Dovolte mi závěr: Vláda, jejíž
dva sloupy jsou takto, jak jsem ukázal, podemlety a rozviklány,
to není silná a trvalá vláda a již
to by mělo stačiti, aby se nepouštěla
do lehkomyslného zápasu se stranami, které
představují větší polovinu obyvatelstva
tohoto státu. (Výborně!) Dnešní
vládní režim opírá se, jak řečeno,
o pěti- nebo šestihlasovou majoritu a nám,
kteří vládní politice odporujeme,
dostává se každodenně lekcí z
demokracie a parlamentarismu. Pan min. předseda ve své
poslední rozpočtové řeči velmi
toužil po vychované demokracii a mně docela
imponovalo, že s výchovou k té demokracii a
parlamentarismu započal u členů svého
kabinetu. Ale to říkám jen mimochodem. Zásada
majority tak se nám říká - je též
nejvyšší zásadou demokracie, a oposice
jest prý povinna, aby se majoritě podrobila. Tento
názor potíráme. Nejvyšší
zásadou demokracie není zásada majority.
(Posl. dr Slávik: Snad tedy menšina?) Nejvyšší
zásadou demokracie, opakuji, není zásada
majority. Podle našeho názoru je nejvyšší
zásadou demokracie zásada respektu před všemi
vážnými a oprávněnými
zájmy. (Výborně! - Potlesk poslanců
čsl. strany soc. demokratické.) Nejvyšší
zásada demokracie je heslo žít a nechat žít.
(Výborně!) Nejvyšší zásada
demokracie je zásada spravedlivého vyrovnání
se všemi důležitými složkami současné
společnosti. (Výborně! - Potlesk
poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Páni moji, dnešní společnost je
jemná a citlivá skladba nejrůznějších
menšin. V tomto státě žádný
stav, žádná třída, žádná
strana a lze téměř říci, že
ani žádná církevní společnost
netvoří většinu. Z nás každý
v některém ohledu se nalézá v menšině.
Žádná majorita a nejméně majorita
tak chabá a uvnitř rozervaná a nesourodá
jako je dnešní, nemá práva dotýkati
se nepřátelskou rukou životních zájmů
některé ze jmenovaných skupin. Můžeme
si zcela dobře představiti, že by se v této
sněmovně anebo v jiné sněmovně
našla několikahlasová, snad 5 nebo 6hlasová
majorita, která by zrušila na příklad
právo Němců, aby se na jejich školách
vyučovalo německým jazykem. Nevím,
zdali by Němci mohli a směli klidně snésti
a podrobiti se tomuto násilí. Nevím, zdali
by pan ministr dr Spina a pan ministr justice dr Mayr-Harting
nestáli v čele demonstrace a snad i revolty
se zbraní v rukou. Já si umím docela dobře
představiti... (Hlasy: No, pan dr Mayr-Harting snad
ne! - Posl. Tomášek: To křivdíš
Mayr-Hartingovi! - Veselost.) Nezkoumám lidí
co do jejich statečnosti. Opakuji: Umím si docela
dobře představiti, že by se v Národním
shromáždění mohla najíti několikahlasová
majorita, která by, řekněme, prohlásila
římskokatolické náboženství
za nezákonné, a nevím, zdali by vyznavači
tohoto náboženství takovémuto demokratickému
usnesení klidně se podrobili. Možná,
že p. kol. Andrej Hlinka by se nerozpakoval k vůli
tomu způsobiti druhou "Černovou". (Posl.
Hlinka: Aj tretí na vás!) Stejně by se
v Národním shromáždění
mohla najíti několikahlasová většina,
která by oddekretovala, že se ruší volební
právo dělníků anebo jejich právo
na stávku. Či myslíte, pánové,
že by pak dělníci řekli: "To je
většina" a tím že by byla věc
vyřízena? (Posl. dr Slávik: Taková
většina se nenajde! - Výkřiky
čsl. soc. demokratických poslanců.) Úmyslně
jsem volil tyto krajní příklady, aby věc
tím více vynikla. Chtěl jsem jimi ukázati,
že princip majority, princip většiny, je pouze
a toliko pomocným prostředkem vlády a že
může býti účinným jenom
tam, kde se jím neporušuje nezbytná rovnováha
života, zájmů a přesvědčení.
