Podati naši platební bilanci jest ovšem dosti
obtížné. R. 1926 jsme docílili na 2 1/2
miliardy aktiva z obchodní bilance. Ale zboží,
které jsme vyvezli toho roku do ciziny, nebylo nám
všechno zaplaceno, poněvadž vývoz soustředil
se na poslední měsíce v roce, takže
zbyla značná pohledávka v cizině.
Valná část aktiva obchodní bilance
byla uložena do zahraničních valut u Národní
banky, jichž zásoba stoupla podle výkazu Národní
banky o 886,3 mil. Kč. Současně vyrostlo
zahraniční zadlužení našeho průmyslu
bezmála o 400 milionů Kč hlavně z
úvěrů investičních. Rozmnožily
se též splátky a zúročení
zahraničních dluhů. Též nákup
cenných papírů z ciziny r. 1926 se značně
rozvíjel. Nemůžeme proto podati přesného
obrazu naší platební bilance. Rozdíl
mezi platební a obchodní bilancí byl namnoze
popírán, ale přece jen rozdíl zde
jest a musíme s tímto rozdílem mezi obchodní
a platební bilancí počítati. Vezmeme-li
obchodní bilanci, můžeme říci,
že i naše platební bilance jest aktivní.
Bohužel, neobešla se naše výroba ani letošního
roku bez bojů a otřesů. Letošního
roku bylo 177 stávek, v zemědělství,
lesnictví a rybářství byl počet
stávek 6. Tyto stávky skončily pro zaměstnance
s částečným úspěchem
v 5 případech, s výsledkem dosud neznámým
v jednom případě. V hornictví bylo
7 stávek, které skončily: s kladným
výsledkem v žádném případě,
s částečným ve 4, záporným
ve 2, dosud neznámým jen v jednom případě.
Průmysl kamenný, zeminný a hlinařský
měl 40 stávek a výluk, s výsledkem
pro zaměstnance kladným ve 4 případech,
částečným v 17, záporným
ve 13 a dosud neznámým v 6 případech.
Průmysl sklářský měl 14 stávek
a výluk, s výsledkem pro zaměstnance kladným
v jednom případě, částečným
v 9, záporným ve 2 a dosud neznámým
ve 3 případech. Průmyslové zpracování
kovů mělo 11 stávek a výluk, s výsledkem
pro zaměstnance kladným v 1 případě,
částečným v 6, záporným
ve 4 případech. Výroba strojů, přístrojů,
nástrojů a dopravních prostředků
měla 11 stávek a výluk, s výsledkem
pro zaměstnance kladným ve 2 případech,
částečným v 7, záporným
v 1 a dosud neznámým v 1 případě.
Výroba zboží dřevěného
a z kaučuku měla 15 stávek a výluk,
s výsledkem pro zaměstnance kladným ve 4
případech, částečným
v 5, záporným ve 3 a dosud neznámým
ve 3 případech. Průmyslové zpracování
koží, usní, štětin, srsti a peří
mělo 2 stávky, s výsledkem pro zaměstnance
částečným ve 2 případech.
Průmysl textilní a živnosti čalounické
měly 18 stávek a výluk, s výsledkem
pro zaměstnance kladným ve 2 případech,
částečným v 9, záporným
v 5 a dosud neznámým ve 2 případech.
Průmysl oděvnický a modního zboží
ozdobného měl stávek a výluk 8, s
výsledkem pro zaměstnance kladným v 1 případě,
částečným ve 4 a dosud neznámým
ve 3 případech. Průmysl papírnický
měl jednu stávku, s výsledkem pro zaměstnance
částečným v 1 případě.
Průmyslová výroba potravin a poživatin
měla 4 stávky a výluky, s výsledkem
pro zaměstnance částečným v
1 případě, záporným ve 2 a
dosud neznámým v 1 případě.
Průmysl lučební měl 1 stávku
s výsledkem pro zaměstnance záporným
v 1 případě. Živnosti stavební
měly 30 stávek a výluk, s výsledkem
pro zaměstnance kladným v 5 případech,
s částečným ve 14, záporným
v 9 a dosud neznámým ve 2 případech.
