Čtvrtek 14. července 1927

Slavná sněmovno! Praví se "a la guerre comme a la guerre", ve válce jako ve válce, nelze si hráti s nepřítelem na vojáčky a rovněž s cikány nemůžeme si hráti dále na schovávačku. Zde musí přijíti silná ruka, zejména jest nutno, aby nebyla svázána ruka našeho trestního soudnictví tam, kde jest to na místě. Tato důvěra v podmínečné odsouzení, které jistě za určitých okolností jest velmi humánní institucí, není na místě u živlů, které nejsou náležitě disciplinovány, a způsobila často mnohem více škody, nežli kolik prospěchu na případných místech toto podmínečné odsouzení přineslo. Kolik lidí svedlo k zločinu! Musíme si říci, že z mnoha mladistvých lidí, kteří chovali důvěru a spoléhali se na podmíněné odsouzení, učinila tato důvěra zločince, jimiž by se byli nestali, kdyby byli této důvěry neměli. Nemluvím proti podmínečnému odsouzení, ale pravím, že musí býti uplatňováno tam, kde je skutečně na místě.

Tímto zákonem dáváme zbraň administrativě, nechceme však, aby zůstala zbraní schovanou v pochvě; musí ji býti viděti a také cítiti na pravém místě. Ale také úkol humanity a civilisace musí v souvislosti s tímto zákonem býti prováděn. Humanitě a civilisaci se ponechává veliký úkol vůči dětem cikánů a tento úkol musí býti také cílevědomě chápán a prováděn.

Nejbližší doba provádění zákona bude dobou zkoušky. Čas ukáže, jak dovedou se cikáni přizpůsobiti a podříditi zájmům celku, nemůžeme však dlouho čekati a neustoupíme zlořádům. Pořádek musí býti sjednán všemi prostředky zákona, pilně pracující občan musí míti vědomí a záruku své bezpečnosti.

Dovoluji si jménem ústavně-právního výboru doporučovati k schválení osnovu zákona. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Navrhuji, aby podle usnesení předsednictva stanovena byla řečnická lhůta 30 minutami. (Nebylo námitek.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti" pp. posl. inž. Nečas, posl. Matzner, Kirpalová, Krebs a dr Gáti; na straně "pro" p. posl. Schubert.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", p. posl. inž. Nečasovi.

Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Navrženou osnovu zákona o potulných cikánech považujeme v několika směrech za nevyhovující.

Je to výjimečný zákon, namířený proti určité rase jak již sám titul zákona naznačuje a je to zákon, který omezováním osobní svobody a práva pobytu nesrovnává se s naší ústavou. Je to s výjimkou reakčního Bavorska jedinečný zákon v Evropě. Navrhujeme k osnově několik pozměňovacích návrhů.

V §u 1 osnovy žádáme vypuštění slov "a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku žijí", ježto tato stylisace zákona dala by možnost použíti zákona i proti dělníkům nezaměstnaným a hledajícím práci. Pojem "cikánsky" žít je pak vůbec neurčitý, neboť žijí cikáni způsobem nejrozmanitějším. Celá formulace §u 1 je příliš široká, takže § 1 zákona dává pak vůbec možnost zakročení proti téměř všem cikánům, neboť i tak zv. cikáni usedlí, řádně žijící na Slovensku a Podkarpatské Rusi ve svých čtvrtích na periferiích obcí, zdržují se v zimě většinou doma a v létě musejí domov za svým zaměstnáním opouštěti.

Je velkou vadou této osnovy, že nepodává přesné definice pojmu "po cikánsku", ani pojmu tulák. S politováním nutno také konstatovati, že koalice zamítla návrhy, jimiž mělo býti zabráněno tomu, aby tohoto zákona nebylo zneužíváno proti nezaměstnaným dělníkům.

V dalších paragrafech stigmatisují se cikáni jako zločinná rasa, podléhající nuceným zjišťováním anthropometrickým a daktyloskopickým. Cikánům bude vydávána zvláštní legitimace a volnost pohybu i osobní a lidská svoboda cikánů je ustanoveními §§ 5, 8 a 13 učiněna ilusorní. Je třeba uvážiti zvláště spojitost těchto paragrafů, aby vysvitla krutost opatření v nich obsažených. Cikáni smějí totiž tábořiti v rodinách neb i jednotlivě jen na místech a po dobu, jež jim určí do odvolání obecní starosta (státní policejní úřad). To znamená, že mohou býti hnáni s místa na místo až do úplného vyčerpání a padnutí. V tom případě však, že takto úplně unavení u některé obce vysílením padnou, mohou býti cikáni podle § 13 a § 5, odst. 1 uvězněni. Představenstvo obce má pak právo prodati dražbou vozidla i koně. Ustanovení o tom, že nemá se tak státi, naloží-li s nimi odsouzený jinak sám, nemá smyslu, ježto cikáni po zadržení jsou podle ustanovení zákona uvrženi do vězení a nemohou tedy věcmi volně disponovat: Tak činí ustanovení §§ 5, 8 a 13 z cikánů bytosti štvané od místa k místu.