To, čeho se dopouští nynější
vládní režim, je právě hrubé
porušování rovnováhy, je to jednostranná
politika třídního sobeckého zájmu,
je to anulování zásad skutečné
demokracie. Ano, tato vláda má většinu,
má ještě většinu, jíž
se dovolává, ale politika této vlády
již dávno opustila zásady skutečné
demokracie a přidržuje se zásad aristokratického
režimu, jenž nevyrovnával rozporů, jenž
nerazil cestu tak, aby byla schůdná všem, jenž
neviděl v člověku občana s rovnými
právy, nýbrž poddaného a jenž se
proto nedohodoval, nýbrž rozkazoval. To, co nám
dnešní vláda s p. min. předsedou v čele
vydává za demokracii, není ideál,
nýbrž modla demokracie. Nejsme to, pánové,
my, kteří přenášíme boj
z parlamentární půdy do mas národa.
To činí vláda svým jednostranným
zasahováním a porušováním nejdůležitějších
práv pracující třídy. Nejsme
s to poraditi dělníkům, aby se klaněli
modle buržoasní sněmovní majority. Jestliže
se v městech a v průmyslových obcích,
v dílnách a v závodech a dokonce i na ulicích
prudce roztáčí kolo dělnického
odporu proti dnešnímu vládnímu režimu,
pak nechť je to vládě výstrahou, nechť
je jí to výstražným znamením,
že přepjala luk, že překročila
mez trpělivosti a že se ocitla na scestí, nebezpečném
obyvatelstvu i republice. (Tak jest!) My jsme po těžkém
boji s bolševismem bezelstně a upřímně
přijali demokratickou metodu politiky, nedovolíme
však, aby ji majetkové strany falšovaly.
Paní a pánové! Ve sněmovně
i venku obíhají zprávy, že někteří
činitelé v tomto státě stojí
o to, aby v 10., jubilejním roce republiky, vytvořena
byla t. zv. veliká koalice ze všech důležitých
stran a stavů v tomto státě. Dovolte mi,
abych tu s naprostou určitostí prohlásil,
že sociální demokracie nepomýšlí
na žádné nové vládní kombinace.
Nalézáme se uprostřed zápasu s dnešní
vládou a s dnešním režimem a tento zápas
chceme vybojovati do posledních konsekvencí. (Posl.
Tomášek: A také vybojujeme! - Posl.
Sedorjak: Ale na ulici, ne v parlamentě!) Pánové,
jako nejsme s to pokloniti se před modlou buržoasní
majority, tak nejsme také s to pokloniti se před
modlou bolševické demonstrace. Dosavadní politika
vlády položila mezi nás, zástupce proletářské
třídy, a zástupce majetkových stran
řadu těžkých překážek.
Ale nejen překážek. Můžeme ukázati
na legislativní činy vládní majority,
které jsme již prohlásili za nepřekročitelnou
propast. Možnost budoucí spolupráce mezi zástupci
sociálně-demokratické strany a stranami dnešní
majority visí na vlásku. Vlásek ten se jmenuje
novela k zákonu o sociálním pojištění.
Té chvíle, kdy tato ničemná novela
stane se zákonem, té chvíle bude vlásek
přetržen. (Výborně! - Potlesk.)
Nikdy, paní a pánové, pravím,
nikdy se mravně nepodrobíme tomuto zákonu!
(Tak jest! - Potlesk.) Totéž jsme již
prohlásili o některých ustanoveních
zákona o reformě veřejné správy.
Nechť nikdo ve státě nepočítá
s tím, že bez nápravy křivd -
a já neváhám říci, bez nápravy
násilí, jež je nebo bude v těchto zákonech
obsaženo - budeme s původci této politiky kooperovati.
(Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Loni řekl pan min. předseda Švehla ve
své nástupní řeči, když
nám představoval svou vládu, že je státu
prospěšno, bude-li míti možnost dvou majorit,
jež by se mohly střídati. Tuto možnost
druhé majority vládní koalice celou svou
dosavadní politikou napolo zmařila a půjde-li
po nastoupené cestě ještě o jeden jediný
krok kupředu, zmaří ji docela. (Tak jest!
Potlesk.)
