Operuje tedy rozpočet na r. 1928 číslicemi,
spočívajícími, na reelním podkladě,
tedy číslicemi správnými a pravdivými.
Ostatně naše hospodářství je
takové, že není třeba, abychom něco
skrývali, něco tajili nebo něco přikrašlovali.
Nestyděli jsme se přiznati, když jsme měli
v rozpočtu deficit, proč bychom se nemohli pochlubiti
aktivním rozpočtem? Na tuto výši jsme
dostoupili bez cizí pomoci, sami svou silou, svou pílí
a svou šetrností. Jaké jsou prameny příjmů
na r. 1928? Názorně je tato otázka zodpověděna
graficky ve zprávě rozpočtového výboru.
Z této zprávy vidíme, že největší
část příjmů do státní
pokladny plyne z daní obchodových, totiž z
daní z obratu, z uhlí, dopravy železniční.
poštovní a telefonní, úhrnem 2.163,885.000
Kč, t. j. 22,60% všech příjmů
dohromady, dále z daní spotřebních:
z cukru, sladidel, masa, potravní daně na čáře,
vína, lihu a ostatních nápojů ve výši
1.743,187.000 Kč, t. j. 18,23%. Tyto daně důchodové
a spotřební dohromady tvoří ze všech
příjmů 40.8%. Z daní přímých:
důchodové, výdělkové, pozemkové,
domovní, rentové, z daně z tantiém
a vyššího služného plyne do státní
pokladny 1.700,987.000 Kč, t. j. 17,78%, dohromady 5.608,059.800
Kč, t. j. 58,64%. Ostatní příjmy plynou
z cel 11,52%, z kolků 9,12%, ostatní správní
příjmy 6,62%. Konečně je zde výnos
státních podniků, který vynáší
14,10% všech příjmů.
Jakým procentem jsou zúčastněna jednotlivá
odvětví správní na státních
výdajích? Ústřední orgány
státu (president, Národní shromáždění,
předsednictvo min. rady) jsou zúčastněny
0,98%, správa zahraniční 1,73%, správa
vojenská 17,98%, správa vnitřní: a)
politická, justiční a legislativní
10,02%, b) kulturní 9,37%, c) hospodářská
a dopravní 10,97%, d) sociální 17,49%, vlastní
správa finanční 5,61%, státní
dluh 21,24%, všeobecná pokladní správa
4,55%, kontrola, t. j. Nejvyšší účetní
kontrolní úřad 0,06%. Velmi důležitou
okolností je pro nás srovnání daní
a dávek, tedy zatížení našeho hospodářství,
s daněmi a dávkami z ciziny. Je to důležité,
poněvadž zatížení naší
výroby má vliv na schopnost naší konkurence
s cizími státy. Ovšem, že lépe
mohou konkurovati s námi státy, jichž výroba
není tak zatížena jako výroba naše,
a my naopak, kdybychom měli méně zatíženou
výrobu, mohli bychom lépe konkurovati s cizinou.
Tu navazuji na to, co jsem řekl v úvodu: Provedeme-li
methodické srovnání příjmů
některých států evropských
s našimi příjmy, jeví se nám
asi takovýto obraz:
Ze všech příjmů, které stát
do své pokladny přijímá, tvoří
mezi daněmi a dávkami daň důchodová
u nás 11,3%, v království SHS. 1,34%, v Rumunsku
2,43%, v Polsku 6,51%, v Rakousku 8,03%, v Maďarsku 6,67%,
daně výnosové u nás činí
z veškerých příjmů 9,31%, v království
SHS. 18,15%. Tam tedy je tomu opačně. U nás
dělá daň důchodová procento
vysoké, u nich malé, kdežto zase daně
výnosové činí menší procento
u nás než v království SHS. V Rumunsku
daně výnosové vynášejí
19,7%, kdežto daň důchodová jen 2,43%,
tedy zase opačný poměr než u nás.
V Polsku je ještě horší poměr.
Tam je daň důchodová 6,51%, kdežto daně
výnosové 22,27%. v Rakousku činí daně
výnosové 8,81%, v Maďarsku 16,37%. V Rusku,
tedy v SSSR. tvoří tyto dvojí daně,
důchodová i výnosové, ze všech
příjmů 15%. Daně spotřební
činí u nás 17,11%, v SHS. 11,73%, v Rumunsku
13,94%, v Polsku 23,24%, v Rakousku 7,06%, v Maďarsku 9,34%.
