Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Jediná cikánská škola je v Užhorodě, kterou velmi dobře znám. Ačkoliv má výborného učitele, přece celý podklad školy je nezdravý, poněvadž vyučovány jsou toliko děti usedlých cikánů užhorodských, což mezi cikány samými vytvořuje novou kastu.

Otázkou je: jakým způsobem možno usaditi cikány a jich děti vyučovati ve školách? Usídlení je otázkou hospodářskou a kulturní, s čímž současná osnova nepočítá proto, že není to cílem měšťácké vlády, která svému vlastnímu proletariátu neposkytne dostatečné možnosti k životu. (Tak jest!) Kdyby se agrárnická pýcha nebála světového veřejného mínění, dala by jistě vyvézti všechen zbytek cikánského národa a nezapomněla by při tom ani na vlastní nezaměstnané. Poněvadž však se tohoto nemůže odvážiti, sahá k středověkým policejním státním vzorům a objednává u měšťácké většiny výjimečný zákon, odporující ústavě.

Přejděme však k opatřením zákona. Kdo je tulákem, to zákon nedefinuje nebo nedefinuje správně. Odvolává se pouze na rakouské zákony z r. 1873, č. 108 a z r. 1885, č. 89 a 90 českého a maďarského zákona z r. 1913 čl. XXI, které jsou ovšem pro republiku příliš liberální. Je jasná tendence scházející definice: čím více lidí může býti subsumováno pod ustanovení §u 1 zákona, tím líp. První paragraf osnovy zmiňuje se o potulných, práce se štítících tulácích.

Ale kdo je ten "práce se štítící"? Jest jím světoběžný milionář s rodinou, z níž nikdo nepracoval a za každých okolností se práce štítí a automobilem potuluje se světem? To by přece prvnímu paragrafu plně odpovídalo. Není tomu tak, poněvadž sáhnouti na tyto tuláky vláda se neodváží, naopak všechny vrchnosti je co nejvíce podporují. Ale nejen to. Tito tuláci mají stálé bydliště, mnohdy i více bydlišť. Je pravdou, že jen v zimě bývají ve svých bytech, takže přece by se na ně vztahoval § 1 předložené osnovy. Netřeba se o nich příliš zmiňovati, poněvadž v republice jsou to oni, kteří diktují zákony a rozumí se, že nikoliv proti sobě. To jen proletář je nezaměstnaností nucen z místa na místo práci hledati. Ten nemůže tak ovšem činiti autem, ani při tom býti v elegantním obleku. Musí v roztrhaných šatech a pěšky, na vzduchu a nikoliv v mramorových hotelích čas trávit a nepomůže mu stálý zimní byt. Je nucen hledati práci od místa k místu. Zejména je-li k tomu ještě komunistou, ani jeho bílá rasa není nic platna a je tulákem podle tohoto zákona.

Pozměňovací naše návrhy jsou logické a odůvodněné, poněvadž kategoricky žádáme, aby z ustanovení zákona byli vyňati dělníci a zákon se vztahoval jen na zločinná a toulavá individua, byť se i pohybovala luxusními vlaky, či automobily. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ptáme se právníků slovenské ľudové strany, která jistě bude hlasovati pro tento zákon, je-li vyloučeno, že paragrafu tohoto zákona nebude zneužito proti slovenským dráteníkům, kteří sice v zimě mají stálé bydliště, ale v létě vandrují za prací? Záleží na libovůli úřadu, koho označí jako práci hledajícího, či práce se štítícího.

Následující paragrafy obsahují pravidla o donucovacích policejních opatřeních. Po jejich rozumu mají potulní cikáni a nezaměstnaní chodící z místa na místo a hledající práci, býti zaregistrováni k tomu účelu, aby se mohli na vyzvání úřadů hlásiti k antropometrické a daktyloskopické prohlídce a mohou býti ještě po 14 dnů internováni ku zjištění osobních dat. Konečně každý potulný cikán a tulák starší 14 let dostane legitimaci s otisky prstů, v níž budou vepsány i jeho děti. Současně musí majitel legitimace dodržovati celou řadu předpisů, jejichž překročení trestá se podle §u 13.

