Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Schäfer. Dávám mu slovo.
Posl. Schäfer (německy): Slavná
sněmovno! Po prvé projednáváme státní
rozpočet, za nějž jsou odpovědny nejen
české a slovenské, nýbrž i německé
politické strany. V tom, že němečtí
politikové vstoupili do vlády, chtějí
doporučovatelé této nové koalice spatřovati
změnu ve vnitřní politice tohoto státu.
Kdyby bylo skutečně došlo k nějaké
změně, bylo by se to musilo projeviti ve státním
rozpočtu, neboť rozpočet podává
obraz směru politiky, směrnic a zásad státní
správy, a lze z něho usuzovati na vůdčí
motivy, které řídí vnitřní
a zahraniční politiku státu. Porovnáme-li
letošní rozpočet s dřívějšími,
nezpozorujeme po této stránce žádného
rozdílu. Nová koaliční vláda
předstupuje před sněmovnu se státním
rozpočtem, jenž jest výrazem toho, že
jedná úplně v duchu kapitalistickém.
Základní rys, jejž bylo možno rovněž
nalézti v dřívějších státních
rozpočtech, nedoléhati totiž příliš
na vrstvy majetné, avšak uložiti většinu
státních břemen pracující části
obyvatelstva, tento základní rys můžeme
pozorovati v tomto rozpočtu česko-německé
vládní koalice ještě mnohem silněji.
(Souhlas na levici.) Jest to státní rozpočet
mající ráz třídně kapitalistický,
který nám zřetelně ukazuje, k jaké
politice a státnímu hospodářství
sešly se české a německé občanské
strany. Jestliže loňského roku jednotliví
zástupci německých aktivistických
stran mohli ještě s tohoto místa prohlásiti:
"Nemáme odpovědnosti za tento státní
rozpočet a jednotlivé jeho části,
poněvadž jsme nepracovali o jeho složení"
ony tři aktivistické německé strany
nemohou již tohoto roku utíkati takovýmto prohlášením
před odpovědností, kterou od nich obyvatelstvo
vzhledem k tomuto státnímu rozpočtu žádá.
Poohlédněme se krátce, jaký politický
vliv měl tento domnělý obrat ve vnitřní
politice. Tážeme-li se aktivistických stran:
"Čeho jste dosáhly, jaký jest výsledek
vaší koaliční politiky v ministerstvu,
v jehož čele stojí Švehla",
odpovídá se obyvatelstvu, které právem
přichází s takovýmito otázkami,
aby bylo trpělivé. Má býti trpělivé,
má čekati, nemá naléhati na úspěchy,
které mohou jen pomalu uzrávati. Zajisté
i trpělivost může býti v politice nezbytným
předpokladem budoucích úspěchů,
napomínání k trpělivosti, může
býti za určitých okolností velmi prospěšná.
Avšak utěšují-li tím, že úspěchy
se dostaví později, takovýto způsob
napomínání k trpělivosti nevyvěrá
z pocitu síly, nevyvěrá z pocitu bezpečnosti,
že se ve velkých vnitropolitických otázkách
Československa dojde k vítězství podle
dříve vytýčených zásad.
Toto napomínání k trpělivosti jest
zde spíše vytáčkou pro ty, kteří
chtějí věděti, co aktivistická
politika dosud přinesla. Jest znamením slabosti,
trpělivost aktivistů není znamením
tvůrčí síly, není důkazem
přesvědčivosti, že jdou správnou
cestou. Vnitropoliticky vidíme výsledky této
nové politiky. Co dnes vidíme, česko-německou
vládní koalici, jest zřejmým důkazem,
že v dějinně důležité chvíli
tohoto státu tři německé strany úplně
ztratily trpělivost. Ovšem odůvodňujíce
německým vrstvám obyvatelstva svou politiku,
prohlašují: "Musíme konati těžkou
práci a co jsme dříve vzaly mezi své
požadavky, totiž vyřízení národních
otázek v Československu, od toho jsme neupustily,
neustále na to myslíme, jak bychom tyto otázky
rozřešily, do vlády vstoupily jsme proto, abychom
jiným způsobem znemožnily, aby státní
věci byly řízeny bez nás a proti nám."