Vláda celou svou politikou rozděluje obyvatelstvo
na dva nepřátelské tábory, mezi nimiž,
půjde-li tento kurs ještě dále, nebude
vůbec žádná dohoda již možná.
Nedávno jsem navštívil v průvodu svého
přítele dr Meissnera sjezd německé
soc. demokracie v Rakousku. Tam jsme shlédli vlastníma
očima, jak těžký a téměř
nemožný je život ve státě, v němž
vládní kurs to dotáhl tak daleko, že
občanstvo stojí proti sobě ve dvou táborech,
a - myslím to doslovně - s puškami v rukách,
s puškami na ostro nabitými. Já ovšem
myslím, že každé varovné slovo
narazí na hluché uši možná i na
posměch, přes to se však nerozpakuji toto varovné
slovo promluviti. Pánové, nežeňte věci
na ostří nože. Pamatujte, že v tomto státě
nežijí jen boháči, nýbrž
také lidé chudí, pamatujte, že v tomto
státě nežijí jen sedláci a průmyslníci,
nýbrž také dělníci. Váš
boj proti socialismu a dělnické třídě
je marný.
Socialismus nežije z milosti žádné vlády,
nežije z milosti žádné vládní
koalice. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Přes neblahé poměry v dělnickém
politickém táboře zůstává
pracující třída nejdůležitějším
faktorem ve výrobním procesu a v konsumu. Nikdo
neshladí se světa fakt, že v tomto státě
žijí 3 miliony dělníků se svými
rodinami. I když dělnická třída
je v oposici, je vláda státu povinna, aby dbala
jejích zájmů a neporušovala jich jednostrannými
třídními akty.
Zmatky v dělnickém táboře jsou ostatně
krok za krokem překonávány. Tvoří
se zvolna sice, ale bezpečně nová formace
socialistických a pokrokových sil. Jsou do ní
vítáni všichni, kdož se hlásí
ke státu, k zásadám socialismu a demokracie.
Strana soc. demokratická spatřuje svůj nejbližší
úkol v tom, aby přispěla k novému
sešikování dělnické třídy,
dělnických řad a aby porazila tuto vládu,
jejíž režim je neblahý pro lid i stát.
Buržoasie volá a touží po vládě
silné ruky. Touha po silné ruce jest u ní
tak mocná, že vedena jí, je schopna a ochotna
běžeti za každým dobrodruhem, byť
to byl i hlupák, jen když má jenerálskou
uniformu a umí se uhoditi na šavli. (Potlesk čsl.
soc. demokratických poslanců.)
Také my, paní a pánové, jsme přáteli
silné ruky. Je to ruka, která řídí
stroje, kope uhlí, oře půdu, udržuje
výrobu a dopravu a tím i celý život
všech. Přijde chvíle, kdy tato silná
ruka spojena se silným rozumem ujme se spoluvlády
v tomto státě a bude říditi státní
stroj směrem k lepší a dokonalejší
svobodě, lepší a dokonalejší spravedlnosti,
k lepšímu a šťastnějšímu
životu všech, kteří svou prací
vytvářejí a stále obnovují
blahobyt společnosti. (Výborně! -
Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Paní a pánové! Mám čest oznámiti
panu min. předsedovi, jeho vládě, celé
vládní koalici, že jejich politiku pokládáme
za neblahou, za nešťastnou pro lid i stát a že
ji budeme i nadále potírati všemi prostředky,
jež odpovídají právnímu cítění
lidu a jež se srovnávají s naší
ctí a s naším demokratickým a socialistickým
smýšlením. (Potlesk čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Stenzl. Dávám mu slovo.
Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno!
Přihlásil-li jsem se ke slovu jakožto zástupce
německé strany, na niž lze pohlížeti
pouze jako na skupinu podporující nynější
vládní většinu, stalo se tak pouze,
abych za jedno znázornil naše stanovisko k předloženému
státnímu rozpočtu, dále však
abych podrobil některé oddíly rozpočtu
věcné kritice.
Na rozpočet pro rok 1928, o němž se jedná,
lze pohlížeti jakožto na dílo pana finančního
ministra dr Engliše, který mluvil ve svém
výkladu o aktivním a stabilisovaném státním
rozpočtu. Jsem přesvědčen, že
pan ministr financí má skutečně vážný
úmysl a stálou snahu postaviti národní
hospodářství tohoto státu na zdravý
podklad, což zajisté lze dosíci stabilisací
státního rozpočtu.