Daně obchodové: u nás 22%, Dohromady daně
spotřební a daně obchodové, jak jsem
již řekl, tvoří 40% veškerých
příjmů. V SHS. daně obchodové
činí 5,85, v Rumunsku 6,18, v Rakousku 15,70, v
Maďarsku 16,40%.
V Rusku daně spotřební a obchodové
dohromady, totiž to, co my nazýváme daněmi
spotřebními a obchodovými, jinými
slovy daně nepřímé, činí
30% veškerých příjmů. Zajímavo
je také sledovati, jaké procento tvoří
výnos těchto daní v jiných státech
vzhledem k našemu výnosu. Vidíme tu, že
daň důchodová v SHS. proti naší
dani činí percentuelně jenom 11,84%, zato
však daně výnosové činí
v SHS. 194,90% našich daní výnosových.
V Rumunsku daň důchodová tvoří
21,54%, kdežto daně výnosové tvoří
204,72%. V Polsku daň důchodová činí
57,59%, daně výnosové 239,05%. V Rakousku
daň důchodová tvoří 71,06%
a daně výnosové 94,63%.
Daně spotřební v SHS. činí
68,59% naší daně spotřební, v
Rumunsku 81,47%, v Polsku 135,87%, v Rakousku 41,29% atd.
A nyní je nutno srovnati výdaje jednotlivých
resortů s rokem 1927. Vidíme zde, že všechny
resorty mají větší spotřebu,
než měly r. 1927, až na předsednictvo
ministerské rady, ministerstvo pro zásobování
lidu a všeobecnou pokladní správu. Jak k tomu
došlo, vysvětlím ihned.
Tak president republiky a kancelář presidenta republiky
má větší výdaje o 2 miliony,
zákonodárné sbory o 3,949.696 Kč,
ministerstvo zahraničních věcí o 28,985.990
Kč, ministerstvo nár. obrany o 30 milionů,
ministerstvo vnitra o 93,904.750 Kč, ministerstvo spravedlnosti
s Nejvyšším soudem o 12,859,930 Kč, ministerstvo
unifikací o 366.279 Kč, Nejvyšší
správní soud a Volební soud o 1 milion, ministerstvo
školství a nár. osvěty o 111,489.596
Kč, ministerstvo zemědělství o 11,535.726
Kč, Státní pozemkový úřad
o 1,736.210 Kč, ministerstvo průmyslu, obchodu a
živností o 7,583,504 Kč, ministerstvo veř.
prací o 52,005,184 Kč, ministerstvo pošt a
telegrafů o 364.590 Kč, ministerstvo železnic
o 3,967.490 Kč, ministerstvo soc. péče o
27,600.000 Kč, ministerstvo veř. zdravotnictví
o 14,027,010 Kč, pens. a zaopatřovací požitky
o 29,407,000 Kč, ministerstvo financí o 50,739,863
Kč. Nejvyšší účetní
kontrolní úřad o 807.573 Kč.
Tedy tři kapitoly vykazují výdaje menší,
a to: předsednictvo min, rady o 1,481,002 Kč, ministerstvo
pro zásobování lidu o 384,411 Kč,
všeobecná pokladniční správa
o 649,990.697 Kč.
Vidíme tedy, že rozpočet všech kapitol
ve výdajích, jak už j sem řekl, proti
r. 1927 vzrostl. Je to pochopitelné, protože vzrostly
osobní výdaje platovými zákony. Na
úpravu platů státních zaměstnanců
bylo loňského roku preliminováno ve všeobecné
pokladní správě 450 milionů. Tento
obnos je rozdělen -na r. 1928 na jednotlivé resorty.
