Jako červená nit táhne se v exposé
p. ministra financí a také v důvodové
zprávě rozpočtového výboru
opakování stížností na nadprůměrné
zatížení naší samosprávy.
Z fakta, že obecní rozpočet vzrostl letošního
roku o jednu miliardu, dovozuje p. zpravodaj, jak bylo nutné,
aby byl uskutečněn zákon č. 77 z roku
letošního o nové úpravě finančního
hospodářství svazků územní
samosprávy. Je zajímavé, že nechce připustiti,
že to byl právě tento zákon č.
77 z roku letošního, který dal podnět
ke stoupnutí nákladů obecních a že
se to stalo v důsledku mezery v zákoně a
také v důsledku znění zákona.
Odst. 5 §u 1 tohoto zákona zní: "Nestačí-li
úhrada ani k úplné úhradě úroků
a splátek ze zápůjček, uzavřených
obcí do dne platnosti zákona, buďtež vybírány
přirážky nad sazby stanovené v odst.
1 až do sazby 300%."
Obce, které předvídaly, že zákon
č. 77 zabrzdí jejich hospodářství,
použily této výhrady zákona a uzavřely
narychlo půjčky, kterými účinky
zákona předem reparovaly. Zákon č.
77 nezamezil tedy stoupnutí výdajů obecních,
on je přímo vyvolal. Dnes již vidíme,
že tento zákon svého účelu nedosáhl.
Jediný výsledek jeho bude podlomení financí
samosprávy. Nároky na přídělový
fond budou z valné části zamítány,
ať již pro důvody formální nebo
pro nedostatek finančních prostředků,
a tak konec konců, vážená sněmovno,
nezbude vládě nic jiného, než aby tento
zákon, proti kterému jsme byli v oposici, novelisovala.
Důležitým problémem rozpočtovým
je podle výkladu pana ministra financí úhrada
osobního nákladu na učitelstvo. Pan ministr
financí hledá nositele toho nákladu a chce
provésti repartici mezi obce, okresy, zemi a stát.
Obce jsou nabádány k úhradě části
osobního nákladu, aby zavedly, vlastně znovuzavedly
školní plat, který byl zrušen již
za Rakouska. Bylo správně poukázáno
v rozpočtovém výboru na to, že školní
plat by měl výnos minimální. Praktický
výsledek znovuzavedení školního platu
bude se rovnati skoro nule. Za to důsledky - a to značné
- budou právě po stránce kulturní.
Opakuji to, co jsem řekl v debatě v rozpočtovém
výboru. Otázka, kdo je nositelem osobního
nákladu na učitelstvo, je již platným
zákonem rozřešena. Je to § 35 zákona
č. 292 z r. 1920, kde se výslovně mluví
v 2. odstavci o tom, že věcné náklady
na školství obecné nesou obce a náklady
ostatní, zejména veškeré náklady
osobní, nese stát.
Tomu tak fakticky také je, neboť stát až
dosud hradil - třeba jenom zálohami osobní
náklady na učitelstvo. Jestliže se stávají,
jak pan ministr financí ve svém exposé prohlásil,
osobní platy učitelské a jejich úhrada
finančním problémem státu, pak mám
apel na finanční správu, aby z důvodů
finančních učinila přítrž
vydržování několika druhů škol,
zejména konfesionelních, v jedné obci. Nechť
se zavede jednotná škola národní s učitelstvem
státem vydržovaným. Je-li něco finančním
problémem, a netoliko finančním, nýbrž
také kulturním a státním problémem,
pak je to otázka jednotné, nikomu jinému
než státu podřízené národní
školy. (Výborně!)
Při projednávání rozpočtu stala
se akutní také otázka platového zákona.
Není snad kategorie státně-zaměstnanecké,
která by byla spokojena se systemisací. Nelze nepochopiti,
proč se nesystemisuje takový počet míst,
jaký odpovídá normální potřebě.
Po restrikci rovná se normální potřeba
počtu ponechaných a plně zaměstnaných
státních zaměstnanců. Proč
se tedy podle toho státní správa nezachová,
proč se nesystemisuje místo pro každého?