Toto řízení plné sekatury nesetká se s úspěchem. Úřednická svévole bude zuřiti podle libosti a analfabeti-cikáni ani nebudou vědět, co se s nimi děje. Budou více biti a častěji zavírám. Předpokládejme, že s ohledů evidenčních je registrace oprávněna. Cikánské legitimace nejsou však ničím jiným, než čím byla žlutá látka na středověkých Židech, nebo legitimace prostitutek. Touto charakteristickou nemilosrdností, že totiž pod pláštíkem preventivního opatření budou i nevinní označeni, a šlapáním po osobní svobodě a rovnoprávnosti zaručené ústavou, budou mimo zákon postaveny masy nešťastné rasy a hlavně vandrující sezonní dělníci. Jestliže i nevinní mají dostati otisky prstů v legitimaci a mají-li zde býti uvedeny i jejich děti, budou tomu přehorliví četníci rozuměti tak, že v legitimacích mají býti i otisky prstů nemluvňat.

Paragraf omezuje stěhovací svobodu občanů takovým způsobem, že jen některými silnicemi a do některých krajů budou se moci cikáni stěhovati. Tím postižena bude svoboda volby pobytu vandrujícím dělníkům a nezaměstnaným. Ovšem toto omezení nebude se vztahovati na měšťácké synky a noví Bažantové budou v Tatrách a jinde vražditi klidně oběti. Vrahem však musí býti bílý muž a nikoli cikán. To může snadno vésti k tomu, že vnutí-li jednou policie dělníku kočovnickou legitimaci, může pak snadno z politických důvodů zakázati mu pobyt v některých krajích a může říditi každý jeho krok. Neboť nezapomínejme, že první paragraf považuje za toulající se cikány i část dělníků, a to jen v §u 1, ale v dalším mluví se jen o cikánech, aby tak snadněji byla odvrácena pozornost od nebezpečí hrozícího dělnické třídě.

Kdyby tento zákon byl poctivý, tedy by se podle našich pozměňovacích návrhů spokojil jen s vydáním kočovnických lístků a omezením stěhovacího práva jen pro ty tuláky, kteří již byli za jistá provinění trestáni, bez ohledu na to, zda jedná se o zločince jezdícího automobilem nebo o chudého nekulturního cikána, a nevztahoval by se na obyvatelstvo kočovné, živící se ruční drobnou prací, domovním obchodem, drátováním, správou kotlů, nádob a pod.

S právnického stanoviska je dosti zajímavá otázka o významu ustanovení, že nesmějí cikáni jezditi ve tlupách, převyšujících počet členů rodiny. Lidé připravující tento zákon neznají cikánského života a nevědí, jak vyhlíží rodina toulavých cikánů, v níž manželství je pojmem neznámým; hranice rodiny totiž stanoveny býti nemohou, jestliže zákon přesně neoznačí, míní-li větev sestupnou či vzestupnou.