Použily prvé nejlepší příležitosti,
která se jim naskytla, aby se daly novou cestou. Tehdy
bylo by bývalo na místě poněkud více
trpělivosti. Rozpadnutí všenárodní
koalice nedalo se již zadržeti, s tím se musilo
počítati. Ve chvíli, kdy česká
buržoasie mohla cítiti své uspokojení
po stránce národní a státní,
v té chvíli nepotřebovala již ukazovati
sociální uznání, nepotřebovala
již státi za sociálními názory,
které hájila dříve ve starém
Rakousku a s počátku také v tomto státě.
Tu zvítězilo u nich úsilí provozovati
čistou, nefalšovanou, bezohlednou třídní
politiku. (Souhlas na levici.) Ve chvíli, kdy se
zhroutila všenárodní koalice, když vystoupením
českých socialistických stran z vlády
octla se česká buržoasie před otázkou,
odmítnouti jisté třídní požadavky
anebo trvati na politice, která odpovídá
určitou měrou požadavkům a potřebám
dělníků, zvolila česká buržoasie
cestu bezohledné třídní politiky.
Tu zřekla se spolupráce se socialistickými
stranami dělnickými. České měšťácké
strany připravovaly se již dříve na
tuto chvíli mosty stavěnými k německým
agrárníkům, k německým křesťanským
sociálům a k živnostníkům. Nestavěly
mostů k německým politickým stranám
prohlašujíce: "Přikročíme
spolu k řešení vnitrostátních
otázek" - nýbrž dovedly přilákati
německé občanské strany do nové
koalice a připraviti je na tuto novou koalici dávajíce
jim najevo, že nyní přišla chvíle,
kdy nemohou již potřebovati spolupráce socialistických
stran ve vládě, poněvadž tato spolupráce
jim znemožňuje hájiti čistě měšťáckou
třídní politiku. "Vy, německé
měšťácké strany, máte na
tom také zájem (Výkřiky na levici.),
aby v Československu přišly nové
proudy do vládní politiky, abychom se již nepotřebovaly
ohlížeti na přání a požadavky
velkých dělnických vrstev, nýbrž
abychom mohly hájiti své třídní
zájmy bez překážky a bez potíží."
Dlužno si na chvíli připomenouti, co se vše
stalo, než tři německé strany vstoupily
do vlády. Vzpomeňme si jen, jaká bouře
rozhořčení propukla u německých
politických stran, když váš nynější
vůdce v politice, pan předseda vlády Švehla,
vydal jazyková nařízení, nepřipomenuv
si, že německým stranám kdysi osobně
slíbil, že jazyková nařízení
předloží dříve německým
politickým stranám, aby o nich podaly posudek a
přezkoumaly je. Za nemnoho měsíců
po tom, když němečtí agrárníci
a němečtí křesťanští
sociálové zpozorovali, že se rozpory ve všenárodní
koalici nedají již překlenouti, zapomnělo
se na veškeré rozhořčení a s
vlajícími prapory zahnuli do vládní
většiny, nemyslíce ani na chvíli na
to, co mnohokráte a především před
posledními volbami do sněmovny slibovali a přísahali
německému obyvatelstvu ve věci úpravy
národní otázky. Od té doby jdou německé
měšťanské strany za svou politickou vůdčí
hvězdou, za předsedou vlády Švehlou,
jdou za ním s myslí vskutku politicky dětskou,
jdou za ním tak nerozvážně, tak nekriticky,
tak důvěřivě a s takovou vnitřní
slavnostní náladou, jako v pověsti z ranného
středověku děti za krysařem z Hameln.
To jest nyní vaše vůdčí hvězda
ve vnitřní politice a vy pomíjíte
mlčením vše, co se od té doby přihodilo,
od té doby, co jste ve vládě.
Tak se vnitřně-politicky projevil účinek
nové koalice v nenávistné třídní
politice vůči dělnictvu. Projevilo se to
hned při zavedení cel. Včera sice zde vůdce
českých agrárníků pan dr Viškovský
tvrdil, že to, čeho jsme se obávali od
cel, se nedostavilo, naopak, že se v Československu
žije velmi dobře. (Výkřiky na levici.)