Výjimečné je také opatření §u 12 o braní dětí cikánům, jež pan zpravodaj nazval likvidací potulných cikánů. Výklad odst. (1), že mohou býti odňaty děti mladší 18 let, nemohou-li cikáni o děti náležitě pečovati a zvláště dáti jim potřebnou výchovu, připouští skoro vždy možnost odnětí. Konec konců dá se téměř vždy dovoditi, chce-li se, že se nemůže o děti náležitě pečovati a dáti jim potřebnou výchovu. Kdo zná lásku cikánů i těch v největší bídě a v největším opovržení žijících k dětem, zvláště lásku cikánských matek, pochopí co by § 8 pro cikány znamenal. Když se cikáni na Podkarpatské Rusi o tomto zákonu dověděli, protestovali zvláště proti ustanovení o braní dětí. Budiž dovoleno, abych zde uvedl jejich při této příležitosti uvedený výrok: "Dříve se říkalo, že cikáni berou děti pořádným lidem, nyní pořádní lidé chtějí bráti děti cikánům".

Prosím, aby otázka cikánská, rozvířená v poslední době následkem řádění některých zločinných individuí a tlup v jižních Čechách a následkem aféry moldavských cikánů, nebyla posuzována tak nespravedlivě, jak se to děje. Každý uzná rád, že je třeba s přísností zakročiti proti řádění zločinných tlup, znepokojujících venkov v jižních Čechách. Proti zvýšené zločinnosti budiž užito zvýšených bezpečnostních opatření, třeba i nejostřejších. Pan zpravodaj správně podotkl, že stát dal si přerůst hrstku cikánů přes hlavu.

Budiž dovoleno, abych, apeluje na p. ministra spravedlnosti a p. ministra vnitra jež žádám o vysvětlení a uklidnění veřejnosti zmínil se i několika slovy o tak zv. lidožroutské aféře moldavské v souvislosti s otázkou cikánskou. Tlupa zločinců snad i lidojedů vyvolala nám tu právem sensaci světovou, neboť ze všech konců světa začali se v době vypuknutí aféry sjížděti zahraniční žurnalisté do Košic a na místo činu. Některé orgány přišly s tím, že lidožroutství na východ ním Slovensku je následkem hlubokého mravního, sociálního i kulturního úpadku, do něhož přivedla lid východního Slovenska tisíciletá maďarská poroba a útisk. Jiné listy proti tomu s velkým gustem otiskly první zprávy o lidožroutství na Slovensku a připomněly "pečení dětí" v sovětském Rusku, které bylo vymyšleno, kdežto lidožroutství v republice Československé je proti tomu strašnou skutečností. Největší část listů postavila se na stanovisko výdělečně obchodní a podráždila i rozechvěla veřejnost do nemožnosti líčením hrůzných detailů. Divno, že nedošlo dosud k pogromům na cikány. Orgány, zvláště strany agrární, začaly intensivněji volati po zákonných opatřeních proti cikánům postrachu venkova.

Rozbouřenému veřejnému mínění dlužno při této příležitosti říci několik slov na obranu těch, kdo mluviti nemohou. Lidojedství nedopustili se jenom cikáni v historii lidstva se, bohužel, kanibalství vyskytlo nejednou. Není také možno, jak již řečeno to je věc hlavní generalisovat. Pan zpravodaj dr Viškovský ve své řeči mluvil o potulných cikánech a užil o nich těchto slov a vět:

"Cikáni jsou živel, který neguje civilisaci, pravdu, je to živel, který je mravní nákazou svého okolí, proti němu není na místě falešná sentimentalita a humanita, neboť hrstka lidí by ohrožovala bezpečnost celého obyvatelstva; a dále: dáváme tímto zákonem do rukou zbraň administrativě; nechceme, aby tato zbraň zůstala v pochvě".