Je přímo komické, budou-li na místech pro cikány zakázaných postaveny podle zákona tabule, na nichž si každý bude moci přečísti zákazy, ovšem každý, jen cikán nikoliv. Ale je tragické a krev pobuřující, že cikánům, kteří se budou mimovolně stěhovati zakázanými místy, mohou podle §u 13 býti úředně zabaveni a prodáni koně, vůz a veškeren skot. V odůvodnění je toto drakonické opatření považováno za účelný trest, neboť vezme cikánovi chuť přejížděti zakázanými místy. Co to však znamená v praxi? To znamená, že v kočovnickém listě bude uvedena spousta teritorií, které budou cikánům zakázány. Poněvadž však toulající se cikán geografii se neučil a doposud přivykl neomezené kočovnické svobodě, nebude věděti, čím se provinil, když se pojednou probudí a doví se, že celý jeho majetek, všechny jeho existenční prostředky mu vezmou, prodají a v nejlepším případě mu dají do rukou několik korun, aby mohl ze zakázaného místa odtáhnouti. (Slyšte!) Zákon nemyslí na to, aby nejdříve cikány o zakázaných místech poučil, a že by jen takoví cikáni měli býti trestáni, kteří se již přestupku dopustili, a to i tehdy jen ztrátou svobody. Zákon zasáhne jenom nevinné, neboť provinilci jsou chytří a opatrní. Nevinným budou vzaty krátkým řízením životní prostředky, aniž by bylo o jejich další život hospodářsky a kulturně postaráno. Podle mého náhledu takový postup přímo přeměňuje nevinné lidi ve zločince a vystupňuje rozhořčení až do krveprolití. Neboť takovým nešťastníkům jest to již jedno, mají-li zemříti hlady, aspoň se pomstí společnosti. Co to však znamená s právnického hlediska? Za jediný přestupek netrestá se peněžní pokutou neb ztrátou svobody, nýbrž zabavením těžko získaného majetku nemajetným občanům, který stojí sice jen pár haléřů, ale pro ně znamená všechno. Zabavení majetku není používáno proti lichvářům a keťasům, nýbrž proti nemajetným. Tento barbarský právní řád, porušující zákon, jistě podepíše také humanistický president, čímž se přičiní o rozplynutí humanistických illusí. Hlavní věcí je ochrana majetku bohatých, a zájmy chudiny neznamenají ničeho.

Měšťácký humanismus nezná mezí. § 12 dává úřadům právo ku odebrání dětí do 18 let od rodičů, aby byly státem vychovávány. Měšťácký humanista vypne zde prsa a se srdcem, z něhož kape láska, hlásá, že chce zachrániti zanedbané děti a připojiti je k pracující čestné lidské společnosti. Ve skutečnosti však věnuje stát velmi málo pozornosti i výchově necikánů, neboť kapitalismus nestará se o žádnou výchovu dětí v rodině, ve školách a nedá rodičům hospodářské možnosti k řádné výchově dětí. Ta je výsadou bohatých. Stát nestará se o proletářskou rodinu, zda ona může dáti chleba a oděvu svým dětem. Nedbá o děti, jež v zimě chodí bosy, nedá jim bezplatné školní potřeby a knihy. Doposud aspoň nesměl sahati svými pazoury do rodiny a trhati děti od matek.

Intence o umožnění trvalého bydliště a existenční možnosti cikánů, odstranění středověkého kočovnictví a středověké morálky, umožnění školní návštěvy cikánským dětem, byla by oprávněna. Po takovýchto opatřeních není však v zákoně ani stopy. Za to však umožňuje zákon odebrati děti, jako by cikánská matka neměla ráda své dítě, necítila bolu a nežila pro své dítě. Je přece známou věcí, že i divé zvíře ubije toho, kdo mu sahá na jeho mládě. Právě v divokém životě je užší příchylnost matky k dítěti. Lvice raději zhyne, než aby opustila své mládě. I cikánské rodiny často raději zemrou, než aby jim děti byly odebrány. Takové perspektivy načrtává provedení tohoto zákona.

Nestydatou lží je pseudohumanistické odůvodnění tohoto zákona. Z odůvodnění možno souditi, že většina odebraných dětí bude posílána do polepšoven, kde se jim dostane více bití, než vědomostí a výchovy. Dobře známe výchovný systém na př. ústavu Komenského v Košicích, kde mnoho dětí hyne. Jsme pevně přesvědčeni, že takovým pseudohumanismem mají býti cikánské děti vyhubeny a nepřeháníme, když za účelem dostižení tohoto cíle doporučujeme vykleštění rodičů a ubití dětí.

