Zvláštní položkou příjmů
mezi státními daněmi jest příjem
70 milionů za exekuce, tresty a úroky z prodlení.
Poukazoval jsem již opětně ve svých
rozpočtových řečech na to, že
ne!ze vydobýti nezaplacených daní přísnými
tresty a exekučními prostředky, ježto
hospodářská a finanční situace
veškerého živnostenského a obchodního
stavu, jakož i průmyslu jest co nejhorší.
Takovýmto postupem se strany berních úřadů
bude vnesena trpkost do řad poplatníků a
nikoliv zvýšena daňová morálka.
Kdyby se vyhovělo žádostem poplatníků
o bezúročné splátky pravoplatných
daní vzhledem k jejich hospodářským
poměrům, zajisté by se i daňový
dlužník vynasnažil dostáti svým
závazkům. Nikdy však nedostaví se žádaný
úspěch následkem trestů a donucovacích
prostředků.
S údivem najdou se v účetním závěru
na r. 1926 daňové nedoplatky v neuvěřitelné
výši 6.8 miliard. Tyto nedoplatky vznikly příliš
vysokým neodůvodněným a neoprávněným
daňovým předpisem, jenž zakládá
se v mnohých případech jednak na nespravedlivém
udání důvěrníků, kteří
z jakýchkoli důvodů smýšlejí
nepřátelsky s dotyčným poplatníkem,
jednak v některých případech lze je
připsati na vrub úředníku daň
vyměřujícímu, který z nějakého
důvodu vyšší daň vyměřil.
Mám v rukou autentické doklady, kde poplatníkovi
byla předepsána ze zmíněných
důvodů výdělková daň
920 Kč, potom však na základě jím
podaného rekursu snížena byla téměř
na sedminu. Dnes jest dotčenému poplatníkovi
předepsána výdělková daň
80 Kč, při čemž rozsah jeho závodu
nezměnil se během devíti let. Proč
se zdá býti má domněnka o této
nespravedlnosti úplně správnou, vysvítá
z toho, že tento stav věcí byl zjištěn
revisní komisí ministerstva financí. Přál
bych si, aby při použití nového daňového
zákona nedošlo příště k
takovýmto nesprávnostem.
Odvedení dříve uvedených daňových
nedoplatků zdá se býti vyloučeno a
doporučil bych správě daňových
financí, aby uzavřela se všemi poplatníky,
kteří vykazují nedoplatky daňové,
narovnání na přijatelném podkladě,
čímž by přišly do státní
pokladny během určité lhůty větší
peněžní prostředky a stoupla by také
značně důvěra ku správě
státních financí. Kdyby se státní
finanční správa pokusila provésti
vymáhání donucovacími prostředky,
státní pokladna docílila by sice pro okamžik
úspěchu na jedné straně, na druhé
však zacpala by většinou tekoucí daňový
pramen. Tím by ovšem nastala nejen tak zvaná
kocovina, nýbrž i ohromná škoda pro stát
a celé národní hospodářství.
Znám dále případy, kde byly vloženy
daňové nedoplatky na nemovitosti, poněvadž
nebylo možno vymoci hotovosti, a bylo tím způsobeno
téměř úplné zastavení
provozování závodu, ježto nebylo možno
dosíci úvěru. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.) Tedy
krátce řečeno, na jedné straně
skutečné zajištění a na druhé
ochromení závodu a tím ovšem také
ochromení stálých daňových
příjmů. Budiž uváženo, může-li
to býti v zájmu státu, a pan ministr financí
ocitne se ohledně daňových nedoplatků
rozhodně před otázkou buď spokojiti
se s menším podílem, nebo poškoditi stát
a hospodářství. Je však neuvěřitelné
a nepochopitelné, že fin. správa tohoto státu
přikročila k tomu, přidati k právoplatně
předepsaným daním z let 1914 až 1920
dodatečné předpisy. Podle mého názoru
nemá stát na takovéto daně pražádného
práva, ježto tyto daňové předpisy
nabyly již svého času právoplatnosti.
