Ale i kdybych připustil, že naše dráhy
nemají pasivního rozpočtu provozovacího,
tedy jakmile začneme mysliti na sebe menší
zúročení a umoření našeho
velikého kapitálu, který jest uložen
v drahách, vyskytne se nám schodek stamilionový.
A s tím nutno jistě také počítati,
s tím počítati musí každý
řádný hospodář.
Naše veřejnost v poslední době chytla
se myšlenky, která byla nadhozena, a to myšlenky
propachtování státních drah. Pan ministr
železnic se o této myšlence vyslovil v diskusi
v rozpočtovém výboru a pravil mimo jiné:
"Mohu konstatovati, že skutečně objevily
se různé nabídky. Již z pouhé
zvědavosti jsme tyto nabídky zkoumali. Záleží
nám ovšem na tom, abychom mohli z těchto nabídek
učiniti si závěr, jak se na naše státní
dráhy hospodářsky pohlíží".
To je velmi záslužné, že se o této
věci mluvilo, ale já bych řekl jedno. Ta
zvědavost ministerstva železnic je mně proti
tomuto velikému problému trochu malá. Možná,
že tato zpráva, kterou čtu z novin, není
správně stylisována, že pan ministr
se vyjádřil jinak, ale já myslím,
že tato myšlenka musí a má býti
velmi podrobně zkoumána s toho hlediska, je-li pronájem
státních drah slučitelný s výsostními
právy státu, s národohospodářským
posláním státních drah, a zdali pak
je možno, aby při plném hájení
těchto výsostních práv státních
a při úplném ukojení národohospodářské
potřeby v dopravě, eventuelním pronájmem
státních drah byla do jisté míry kryta
veliká pasivita našich železnic. O tom nemohl
se předem, vysloviti ani pan ministr železnic a nechci
se vysloviti ani já. Bylo by to velmi lehkomyslné,
abychom již dnes o této věci činili
úsudek. Ale tato věc musí býti zrale
uvážena, neboť občanstvo, které
dnes těžce platí své daně, ale
platí je loyálně, nemá chuti přispívati
na trvale pasivní dráhy. (Potlesk.) To by
také zdemoralisovalo poplatnictvo. Poplatnictvo bude rádo
platiti daně, ale musí věděti, na
co to je, a musí věděti, že je to na
potřebu a dobrý účel. Ale aby to bylo
na trvalou pasivitu drah, aby tím podporovalo se další
byrokratické hospodářství na našich
drahách jako bývalo - já nechci říci,
že je to v intencích našeho pana ministra, který
je dosti hybný - to podle mého mínění
nejde. Občanstvo by pak s velkou nechutí platilo,
kdyby vědělo, že tyto daně jdou do bezedného
dolu, který se nazývá státními
drahami.
Pan ministr dr Engliš mluvil v této věci
určitěji, když se mluvilo o tom, aby dráhy
byly event. propachtovány. Pan ministr dr Engliš
prohlásil zcela jasně, že není možno,
aby taková složka našeho veřejného
hospodářství, jako jsou státní
dráhy, trvale byla pasivní a.že s tohoto hlediska
je nutno posuzovati otázku eventuelního propachtování
drah. Myslím, že to je již hledisko vyhraněnější,
se kterým můžeme také my souhlasiti.
Stojíme před celou řadou nových investic
v oboru státních drah: elektrisací, přebudováním
tratí, nádraží, obnovou lokomotiv, vozového
parku. A tu nežli přistoupíme zase k těmto
velikým investicím, chceme míti jistotu,
že na našich drahách budou rozhodovati principy
ekonomisace a soběstačnosti. (Výborně!
Potlesk.)
To není jen věčná otázka personálu,
to je také otázka organisace a principu správy
a ducha podniku. Správní výbory, které
byly zavedeny pro správu našich státních
drah, myslím, že daleko neuspokojily a nevyhověly
tomu, co se od nich očekávalo. A také nemůžeme
čekati, že správní výbory přinesou
veliký obrat.
Bez nových principů, bez základních
změn tyto správní výbory nezmohou
nic. A při tom, velevážení, to věčné
zneklidňování celého tělesa
našich státních drah otázkami mzdovými!
Nevím, zda aplikace platových a systemisačních
předpisů a principů na podnik toho druhu,
jako jsou státní dráhy, byla zrovna štěstím.
Ale jedno je jisté, že dráhy jako hospodářský
podnik nesnesou trvale neklidu mezdních zápasů,
aby personál nebyl trvale jimi absorbován na úkor
klidného plnění svých povinností.