Je pochopitelno, že za dosavadních poměrů a za svého kočovného života byli a jsou cikáni namnoze metlou venkova a že ohrožují často bezpečnost, dopouštějíce se zvláště drobných krádeží. Stará maďarská statistika zjistila mezi cikány kočovnými 99%, mezi usedlými 76% trestaných. Jde tu ovšem vesměs o drobné a malé přestupky.

Je třeba však uvážiti poměry, v nichž cikáni dříve žili a v nichž ještě dnes žijí. Žili jako štvaná zvěř, žili vždy jako vyděděnci společnosti, jež jimi opovrhovala a jež se k nim nikdy jako k lidem ani nechovala. To, že náš Karel Hynek Mácha a jiní romantikové, zvláště maďarští opěvovali cikány, to, že maďarští spisovatelé vzletnými slovy líčili lásku cikánů k volnému přírodnímu životu a k svobodě, byly jen zcela ojediněné zjevy a projevy básnické. Ve skutečnosti žili cikáni v hmotné i morální a duševní bídě a tmě, jako žádný jiný kmen a národ.

A my, kteří máme příležitost s cikány se stýkati a s nimi pracovati na Slovensku a zvláště na Podkarpatské Rusi, kde tvoří silné kolonie u všech větších měst, můžeme cikánům dáti v mnohém směru vysvědčení velmi dobré. (Výkřiky posl. dr Slávika.) Pane kolego, nerozčilujte se tolik, předseda vaší strany na Podkarpatské Rusi a první kandidát do senátu r. 1924, Jurko Walló, byl také cikánem.

Budovatelé železnice Bánovce - Vajany dokáží, že zemní i ostatní práce konali při stavbě železnice z valné části v letech popřevratových právě cikáni. Regulační práce u Vyloku konány byly rovněž cikány. Právě po převratu, když bylo potřebí stavěti a opravovati mosty na silnici Košice - Užhorod, na níž spočívala tenkráte všechna doprava a spojení mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, nemohli jsme dostati často jiných dělníků, než cikánů.

A jděte dnes silnicemi Slovenska a Podkarpatské Rusi a podívejte se, kdo tam tluče na silnicích štěrk! V celých krajích cikáni, vyděděnci lidské společnosti, vykřičení jenom jako povaleči, lenoši a zloději.

A chcete-li znáti vztah cikánů ke škole a ke vzdělání, je potřebí objektivně poznamenati, že se cikáni opravdu škole vyhýbali a že nucenou návštěvu školní považovali za omezování osobní svobody, jež se velmi protivila zálibě cikánů pro kočovný život. Známy jsou nezdařené pokusy biskupa Hama i arcivévody Josefa, kteří se snažili cikány upoutati k určité mu kousku půdy a také ke škole. Avšak i v tomto směru nastal u cikánů značný krok k lepšímu. Zajímavý je zvláště případ cikánů v Užhorodě, v hlavním městě Podkarpatské Rusi, kde si nedávno za pomoci města postavili cikáni svoji vlastní školu, sami nadělali cihly a dali zadarmo práci při stavbě. (Slyšte!) To je zjev nutící k přemýšlení, stejně jako okolnost, že řada cikánů na Slovensku i Podkarpatské Rusi uplatňuje se v různých občanských povoláních.

Právě v těchto dnech přichází zpráva, že na mezinárodní hudební slavnosti ve Frankfurtě zvítězila myjavská cikánská kapela, která vzbudila zájem i sympatie pro Československou republiku. Při široké formulaci ustanovení tohoto zákona mohli by i cikáni tohoto druhu šmahem býti zahrnováni do pojmu "potulných" cikánů.

Volat po vytvoření kárných nucených pracovních kolon z cikánů, nebo vyvolávati pogromy na cikány líčením zločinů jednotlivců - cikánů bylo by nespravedlivým a nezodpovědným jednáním. Nynější stav cikánů je přirozeným důsledkem jejich dosavadního života a opovrhování společnosti cikány. Vyděděnci společnosti žijí vždy svým zvláštním způsobem.

