možno buržoasii sloužiti. Střední
cesta neexistuje. Střední cesta znamená malomocné
potácení se sem a tam při občasném
získávání konjunkturních, stranických
nebo osobních úspěchů, ale při
skutečném zrazování zájmů
celku, zrazování zájmů dělnické
třídy. Uznáváte-li novelu o zhoršení
sociálního pojištění za přímo
zločinný útok na dělnickou třídu,
vykonejte alespoň tolik, co udělala soc. demokratická
strana v minulosti, v bojích za všeobecné právo
hlasovací roku 1905. My se žádného společného
postupu nezříkáme, a neodmítáme
žádných spojenců. Dělnická
třída musí vésti proti buržoasii
společný boj. Musí vybudovati za tím
účelem jednotnou frontu. Vybudování
této fronty nemůže býti však položen
v obět třídní duch a revoluční
poslání proletariátu.
Naše cesta za tímto cílem jest jasná
a přímá. Dělnické masy ji čím
dále tím více chápou. Začly
ji chápati při boji proti clům a kongrue,
chápaly ji při boji proti daňovým
předlohám a chápou ji a nastupují
ji ještě s větším porozuměním
při rozvíjení se boje proti zhoršení
a za zlepšení sociálního pojištění.
Věříme, že poměry srazí
dělnické masy nakonec v jeden společný
bojovný šik, v jednu vítěznou armádu,
která svoje cíle a požadavky vybojuje a uskuteční.
(Souhlas komunistických poslanců.) Ti, kdož
tomuto volání dělnických řad
po jednotném bojovném postupu neporozumí,
kdo budou stále chtíti zapalovati jednu svíčku
čertu a druhou pánu bohu, kdo budou současně
mluviti o třídním boji i spoluvládě
socialistů s buržoasií, nakonec zůstanou
vůdci bez armády.
I okamžité volební úspěchy, které
dnes socialisté ziskávají v důsledku
svého oposičního přetvařování,
ukáží se prchavými, až znovu místo
boje vetřete se do nové vládní koalice,
do které se všemi silami tlačíte.
V závěru chci ještě poukázati
a pronésti několik slov o vnitřních
našich poměrech. Buržoasie i druhé strany
spekulují s jednotlivými oposičními
zjevy a směry v naší straně a komunistické
internacionále. Tak jako čeká kapitalistický
svět 10 let den ode dne na pád sovětů,
tak čeká se také den ode dne na rozklad komunistické
internacionály a bankrot komunistické strany Československa.
Tyto naděje a spekulace ukáží se tak
marnými, jako se ukázaly naděje a spekulace
dosavadní. Komunistická internacionála nepadá
se Zinověvem ani Trockým a komunistickou stranu
Československa nerozvrátí ani Skálové
ani Arturové Polákové. (Souhlas komunistických
poslanců.) Všechny naděje kladené
v oposici, ať zprava nebo zleva, rozplynou se v niveč.
My nejsme ani ustrašení, ani netrpěliví.
Nedáme se vyprovokovati tak, jako se nenecháme persekučními
opatřeními odstrašiti. Nejsme fatalisty. Nečekáme,
že nám socialism a revoluci přinese rudá
armáda na bajonetech - víme, že vlastní
osvobození musí si dělnická třída
každého jednotlivého státu sama vybojovati.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Ale dovedeme také oceniti, co znamená existence
sovětů i co znamená snaha dělnické
vlády v Rusku o zachování klidu a míru.
Víme, že, kdyby na místě vlády
dělníků stála dnes jiná vláda
v Rusku, byl již válečný konflikt dávno
skutkem, poněvadž žádná vláda
nedala by si líbiti ony provokace, které proti vládě
sovětů byly podnikány kapitalistickým
světem. V tomto klidu není však slabost, nýbrž
síla dělnické vlády.
Víme také dobře, co znamená vaše
vydání na militarism a armádu, které
se rok od roku zvětšuje a jehož položky
obsaženy jsou také v právě projednávaném
rozpočtu. Víme, co znamenají vztahy vaší
zahraniční politiky k imperialistické Anglii.