Mezi jiným odbyl také nouzi desetitisíců
lidí gestem, prohlásiv, že kdo pracovati chce,
najde v Československu práci vždy. Při
tom zapomněl, že u zprostředkovatelen práce
jest přihlášeno 40.000 dělníků,
kteří chtějí pracovati a jimž
nelze zaměstnání opatřiti. A to se
děje v době, kdy jest u nás lepší
zaměstnanost, v době, kdy pan ministr financí
mluví ve svém výkladu o době hospodářského
rozmachu, v době, o níž se říká,
že můžeme býti velice spokojeni s pokroky,
jichž dosahujeme v oboru hospodářství.
Pan dr Viškovský šel ještě
dále. Prohlásil, že u nás lidé
nepotřebují jísti již suchý chléb,
že si jej mohou dokonce namazati máslem. Mluví
týmž tónem, jímž začal ve
svém prohlášení již pan ministr
financí dr Engliš, který na jednom místě
varuje, abychom se neoddávali tolik přepychu a blahobytu,
a který si stěžuje, že se tak málo
dbá napomínání, aby obyvatelstvo šetřilo.
V souvislosti s tím poukázal na vzestup cen hedvábného
zboží a přepychových předmětů.
Zapomněl jen, že by bylo třeba vyšetřiti,
kteří spotřebitelé především
přispívají k tomu, že stoupá
dovoz přepychového zboží jako hedvábí
atd. O tom, že by také dělnická třída
v Československu dosáhla za této slavné
koalice zlepšení svého živobytí,
o tom se nemluví. Ústřední sociální
pojišťovna ukázala ve statistice, že převážná
většina pracujících lidí povinně
pojištěných vydělává daleko
pod existenční minimum. Mluví-li se dále
o tom, že se neuskutečnily obavy, které jsme
měli před celní politikou, připomínáme
panu dr Viškovskému, že lze prokázati,
že náklady živobytí od zavedení
cel stouply. Letos máme nepoměrně vysoké
ceny žita. Tohoto roku měli jsme velice dobrou sklizeň
bramborů a při tom přece velmi vysoké
ceny bramborů. I potraviny, bez nichž se pracující
člověk nemůže obejíti, jsou tak
drahé, že to přesahuje daleko to, co může
dělník snésti. A za takovýchto okolností
mluviti, jak to včera učinil pan dr Viškovský,
k tomu je potřeba skutečně čela, které
může míti jen člen dnešní
vládní koalice. (Výkřiky na levici.)
Z celé řeči čišelo
tak jedovaté záští proti dělníkům,
tak jedovaté záští proti všemu,
na čem dělníkům záleží,
a tak nízké nepřátelství proti
sociálně-politickým zařízením,
že tuto řeč nelze nazvati jinak, než nepřátelským
výpadem proto veškerému pracujícímu
obyvatelstvu. Tato řeč jest výrazem vůle
setrvati a pokračovati v dosavadní politice nepřátelské
dělnictvu. Podle toho mohou pracující třídy
očekávati od vládní koalice ještě
něco horšího.
Tu bych hned promluvil o otázce, jíž se dotkl
pan dr Viškovský, totiž o otázce
sociálního pojištění. Od té
doby, co jsou ve vládě němečtí
agrárníci, křesťanští sociálové
a živnostníci, jest na denním pořadu
novelisace sociálního pojištění
- totiž zhoršení sociálního pojištění.
Snad to patří mezi úmluvy, za nichž
ony tři německé strany vstoupily do vlády.