Pan zpravodaj dr Viškovský ke konci své řeči označil jako program: "buď se cikáni podrobí naší morálce, našemu způsobu života, nebo musejí býti likvidováni. Stát se musí chrániti nebezpečí, stát si nedá přerůsti hrstku cikánů přes hlavu". Cikánskou otázku nerozřešíme, jak jsem se snažil odůvodniti, za daných poměrů takovými prostředky, žádným zákonem, podobným právě projednávanému. Všechna zla dají se vykořeniti jen intensivní prací výchovnou a povznášením hospodářským i kulturním cikánů jakož i všech ostatních lidí, kteří jsou v podobném sociálním i jiném postavení. Budeme hlasovati proti osnově, nebudou-li přijaty naše pozměňovací návrhy. (Potlesk poslanců čsl. strany soc.-demokratické.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Schubert. Uděluji mu slovo.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Tento zákon vyrostl z velmi vážných úvah. Není případné, jestliže se s jedné strany tvrdilo, že tento návrh zákona je v rozporu s lidskostí. To není správné, naopak tento návrh zákona dýše duchem altruistickým. Netrestáme člověka z nenávisti, nýbrž trestáme jej, abychom jej polepšili. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.) Hlasujeme-li pro tento zákon, neporušujeme nejvyšších přikázání lidskosti, zcela naopak, jsme jen zdánlivě tvrdí, abychom touto tvrdostí, jež jest vážnou nutností, zjednali na všech stranách pomoc. Cikáni a živlové s nimi spříznění nebyli jen těžkou metlou venkova v minulosti, tato metla venkova také nyní všude a jmenovitě ve dvou krajích státu vzrostla ve vážné nebezpečí. V jižních Čechách muselo býti použito vydatné vojenské asistence a veliké výzvy četnictva. (Různé výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Bylo to více než manévrové cvičení, bylo to více než všeobecná razzie. To, co se událo na Podkarpatské Rusi, je tak závažné povahy, že vůbec není třeba o tom mluviti, poněvadž tato věc vyrůstá ve veliký proces. To všechno jsou pohnutky, jež vedly k podání tohoto návrhu zákona a přirozeně k němu musely vésti. Ať si nikdo nemyslí, že jsou jimi postiženy jen stranou položené krajiny a na př. jen, pokud jde o tyto, že všechny zpozdilosti, pověry atd. poskytují příznivou půdu dokonce jen cikánkám, nezmiňujeme-li se zatím o činech mužů. (Posl. Hackenberg [německy]: To svědčí jen o hlouposti jiných!) Ne, z docela nejnovější doby mohl bych vám vyprávět příklad, kde byly na ženách vylákány značně veliké peněžité částky, a dokonce i dětinské vyhrůžky, zaklínání a dětinsky výhružné čáry neminuly se neblahými účinky a vedly k vykořisťování největšího slohu.

Jsou to docela zvláštní kulturní obrázky, které bych vám mohl takořka předvésti z doby předválečné, válečné a z nynější (Výkřiky posl. Hackenberga.) a bitky mezi cikány byly u nás přečetné již před válkou. A tyto bitky žijí stále v upomínce sedláků na západě. (Výkřiky na levici.) Je to nutná sebeobrana. Tento kočovný národ musí býti ve svém vlastním zájmu donucen k vzdělanosti nebo alespoň k neškodnosti, o tom nás nemohou klamati ani falešná sentimentalita, ani cikánský primáš, ani opojné cikánské melodie. Nechceme býti krutí, avšak také ne přecitlivělí, a tímto názorem byl tento altruistický návrh odůvodněn. Je mne daleko, abych citoval přísná opatření minulých století, jež vydávala tehdejší vrchnost, poněvadž neměla vhodně působícího policejního aparátu v odlehlých krajích. K tomu ještě přistupovalo vyzvědačství cikánů ve staré době, zvláště v tureckých válkách a také ze světové války hlásí se nám tak mnohá zvěst o vyzvědačství cikánů, kterého používali přirozeně podle povahy cikánů oba zájemci, přítel i nepřítel. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Moji rolníci na západě Čech vám dají odpověď. Vy, pánové (obrácen k něm. soc. demokratickým poslancům), nemusíte přece žíti na samotách. Nevíte nic o nebezpečí metly cikánů, bydlíte ve městě.