Vítáme, že pan předseda vlády
připustil možnost revise systemisace, a je zajímavé
konstatovati, že při projednávání
této otázky ve výboru ani jeden člen
vlády nebyl spokojen se systemisací tak, jak byla
provedena. Nezbývá tedy nic jiného, než
z toho vyvoditi docela jasné důsledky, než
provésti slíbenou revisi systemisace. Čím
dříve se tak stane, tím lépe. Podle
mého názoru teplejší poměr státní
správy k jejím zaměstnancům, poměr
upřímnosti a otevřenosti stává
se nejen otázkou politickou, nýbrž vyrůstá
nám přímo na důležitou akutní
otázku státní.
Nyní budiž mi dovoleno, abych pronesl několik
kritických poznámek k politice vládní.
K politice zahraniční, která důsledně
sleduje politiku míru, zaujímáme stanovisko
kladné. Trváme na nedotknutelnosti mírových
smluv a na integritě našeho státu. A v tomto
našem rozhodnutí nezviklají nás žádné
námitky, žádné postranní taktické
cesty, které právě můj předřečník
zde volil. Vidíme ve Svazu Národů instituci,
jež jest schopna dáti světu mezinárodní
právní řád, právní řád,
který umožňuje řešení mezinárodních
sporů cestou smírnou, cestou právní
a nikoli násilím. Vidíme ve snahách
po uskutečnění ženevského protokolu
novou etapu ve vývoji lidstva a věříme,
že lidstvo přes veškeré překážky"
které se staví v cestu, tuto cestu také nastoupí.
Ale do doby, než mezinárodně bude zaručen
mír, bezpečnost a klid našeho státu
proti nepříteli vnějšímu Svazem
Národů, uznáváme nutnost národní
obrany a proto neodmítáme republice nákladů
na naši obranu proti vnějšímu nepříteli.
(Výborně!)
V politice vnitřní jsme vedeni snahou, abychom dělali
oposici věcnou. Svým postupem v parlamentě
zůstali jsme věrni této taktice. Pro předlohy
potřebné, pro předlohy lidu prospěšné
hlasovali jsme a hlasujeme i jako oposice. Proti předlohám
lidu škodlivým bránili jsme se a bráníme
důvody věcnými, ať již šlo
o zákony daňové, či o zákon
o financích obecní samosprávy, nebo o zákon
o reorganisaci politické správy, nebo o zákon
o zbavení volebního práva příslušníků
branné moci a četnictva, anebo zákony jiné.
My vidíme, vážená sněmovno, v
chystané novelisaci soc. pojištění snahy
o jeho zhoršení v neprospěch a ke škodě
pracujícího lidu. My jsme v tomto svém úsudku
podporováni odbornými posudky znalců v oboru
sociálního pojištění, které
několikráte byly již publikovány.
Pan ministr soc. péče odmítal výtku,
která mu byla učiněna v rozpočtovém
výboru a která záležela v tom, že
slovo dané v koalici bylo porušeno, zejména
bylo poukazováno na řeč tehdejšího
zpravodaje rozpočtového výboru, nynějšího
ministra zemědělství p. dr Srdínko.
On dovozoval, že toto slovo porušeno nebylo, poněvadž
toto slovo platilo jenom po trvání dřívější
koalice, a jakmile se tato koalice změnila, rozpadla, tedy
závazek tehdy učiněný, slavnostní
sliby, dodržení slova tehdy učiněného
vlastně padá a že není třeba
tohoto slova dodržeti.
Vážená sněmovno! Toto stanovisko mně
připomíná historicky známé
pořekadlo, že "Slovo dané kacíři
nemusí se dodržeti". (Výborně!)
Ale takovými názory, vážená
sněmovno, sotva se upevní parlamentní tradice,
po které tolik se volá a kterou tolik také
zdůrazňoval nynější premier vlády.
My se postavíme na odpor všem zhoršovacím
snahám v oboru sociálního pojištění,
stejně tak, jako narazí na náš odpor
chystané předlohy, které by chtěly
reformovati naše školství tak, aby byl omezen
demokratický vliv občanstva a učitelstva
a aby byla omezena svoboda vyučovací, aby se to
stalo na úkor neodvislosti školy od zevních
vlivů, zejména vlivů církevních.