Mzda musí býti úměrná práci.
Že tato práce personálu státních
drah je těžká, není nejmenší
pochybnosti, ale ona musí býti také úměrná
výnosnosti drah, neboť výnos státních
drah je fondem, ze kterého může býti
odměňován personál. A zde musí
býti získána jistá vzájemnost:
personál musí míti pro budoucnost zájem
na tom, aby dráhy měly výnos, podle kterého
by tento personál mohl býti také placen.
(Výborně!)
Neslyšel jsem však dosud nikdy, že by personál
přišel a řekl: Sedněme si k zelenému
stolu a mluvme o zdokonalení provozu a rentabilitě
drah. Vždycky jenom přichází se s požadavky.
Nikdy se nemluvilo o úsporách, o omezení
zbytečných sil, o organisaci služby atd., nýbrž
vždy přichází se s požadavky, a
to v nejchoulostivější chvíli, v době
největšího provozu, jako tomu bylo letos. Neplaiduji
naprosto pro špatné platy na železnicích.
Chceme míti dobrý provoz, chceme míti dobrý
personál a chceme, aby tento personál byl také
přiměřeně placen. Ale dráhy
musejí dopravovati, dráhy musejí býti
opravdu aktivní. Fondem pro zaměstnanectvo dráhy
jest výtěžek těchto drah. Dráhy
nemohou býti zaopatřovacím ústavem
personálu, nýbrž podnikem, a to jest jediné
hledisko, podle kterého dle našeho názoru musejí
dráhy býti spravovány. (Výborně!)
Ministerstvo veř. prací jako jeden z největších
úkolů má obnovu našich zpustlých
silnic a k tomu účelu byl také zákonem
zřízen silniční fond. Tento silniční
fond, jak prohlásil pan ministr veř. prací,
bude dotován velmi slušnými obnosy, dokonce
vyššími, než se předpokládalo
při jeho zřizování.
Zpustnutí našich silnic, zejména státních,
je velmi pozoruhodné a přímo odstrašující
zjev. Je do jisté míry ukázkou byrokratické
správy, která nehodí se ovšem na všechny
hospodářské úkoly. Mám pocit,
že v této věci vládl jakýsi fatalismus
přímo turecký, že totiž silnice
bude spravovati, až budou rozbity, Pán Bůh.
Silnice byly ponechány úplně svému
osudu. Pustily se na silnice autobusy, nákladní
vozy, a silnice ponechaly se dál tak, jak byly. Následkem
toho spěly silnice rychle k úplnému zničení.
Obávám se dokonce, že státní
správa silniční není ani na tom stupni,
jako namnoze okresní správy silniční.
A dnes, prosím, se již vozba vyhýbá,
kde to jde, státní silnici a jde prostě na
silnici okresní, kterou pak zatěžuje a kazí.
(Výborně!)
Státní silnice jsou pravým postrachem. Kdo
je bude restaurovati? S obavami očekává veřejnost
a interesenti zodpovědění této otázky,
poněvadž se bojí, jestliže ti, kteří
nechali silnice tak zpustnouti, budou je zase opravovati, jak
asi tyto opravy budou vypadati.
O Petru Velikém vypravuje se historická anekdota:
Přišel k němu kdysi francouzský kapitán
pěchoty, který, opustiv svou armádu, hledal
místo v Rusku, a když Petr Veliký se ho ptal,
čím vlastně je, poněvadž se hlásil
k vojsku, řekl: "Capitaine de ľarmée francaise."
Petr Veliký rozuměl tomu jinak, rozuměl,
že je chudým kapitánem a řekl mu: "Byl
jsi chudým kapitánem, já z tebe udělám
bohatého kapitána" a udělal z něho
kapitána námořní lodi.
Mám obavu, že u nás se tyto věci také
opakovaly, že u nás totiž lidé, kteří
by bývali byli dobří pro jiné obory,
se udělali odborníky pro silnice a že my děláme
také z pěších kapitánu námořníky.
To by byla velká chyba. Silnice mohou nám zrestaurovati
pouze dobří odborníci; a jestliže dnes
máme miliardový fond pro silnice, můžeme
jej dáti opravdu jen do rukou odborníků,
kteří nám ručí za to, že
dovedou s tímto fondem dobře zacházeti. (Výborně!)