Ve všeobecné pokladní správě
zůstalo potom jenom 25 mil. Kč na eventuelní
potřebu při systemisaci. Tedy zde vidíme
právě ten rozdíl, oč vzrostly výdaje
jednotlivých resortů, dělá to dohromady
asi okrouhle 450 milionů Kč. Tato částka
450 milionů Kč nestačila ovšem na platový
zákon, který vyžadoval okolo 540 milionů
Kč - ovšem bez státních podniků
a mimo zvětšené spotřeby na pense 29
mil. Kč. Jaký je poměr osobních a
věcných nákladů? Osobní náklady
v administrativním rozpočtu, tedy zase bez státních
podniků, činí 3.701,306.419 Kč, věcné
5.834,767.125 Kč, tedy osobní náklady činí
kolem 40%. Největší osobní náklady
vykazuje ministerstvo školství 669,4 mi,l. Kč,
ministerstvo vnitra 534,4 mil. Kč, ministerstvo nár.
obrany 642,28 mil. Kč, ministerstvo financí 432,9
mil. Kč, ministerstvo spravedlnosti 232,13 mil. Kč.
Nejmenší osobní náklady má ministerstvo
pro sjednocení zákonů, t. j. 1 1/2 mil.
Kč. Největší věcné vydání
má ministerstvo soc. péče, 835,67 mil. Kč,
ministerstvo nár. obrany 757,7 mil. Kč, ministerstvo
veř. prací 632.44 mil. Kč, ministerstvo školství
224,4 mil. Kč.
Celkem největší spotřebu má ministerstvo
nár. obrany, 1400 mil. Kč, pak ministerstvo školství
893,8 mil. Kč, ministerstvo soc. péče 865,8
mil. Kč, ministerstvo vnitra 648.2 mil. Kč, pense
650 mil. Kč a ministerstvo financí 534,4 mil. Kč.
Přicházím nyní ke státním
podnikům. Bylo již řečeno, že prohlášením
státních podniků za podniky obchodní
bylo nutno vyloučiti jejich rozpočet z administrativního
státního rozpočtu. Objevuje se tudíž
konečné jejich saldo ve všeobecné pokladní
zprávě. Může konečně vzniknouti
spor, je-li to správné čili nic. Jestliže
jsme řekli - opakuji to znovu - že státní
podniky se musejí vydržovati samy, t. j. hraditi své
výdaje ze svých zisků, musí také
ze svých příjmů hraditi investice.
Nebudou-li tedy jejich potřeby placeny z veřejných
peněz, je úplně zbytečno, aby jejich
rozpočet byl směšován s rozpočtem
administrativním a aby tak umělým způsobem
státní rozpočet byl nadouván. Je tedy
docela správná tato konstrukce rozpočtu,
podle které počítáme jenom s konečným
saldem státních podniků, které se
objeví potom ve všeobecné pokladní správě
v příjmech. V této konstrukci budou nás
následovati i jiné státy, na př. Jugoslavie
přistoupí také k tomuto způsobu konstrukce
rozpočtu, vyloučí totiž státní
podniky z rozpočtu administrativního.
Na rok 1928 jsme přistoupili při státních
podnicích k důležitému rozhodnutí.
Loňského roku byla totiž uskutečněna
do nejzazších důsledků zásada,
že investiční náklady státních
podniků nemají býti hrazeny zápůjčkami,
nýbrž že mají býti hrazeny výhradně
jenom ziskem. Tato zásada byla letos opuštěna
a bylo připuštěno, aby státní
podniky své investice hradily nejen svými zisky,
nýbrž i zápůjčkami. Tato zásada
je stanovena už ve finančním zákoně,
jak později budu míti o tom příležitost
mluviti. Proč? Je to docela přirozeno, poněvadž
zásada, že státní podniky musejí
hraditi své investice jenom svými zisky, byla neudržitelná,
a to proto, poněvadž investice jsou také rentabilní
a mohou docela dobře zaplatiti úroky i také
úmor, takže není třeba, aby byly hrazeny
jen zisky. Tak mají na r. 1928 hraditi své investice
zápůjčkou mincovna kremnická 5 mil.
Kč, pošty 296,744.000 Kč, státní
lázně 10 mil. Kč a tisková kancelář
3 mil. Kč. Běží zde hlavně o
pošty. Veškerý zisk pošt 171 mil. Kč
připadne do státní pokladny a pošty
potom jsou, jak již řečeno, odkázány,
aby hradily své investice zápůjčkou.