Tento dobrý úmysl dojde a musí bezpochyby
dojíti uznání všech národů
tohoto státu a skutečný počátek
stabilisace může přinésti pouze výhody
pro všeobecný finanční a hospodářský
stav. Tento dobrý úmysl jest ovlivňován,
a nikoliv bezpodstatně, skutečností, že
závěrečný účet vyúčtovaný
po uplynutí rozpočtového roku vykazuje obyčejně
podstatně jiný obraz, nežli původní
preliminář, jak lze na příklad zpozorovati
při závěrečném účtu,
předloženém sněmovně za rok 1926.
Není tudíž vyloučena možnost i
při rozpočtu pro r. 1928, že obdobně
jako v r. 1926, v němž preliminované příjmy
a výdaje státu byly dalece překročeny,
rozpočtené obnosy budou ještě zvýšeny.
V účetní závěrce 1926 vidíme,
že příjmy, jež se skládají
hlavně z daní, dávek, poplatků atd.,
byly překročeny částkou skoro 3-4
miliardy a také stránka výdajů vykazuje
zvýšené vydání o 1-4 miliardy.
Tím se vlastně dosáhlo skoro 2 miliard přebytku
a dalo by se právem předpokládati, že
toto příjmové plus nebude působiti
nevýhodně na rozpočty let 1927 a 1928. Rokem
1926 nastalá výhodná situace státních
financí měla by se vlastně projeviti v rozpočtu
pro rok 1928 tím způsobem, že daně a
dávky, občanem splatné, měly by býti
značně sníženy. Že tomu tak není
při mnohých příjmových položkách
státního rozpočtu, jest dokázáno
vykázanými obnosy.
V souvislosti se státním rozpočtem pro rok
1928 jest též v letošním roce usnesený
zákon o reformě přímých daní.
Veškeré daně platící obyvatelstvo
očekává od tohoto daňového
zákona všeobecné snížení
daní. S tímto přesvědčením
pomáhali jsme kdysi tvořiti tento zákon.
Zákon o daňové reformě, který
přinesl právě malým poplatníkům
značné ulehčení, zůstal by
pro veškeré poplatníky bez významu,
kdyby nebyl současně vytvořen zákon
o finančním hospodaření samosprávných
svazků, čímž bylo vysloveno omezení
přirážkových procent. Připouštím,
že tento zákon někdy značně omezuje
finanční hospodářství leckteré
obce, připomínám však, že tento
zákon jest podle mého názoru pouze povahy
přechodné a moje strana bude první, která
dříve neb později bude souhlasiti se zrušením
nebo zmírněním jeho omezujících
ustanovení. Zatím budou as některé
obce nuceny zavésti následkem omezení přirážek
nové, snad nepopulární dávky. I když
strana nemůže příliš sympatisovati
s těmito opatřeními samosprávných
svazků, byli přece její zástupci nuceni
neodepříti souhlasu zákonu, poněvadž
živnost a obchod, jakož i vůbec přirážky
platící poplatníci nemohli nadále
nésti někdy velice vysoké přirážky.
Není zajisté veškeré veřejnosti
neznámo, že přílišným zatížením
přímými a nepřímými
daněmi, obzvláště pak příliš
vysokými obecními přirážkami
obchod, živnosti a průmysl byly ohroženy ve své
existenci, ba dokonce mnohdy přivedeny na mizinu. Samosprávné
svazky, které rozvrhly své rozpočty na základě
neodůvodněných a příliš
vysokých daňových podkladů, musely
se namnoze zříci příjmů z přirážek,
ježto daně nebyly vůbec nebo velice ztěžka
placeny. Tím se staly také rozpočty obcí
ilusorními, poněvadž nebylo zde oněch
příjmů, s nimiž bylo počítáno
v rozpočtu. Celého vydobytí daňových
nedoplatků, dosahujících ohromné výše
i s přirážkami nebude asi možno nikdy
dosíci a tak nedostane i většina samosprávných
svazků přirážek, příslušejících
jim na základě dřívější
vysoké daňové základny. Není
snad nutno poukazovati zvláště na to, jak různá
výše poplatků v různých obcích
působila na obchod, živnosti a průmysl. Tím
byla předně nevýhodně ovlivněna
možnost soutěže, zejména v podnicích
a závodech, jež měly dodávky do ciziny.