Čeho se chce dosíci v oboru sociálního
pojištění? To, co se navrhuje v nové
vládní novele, jest tak kruté, že se
neodvažovaly pronésti o tom před obecními
volbami ve veřejnosti ani slovíčka. Obyvatelstvo
bylo ponecháno v nejistotě. Ještě více,
lecčíms se přispělo k upokojení
dělnictva, jen ať se nebojí, že bude podniknut
nějaký útok na jejich práva. V časopise
německých křesťanských sociálů
"Deutsche Presse" byl uveřejněn dne 18.
září, kdy začalo volební hnutí,
úvodník s nadpisem: "Proti novelisaci, která
znamená zhoršení." Ve článku
uvádí se toto: "Slyší a čte
se mnoho o přáních mnohých vrstev,
což budí různé pochybnosti. Proto poukážeme
zde znovu na stanovisko křesťansko-sociálního
dělnictva, které stojí na tom, aby se s novelisací
pokud možno počkalo, až bude lze více
poznati praktický účinek zákona, rozhodně
však aby nebyly prováděny změny, které
by práva pojištěnců omezovaly a jejich
nároky zkracovaly." Na jiném místě
mluví se o rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu: "Úbytek příjmů
za jeden den přinutil mnoho správ nemocenských
pojišťoven k pronikavým úsporným
opatřením." To bylo v září
a dělnictvo organisované v křesťansko-sociální
straně musilo z tohoto článku čerpati
uklidnění, že se proti sociálnímu
pojištění za součinnosti křesťanských
sociálů nic nestane. (Výkřiky na
levici.) "Deutsche Presse" psala sice později
jinak, jiným vrstvám, které patří
ke křesťanským sociálům, bylo
tím naznačeno, že to, co bylo uveřejněno
k uklidnění dělnictva, nesmí se bráti
tak vážně.
V celé novele k sociálnímu pojištění,
která byla předložena, spatřujeme útok
na sociálněpolitické dílo, který
si dělnictvo nemůže dáti klidně
líbiti. Nehledě k tomu, že vyloučení
mladistvých, domáckých dělníků
a sezonních dělníků ze starobního
a invalidního pojištění, že vyloučení
přes půl milionu povinně pojištěných
lidí jest úderem ve tvář dělnictva,
výzvou veškeré dělnické třídě,
nehledě k tomu, že ukládání peněz
Ústřední sociální pojišťovny
jest ponecháno finanční správě
státu, ministrovi financí, nehledě k těmto
útokům proti důležitému sociálně-politickému
zařízení, které nejsou možné
v žádném jiném státě na
světě, jest pokus, odníti dělníkům
jakýkoli vliv v nemocenských pojišťovnách,
ohlášením boje, jejž dělnická
třída pochopí a na nějž dovede
také dáti správnou odpověď. Průmyslníci,
kteří se prohlásili s tímto požadavkem
solidárními, úplně zneuznávají,
že vývoj hospodářství a průmyslu
nezávisí naprosto na tom, mají-li podnikatelé
v nemocenských pojišťovnách rozhodující
vliv. Uvedli byste roztrpčení dělnictva až
k bodu varu, kdybyste je v sociálním pojištění
prostě umlčeli. Občanské třídy,
průmyslníci, živnostníci a rolníci
mají veřejná zařízení,
do nichž nemají dělníci co mluviti.
Máme tu obchodní a živnostenské komory,
zemědělské rady a jiná zařízení
na základě zákonů, kde občanské
strany rozhodují o věcech samy. V tomto státě
měl dělník dosud jen nemocenské pojištění,
kde mohl ukázati, co dovede vykonati správně-technicky
ve vedení takové sociálněpolitické
instituce. Nepotřebujeme se skutečně styděti
za to, co tu dělníci vykonali. Zvelebení
sociálního pojištění a nemocenského
pojištění od roku 1888, rozmach, jakého
nabylo toto odvětví sociální politiky,
jest nejlepším důkazem toho, jaký zločin
by to byl, kdyby dělnictvo bylo připraveno o samosprávu.
Ve starém Rakousku byl dělníkům v
zákoně o nemocenském pojištění
zajištěn rozhodující vliv. V tomto státě
však nyní, kdy přicházíme do
40. roku nemocenského pojištění, mají
býti dělníci za pomoci německých
vládních stran, německých agrárníků
a křesťanských sociálů zbaveni
vlivu ve správě nemocenských pojišťoven.
Neboť při poměrném volebním právu
neznamená parita navrhovaná v zákoně
nic jiného. Jde se proti socialistickému dělnickému
hnutí, proti němuž to vše směřuje.