Odpis těchto dodatečných daňových
předpisů povede ve většině případů
jistě k tomu, že ostatní nedoplatky budou co
nejdříve zapraveny, a doporučil bych tudíž
správě státních financí co
nejvřeleji tento postup u takových nedoplatků.
Obracím se nyní na konci své řeči
k politickému stanovisku své strany k nynějším
poměrům, tedy poukazuji s určitým
zadostiučiněním na rozpravy, vedené
v rozpočtovém výboru, jež vyšly
z tábora něm. oposice a něm. vládních
stran, a působí to na mne dojmem, jakoby strany,
které stojí dnes ještě opodál
aktivistického směru, chtěly se přikloniti
ke kladné spolupráci, což bych v zájmu
našeho národa vítal. To jest ovšem pro
nás i důkazem, že přes veškeré
předhůzky nám činěné
byl náš postup na parlamentní půdě
správným.
Postavila-li se naše strana na půdu tohoto státu
svou nynější spoluprací s ostatními
vládními stranami, mohu klidně prohlásiti,
že přes to nikdy nevzdáme se požadavku
nescizitelných práv něm. národa v
ohledu národním a že jsme nikdy se strany Čechů
neb jejich vůdců nebyli vybídnuti, abychom
upustili od tohoto požadavku, ani že k tomu nemůžeme
býti nuceni. Pan ministerský předseda prohlásil
v rozpočtovém výboru, že národ
německý má stejná občanská
práva jako národ český. Milerád
připouštím, že tato slova byla vyslovena
s poctivým úmyslem uvésti je v čin.
Jest ovšem nesporné, že otázka školská,
zvlášť pak otázka jazyková, tvoří
dosud ještě zvláštní překážku
mezi národem německým a českým
pro upřímnou spolupráci ve všech veřejných
záležitostech. To ovšem překáží
rozřešení leckterého pro stát
a společnost důležitého problému
a je na újmu dalšímu rozkvětu této
země tak bohaté na vysoce vyspělé
živnosti, obchod, průmysl a hospodářství.
A tím se dostávám k nejdůležitějšímu
problému tohoto státu, k otázce jazykové.
Každý stát skládá se z jednoho
neb několika národů. V tomto státě,
kde jest zapsána více než tisíciletá
kultura v dějinách 3 1/2 milionů Němců,
bydlí různí kulturní národové
téměř stejně dlouho vedle sebe. Mluví-li
se tedy stále o státním jazyku jakožto
o takovém, nemůže to býti jazyk jednoho
z těchto národů, nýbrž státním
jazykem v pravém slova smyslu jest a bude jazyk všech
oněch národů, kteří obývají
tento stát a tvoří vlastní organismus
státní. Rozšíří-li se
tento poznatek mezi všemi národy, jež v ohledu
hospodářském jsou navzájem spojeni,
nastane klid a mír a bude dosaženo, čeho si
přejeme z plna srdce, totiž národního
míru a poctivé soutěže mezi těmito
národy na poli kulturním, hospodářském
a sociálním. Rok česko-německé
vlády dokázal, že český a německý
národ mohou se společně postarati o svou
domácnost. Bylo tím dokázáno, že
Němci příslušející již
devět let k tomuto státu, v němž leží
jejich užší domovina, jsou ochotni spolupracovati
k dobru národů v tomto státě.
Proto nezřekneme se svého němectví,
jak se nám to tak rádo chce namluvit. Výsledek
voleb do obcí, jež se před krátkou dobou
konaly, posilnil nás v přesvědčení,
že jsme se nepustili na nesprávnou politickou cestu,
od té doby, co podporujeme vládní většinu.
Výsledek voleb, v nichž německá strana
živnostenská k zármutku mnohých jiných
měla velké úspěchy, dokazuje nám,
že musíme pokračovati na počaté
cestě, což budeme činiti tak dlouho, pokud
budeme moci odpovídati našim voličům
a sudetsko-německému národu za naši
politiku. Dnes lze se příti o tom, zdali účast
Němců přišla příliš
brzy či příliš pozdě, tolik je
jisto, že o tom nebudeme rozhodovati my, nýbrž
dějiny německého národa. Naše
dnešní heslo zní: Ochrana a zlepšení
postavení sudetsko-německého národa
a o tom nepracujeme pouze nyní, nýbrž budeme
tak činiti i v budoucnu.