Naše oposice zaujímá stanovisko k určitým
konkrétním činům vlády a této
vládní většiny. Zmírní-li
se taktika nynější vládní většiny,
přestane-li vládní většina odbourávati,
co s námi budovala, pak také může se
změniti naše taktika. My jako strana drobného
pracujícího lidu považujeme za svoji povinnost
hájiti jeho hospodářské, kulturní
a sociální zájmy. (Výborně!)
Pan ministr financí prohlásil - a je to také
ve zprávě o jednání rozpočtového
výboru výslovně uvedeno, že když
odevzdával Národní banku československou
guvernéru dr Pospíšilovi, řekl mu: "Naše
koruna není ani ze zlata, ani ze stříbra,
ta je pouze z práce". (Výborně!)
Opírá-li se, vážená sněmovno,
základ naší měny o práci, pak
přiznáte, že v této práci vedle
zemědělců má rovný podíl
dělnictvo, zaměstnanectvo všeho druhu a také
živnostnictvo. (Výborně!)
Podle prohlášení pana ministra zemědělství
v rozpočtovém výboru zlepšila se životní
úroveň zemědělců. My to vítáme,
ale zdůrazňujeme, že jestliže zlepšila
se životní úroveň zemědělců,
pak vyžaduje spravedlnost, aby měla vláda pochopení
pro zlepšení životní míry dělnictva
a zaměstnanectva stejně jako malozemědělce
a drobného živnostníka.
Měl jsem příležitost dokázati
v rozpočtovém výboru citováním
zpráv Mezinárodního úřadu práce
k 1. dubnu 1927, že životní úroveň
našeho dělnictva je u nás podprůměrná.
My jsme snad třetí od konce při této
statistice podle výše životní úrovně.
Máme tedy právo žádati spravedlnost
pro pracující lid, a my svoji taktiku zařídíme
podle toho, jak se našemu volání vyjde vstříc.
Vzestup cen tuto životní míru už tak podprůměrnou
ještě více stlačuje.
Vážená sněmovno, strana, kterou mám
čest zastupovati, vyšla z obecních voleb posílena.
Je to důkaz, že voličstvo naši politiku
schvaluje. V těchto dnech podnikají se nerozumné
útoky proti straně, při čemž
se využívá známého procesu o
válečných půjčkách.
Odmítáme tyto útoky proti straně přednášené
se vší rozhodností. Vážená
sněmovno, je příliš lehkomyslné,
jestliže se hází obvinění podvodníků
na hlavu lidem, o kterých soud nevynesl dosud právoplatného
rozsudku. Je to však tím lehkomyslnější
a nemorálnější, jestliže se obviňuje
strana, která svým brněnským sjezdem
dokázala, že nezdravé zjevy z minulosti likviduje
a že je chce likvidovati. (Výborně!) Více
než 600.000 občanů a občanek, stoupenců
naší strany, kteří lnou k tomuto státu,
kteří pracují pro jeho hospodářskou
konsolidaci, si nezaslouží, aby se po nich házelo
blátem. Ti drobní lidé, oddaní republice,
demokracii, pokroku, oddaní socialismu, se nedají
zviklati. To jsou marné snahy všech našich nepřátel.
Ti lidé pracovali, trpěli a umírali pro republiku,
ti lidé budou pracovati dále a vynutí si
svým vlivem, svojí vahou politickou, aby naše
vnitřní politika zanechala nerozumných reakčních
sklonů a aby se vrátila na jedině správnou
cestu demokracie, pokroku,a sociální spravedlnosti.
(Výborně! - Potlesk čsl. nár.
socialistických poslanců.)
Vážená sněmovno, ti, kdož pracovali
klidně v koalici po více než 7 let, ti, kteří
pracují stále positivně v samosprávě,
dokázali, že mají pochopení pro dobro
státu. Je otázka státnické prozíravosti,
aby na prahu desátého výročí
obnovené naší svobody, ke které právě
ten drobný člověk tak znamenitým procentem
přispěl, bylo toto pochopeno a po zásluze
zhodnoceno. (Výborně! - Potlesk čsl.
nár. socialistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Viškovský. Dávám mu slovo.
