Co se v tom praví? Nejprve, že v prvním vládním
návrhu již bylo obsaženo poškození
pražské německé vysoké školy
technické. Táži se, jestliže tedy jsou
Němci rozhodujícími činiteli ve vládě,
jsou-li oceňováni jako rovní mezi rovnými,
jak mohla si česká školská správa
dovoliti zrušiti tento měřičský
kurs na německé vysoké škole technické
v Praze? To byla již předem rána pěstí
proti německým vládním stranám.
Dále: "Nebylo to žádné politikum,
jak také prohlásil zpravodaj kulturního výboru,
my zde nemáme co dělati s žádným
politikem". To jest správné. Kdo však
udělal z této věci politikum? České
strany, v prvé řadě česká národně-socialistická
strana, a pak teprve nastalo, co "Deutsche Presse" tak
krásně popisuje: "pak postavila se proti tomu
veřejnost, pak se již nedalo nic dělati, musilo
se prostě ustoupiti". Ne že by byly německé
vládní strany bojovaly, aby své mínění
byly provedly (Výkřiky na levici.)
ne, prohlásily prostě, že jsou s tím
spokojeny, jestliže alespoň jeden kurs v Brně
bude zachráněn a to proto, jak se výslovně
opět praví ",poněvadž nutná
reforma by se snad byla zdržela, zvláště"
cituji opět doslovně - "jeví se nám
okleštění nejstarší vysoké
školy technické v tomto státě, německé
techniky v Praze, zrušením dosavadního dvouletého
kursu pro zeměměřiče jako těžké
bezpráví a to tím více, že vyšší
náklad na to by byl podle svědectví školské
správy zcela nepatrný. Pouze se udělala z
této čistě kulturní věci věc
politická a německé strany koaliční
neměly bohužel odvahy vzdorovati tomuto politickému
strašáku. (Výkřiky na
levici.) Ponecháme-li v platnosti tento návrh,
je studijní rok 1927/28 ztracen. Proto jsme byli nuceni
prozatím spokojiti se s úpravou danou v návrhu."
Nuže, pánové, tvrdím, že všechno
toto dokazování je nesprávné. Neboť
reforma by se byla nezdržela, kdyby německé
strany byly setrvaly na svém požadavku. Vždyť
přece nebylo vůbec třeba spěchu. Čekali
jsme 25 let a tak by pravděpodobně nebylo sešlo
také na dvou až třech měsících.
Poškození bylo by se bývalo mohlo tím
beze všeho zabrániti, že bychom se byli na podzim
zabývali tímto předmětem v prvé
schůzi a že bychom byli učinili potřebná
usnesení. Ostatně studenti mohli býti již
na podzim zapsáni do starého kursu a pak převedeni
do nové úpravy. Rovněž tak vetchým,
jako toto odvolání, je ono, které učinil
pan profesor dr Hilgenreiner. Řekl totiž dále:
"K tomu pohnulo nás zvláště také
prohlášení sdružení německých
finančních úředníků
s vysokoškolským vzděláním, které
v opětovných dopisech nám zaslaných
zdůrazňovalo a zastávalo nutnost této
studijní reformy. Tedy ne my jsme vinni, nýbrž
sdružení finančních úředníků
s vysokoškolským vzděláním".
Nuže, pánové, mám jednou radost z toho,
že ti pánové dají tak mnoho na mínění
sdružení. Dosud při boji o platy na to nedali
ničeho, ba dokonce při reformě správy,
když právníci, nejvyšší forum,
které v tom ohledu máme, vyslovili svůj zničující
úsudek o této reformě správy, tenkráte
prohlásili ti pánové: To pro nás není
rozhodujícím, my si tvoříme své
mínění sami. Víme dokonce, že
jednou jeden pán, jeden z nejvýznamnějších
vůdců dnešních vládních
stran, když mu řekli, že by se přece jen
měl slyšeti hlas lidu, prohlásil: "Lid
nám může....., veřejnost a politiku
děláme my." Kdo je tedy pro ty pány
rozhodujícím? Ani odborníci, ani lid. Dále,
dokonce i kdyby se bylo sdružení takto vyslovilo,
nesmělo by to býti podkladem, neboť konec konců
nebylo ani sdružení k tomu povolaným. Víme
z projevů civilních techniků, že byli
zcela jiného mínění. Německý
svaz civilních techniků v Československé
republice praví mezi jiným výslovně:
"Při jednání v senátě
o otázce měřičského studia
na vysokých školách vysvětloval senátor
dr Hilgenreiner stanovisko německých vládních
stran pro zrušení atd. tím, že německé
odborné kruhy označovaly řešení
jako naléhavé a žádaly je i za cenu
obětování odborného oddělení
na německé vysoké škole. Německý
svaz civilních techniků, který sjednocuje
a zastupuje téměř všechny německé
autorisované civilní geometry v Čechách,
prohlašuje, že v opětovných podáních
na příslušná místa zaujal stanovisko
proti každému omezování německé
vysoké školy, že ovšem vítá
vybudování tohoto odborného studia, avšak
nikdy nepodnikl kroků, aby je doporučoval na úkor
jedné z obou německých vysokých škol
technických ve státě. Kdyby snad se mělo
v tomto směru působiti, může se jednati
jen o jednotlivce, jejichž názory nesouhlasily s jednotnou
vůlí a míněním německých
civilních inženýrů všeobecně
a německých civilních geometrů zvláště."