Zisk státních podniků je na r. 1928 preliminován
menší než na r. 1927. R. 1927 byl preliminován
zisk 1553 mil. Kč, r. 1928 je preliminován jen 1.528,550,000
Kč. Ovšem, to je zisk státních podniků,
který neplyne do státní pokladny. Ačkoliv
zisk státních podniků je menší
než v r. 1927, zisk, který plyne do státní
pokladny, je větší o 151 mil. Kč, Největší
zisk přináší státní pokladně
tabáková režie, a to 1051 mil. Kč.
Příčina, proč je větší
zisk, který plyne do státní pokladny, byla
vlastně ji.ž vysvětlena tím, že
investice u pošt budou hrazeny zápůjčkou
a čistý zisk pošt 171 mil. Kč připadne
do státní pokladny.
Pasivní je toliko Čsl. tisková kancelář,
která je však na cestě k lepšímu.
Na r. 1927 byl preliminován deficit 1 mil. Kč, kdežto
na r. 1928 750.000 Kč. Úřední noviny
kryjí právě tak svá vydání.
Ostatní všechny státní podniky vykazují
zisk.
Větší zisk na r. 1928 než na r. 1927 mají
předně státní dráhy, a to 161,191.000
Kč proti 135,387.000 Kč roku loňského,
Uhřiněveský státní statek 311,000
Kč proti 284.000 Kč na r. 1927, vojenský
dřevařský podnik ve Velkých Levárech
1,901.862 Kč proti 573.540 Kč na r. 1927, státní
lázně 2,289.372 Kč proti 2,017.000 Kč
na r. 1927 a konečně Státní tiskárna
v kompetenci ministerstva nár. obrany 345.000 Kč
proti 38.000 Kč na r. 1927.
V rozpočtovém výboru bylo mnoho mluveno o
tom, že výnosy státních podniků
jsou nízké, že by mohly býti vyšší.
Připouštím, ale nesmíme zapomínati
na obtíže, se kterými je státním
podnikům zápasiti, na povahu státních
podniků a potom na požadavky, které veřejnost
klade na státní podniky. Podrobnější
vysvětlivky jsou uvedeny ve zprávě rozpočtového
výboru a potom hlavně v přehledu o jednání
rozpočtového výboru při jednotlivých
kapitolách.
Ve třetí skupině státního rozpočtu,
totiž příděly autonomním svazkům,
objevuje se na r. 1928 po prvé, jak již právě
bylo řečeno, také silniční
fond. Příděly autonomních svazků,
jak již bylo také pověděno, neprobíhají
administrativním rozpočtem přímo,
nýbrž nepřímo tím, že daně,
na nichž participují autonomní svazky, jsou
preliminovány jako příjem státní
pokladny obnosem ne plně zaplaceným, ale zmenšeným
o státní příděly. Tak na př.
daň pozemková, která vlastně vynese
130 mil. Kč, nepřipadne cele státní
pokladně, nýbrž jenom 84,5 mil. Kč.
Podobně z domovní daně třídní,
která má vynésti 13,4 mil. Kč, připadne
do státní pokladny 1,4 mil. Kč. Daň
činžovní, která má vynésti
89,2 mil. Kč, však jenom 10,1 mil. Kč připadne
státní pokladně. Z daně z obratu,
která vynese 1.980 mil. Kč, připadne jenom
1.105.7 mil. Kč státní pokladně a
konečně z daně z lihu místo 465 mil.
Kč připadne do státní pokladny jenom
410,5 mil. Kč.
Příděly jsou na r. 1928 větší,
nežli byly na r. 1927. Na r. 1927 obnášely příděly
1.039,607.000 Kč, na r. 1928 1.158,466.000 Kč, jsou
tedy větší o 118,859.000 Kč.
V přídělech pamatováno je na učitelské
platy obnosem 600 mil. Kč. Tento obnos ovšem nestačí
a bude nutno hraditi ostatek, kterého si vyžadují
učitelské platy, přebytky. Bylo několikráte
poukazováno, že otázka úhrady učitelských
platů stále ještě není rozřešena,
ale musíme konečně r. 1928 k řešení
této tak ožehavé otázky přistoupiti
a ji rozřešiti.
