Do kompetence ministerstva financí patří
tabáková režie. Tento jediný státní
podnik odvádí do státní pokladny obnos
úctyhodný, totiž 1.051,309.068 Kč dík
dobré správě tabákové režie
a dik kuřákům, kteří jistě
s výrobky tabákové režie jsou dokonale
spokojeni, i s těmi viržinkami, na které bylo
tolik stížností, i ty konečně
se zlepšily.
Výlohy ministerstva soc. péče jsou preliminovány
obnosem 865,804.000 Kč proti 838,204.000 Kč na r.
1927. Zvýšení dlužno vysvětliti,
jako u ostatních ministerstev, větším
výdajem spojeným s platovým zákonem
a pak položkami, o které byl dřívější
rozpočet překročován a které
j sou vloženy přímo do rozpočtu. Je
to větší spotřeba na nezaměstnané.
21,8 mil. Kč proti 11 milionům Kč na r. 1927
a proti několika menším položkám.
V rozpočtovém výboru bylo mnoho mluveno též
o novelisaci sociálního pojištění.
Je to otázka velice ožehavá, protože je
velice důležitá. Vláda předložila
již návrh novely. Jsem přesvědčen,
že tato tak důležitá otázka může
býti rozřešena při obapolné dobré
vůli, o které nikterak nepochybuji, ku prospěchu
všech, jichž se týká.
Totéž platí také o přestárlých,
o nichž se zákon ve vládě připravuje.
Ministerstvo zdravotnictví má potřebu 140,753.616
Kč, proti 126,726.606 na r. 1927. Šetřiti na
ministerstvu zdravotnictví znamenalo by šetřiti
vlastně na újmu národního zdraví.
V této věci musíme vynaložiti veškeré
úsilí, aby našich nemocnic a humanních
ústavů bylo co nejvíce, aby byly co nejlépe
vypraveny, aby toto odvětví, tak důležité,
nemusilo býti odkázáno na svépomoc.
Zdraví je nejdrahocennější dar, který
člověk má. Je-li zdráv jednotlivec,
je i národ zdravý. Na tomto poli máme ovšem
mnoho a mnoho co doháněti. Připomínám
na př. neudržitelné poměry ve Všeobecné
nemocnici pražské, které přímo
volají po nápravě, a musíme i v příštích
letech této věci věnovati co největší
pozornost. Potřeba všeobecné pokladní
správy se zmenšila podstatně, a to proti 3.424,359.979
Kč loňského roku jsou 2.774,369.282 Kč
letošního roku. Je tedy o 649,990.697 Kč menší.
Je to vlastně méně o těch 450 mil.,
o kterých jsem právě mluvil, které
byly preliminovány na provedení platového
zákona, z nichž zbylo tam ve všeobecné
pokladní správě 25 mil. Kč na eventuelní
vyrovnání podle systemisace. Dále méně
o 50 mil. Kč na repatriace, o 28 mil. Kč náhrady
ztrát vzniklých převzetím státní
garancie na dovoz minerálních olejů, o 13
mil. Kč menší úroky z přechodných
přebytků odvedených státními
podniky státní pokladně.
Největší cifru po státním dluhu
ve výdajích má ovšem národní
obrana, totiž 1.400,000.000 Kč. Je to úctyhodná
číslice, která, bohužel, je nutnou.
My děláme a budeme dělati politiku míru
a budeme spolupracovati všude tam, kde půjde o odzbrojení
a zamezení války, krátce všude tam,
kde jde o zachování míru. Ale na druhé
straně měli bychom velkou odpovědnost, kdybychom
zanedbali něco, co slouží k ochraně
státu. Dokavad budou podnikány útoky, třeba
zatím jen teoretické, na celistvost anebo na existenci
našeho státu, do té doby musíme býti
připraveni, třebas s velkými obětmi,
do té doby musíme vynaložiti také tyto
sumy na národní obranu.
Ministerstvo zahraničí vykazuje větší
spotřebu o 29 mil. Kč proti r. 1927. Toto zvýšení
vyžaduje si služba zpravodajská a propagační.
Při debatě o ministerstvu zahraničí
bylo velice mnoho mluveno o této naší zahraniční
propagandě. Ta je však nezbytna. Zde platí
obdobně to, co jsem řekl o ministerstvu nár.
obrany. My jsme státem mladým a musíme se
tedy, abych tak řekl, uváděti do světa.