Vidíte tedy, že odborné kruhy jsou úplně
jiného mínění. Odvolávání
se na sdružení je tedy nesprávným, tedy
jinými slovy: Pan dr Hilgenreiner pociťoval
sám špatné své postavení, jež
spočívalo v tom, že české vládní
strany prostě nepovolily. Tu nezbývá právě
nic jiného, než sám povoliti a nyní
vůči veřejnosti hájiti a zkrášlovati
své vlastní ubohé chování.
To nepřipadlo panu senátoru dr Hilgenreinerovi
jako učelivému žáku Jesuitů,
jako žáku Loyolovu, za těžko, a pravým
křesťansko-sociálním způsobem
procházel s mnohým kadidlem lesem listů a
mámil smysly vnějšího světa.
(Veselost na levici.) Budu nyní citovati,
co sám o tom řekl ve svých výkladech
v plenu. Řekl mezi jiným nemohu vše uváděti,
bylo by to sice velmi zajímavé dokazovati rozpory:
"Cítím se za jedno s německými
oposičními stranami v ostrém úsudku,
že je to těžkým bezprávím,
jestliže tímto zákonem nejstarší
německá vysoká škola, německá
technika v Praze, je vyřazována při studiu
zeměměřičů a tak nezůstává
na dosavadním stupni." (Výkřiky
na levici.) Pak přechází v
řeči na to, že tento kurs by měl býti
vlastně na všech vysokých školách
technických, že jde o čistě kulturní
otázky, o mizerné zatížení pouhých
60.000 Kč a konečně, že prý dvě
české strany prohlásily, že nemohou
náš návrh o německé vysoké
škole technické v Praze podporovati a tu nezbývá
nic jiného než voliti menší zlo. A nyní
praví ke konci: "Vážení pánové
z německé oposice: těžké bezpráví,
jež se páše na německých vysokých
školách, pociťujeme stejně hluboko jako
vy. Jsme však přesvědčeni, že jsme
učinili vše, co v této chvíli bylo možno.
Přál bych si jen, aby na cestě ze senátu
do poslanecké sněmovny české koaliční
strany poznaly, že se českému národu
neděje žádné bezpráví
a německému národu že se dostává
jen jeho práva, jestliže zeměměřičské
kursy se zřídí na všech vysokých
školách technických, také na německé
vysoké škole technické v Praze. To je mým
nejupřímnějším přáním,
kterým končím." Potlesk u jeho straníků.
(Výkřiky na levici.) Nuže,
pánové, podívejte se jednou na argumentaci,
jež se projevuje v těchto pokryteckých slovech.
Je to právě totéž, jak jsme to nesčetněkráte
museli prodělati v posledních týdnech při
reformě správy. Co vše neselhali dohromady
zvláště v "Deutsche Presse", aby
jen podporovali vlastní stanovisko k povolnosti a ubohosti.