Císařovna Marie Terezie a Josef II. rozvinuli hojnou činnost, aby lidumilnými zařízeními přiměli cikány k stálému bydlení. Vznešené dílo to ztroskotalo přes počáteční zdánlivé výsledky. Donucení jest zde hlavním účelem a nikoliv násilí, je to nutná obrana majetné třídy. (Odpor něm. soc. demokratických poslanců.) Vy ovšem (obrácen k něm. soc. demokratickým poslancům) pro nutnou obranu majetných tříd nemáte vůbec pochopení. Kočovné národy jsou právě jako děti, které nejen láskou a lidumilností. (Výkřiky posl. Schweichharta.), nýbrž také často jinými prostředky musí býti přímo vedeny, nuceny k pořádku, k úctě před majetkem a k úctě před zákony. Donucení je zde hlavním účelem a nikoliv násilí. To ukazuje již okolnost, že cikán nemá ve svém nitru národnostního uvědomění, nýbrž že závist, hašteřivost, udavačství a dokonce boj ve vlastních řadách není řídkou výjimkou. Je to tragedie kmene, jehož kočovnické mravy není již možno včleniti a nebude možno včleniti do nynějších dob a do nynější vzdělanosti, proto je u nich tato z toho pocházející zvrhlost. Národové, kteří se nemohli nebo nechtěli přizpůsobiti vládnoucím poměrům (Výkřiky posl. Schweichharta.) vymřeli. Cikán zůstal zachován jako zvláštní smíšený národ. Příčiny, proč však tomu tak bylo, mají prozkoumati jiní s věcí obeznámení badatelé, avšak zčásti příčinu myslím nalézti v tom, že se cikánům dostávalo a také i nadále dostává stále osvěžení krve ze všech národů od potulných, nestálých živlů.

Světová válka zvýšila vysokou konjunkturu cikánů a přiběhlíků k nim, jako právě doby nepokoje jsou dobami cikánů a dobami jich ukryvačů a jiných katilinárských existencí, neboť v takových dobách mlčí ovšem zákony nebo rameno zákona je mdlé a slabé a pro takové živly nastala doba trpění a šetření. Je to především povinností četnictva, aby nepoužívalo zvláště také polocikánů, mnohého brusiče nůžek, nebo jak se jinak jmenuje (Výkřiky posl. Heegera.) ke špehování necikánů, jako se to v několika případech stalo v poslední době v západních Čechách. Takoví lidé patří bez výjimky do propadliště, neboť z 90% jsou to klevetáři, udavačské povahy. Poctivost jest zde velmi zřídka se vyskytující výjimkou.

Národnosti cikánů jsem se již dotkl. Nyní jejich vyznání. Tatáž písnička u 99% tohoto smíšeného národa. (Různé výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Důkazem tohoto mého tvrzení jest - a snad nejzřejmějším důkazem - jaké nepříjemné vedlejší zjevy často tyto cikánské křty s sebou přinášely. Dávali své děti čtyřikrát až pětkrát křtít, spekulujíce na rozličnou štědrost. (Výkřiky posl. Schweichharta.) Národnost a vyznání se ve většině případů u cikánů berou právě jako problémy obchodní. Cikán je právě vším a ničím, jak toho zrovna vyžaduje konjunktura v některé době, jsa zkažen událostmi, jež snad jsou za ním mnoho set let. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.)

Pokud jde o dozor nad cikány, zasáhlo již ve starém Rakousku zákonodárství v časné době, necháme-li stranou prastará císařská drakonická opatření, o kterých již byla řeč. (Výkřiky posl. Hackenberga.) Z těch mnohých starých nařízení chci se zmíniti jen o starém dvorském dekretu z 31. března 1779, kterým byl již nařízen zvláštní dozor nad toulavými cikány. Rakouský ministr vnitra ustanovil za účelem účinného a jednotného potírání této těžké metly venkova výnosem ze dne 14. září 1888, č. 14.050 z r. 1897 velmi důležitá a zajímavá opatření, jež bylo by třeba dnes srovnati s naším zákonem. Tato opatření selhala většinou již ve staré době. Nová doba a následky světové války volají po nových zákonech a po novější, ostřejší úpravě. Pokud jde o cikány, byla ve starém Rakousku jedna země ideální, ovšem jen jediná, totiž Dalmacie. V Dalmacii není ani jednoho cikána, který by tam měl domovské právo. Blízká Bosna má ovšem již jiné opačné poměry. Zahraniční cikáni mají býti právem již podle starých policejních předpisů dopraveni za hranice státu. Jako dříve, i nyní přecházejí cizí cikáni zemské hranice a jen lotrinští cikáni se od doby války nedostavili. Jedním důvodem toho je snad to, že prý také Bavorsko vydalo zákon o cikánech, takže tím utvořeno bylo pro nás proti Lotrinsku mezitímní ochranné pásmo. Snad bylo by zákonodárství o cikánech lepší a důrazněji působící, kdyby bylo upraveno mezinárodně. Toto stanovisko nesmí se pro budoucnost pouštěti se zřetele. Tyto staré policejní předpisy, jež podle §u 18 nového zákona zůstávají v platnosti, stanoví mimo jiné, že kočovní cikáni mají býti dopravováni postrkem četníky a cikánky a cikánské děti také civilními osobami. Poslední opatření o posílání postrkem civilními osobami se naprosto neosvědčilo a mohly by se vyprávěti docela podivuhodné věci, jež se dokonce ještě i za našich dnů stanou. Z dob našich praotců můžeme to ze starých platných předpisů policejních vyčísti, že emisaři, zběhové, verbíři atd. jsou oblíbeným povoláním cikánů.