Tak, jako jsme odhodláni křížit každé
chvíli zločinné útoky této
vlády proti dělnické třídě,
tak jsme také odhodláni křížiti
válečné plány mezinárodního
imperialismu i plány vaše proti sovětskému
Rusku. (Výborně! - Potlesk poslanců
strany komunistické.) Budujíce krok za krokem
jednotnou bojovnou frontu v závodech, dílnách
i v řadách venkovské chudiny, sdružujíce
ve společný šik všechny chudé,
ujařmené a vyděděné ruku v
ruce s osvobozeným proletariátem ruským,
ruku v ruce s bojujícím proletariátem všech
ostatních národů a států, povedeme
dále revoluční boj za odstranění
třídního nadpráví a svržení
kapitalistického panství, které může
nastati jenom po úplném vítězství
dělnické třídy nastolením diktatury
proletariátu. (Výborně! - Potlesk
poslanců strany komunistické.)
Připravujíce tento konečný zápas,
spojujeme jej s akutními požadavky a hospodářskými
boji dneška.
Proti buržoasní vládě, proti všem
zákonům a předlohám, které
existenci pracujících vrstev zhoršily a znovu
mají zhoršiti, zvláště v této
době proti ničemnému útoku na sociální
pojištění, za jeho zlepšení a odstranění
všech jeho nedostatků!
Pryč s buržoasní vládou Švehlovou!
Ať žije boj za vládu rolníků a
dělníků! (Výborně! Potlesk
poslanců strany komunistické.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Windirsch.
Posl. Windirsch (německy): Slavná
sněmovno! Ještě nikdy nemluvilo se při
poradách o státním rozpočtu v rozpočtovém
výboru poslanecké sněmovny tak dlouho jako
letos. Ovšem ve všech řečích mluví
se při tom většinou o věcech, které
s rozpočtem samým měly málo společného.
(Posl. Wünsch [německy]: Tím myslíte
řeči členů vládních
stran?) Na vás také dojde, jen se nebojte!
Porady o rozpočtu použilo se spíše k vydatné
kritice všech odvětví státní
správy. Kritisovány byly ovšem také
politické cesty, jimiž se bral československý
stát doma i za hranicemi, při čemž někteří
němečtí oposiční řečníci
věnovali německým stranám, patřícím
ke sněmovní většině, ne vždy
láskyplná slova.
Ale právě němečtí řečníci,
kteří nejsou příliš přátelsky
naladěni vůči německým většinovým
stranám, neměli by přehlédnouti, že
teprve nyní, že teprve od té doby, co také
německé strany patří ke sněmovní
většině, dostal se do sněmovního
života důstojnější postup. (Posl.
dr Schollich [německy]: Kde pak, vždyť nic nevidíme!)
Důkazem toho jest, že jste se poněkud ztišil,
pane dr Schollichu! (Výkřiky posl. dr
Schollicha.)
Dříve musila sněmovna přijímati
všechny návrhy beze změny, jak jí je
vláda podala. Naproti tomu konají se dnes dlouhé,
věcné porady a sněmovně poskytuje
se veliká volnost, aby mohla zaujmouti své stanovisko.
Pokud jde o projednávání státního
rozpočtu, jest ovšem třeba, aby se během
doby vyvinul onen vliv sněmovny, který jí
podle ústavy přísluší jako nejvyššímu
strážci a dohližiteli na státní
hospodářství. Dnes víme, že všechno
projednávání státního rozpočtu
nemůže nic změniti na stavu věci, poněvadž
jeho čísla mají pevný podklad. Také
po této stránce má se to změniti,
ačkoliv nesmí se přehlížeti,
že změnám státního rozpočtu,
má-li zůstati stabilisován a vybilancován,
již napřed jsou vytyčeny úzké
hranice. Účinný vliv byl by možný
jen tehdy, kdyby sněmovna byla přibírána
již k pracím o rozpočtu a jeho sestavování.