Opět a opět prohlašovali, že zabránili
něčemu horšímu a proto museli vzíti
také něco horšího, avšak toto zlo
není prý tak veliké. Bylo by zábavným,
poukázati právě v souvislosti s tím
na celý tento manévr klamání, který
v "Deutsche Presse" a také v listech Svazu zemědělců
a strany živnostenské byl provozován za těchto
dnů. Vrchole dosahuje však leták, který
křesťansko-sociální strana rozšířila
vzhledem k svému docela bídnému chování
v otázce Slezska. Aby své přivržence
slovy úplně utloukli a jim vzali každý
jasný pojem a každou jasnou představu, praví
se zde na konci tohoto letáku - všimněte si,
jak mnoha cizích slov se zde užívá,
s vědomým úmyslem samozřejmě,
aby hloupý volič si pod tím nemohl docela
nic představiti. Zde praví se doslovně: "Dr
Luschka dosáhl, že historický a tradiční
pojem Slezska zůstává zachován, že
autonomní tradice je ochráněna a administrativa
na tomto pokladě může býti vždy
opět obnovena." Spolkni to, hloupý pse, ubohý
voliči, který se vůbec nevyznáš
v cizích slovech! Tak je veřejnost klamána.
Na druhé straně musím českým
koaličním stranám schvalovati, že jsou
neobyčejně obratnými politiky, a naopak že
naše německé vládní strany neznají
ani nejprostší abecedy politiky.
V takovém postavení jako zde: Na české
straně je třeba jen stále hodně vysoko
navrhovati, jako kupec a obchodník cenu hodně vysoko
vyšroubovati, pak počne se trochu jednati, pak se
trochu sleví, ti druzí jsou k smrti spokojeni, ba
jdou ještě na veřejnost a vyprávějí
o velikých úspěších, jichž
dobyli při této příležitosti.
(Různě výkřiky na
levici.) Vítězí při každé
příležitosti, docilují jednoho úspěchu
za druhým, při tom naše ztráty stále
více a více rostou. Při této příležitosti
dobyli velikého úspěchu, že alespoň
byl zachráněn kurs v Brně. To nám
chcete učiniti přijatelným a dále
pravíte ještě: (Posl. inž.
Kallina [německy]: Resoluce!) K tomu
jsem právě chtěl v řeči přijíti,
že jste dobyli velkého úspěchu tím,
že výslovně byl přijat resoluční
návrh v tom směru, že, objeví-li se
dostatečný počet návštěvy
studentů na škole v Brně, bude pak vláda
přidržena k tomu, aby otevřela také
kurs na technice v Praze. To později, jedno po druhém.
Cena tohoto resolučního návrhu je rovna nule.
Nesčíslněkráte jsme zažili a
vždy stále vláda prohlašovala, že
resoluční návrhy nejsou pro vládu
nikterak závaznými Ve starém Rakousku bylo
to ovšem jinak. Jestliže poslanecká sněmovna
přijala takový resoluční návrh,
byl to pokyn pro byrokracii a všeobecně pro vládu,
aby tuto vůli sněmovny provedla. Zde ovšem
to neznamená nic, naprosto nic, byrokracie dělá
co chce, Švehla dělá co chce a dnes
vidíme, že ministr vyučování
nepokládá to ani za vhodné, aby zde byl,
když se jedná o předmětu jeho odboru.
Dokonce zažili jsme jednou, že vláda výslovně
prohlásila, že ani usnesení, ani slib dřívější
vlády není pro následující
směrodatným nebo závazným. To je velmi
jednoduché stanovisko. Podá se demise, pokaždé
někdo zbytečný se hodí přes
palubu a tím je utvořena docela nová vláda,
ať se nyní zove Švehlovou druhou, třetí,
čtvrtou nebo pátou, to je lhostejno, avšak
tato Švehlova vláda č. 5 není
již vázána tím, co slíbil Švehla
č. 2. Kašlu tedy na resoluční návrhy,
cena jejich je rovna nule, musíme trvati na tom, aby to
vše přišlo jasně do zákona, protože
to jediné dává potřebné jistoty.
Dále: Při jakém počtu bude otevřen
druhý kurs? Kdo stanoví ten počet? Co znamená
dostatečný počet? Kdo to bude rozsuzovati,
kdo bude rozhodovati? To je zcela všeobecná fráze,
kterou se právě jen vládní strany
(Německé výkřiky: Vědomé
klamáni!) vědomě dají klamati.
Jako dříve zůstane skutečností
přes ujišťování "Deutsche
Presse" či pana senátora dr Hilgenreinera,
že německé vládní strany v senátě
prý učinily vše, aby německé
technice dopomohly k jejímu právu, bohužel
se nepodařilo získati spoluúčinkování
Čechů. Přes svatouškovské prohlášení
zůstane stejně jako dříve pravdou,
že tento kurs jest ztracen a že to znamená ztrátu
německého držení. (Posl. dr
Roschc [německy]: Při tom
v kabinetě sedí 7 universitních
profesorů a president Masaryk
je také universitním profesorem!)