Živnosti grafické měly 6 stávek a výluk,
s výsledkem pro zaměstnance kladným v 1 případě,
částečným ve 2, záporným
ve 2 a dosud neznámým v 1 případě.
Živnosti dopravní měly 3 stávky a výluky,
s výsledkem pro zaměstnance kladným v 1 a
částečným ve 2 případech.
Úhrnem bylo 177 stávek a výluk.
Je z tohoto přehledu viděti, že stávka
přestává býti už nejúčinnějším
prostředkem boje, že se přežívá
a na místo stávky nastoupí jedině
správný prostředek vyrovnávající
spory mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, totiž
rozhodčí soud. Stávka a výluka jsou
vždycky riskantním podnikem, který, počítáme-li
hospodářské ztráty, nepřinese
užitku nikomu, ani zaměstnanci, ani zaměstnavateli.
Stávka a výluka musí zůstati jenom
ultima ratio.
Při této příležitosti budiž
mně dovolena malá reminiscence. Loňského
roku, když jsem podával zprávu o rozpočtu
na r. 1927, vylíčil j sem náš hospodářský
stav, který tehdá byl málo růžový,
a ke konci jsem řekl: "Neváhám prohlásiti,
že si své hospodářství dáme
do pořádku, tak jako jsme si dali do pořádku
všechno ostatní. Proto odmítám s veškerou
rozhodností každé škarohlídství,
které je s to, jen podlomiti naši vůli a odhodlanost.
Bez pevné vůle, bez pevného odhodlání
nedokážeme ničeho. My tu vůli, to odhodlání
máme a proto jsem přesvědčen, že
překonáme i přítomnou krisi, která
právě jest."
Rok 1927 dal mně úplně za pravdu. Ano, my
jsme překonali tuto krisi hospodářskou, a
tak tomu bude i v budoucnosti. Toto naše odhodlání
a tato naše síla jsou nejlepší odpovědí
všem, kteří by nás chtěli jakýmkoliv
způsobem ohroziti.
To bude směrnicí naší hospodářské
politiky i do budoucnosti. My povedeme svou politiku tak, aby
každému občanu byla dána možnost,
prací dobývati si chleba, a aby nebylo u nás
člověka, který by trpěl hlad tehdy,
když by pracovati mohl a chtěl.
Nutným předpokladem zdárné hospodářské
politiky jest ovšem mír, mír vnitřní
i mír zahraniční.
V tomto vědomí je také vedena celá
naše politika. Nemůžeme za žádnou
cenu připustiti, aby byl ohrožen mír vnitřní,
a postavíme se co nejrozhodněji na odpor všem,
kteří by chtěli tento mír ohroziti,
ať již za jakýmkoli účelem.
Zdárná hospodářská práce
může se dařiti jen tam, kde vládne mír,
a proto jistě všichni, jimž záleží
na klidném rozvoji naší republiky po všech
stránkách života, spojí se k zajištění
míru vnitřního. K míru vnitřnímu
patří také pořádek všude
a vždy. Ten je podmíněn mravní odpovědností
každého občana bez rozdílu a zvláště
těch, kteří působí veřejně
a kteří mají tím větší
odpovědnost. Klidný vývoj v centrální
Evropě, který tak slibně započal a
tak dobře se vyvíjel - k čemu jsme také
my valnou měrou přispěli - je rušen
zásahy zahraničních činitelů.
Toto zasahování musíme odmítnouti.
Potřebuje-li kdo klidu a pokoje, je to centrální
Evropa, která nejvíce utrpěla. Mír
a klid jsou jedinými cestami, kterými lze zahojiti
rány světovou válkou způsobené.
Proto ne méně důrazně s tohoto místa
odmítáme jakýkoli zásah, který
by ohrozil náš mír zahraniční.
Jsme a budeme pro politiku míru a pokoje se všemi
sousedy a učiníme všechno, aby tento mír
byl zachován. Zároveň však se vším
důrazem prohlašujeme, že budeme hájiti
každou píď půdy naší republiky
a nepřipustíme, aby mírové smlouvy,
které jsou úhelným kamenem stavby naší
republiky, byly jakýmkoli způsobem porušovány.