Další následek nestejných přirážek
byl, že z nezbytně nutné reelní soutěže
stala se špinavá konkurence, jež jednak podporovala
hospodářský úpadek obchodního
a živnostenského stavu a za druhé působila
i ke škodě spotřebitele. Ve výkladu
pana ministra financí se poukazuje na to, že výdaje
pro samosprávné svazky stouply v roku 1927 proti
roku 1926 o 1-3 miliardy. Toto zvýšení lze
vysvětliti tím, že obce, jež měly
pouze ještě v roce 1927 možnost volně
stanoviti výši přirážek, zamýšlely
provésti ještě veškeré nezbytně
nutné investice, což na delší dobu již
nebude možno, až nabude účinnosti nový
finanční zákon.
Mluvil-li pan ministr financí o nutnosti spoření
u samosprávných svazků, tedy platí
toto v téže a snad ještě zvýšené
míře pro veškerou státní správu.
Právě ona má povinnost dobrým příkladem
ukazovati cestu, která vede k povznesení a posile,
jakož i ozdravění veškerého národního
hospodářství.
Obracím-li se nyní krátce k některým
kapitolám státního rozpočtu, chci
poukázati především na státní
podniky. Musí se konstatovati se zvláštním
zadostiučiněním, že se již před
rokem přistoupilo k tomu, postaviti všechny státní
podniky na komerční, t. j. obchodní podklad.
Celkový čistý výnos státních
podniků činí 1.302,494.406 Kč. Odečte-li
se čistý výnos tabákové režie
částkou 1.051,309.068 Kč, zbývá
bez této výnosné položky tabákového
monopolu peníz 251,185.338 Kč. Ze státní
pokladny dává se státním drahám
140 milionů Kč pro investiční účely,
zbývá tedy de facto ze státních podniků
čistý výtěžek v částce
111,185.338 Kč. Postaví-li se proti tomuto výtěžku
opětné zápůjčky ve výši
314,744.230 Kč, připočte-li se dále
obnos poukázaný ze státní pokladny
pro úředníky, resp. pro pense, tedy vidíme,
že vlastně všechny státní podniky,
vyjma tabákovou režii, jsou úplně pasivní.
Státní podniky měly by si vlastně
vydělati samy všechny investiční výlohy,
amortisaci a zúročení na těchto podnicích
váznoucích dluhů, jakož i veškerou
režii, tak jak tomu jest v soukromých podnicích.
Nesmí se nikdy pohlížeti na státní
podniky s hlediska politického, tím méně
se stanoviska stranicky politického, neb dokonce pohlížeti
na ně, jakožto na zaopatřovací ústavy
pro určité vrstvy obyvatelstva.
Bylo-li v poslední době o otázce propachtování
státních železnic v tisku nadhozené
řečeno panem ministrem železnic, že nelze
přec hoditi nabídky na propachtování
drah bez povšimnutí do koše, tedy je to zcela
odůvodněné. Vše to, o čem jsem
se zmínil, jest důvodem k přemýšlení
a musí býti úkolem vlády sledovati
příčiny, které působí
nevýnosnost těchto podniků, a bude nutno
hledati cesty a prostředky, aby se odstranily všechny
tyto vady, jež vedou k neodůvodněnému
zatížení poplatníka. (Výkřiky
posl. Grünznera.)
Mluvil-li jsem o zvláštním výtěžku
tabákové režie, lze podotknouti, že kuřivo
vlastně není nezbytně nutnou denní
potřebou a nelze tudíž zajisté proti
takovémuto výtěžku ničeho namítati,
poněvadž tím vzniká úleva pro
veškeré poplatníky tohoto státu. Poukazuje
na vývody pana ministra financí v jeho exposé
stran nadměrného přepychu obyvatelstva, chtěl
bych podotknouti, že dnešní doba těžkých
výdělkových možností vyžaduje
zajisté téměř ve všech vrstvách
obecenstva velké šetrnosti, přes to však
vynakládají některé vrstvy obecenstva
příliš na přepych a míním
tudíž, že by zde měla býti státem
vybírána přiměřená daň.