Jak již bylo pověděno, přistupuje na
r. 1928 k rozpočtu silniční fond. Podle zákona
je silniční fond součástí administrativního
rozpočtu a jeví se tam takto: Příjem
silničního fondu činí 66,500.000 Kč,
a to příjem skutečný. Ten plyne z
přídělu z daně z motorových
vozidel a dávky z jízdného za osobní
dopravu autobusy obnosem 32 mil. Kč, z polovice poplatků
za povolení k dovozu minerálních olejů
17,5 mil. Kč, z polovice cla z dovozu minerálních
olejů 6 mil. Kč, cla na dovoz pneumatik 11 mil.
Kč. Tyto daně a cla jeví se nám v
rozpočtu ministerstva financí nepřímo,
poněvadž tyto daně a dávky jsou o příděly
silničnímu fondu menší. Je to něco
podobného jako u přídělů zemím.
K příjmu, o kterém jsem se právě
zmínil, přijde ještě těch 100
mil. Kč, které státní silniční
fond si vypůjčil u sociální pojišťovny,
takže dohromady je tu příjem 166,5 mil. Kč.
Ale k výdajům silničního fondu nutno
je určité vysvětlení. Na úpravu
silnic přijde příštím rokem ze
silničního fondu, tedy mimo dotace ministerstva
veř. prací, 162,500.000 Kč. Peníz
62,500.000 Kč, který je uveden v silničním
fondu a který je určen na rekonstrukce silnic a
mostů, je už obsažen v příslušných
položkách výdajových u ministerstva
veř. prací. Je to položka 70 mil. Kč
na udržování státních silnic
a mostů. V těchto 70 mil. Kč je už obsažen
obnos 27,7 mil. Kč, které j sou uvedeny ve skupině
"Příděl autonomním svazkům"
u silničního fondu, který je tam uveden zvláště.
Podobně je tomu u položky na stavby a přestavby
silniční státní 23 mil. Kč.
Tam už je zase obsažen obnos 12 mil. Kč ze silničního
fondu, a dále u položky 11,900.000 Kč na stavby
a přestavby státních mostů 6,8 mil.
Kč ze silničního státního fondu.
Ve státním příspěvku na stavby
a přestavby nestátních silnic 17 mil. Kč
je obsažen obnos 16 mil. Kč ze silničního
fondu.
Proč jsem toto uváděl? Toto vysvětlení
bylo nutné proto, aby nebylo nedorozumění,
a aby se nikdo nedomníval, že k obnosům, které
j sou určeny na rekonstrukci a stavbu nestátních
silnic a na rekonstrukci mostů, pak na rekonstrukce státních
silnic, a které j sou uvedeny v patřičných
položkách ministerstva veř. prací, přistupují
snad částky uvedené u silničního
fondu. Tyto položky j sou obsaženy již v rozpočtu
ministerstva financí.
Nyní přicházím ke státnímu
dluhu. S potěšením můžeme konstatovati,
že náš státní dluh neroste, nýbrž
že se menší. Menší se nejen dluh
vnitřní, nýbrž i dluh zahraniční.
Odpoutáváme se tím ze závislosti na
cizině tím, že staré dluhy splácíme
a nových dluhů zahraničních neuzavíráme.
Státní dluh činil v rozpočtu na r.
1927 34.945,024.000 Kč, na r. 1928 34.385,059.000 Kč.
Zmenšil se tedy o 559,965.000 Kč. Vnitřní
dluh se zmenšil o 457,062.000 Kč, zahraniční
dluh o 102,903.000 Kč.
Řekl-li jsem, že rozpočet na r. 1928 byl posuzován
pod zorným úhlem účetní uzávěrky
za r. 1926, platí to v míře daleko větší
o státním dluhu. Státní dluh byl jak
ve veřejnosti, tak i v rozpočtovém výboru
posuzován pod zorným úhlem této státní
uzávěrky. Podle účetní uzávěrky
k 1. lednu 1927 činil ovšem méně: vnitřní
dluh 20,695 mil., zahraniční 5.191 mil., z mírových
smluv 1.907 mil., dohromady 27.793 mil.
Z toho bylo usuzováno, že cifry, které j sou
obsaženy u státního dluhu na r. 1928, nejsou
pravdivé, že náš dluh jest docela jiný
ve skutečnosti než v účetní uzávěrce.