Předně bych varoval, abychom z tohoto fondu stavěli,
jak se předpokládalo a nadhazovalo, nějaké
luxusní podniky a zejména nějaké luxusní
silnice pro lázeňské hosty, zejména
pro cizince, jejich výlety a luxus. K tomu nemáme
dosti peněz ani při tomto fondu, abychom dělali
v oboru silniční správy Potěmkinskou
politiku. Kdo má děravé boty, nekoupí
si drahý frak, Napřed si spravme na těch
botách své díry a pak budeme dělati
luxus. To platí též o těch silnicích.
(Souhlas.)
Pak musíme pamatovati též na podporu našich
silnic nestátních, zejména okresních,
které dnes trpí vedle silnic státních
právě proto, že jsou ve špatném
stavu, A byla by to veliká anomalie, kdyby stát
od automobilistů bral daně a spravoval jenom silnice
státní a kdyby automobilisté, zejména
automobily nákladní, rozbíjely silnice okresní.
(Výborně!)
Hlavně bude třeba upraviti náležitě
vozbu, jinak bude vše zpustošeno znova. Dnes rozmohla
se nákladní doprava na silnicích neobyčejně.
Nebylo to také žádné tak veliké
umění dělati státním drahám
silniční dopravou automobily konkurenci. Zadarmo
míti silnice, neplatiti žádnou daň,
ty silnice rozbíjeti beze všeho zřetele, to
ano, kdežto dráha musí udržovati svoje
těleso. Stejným způsobem by někdo
mohl žádati, aby si mohl dopraviti po dráze
své zboží, měl k tomu ještě
k disposici nádražní budovy, personál
a pod. Byl by nejvyšší čas, aby se v této
věci stal jistý pořádek.
Chci se zmíniti ještě o jedné věci,
která velice znepokojuje naše interesenty, zejména
na venkově, a to jsou soukromé linie autobusové.
V této otázce státní správa
železniční byla neobyčejně úzkoprsá.
Kde se jenom trochu objevila konkurence mezi státní
tratí a linií autobusů, zamítalo se
udělení koncese. To je jistě velice malicherná
politika. Tím jsou trestáni ti, kteří
mají někde lokálku, která je špatně
trasována, nevhodně položena a kterým
se nedovoluje, aby si zkrátili trať pomocí
autobusů. Ale státní dráhy musejí
míti poněkud vyšší hledisko, musejí
si říci, že tyto linie jsou svody, kterými
se obecenstvo i zboží dostává na hlavní
trati co možná rychle, po případě
levně, že jsou těmi potůčky,
které přicházejí do toho hlavního
proudu státních drah, a že to, co státní
dráhy ztratí na té krátké lokální
dopravě, získají pak na dopravě dálkově.
Tedy ne úzkoprsost v této věci. Ale na druhé
straně je tu jedna věc velmi choulostivá,
jak se vyvinuje naše autobusová doprava. Bez jakékoli
úpravy, bez jakékoli reglementace. Nejhorší
- ne všeobecně, ale z velké části
- brak vyřazených vozů dnes jezdí
jako vozy autobusových linií a způsobují
veliká nebezpečí, ba i neštěstí.
Řada obětí, zejména i dětí
byla důsledkem této politiky, tohoto nedostatečného
přihlížení ke kvalitě této
vozby. Myslím, že k těmto věcem by měla
státní správa přihlížeti,
aby, povolí-li se jednou linka autobusová, byla
chráněna také bezpečnost těch,
kteří těchto veřejných koncesovaných
autobusových linií používají.
Zákon o stavebním ruchu, který byl odhlasován,
měl již nyní své zcela zřejmé
a potěšitelné důsledky v tom, že
skutečně stavební ruch neobyčejně
vzrostl. První co se stalo, jakmile počal vzrůstati
stavební ruch, bylo, že zcela frivolním způsobem
byla vyvolána stávka a přímo křižována
intence zákona, který byl dělán právě
pro malé, drobné vrstvy. (Potlesk.) Abstrahuji
od toho. My jsme udělali ještě jiné
chyby. Nostra culpa, nostra culpa, nostra maxima culpa. Udělali
jsme zákon o stavebním ruchu, který přinesl
velkorysé berní výhody pro stavební
ruch. To se dělalo jenom s hlediska sociálního
a zapomnělo se na národohospodářské
důsledky, zapomnělo se domysliti tuto věc
národohospodářsky. Důsledek byl, že
se neobyčejně oživil obchod se stavebními
pozemky, ale zároveň také lichva s nimi.