Dobrá vůle, jež byla již prokázána
na straně německé při stejně
dobré vůli se strany české, rozluští
v nedaleké době uspokojivě národní
otázky, což bude tím dříve možné,
nebude-li při vyjednávání dbáti
na přepjaté národní vznětlivce,
jež působí rušivě. Vývody
pana ministerského předsedy nesmí platiti
podle mého názoru pouze za pronesená slova,
nýbrž mají věrně podle jeho vládního
prohlášení "rovní s rovnými"
státi se pravdou. (Souhlas a potlesk.).
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Bolen. Dávám mu slovo.
Posl. Bolen: Pánové! Pan ministr financí
ve svém exposé mluvil o rozpočtu státním
jako o aktivním a stabilisovaném. Nehledě
k tomu, že rovnováha veřejného hospodářství
nemůže býti posuzována toliko podle
finančních poměrů státních,
nýbrž také podle finančních poměrů
samosprávy, je zde několik skutečností,
které dokazují, že rozpočet je sestaven
uměle a že tvrzení ministra financí
o aktivitě a stabilisaci rozpočtu je nepravdivé.
My důvodně pochybujeme o číslech udávajících
výdaje. Tvrdíme, že výdaje budou větší.
Tvrdíme, že v rozpočtu není na straně
vydání několik položek, které
jsou nejméně 20krát vyšší
nežli domnělý rozpočtový přebytek.
Jsou to hlavně učitelské platy, položka
na úpravu platů staropensistů a na sanaci
bratrských pokladen. Mimo to byl do rozpočtu zařazen
na kongruu obnos nižší, než jakého
si kongrua ve skutečnosti vyžádá.
Ale i kdyby zde nebylo těchto skutečností,
stačí jako důkaz, že aktivita rozpočtu
jest umělá, samo doznání ministra
financí, že aktivity dosaženo bylo jen konfiskací
čistého výnosu pošt a odkázáním
poštovních investic na úvěr.
O stabilisovaném rozpočtu nelze vůbec mluviti,
dokud nebude jistoty o tom, kolik má Československo
platiti na reparace, čili dokud nebude zjištěn
skutečný dluh Československa v cizině
a tak i skutečný obnos každoročních
vydání se státním dluhem spojených.
O stabilisovaném rozpočtu nelze mluviti též
dotud, dokud nebude konec daňových nedoměrků
z let minulých, dokud nebudou přesně zváženy
účinky berní reformy - zákona o přímých
daních - a dokud nebude finančně vyřešen
spor vlády se státními, najmě železničními
zaměstnanci. O stabilisovaném rozpočtu není
konečně možno mluviti, dokud je zde daň
z obratu, v jiných státech již zrušená
nebo podstatně odbouraná, dokud sedm osmin všech
výdajů státních se uhrazuje příjmy
veřejnohospodářskými, t. j. příjmy
z cel, poplatků, daní a dávek.
Sám "Obzor národohospodářský",
jehož je ministr financí spolupracovníkem,
píše: "Tím méně lze
rozpočet pokládati za stabilisovaný, že
vedle obchodových daní je v něm další
vratká položka, totiž položka cel. Dr Engliš
sám této otázce věnoval ve svém
výkladu k rozpočtu několik vět, v
nichž zdůraznil, že vývoj mezinárodní
obchodní politiky může vésti ke snížení
cel a tím dotknouti se velmi vážně rozpočtu,
poněvadž celní systém souvisí
velmi těsně se systémem finančním,
přinášeje státní pokladně
značný příjem, 11.5%."
Popíráme-li, že rozpočet jest opravdu
aktivní a stabilisovaný, nechceme popříti,
že je tu úsilí takového rozpočtu
dosáhnouti. Ministr financí má pravdu, že
je na snadě otázka, za jakou cenu, tedy na kterých
vydáních má se dosáhnouti úspory.