(Potlesk.) Hranice naší republiky j sou nám
posvátnými a kdo by je chtěl rušiti,
ruší mír. (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.)
Proto co nejdůrazněji odmítáme každou
akci, která z jakýchkoli důvodů, o
kterých se nechci vyslovovati, má za cíl
porušení mírových smluv a tím
porušení míru a pokoje ve střední
Evropě. Nevyvoláváme konfliktů, učiníme
všechno na zabezpečení míru, neboť
bylo by zločinem připravovati válku, ale
na druhé straně bylo by neodpustitelnou lehkomyslností,
abychom zanedbali něco sebe menšího k naší
obraně.
K jednotlivým kapitolám připojuji několik
poznámek, týkajících se jenom těch
nejdůležitějších věcí,
které byly zdůrazněny již v rozpočtovém
výboru a kterých nelze mlčením pominouti
ani zde.
V ostatních jednotlivostech, které se týkají
různých kapitol, dovoluji si poukazovati na zprávu
rozpočtového výboru, kde ve, druhé
části jsou tyto jednotlivosti poznamenány.
V první řadě je to otázka, týkající
se nás, poslanců. Není vám totiž,
pánové, neznámo, že místnosti
našeho parlamentu naprosto nedostačují. Není
zde žádných konferenčních místností,
vládních místností, není dostatečných
místností pro žurnalisty, kteří
se musí tísniti v malých místnostech,
což jim práci tak odpovědnou neobyčejně
ztěžuje, není ani místností pro
obecenstvo, ani hovorny, která by dostatečně
vyhovovala. Rozumí se samo sebou, že nedostatečné
místnosti mají i úředníci sněmovní,
zvláště stenografové atd.
Jest ovšem pomýšleno na stavbu nové representační
budovy Národního shromáždění,
ale uplyne ještě mnoho času a mnoho vody, než
se budeme moci stěhovati do budovy nové. Nezbývá
tedy nic jiného, než přistoupiti k adaptaci
této budovy. Jedinou možností jest adaptace
obrazárny, která podle slov ministra školství
bude brzy přenesena do Lobkovického paláce.
Je proto třeba, aby tyto práce byly co nejvíce
urychleny. Samozřejmo, že zvýšený
náklad na vnitřní zařízení,
nábytek atd., nebude vydán nadarmo, poněvadž
nábytek a všechno zařízení bude
přeneseno do místností budovy nové.
Celou naší úřednickou veřejností
hýbe otázka systemisace a povýšení
na základě systemisace prováděné.
Především běží o průtah
se jmenováním úředníků.
Je pochopitelné, že úředníci
dnes s nedočkavostí očekávají
jmenování, které tak dlouho nebylo prováděno,
a že se jeví již značná nespokojenost
s těmito průtahy. Mohu v této věci
prohlásiti, že jmenování úředníků
bude provedeno v době nejbližší - podškrtávám,
v době nejbližší.
Co se týče systemisace samé, provedené
na základě platového zákona, poukazuji
na zprávu rozpočtového výboru, kde
při kapitole 3. Předsednictvo ministerské
rady, pod heslem systemisace je vysvětleno, podle jakých
norem byla systemisace provedena. Na systemisaci bylo, jest a
bude mnoho a mnoho stížností ode všech
kategorií úřednictva. Není to ani
jinak možné, při díle tak obsáhlém
a podškrtávám - tak novém, není
ani možno, aby bylo se uvarováno všem nesrovnalostem
a aby byla provedena systemisace ideální. Proto
poukazuji zvláště důrazně na
to, co uvedeno je ke konci odstavce, pojednávajícího
o systemisaci, že totiž systemisace dnešní
je systemisací přechodnou, zatímní,
která bude nahrazena systemisací definitivní,
která bude už prováděna komisí,
sestavenou podle restrikčního zákona, a která
odstraní všechny vady a nesrovnalosti, které
se objeví, až vejde systemisace v platnost.