Musíme informovati cizinu o sobě, o své práci,
kultuře atd., atd. Mimo to, bohužel, musíme
čeliti cizí propagandě, která chce
nám za hranicemi škoditi a nešetří
nejen zahraničních styků, nýbrž
nešetří ani peněz, aby nás před
v cizinci zdiskreditovala. My ovšem nesmíme zůstati
pasivní a musíme této propagandě čeliti
zase svou vlastní propagandou.
Finanční zákon doznal změny v tom
smyslu, že vyjádřena je tam myšlenka úhrady
investic státních podniků zápůjčkami.
Jak už bylo řečeno, upustili jsme pro r. 1928
od zásady krytí investic zisky. Upuštění
od této zásady vyjádřeno jest už
v čl. II a pak v čl. XIV finančního
zákona, kde jsou označeny státní podniky,
které mají hraditi své investice zápůjčkami
a nikoli zisky. Jsou to státní mincovna v Kremnici,
pošta, státní lázně a tisková
kancelář. Mimo to je podrobněji finančním
zákonem určeno, že náklady na investice
jsou povoleny bezpodmínečně, nejsou vázány
podmínkou zisku a že jsou pevné. Ostatně
finanční zákon neliší se nijak
od loňského finančního zákona,
jen v nepatrnostech, v přeřadění jednotlivých
článků. Mimo to je tam také vysvětlení
o účelových dávkách a daních,
kterého bylo třeba.
To jsem pokládal za nutné pověděti
o státním rozpočtu na r. 1928. Rozpočtový
výbor projednal celý rozpočet velmi podrobně
a podrobil jej také kritice sice přísné,
ale kritice, která měla všechny vlastnosti
dobré kritiky, takové, jaká má býti.
Pracoval tedy rozpočtový výbor svědomitě.
Jak už svrchu bylo řečeno, všichni ministři
pronesli v rozpočtovém výboru rozsáhlá
exposé, týkající se směrnic
politiky našich ministerstev a týkající
se také plánů jednotlivých resortů
pro budoucnost. Mimo to také odpověděli na
všechny dotazy, takže nebylo skoro žádné
otázky v rozpočtovém výboru, která
by nebyla bývala zodpověděna.
Tedy všechno bylo náležitě probráno
a vysvětleno. Rozpočtový výbor předkládá
nyní jím přijatý rozpočet na
r. 1928 poslanecké sněmovně k odhlasování.
Jsem přesvědčen, že poslanecká
sněmovna přikročí ke svému
největšímu právu, totiž ku právu
povolovati rozpočet, s toutéž vážností
a svědomitostí, jako to učinil rozpočtový
výbor. Vykonáváme toto právo jenom
a výhradně pro svůj stát, jehož
blaho jest a bude nám také nejvyšším
zákonem.
Doporučuji proto jménem rozpočtového
výboru tento rozpočet ku přijetí.
(Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Až dosud přihlásili se k povšechné
rozpravě tito řečníci: na straně
"proti" pp. posl. Knirsch, dr Szüllö,
dr Patejdl, Bechyně, Bolen, Schäfer,
dr Stern, na straně "pro" pp. posl. dr
Viškovský, Stenzl, dr Štefánek,
dr Mičura.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"proti", panu posl. Knirschovi.
Posl. Knirsch (německy): Dámy a pánové!
S vládní strany byla vzdána rozpočtovému
výboru chvála, že jeho porady byly uznaně
na vysoké úrovni. My, bohužel, nemůžeme
této chvály potvrditi. Neboť vláda i
tentokráte zůstala opět při svém
způsobu promrskávání tohoto zákonodárného
úkolu, pro stát a státní občany
tak nesmírně závažného a významného.
My, poslanci, i tentokráte octli jsme se opět před
nemožností skutečně vážně
projednati státní rozpočet, také tentokráte
bylo nám opět znemožněno změniti,
byť i jen jedinou číslici desítimiliardového
rozpočtu. (Posl. Krebs [německy]: Všechno
je vytištěno a hotovo!) Zcela správně.
Tím také v tomto roce stalo se právo parlamentu
kontrolovati státní rozpočet ilusorním.