Má také pravdu, že směrnice rozpočtu
na r. 1928 je táž jako rozpočtu loňského.
Jaká že je ta směrnice? Zajistiti a zesíliti
celý mocenský aparát kapitalistického
státu, přenésti daňová břemena
v míře co největší na pracující
lid měst i venkova a dáti jen nejnutnější
na sociální úkoly na všeobecně
prospěšná zařízení.
Loni připadalo na mocenský aparát státu,
jak civilní tak vojenský, a na úrokovou službu
z každých 100 Kč státních příjmů
70.30 Kč, na hospodářské výdaje
11.78 Kč, na osvětu a lidové vzdělání
9.16 Kč a na sociální péči
8.76 Kč. Letos připadá z každých
100 Kč na státní aparát 68.99 Kč,
na hospodářské výdaje 12.56 Kč,
na osvětu a lidové vzdělání
9-37 Kč a na sociální péči
9.08 Kč.
Všimneme-li si však poněkud blíže
jednotlivých kapitol, na př. školství,
seznáme, že fakticky dostává škola
- zejména obecná a měšťanská
- méně nežli loni a že zvýšení
připadá na kultus.
Do rozpočtu ministerstva soc. péče přeneseno
bylo z rozpočtu ministerstva nár. obrany 16 mil.
Kč (pojištění vojínů v
presenční službě), takže sociální
péče dopadla i letos stejně chudě
jako loni.
Ministr financí tvrdí, že stabilisovány
a dokonce i sníženy byly náklady na vojsko.
Není to pravda! Rozpočet ministerstva nár.
obrany činí 1400 mil. Kč, je tedy o 30 mil.
Kč vyšší nežli loni. Ale k těmto
1400 mil. Kč nutno připočísti ještě
315 mil. Kč tak zv. fondu pro věcné potřeby
a pak zmíněných 16 mil. Kč, vložených
jako kukaččino vejce do vydání ministerstva
soc. péče. Vydání na vojsko je tedy
prakticky větší o 46 mil. Kč nežli
loni. Činí 1731 mil. Kč a bude určitě,
jako až dosud vždycky, překročeno.
Také počet důstojníků ukazuje
něco docela jiného, nežli co nám chce
namluviti ministr financí. Důstojníků
z povolání bylo k 31. prosinci 1925 celkem 9.650.
Počet ten stoupl k 31. prosinci 1926 na 9.732. Je přímo
neuvěřitelné, že malé Československo
má u vojska v činné službě 69
generálů, 265 plukovníků, 585 podplukovníků,
512 majorů, 1795 štábních kapitánů,
3330 kapitánů, 1396 nadporučíků,
1780 poručíků a podporučíků,
8777 rotmistrů. Tyto šarže samy o sobě
jsou hodně drahou a velkou armádou.
A nyní několik slov ke státním podnikům,
najmě státním lesům a statkům.
Ministr financí sice doznává, že výnosnost
státních podniků u srovnání
s kapitálem investovaným je nepatrná a že
jich zhospodárnění náleží
k nejpalčivějším problémům
státním, říká dokonce, že
by se měla celá veřejnost věnovati
této otázce zhospodárnění,
protože na ní závisí i rozsah daňového
břemene, ale přes to neučinil ani nejmenšího,
aby se veřejnosti a hlavně pak rozpočtovému
výboru dostalo bližších dat o státních
podnicích. Rozloha státních lesů a
statků činí 924.785 ha, z toho 760.117 ha
lesů a 139.290 ha půdy zemědělské,
ostatní rozloha připadá na rybníky
a půdu neplodnou.
Kromě toho patří správě státních
lesů a statků četné průmyslové
podniky. Ohromný komplex půdy vykazuje jako zisk
51.5 mil. Kč. čili - jak uvádí Jaromír
Berák v "Obzoru národohospodářském"
- nepřihlížíme-li k neplodné
půdě, dojdeme prostým výpočtem
k výsledku 56 Kč čistého výnosu
z 1 ha půdy, a to ještě je v této číslici
zahrnut výnos řady podniků průmyslových.