Rozpočtový výbor ostatně již
přijal resoluci, která vyslovuje požadavky
jednak co se týče rychlého jmenování,
jednak odstranění náležitým způsobem
všech vad, které povstaly jakýmkoliv způsobem
při provádění systemisace.
Při této příležitosti budiž
mně dovoleno zmíniti se několika slovy o
otázce, která je neméně palčivá.
Je to otázka staropensistů. To jsou nejubožejší
z ubohých, kteří v pravém slova smyslu
živoří. Zde nutno pomoci, a to co nejdříve.
Bude na nás, na sněmovně, aby zákon,
který bude v nejbližší době předložen
poslanecké sněmovně, byl také co nejdříve
odhlasován, aby se tak konečně učinilo
zadost dávným požadavkům staropensistů.
Ministerstvo školství a nár. osvěty
podalo obšírnou statistiku veškerého školství
celé republiky již v příloze k vládnímu
návrhu finančního zákona. Mimo to
ministr školství a nár. osvěty doplnil
tuto statistiku po stránce národnostní ve
svém exposé, předneseném v rozpočtovém
výboru. Dovoluji si proto poukazovati na zprávu
výboru rozpočtového.
Než přece jest jenom potřebí při
této příležitosti zastaviti se u otázky,
v přítomné době velmi akutní:
je to otázka počtu našich škol všech
druhů a otázka studovaných lidí. Dnes
setkáváme se se zjevem v pravdě již
hrozivým, totiž s přebytkem studovaných
lidí, kteří nemohou najíti zaměstnání.
Je to u nás už problém, který nutno
za každou cenu řešiti. Běží
však o otázku, zda je pravda, jak poukazováno
bylo ve veřejnosti, že příčinou
této abych tak řekl nadprodukce studovaných
lidí, je přebytek středních a vysokých
škol.
Především, než se touto otázkou
budu obírati, musím předeslati: My jsme národ
malý početně, a jako v minulosti, tak i v
budoucnosti musíme svoji malou početnost nahrazovati
silou duševní, té nedosáhneme jinak,
než jedině vzděláním a sebevzděláním.
Nesmíme se obávati na tomto poli sebe větších
obětí, neboť jenom silou ducha obstojíme
v tom věčném existenčním boji.
A prohlédneme-li si náš rozpočet, vidíme,
že ministerstvo školství má jednu z největších
položek výdajových, skoro 900 mil. Kč.
Tyto výdaje ovšem ponesou nám jistě
bohaté úroky. Po této stránce nemusíme
si tedy dělati žádných výčitek,
že bychom snad zanedbávali statků kulturních,
a to u všech složek a u všech národů
našeho státu. Jsme tím ovšem povinni sami
sobě.
A nyní vraťme se k původní otázce.
Je nesporný fakt, že ve všech oborech máme
nadbytek studovaných lidí. Kladu již předem
velký důraz na to, že není možno
omezovati svobodu žádného jednotlivce, aby
se mohl věnovati studiu. Ovšem nutným předpokladem
je nadání a píle, ať je to bohatý
nebo chudý. Bez těchto dvou vlastností je
pravé studium nemožné a musíme varovati
každého, kdo by chtěl dávati na studie
děti neschopné nebo snad nepilné. Sám
mohu ze své prakse profesorské říci,
že studie studenta neschopného jsou pravé martyrium
jak pro studenta, tak i pro rodiče samé. A tu podle
mého názoru jsme u jednoho kořene zla. Dnes
se shledáváme se zjevem, že studuje mnohý
i bez nadání, bez schopností a mnohdy i bez
píle. Statistika žactva nám dává
o tom úžasné svědectví. Tak na
př. z 18,392 žáků, zapsaných
na střední škole r. 1919/20, došlo do
poslední třídy jenom 7.509, všichni
ostatní odpadli. Samo sebou se rozumí, že každý
má potom ten jediný cíl: aby se u chytil.
Jsem přesvědčen, že mnohý student
by měl daleko lepší život, kdyby se byl
po nutném odborném vzdělání
věnoval praktickému životu, než aby někde
živořil na podřízeném místě.