To je tím, že se největší část
této berní výhody zkapitalisovala a přirazila
k půdě, že ohromné stamilionové
oběti. státu na daních nynějších
a budoucích jsou z největší části
již dávno ztraceny v kapsách spekulantů.
Budeme míti, sice stavby, ale drahé, obecenstvo
bude draze bydleti, poněvadž z největší
části nebude míti podílu na oněch
výhodách. Dá-li se tato věc opraviti
- alespoň pro budoucnost - či ne, je velikou otázkou.
Je zkušenost, že vyvlastňovací právo
pro stavební pozemky zde nezjednalo remedury, poněvadž
nikdo nemůže se na toto vyvlastňovací
právo spoléhati a neví, jakou cenou mu budou
tyto pozemky, bude-li je chtíti vyvlastniti, hodnoceny
a odhadnuty. Patrně za cenu, která na trhu již
je a která znamená pohřbení krásných
účinků, které jsme od tohoto zákona
očekávali.
O zemědělství bude promluveno mými
kolegy velmi podrobně ve specielní debatě
a proto nechci touto materií obírati se do podrobností
a myslím, že to nebude vykládáno snad
v tom smyslu, že bych chtěl ve svých vývodech
zemědělství, jeho úkoly a poměr
zvláště k rozpočtu jakýmkoli
způsobem podceňovati. Naopak tyto věci budou
vyzdviženy velmi případně řečmi
ve specielní debatě.
Ale jedné věci jsem se chtěl v tomto případě
přece dotknouti. Je to otázka elektrisace a poměru
jejího k zemědělství.
Pan ministr zemědělství o této otázce
mluvil v rozpočtovém výboru a pravil, že
úplné provedení elektrisace v Československé
republice vyžadovalo by nákladu 1.635 milionů
Kč a ze státních prostředků
podpory asi 600 až 700 mil. Kč - jistě zdánlivě
peníz velmi značný.
Porovnejme tyto částky s penězi, které
se k jiným účelům věnují.
Chci tu poukázati, ne-li k něčemu jinému,
tedy k výhodám, které na účet
našeho státního rozpočtu, našich
státních příjmů se dávají
obyvatelstvu pro bytovou péči. Slevy, které
jsou uskutečněny na daních tím, že
se dnes udržují ve starých bytech činže
staré, resp. že tyto činže jsou zvýšeny
o 60 až 80% maximálně, jsou toho dosahu,
že jsme si dosud neučinili o tom ani představy.
Chci to vypočítati. Domovní daň r.
1913 činila v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku 34 mil. Kč, přirážky k ní
asi 120 mil. Kč, tedy dohromady 154 mil. Kč. Nyní
však při zvýšené činži
odhaduji, že tento výnos činí asi 250
mil. Kč.
Kdybychom valorisovali činže, činily by při
valorisaci asi šesti- a několik desetinásobné
základní činže v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku asi 210 milionů, normální
přirážky as: 500%. t. j. 1.050 mil. Kč
ročně, tedy dohromady 1.260 mil. Kč ročně.
Diference proti 250 milionům, které se nyní
platí, jest asi jedna miliarda ročně, která
se slevuje touto akcí našemu konsumu, t, j. nájemníkům.
K tomu však přistupuje ještě schodek na
příjmové dani z výnosu činže,
který se odhaduje asi na 80 mil. Kč ročně,
tedy celkem 1.080 milionů Kč ročně.
Počítáme-li, že činžovní
daň byla již dosti vysoká před válkou
a že ji nelze plně valorisovati, ale připočteme-li
na druhé straně Slovensko a Podkarpatskou Rus, stále
resultuje sleva nájemného nejméně
800 až 900 mil. Kč ročně, což za
10 let trvání naší republiky činí
již 8-9 miliard Kč.
To je však dar, který je naprosto neproduktivní.
K tomu připočtěte, produktivní ovšem,
3 1/2 miliardy na stavební ruch, připočtěte
ještě ohromné osvobození nových
staveb od daní na 25 let, a pak pochopíte, jak ohromné
oběti vyžaduje tato otázka nájemnická.
Proč to říkám? Ne proto, že bych
chtěl polemisovati o této věci, nýbrž
protože jsem zde citoval cifry, kolik by stála elektrisace
provedená v celé republice Československé
na státních příspěvcích.