Čistý výnos z 1 ha půdy státních
statků rovná se ca 25 kg obilí. To je hospodářství
bankrotáře, za které odpovídá
ministerstvo zemědělství a s ním agrární
strana, která ke škodě celku toto ministerstvo
od převratu ovládá. Je důvodná
obava, že se tak turecky hospodaří na státních
statcích zúmyslně, aby se nakonec mohlo říci,
že jest účelno půdu státních
statků převésti do rukou bohatých
soukromníků.
Nemůžeme přejíti ani otázku,
jak byl rozpočet projednáván. Zpravodajové
v celku neřekli v rozpočtovém výboru
nic jiného, nežli co obsahuje důvodová
zpráva ke státnímu rozpočtu nebo vysvětlivky
jednotlivých kapitol a sešitů. Závěrečného
slova se většinou vzdali. Vládní poslanci
až na velmi skromné výjimky debaty se nezúčastnili,
neměli pravděpodobně co říci
k vydáním miliardovým. Lavice vládních
poslanců zely často prázdnotou přese
všechno povídání p. Švehly o
pracovitosti a důležitosti sněmovních
výborů.
U některých ministrů je patrna nechuť
odpovídati poslancům na výtky, stížnosti
a otázky. Někteří ministři,
zejména ministr nár. obrany, mají ve zvyku
předčítati jen to, co jim ten který
úředník napsal, a kde jde o vážné
námitky a choulostivé otázky oposičních
poslanců, pomáhají si hloupou vytáčkou,
že poslanec X Y použil takových výroků,
které zbavují je povinnosti odpovídati.
Shakespeare ve své "Pohádce zimního
večera" přeložil sice jen omylem Čechy
na břeh mořský, ale my jsme v rozpočtovém
výboru měli jakéhosi "mořského
hada". Noviny z části psaly, že to byla
řídká událost, z části
oznamovaly, že to byla veliká řeč ministerského
předsedy. Je to nesmírná škoda, že
veřejnost nebyla při tom, když se ten "mořský
had" plazil půltřetí hodiny rozpočtovým
výborem. Min. předseda opakoval nejprve známé
these presidenta republiky o demokracii a parlamentarismu, a potom
zle se obořil na ty, kdož prý sahají
na jeho čest. Zde se ukázala pravdivost přísloví,
že pod svícnem bývá tma. Předseda
agrární strany zapomněl, že právě
jeho šéf tisku Vraný a jeho famulus
Hajšman jsou to, kteří každodenně
vymýšlejí roztodivné věci jen
za tím účelem, aby každého, kdo
je v rozhodné oposici proti dnešnímu systému,
co nejvíce snížili a zneuctili, že právě
za jeho ministrpresidentství vyrostla Stehlíkovština,
Grosmanovština a Bernhardovština, a že právě
v tomto období je pravda denně políčkována
jak státním návladním, tak i vládním
a polovládním tiskem.
Min. předseda doznal, že na jeho rozkaz byly konfiskovány
časopisy, které referovaly o obranném boji
železničářů, a svůj poměr
k tisku vyjádřil dostatečně tím,
když se ptal, co je "Bohemii" do toho, co je na
železnicích, když usoudil, že noviny mají
psáti jen o zlámaných nohách a o tom,
co se stalo na ulici.
Nyní už chápeme, proč úroveň
"Večera" je pod psa. Jinak zde máme po
prvé cenné doznání, že censura
řádí podle pokynů shůry. Co
všechno se v Československé republice konfiskuje,
to je přímo neuvěřitelné. Nesmí
se na příklad napsati, že vrchní rada
Erhard je fašistou - ačkoliv tím fašistou
je - nesmí se napsati podle pravdy, že policajt byl
ožralý, a v Mladé Boleslavi censor usoudil,
že je republice nebezpečné i slovíčko
"vládní". Censuře propadly v poslední
době dva normální vtipy převzaté
z říšskoněmeckého tisku v Hindenburgově
republice není ani zdaleka taková konfiskační
prakse, jako v republice publicisty Masaryka. Byl konfiskován
Havlíček, Neruda, Vrchlický, i předválečný
Masaryk, na plakátech Volné Myšlenky byl konfiskován
Hus a Machar a vrchol všeho byl konfiskován ze stenografického
protokolu senátu převzatý výrok dřívějšího
senátora a nynějšího ministra spravedlnosti
Mayr-Hartinga. Zkrátka a dobře, československý
censor je mnohem blbější než ten starorakouský.