Posl. dr Viškovský: Slavná sněmovno!
Končíme dílo r. 1927 rozpočtem a přípravami
pro rok 1928. Rok 1927 zůstane jistě trvale v paměti
obyvatelstva našeho státu jakožto mezník
a východisko nové éry nejen politické,
nýbrž zejména hospodářské.
Rok 1928 musí býti dědicem prací a
směrnic roku 1927, směrnic, které jsou udány
velikými pracemi zákonodárnými a hospodářskými,
mezi něž patří berní reforma,
reforma správy, tyto žulové pilíře
konsolidační stavby našeho státního
hospodářství, dále obchodní
politika, která tyto veliké akce ještě
vyvrcholila. Mizí ve státě našem a našem
hospodářství zejména labilnost, nejistota,
lze kalkulovati do budoucna, přichází chuť
a důvěra k podnikání a k budoucnosti.
Udržujeme nadále rovnováhu svého rozpočtu
a upevňujeme tuto rovnováhu dále. Rozpočet
udržuje svůj finanční číselný
rámec a uvnitř tohoto rámce zdokonalujeme
rozpočet jednak úsporami na jedné straně,
jednak zlepšováním tam, kde toho je potřebí.
Rozpočet nejen že zabezpečuje nutné
potřeby státní a hospodářské
potřeby obyvatelstva, nýbrž také ponechává
stále tempo pro pokrok v oborech jiných. Jdeme od
politické k hospodářské samostatnosti,
t. j. fundujeme samostatnost hospodářskou a jedna
bez druhé jistě není myslitelnou.
Neříkám, že jsme boháči
a že jsme již docílili všeho, čeho
jsme mohli docíliti. Nikdo není tak silný
a tak bohatý, aby nemohl býti silnějším
a bohatším. A proto musíme pokračovati
na této cestě houževnatě dále.
Nedáme se oslepiti a klamati prvními úspěchy.
Nejsme ani příliš skromnými, abychom
si nepřáli více. Víme, že chudne
ten, kdo hospodářsky neroste. Víme také,
že musíme zápasiti a hájiti své
hospodářské posice, ale víme též,
že jsme na dobré cestě, a nedáme se
s této cesty odvrátiti.
Je to cesta tvoření, spořivosti a pořádku,
která vnuká chuť k tvoření novému:
to jest pevná opora rozpočtu, ale též
naší nezávislosti. A bylo to silné gesto
našeho ministra financí, který v odpovědi
své k nekalým machinacím lorda Rothermera
nemusil užívati nějakých polemických
slov, nýbrž mohl prohlásiti, že naše
republika je již tak silná, že nepotřebuje
ciziny a jejích peněz. (Potlesk.) A toto
gesto bylo tou nejlepší a nejvrcholnější
odpovědí na všechny tyto nekalé machinace
se strany jistých osob ciziny. Nejsme již v zajetí
finančních kořistníků a nebudeme,
jestliže budeme sledovat politiku, kterou provádíme
dnes. Budeme-li jednou reflektovati na cizí kapitál,
pak budeme o něj vyjednávat jako rovný s
rovným a nebudeme o něj žebrat a přijímat
podmínky, které by nám byly diktovány.
(Výborně!) Nepotřebujeme tedy dávat
do zástavy věřitelům ať domácím,
ať cizím svou politickou samostatnost, jako činili
kdysi dobrodružní a lehkomyslní králové,
kteří dávali do zástavy své
koruny a svá léna.
Rok 1927 a jeho finanční zhodnocení, to jest
rozpočet, přináší jistě
velice málo chancí pro sněmovní oposici.