(Výkřiky na levici.) V tom, jak německé
měšťanské strany odůvodňovaly
svůj krok, který učinily vstupem do vlády,
častokráte jsme slyšeli, že v jejich postupu
nesmí býti spatřován směr protisociální,
ale ovšem protisocialistický, to jest, bojují
proti socialistickému hnutí, proti vlivu socialistů.
Chtějí zatlačiti socialistický tlak,
který se prý stal za všenárodní
koalice nesnesitelným, aby konečně mohly
uvolniti dráhu své občanské politice,
tak zvané politice konsolidační. Chtějí
to dokázati tím, že všechny své
kroky a opatření odůvodňují
heslem: "Nikoliv proti dělníkům, nýbrž
jen proti socialistům." Velectění pánové!
Jakých změn dožili jsme se na parlamentní
půdě! Připomeňme si jen množství
stížností, které s tohoto místa
vznesly německé občanské strany na
způsoby československého parlamentarismu
v této sněmovně. Ještě přímo
po posledních volbách do sněmovny byla učiněna
takováto prohlášení. Jak bylo odsuzováno,
že spolupráce oposice zůstala prostě
bez povšimnutí, že ve výborech nebylo
návrhů a podnětů oposice prostě
dbáno. Avšak při novele k sociálnímu
pojištění dožili jsme se toho, že
se novela k tomuto zákonu připravovala úplně
potají. Podnikatelé, živnostníci spustili
by křik, kdyby zákon jich se týkající
byl hozen do sněmovny bez jediného dotazu jejich
hospodářských organisací a kdyby se
žádalo, že se musí nyní o tom jednati,
aniž příslušné korporace řekly
k tomu slovo. A jak to bylo nyní při rozpočtu?
Prvý tisk státního rozpočtu zůstal
beze změny. Nebyla změněna ani jediná
číslice, ani jediné písmenko. (Posl.
Hackenberg [německy]: Jen tiskové chyby!) Nemohu
to teď zjistit, ale zdá se, že to skutečně
tak bylo, že se projednávání rozpočtu
omezilo jen na opravení tiskových chyb. To jest
příliš málo pro obyvatelstvo Československa.
Před projednáváním tohoto rozpočtu
zaslechli jsme také jeden hlas z řad německých
vládních stran. Časopis "Deutsche
Presse" napsal, když byl ve sněmovně podán
státní rozpočet, že tento rozpočet
musí býti důkladně prohlédnut
a musí býti zkoumán, zda vyhovuje všem
potřebám a plní požadavky německého
obyvatelstva. V témž článku bylo pak
naznačeno, že dlužno ledacos vytknouti, zvláště
v rozpočtu na školy, ve výdajích na
vnitřní správu a na militarismus. Bylo tam
dokázáno, že se ve výdajích na
vojsko naprosto nešetřilo. Po takovýchto výrocích
musili jsme se domnívati, že většinové
strany nepřestanou na pouhém přijetí
státního rozpočtu, nýbrž se v
rozpočtovém výboru chtějí postarati,
aby jejich požadavky byly splněny. Letošní
státní rozpočet jest výrazem bezohledné
třídní politiky a československé
národní mocenské politiky. Zatím co
se ministr financí pokusil v mnoha oborech šetřiti,
zatím co v rozpočtovém výboru a také
zde několikráte mluvil o tom, že se musí
šetřiti, a obcím vytkl, že příliš
rozhazují, přes to neměl odvahy, aby na vojsko
vydal méně, třebas jen o milion anebo i jen
o deset tisíc. Právě naopak! Letos jest náklad
na vojsko ještě o 30 milionů vyšší
než loňského roku. Z rozpočtu se nedovídáme
nic, co se děje s fondem na výzbroj, pro nějž
hlasovaly loňského roku německé občanské
strany. Proč se šetří na sociálních
zařízeních? Proč se předpisuje
obcím, aby šetřily, nač se omezují
důležité sociální výdaje
obcí ztenčováním jejich příjmů,
když se na vojsku nedovedlo ušetřiti ani haléře,
když není odvahy i tam vnésti onoho ducha finanční
politiky, jenž podle mínění ministra
financí musí ovládati ostatní veřejná
zařízení okresů a obcí. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.) Křesťanští
sociálové, živnostníci a členové
svazu zemědělců neučinili v rozpočtovém
výboru ani nejmenší pokus o nějakou
změnu. Naopak finanční politikou nynějšího
ministra financí jsou přímo nadšeni.