A mnohý profesor by mohl vypravovati, jak mnoho studentů,
kteří ze střední školy odešli
a věnovali se praktickému životu, dnes daleko
lépe žije nežli jejich kolegové, kteří
vystudovali a dnes na podřízených místech
jen živoří.
A nyní k otázce počtu vysokých a středních
škol.
Dnes máme 7 universit a příbuzných
vysokých škol se 14,818 posluchači v letním
semestru 1926/27, je to Karlova universita v Praze, Masarykova
universita v Brně, Komenského universita v Bratislavě,
Cyrilo-Methodějská fakulta bohoslovecká v
Olomouci, Husova československá evangelická
fakulta bohoslovecká v Praze, vysoká škola
zvěrolékařská v Brně, německá
universita v Praze, dále 6 technik a příbuzných
vysokých škol s 11.354 posluchači v letním
semestru 1926/27. Sama Karlova universita má 7.508 posluchačů.
Na všech vysokých školách je 26.172 posluchači.
Je možné, aby všichni tito posluchači
byli zaměstnáni tak, jak je to přiměřeno
jejich vzdělání? Vidíme, jak úžasný
je nadbytek vysokoškoláků ve všech oborech.
Při úsudku o počtu vysokých škol
nesmíme však zapomínati, že vysoké
školy nejsou jenom snad vzdělávacími
ústavy pro vzdělání úřednictva,
vysoké školy jsou - a ne v poslední řadě
vědeckými dílnami, které jsou hybnou
pákou kultury národní a které, poháněny
vzájemným ušlechtilým vědeckým
zápalem a závoděním, poskytují
státu nejdražší kulturní statky.
Ovšem nemůže nám na druhé straně
býti lhostejno, chrlí-li v pravém slova smyslu
inteligenci, která marně pak hledá chleba,
a nemohouc jej nalézti, stává se nebezpečím
všeobecným.
Ještě hůře je tomu se školstvím
středním. Všech středních škol
a učitelských ústavů je v naší
republice 376, se 105.356 žáky. Vzrůst žactva
jest neobyčejně veliký. R. 1914 bylo na středních
školách v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku, dále na Slovensku a Podkarpatské Rusi
78.159, letos 105.356, největšího počtu
žactva bylo dosaženo roku 1925: 114.493. Jeví
se již tedy nutný a nezbytný úbytek
žactva.
Ovšem zde, co se týče počtu ústavů,
není proti době předválečné
velkého rozdílu. V Čechách, na Moravě
a ve Slezsku r. 1913 bylo všech středních škol
278, letos je jich 282 tedy rozdíl zcela nepatrný.
Vzrůst počtu žactva na středních
školách, které mají býti průpravou
- odtud jméno "střední škola"
pro vysoké školy, jest velmi povážlivý,
a to tím spíše, že absolventi středních
škol, a nejen absolventi, nýbrž i ti, kteří
nedostudovali celou střední školu, hrnou se
přímo do úřadů, kde pro ně
naprosto není místa. Ovšem život je nejlepším
regulátorem, ten si vynutí nápravy sám,
ale je obava, že to nezůstane bez následků
právě pro naše vystudované lidi, kteří
budou živořiti. Bude tedy nutno za každou cenu
řešiti tuto otázku co nejdříve,
a to tím způsobem, který už naznačil
ministr školství a nár. osvěty ve svém
exposé v rozpočtovém výboru, že
totiž budeme musiti přeměňovati naše
gymnasia a reálky na školy odborné, a to všech
druhů. Zdatní vzdělaní naši odborníci
se neztratí, ti najdou vždycky příležitost
se uplatniti, ať jsou to zemědělci, řemeslníci
či odborně vzdělaní dělníci.
A takových lidí potřebujeme, abychom mohli
držeti stejný krok s cizinou ve kvalitní výrobě,
my do ciziny pronikáme hlavně svými kvalitními
výrobky a k tomu potřebujeme také odborně
školených lidí.
Shrnuji tedy tuto kapitolu v ten smysl, že otázku
materielní krise našich studovaných lidí
musíme řešiti, a to v době nejbližší.