Charakteristické je, že vládní návrh je pro některé "z měkosrdcatých" senátorů vládní většiny příliš mírný, pokud se týče odebírání dětí od 14 let. Dobří staří páni zvýšili hranici odebrání na 18 let, a mučení v polepšovnách od 16 let do plnoletosti. Ani toho nepřipustilo jejich dobré srdce, aby odtrhnuté děti byly dočasně dány do vhodného místa nebo ústavu a naopak usnesly, aby děti byly dodány do vězení. Středověký katolicismus řešil otázku čistoty víry inkvisicí, židovská otázka řešena byla ve středověku ghettem a žlutou látkou, v moderním Maďarsku numerem klausem. Nový policejní stát československý řeší cikánskou otázku legitimací, zabavením majetku a odebráním dětí. Prohlašujeme však, že není rasové otázky, je jen jeden veliký problém: hospodářská otázka, od níž závisí všechny otázky kulturní. Zločinnost není vlastností žádné rasy, nýbrž je jedovatým výplodem kapitalismu. (Tak jest!)

Podmínkou řešení cikánské otázky a zločinnosti je povalení kapitalismu. Nejprve přistoupili k opravdovému a spravedlivému řešení cikánské otázky tam, kde pracující porazili již kapitalismus, totiž v sovětském svazu. Zajímavý obraz o tom nakreslil spisovatel, který nijak nemůže býti nazván komunistou, Egon Ervín Kisch, který píše, jak v SSSR byli cikáni sjednoceni do tak zv. Všerosijského sojuza cikánů. Mimo toho komisariát národní osvěty vydává žurnál v cikánské řeči, vydává cikánům literární díla a rozděluje půdu v každé gubernii. Všechno toto je přirozeně dosud v počátečním stadiu, ale vše se roz víjí a nachází cesty k plnému úspěchu. Hle, společnost pracujících neexkomunikuje ze společnosti, neterorisuje policejními opatřeními, ale v prvé řadě zabezpečuje životní úroveň a kulturu a podporuje organisovanost všech carismem dříve utlačovaných národností. Pracující třída v policejním státě československém i za účelem sebeobrany musí bojovati v jednotné frontě proti reakčním zákonům měšťácké většiny, jež směřují k zotročení ras a pracujících vrstev, neboť když nesjednotí své síly, dostane se každému pracujícímu osudu kočujících cikánů. Pryč s policejním státem! Pryč s reakčním zákonodárstvím! Ať žije vláda dělníků a pracujících rolníků! (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Krebs. Dávám mu slovo.