Jako příslušníci občanských
tříd mohou také býti spokojeni s touto
finanční politikou, neboť jsou chráněni,
kdežto, jak vysvítá z příjmů,
pracujícímu obyvatelstvu ukládá se
stále více státních břemen.
Pohleďme přece, že 30,33% státních
příjmů opatřuje se daněmi přímými,
že však daně spotřební činí
31,8% a daně obchodové 38,59%. Z toho vysvítá,
že nynější finanční politika
česko-německé vládní koalice
postupuje tím způsobem, že se břemena
státu hradí daněmi nepřímými,
kdežto majetné třídy zůstávají
chráněny. Projevilo se to také v daňové
reformě. V posledních dnech se uznalo, že se
postupovalo s příliš malou obezřetností.
Článek VII. zákona o daňové
reformě musí býti rychle novelován.
Nyní jest třeba interpretace tohoto článku,
poněvadž daňovou reformou bez této interpretace
nebylo by zachyceno velké množství zisků,
zvýšení hodnot atd. Jest to známkou
toho, že se při stanovení dávek majetným
třídám nepostupuje vždy s onou svědomitostí,
jakou vidíme, když jde o to, vytlouci daně
z pracujících tříd. Tu se pečovalo
o to, aby dělnický příjem, který
přesahuje existenční minimum, nezůstal
uchráněn, tu se srážením daní
učinilo důkladné a trapné opatření,
aby dělnictvo nemohlo státu zatajiti žádné
daně.
Rozpočet, který máme před sebou, jest
rozpočet třídního státu. Jeho
příjmy svědčí o tom, že
státní správa jest organisována s
hlediska čistě třídně-kapitalistického:
ochrana majetných tříd, zatížení
nemajetných. Ještě zřetelněji
projevuje se třídní politika státního
rozpočtu při výdajích. Tam teprve
řádně vidíme, že se většiny
státních peněz užívá k
upevnění nadvlády a moci kapitalistických
tříd v tomto státě. Tak dělnická
třída nemá zájmu na výdajích
na vojenskou správu. Výdaje na vojenské účely
zajišťují průmyslníkům,
kteří vyrábějí válečný
materiál, velké zisky. V době míru
nemá proletariát, dělnická třída,
zájmu na militarismu a nemá na militarismu zájmu
zvláště proto, že všechno zbrojení
znamená na konec ohrožování míru.
To ovšem kapitalistické třídě
nevadí, poněvadž, dojde-li k válečnému
sporu, kapitalisté ve třídním státě
dovedou to zaříditi tak, že ani pak jejich
zisky nedoznají ztenčení. Nemáme zájmu
na tom, aby stát rok od roku stále více rozšiřoval
a zvětšoval policejní zařízení,
nemáme na tom zájmu, aby výdaje pro tyto
účely stoupaly, poněvadž hlavním
úkolem všech těchto zařízení
je, udržovati dělnickou třídu v podruží.
V Československé republice nenastal tedy obrat k
lepšímu od té doby, co vstoupili Němci
do vlády. Nic se nezměnilo na národním,
mocenském rázu československé státní
správy. Především platí však
směr proti dělnické třídě.
Pohlédněme na výdaje na jednotlivá
odvětví státní správy. Zatím
co se na příklad na byrokracii, na mocenský
aparát státu, na vojenskou správu, na státní
dluh vydává 68,99% výdajů, na hospodářskou
politiku, na politiku kulturní a sociální
vydává se dohromady jen 31,01%. V důvodové
zprávě k rozpočtu se to ovšem líčí
poněkud příznivěji, avšak, přezkoumáme-li
věc důkladně, vidíme, že na sociální
politiku a na kulturní politiku, vyjádřeno
v procentech, zbývá mnohem méně, než
jak chce namluviti důvodová zpráva. V důvodové
zprávě a v rozpočtu zařazují
se ostatně do sociální politiky jednotlivé
výdaje, které patří do jiných
kapitol, aby kapitola "Ministerstvo soc. péče"
nevypadala tak příliš uboze. Letos si na tom
příliš zakládáte, že částka
na podporu v nezaměstnanosti byla zvýšena o
10 milionů. Co to však znamená v porovnání
s jinými státy, které hospodářsky
musily a ještě musí překonati právě
takové potíže jako Československo. Porovnejme
čísla, z nichž lze si představiti, co
vynaložilo Rakousko na péči o nezaměstnané.