O této kapitole dalo by se ovšem mnoho a mnoho ještě
říci, ale pro krátkost času není
to možno a odkazuji vás jen, pánové,
na důvodovou zprávu rozpočtového výboru.
Příštím rokem vstoupí v platnost
také zákon o organisaci politické správy.
Ministerstvo vnitra preliminuje na reformu tuto asi 30 mil. Kč.
Odtud se vysvětluje vedle nákladu podle platového
zákona ono zvýšení prelimináře
výdajů ministerstva vnitra. Ovšem na druhé
straně nesmíme zapomínati, že těchto
30 mil. Kč se neztratí, nýbrž že
přijde k dobru také autonomním svazkům,
od nichž převezme část úřednictva
státní správa, takže se to vyrovná.
Podrobnosti, o kterých bylo jednáno v rozpočtovém
výboru, jsou také obsaženy ve zprávě
výborové.
Ministerstvo zemědělství vykazuje proti roku
1927 výdaje o 11 mil. Kč větší,
tedy asi tolik, kolik vyžaduje platový zákon.
Nemá tedy ministerstvo zemědělství
tolik, kolik by potřebovalo pro zvýšení
zemědělské výroby, abychom vyrobili
doma tolik zemědělských produktů,
kolik potřebujeme. Bylo v samém rozpočtovém
výboru poukazováno na velké možnosti
zemědělské výroby, kterých
by se dosáhlo, kdyby všechna půda byla zmeliorována.
Bylo poukazováno zvláště na Podkarpatskou
Rus a Slovensko. Ale nemusíme jíti, tak daleko,
můžeme poukázati jen na jižní Čechy
a na Českomoravskou vysočinu, kde jsou ještě
nezmeliorované velké plochy, které čekají
na melioraci a potom budou vynášeti daleko více
než dnes. Že peníze, které budou obětovány
na melioraci půdy nejsou vyhozeny, svědčí
výnosy po hektaru, které se stále zvětšují.
Zajímavo je srovnávati jednotlivé výnosy
sklizně, dejme tomu r. 1924 s výnosy r. 1926 a 1927.
Tyto výnosy, které jsou průměry celostátní,
a které nejsou snad měřítky pro jednotlivé
země, poněvadž v každé zemi jsou
průměrné výnosy jiné, jeví
se takto: Pšenice r. 1924 na hektar 13,2 q, r. 1926 14,9
a r. 1927 16.3. Žita r. 1924 12,5, r. 1926 14,1, r. 1927
15.2. Ječmen r. 1924 13, r. 1926 16,1, r. 1927 16,8. Oves
r. 1924 13.2, r. 1926 16,4, r. 1927 15,4. Kukuřice r. 1924
15,8, r. 1926 16,9, r. 1927 v také 16,9. Brambory r. 1924
90,9 r. 1926 80.8, l r. 1927 118,4 q po hektaru. Výsledky
sklizně po hektaru pro rok 1927 jsou jenom předběžné,
nejsou ještě výsledky definitivní. Cukrovky
bylo na hektar r. 1924 276,8, r. 1926 243,1, r. 1927 256,1 q.
Z těchto cifer je tedy zřejmo, že peníze
vynaložené na melioraci a zemědělské
školství nesou dobré úroky v podobě
zemědělských produktů, a vliv toho
se jeví pak v celém našem národním
hospodářství, jak bylo konstatováno
v rozpočtovém výboru jak ministry tak i jednotlivými
řečníky.
Velká pozornost byla věnována v rozpočtovém
výboru činnosti Stát. pozemkového
úřadu. Proto již jak v důvodové
zprávě k vládnímu návrhu stát.
rozpočtu tak i ve zprávě výborové
samé najdete obšírné zprávy o
činnosti Stát. pozemkového úřadu.