To je snad to neštěstí, že jich tam sedí
tak mnoho. Nyní chtěl pan senátor Hilgenreiner
učiniti tuto hořkou pilulku chutnější
tím, že na konci svých výkladů
v kulturním výboru pravil: "Dále pamatujeme
na to" na to kladu veliký důraz - "aby
německá technika byla odškodněna vybudováním
vysokého obchodního studia a lesnického studia
na německé technice v Praze. Obě stránky
vysokého studia technického znamenají pro
nás Němce v tomto státě životní
požadavek kulturní a tím naléhavěji
musíme žádati, aby byly uskutečněny."
Zabývejme se také trochu touto věcí.
Při každé ještě školské
debatě poukazovali jsme s německé strany
na to, jak daleko jsme na poli vysokého školství
odstrkováni. Poukazovali jsme na číselné
odstrkávání v dotaci německé
techniky a německých vysokých škol,
na bídné umístění těchto
vysokoškolských ústavů a pod. Poukazovali
jsme stále na to, že nám schází
stále ještě zvěrolékařská
vysoká škola, báňská a lesnická
vysoká škola, vysoká škola pro výtvarné
a užité umění, vysoká škola
pro tělesné cvičení. Ty žádati
je velmi slušným požadavkem, kterému by
mohlo býti s české strany také klidně
vyhověno. Nuže, dosud však jsme se za celá
léta ještě nedožili toho, aby se Češi
k tomuto problému alespoň jen částečně
přiblížili. Ani nyní nikoliv, kdy je
ministrem pan profesor a poslanec dr Spina, dřívější
předseda školského vy boru, který vždy
se těchto požadavků zastával a vložil
je do návrhů. Není mi známo, že
by mohl třeba jen část těchto požadavků
dosud provésti nebo že by je vymohl. Víme naopak,
že oněm studujícím, kteří
z nedostatku takových zařízení v tuzemsku
jsou nuceni studovati v cizině, dělají se
pak největší potíže (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.),
že jejich vysvědčení nejsou nostrifikována,
že se musejí podrobiti zkouškám ještě
jednou, a to u profesorů a učitelů, kteří
druhdy chodili do školy k profesorům ve Vídni,
kteří dnes ještě jsou tam činní.
Jistě není možno tvrditi, že vysokoškolská
zařízení ve Vídni nebo Německu
jsou horší než u nás. Řekl jsem,
že mnoho profesorů českých vysokých
škol nabylo vzdělání ve Vídni
a v Německu. Nyní jsou studenti nuceni, aby čas
neužitečně zabíjeli, neboť mnohdy
trvá to dvě až tři pololetí,
nežli je připustí ke zkouškám.
Jsou nuceni dělati zde zkoušky vykonané s dobrým
prospěchem ještě jednou. To je naprosto nedůstojná
cesta, jmenovitě když mnohých zařízení
zde není. K tomu přistupuje ještě, že
úředníkům, kteří své
syny posílají do ciziny, nedává se
ani výchovné na tyto děti. Zde v zemi takové
vysoké školy není, člověk je
nucen jíti do ciziny a přes to se nevyplácí
výchovné. Chtějí jinými slovy
naše studenty nutiti, aby toto studium konali na české
vysoké škole. Víme z vlastní zkušenosti,
jak je to těžké, jmenovitě pokud jde
o techniku, protože prostě chybí odborné
výrazy a poněvadž se tyto odborné výrazy
teprve v posledních letech nově utvořily,
takže ani ve vlastních kruzích ještě
nejsou všeobecně známy. Nemohu se zabývati
jednotlivými požadavky. Pokud jde o vysokou školu
obchodní, kolik slibů jsme již dostali. Ministerský
předseda a ministr školství až k presidentu
Masarykovi nám slibovali a pan ministr Hodža
nás odkázal na podzim tohoto roku. Nemohli jsme
ještě zjistiti, že byly učiněny
ty nejprostší předběžné
práce pro zřízení vysoké školy
obchodní. Neslyšíme také, že by
se německé vládní strany nějak
byly namáhaly, aby toto zřízení prosadily,
přes krásná slova pana Hilgenreinera.
Máme sta absolventů obchodních akademií,
kteří opět jsou nuceni jíti do ciziny
a tam prodělati tu celou bolestnou cestu, kterou jsem dříve
načrtl stran vysvědčení.