Nelze připustiti na jedné straně přepych
a zábavu v největším nadbytku, kdežto
na druhé straně nouze a bída vchází
do domu občana. Obzvláště zde mohla
by se dáti některým obcím možnost
vytvořiti si zvláštní zdroj příjmů
ve formě přiměřených obecních
dávek.
Obraceje se nyní k ministerstvu obchodu jakožto instituci
pro obchod, živnosti a průmysl nadmíru důležité,
kladu obzvláštní důraz na to, že
toto ministerstvo má největší význam
pro veškeré národní hospodářství
a bylo by zajisté nutno poukázati mu větší
částky. I když položka podporování
živností byla proti loňskému roku poněkud
zvýšena, není to zdaleka to, co by vlastně
se zřetelem na výkony obchodu a živností
ke státu mělo býti. Právě nyní,
v době nejtěžšího hospodářského
boje, jest nezbytně nutno pomáhati a podporovati
tuto instituci, pro veškeré národní
hospodářství nadmíru důležitou.
Tato velice nutná podpora pro živnosti a obchod přinesla
by zajisté státu žádoucí výsledky.
V souvislosti s tím musím ihned opět opakovati,
že pokračovací školství pro obchod
a živnosti patřilo by vlastně do oboru ministerstva
obchodu, ježto právě toto ministerstvo mohlo
by nejlépe posuzovati otázky tohoto školství.
Dnešní systém škol pokračovacích
dalece neodpovídá našim oprávněným
přáním a požadavkům a musíme
jakožto zástupci německého stavu živnostenského
a obchodního vynaložiti veškeré své
síly, aby konečně teoretické a odborné
vzdělání pro náš obchodní
a živnostenský dorost bylo vytvořeno. Dnešní
doba nevyžaduje pouze vzdělání praktického,
nýbrž i odborně vědeckého, jež
jest důležité nejen v zájmu zachování
existencí v živnostech a obchodu, ale i ve zvláštním
zájmu státu. Dalším požadavkem
německého stavu živnostenského a obchodního,
a to jest nutno opakovati, jest, aby se co nejdříve
počalo se zrušením ministerstva pro zásobování.
Pouze volným obchodem a nikoliv jako v době státního
hospodaření, jest možno ovlivňovati
stanovení cen zboží, ježto tato otázka
upravuje se pouze poptávkou a nabídkou tak, jak
již konkurenční boj samotný mezi jednotlivými
výrobními skupinami působí na nejzazší
zlevnění zboží. Dále jest nutno
vším důrazem a zvlášť ostře
klásti požadavek, aby byly konečně odstraněny
lichevní komise, jež jsou zbytečným
a zároveň i neužitečným zatížením
státních financí.
Ministerstvo pro soc. péči, jež má vznešený
úkol chrániti nemocného, invalidního
a pomoci potřebného člověka, nevykonává
přes velký náklad okrouhle 865 milionů
to, co by bylo v zájmu sociálně slabých
vrstev. Jest zajisté krásným název
"Sociální péče", avšak
jak to vlastně vypadá v praksi? Stavbou paláců
zajisté neplní se účel, jemuž
tato instituce má sloužiti. Neslyšet dosud volání
po novelisaci resp. zlepšení zákona pro válečné
invalidy a je nutno požadovati, aby sněmovně
byl předložen patřičný návrh.
Řešení této otázky musí
býti spravedlivé a jest úkolem státu
resp. celé společnosti zajistiti těmto nejchudším
z chudých, invalidům, člověka důstojný
život. Není důstojno kulturního národa
nechá-li své invalidy obcházeti žebrotou
o almužny. Zde je sociální péče
na místě a žádný rozumný
občan státu nemůže říci,
že se nemá poskytnouti těmto politováníhodným
lidem, jež se stali bez vlastní viny mrzáky,
přiměřené pomoci. (Výkřiky
posl. Pohla.) Netřeba ovšem zapírati, že
se strany státu bylo již vykonáno leccos, aby
zde bylo pomoženo, ale jest nutno usilovati dále,
aby tato trapná záležitost byla spravedlivě
vyřešena.