Jednou pro vždy, jak pravil pan ministr, 600 až 700
mil. Kč. A na to nejsou peníze? Nad tím se
všichni pozastavují jako nad holou nemožností
a raději dáváme žebrácký
groš 10 mil. Kč na elektrisace, které byly
již dávno provedeny, kdežto na ty, které
se budou prováděti, nemáme ani krejcaru.
A to je vysoce produktivní výdaj! Uvažme, že
elektrisací osvobozujeme zemědělce, zejména
malého, od nejhrubší práce, že
ho odotročujeme a že z jeho práce činíme
dílo mnohem lepší, dokonalejší,
že pracujeme ke zintensivnění zemědělství,
že tímto způsobem zvelebujeme zemědělství
a vykonáme velké dílo také pro konsum.
Pro tyto věci nemáme peněz, ale máme
miliardu ročně na slevu daní pro byty, kdežto
jednou pro vždy 600 milionů nemáme. To je věc,
která je přímo úžasná,
kterou si nedovedeme srovnati se zdravým lidským
rozumem. Uvádím to jenom proto, abych konstatoval,
že elektrisace je věcí, která musí
býti provedena již proto, poněvadž tak
ohromné peníze věnujeme na účely
neproduktivní. Jsem přesvědčen, že
kdyby elektrisace nebyla věcí produktivní,
nýbrž sociálně-politickou, že by
byla provedena ne zítra, nýbrž že by musila
býti provedena již v prvních letech naší
republiky.
Dovolte, velevážení, abych několika
slovy se zmínil o některých směrnicích
naší zahraniční politiky. Nejblíže
dotýká se nás poměr náš
k nástupnickým státům. Pochopitelně,
neboť přejeme si dobrých sousedských
poměrů a bezpečnosti v našem sousedství.
Nemáme žádného záští
v této politice a zapomínáme plně
na staré křivdy a ústrky za RakouskoUherska.
Vidíme v Rakousku a Maďarsku nové státy
a podle toho také chceme zaříditi svoji politiku.
Rakousko a hlavně Maďarsko těžko se vpravují
do nových poměrů. Byly to vyhýčkané
děti a ty se těžko přizpůsobují
tvrdostem života. A přece se musí přizpůsobiti,
jestliže chtějí žíti. Rakousko
demonstruje v poslední době svým hnutím
pro "Anschluß".
Anschluß znamená novou situaci nejen pro nás,
nýbrž i pro celou Evropu, Nebudeme dělati žádnou
pštrosí politiku proti Anschlussu, ale nepotřebujeme
bý ti upozorňováni žurnály jistých
stran, že se tyto věci chystají, neboť
dobře víme, co se chystá a připravuje,
a známe důsledky Anschlussu, politické i
hospodářské. Ale, my se nelekáme a
netřeseme se před Anschlussem, máme však
důležitý zájem na pořádku
v Rakousku, zejména na pořádku v dopravě.
Máme zvláště zájem, aby se neopakovaly
zjevy, které se ukázaly zejména letos, kdy
doprava v Rakousku vázla a kdy jsme stáli před
situací, že uvázne plně. Nemáme
koridoru. Nám nebyl koridor přiznán v předpokladu,
že nám bude zabezpečena naše potřeba
dopravy, zejména naše spojení obchodní
na jih k Adrii atd., přes Rakousko. Nemohli bychom však
snésti opakování dopravních poruch
následkem nepořádku a neklidu ve státě
a musíme žádati buď, prosím, záruky
pořádku v dopravě nebo koridor. (Výborně!)
Rakousko svým hnutím pro Anschluß hraje
o zbytek své státní samostatnosti. Ale to
všechno lze vyřešiti také spojeneckými
smlouvami. To jest však věcí Rakouska, ale
my musíme jedno říci a konstatovati: Ani
v Německu nepadají pečení holubi lidem
do úst. Zlatá marka se vydělává
nejméně tak těžko v Německu,
jako šilink v Rakousku. Také tam musí každý
pracovati a Rakousko nebude v Německu žádným
hýčkaným dítětem a bude muset
vésti tamější dělník,
průmysl, zemědělství a všichni
ostatní svůj tvrdý zápas o život.
Zejména zemědělství a průmysl
budou museti velmi dobře počítati s mnohem
vyspělejší, pokročilejší
a houževnatější soutěží
dosavadního Německa. To je věcí Rakouska.
Ať si je tak či onak, návratu k nějakému
Kaiserstaatu už není, ani k hospodářským
výhodám a nadprávím, ze kterých
Rakousko dříve žilo a nejvíce těžilo.