Nebo popatřme na Německo, které vydává
přes miliardu na péči o nezaměstnané,
částku, která tam v porovnání
s jinými položkami již něco znamená.
Svědčí o tom, že v Německu posuzují
také otázku nezaměstnaných se stanoviska
prozíravějšího.
A nyní naše kulturní výdaje! Také
zde nemohou nám německé vládní
strany říci, že by byly učinily nějaký
krok kupředu. Zde nedosáhly v rozpočtu naprosto
ničeho. Nebylo na ně pamatováno ani v nejmenším,
ale pro ně stačí, že se v rozpočtu
šetří na sociální péči,
pro ně stačí, že mohou důvěřovati
směru vnitřní politiky, která jest
namířena proti dělníkům, všeho
ostatního nedbají. Jak často mluvilo se již
za nynější vládní většiny
o národní školní samosprávě!
Vzpomeňme si jen, že před nemnoha lety zde
s tohoto místa, přímo po posledních
sněmovních volbách nynější
ministr dr Spina prohlásil, že požadavek
národní školní samosprávy jest
pro jeho stranu vážnou věcí, bez ní
že žádné vyrovnání ani mír
nejsou možné. Nuže, národní školní
samospráva byla jim slíbena jen slovy, ve dvou řečech,
kdysi v řeči v rozpočtovém výboru
a pak ve školním výboru, a to ministrem školství
dr Hodžou. Včera četli jsme opět
v odpovědi na interpelaci, že se pomýšlí
na školní samosprávu. Myslím však,
že zde není takové vážnosti, jaká
by se zde měla předpokládati, jinak nebylo
by myslitelno, že by se ministr školství nezmínil
v rozpočtovém výboru o této tak důležité
věci ani slovem. Také ani jeden člen koaličních
stran nebyl tak zvědavý, aby žádal v
té věci vysvětlení. Ovšem mají
nyní příliš mnoho práce s omezováním
sociální politiky a nejsou zvědavi, co bude
v nejbližší době se školní
samosprávou. Jest možno, že při jednotlivých
malých školních sporných otázkách
ukazuje se poněkud větší porozumění
a ochota než dříve, v ale v zásadě
směr celé školní politiky zůstal
starý.
Jako němečtí sociální demokraté
jsme proti směru, který se zahnízdil ve vnitřní
politice s pomocí Němců. Naše stanovisko
ke státnímu rozpočtu jest již dáno
tím, že má ráz čistě kapitalistický,
jehož výdaje z největší části
slouží k zesílení kapitalistického
panství, panství třídního a
jehož příjmy neslýchaně zatěžují
pracující třídy. V takovéto
spolupráci německých měšťáckých
stran nemůžeme spatřovati pokrok pro pracující
obyvatelstvo v tomto státě. Německé
aktivistické strany v nové vládě úplně
selhaly i po stránce národně-politické,
musily selhati, poněvadž se připojily k této
vládní koalici z malicherných zájmů
sobeckých a třídních. Členové
Svazu zemědělců dělají vyloženě
politiku pro zájmy velkých sedláků.
Hledí-li se věc vylíčiti tak, jakoby
tenkráte, když členové Svazu zemědělců
vstupovali do vládní většiny, šlo
o otázku zachování zemědělství,
mluví-li se o tom, že to mělo rozhodující
vliv na jejich rozhodnutí, neshoduje se to se skutečností.
Kdyby se k zemědělství počítali
také drobní rolníci, statisíce drobných
rolníků, kteří jsou na tom hospodářsky
zajisté velice špatně, pak nemají členové
Svazu zemědělců práva tvrditi, že
jejich politika byla diktována zájmy zemědělství.