Tato spolupráce však předpokládá,
že by leckterá strana při této své
činnosti musila se vzdáti stranického vykonávání
vlivu, který často vrcholí ve snaze, na útraty
jiných stran a celku uplatniti zvláštní
požadavky. Po této stránce měli bychom
míti napaměti stále ještě účinky
režimu všenárodní koalice, který
pro přílišnou žádostivost socialistických
stran, které k němu patřily, často
rozděloval břemena, která se měla
opatřiti, velmi nestejnoměrně. Tenkráte
se v mnoha případech ukázalo, že naše
mladé, snaživé hospodářství
nesnese třídní a stavovské politiky.
Potřebuje nikoliv jednostranného protežování
určitých skupin obyvatelstva, aby mohly žíti
pohodlně na útraty jiných, nýbrž
pro ně jest důležité, aby se zřetelem
na výkonnost byly přibírány k úkolům
státu všechny vrstvy.
Proti dřívějšímu stavu dlužno
po stránce hospodářské konstatovati
rozhodný pokrok. Ovšem mnozí to popírají.
Ale kouřící tovární komíny
v našich průmyslových krajích mluví
výmluvnou řeči, než aby nebyly slyšeny.
(Výkřiky na levici.) Rovněž tak
mnoho obchodníků těší se z vývoje
obchodů a v blížící se vánoční
době očekávají se větší
obraty než proti létům dřívějším.
Tyto skutečnosti mají svůj základ
hlavně ve zlepšené kupní síle
domácího trhu, k níž, jak známo,
především přispívá zemědělství.
Poněvadž se však tento rozmach dostavil teprve
v posledních měsících, kdy se teprve
začala řádně projevovati novela k
celnímu zákonu, jest tím prokázáno,
jak správné bylo vydání tohoto zákona
a jak správná byla hospodářská
politika, která tím byla zahájena. (Výkřiky
na levici.)
Zástupci socialistických stran nebudou s tímto
konstatováním zajisté souhlasiti. Oni to
nesmějí ani učiniti, poněvadž
jinak by mohl utrpěti jejich nimbus venku, mezi lidem.
Avšak také německá strana národní,
která hlasovala proti celnímu zákonu, nesmi
přiznati, že s tímto zákonem započal
se všeobecný hospodářský rozmach,
ačkoliv rolníci, kteří byli jejími
příslušníky, udělali si již
zatím správný úsudek a dali také
správnou odpověď.
Za rozpravy o rozpočtu uváděla se často,
a to právem, jako nejdůležitější
otázka ve státě, otázka národní.
Tímto konstatováním bylo po tisícáté
opakováno, čeho se, při různých
příležitostech dotkly také české
vynikající osobnosti. Řešení
této otázky, která má nám,
Němcům, poskytnouti teprve místo, které
nám v tomto státě náleží,
(Posl. Wünsch [německy]: Chcete říci:
"nám vládním Němcům"!)
bylo účastí německých stran
ve sněmovní většině teprve nesměle
zahájeno. (Posl. Wünsch: [německy]: "Nesměle",
to bylo velmi dobře řečeno!) Nemohlo
tomu ani dosud býti jinak, poněvadž Němci
a Češi stáli proti sobě téměř
až do této chvíle jako zdánliví
nepřátelé. Vinen tímto stavem byl
režim dřívějších dob, který
ať byl v sudetských zemích mír či
nespokojenost, bez překážky sledoval své
vnitřně i zahraničně politické
cíle, které se nakonec staly osudnými jemu
samému. Starý režim neučinil také
vůbec ani vážně pokusu, aby nesoulad
napravil, a to vedlo nakonec k tomu, že si Němci a
Češi byli v posledních desíti letech
stále a stále cizejšími. České
kraje byly pro každého Němce v Čechách
neznámou zemí, kterou jen rychle projel na cestě
do vnitra Rakouska a s níž jinak nepěstoval
žádných vztahů.
Ani prvá léta po převratu oba národy
nepřiblížila. Také to vědomí
vítězství českého národa
prozatím vůbec nepřipouštělo,
ačkoliv podle zprávy předsedy vlády
Švehly v rozpočtovém výboru poslanecké
sněmovny dne 8. listopadu t. r. Němci byli pozváni
ke spolupráci o budování nového státu.