Nesmí se však zapomínati, že rozpočet
musí obsahovati všechno, s čím služba
státního dluhu musí na r. 1928 počítati.
Rozpočet musí počítati i se všemi
povinnostmi, které mohou nastati. Nestačí,
aby počítal jen s ciframi, uvedenými v účetní
uzávěrce, nýbrž i s ciframi, kterých
vyžádá si služba státního
dluhu r. 1928. Tyto větší povinnosti nastanou
anebo mohou nastati a také musí s nimi býti
počítáno na př. při IV. státní
půjčce s novými úpisy, které
byly upsány r. 1927. Tím ovšem stoupne IV.
státní půjčka ze 3.728 milionů
na 4.410 milionů u titrů za hotovosti a na touž
částku u náhradních titrů za
válečné půjčky. Podobně
je tomu u stavebních losů, poněvadž
r. 1927 byl prodán zbytek jejich, čímž
emisse stoupla. Rovněž zvýšila se r. 1927
emisse 6% konsolidační půjčky.
Musí býti počítáno s emissí
3% odškodňovacích dluhopisů za
válečné půjčky a 3% státních
dluhopisů za pohledávky z válečných
půjček. Všechny ty dluhopisy, které
j sem právě uvedl, byly vydávány r.
1927. S těmito dluhopisy ovšem nemohla počítati
účetní uzávěrka r. 1926. V
důsledku toho, že byl vydán větší
počet titrů, musel se zvýšiti pro rok
1928 státní dluh a tím i služba státního
dluhu. Přistupuje dále služba akcií
a prioritních obligací zestátněných
drah. Co se pak týče dluhu zahraničního,
jest uveden v účetní uzávěrce
stav dluhu podle kursu z r. 1919 a 1920, kdežto při
rozpočtu na r. 1928 jsou zahraniční půjčky
počítány podle kursu daleko vyššího,
34 Kč za 1 dolar.
Tedy s tím vším musí se ve státním
rozpočtu počítati na r. 1928. Odtud tedy
jest onen rozdíl mezi dluhem podle účetní
uzávěrky za r. 1926 a mezi dluhem podle státního
rozpočtu na r. 1928. Co se pak týče dluhu,
který se označuje dluhem reparačním
- ačkoliv my, a bylo to několikráte řečeno,
žádnými reparacemi v pravém slova smyslu
nejsme povinni, reparací neplatíme - musil bych
opakovati, co j sem vyložil obšírně loňského
roku a co řekl letos ministr financí v rozpočtovém
výboru o tomto reparačním dluhu.
Jisto je, že dostoupil náš státní
dluh nejvyšší výše v rozpočtu
na r. 1927, že se nyní snižuje, že nových
dluhů neděláme a že dluhy platíme.
A tato okolnost jest nejlepší odpovědí
na všechny hrozby, které k nám přicházejí
ze zahraničí, jako při známé
poslední akci zahraniční. Jsme v této
věci úplně nezávislí od ciziny
a nedáme si nikým a v žádném
ohledu předpisovati od kohokoli.
Nelze při této příležitosti při
státním dluhu nezmíniti se o otázce,
která jest také velmi často ve veřejnosti
přetřásána, totiž o konversi
našich 6% státních papírů. Konverse
tato souvisí úzce s výší úrokové
míry, jak totiž tato bude stabilisována. Je
nesporno, že dojdeme ke konversi těchto 6% státních
papírů, jakmile se k tomu naskytne příhodná
doba. Možná, že tato příhodná
doba není již daleká. A tu bych chtěl
u této věci připomenouti: Státní
papíry konečně již musejí přestati
býti papíry spekulačními, musejí
se státi opravdovými ukládacími papíry,
jakými ve skutečnosti také jsou, a musejí
se státi majetkem nejširších vrstev lidu,
který k nim musí míti úplnou a pevnou
důvěru. To se také již skutečně
děje. Sledujeme-li pohyby kursů státních
papírů, vidíme, že kursy státních
papírů jsou skoro ustálené, že
se nemění a že mohou státní papíry
býti opravdu lidovým papírem ukládacím.