Rovněž tak neutěšené jsou poměry
v oboru báňském. Prostě v srpnu 1919
zavedli české vyučování a českou
úřední řeč na vysoké
škole báňské v Příbrami
a tím tuto školu úplně uzavřeli
pro všechny jiné národnosti a otevřeli
ji pouze pro Čechy. Důsledek toho je, že i
tito studenti musí dnes jíti do ciziny. K tomu přistupuje
ještě, že česká vláda je
prostě odpírá potvrzovati jako správce
dolů, odpírá je s úmyslem, poněvadž
tím chce samozřejmě nutiti podnikatele, aby
zaměstnávali absolventy české báňské
vysoké školy a poněvadž naopak se opět
ví, jak veliký je vliv na dělnictvo, protože
čeští inženýři pracují
soustavně na počešťování
celého kraje. (Výkřiky na levici.)
Právě takové jsou poměry na vysoké
škole lesnické. O tom promluvil v senátě
obšírně kolega senátor Hütter
a odůvodnil nutnost nápravy. Při tom zde
přichází ještě v úvahu,
že studium v cizině vlastně pro zdejší
poměry nepřichází v úvahu,
protože poměry pěstování lesů
jsou zde také zcela jinaké.
A tak je tomu na celém poli vysokého školství.
Vedlo by to příliš daleko, to vše zde
dnes obšírně odůvodniti. Míním
jen: přirozeně není možno vymoci vše
najednou, není možno toto soustavné zanedbávání
německého školství v krátké
době několika málo měsíců
úplně napraviti a vytvořiti všechna
tato scházející kulturní zařízení.
Vidíme však, že téměř za
dobu celého roku nestalo se nic v tom směru od německých
vládních stran. (Výkřiky na
levici.)
Vedlo by příliš daleko, kdybych chtěl
poukazovati na školy obecné. Jen několik málo
dat, protože jsou zajímavá, o občanském
školství. Stav německých občanských
škol neodpovídá nikterak našemu počtu
obyvatel. V Čechách na př. máme 4,383.000
Čechů a 2,173.000 Němců, to znamená
tedy polovinu Němců proti Čechům.
Patřilo by nám tedy také polovina občanských
škol. Češi mají 716, my máme ve
skutečnosti 358, máme tedy o 72 německé
občanské školy méně, než
nám podle počtu obyvatelstva patří.
Ve výkazu "Bürgerschulzeitung" je zde vypočteno,
jaké ztráty míst to znamená. Znamená
to ztrátu 5580 míst, o které jsme byli zkráceni,
dále zkráceni na platech o 14 milionů Kč
za rok. Znamená to dále, pokud jde o možnost
vzdělání vůči žákům,
že o 23.000 dětí máme méně
vzdělaných, než bychom mohli míti, kdyby
ty nutné školy zde byly, to tedy znamená, že
23.000 dětí, a to z vrstev lidu, zde opět
je oloupeno o možnost navštěvovati vyšší
školy a nabýti vyššího vzdělání.
Z toho vidíte již tu celou ohromnou škodu, kterou
zde na kulturním a materielním poli Němci
trpí. Co máme tedy ze slibů, z nejkrásnějších
ujišťování pana Hodži, která
nám kdy dal, jde-li o to, aby byl na venek vykázán
úspěch pro německé vládní
strany? Slyšeli jsme o školské samosprávě,
jež prý přijde. Dovíme se ovšem,
jak tato školská samospráva bude vypadati,
ovšem ne dnes, nýbrž jednou později, snad
na podzim, poněvadž přece pan ministr odmítl
vůbec k nám promluviti. Nás nehodnotí
jako rovnocenné činitele, nás nepřibírá
k tomu, nýbrž ponechává se to české
byrokracii, aby nám předložila směrnice
nové školské samosprávy nebo aby nám
je předepsala. Jsem přesvědčen, že
také tato školská samospráva bude vypadati
právě tak, jako konečně vypadala reforma
správy. Zůstane jisto, že na sliby není
možno dáti zhola nic a že proto také při
nynějším návrhu přes veškeré
příkrasy můžeme počítati
jen s tím, že německá vysoká
škola technická je proti Brnu odstrkována a
že ztrácíme jedno německé učiliště.