Sám prý osobně vyzval k tomu o převratu
dr Lodgmana. Zakládá-li se tato zpráva
na pravdě, o čemž nelze pochybovati, pak již
tenkráte dopustilo se německé vedení
největší politické chyby a tenkráte
úplně selhalo, (Výkřiky posl. dr
Schollicha a Wünsche.) jak se to také mnohem mocněji
ukázalo v dobách dalších. (Posl.
dr Schollich [německy]: Vždyť jste jednali společně!
Křepek a Spina a všichni ostatní, Hodina scházel,
ale vy jste tu již byl! Po celá léta postupovali
jste společně, všichni jste se dopouštěli
těchto chyb!) Můžete potom o tom také
promluviti, můžete také přednésti
své mínění. Němečtí
zástupci, kteří byli u zdroje politických
událostí ve Vídni, musili věděti,
co se chystá a musili také, když se Rakousko
nedalo již udržeti, vytyčiti si již svůj
politicky dosažitelný plán pro budoucnost.
Musili však dále také věděti,
že Wilsonova zásada národního sebeurčení
byla vytyčena jen pro vítěze a nikoliv pro
poražené a že, pokud šlo o Čechy,
vzájemné vztahy země, která zeměpisně
a vodopisně již od přírody tvoří
celek a jejíž dějiny ode dávna braly
se jednotným základním směrem, nemohou
býti roztrženy. Musili dále věděti,
že úplně bezbranný národ, jakým
tenkráte sudetští Němci byli, bez ozbrojené
ochrany násilně nic dokázati nemohl. Takto
bezmocni byli však sudetští Němci ostatně
již dlouho před převratem, neboť jejich
zástupci dovolili, aby kádry německých
pluků z Čech byly přeloženy do Maďarska
a do Tyrol, kdežto my jsme byli obšťastněni
kádry polskými a maďarskými.
Němečtí zástupci dali však přednost
grotesce (Výkřiky posl. dr Schollicha.) německo-české
zemské vlády, a to ještě jen s nedostatečným
obsazením úloh, poněvadž většina
německo-českých zástupců raději
zůstala v bezpečné ochraně Vídně.
(Posl. dr Schollich [německy]: Kde jste byl tenkráte
vy?) Já jsem byl v Liberci. Jaká vážnost
byla již tenkráte přikládáno
této episodě politické směšnosti.
(Výkřiky posl. dr Schollicha.) lze ostatně
poznati z toho, že poslanec Pacher, který byl nejprve
vyhlédnut k úřadu zemského hejtmana
pro německé Čechy, nechal na sebe cekati
několik dni, než se dostavil do sídla zemské
vlády, do Liberce. A odtamtud zmizel již beze stopy
po několikahodinném pobytu. (Posl. dr Schollich
[německy]: Škoda, že jsme vás tenkráte
neměli! - Posl. Wünsch [německy]: Živá
duše o Vás nevěděla!) Tenkrát
vám ještě teklo mléko po bradě,
pane Wünschi. Tenkrát jste byl ještě
nemluvnětem. To jste ještě chodil do školy.
(Veselost. - Výkřiky posl. Wünsche
a Schmerdy.)
Jest třeba, aby se jednou o těchto věcech
promluvilo veřejně a bezohledně, o věcech,
které patří již dějinám,
poněvadž jen tak lze příště
zabrániti, abychom neupadli do podobných chyb.
Politika musí počítati jen s možnými
věcmi. Při tom nesmíme zabíhati do
říše snů a přání.
Vycházejíce z těchto úvah, usnesly
se také loňského roku německé
většinové strany vstoupiti do vlády.
Při tom byly si plně vědomy toho, že
převezmou úkol plný těžké
odpovědnosti, jehož cíl zatím mohl záležeti
jen v tom, zlomiti ostří jednostranné české
správy a zjednati podklad pro zdárnou spolupráci.
Jsme přesvědčeni, že již tento
prvý krok, který vedl k počátku veřejné
politické spolupráce s Čechy, započte
se později jednou německým vládním
stranám jako čin dobrý, který, změní-li
se jednou politické poměry ve prospěch socialistických
stran, bude nabádati k pokračování.