Rovnováha rozpočtu, pokles nezaměstnanosti,
silná aktivita obchodní bilance, všeobecné
zlevnění úrokové míry, uvolnění
peněžního trhu atd. - co může oposice
uváděti proti těmto argumentům fakt
a ne pouze argumentům slov? Chudoba, bída, nezaměstnanost,
drahota, vnitřní nepokoje, nepořádky
ve správě, to by byly argumenty, na které
však dnes nemůže se oposice ani v nejmenším
odvolávati. Poukazovalo se v debatách rozpočtových
ke dnešní konjunktuře a bylo poukazováno,
že prý tato konjunktura je pouhou náhodou,
že není zásluhou dnešního režimu,
ani vlády, že spadla vládě a většině
do klína jako náhlé štěstí,
že prý konjunktura dnešní je světovým
zjevem, na kterém zúčastňuje se také
naše republika. Velký omyl! Pohlédněte
kolem sebe: kde je v Evropě tato světová
konjunktura? Já ji nevidím a nemůže
ji vidět žádný odborník. Pohlédněte
do Německa. Tíseň na trhu peněžním,
tíseň a krise průmyslu, nezaměstnanost,
která snad v poslední době se menší,
Ale podívejte se do jiných států.
Kde je tato konjunktura? Ne, prosím. Žádná
náhoda! Nic nespadlo nám do klína, Vše
je důsledkem práce a systému. Musím
prohlásiti - a myslím, že je to zřejmo
a že je to logické, - že žádný
stát a žádný národ nestává
se náhodou šťastným a spokojeným,
nýbrž že štěstí a bohatství
národů může vždy býti jen
výsledkem tuhé práce, práce, ke které
my se přiznáváme. (Výborně!)
A my sklízíme nyní ne náhodou,
nýbrž následkem této práce první
ovoce této své konsolidační politiky.
Ukládali jsme si těžká břemena
od počátku republiky, ukládali jsme si velké
reservy. To velké pokání, o kterém
mluvil loňského roku Caillaux ve francouzské
sněmovně, to pokání jsme znali hned
na počátku republiky a proto dnes jsme tam, kam
právem jsme se musili dostati následkem těchto
obětí, následkem přiznání
se k solidní hospodářské politice.
Trpěli s námi jiní, nejen podnikatelé.
Prohlašuji, že trpěli s námi i zaměstnanci,
zejména veřejní, a trvalo řadu let,
než bylo možno zlepšiti jejich hospodářské
postavení. Ale zlepšiti toto hospodářské
postavení zase předpokládalo napřed
hospodářskou práci a to, že muselo býti
konsolidováno poplatnictvo výrobní, aby stát
měl takové prostředky, aby zaměstnanectvo
mohlo býti také lépe honorováno. A
to jsou stále ty vzájemné vztahy mezi sebou.
Zaměstnanectvo nemůže očekávati
zlepšení svých poměrů než
tehdy, jestliže tato politika bude stále důsledně
prováděna, jestliže bude podporován
hospodářský život a jestliže bude
také dána všem podnikatelům chuť
k práci a k dalšímu podnikání.
(Výborně!)
I když není splněn ideál francouzského
krále, který si přál, aby každý
občan měl každého dne ráno v
hrnci svoje kuře, tedy přece jen má u nás
každý, kdo se hlásí k práci,
svůj chléb a nikdo, kdo se přičiní,
nemusí tento chléb jísti suchý, (Výborně!
Potlesk.) Tedy netřeba, myslím, hlásíme-li
se k těmto zásadám, báti se u nás
budoucnosti. Napsal jsem to nedávno a opakuji to při
této příležitosti dnes: Jsme již
v situaci, že občan může jíti s
klidem spáti a může s důvěrou
vstávati ráno ke své práci a věnovati
se svému poslání. (Výborně!)
To je také praktický smysl dnešní
naší politiky, dnešního našeho režimu
a ne pouze ve smyslu materialistickém. Chci konstatovati,
že také nehmotné zájmy, morální,
kulturní a humánní jsou respektovány
ve státě, v naší správě
i v našem rozpočtu pro příští
rok.