Výbor měl sotva 14 dní k poradě a
lhůta mezi podáním vládního
návrhu a zahájením porad byla tak krátká,
že i zkušený čtenář rozpočtu
a rozpočtový odborník sotva si mohl učiniti
úplně jasný obraz z tuctu obšírných
spisů, čítajících tisíce
stránek. K tomu připočtěte ještě
také jazykové potíže pro poslance, kteří
nedovedou česky a kteří si musí překlady
opatřovati teprve sami. Vláda dovolává
se sice přehlednosti číselného materiálu
a přiložených vysvětlivek, které
umožňují vniknutí do rozpočtu.
Toto uznání hodné rozdělení
jest však z části opět vyváženo
tím, že jednotlivé kapitoly jsou zastřeny.
Zdůrazňuji jen kapitolu "Nár. obrana",
jejíž rozpočet činí zdánlivě
1400 milionů, kdežto náklady na vojsko ve skutečnosti
přesahují daleko 2000 milionů. Mimořádné
úvěry na zbrojení, odpočivné
požitky, stavební náklady a jiné výdaje
jsou totiž utajeny pod výdajovými položkami
jiných kapitol. Oposičním stranám
vyšlo se sice poněkud vstříc tím,
že vládní většina přijala
tentokráte také několik resolucí podaných
oposicí, v podstatě se však zůstalo
úplně při dosud obvyklém systému
"To je většina" a žádný
z návrhů, podaných oposicí, nebyl
projednáván nebo dokonce přijat. (Výkřiky
na levici.) Takto z každého projednávání
může se státi jen kritika. Avšak pocit,
že máme možnost jen kritisovati, musí
trvale otupiti tvůrčí radost z práce
a členy vládních stran, jimž po této
stránce byly dokonce vymezeny hranice, snížiti
na kývaly bez vůle. Stejnou rychlostí a stejným
způsobem bude pokračovati jednání
i zde v plenu sněmovny a ve slavné sněmovně
na druhé straně za Vltavou bude to ještě
horší. V žádném státě
na světě, pokud to můžeme sledovati,
nevidíme podobných sněmovních způsobů.
Pánům kolegům z českých lavic,
pokud sedávali v rakouské říšské
radě, připomínám tamější
projednávání rozpočtu, která
trvala často měsíce a při nichž
oposiční strany měly možnost působiti
tvořivě. (Souhlas na levici.) Nezpůsobilo
by to přece ani u nás státní nebo
vládní krisi, kdyby se o tom či onom oposičním
návrhu jednalo vážně a kdyby byl pak
přijat. Naopak, přispělo by to k povznesení
a upevnění demokratického parlamentarismu
mnohem více než retoricky a theoreticky skvělá
přednáška o něm, kterou nám přednesl
v rozpočtovém výboru pan předseda
vlády Švehla. (Výkřiky na
levici.)
Pan předseda vlády měl míti tuto přednášku
ke svým ministerským kolegům a především
měl by se sám říditi přednesenými
zásadami. Totéž se týká také
jeho výkladu o demokracii, která zde také
jest jen v ústech, kdežto v ruce se houpá pendrek.
(Souhlas na levici.)
Nyní promluvím o stanovisku naší strany
k předloženému rozpočtu. Již ve
výboru jsem vyložil, že neposuzujeme státní
rozpočet jen po stránce finančně-politické,
nýbrž že musíme jej hodnotiti také
s hlediska národního a sociálního.
Já a moji kolegové z klubu, kteří
byli střídavě členy výboru,
ukázali jsme při každé kapitole, jak
velice i tento rozpočet, za nějž nese odpovědnost
německo-česká vládní koalice,
odporuje zásadám národní rovnoprávnosti
a jak velice máme důvodů potírati
jej a odmítati také s hlediska sociálně-politického.
Také zde, ve sněmovně, při podrobné
rozpravě znovu použijeme příležitosti
na to poukázati. Dnes chci se hlavně zabývati
jen politickým kursem vlády a politickými
otázkami, které jsme vznesli již v rozpravě
ve výboru a stanoviskem vlády k nim. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.) My,
němečtí národní socialisté,
jsme největšími odpůrci dnešního
německo-českého vládního kursu,
potíráme politiku německých vládních
stran s hlediska sociálního a národního.