Domníváme se, že příští
vlády bez spoluúčasti německých
stran budou nemožné.
Dlužno si všimnouti také toho, že postup
německých stran účastněných
ve většině, jest německými vrstvami
různě posuzován a že posudek jest podle
orientace posuzovatele buďto blahovolný nebo neutrální
nebo i velmi odmítavý. (Výkřiky
posl. Wünsche.)
Blahovolný posudek nalézáme u lidí,
kteří nuceni vydělávati z vlastní
zkušenosti vědí, že sebe krásnější
řečnické obraty nemají užitku,
nenásledují-li za nimi rovněž takové
činy. Tito lidé, kteří musí
vzdorovati v boji za denní chléb všem protivenstvím
života, znají také vše, co stojí
často v cestě uskutečnění nejlepších
úmyslů. Přes to však setrvávají
na svém místě, poněvadž nemohou
z něho utéci a nemohou to také učiniti,
poněvadž jsou vázáni na onom místě
majetkem, spojeným s jejich povoláním. Na
druhé straně vědí, že by za nových
poměrů musili se teprve vžívati a zakládati
znovu svou existenci. Mezi tyto lidi patří především
rolníci a živnostníci, u nichž politika
německých většinových stran došla
také uznání a souhlasu. K tomu by se však
připojilo také dělnictvo, kdyby mu to dovolovalo
jeho myšlení, spoutané politickými doktrinami
a třídní orientací.
Neutrální posuzovatel, který byl snad dříve
nadšeným přívržencem národních
hesel, byl zklamán vývojem německé
politiky a nyní čeká, jaké výsledky
přinese politika německých většinových
stran. (Výkřiky posl. Wünsche.)
Zvláštní druh lidí tvoří
však posuzovatelé odmítaví, kteří
nemohou nalézti dosti slov, aby vinili německé
většinové strany z národní zrady
a jim spílali. (Výkřiky posl. dr Schollicha.)
Jak daleko jde omezenost těchto lidí, jest patrno
z toho, že jeden z nich právě před několika
dny přišel k německé veřejnosti
s názorem, aby německé většinové
strany byly vyloučeny z činnosti v německých
ochranných spolcích. A jest podivuhodné,
že se našly německé časopisy, které
výstřelky takové zbloudilosti ještě
také otiskly. Musíte přece býti slepí,
nevidíte-li, že velká většina členů
v německých ochranných spolcích pochází
z vrstev rolnických a živnostenských a že
by práce v německých ochranných spolcích
byla těžce ohrožena, kdyby v nich tyto vrstvy
nebyly. Jest to skutečně svévolná
hra, která se zde provozuje proti německým
většinovým stranám, které bez
výběru prostředků, za všech okolností,
mají býti vyhlášeny za národní
zrádce. Domníváme se, že půda
našich národních ochranných spolků
musí zůstati nedotčena jakýmkoliv
politickým nesvárem, nemá-li myšlenka
národních ochranných spolků utrpěti
těžkou škodu.
Jiný posuzovatel nazývá opět zástupce
německých většinových stran německy
mluvícími Čechy, kteří prý
nemají s německým lidem nic společného.
Jest zbytečno mluviti o takovýchto směšných
tvrzeních. Přes to však mi takovéto
výroky připomínají, že mezi pracujícími
a tvořícími lidmi jest množství
zahalečů, kteří jen s tak zvanými
chytrými ideami a chytrými frázemi chtějí
obšťastniti ostatní lidstvo. Tito obšťastňovači
přicházejí jednou s otázkami kulturními,
jindy se sociálními a pak zase národními.
(Výkřiky posl. Schmerdy.) Projednávati
však otázky hospodářské, na to
nejsou, poněvadž zde by se jejich duch musil držet
také reálných podkladů, s nimiž
však jejich frázovství nechce se zabývati.
Hospodářská činnost těchto
lidí vybíjí se jen v nářku
na nedostatečné příjmy a v občasných
požadavcích po zvýšení platů.