(Posl. Hackenberg: Jakým způsobem?) Hned
vám řeknu, pane kolego, jakým. Je to také
dobře, že Státní pozemkový úřad
vydává podrobné zprávy o své
činnosti, aby celá veřejnost byla řádně
informována, jak to ohromné reformní dílo
pozemkové reformy zasluhuje. S potěšením
mohu pak oznámiti, že Státní pozemkový
úřad připravuje a vydá po provedení
reformy na půdě zemědělské
publikaci, která bude obsahovati veškeré výsledky
pozemkové reformy po každé stránce,
a tedy i seznamy nabyvatelů zbytkových statků,
kteří jsou vlastně již ve zprávě
k vládnímu návrhu uvedeni. Bude to seznam
všech nabyvatelů zbytkových statků.
Pro veřejnost uvedu jenom několik cifer osvětlujících
pozemkovou reformu. Přiděleno bylo do konce března
r. 1927 celkem zemědělské půdy 419.799
ha, z toho pak v Čechách 211.949 ha, na Moravě
77.784 ha, na Slovensku 118.253 ha a na Podkarpatské Rusi
11.813 ha, Z toho do drobného přídělu
přišlo 373.184 ha, na zbytkové statky připadá
107.765 ha. Jak jsem již řekl, je ve zprávě
důvodové ke státnímu rozpočtu
seznam nabyvatelů jednotlivých zbytkových
statků podle povolání, seznam se jmény
pak vyjde v ohlášené publikaci Státního
pozemkového úřadu. Pozemková reforma
ještě není u konce, zbývá ještě
na Slovensku půda zemědělská a pak
vůbec půda lesní. I tato akce bude provedena
a jsem přesvědčen, že bude provedena
ku prospěchu státu.
Zmínil-li jsem se již dříve o naší
obchodní bilanci, vyzdvihl jsem zároveň činnost
ministerstva pro obchod, průmysl a živnosti, kterému
v prvé řadě přísluší
starost o naši mimozemědělskou produkci, kterou
podporuje všemi silami, jak viděti z přehledných
tabulek tohoto ministerstva v důvodové zprávě,
Nyní k ministerstvu veř. prací. Toto ministerstvo
nabývá čím dále tím
větší důležitosti, zvláště
nyní, kdy do rozpočtu jeho jsou zahrnuty všechny
veřejné stavby, které ostatně patří
i ostatním ministerstvům. Nového úkolu
se dostává ministerstvu veř. prací
zřízením silničního fondu a
získá si toto ministerstvo jistě veliké
zásluhy, dá-li na základě tohoto fondu
do pořádku naše silnice, jejichž stav
je skoro desolátní.
Na vodohospodářské práce je preliminována
částka 77,356.480 Kč proti 60,176.000 Kč
na r. 1927. Pro ředitelství pro stavbu vodních
cest je preliminováno 47,796.530 Kč, proti 40,566.380
Kč na r. 1927. Dá se tedy očekávati,
že vodní stavby, tak důležité pro
všechny hospodářské obory, půjdou
nyní ku předu rychlejším tempem, jak
toho vyžadují nezbytně dnešní poměry.
O kap. 15 a 16 - pošty a železnice - jsem mluvil již
ve všeobecné části, když jsem mluvil
o státních podnicích, Do kompetence těchto
ministerstev spadají totiž dráhy a pošty.
Československá pošta vykazuje zisk 171.339.330
Kč, který celý plyne do státní
pokladny, a investice v částce 296,744.000 Kč
bude pošta krýti půjčkou.
Při této příležitosti chtěl
bych se zmíniti o jedné důležité
věci, která se stává důležitou
pomůckou kulturní, totiž o radiu. Radio není
dnes už jen zábavou, nýbrž pro venkov
stává se prostředkem, kterým se venkov
zúčastňuje kultury vůbec. Neběží
snad jenom o vesnice, nýbrž i o venkovská města.
Proto musí poštovní správa věnovati
velikou péči tomuto kulturnímu prostředku
a může ji také věnovati, poněvadž
investice na radio jsou velmi rentabilní a budou čím
dále tím rentabilnější, až
bude umožněno vybudováním velké
radiostanice i nezámožným vrstvám opatřiti
si levné krystalové stanice. Čím dříve
bude tato velká stanice vybudována, tím lépe,
Očekáváme tedy s plnou jistotou, že
bude tato stanice, tak důležitá, vybudována,
jakmile bude míti poštovní správa všechny
předpoklady, nutné pro tak důležité
a nákladné dílo. Obtíže jsou
veliké, ale tím větší bude zásluha.