Ve výboru jsem vyložil, že potíráme
německé vládní strany nikoliv snad
proto, že jsme zásadně proti jejich účasti
na vládě, nýbrž poněvadž
podle našeho mínění politika těchto
stran slouží k upevnění a k vybudování
centralistické ústavní soustavy, která
činí z Čechů národ pánů
a ze sudetských Němců menšinový
národ bez práv! Proti výtkám s vládní
strany, že nepracujeme positivně, poukázal
jsem na positivní práci, kterou jsme skutečně
vykonali a prohlásil jsem, že také my, němečtí
národní socialisté, bychom se účastnili
vlády, kdyby pro to byly dány národní
a sociální předpoklady. Těmto mým
vývodům ve spojení s vývody kolegy
pana dr Rosche, který velmi působivě
vyložil positivní práci a politické
směrnice své strany, bylo často špatně
porozuměno. (Výkřiky na levici.) Německý
vládní tisk psal, že se má strana kloní
k aktivismu, ba šel dokonce tak daleko, že mému
prohlášení dal jiný smysl, totiž,
že ospravedlňuji politiku vládních Němců.
Ve svých vývodech v této věci v rozpočtovém
výboru prohlásil.jsem právě opak a
také snažil se dosíci právě opaku.
Pokládám tedy za nutné, abych, navazuje na
tyto komentáře a výklady, zdůraznil
o politickém stanovisku mé strany toto:
Naše zásadní stanovisko ke státu a ke
společnosti jest dáno programem naší
strany a našimi státoprávními prohlášeními.
O směrnicích naší politiky jednají
čas od času sjezdy naší strany a ústřední
vedení a ty je také stanoví. Zavrhujeme a
potíráme jakékoliv potlačování
kteréhokoliv národa nebo části
národa a pro náš národ usilujeme o národní
jednotný stát, pokud přichází
v úvahu uzavřené osídlené území,
s tímtéž souhlasíme také pro
každý jiný národ, tedy i český.
Odmítáme názory pana kol. Windirsche o
úsilí Němců dosíci sjednocení,
jež přednesl v rozpočtovém výboru.
Jeho dějinná fakta pro nás sudetské
Němce neplatí. (Výkřiky posl. inž.
Junga.) Kolega Windirsch měl by přece
věděti, že do roku 1806 patřili jsme
státoprávně k německé Říši
a do roku 1866 k německému Spolku. (Souhlas na
levici.) Avšak ani tenkráte, kdybychom nebyli
bývali nikdy spojeni s Německem státoprávním
poměrem, nebylo by to dnes, kdy poddanský stát
patří pro vždy historii, důvodem, abychom
zapírali myšlenku jednoty. Všichni národové
v Evropě probudili se k vědomí své
národní, kulturní a osudové pospolitosti
a usilují o svobodný vývoj a sebeurčení.
Pokud tento pud národní svobody a možnosti
kulturního vývoje není ukojen, a miliony
lidí jsou podrobeny cizímu panství některého
národa pánů, nedojde Evropa klidu a státy
na základě našeho dnešního řádu
nikdy nebudou moci splniti sociální a hospodářské
požadavky naší doby. (Souhlas na levici.)
Hospodářský vývoj ve střední
Evropě naléhá na zrušení mnoha
tísnivých celních závor. Předpokladem
proto jest svoboda a nezávislost národů ve
všech oborech jejich národního života,
Vycházejíce z tohoto přesvědčení
a poznání nemůžeme vůbec ani
uvažovati o revisi našich programových zásad.