Ani v Německu nečeká je žádné
nadpráví, tam nalezne sice své konnacionály,
ale také tuhou soutěž a tuhý životní
boj.
Maďarsko se dosud nepřeorientovalo a bude to těžké,
než k úplné přeorientaci dojde. Bije
dnes hlavou o stěnu jako vzdorovité dítě.
Chápu plně těžké postavení
Maďarska a nesnáze jeho politického přeorientování.
Maďarsko je Icarus, který na svém odvážném,
dobrodružném, ale lehkomyslném letu ke slunci
spadl a dnes tu leží s rozbitými křídly,
zachrániv si však přece jen aspoň život.
Jediná cesta Maďarska ke zlepšení je cesta
vystřízlivění, návrat k reálnému.
Je třeba, aby vyvětralo si své velikášství
z hlavy a ne aby se vrhalo na nová dobrodružství.
Své neštěstí si Maďaři zavinili
sami, to musí pochopiti a to je také cesta k nápravě.
Dosud Maďarsko používalo method naprosto nesprávných.
Zločiny ve službě patriotismu, které
byly páchány v Maďarsku, nepovedou nikdy k
cíli. Z padělání peněz a rent,
z falšování diplomatických listin -
případ Paleologův - mohou žíti
dočasně jednotlivci, ale nemohou žíti
celé národy a tím méně mohou
se těmito prostředky národy vzkřísiti
a trvale si zabezpečiti lepší budoucnost. (Výborně!)
Nemůžeme také Maďarsku dávati naprosto
žádné naděje na změnu trianonského
míru a na změnu hranic (Potlesk.), neboť
nevíme, kde by končila tato politika, když
by zviklán byl první kámen této stavby,
na které dnešní rovnováha Evropy a náš
poměr k ostatním nástupnickým státům
byl vybudován. (Výborně! - Potlesk.)
O věci Rothermereově nehodlám se zmiňovat.
Chci jen říci: Maďaři mají své
bolesti, ale využitkovati bolestí a neštěstí
nějakého národa k politickému kořistnictví
a k bursovnímu pirátství - budiž mi
prominuto toto slovo, ale musím ho použít vzhledem
k onomu bursovnímu manévru, kterého se dopustil
Rothermere se svým tiskem - to je jistě věc
neobyčejně frivolní a odsouzeníhodná.
A co nás při tom zejména bolelo, bylo, že
celá tato věc byla spojena s osobou Angličana,
a my jsme byli vždy zvyklí, jsme a chceme býti
i nadále zvyklí, jméno Angličana ztotožňovati
vždy se slovem gentleman. Byli jsme uspokojeni tím,
že zůstal Rothermere v politice anglické isolován,
bylo by nás však více těšilo, kdyby
byl býval velmi ostře odsouzen a mohlo by se to
státi ještě nyní znovu, vzhledem k tomu,
že své manipulace a machinace opět obnovuje.
Pan dr Rosche se ve svých vývodech zmínil
o jedné zajímavé věci, o reparacích,
Pan dr Rosche upozornil na sebe nejprve svojí novou
formulí podmíněné aktivity německé.
Toto nové orientování nacionální
fronty německé jest jistě jen důsledkem
již faktického stavu, neboť jest nám všem
jistě známo, že němečtí
průmyslníci, německé banky, německý
obchod dnes přeplňují předsíně
ministrů, že mají lví podíl z
naší obchodní a berní politiky, že
se účastní veřejných dodávek
a pod. - a jejich zástupci političtí by měli
státi v oposici k téže vládě
současně s pány komunisty?! To je jistě
věc, která není opravdová, která
také není "bodře" německá
a kterou také Němci nikdy doma mezi sebou nedělají,
To nikdo nedovedl chápati a proto pan dr Rosche hledal
formuli pro přeskupení fronty a tu také ohlásil.
Byl z toho zmatek, jako když přiletí puma,
ale myslím, že pan dr Rosche překročil
již Rubikon a zachránil situaci.
Pravil jsem, že pan dr Rosche mluvil o reparacích.
Tázal se na reparace a mluvil o ohromných výdajích,
které s tím budou spojeny. Nechápu dobře
spojitosti tohoto poloaktivistického hlediska pana dr Rosche
s tímto dotazem a jeho vývody o reparacích,
Rád bych věděl, zdali pan dr Rosche byl
pouze zvědav za svoji osobu nebo snad za svoje politické
příslušníky, či zdali páni
Němci, které zastupuje, jsou tak neobyčejně
nedočkaví platiti reparace. Jaká tu taktika?