Státní dráhy mají zisk 161,191.270
Kč, který neodvádějí do státní
pokladny, nýbrž kryjí se jím investice
vedle částky 140,000.000 Kč, kterými
přispívá státní pokladna drahám.
To je těch 20% dopravních daní, totiž
daně z jízdních lístků, daně
ze zavazadel a daně přepravní, které
dohromady vynášejí 710 mil. Kč a obsaženy
jsou při ministerstvu financí v kap. 21 rozpočtu.
Ministerstvo financí má klíč k celému
státnímu rozpočtu, poněvadž na
něm leží celá tíha úkolu,
sehnati prostředky na celé státní
hospodářství, Co jsem řekl při
rozboru státního rozpočtu o příjmech,
platí z větší části o
ministerstvu financí. Příjmy ministerstva
financí jsou preliminovány částkou
7.441,782.650 Kč, proti 7.674,961.030 Kč na r. 1927.
Při této příležitosti upozorňuji
znovu na okolnost, že náležitost příjmů
v účetní závěrce na r, 1928
se objeví jako ve všech dřívějších
letech větší, než i je preliminována.
Z toho však nelze usuzovati, že by cifra 7.441,000.000
Kč nebyla správná. Finance nesmějí
a nemohou počítati a preliminovati více,
než pokud se předpokládá, že se
vybéře na daních. Ovšem podškrtávám,
že finanční správa v tomto preliminovaném
obnosu 7471 milionů nepočítá s nedoplatky.
To jsou jen platby na normálních daních bez
nedoplatků. Rok 1928 bude ovšem rokem zkoušky
pro finanční správu. Bude rokem zkoušky
proto, poněvadž v tomto roce bude prováděna
prakticky berní reforma. Zákon o berní reformě
platí od 1. ledna 1927, ale fatovati se začne teprve
od 1. ledna 1928. Nejdůležitějším
jest ovšem, s jakým efektem finančním
se potká tato berní reforma. Dnes ještě
nemůžeme dobře říci, o kolik
se zmenší státní příjmy
berní reformou. Kdybychom soudili podle rozpočtu,
činí rozdíl na daních, jichž
se týká berní reforma, proti r. 1927 121,750.600
Kč. Příjem z daně důchodové
a daní výnosových jest totiž pro r.
1927 preliminován 741,087.000 Kč, pro r. 1928 619,337.000
Kč. Nepočítám ovšem výnos
daní zrušených, které vykazují
značné nedoplatky. Je to daň válečná,
daň majetková, báňská daň,
daň ze zbraní a lovu. Dohromady tyto nedoplatky
vlastně obnášejí 31,650.000 Kč,
daně samy pro r. 1927 obnášely 104,925.000
Kč, je tedy rozdíl 73,275.000 Kč. Úroky
z prodlení jsou preliminovány menším
obnosem 5 1/2 mil., dohromady tedy všechno to dává
asi obnos 199,775.000 Kč, tedy skorem dvou set milionů,
se kterými počítá finanční
správa, že bude méně na daních
podle berní reformy. Zjistiti ovšem přesně
cifru, o kterou klesnou státní příjmy,
dnes ještě nelze. Teprve zkušenost z r. 1928
nám to ukáže a podle toho bude nutno zaříditi
potom sestavení rozpočtu na další leta.
Tolik však můžeme říci, že
berní reforma splní očekávání
do ní kladené a, co jest nejdůležitější,
zavede do našich daní, jak co do předpisování,
tak co do placení i účtování
konečně pořádek. Opakuji tudíž
znovu, co jsem několikráte zde říkal,
že nejtíživějším byl ten stálý
nepořádek, ta nejistota, kolik kdo má platiti.
Dnes můžeme říci, že depurační
akce jest zhruba hotova a že do nového roku půjdeme
už s čistým stolem.