Jsou a zůstanou právě naopak vůdčím
cílem veškeré naší práce,
neboť ony obsahují, oč usilujeme, jako o nejvyšší
ideál. My, němečtí národní
socialisté, jsme přesvědčeni, že
státní vývoj půjde směrem našeho
úsilí. Za tento vývoj bojujeme duševně
jak doma, tak také za hranicemi a naše úsilí
v tomto státě směřuje mezi jiným
také k tomu, abychom přesvědčili český
národ, že takovýto vývoj jest také
v jeho největším zájmu. K tomuto novému
uspořádání dojde buď se vzrůstajícím
poznáním národů smírně
nebo si prorazí cestu mořem krve. My usilujeme o
prvé. Zeměpisná poloha českého
národa, jehož sídla leží uprostřed
německého národa, jakož i vývoj
průmyslu a hospodářství měly
by býti českým státníkům
ukazatelem, když vedou svůj národ v bezpečnou,
svobodnou budoucnost. Budou-li míti toto na mysli a budou-li
sledovati dnes působící síly v životě
národů, budou posuzovati naše úsilí
jinak než dosud a zatím na půdě tohoto
státu vytvoří předpoklady, které
umožní nám, sudetským Němcům,
svobodnou a čestnou spolupráci s nimi pro svobodu
a blaho obou národů, Tyto předpoklady záleží
ve zrušení jakéhokoliv potlačování
(Výkřiky posl. Krebse.) našeho sudetsko-německého
národa a v zajištění jeho vlastního
života v jeho sídlech, tím, že se mu poskytne
samospráva, dále v zahraniční politice,
která nesmí směřovati proti německému
národu, nýbrž která usiluje v úzké
spolupráci s ním o spravedlivý řád
v Evropě. Dokud český národ neměl
ještě vlastního státu, avšak usiloval
o něj, politika jeho vůdců řídila
se stejnými myšlenkami, jako naše dnes a již
ve starém Rakousku. Není zajisté bez zajímavosti,
slyšíme-li dnes, abych uvedl jen jediný doklad
svého tvrzení, co tenkráte řekl pan
dr Kramář. (Výkřiky na levici.)
Ve schůzi delegací rakouské říšské
rady ze dne 10. listopadu 1910 pravil delegát dr Kramář
toto: "Přestal bych hlásati slovanskou
myšlenku a býti Slovanem, kdybych viděl, že
Slovani usilují o jednotu jen proto, aby potlačovali
jiné. To Slovan nesmí činiti nikdy. Chce-li
se někdo nazývati Slovanem, nesmí potlačovati
ani vlastní slovanské bratry, ani některé
své spoluobčany. To jest moje víra ve Slovanství.
Avšak, pánové, mám-li tuto víru
a uskuteční-li se tato naděje, nebude to
vskutku žádným neštěstím
pro jiné národy, nýbrž vítězstvím
humanity, nejvznešenějšího, oč
lidé vůbec mohou usilovati." V téže
schůzi prohlásil pan dr Kramář
dále, mluvě o poměru Němců
a Čechů: "Rovněž tak čestně
jako chci mír mezi Slovany, rovněž tak chci,
abychom tam, kde musíme žíti společně
s Němci, žili v míru. Já se nebudu zdráhati,
pokusiti se o vše, abychom mohli uzavříti čestný,
avšak skutečně čestný mír."
V tomto politickém vyznání víry a
v těchto myšlenkách pana dr Kramáře
sešli jsme se již tenkráte ve starém
Rakousku. Češi nechtějí o tom dnes nic
věděti, to jest, nechtějí si na to
vzpomenouti. Já však poukazuji na to, jako jsem to
již s tohoto místa učinil častokráte,
že také moje strana již ve starém Rakousku
usilovala o změnu ústavy v duchu rovnoprávnosti
všech národů, v duchu vybudování
státu na základě samosprávy všech
národů. Trvalo by příliš dlouho,
kdybych zde uváděl ony řeči a naše
návrhy v této věci, mám zde však
jako doklad mapu, kterou jsme tenkráte vydali a připojili
k našim návrhům a která již ukazuje
novou úpravu podle těchto našich názorů,
která tak zvané historické hranice korunních
zemí hodila do starého železa (Souhlas na
levici.) a která zakládala ústavu pode
sídel národů. My však bojujeme za ideu
nezávislosti národů ještě také
dnes a jsme jistě ochotni ke skutečně čestnému
míru a spolupráci na takovém základě,
Náš názor na národní státní
myšlenku nesměřuje proti žádnému
národu, naopak obsahu je uznání vlastního
života každého národa a tím právo
na tento vlastní život. Naše snaha vylučuje
také jakékoliv poddanství a potlačování
jiného národa.
My, němečtí národní socialisté,
postavili jsme se od počátku své politické
práce v tomto státě na půdu takovéto
politiky. Setrvali jsme na ní a ona i na dále bude
určovati naše počínání
naši práci. Způsoby, prostředky a druhy
naší politiky vyplývají z odnárodňovacích
a potlačovacích metod dočasných vlád,
namířených proti našemu národu
a změní se u nás také jen s nimi.