Posl. Krebs (německy): Vláda předkládá poslanecké sněmovně tři zákony, odůvodňujíc je událostmi poslední doby. Okolnosti, že se rozmohlo tak zv. cikánské zlo, jež se projevilo nejen na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nýbrž v posledních letech také na Moravě a zvláště v Čechách ve větším rozsahu, používá se k tomu, aby byly vydány výjimečné zákony, které jsou po našem názoru nejen v rozporu s ústavou, nýbrž které znamenají také pro budoucnost nanejvýš nebezpečný prejudic. V §u 128 státní ústavy výslovně se stanoví: "Všichni státní občané Československé republiky jsou si před zákonem úplně rovni a požívají stejných občanských a politických práv bez rozdílu, k jaké rase, řeči nebo náboženství přináležejí". Avšak také § 107 státní ústavy zakazuje podobné výjimečné zákonodárství; praví se v něm doslovně: "Osobní svoboda jest zaručena". Jestliže tedy vládní většina přechází přes tato ustanovení státní ústavy, jest to obyčejný případ porušení ústavy. Avšak tato sněmovna jest proti porušování ústavy již tak necitliva, že se nesmí nikdo diviti, jestliže většina i tentokráte bezmyšlenkovitě přejde přes všechny námitky. Vždyť před několika dny byli jsme toho svědky, že většina při návrhu zákona o správní reformě přešla přes všechny námitky a pojala do zákona ustanovení, která skutečně jsou porušením ústavy. V celé republice přihlásilo se k československé státní příslušnosti 8446 cikánů, kteří převážně žijí na Slovensku a Podkarpatské Rusi; v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo napočteno jen 61 cikánů. Tento poměr se nepochybně v posledních 6 letech - řečená data týkají se sčítání lidu z roku 1921 - podstatně přesunul jistě se mnoho set cikánů přistěhovalo do Čech, Moravy a Slezka. Celkem žije zde kromě 8446 cikánů československé státní příslušnosti ještě 282 cizozemských cikánů. Připouštíme bez dalšího, že se řádění cikánů stalo všeobecnou pohromou v jednotlivých krajinách tohoto státu. Popíráme však, že by bylo potřebí na zdolání tohoto řádění cikánů zvláštního zákona. Jsme spíše toho mínění, že úplně postačí dosavadní zákonná ustanovení, aby se zabránilo případným nezákonnostem. Avšak tento zákon neomezuje se přece jen na tak zv. potulné cikány, nýbrž podřazuje svým trestním ustanovením také velmi pružný pojem "podobných tuláků". Co všechno lze do tohoto pojmu zahrnouti! Vůči každému slušnému dělníku, jenž neštěstím nebo nezaměstnaností upadl do bídy, lze nejnestoudnějším způsobem zneužívati tohoto zákona. V §u 1 označeni jsou za cikány nejen cikáni od místa k místu se potulující, nýbrž výslovně také jiní po způsobu cikánů žijící tuláci a to i tehdy, jestliže po nějakou část roku mají stálé bydliště. Kdo příkladně provozuje potulně nějakou živnost anebo nemaje zaměstnání jest nucen v kraji za prací putovati, může bez dalšího propadnouti drakonickým ustanovením zákona o cikánech. Bude mu nejen vnucena cikánská legitimace, budou u něho jako u nějakého zločince pořízeny otisky prstů, bude takto stigmatisován. Bude lze donutiti jej k očkování, desinfekci, ostříhání vlasů a isolování a lze si již představiti, jakým způsobem mohlo by býti zneužíváno tak neslýchaných zásahů do soukromého života jednotlivců. Ale na tom není ještě dosti; cikány lze dokonce oloupit o jejich děti, zásah to do rodiny, jenž jest tak neslýchaný, že tento zákon jest jistě ojedinělým v dějinách moderního zákonodárství. Nad to ještě lze podle § 13 při odsouzení dotčených osob prohlásiti, že povozy, zvířata, zbraně, střelivo a výbušné látky propadají ve prospěch státu. Schází jen ještě ustanovení, že lze děti prodati ve dražbě.

Avšak všechna tato ustanovení nepostačují vládní většině, ona chce v boji s cikány ještě ostřejší zbraně, jež jsou opět nadmíru dvojsečné a mohou se obrátiti proti zcela jiným vrstvám obyvatelstva, než se udává. Návrh zákona o používání střelné zbraně četnictvem a policií, jenž jako tisk 448 jest předložen sněmovně k usnesení, stanoví podstatné úlevy při použití střelné zbraně. Četník může podle toho užíti již zbraně v případě sebeobrany k odvrácení násilného útoku a to i tehdy, není-li sám přímo ohrožen, nýbrž hrozí-li z útoku toho nebezpečí pro život jiných lidí. Také toto ustanovení jest tak pružného obsahu, že jsou odůvodněny největší obavy pro budoucnost. Jest jasno, že zde jde o dalekosáhlou úlevu při používání zbraně, jejíž následky již příliš záhy a děsivě se pocítí. Četník nebo policista nepotřebuje si již po uzákonění tohoto návrhu ukládati zdrženlivost. Může klidně stříleti do demonstrujících mas dělnictva nebo do Němců pořádajících projevy, poněvadž se mu vždy podaří tak zv. průkaz, že byl přímo nebo nepřímo ohrožen život jiných osob - jak se v návrhu tak krásně praví. Kdo ví, jak od převratu snadno spustí pušky naší stráže bezpečnosti a četnictva, kolik lidských životů padlo za oběť při nejnepatrnějších příležitostech, pozná, jaká ohromná nebezpečí pro obyvatelstvo bude nezbytně míti v zápětí úleva při používání střelné zbraně.