Při státním dluhu nesmíme zapomenouti
na dluh státovkový. Podle dlužního úpisu
vlády vydaného Národní bance československé
podle odst. 3, čl. XII bankovní novely ze dne 2.
února 1927 vyplynul ze vzájemného zúčtování,
které obě strany provedly zvláštní
úmluvou na vrub státu k 1. dubnu 1926, kdy banka
zahájila činnost, dluh státu sestávající
jednak ze salda původního dluhu státovkového,
který činil skoro 5 miliard korun, a potom ze salda
t. zv. likvidačního dluhu, který činil
přes 752 mil., tedy dohromady tento státní
dluh činí 5.718 milionů Kč. Touto
sumou vykázaný původní státovkový
dluh i likvidační dluh státní vláda
uznala a zavázala se jej úrokovati a umořovati
způsobem umluveným v dlužním úpise.
Ve skupině IV. tento státovkový dluh ovšem
není uveden. Zúročení tohoto státního
dluhu u Národní banky podmíněno jest
totiž okolností, že stát bude tento dluh
úrokovati, nebude-li Národní banka moci vypláceti
6% dividendu.
To ještě není známo, proto také
služba tohoto státovkového dluhu nemůže
se objeviti ve IV. skupině státního dluhu.
Není tedy uveden ve skupině IV., nýbrž
objevuje se toliko v kap. 22 ve všeobecné pokladní
správě, kde na zúrokování tohoto
státního dluhu je pamatováno obnosem 25 milionů.
Ovšem tento dluh státovkový jednou se musí
objeviti ve skupině státního dluhu a je možno,
že napřesrok se tam s tímto dluhem státovkovým
setkáme.
Služba státního dluhu činí 2.354,337.000
Kč proti 2.572,937.000 roku 1927, tedy činí
méně o 217,599.000 Kč. Z těch 2.354,000.000
Kč zaplatí stát 1.976,000.000 Kč proti
2.143,000,000 Kč roku 1927, tedy služba státního
dluhu, pokud je hrazena z prostředků administrativního
rozpočtu, je o 167 milionů menší.
Tedy tolik bylo nutno říci při rozboru státního
rozpočtu na rok 1928.
Shrneme-li všechno, můžeme říci,
že můžeme býti, když ne potěšeni,
tedy alespoň uspokojeni tím, že zůstává
náš rozpočet v mezích, ke kterým
až sahá naše hospodářská
schopnost. Bylo-li již řečeno, že rozpočet
jeví se méně tíživým než
leta předešlá, bylo to možno jen tím,
že překonali jsme šťastně hospodářskou
krisi, se kterou jsme zápasili do letošního
roku. Po velkých obtížích s velkým
sebezapřením a s velkou obětavostí
všech tříd a stavů se nám podařilo
tuto hospodářskou krisi překonati, a to na
všech polích hospodářské činnosti.
Náš rozpočet nemohl by vypadati tak, jak skutečně
vypadá, kdyby nestál na konsolidovaném podkladě
hospodářském. Jen upevnění
našeho hospodářství umožňuje
nám aktivitu rozpočtu. Nelze ovšem chváliti
dne před večerem. Ale z dosavadního vývoje
našeho hospodářství můžeme
pohlížeti s plnou důvěrou do budoucnosti.
Nezavíráme očí ani před zjevy
méně potěšitelnými, které
bude ovšem nutno odstraniti. Vždyť je všeobecně
známo, že některá odvětví
průmyslová dodnes zápasí ještě
s velikými a velikými obtížemi, které
budou státi mnoho a mnoho práce, než se překonají.
Bylo také poukázáno na drahotu a zmenšení
životní míry obyvatelstva. Je pravda, že
indexy životních nákladů stouply proti
dřívějším dobám, proti
r. 1925. Indexy životních nákladů vypadají
takto: Pro dělnickou rodinu byl index r. 1925 ve starých
domech 720, v nových 771. V září 1925
byl index ve starých domech 711, v nových domech
759. V září roku 1927 byl index ve starých
domech 730, tedy plus 19 bodů, v nových domech 791,
tedy o 32 bodů větší. To je u dělnické
rodiny. Vidíme tedy, že ono zvýšení
indexu způsobily činže. Podobně je tomu
u textilií. Tedy byt a textilie působily nejvíce
zvýšení indexu.