Dovolte, abych promluvil nyní o některých
složkách státního hospodářství
a rozpočtu. O naší vnitřní správě
promluvil p, dr Patejdl a vyslovil některé
své obavy ve příčině okleštění
samosprávy, a to nejen pokud běží o
kompetenci, nýbrž i pokud běží
o finanční prostředky. O této věci
bylo velmi mnoho mluveno a já znovu chci konstatovati,
že smyslem zákonů o úpravě veřejné
správy bylo stanoviti řádnou racionelní
hranici mezi působností správy státní
a působností správy autonomní a neběželo
nám nikdy o to, okleštiti správu jednu anebo
druhou, zejména ne okleštiti samosprávu, poněvadž
samosprávu vysoce oceňujeme a přejeme si,
aby elementy zkušených občanů, které
jsou schopny říditi naše obce, okresy atd.,
byly i nadále využitkovány v našem státě
a aby vedle elementu byrokratického byl zde postaven také
praktický člověk a aby tyto elementy se navzájem
doplňovaly, ale nikoli, aby si navzájem překážely.
(Souhlas.) Tedy potřebovali jsme náležité
linie mezi těmito oběma stranami a tato linie také
zmíněnými zákony byla dána.
Pokud běží o otázku finančních
prostředků pro samosprávu, p. dr Patejdl
vidí tuto věc poněkud temně. Nechci
se s ním příti. Nechceme kategoricky tvrditi,
že co se dává samosprávě oním
limitem přirážek, je na věky dost. Nevíme
ani, jaké úkoly ještě budou přikázány
v budoucnosti samosprávě. Nikterak se nevymykáme,
abychom tyto prostředky dané samosprávě
přizpůsobili také příště
k potřebám a úkolům, které
samospráva bude museti převzíti a vykonávati.
Ale, prosím, zde se našla jistá mez kompromisní,
a to v důvěře, že je to mez, která
je těmto úkolům přiměřená,
ale na druhé straně přiměřená
také hospodářské nosnosti obyvatelstva.
(Výborně!) Ukáže-li se, že
tomu tak není, nic nám nepřekáží,
abychom nezměnili také této meze. Nejsme
těmi, kteří by na něčem trvali
autoritativně a tvrdohlavě, nýbrž jsme
vždy přístupni opravám. A to se nám
právě nejvíce vytýká, jakmile
sáhneme na př. k opravě zákona o sociálním
pojištění, řekne se, že jsme zpátečníky,
a okřikuje se, že se nesmí na ničem
opravovati, že to je kanon, že je to katechismus, na
kterém se nesmí ani slovíčko měniti.
Stále ještě je tu problém, kterým
se budeme museti zabývati, to je problém posílení
státní autority a autority státních
orgánů. Po převratu první starostí
bylo, odrakouštiti úřady. Avšak dříve,
než jsme je odrakouštili, zpolitisovali jsme je a učinili
odvislými od stran. Nejen že jsme zpolitisovali resorty,
nýbrž zpolitisovali jsme i sekce, zpolitisovali jsme
jednotlivé departementy, kanceláře atd.,
a ze sekcí a departementů staly se dokonce državy
politických stran, na které nesmělo se ani
sáhnouti. Nepodceňuji nikterak významu politických
stran ve státě demokratickém, a specielně
u nás. Avšak úředník musí
patřiti a musí sloužiti státu a celku.
(Výborně! Potlesk.) Pak tu bude pořádek
a autorita. Jestliže dříve povoláváni
byli úředníci a zaměstnanci podle
politického klíče a podle stranické
legitimace, tedy podle mého mínění
dnes přišla doba, kdy musí rozhodovati jen
schopnost a výkonnost. (Výborně! Potlesk.)
Úprava platů úřednictva byla jistě
velikou obětí, ale mám za to, že naprosto
nutnou nejen pro státní zaměstnanectvo, nýbrž
i pro stát sám, pro celou všeobecnost, aby
poměr mezi zaměstnanectvem a státem stal
se co možná nejpřívětivějším,
abychom tím zaměstnance připoutali co možná
nejvíce k vlastním zájmům státu,
t. j. abychom nekupovali od něho hodiny sezení v
kancelářích, nýbrž abychom vykoupili
od něho plnou jeho výkonnost. Tato úprava
platů vrací zaměstnance státního
k jeho vlastním úkolům a také k morálce.