Víme dobře, co jest náš závazek.
Jsme a budeme loyální, ale také chceme, aby
vůči nám byli ti, kteří s námi
učinili úmluvy, také plně loyální.
Pan ministr dr Engliš řekl velmi dobře,
že žádá a očekává,
že s námi nebude zacházeno hůře
než s Němci, Maďary a Rakušany, a to jest
jistě velmi skromně řečeno, neboť
jest to minimum toho, co můžeme od svých kontrahentů
politických žádati. Musí proto býti
i dítěti jasno, jestliže přejímáme
renty rakouské a uherské, ze kterých byly
kupovány a placeny dráhy, že tím platíme
již velikou část hodnoty těch věcí,
které přejímáme, drah a j. a že
nelze proto od nás žádati, abychom platili
tyto věci dvakráte. To jest punctum saliens, hlavní
věc jest otázka odhadu. Bylo navrhováno,
abychom platili stát,ní statky podle kapitalisovaného
výnosu. Státní dráhy naprosto pasivní,
překonané technicky, překonané dobou,
pro nás nevhodně založené, které
bychom měli raději opustiti a postaviti dráhy
jiné, měli bychom snad platiti v plné jejich
hodnotě kdysi před dávnou dobou? To nejde,
abychom používali jednou toho principu a po druhé
onoho, nejen podle toho, jak se nám to hodí, nýbrž
jak nám to škodí. Proto jen loyalitu s té
či oné strany a žádná strašidla
ve věcech reparací!
Dovolte mi, abych ke konci promluvil ještě několika
slovy o naší obchodní politice. Naše obchodní
politika je opřena o síť obchodních
smluv. Od chvíle, kdy jsme mohli své obchodní
smlouvy opříti o pevný bod našeho nového
celního a tarifního zákona, resp. novely
z r. 1926, nastává pro naši obchodní
politiku zcela nová éra. (Výborně!)
Bylo prohlašováno, že zavedením agrárních
cel nastává nám éra hladu, bídy,
drahoty. A já se ptám, kde jsou tyto důsledky?
Jaké důsledky nastaly? Naopak, zmizela nezaměstnanost,
nadešla konjunktura, zlepšila se podstatně naše
obchodní bilance, ale co je nejdůležitější,
kupní síla domácí neobyčejně
vzrostla. A na tom participoval co možná nejvíce
náš průmysl. A kdo participoval zároveň
s ním? To byl dělník, poněvadž
obdržel zaměstnání a mzdu. Drahota!
Jaká drahota? Což nezaměstnanost není
zlem? Měří se blahobyt dělnictva jenom
podle cifer mzdy zaměstnaných a zlomku zaměstnaných
a ne podle bídy zlomků nezaměstnaných?
Neklamejte lid! Musíte přiznati vy, kteří
zastupujete dělnictvo, že nastalo zlepšení
výdělkových poměrů dělnictva
od zavedení našich zemědělských
cel.
Jak pravím, běželo tu o otázku: zaměstnanost
či nezaměstnanost. Nezaměstnanost znamená
bídu a hlad, avšak my jsme zachránili právě
dělnictvu sta a sta milionů mzdy a výdělků.
A tak naše celní politika stala se vlastně
velikým sociálním dílem, větším
než kterákoliv jiná sociálně-politická
akce. (Výborně!)
Pense ve stáří - krásná
věc pro toho, kdo se toho dožije. Ale pro většinu
je to jen draze placená útěcha. Zajištěné
zaměstnání však, trvalost výdělku
a mzdy, to je pro každého a je to hned. (Výborně!)
Je vůbec veliký omyl, komu náleží
zásluha za dobré mzdy. Zástupci dělnictva
přičítají tuto zásluhu sobě,
svým vyjednáváním a kolektivním
smlouvám atd. Ale napřed je nutné zajištění
práce. K tomu je třeba dobré politiky obchodní,
celní, berní atd. pro podnikatele a z toho pak vyplývají
mzdy. Tedy na naší konsolidační politice
má jistě největší zájem
dělník, a je nutné, aby dělnictvo
tuto pravdu uznalo, aby se sjednotilo také s politikou
celostátní, aby zanechalo svého partikularismu
a politického separatismu.
Dělnickou politiku ve státě nelze isolovati
a vytrhnouti z celku a nelze jí také stavěti
proti jiným vrstvám, tím méně
pak postaviti ji na princip třídní nezávislosti.