Pan rektor ve svém dopise, který byl zaslán
senátorům, praví výslovně,
že se prý pro takové u stanovení, pro
takový zákon nemůže zvednouti, ani jedna
německá ruka, že nikdo při tom nesmí
spolupůsobiti. Ovšem dožíváme se
toho, že německé vládní strany
dají souhlas, že neshledaly ani za hodno námahy,
aby k tomu obšírně zaujaly ve výboru
stanovisko. Ze Svazu zemědělců byl tam přítomen
jen pan posl. Hodina, který prohlásil, že
úplně souhlasí se stanoviskem vlády,
ač jako předseda školského výboru
by býval v prvé řadě povolán
k tomu, aby tam hájil německé zájmy.
Z křesťansko-sociální strany nebyl přítomen
vůbec nikdo, což chci výslovně prohlásiti.
Zapsán byl pouze pan posl. Krumpe, avšak ten
šel jako vždy křivolakými cestami a nenalezl
odvahy zastati se německých zájmů.
Za to však čteme - a k tomu musím se dvěma,
třemi slovy ještě vrátiti - dlouhou
zprávu v "Deutsche Presse", podle které
pod vlivem německých vládních stran
se prý zde Němcům na poli školství
lépe daří. Je to citát ze slavné
zelené "Post" pod titulem: "Tu zášť,
tu práce!", který budu zde citovati doslovně.
Jde tu o článek pana Katze. Uvidíte ihned,
že jeho článek je také pro kočku.
Zde se praví: "Poněvadž nyní byla
velká část neplodného boje přivedena
se světa plodnou spoluprací Němců,
lepšilo se den ode dne postavení příslušníků
jejich národa, nyní ve sněmovně usnesli
se na nové ústavě, jež zaručuje
německým krajům rozhodný vliv na jejich
školy. Osud německé university v Praze, nejstarší
německé vysoké školy, byl zabezpečen
povoláním profesora dr Wagnera do ministerstva školství.
(Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!) Národnostní zášť
ochabuje". (Výkřiky na levici.)
A tímto tónem, pánové, jde to dále.
To se v "Deutsche Presse" stejně jako v "Landpost"
velice nafukuje, aby přece vlastní voliči
viděli, jak ohromné výsledky ti pánové
vydobili. (Výkřiky a smích
na levici.) To píše pan Katz, pražský
žid, který se nyní zdržuje v Berlíně.
Nyní jsou ti pánové sice v poslední
době velkými antisemity, poněvadž prý
oposice v jejich vlastních řadách kuje pikle
se zlými židovskými liberály ve spolku
se sociálními demokraty a německými
národovci. Avšak zde mohou přirozeně
úsudek jednoho žida velmi dobře potřebovati
pro své účele. Divíme se jen při
tomto článku, který, jak jsem řekl,
je pro kočku, odkud ten člověk vzal ty názory.
Místopředseda Stivín (zvoní):
Upozorňuji p. řečníka, že jeho
řečnická lhůta již dávno
uplynula.
Posl. dr Schollich (pokračuje): Ano, jsem
hned hotov.
K tomu můžeme jen říci, že tyto
názory jsou úplně pro kočku. Stanovisko,
které pan Katz zaujímá k sudetským
Němcům, jak posuzuje naše poměry, jsou
rovněž pro kočku. Doporučuji panu Katzovi,
aby se vrátil do Berlína a aby se nepletl do našich
poměrů a aby se nejprve lpodrobněji informoval
na patřičném místě. Nechci
vysloviti podezření, že tento článek
je objednán a zaplacen vládou, jak se soudí.
Neboť přece jen víme, že, ač v
jednom roce se ušetřilo asi 50 až 60 tisíc
Kč, že v cizině na podplácení
německé veřejnosti se vydává
nyní mnoho milionů a že velmi mnoho novin v
cizině je českou vládou podplaceno, aby klamaly
veřejnost o pravých poměrech zde.
Končím. Pánové, postup německých
vládních stran není možno ani v tomto
případě naprosto ničím omluviti.
Možno užíti nejmírnější
for my, není možno přejíti přes
výraz "zrada na národě", a to proto
ne, protože oni zde, jak výslovně prohlašují,
po prvé souhlasí, aby jedno učiliště
německého jazyka bylo zničeno.