A selský demokrat Švehla beze studu doznává,
že dodává této censuře kuráž
a silnější "blajštift".
Schází nám ještě doznání,
že také justice je postrkována shůry
a že také rozsudky jsou vydávány na
komando.
Min. předseda v celé své "veliké"
řeči, která byla snůškou všeho
možného i nemožného, nepovažoval
za potřebné dotknouti se opravdu akutních
věcí, zejména ani drahoty, ač není
v této době naléhavější
záležitosti nad ni. Drahotou trpí těžce
nejen dělníci, nýbrž i velká
část středních vrstev. Za to, že
drahota nabyla takových forem, je odpovědna především
celní a daňová politika dnešní
vlády.
Veřejnost by jistě také velmi zajímalo
stanovisko p. Švehly ke kartelům, zejména
k poslednímu kartelu cukernímu. V programu agrární
strany čteme, že "v hromadění velikých
jmění v jedněch rukou a odvislosti velikých
kruhů obyvatelstva a podnikatelů, organisovaných
jednotně v kartelech a jiných dobyvačných
organisacích velkoprůmyslu, obchodu a kapitálu
peněžního nutno spatřovati veliké
nebezpečí lidovládě".
Ptáme se: Jak to, že předseda vlády,
který je zároveň předsedou agrární
strany, přechází přes tak veliké
nebezpečí mlčením?
Mlčení Švehlovo k otázce kartelů
je nejlepším důkazem, že zde nikdy o lidovládu
nešlo, že zde lidovlády není, že
se o lidovládě pouze mluvilo a psalo, aby lid včas
nezpozoroval, že se buduje třídní kapitalistický
stát, nejlepší to ochránce loupeživých
kartelů vůči lidu.
Min. předseda konečně prohlásil, že
za vše, co se v republice děje, přejímá
plnou odpovědnost. Měl býti opatrnějším
a dodati, že béře odpovědnost za vše,
kromě těch 150 korupčních afér,
které za 9 let trvání republiky vyšly
na světlo a při nichž šlo o miliardy,
měl dále dodati, že nebéře ovšem
odpovědnost za to, co provádí značná
část funkcionářů jeho strany.
Abychom ukázali, že to s tou odpovědností
nemyslil min. předseda tak doopravdy, činíme
zatím těchto několik skromných dotazů.
Majitel informační kanceláře v Praze,
Vadkerty, byl zatčen pro nějaké podvody nebo
nekalé kšefty s pozemkovou reformou na Slovensku a
dán do vazby v Komárně. Za 3 dny po jeho
zatčení přijel za ním syn agrárního
senátora dr Hrubý, a Vadkerty byl z vazby propuštěn.
Tento Vadkerty byl s deputací slovenských velkostatkářů
na Mělníce na hospodářské výstavě.
Kdo tam přijímal za agrární stranu
deputaci, ve které byl mimo jiné zástupce
cukrovaru trnavského, cukrovaru Dioségu, Vel. Šurany
a Seredu a bankovní ředitel z Nitry? Nebyli to mimo
jiné osoby též sen. Hrubý, posl.
Dubický, dr Hrubý a vicepresident Pozemkového
úřadu Holúbek? Kdo řekl velkostatkářům
na Slovensku, že mohou dosíci propuštění
půdy ze záboru, nebude-li sionistická strana
kandidovati a budou-li židé agitovati pro stranu agrární?
A proč došlo k rozpuštění sionistické
strany? Z jakých důvodů agitoval bratislavský
rabín pro stranu agrární až na Podkarpatsku?
Kdo žádal od velkostatkářů a
židů na Slovensku, aby na prospěch agrární
strany oslabili Hlinku, socialisty a hlavně komunisty?