Nás, německé národní socialisty,
dělí dnes od českých mužů
ve vládě zásadní rozpor v názoru
na národní a politickou rovnoprávnost ve,státě.
Nemůžeme vstoupiti do žádné vlády,
pokud druhá strana neuzná náš názor.
Žádáme, jak již řečeno,
jako předpoklad naše jednolité osídlené
území jako uzavřené místo,
kde bychom mohli žíti s vlastní národní
samosprávou, jak to pařížská
smlouva o ochraně menšin povoluje dokonce půl
milionu obyvatelů Podkarpatské Rusi v hranicích
českého státu. V mezích našeho
národního těla poskytneme českým
menši.nám všechna práva, která
dostanou německé ostrovy v českém
jazykovém území. Národ vedle národu
chceme žíti rovni vedle rovných, neboť
jen tak jest vůbec možna tato spolupráce k
vyšším úkolům. Naproti tomu páni
s české strany se domnívají, že
jsme již rovnoprávní. Pán předseda
vlády hájil tento názor proti německé
oposici v rozpočtovém výboru. Prohlásil
tam, že sudetští Němci m,a,jí v
tomto státě táž práva jako Češi,
neboť máme přece stejné volební
právo. (Výkřiky na levici.) Také
ve školských věcech, prohlásil pan předseda
vlády, není prý rozdílu mezi Čechy
a Němci a pokud jde o stížnosti do pozemkové
reformy, na to odpověděl pan předseda vlády,
že to má pozadí sobecké. (Výkřiky
na levici.) Mínil tím hmotné zájmy
šlechty a prohlásil, že život německého
národa nezávisí na několika šlechticích.
Vzhledem k takové rovnoprávnosti ve státě
shledal pan předseda vlády od nás malicherným,
že vytýkáme německým vládním
stranám, že jejich politika nemá výsledků.
To jest názor o spravedlnosti a rovnoprávnosti,
který musíme vzhledem k jeho účinkům
ve všech oborech národního, kulturního
a hospodářského života našeho národa
považovati za přímý výsměch
našim právům. Vždyť právní
základ netvoří přece volební
právo, nýbrž ústava, a pokud se týká
školy, chci jen poukázati na to, že pan ministr
školství Hodža, jak zde několikráte
vyslovil, s národního stanoviska uznal náš
požadavek autonomie za nutný a oprávněný.
V rozpočtovém výboru se pan ministr školství
tomuto požadavku tentokráte hladce vyhnul. Přichází
s ním vždy jen tehdy, chce-li německým
stranám pomoci při volbách z nějakých
rozpaků, jak se to stalo znovu při posledních
volbách do obcí. (Souhlas na levici.) Pokud
jde o chápání spravedlnosti v otázce
pozemkové reformy jest zajisté zbytečno,
abych s tohoto místa pronesl jediné slovo. Vláda
byla by udělala lépe, kdyby o této kapitole
mlčela právě v této chvíli,
(Souhlas na levici.) kdy opět korupční
skandál, k němuž došlo ve spojení
s touto pozemkovou reformou, volá přímo do
nebes.
S tohoto místa tehdejší předseda našeho
německého parlamentního školního
výboru a dnešní ministr dr Spina, než
jeho strana vstoupila do vlády, několikráte
vznášel před celým světem obžalobu
do mrzkého bezpráví, které bylo spácháno
na našem školství. Rovněž tak dnešní
ministr dr Mayr-Harting do našeho politického
zbavení práv a dnešní místopředseda
Zierhut do vědomého počešťovacího
směru pozemkové reformy. (Výkřiky
na levici.) Domnívali bychom se, že by předsedu
vlády musily zdržovati již jisté ohledy
ke svým německým kolegům ve vládě,
aby veřejně neprojevoval takovéto názory
o rovnoprávnosti a spravedlnosti. Ale on mluví s
jasným úmyslem k cizině. A mlčení
německých vládních stran? Dodnes nenašly
proti tomu jediného slova ani ve sněmovně,
ani ve výborech, ani v tisku. Mlčení německých
vládních stran k těmto nehoráznostem
musí zesíliti tvrzení pana předsedy
vlády. Také v tomto chování. německých
vládních stran vidíme těžké
poškozování vážnosti a zájmu
našeho sudetsko-německého národa a musíme
mu přikládati stejnou váhu jako účasti
na zákonodárné práci, která
slouží jen vybudování české,o
národního státu. (Souhlas na levici.)