Budeme hlasovati proti zákonu. Podali jsme dva návrhy,
nejprve jeden návrh na odročení, abychom
získali času, aby vládní strany snad
teprve ještě jednou vešly ve styk s odborníky,
dále návrh, kdyby toto odročení mělo
býti zamítnuto, aby rozhodně byla do toho
pojata také německá vysoká škola
v Praze. Budeme hlasovati proti zákonu, ale ovšem
pro resoluční návrh, ačkoliv, jak
vyloženo, je úplně bezvýznamný,
a budeme hlasovati také pro druhý návrh resoluční,
podaný s české strany, jenž směřuje
k tomu, aby studium bylo rozšířeno na 4 léta,
protože je to mínění odborných
kruhů. Ostatně použil jsem opětně
této příležitosti, abych vyslovil staré
požadavky vysokoškolské, ačkoliv se neoddávám
klamu, že německé vládní strany
i tentokráte nebudou souhlasiti. My však to chceme
doložiti, aby veřejnost konečně jednou
viděla, jak se zde vědomě kupčí
s jejich národnostními zájmy, aby konečně
zvěděla pravdu a aby se nedala klamati různými
slovy a krasořečněním v novinách.
(Potlesk poslanců něm. strany
národní.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Schäter.
Posl. Schäfer (německy): Slavná
sněmovno! Máme před očima výsledek
aktivistické politiky členů Svazu zemědělců,
křesťanských sociálů a politických
živnostníků. Vždyť ve skutečnosti
poslanec Hodina v kulturním výboru poslanecké
sněmovny nejen obhajoval návrh tohoto zákona
a usnesení senátu, nýbrž označil
je přece jako značný pokrok, o který
se zasadil. Nešel ani tak daleko jako senátor Hilgenreiner,
aby byl poukázal k vadám této osnovy zákona
a k tomu, jak poškozuje německé vysoké
školy, naopak byl jedním z hlavních činitelů,
kteří uplatnili myšlenku v tomto zákoně
vtělenou. Tak vypadají výsledky politiky
členů Svazu zemědělců, křesťanských
sociálů a politických živnostníků.
Ve schůzích, jež venku konají, v konferencích
svých důvěrníků mluví
často o tom, že oposici prováděnou proti
jejich politice dlužno vysvětliti pouhou závistí,
že německé strany ve vládě nezastoupené,
nýbrž v oposici se nalézající,
jsou prý zdrceny, roztrpčeny, rozmrzeny stavem věcí,
z čehož prý se jasně podává,
jak jednali správně členové Svazu
zemědělců a křesťanští
sociálové, když vstoupili úplně
bezpodmínečně do vlády. A vypravují
svým věřícím voličům
a důvěrníkům velice mnoho o tom, že
se v Československé republice od té doby,
co jsou také při moci, leccos změnilo a obrátilo
ku prospěchu německého obyvatelstva. Nuže,
nehledí-li se naprosto k ráně, jež zde
na německé vysoké školství dopadá
za spolupůsobení německých stran,
podává celý způsob, jak se nyní
provádí v tomto státě školská
politika, důkaz proti tomu, co vypravují členové
Svazu zemědělců, živnostníci
a křesťanští sociálové.
Označují za své výsledky úkony
vládní, jakými tyto při bližším
pozorování vůbec nejsou. Honosí se
tím, že docílili úspěchu v tom,
že byl jmenován německý poradce pro
otázky německých vysokých škol.
To mohou namluviti skutečně jen svým lidem,
že se tím něco pro Němce stalo. Tento
poradce, jenž byl povolán pro věci německých
vysokých škol, nebude míti žádného
vlivu na stav našeho vysokého školství,
nebude moci nic jiného dělati než kybicovati,
přihlížeti k tomu, co činí vládní
lidé, byrokrati, bude nucen souhlasiti, spokojiti se klidně
s tím, co se děje. A jak se tento poradce oceňuje
na české straně, vysvítá jasně
z toho, že nemá ani přikázán
psací stůl, že se mu přiznává
za jeho práci v oddělení pro vysoké
školy odškodnění ročních
2000 Kč. S takovýmito výsledky jde se nyní
ven před voliče a chce se prokazovati, že aktivistická
politika skutečně Němcům velmi mocně
prospívá. Pozorujeme však ještě
jiný obrat, ještě smutnější
a horší, než jest školská politika,
jež záleží v tom, že se odbývají
Němci s uvedeným poradcem. Myslíme ten obrat,
že vždy opětovně mluví se o školské
autonomii, avšak nikdy se neřekne, co si jest pod
tím představiti a co se zamýšlí
podniknouti. Před krátkou dobou událo se
něco, co nám ukazuje, kam směřujeme
a že německé vládní strany nejsou
skutečně tak bezmocny, nýbrž že
dovedou leccos prosaditi. Byť nedávno jmenován
prof. inž. Spitzer ředitelem německého
reálného gymnasia v Olomouci. Jmenování
bylo úředně vyhlášeno, a to dne
1. a 4. července v pražském a brněnském
Úředním listě. Brzy však došlo
ke změně. Dříve než mohl "Věstník",
list ministerstva školství, podati zprávu o
tomto jmenování, bylo profesoru Spitzerovi úředně
oznámeno, že se mu jako služební místo
přiděluje německé reformní
reálné gymnasium ve Znojmě. Také toto
jmenování bylo úředně vyhlášeno.