Jejich politika byla diktována požadavky velkých
sedláků a tím, že zřídili
ochranná cla, posílili sice hospodářsky
velké sedláky v českém území
v Čechách, na Moravě atd., avšak neprokázali
službu drobným rolníkům, nehledě
k tomu, že politikou vysokých ochranných cel
velice zdražili živobytí pracujících
tříd.
Prohlašují-li křesťanští sociálové,
že jejich vstup do vlády byl diktován potřebou
spolupracovati v zájmu německého obyvatelstva
v Československu na řešení vnitřních
otázek státu, bylo toto tvrzení vyvráceno
skutky. Nynější ministr spravedlnosti dr Mayr-Harting
učinil redaktorovi časopisu "Reichspost"
ve Vídni některá sdělení o
pohnutkách své politiky. Na otázku, jakými
směrnicemi bude se říditi nová vládní
koalice, odpověděl: "Vstup Němců
do vlády nezměnil nic na programu stran, když
jejich zástupci, němečtí ministři,
vstoupili do vlády, a to ani po stránce národní,
ani kulturní, ani hospodářské. Nikoli
lehkým úkolem prvých německých
ministrů musí býti, krok za krokem přiváděti
k platnosti tyto požadavky v zájmu celého sudetsko-německého
národa. Tempo, vzhledem k choulostivé situaci, každému
jistě zřejmé, musí býti volné
a opatrné, aniž tím čest a zájmy
německé věci utrpí."
O významu takového prohlášení
redaktorovi časopisu "Reichspost" máme
úplně jasno. Nikoli kupředu, v duchu novodobé
politiky, naopak, mílovými kroky nazpět,
jde-li zvláště o sociální politiku,
o kulturní otázky, o otázky hospodářské.
Metody, s nimiž se projednávají státní
otázky, jsou stejné jako dříve. V
rozpočtovém výboru pronesl sice pan předseda
vlády velice krásná slova o parlamentarismu.
Jen plenum sněmovny se mu nelíbí. Za to prý
se pracuje ve výborech. Avšak práce ve výborech
jest právě taková, jako byla dříve.
Co se uvařilo v úzkém kruhu koalice, to musí
býti bez výjimky přijato a snědeno.
Týž směr znásilňování
a znehodnocování oposice zachovává
se při parlamentních pracích jako dříve.
Přímo komicky působí, pěje-li
nynější předseda vlády chvalozpěv
na svobodu v Československu, tvrdí-li, že Československo
jest nejsvobodnější zemí na světě.
Buďto předseda vlády dr Švehla prošel
ještě málo světem a neví, jak
to vypadá v jiných státech, jak se tam pohlíží
na politickou svobodu, anebo zná své kolegy ve vládě
a své druhy z koalice příliš dobře
a ví, že si vůči nim smí dovoliti
vše. V čem záleží ona svoboda,
kterou prý máme v Československu? Snad ve
vzrůstu konfiskací našich časopisů,
snad v tom, že naše schůze jsou střeženy
právě tak jako v bývalém Rakousku,
snad v tom, že obyvatelstvu se stále více poručníkuje,
snad v tom, že správní práce v okresech
neponechávají se již svobodnému určeni
obyvatelstva, nýbrž že se mu vnucuje poručník,
totiž státní byrokrat jako předseda,
snad v tom, že část správních
korporací, které se měly zakládati
na zásadě samosprávy obyvatelstva, jest jmenována,
aby vláda byla chráněna proti rozhodnutím,
jichž nechce, poněvadž se snad křižují
se směrem československé státní
politiky, snad právě vládnoucím, či
v tom, že se proti dělnictvu postupuje s policejními
opatřeními, chce-li své životní
poměry zlepšiti mzdovým bojem? V žádnému
oboru nevidíme vzrůst svobodomyslných zařízení.
Nebude to již dlouho trvati, bude-li dnešní vládní
koalice takto dále hospodařiti a dále pracovati,
a vrátíme se do ovzduší, do poměrů,
jaké byly před válkou jen v Prusku a v Rakousku
v době výjimečného stavu. Mluviti
dnes o demokratických svobodách lze vskutku jen
k poslancům, kteří se stanoviska své
strany mají zájem na tom, aby pravda byla zastřena.