Komu děkuje agrární strana přechodný
svůj volební úspěch na Nitransku,
Píšťansku a Trenčínsku? Kdo přijal
ohromné peníze - mluví se o 20 milionech
složené od cukrovarníků a velkostatkářů
slovenských na volební fond agrární
strany? Proč byl trestán toliko Vadkerty pro podvody
a proč nebyli trestáni také ti, kdo s Vadkertym
byli ve spojení a pro něž on pracoval?
Soudné veřejnosti právě tak jako nám
neimponují velká gesta min. předsedy. Veřejnost
žádá, aby se jí na místo planého
povídání o cti, o demokracii a pořádku
dostalo řádného výkazu, komu a zač
byly přiděleny zbytkové statky a komu a v
jaké míře byly velkostatky propuštěny
ze záboru.
Veřejnost dále žádá výkaz,
jaký byl majetek všech dosavadních poslanců,
senátorů, ministrů a vysokých úředníků
v r. 1918 a jaký jest majetek jejich nyní. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Chci se ještě vrátiti k závěru
exposé ministra financí. Četl jsem jednou
kdesi, že král Šalamoun neměl pro své
poddané nic jiného, nežli slova: "Jdi
k mravenci a uč se pracovati!" Poddaní dlouho
nevěděli, že mimo pracovitého a nenáročného
mravence žijí na světě ještě
jiná hovádka, na př. housenky hedvábníka.
Když poddané upozornil kdosi na housenky, zeptali
se: "Jak pracují tato hovádka?" A dostali
odpověď: "Nijak, pouze žerou a žerou.
Při tom leží v hedvábí!
Ministr financí v závěru svého exposé
se raduje, že je ve všech oborech lidské práce
viděti u nás přičinlivé ruce
a že výkonnost práce stoupá, doznává
však, že nelze totéž říci
o způsobu hospodaření nabytým důchodem.
"Považme" - říká ministr
- "že se dovezlo k nám za poslední rok
jen hedvábí a hedvábného zboží
za půl miliardy". Pracující lid dlouho
nevěřil a dlouho nevěděl, že
bude i v demokratické republice obětí hrabivé
a poživačné buržoasie, dlouho nechápal,
že buržoasii přese všechno žvanění
o volnosti, rovnosti a bratrství nejde než o zavedení
třídního a lidu nepřátelského
režimu, že buržoasii nejde o nic jiného,
nežli o hospodářskou nadvládu a uskutečnění
jejích sobeckých choutek. Dnes v 9. roce republiky
pracující lid konečně poznává,
že přinášel ohromné oběti
jen proto, aby kapitalistické housenky žraly a žraly
a balily se do hedvábí. Hlavní příčinou,
proč nebyla po převratu v plné šíři
rozvinuta a řešena dělnická otázka,
byli nepopíratelně vůdcové socialistických
stran, najmě vůdcové sociální
demokracie. Ti neměli víry v konečné
vítězství dělnické věci,
nevěřili, že lid je schopen napětí
všech sil i ohromné obětavosti, protože
lid posuzovali podle sebe. Mimo to nepočítali s
rozhodným odporem měšťáků
proti všem skutečným reformám, protože
měřili resistenci Švehly a Kramáře
svým měřítkem.
Socialistickým vůdcům chyběla odvaha
jíti a vésti lid k cílům nejvyšším.
Chtěli věc sobě i dělnictvu udělati
hodně lehkou, a zatím ji nesmírně
ztížili a zdrželi a tak jen rozmnožili a
protáhli utrpení většiny.
V tom směru je poučný hlas učitelů,
kteří r. 1922 u příležitosti
malého školského zákona psali na adresu
socialistických vůdců, aby se vzchopili a
opustili cesty nepravé a dávali výzvu: "Připomeňme
jim, když tak brzo na to zapomněli, že naše
revoluce není skončena, že politicky jsme se
sice osvobodili, ale to že nám nestačí
a nás nezachrání, my chceme býti svobodni
také duchovně a sociálně." Socialističtí
vůdcové ani dnes nejsou jiní. I dnes jsou
krátkozrací, ani dnes nedovedou opravdu zvážiti
sílu dělnictva. Tam, kde je příkazem
rozhodný boj, oni jen apelují na Švehlu,
Šrámka i Kramáře, aby
nezapomínali na starý "kamarádšoft".