Přehlédne-li se tento návrh v souvislosti se zpátečnickými tendencemi většiny, nelze se ubrániti dojmu, že předloha čelí jen zdánlivě, a ne pouze proti cikánům, a že celá tvrdost návrhu se obrací proti masám dělnictva a konečně i také proti menšinovým národům. Varujeme nejen české většinové strany, aby nepřepínaly tětivy, nýbrž voláme do svědomí zejména německým vládním stranám, aby se nedaly zneužíti k výjimečným zákonům, které nad to ještě jsou v rozporu s ústavou. Dnes postupuje se proti cikánům - zdánlivě. Kdo však ochrání nás před tím, aby nebylo zneužíváno ustanovení zákona, aby ho nebylo zneužíváno proti podomním obchodníkům z našeho Rudohoří, proti našim dělníkům? My, němečtí národní socialisté, budeme z uvedených důvodů samozřejmě hlasovati proti tomuto návrhu. (Potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Krejčí. Dávám mu slovo.

Posl. Krejčí: Slavná sněmovno! Návrh zákona o potulných cikánech a podobných tulácích není potřebí odůvodňovati, ježto četné případy obtíží, které cikáni a potulní různí lidé působí pokojemilovnému občanstvu, zvláště lidu venkovskému, s dostatek volá po mimořádných opatřeních proti těmto a podobným lidem. Zejména případy násilí, přepadení, loupeží a vražd, jak se dály v poslední době na českém jihu, nejen že volají, ale přímo křičí po mimořádných opatřeních, Jestliže přesto, že není potřebí tento zákon odůvodňovati, k zákonu tomu mluvím na straně řečníků "pro", činím to proto, abych připojil několik poznámek k provádění tohoto zákona.

Otázka cikánská není otázkou dneška, nýbrž už velmi starou otázkou. Dnešní cikánské rody mají už svou staletou tradici. Minulá staletí znala daleko pronikavější opatření proti cikánům a potulným lidem, jak toho doklad posud je v Milevsku na radnici, tak zvaná registra smolná neboli černá kniha. Tam je na příklad zaznamenáno, že r. 1742 dvě cikánky Danihelová a Růžičková pro krádež a potulku byly přivedeny před trpné právo městské, pohnány k šibenici, kolem šibenice metlami mrskány, načež jim bylo uříznuto ucho, vpálen na hřbet cejch a pak na vždy ze země císaře rakouského vypovězeny a - jak končí registra smolná - tím navždy odbyty j sou. Ovšem to navždy odbytí v pozdější době neukázalo se účelným, poněvadž rodiny Danihelů a Růžičků podnes obtěžují a straší na českém venkově.

§ 3 zákona o potulných cikánech stanoví, že mohou býti cikáni označeni a že je možno učiniti vhodná opatření k zajištění tohoto příkazu. Bude zajisté velmi účelným, aby nejen cikán, nýbrž i jiný tulák, který, je-li přistižen při potulce nebo krádeži, zapírá své jméno a svůj původ, byl vhodně označen. Toto vhodné označení lze zcela bezbolestně a nenásilně provésti vhodným tetováním.

Jest mi jasno, že navržený zákon přinese s sebou značné vydání pro stát. Vím, že to, co se praví v §u 12, že děti mohou býti odňaty do 18 roků a svěřeny nebo dány do péče řádným rodinám, bude se moci v pramálo případech prováděti. Žádná řádná rodina nevezme si cikánské dítě na výchovu, poněvadž s takovým dítětem nelze ani po dobrém ani po zlém nic svésti. Není možno uvésti cikánské dítě do rodiny mezi děti ostatní, neboť zlozvyky a sklony dětí cikánských a potulných... (Výkřiky komunistických poslanců.) Jako není možno přivésti komunisty k rozumu, tak také nepřivede nikdo cikána k rozumu. Váš program jest ražen cikány, poněvadž vy na cikánském programu budujete, váš program je staletý, neboť před vašimi theoriemi vyvlastňovacími již dávno v praksi to cikáni prováděli a nedivím se, že se jich zastáváte a ujímáte, poněvadž oni jsou vlastně vašimi průbojníky a průkopníky. (Potlesk. Odpor komunistických poslanců.)