Musím však dnes i s tohoto místa poukázati
na resoluci usnesenou loňského roku stran zrušení
vrácení již vyplacených invalidních
rent, které u těchto malých lidí někdy
dosahují až 4000 Kč, a musím vyzvati
ministerstvo sociální péče, aby vyhovělo
tomuto požadavku. V této resoluci se praví,
že při ročním příjmu až
do 13.000 Kč vrácení již přijatých
invalidních rent nemá se díti. Daňové
předpisy těchto lidí obyčejně
ještě nejsou právoplatny a ministerstvo sociální
péče resp. jemu podřízené úřady
doléhají již na válečné
poškozence a žádají vrácení
rent. Žádám tudíž jménem
své strany, aby parlamentem usnesené resoluci, jež
došla již tehdy souhlasu pana ministra Šrámka,
bylo plně vyhověno, a žádám současně
od ministra sociální péče neb od hlavního
zpravodaje jasnou, jednomyslnou odpověď, zdali přijaté
resoluce v budoucnu budou respektovány.
Ministerstvo pro nár. osvětu jest zajisté
pro každý národ nejpovolanějším
místem, jež se má co nejvíce vynasnažiti,
aby se staralo o výchovu dorůstající
mládeže. K tomuto účelu vynaložené
prostředky ukáží se v budoucnu zajisté
jakožto produktivní výdaj a nemohu tudíž
pochopiti slov pana ministra financí v jeho výkladu,
jež poukazují na jakási obmezení nákladu
na všeobecné školství. Zvláštní
kapitolou jest na každý způsob položka
výdajů ministerstva školství pro menšinové
školy. Účetní závěrka
za rok 1926 vykazuje u českých menšinových
škol 8 6 milionů věcných výdajů
a 7 milionů výdajů osobních. Zde jest
ovšem politování hodno, že z těch
mnohých vynaložených milionů téměř
ničeho nebylo použito pro zřízení
německých menšinových škol, které
by, jak lze dokázati, měly mnohem větší
počet dětí nežli české
menšinové školy. Zní to neuvěřitelně,
že ještě v poslední době byly založeny
české menšinové školy s jedním
až třemi dětmi a že byly zdaleka, z jiných
českých obcí, kde jsou české
školy, přivedeny české děti k
doplňování těchto menšinových
škol. Ba činí se dokonce stále ještě
pokus nátlakem počešťovacích spolků
ovlivňovati rodiče německých dětí
v tom směru, aby děti posílali do českých
menšinových škol. Není to zločinem
na dětech kulturního národa, když jsou
nuceny do školy, jejímuž jazyku nerozumějí?
Může český národ jakožto
národ kulturní klásti takovýto požadavek
nebo dokonce vykonávati nátlak? Pan ministerský
předseda jakož i pan ministr školství
nynější českoněmecké vládní
většiny prohlásili již ve svých
výkladech, že nepovažují opatření,
jež vedou k potlačování Němců,
za dobrá, a bude tudíž úkolem nynější
vlády, aby bylo konečně energicky zastaveno
nucené vyškolování německých
dětí neoprávněnými živly
a stále ještě trvající, tichá
vedlejší vláda. To by byl zajisté prvý
krok, jenž by uskutečnil upřímnou a
vzájemnou důvěru podpořenou spoluprací
obou těchto kulturních národů.
V letošním státním rozpočtu jest
opět rozvrženo 71.5 milionů proti 61 milionům
loňského roku pro menšinové školy,
což se rovná opětnému zvýšení
nákladu na menšinové školy. Zde je nutno
nadhoditi otázku, zdali skutečně jsou ještě
obvody, kde nutnost vyžaduje zřizování
českých menšinových škol. Tato
otázka musí býti zajisté zodpověděna
záporně.
Vzhledem k účasti Němců na vládě
dalo by se souditi s jakousi jistotou, že konečně
těm četným německým dětem
v českém území zařazením
milionového nákladu pro menšinové školy
do státního rozpočtu poskytne se také
možnost osvojiti si ve svém mateřském
jazyku nezbytně nutné vědomosti. Škola
není pouze klenotem každého kulturního
národa, nýbrž i nejsvětějším
statkem národa pro výchovu mládeže.
Přes svoji účast na vládní
většině setrváme na požadavku školské
samosprávy, jejž vznesl německý národ,
a budeme všemi svými silami naléhati na jeho
co možno brzké splnění. Slova "Národní
školská samospráva" nesmí se pro
každý národ tohoto státu pouze vyslovovati
nebo psáti jako pouhá slova, nýbrž musí
se státi činem.