A tak, jako podle římského senátora
nemohou údy lidské žíti pro sebe samostatný
život, nemohou ani ruce žíti bez žaludku
a žaludek nemůže žíti bez rukou,
tak také podnikatelé a dělník nemohou
žíti jeden bez druhého.
A to platí stejně ve výrobě jako ve
státě Tuto starou životní moudrost musí
dnes oceniti i vrstvy dělnické, tuto školu
musí znovu prožíti a pak budou také
zralými k součinnosti, Nezmění-li
svých metod a názorů, nekyne socialistickým
a dělnickým stranám ani štěstí
v koalici, o které v poslední době mluvili,
to jest v koalici s lidovci, o kterou se s takovou vervou v poslední
době ucházejí.
Já končím, slavná sněmovno,
a chci jen říci: Rozpočet na r. 1928 nejsou
suché cifry, to jsou principy, to je politické a
hospodářské kredo, kredo solidního
vývoje, kredo ozdravění státu, kredo
pokroku, vnitřního sjednocení a rovnováhy.
My se k tomuto kredu hlásíme a hlásíme
se proto také k tomuto rozpočtu a budeme proň
hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní). Přerušuji
projednávání tohoto odstavce, jakož
i pořadu dnešní schůze.
Před ukončením schůze učiním
ještě některá presidiální
sdělení. Dovolené na dnešní schůzi
udělil jsem posl, Majorovi, Kršiakovi,
Burianovi, na včerejší schůzi
posl. dr Korláthovi vesměs pro neodkladné
záležitosti.
Nemocí omluvil se posl. V. Beneš, též
dodatečné na včerejší schůzi.
Mezi schůzí byly tiskem rozdány zprávy.
Žádám o jejich přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1265. Zpráva imunitního výboru o žádosti
okr. soudu ve Strakonicích za souhlas s trest. stíháním
posl. Haruse pro přestupek podle §§ 3 a 19 shromažďovacího
zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř.
z,
1266. Zpráva imunitního výboru o žádosti
okr. soudu pro přestupky v Praze za souhlas s trest. stíháním
posl. Školy pro přestupek §§ 3 a 19 shromažďovacího
zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř.
z.
1267. Zpráva imunitního výboru o žádosti
okr. soudu pro přestupky v Praze za souhlas s trest. stíháním
posl. Dědiče pro přestupek §§ 3
a 19 zákona shromažďovacího ze dne 15.
listopadu 1867, č. 135 ř. z.
1268. Zpráva imunitního výboru o žádosti
okr. soudu v Dačicích za souhlas s trest. stíháním
posl. Janalíka pro přestupek proti bezpečnosti
cti.
1269. Zpráva imunitního výboru o žádosti
okr. soudu v Roudnici n. L. za souhlas s trest. stíháním
posl. Cibulky pro přestupek podle §§ 3 a 19 zákona
shromažďovacího ze dne 15. listopadu 1867, č.
135 ř. z.
1270. Zpráva imunitního výboru o žádosti
okr. soudu pro přestupky v Praze za souhlas s trest. stíháním
posl. Čermáka pro přestupek §u 3 zákona
shromažďovacího ze dne 15. listopadu 1867, č.
135 ř. z.
1271. Zpráva imunitního výboru o žádosti
okr. soudu na Kr. Vinohradech za souhlas s trest. stíháním
posl. Haruse pro přestupek podle §§ 3 a 19 zákona
shromažďovacího ze dne 15. listopadu 1867, č.
135 ř. z.
1272. Zpráva imunitního výboru o žádosti
okr. soudu ve Strakonicích za souhlas s trest. stíháním
posl. Školy pro přestupek §u 3 a §u 19 shromažďovacího
zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř.
z.
Předseda (zvoní): Podle usnesení
předsednictva navrhuj i, aby se příští
schůze konala zítra v pátek, dne 25. listopadu
1927 o 9. hod. dopol. s
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 1224) státního rozpočtu
republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1928 (tisk 1260) a rozprava o prohlášení
ministra financí, učiněném ve 102.
schůzi poslanecké sněmovny dne 25. října
t. r.
2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým
se zrušují některé předpisy omezující
volné nakládání nemovitostmi v Podkarpatské
Rusi (tisk 1086).
3. Druhé čtení osnovy zákona o zařízení
a působnosti báňských úřadů
(tisk 1255).
Jsou snad proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.