Znám případ, kdy řádná venkovská rodina ujala se potulného dítěte cikánského, a nemajíc dětí vlastních, chtěla toto přijmouti za své a řádně se o ně starala. (Výkřiky posl. Mondoka.) Ale jakmile dítě dospělo pátého, šestého roku, jevilo sklony ke lži, krádeži a toulání, takže ty prostředky, které má po ruce rodina, nestačily, aby dítě udržely v domácnosti a přidržely k řádnému životu. Poněvadž rodina nemá žádných mimořádných donucovacích prostředků, pochybuji, že by kterýkoli otec nebo matka chtěli se s dítětem cikánským obírati a bude se tedy musiti sáhnouti k prostředku druhému, aby i děti cikánské a děti potulných rodičů byly dány do určitých ústavů. (Výkřiky: Do klerikálních!) Do vašich komunistických by se velmi hodily. Jako vy jste následníci cikánů s vaším programem, tak by cikáni byli následovníky vašimi. (Výkřiky poslanců čsl. strany lidově a strany komunistické.)

Avšak já chci uvésti několik poznámek, jak asi má a měla by vypadati výchova dětí cikánských a dětí potulných a kočovných rodin v těchto ústavech. (Výkřiky na levici.) Nedovedu si představiti dobře, že by dítě (Stálé výkřiky na levici.) cikánské a dítě potulných kočujících rodičů mohlo býti dáno do ústavů, kde by bylo uzavřeno mezi čtyřmi zdmi. Takové opatření bylo by na jedné straně neúčelné, na druhé straně pak bezvýsledné. Cikán má sklon, lásku k přírodě a jenom v přírodě může býti šlechtěn. Tak jako ptactvo, když jest jato, musí býti chováno pokud možno v prostředí, odpovídajícím jeho poměrům v přírodě a poněvadž nedává se jaté ptáče do akvaria, stejně jako rybička nedává se do klece, zrovna tak bude nutno voliti vhodný prostředek pro děti cikánů a potulných a kočujících rodičů. (Výborně!) K tomu účelu bylo by nutno pamatovati zavčas při provádění pozemkové reformy, zejména při provádění lesní reformy, aby byly zajištěny vhodné objekty, kde by se děti cikánů mohly věnovati zemědělství, chovu koní a chovu dobytka, kde by děti měly volnost pohybu v přírodě, případně i v lese, aby onen přechod ze života potulného, ze života pod širým nebem k životu u zavřenému mezi zdmi, řekl bych, civilisací spoutanému, nebyl tak náhlý a byl cikánským a potulným dětem poněkud snesitelnější. (Tak jest!)

Zdá-li se někomu - a zejména předřečník dr Gáti mluvil o § 12 jako o něčem, co se příčí lidskému citu, když děti mají býti odňaty rodičům - dovoluji si tvrditi, že možnost odníti děti rodičům potulným, kteří jim nemohou dáti řádnou výchovu a řádné zaopatření je pro ty děti dobrodiním. (Výkřiky.)

Já žiji v kraji, který je velmi často zaplavován rodinami cikánskými, různými potulnými kramáři, komedianty a podobnými rodinami (Výkřiky.), a poznal jsem, jak hrozné je (Výkřiky.) dětství dětí cikánských a dětí potulných kočujících rodin. Jedenkráte jsem šel po silnici a na cestě čeká na mne dítě, tak tříleté, nahé, bez košile, jenom kusem hadru přioděné za kruté zimy a prosí: "Pantáto, prosím vás, dejte mně šesťák." Při tom jsem dobře viděl cikána opodál v lesíku čekajícího na toto dítě, až šesták přinese. Toto tříleté dítě neví, co je to dvacetihaléř, ale ono bylo navedeno svým otcem. Dal jsem tomu dítěti rád onen dvacetihaléř, ač jsem věděl, že je to pro cikána na kořalku, ale kdyby jej dítě nepřineslo, vím, že by bylo krutě bito.