Předseda nynější německo-české
vládní koalice pronesl od nastoupení vlády
v této sněmovně jen dvě řeči.
Prvou, když se nová vláda představila,
druhou nyní, v rozpočtovém výboru.
V prvé mluvil o uskutečnění německočeského
vyrovnání a vydal heslo: rovní mezi rovnými,
druhá řeč jasně ukazuje, jak si předseda
vlády toto vyrovnání představuje.
Kolega Jung prohlásil v loňské rozpočtové
rozpravě o vládním prohlášení
dr Švehly: "Po dosavadní politice právě
tohoto státníka, upřímně řečeno,
nedostává se nám víry, že mu
jde o více než o pouhou hru se slovy." Vidíme
dnes, že tato nedůvěra byla až příliš
odůvodněná. Německé vládní
strany, jak jejich mluvčí několikráte
prohlásili, vstoupily do vlády bez podmínek
a vyzbrojily se na svou cestu velikou trpělivostí.
Tato Švehlova politika, za niž jsou spoluodpovědny,
musí však přece i u nejtrpělivějších
a nejskromnějších aktivistů vzbuditi
pochybnosti a nejistotu a musí z ní poznati, jaký
význam mají německé vládní
strany v této účasti na moci. Tyto obavy
musí ještě vzrůsti, když zkoumají
tento státní rozpočet po stránce národní.
Loňského roku schvalovaly německé
vládní strany rozpočet donuceny poměry,
jak prohlašovaly, neboť nemohly již působiti
na jeho sestavení. Schválily jej sice, ale nevzaly
na se odpovědnost. Za tento rozpočet musily vzíti
odpovědnost, neboť nese také jejich jméno
a ony o něm spolupracovaly. Neřeknu jistě
příliš mnoho, tvrdím-li, že ohromné
poškození Němců vůči Čechům
není nikterak znatelně napraveno, že také
tento státní rozpočet má stejný
ráz jako jeho předchůdcové. Proti
velkým částkám, kterých se
dostává různým českým
sdružením jako subvencí, stojí stále
ještě drobty almužny, které dostávají
stejně zařízená německá
sdružení. Subvence pro německá sdružení
byly sice zvýšeny, avšak zvýšení
nemá vůbec významu vzhledem ke skutečnosti,
že procento na ně připadající
činilo proti českým sdružením
jen 1/2 až 7,8% a tato sazba byla zvýšena jen
o několik procent. Porovnáme-li to s částkou
31 milionů, které jsou rozpočteny jedině
na pomoc Rusům, podává to nejlepší
obraz pro posouzení ducha, jímž jest stále
ještě vláda prodchnuta. Příznačné
pro to jest také odůvodnění, s nímž
byla zamítnuta žádost německé
poradny pro nákup zemědělských strojů
v Děčíně-Libverdě za subvenci
ze 2,7 milionů Kč rozpočtených pro
účely spolku. Žádost byla zamítnuta,
poněvadž česká organisace takového
druhu neexistuje. (Německé výkřiky:
Slyšte! Slyšte!), tedy vyhověti žádosti
bylo by jednostranným protežováním.
Jak jest tomu po této stránce při kapitole
"školství" a "veřejné
práce", ukázali jasně ve výboru
moji kolegové Simm a Krebs a u učiní
tak ještě s tohoto místa.
Po všem tom, co jsem zde řekl, vyplývá
pro nás, německé národní socialisty,
že musíme předložený státní
rozpočet odmítnouti a pokračovati v boji
proti tomuto vládnímu systému rušení
národních práv a sociálního
zpátečnictví. Vedeme tento boj upřímně,
opírajíce se o své svaté právo,
vědomi své síly a poslání,
v neochvějné víře ve svobodnější
a větší budoucnost celého našeho
německého národa. My se o svou budoucnost
nebojíme. Pohlížíme do budoucnosti klidně.