Dotyčnému profesorovi byl doručen dekret,
nemohl však úřad svůj nastoupiti, neboť
byl mezitím přeložen do Mor. Ostravy. Tu mohlo
by se snad mysleti, že rozhodovaly při tom kromobyčejné
školnětechnické okolnosti. Toto tajemství
bylo však brzy vysvětleno. Krátce na to, dne
1. července, bylo uveřejněno ve dvou moravských
listech křesťansko-sociální strany toto
sdělení křesťansko-sociálního
posl. Zajička, a slyšte nyní, co píše:
"Pro obsazení ředitelského místa
na znojemském reálném gymnasiu byly mně
z různých stran činěny výčitky,
jako bych byl zavinil, že toto místo dostal profesor
Spitzer. Abych objasnil celou věc, která ve Znojmě
zvířila velmi mnoho prachu, jsem nucen veřejně
toto prohlásiti: Když bylo vypsáno toto ředitelské
místo, usilovali rozliční pánové,
aby profesor Spitzer dostal toto místo. Na to intervenoval
jsem, nehledě k mému zákroku u zemské
školní rady, čtyřikrát v ministerstvu
školství, jednou u ministra školství,
jednou v předsednictvu ministerské rady v tom směru,
aby byl do Znojma dán olomoucký profesor dr Weber.
Když jsem se později dozvěděl, že
president Masaryk podepsal dotyčný spis,
byla pro mne věc vyřízena. Budiž připomenuto,
že neznám profesora dr Webera, že on nikdy na
mne se neobrátil, nýbrž že jsem pouze
vyhověl přání rozhodujících
znojemských osobností." Pak praví: "Dne
9. června 1927 byl jsem požádán z Olomouce,
abych překazil, aby profesor inž. Spitzer přišel
do Olomouce. Odmítl jsem ovšem tak učiniti."
Nyní přicházíme k jádru věci:
"Asi před týdnem byl jsem ze Znojma soukromě
vyrozuměn o nebezpečí, že by inž.
Spitzer mohl přece dostati místo ve Znojmě.
Protestní prohlášení, datované
dnem 24. června 1927 a podepsané 5 německými
stranami, obdržel jsem dne 30. června. Když jsem
zakročil v ministerstvu školství, bylo mi oznámeno,
že v této věci zakročil ministr dr Spina.
Na to dalo prý ministerstvo brněnské zemské
školní radě telegraficky příkaz,
aby ministerský výnos dále nezaslala. Na
mou otázku, kterou jsem včera položil příslušným
úředníkům ministerstva školství,
zda jmenování inž. Spitzera jest definitivní,
dostal jsem kladnou odpověď. Téhož dne
prohlásil ke mně ministr dr Hodža, že
hledá východisko. Jak dnes, v pátek, slyším,
uvažuje se o těchto možnostech. Ředitel
inž. Spitzer má býti přeložen do
Mor. Ostravy, Svitav nebo Mikulova. Mikulovský ředitel
bude asi v nejbližší době dán na
odpočinek." Dále se praví: "Stanovisko
mé strany jest zcela jasné. Žádáme
rozhodně, aby bylo provedeno usnesení ministerské
rady, podle kterého by byl profesor dr Weber jmenován
ředitelem znojemského gymnasia. Nynější
stav, že na všech třech německých
středních školách jihlavského
kraje jsou marxističtí ředitelé, jest
pro nás neudržitelný. Proti přeložení
ředitele Spitzera do Mikulova protestujeme co nejostřeji.
Žádáme dále, aby onen úředník,
jenž přes to, že dnešní vláda
jest protimarxistická, soustavně nadržuje socialistickým
profesorům, byl co nejrychleji dán na odpočinek."