Mám pocit a nechci se tím tajiti, chci to konstatovati,
že již nyní jsou zjevny účinky
této úpravy. Jest si přáti, aby také
systemisace, která dnes ještě vyvolává
v našem zaměstnanectvu nejistotu a nervositu, byla
co možná nejdříve dokončena a
publikována. A jestliže žádné dílo
není dokonalé, tedy přece jen myslím,
že v celku zásady, na kterých systemisace byla
vybudována, snesou kritiku, ale přál bych
si, aby, vyskytnou-li se tvrdosti, jaké vždy v podobném
obtížném a choulostivém díle
se mohou vyskytnouti, naše veřejná správa
neuzavírala si plně cestu ke zlepšení.
Správa ministerstva spravedlnosti. Pan ministr spravedlnosti
poukázal, že naše soudcovství trpí
nadále nedostatkem sil soudcovských. Tato věc
jest jistě velmi choulostivá a uváženíhodná.
Avšak chci jen vzhledem k jeho slovům poukázati,
že zde neběží jen o otázku, opatřiti
nové síly a dostatek sil pro soudcovství,
nýbrž také ulehčiti soudcům od
různých formalit a různých funkcí,
které soudce od vlastního soudcovského povolání
oddalují a které mu ztěžují jeho
vlastní soudcovskou agendu.
Správa spravedlnosti pokračuje v záslužném
díle unifikace našeho zákonodárství
a připravuje zejména unifikaci našeho trestního
práva. A tu bych se chtěl několika slovy
zmíniti o jedné věci. Díváme
se jistě humánně na reformu práva
trestního, ale varoval bych před jednou věcí,
to jest před slabostí. Spravedlnost, chce-li zůstati
spravedlností a chce-li vykonati v oboru trestním
svůj úkol a své poslání, nesmí
odhazovati meč, nýbrž musí jej míti
připravený a užíti ho také náležitě
v pravém případě. Ona musí
míti nejen humanní zřetel na vinníka,
kde tento zřetel je nutný, nýbrž ona
musí míti také zřetel na ochranu státu
a na ochranu občana, občana řádného,
který trpí zločinem.
Pan ministr dr Mayr-Harting poukázal také
na vzrůst zločinnosti, který se jeví
hlavně též u mládeže. Je to jistě
politováníhodná okolnost, ale myslím,
že bude třeba hledati příčiny
toho také u sebe sama. To veliké spoléhání
zejména nezkušené mládeže na milost
při trestním soudnictví a zejména
na všeobecné téměř používání
podmínečného odsouzení zavinilo podle
mého mínění více, než
by se snad mohlo dosíci v mnohých případech
skutečným odsouzením vinníka. Neříkám,
prosím, všeobecně. Pro mládež ať
tu jsou zvláštní zřetele, ale nemá
se mládeži dáti předem ujištění,
že podmínečné odsouzení je pravidlem
v každém případě. To svádí
a kazí a to je podle mého mínění
příčinou vzrůstu zločinnosti,
které si u mládeže nemůžeme
přáti. Pokud běží o obor sociální
péče, tu jsme před celou řadou problémů,
které nám vypočetl pan ministr dr Šrámek
a které nechci zde opakovati. Jeden z největších
je novelisace zákona o sociálním pojištění.
A tu se poukazuje, že činíme útok na
tak důležitý princip, jako je pojišťování
sociální, že zavádíme reakci.
Pan dr Patejdl zde poukázal, že porušujeme
slovo, které bylo svého času dáno,
že porušujeme pakt a že je to neloyální.
Mohl bych vůči tomu poukázati, že celé
pojišťování sociální je
zbudováno na myšlence, že polovinu příspěvků
platí zaměstnavatel a polovinu zaměstnaný.
A hle! V celém oboru zemědělství tento
předpoklad padl, takže celý tento myšlenkový
základ sociálního pojišťování
jest postaven na hlavu. A postavuje-li se tak důležitý
základ na hlavu, pak je logické, že z toho
také musejí býti činěny jisté
další důsledky, Zdá se, že proti
tomu, aby zaměstnavatel platil za zaměstnance v
zemědělství příspěvky,
bude těžko lze se brániti, ale pak je zřejmo,
že také tato velká a zásadní
změna, která nastala, v praxi musí míti
své důsledky.