V kapitole "Finanční ministerstvo" lze
konstatovati potěšitelnou skutečnost, jež
nám přivádí snížení
výdělkové daně o okrouhle 40 milionů
a daně z příjmů asi o 80 milionů.
Je jisto, že nový daňový zákon
přinese skutečně ulehčení poplatníkům
vůbec. Prohlédneme-li blíže částku
7 5 miliard, která má býti získána
daněmi, dávkami a poplatky od poplatníků,
seznáme, že jest to na počet obyvatelstva okrouhle
14 milionů nepřiměřeně vysoká
položka. Z těchto příjmů vydržuje
se vlastně celé státní hospodářství
a musí je platiti veškeří občané
státu. Je zřejmo, že se tím národní
hospodářství obzvláště
zatěžuje, že však takovýmto zatížením
jest konkurence proti cizině značně ztížena,
o tom není pochyby. Předepsaná daň
z obratu činila r. 1924 1.7 miliard, r. 1925 1 6 miliard.
Zaplacení stoupá z 1 5 miliard r. 1924 na téměř
1 9 miliard r. 1926. Podle předloženého nám
rozpočtu na r. 1928 jsou příjmy z daně
z obratu stanoveny skoro 2 miliardami. Toto stoupání
příjmů z daně z obratu zdá
se poněkud neuvěřitelné, jelikož
zavedlo se během posledních let paušalování
těchto daní u značného množství
druhů zboží, což by vlastně po
mém soudu mělo míti za následek zmenšení
příjmů z této daně. Odůvodnění
vzrůstu této daně měl by pan ministr
financí vysvětliti co nejdůkladněji,
aby pochybnosti, jež jsem před lety uvedl, nenalezly
zde svého potvrzení. V minulém roce byla
přijata jak ve výboru, tak v plenu sněmovny
moje resoluce na prodloužení zákona o dani
z obratu, která pamatuje na to, aby malým živnostníkům
a obchodníkům úřad daně vyměřující
povolil roční paušál. Tato paušalisace
všeobecné výdělkové daně
byla v Rakousku jak pro státní finance, tak pro
poplatníky velice výhodná. Stejně
přikročuje nyní Rakousko k paušalování
všeobecné výdělkové daně.
Žádám tudíž pana ministra financí,
aby tuto přijatou resoluci uvedl pro příští
léta v čin a aby rozkázal úřadům
daně vyměřujícím, aby na požádání
poplatníků provedly vyměření
daní na základě této resoluce. Bude
to nejenom ulehčení v administrativě daně
vyměřujících úřadů,
nýbrž i ulehčení pro malé řemeslníky
a obchodníky, kteří jsou vedle těžké
manuelní práce ještě zatěžováni
písemnými pracemi pro státní účty.
Nemohu dnes mlčky minouti vyhlášku ministerstva
financí, která vyšla letos dne 7. srpna a na
jejímž základě byl stanoven paušál
daně z obratu na mouku a mlýnské výrobky
dvěma procenty. Paušalování daně
z obratu všech druhů zboží má se
provésti po mém soudu pokud možno u výrobce
a nikoliv u mezivýroby, jak tomu jest v tomto případě.
Zatížení, které malým a prostředním
mlýnům vzniká touto vyhláškou,
jest v každém směru velké a jsem přesvědčen,
že vyhlášce odpovídající
vedení předepsaných zápisů
jest zcela vyloučeno a že, aniž by dotčený
mlynář neměl ni nejmenšího úmyslu
daně zatajovati, povede k nespravedlivému potrestání.
Nelze žádati od malého živnostníka,
jakým jest v tomto případě malý
mlynář, který nemusí býti protokolován,
a není to žádným zákonným
ustanovením odůvodněno, aby vedl knihy. Odborné
organisace mlynářů zakročily na základě
vydání této vyhlášky o její
změnu u ministerstva financí a očekávám,
že se v tomto případě projeví
ochota vyhověti jim. Prohlašuji, že jistého
odvedení zákonem předepsaných a splatných
dani nedosáhne se přísnou kontrolou a donucovacími
prostředky, nýbrž, řekl jsem již
častěji jak, vzájemnou důvěrou
úřadů vyměřujících
daně k poplatníkům a naopak.