Pánové z českých lavic, zařiďte
své chování k nám, Němcům
tak, abyste se jednou nemusili obávati o svůj národ.
(Potlesk poslanců něm. strany nár.-socialistické.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo má dále pan posl. dr Szüllö.
Posl. dr Szüllö (maďarsky):
Ctená poslanecká snemovňa! Nechcem sa rozširovať
na celý rozpočet, avšak zabývať
sa chcem vedením zahraničných vecí
Československej republiky a hľadím na to z
toho zorného uhlu, či bol dosiahnutý a či
za dnešného smeru môže byť dosiahnutý
cieľ, ktorý musí viesť najvyšších
vodcov štátu.
Žiadny štát nebol sriadený za šťastlivejších
okolností ako Československo. Vzdor tomu, že
v každom úrade býv. rak-uh. monarchie a v každom
najintímnejšom organizme dvora habsburgského
viedli Česi predominantný zástoj, napriek
tomu, že generálny štáb rak.-uh. vojska
a celá generalita saturované boly českými
štátnymi občany, na všetko to Dohoda zabudla
a sriadila československý štát tak,
ako keby sa v ňom nikdy nebolo našlo človeka,
ktorý by bol pozdvihol svoj hlas proti Dohode, ako keby
sa v Československu nebolo našlo ani jediného
vojaka, ktorý by nebol smýšľal proti Dohode.
Plnou rukou dali Československu všetko, čoho
si Československo v mierových pojednávaniach
požadovalo. Možno deklamovať: "Zverinu, ryby
a všetky dobré sústa, na čo majú
chuť oči a ústa", všetko to bolo
na tom stole, ktorý sa menuje Československom, a
ja teraz po uplynutí deväť rokov hľadím
na to, ako šafárili vedúci štátu
týmto obrovským hmotným a morálnym
kapitálom.
S hľadiska parlamentarizmu treba bezpodmienečne vytýkať,
že pán minister Beneš, ktorý vedie
veci zahraničné, nie j e ministrom parlamentárnym.
Jeho strana je v opozícii a on sám nenesie žiadnu
zodpovednosť voči parlamentu. Do určitej miery
hrá asi zástoj, aký mal ríšsky
kancelár vo veľkonemeckej ríši a ktorého
postavenie bolo neodvislé od podpory vládnej väčšiny.
Pán minister Beneš tedy pri vedomí svoj
ej nezodpovednosti dáva expozé, ktoré j e
iba zakrývaním veľa, okolností, ktoré
nemožno umlčať.
Taký štát, aký j e práve štát
československý, ktorý bol sriadený
bez akýchkoľvek dlhov jedine priateľskými
smluvami mierovými, bolo by bývalo ľahko viesť
tak, že by z tohoto štátu, práve vzhľadom
na kulturálny stupeň a vzdelanosť jeho obyvateľstva,
mohol sa tu uprostried Europy stať mocenským faktorom,
a na miesto toho viedla vláda tento štát tak,
že nie j e on faktorom mocenským, ale do istej miery
ohnišťom. Je ohnišťom, lebo tak sa zdá,
že tu treba dávať pozor na všetko, na každý
tlačový produkt, na každú myšlienku
každého človeka, lebo veď tu slávi
orgie cenzúra, systém detektívny, karanténa
a každý zpotvorený plod štátu policajného,
Kde musí minister zahraničia hovoriť tak, ako
hovoril pán minister Beneš - veď jeho
slová pripomínajú nám slová
Metternicha - ukazuje to na to, že v tomto štáte
niet konsolidácie.
Štát možno konsolidovať len jediným
spôsobom, a to správnou správou vnútornou.
Tým, aby v ňom každý jednotlivý
štátny občan videl rovnakou mierou merajúceho
ochráncu svojich elementárnych práv a slobody
a nie tým, aby široké vrstvy obyvateľstva
museli konštatovať také rozčlenenie štátu,
že áno, štát činí rozdiely
medzi štátotvornými občany prvej, druhej
a tretej triedy.
Konsolidáciou vnútorných záležitostí
však nechcem sa zaoberať, ale budem sa zaoberať
tým, akým spôsobom chce pán minister
Beneš uskutočniť konsolidáciu na
vonok. Jeho škola zná k tomu tri prostriedky: Spojenectvo,
smluvu a propagandu.