Že bychom opouštěli sociální pojišťování
je naprosto nepravda. Nejen že ho neopouštíme,
nýbrž my se k němu hrdě hlásíme
jako ke společnému dílu celé sněmovny
a všech stran, a na této myšlence trváme
dále. My nejen že toto pojišťování
chceme zachovati, nýbrž chceme je zlepšiti a
upraviti takovým způsobem, aby pojišťování
bylo ubráněno přede všemi nebezpečími,
které mu hrozí.
Přiznejme si konečně, že sociální
pojišťování má své závady,
přiznejme si, že jsme se přepočítali
při vypočítávání příspěvků
a při kalkulu nosnosti naší výroby,
zejména malé výroby zemědělské,
řemeslnické atd., a pak přistupme ke společné
práci!
Neběží však - to budiž konstatováno
o nejmenší snížení výhod,
které plynou ze sociálního pojišťování
zaměstnancům, tedy dělnictvu. Naopak jde
o to, snížiti příspěvky, a tam,
kde zaměstnanectvo platí tyto příspěvky,
bude také participovati na této úlevě.
Chceme také paritu správy. Proč? Sociální
pojišťování není pouhou věcí
dělnictva a pojištěných, sociální
pojišťování je velkým zájmem
celého státu, celé veřejnosti, je
zájmem nejen zaměstnanectva, nýbrž i
celé společnosti státní, poněvadž
je základem rovnováhy sociální, klidu
a pořádku ve státě. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Proto myslím, že již od samého počátku
správa pojištění sociálního
měla býti vybudována jiným způsobem.
Správa tato měla býti prosycena velmi
značně veřejnoprávním elementem,
a byl bych si spíše přál a schvaloval,
kdyby sociální pojišťování
bylo vybaveno jako instituce státní, než tak,
jak vybudováno bylo, to jest z velké části
jako institut stranický. Kdyby si bylo dělnictvo
své sociální pojišťování
vybudovalo samo, kdyby bylo platilo ze svých mezd, chápal
bych, že si dělnictvo bude také své
sociální pojišťování spravovati,
a neměl bych proti tomu nic, aby stát poskytl celou
řadu výhod takové instituci. Ale má-li
zaměstnanectvo platiti jednu polovinu a stát má
velkou část rent nésti sám, je přímo
v logické, že ti, kteří přispívají
a mají tak veliký zájem na dobrém
chodu pojišťování, chtějí
také mluviti a spolupůsobiti při této
správě. V pojišťování sociálním
musí tedy rozhodovati vyšší veřejný
zájem a především humanita a nikoliv
stranictví. (Zcela správně!) A tím,
co chceme zavésti, novou úpravou správy nechceme
tam vnésti stranictví, nýbrž odborný
element a také vliv státní. Tedy my chceme
očistiti a zlepšiti sociální pojištění,
a jestliže to je zrada, pak se k této zradě
hrdě hlásíme.
Naše železniční správa stojí
před mnohotvárnými úkoly technickými
i ekonomickými. Dvouletá pasivita našich státních
drah volá jistě hlasitě po nápravě.
Je konec dopravního monopolu pro velkodopravu u státních
drah. Hlásí se soutěž jiných
vozidel a jiných cest. Silnice, která byla pokládána
za překonanou, hlásí se dnes jako důležitý
činitel v dopravě ke svému místu.
Ale první problém našich železnic jest
jistě jejich rentabilita. Je velikým omylem mysliti,
že železnice máme zadarmo. Železnice zaplatili
naši předkové již za dřívějších
režimů za Rakouska. Na železnice budeme platiti
v reparacích. Na železnice jsme připláceli
rok co rok ohromnými investicemi, a není, prosím,
přípustno mysliti, že by tyto všecky veliké
oběti mohly býti pokládány za nějaký
fond perdu, který by byl quantité négligeable,
ke kterému bychom nemusili přihlížeti.
Naše budgetní umění stále pracuje.
aby ukázalo, že schodky železnic již zmizely,
že železnice jsou již aktivní. To přenecháváme
úvaze všech těch, kteří o věci
reelně uvažují.