Znám jiný případ, kde dítě potulného kramáře šlo po obci žebrati chléb, ale vracelo se bez něj. Kramář ihned šel naproti tomu dítěti s metlou a to dítě krutě zbil. Dítě šlo znovu a musilo si chléb vyplakati a nehnulo se z chalupy dotud, dokud žádaný chléb nedostalo, poněvadž jinak by se do toho vozejku potulného kramáře vrátit nesmělo.

Slavná sněmovno, dětství takovýchto dětí cikánů a potulných kočujících rodin je přímo strašné. A je zajímavé, že když takové dítě dospěje a stane se otcem a má své děti, zrovna s touže brutalitou zachází se svými dětmi, jako s ním bylo zacházeno.

Spatřuji v §u 12 nejúčinnější zásah proti cikánům, poněvadž tímto způsobem rodiny cikánů a potulných kramářů budou jednak přivedeny k řádnému životu, neboť vím, že cikán i cikánka, přesto, že s dětmi krutě zacházejí, mají přece jen ve svém srdci kus otcovského a mateřského citu, a že pohrůžka, že jim děti budou odňaty - nejen cikánům, také různým kramářům, šlejfířům a podobným lidem, kteří jsou ještě nebezpečnější než cikáni - bude výstrahou, aby zanechali svého nepočestného řemesla a chopili se řádné práce. Ale jestliže jim tato výstraha nebude nic platna a jestliže děti budou jim odňaty, pak, slavná sněmovno, tento zásah bude velmi účelným, poněvadž v těchto cikánech získá společnost lidská po stránce fysické, řekl bych, velmi kvalifikovaný přírůstek, neboť cikán i, žijící po desetiletí a staletí v přírodě, mají velkou fysickou potenci, když si osvojí řádné mravní hodnoty, mohou býti užitečnými členy lidské společnosti a zároveň, bych řekl, takovým roubem na odumírající ratolesti lidské společnosti, která přílišným schoulostivěním a požitkářstvím svou fysickou schopnost a své fysické síly v sobě ubíjí a ztrácí.

Otázka odnětí dětí cikánům je nejúčinnějším prostředkem a znamená postupné vymýcení zločinnosti mezi cikány a potulnými kramáři, znamená získání řádných občanů a také posílení pracovní schopnosti lidské společnosti. Jenom člověk, který po způsobu cikánském chtěl by sebrati lidem, kteří pracují, ovoce jejich práce, jenom takový člověk může se ujímati cikánů a může mluviti proti opatřením, která naše slavná sněmovna proti nim chystá. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Pane kol. Mikulíčku, ty se toho zákona nijak nelekej, tobě hřbet cejchem eligírovat nebudou, poněvadž ty jsi známý i bez toho cejchu; tedy ty se toho neboj a cikánů se ujímat nemusíš. (Veselost.)

Vítám tento zákon, poněvadž přivodí na venkově kus jistoty, kus bezpečnosti a ochranu práce těch, kteří nejvíce se musí namáhati, kteří nejvíce musí pracovati, lidu venkovského. Cikáni nazýváni jsou metlou venkova a proto jest nutno, aby tato metla, která zvláště v poslední době byla velmi citelnou, byla aspoň zmírněna, když ne odstraněna. Jsme si vědomi, že opatření podle tohoto zákona bude se strany státu vyžadovati velké péče a značného nákladu a jsme si také vědomi, že náš stát najde vhodné prostředky, aby převýchovu cikánů a různých potulných kočujících rodin provedl cestou pozvolnou, nenásilnou, ale účelnou. (Posl. Mikulíček: To jest u vás viděti!) U vás jest to viděti, že se s vámi, kteří jste přímo následovníky cikánů, v této sněmovně mazlíme. (Odpor a výkřiky komunistických poslanců. Posl. Mikulíček: Vy jste zbabělí, jen když máte u sebe policajty, tak jste hrdinní!) Malenovický pan policejní komisař má nejméně příčiny mluviti o policii.

Jsem zvědav, jak se zachová malenovický policejní komisař, až přijdou cikáni; jistě zabije prase a vystrojí hostinu, když se jich tak ujímá! (Veselost. Výkřiky posl. Mikulíčka.)