Tam, kde se má sebevědomě a důrazně
mluviti o dělnických právech, šeptají
o čestných slovech a úmluvách, kterým
se ti, kdož je dávali, srdečně vysmáli.
Socialistická oposice nemá idee a průbojnosti,
nemá vůle bojovati, má jen snahu vrátiti
se k politickému čachrářství.
Proto se dosud Švehla usmívá, i když
při posledních obecních volbách jeho
většina stala se menšinou. Aby se Švehla
nesmál, o to se musí přičiniti
dělníci socialistických stran společně
s dělnictvem komunistickým. Švehlův
režim neodolá opravdovému odporu pracující
třídy, neodolá jednotné frontě
proletariátu, která béře na sebe stále
konkrétnější formy a bude uskutečněna
proti všem jejím nepřátelům.
Devět let kapitalistického režimu v naší
republice a výsledek desetileté diktatury proletariátu
v SSSR. jsou nejlepším učitelem dělnictva
i pracujícího rolnictva.
K jubilejnímu rozpočtu považuji za účelno
říci: Dne 28. října 1918, rok po revoluci
bolševické, domnívali jsme se v Československu,
že proděláváme také svůj
revoluční "okťábr" jako v
Rusku. Totéž si myslilo o svých revolucích
poválečných ostatní evropské
dělnictvo. Dnes je však jasno, že nebyla to naše
revoluce konečná, nýbrž pouhá
zkouška revoluce. Nebyl to náš "okťábr",
byl to náš rok 1905. Revoluce v Rusku 1905 vznikla
po nešťastné válce rusko-japonské.
Revoluce v Evropě u nás 28. října
vznikla po zločinné válce světové.
R. 1905 dělnictvo ruské uvěřilo liberálům
revolučně se tvářícím
a uvěřilo v demokratické vládní
formy. Téhož hříchu dopustil se revolučně
nezkušený proletariát evropský a s ním
i československý. R. 1907 nastoupila v Rusku reakce.
Všechny revoluční vymoženosti se ukázaly
vratkými, když skutečná moc, výrobní
prostředky, byla ponechána vrstvám neproletářským.
Reakce smetla vymoženosti jako podzimní vítr
zažloutlé listí se stromu. V Evropě
a u nás po revolučních letech 1918, 1919
a 1920 přišla táž reakce. Buržoasie,
které ponechány byly výrobní prostředky
v rukou, zahájila útok proti dělnictvu a
revolučním vymoženostem, a jsme nyní
uprostřed reakčního řádění.
I u nás všechny vymoženosti spadávají
jako suché listí se stromů. Nebyl to náš
"okťábr", byla to naše "gaponština"
- máme ovšem pro "gaponštinu" svůj
název "tuzarovštiny", jako v Německu
"noskovštiny" Ale za 12 let po nezdařené
revoluci v Rusku přišla revoluce zdařená!
A zdařila se proto, poněvadž předcházející
nezdar dělnictvu ukázal, komu a čemu má
věřiti a komu a čemu nevěřiti!
I v Evropě přijde znovu revoluční
vlna. A masy, zklamané bezúspěšnou revolucí
1918, neuvěří, že spása revoluce
je v předchozí konsolidaci poměrů
za pomoci měšťáků, nýbrž
zavedou si svou konsolidaci proletářskou. Neuvěří
v pozvolný vývoj na demokratické a parlamentární
základně, nýbrž postaví vývoj
na základnu revoluční, zaberouce výrobní
prostředky a tak všechnu moc. Zajistí si vládu
ze spodu - místními sověty a diktaturou proletariátu.
Rozpočet státní má veskrze protilidový
a kapitalistický ráz. Z důvodů zásadních
odmítáme tento rozpočet a budeme proti němu
hlasovati. (Potlesk poslanců strany komunistické.)