U úřednických rodin se index zmenšil.
R. 1925 ve starých domech byl 703, v nových domech
739. V září 1925 ve starých domech
701, v nových domech 736. V září 1927
ve starých domech 687, v nových domech 726. Tedy
index zde poněkud klesl.
Řekl jsem, že jsou určité obtíže
a že tyto obtíže ovšem musejí býti
překonány, a jsem přesvědčen,
že i tento zjev překonáme, zvláště
potrvá-li dnešní hospodářská
konjunktura, ze které musí konec konců míti
prospěch také široké vrstvy obyvatelstva.
Nejlepším ukazovatelem naší hospodářské
situace je přehled nezaměstnanosti v jednotlivých
výrobních odvětvích a nezaměstnanosti
celkové. Dovolím si uvésti jen některé
cifry, udávající naši nezaměstnanost,
a to cifry podle neumístěných uchazečů.
Nezaměstnanost u nás vypadala koncem srpna letošního
roku takto: všech neumístěných uchazečů
bylo 40.863. Loňského roku v tutéž dobu
bylo nezaměstnaných 77.445. Je zajímavo sledovati
tuto nezaměstnanost podle jednotlivých odvětví
výrobních. Tak u zemědělství
a lesnictví v srpnu r. 1926 bylo nezaměstnaných
5.570, r. 1927 touž dobou 4.614. V hornictví loňského
roku 971, letošního roku více, 1.467. V průmyslu
kamenném, zeminném a hlinařském bylo
loni 401 nezaměstnaných, letos 337. V průmyslu
sklářském loni 2.012, letos 845. Zpracování
kovů loni 5.763, letos 3.598. Frapantní pokles nezaměstnanosti
je u průmyslu textilního: loňského
roku v srpnu 26.032 nezaměstnaných, letos 2.440
atd. Vidíme podle toho, že počet neumístěných
uchazečů valně klesl.
Počet nezaměstnaných, podporovaných
prostřednictvím odborových organisací,
byl ještě příznivější,
činil loni v srpnu 46.129, letošního roku v
srpnu jen 10.032.
Zajímavé je pak srovnání nezaměstnanosti
naší s nezaměstnaností cizích
států. Tak v Belgii bylo v srpnu 1926 podle pojištěn,
proti nezaměstnanosti úplně nezaměstnaných
7.268, letos v srpnu 7.515. Částečně
nezaměstnaných bylo loni 16.530, letos v srpnu 25.061.
Ve Velké Britanii počet nezaměstnaných
- to je statistika podle povinného pojištění
proti nezaměstnanosti - v srpnu minulého roku 1,684.507,
letos v září 1,126.267. V Dánsku v
srpnu loňského roku bylo nezaměstnaných
46.117, letos v srpnu 45.300. Ve Francii loňského
roku v srpnu bylo 369 nezaměstnaných, letos v září
11.272. V Italii počet úplně nezaměstnaných
loni v srpnu byl 83.090, letos v září 305.930,
v Italii částečně nezaměstnaných
loňského roku v srpnu 26.634, letos v září
částečně nezaměstnaných
133.568. V Německu bylo úplně nezaměstnaných
loni v srpnu 567.541, letos 181.437, částečně
nezaměstnaných loni 511.685 a letos 102.070. V SSSR.
loňského roku v srpnu byl počet nezaměstnaných
1,030.046, letos 1,403.000.
Vidíme, že poměry v nezaměstnanosti
u nás nejsou nejhorší a že v této
věci stojíme ještě poměrně
k ostatním daleko dobře.
Výsledek hospodářské činnosti
naší jeví se v cifrách, udávajících
jak obchodní, tak také platební bilanci naši.
Naše obchodní bilance v měsíci říjnu
1926 byla aktivní částkou 362,252.000 Kč,
letošního roku v říjnu byla aktivní
částkou 154,528.000 Kč. V lednu až říjnu
1926 byla naše platební bilance aktivní částkou
1.487,973.000 Kč, letos v lednu až říjnu
byla aktivní částkou 1.886,551.000 Kč.
Vidíme tedy, že naše obchodní bilance
jest neobyčejně uspokojivá.