O službě vyzvědačské jsem se již zmínil. Vedle toho pobíhá mnohem více handlířů koňmi, pokoutních zvěrolékařů, kejklířů, falešných hráčů, pytláků ryb i zvěře, věštkyň atd. Velkoměsta nemají v tom ohledu přirozeně naprosto důvodu, aby nad venkovem ohrnovala nos, neboť nikde nekvete tak bujná romantika, na př. věštectví, více než u dam horních deseti tisíc. Také ve velkoměstech měly by býti častěji prováděny razzie a inseráty jistých věštkyň ve velikých listech měly by býti za-kázány. (Výkřiky něm. soc. dem. poslanců.) Nemám času, abych se s vámi pouštěl do potyčky. Mluvíme zde k vážným zákonům ve smyslu naší občanské koalice. (Hluk.) Že na př. v Užhorodě, jak mně vypráví jeden český kolega, je veliká městská čtvrt nepotulných cikánů a že se tito přizpůsobili klidnému životu hospodářského národa a že prý není zvláštních poruch pořádku, to nemění ničeho na věci. Tato výjimka potvrzuje jen pravidlo. Tito lidé nepotřebují se právě ničeho obávati od zákona o cikánech. K veselosti ovšem vybízí § 4, odst. 2, ve kterém se praví doslovně: Každý potulný cikán je povinen nositi u sebe cikánské legitimace a tyto na požádání předložiti bezpečnostnímu úřadu. Na požádání, ne na vyzvání, musí cikán podle §u 4, odst. 2, legitimaci předložiti. Knigge není snad proti cikánům vhodným prostředkem a snad na místo slova "požádání" mělo by nastoupiti slovo "vyzvání". Nuže, to je malá chybička na kráse tohoto zákona, jinak však bezvýznamná.

Ke kapitole "četnictvo" dovoluji si podotknouti: Četnictvu musí býti právem dána větší volnost jednání, pokud jde o použití střelných zbraní proti cikánům a tulákům, aniž by se četník musel báti, že bude zapleten do velmi trapných výslechů a ještě k tomu po případě vydán v šanc odsouzení. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Četník přichází často do postavení, kdy pak prostě to znamená: "Buď já nebo ty." Od převratu bylo zabito jen ve službě proti cikánům 45 četníků a jak mnoho lidí, jmenovitě ti, kteří bydlí na samotách, dovede o tom zpívati trpkou písničku! (Hluk.)

Dlužno tedy schváliti, že ministerská rada přijala návrh ministerstva vnitra, kterýžto návrh směřuje k tomu, aby zločinnou rukou usmrceným nebo z 85% neschopnými se stavším četníkům, pokud se týče jejich příslušníkům, dostalo se mimo normální odpočivné a zaopatřovací platy ještě jednorázové podpory ve výši povolené ministerstvem pro četníka, pro vdovu po něm a pro jeho děti. Poněvadž zločinci mají dnes nejmodernější zbraně, musí míti i četník možnost včasné obrany, přirozeně přece jen proti cikánům a tulákům. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců. Posl. Heeger [německy]: To chcete být učitelem? To jste vychovatel-karabáčník!) Nepotřebuji si dávati od vás vystavovati vysvědčení, moji rolníci mne již pochopí, budou věděti, jak se mají brániti proti cikánům. A zákon mluví jen o zločincích a tento výraz dlužno podržeti, neboť jen v tom směru a jedině a pouze v tom, v žádném jiném nemá nastupovati právem použití zbraně u četnictva. Záhlaví zákona mluví jasně o cikánech a tulácích a toto záhlaví je pro každý paragraf přísně rozhodující.

Přísně mělo by se nakládati s ukryvači, jakož i se všemi, kteří cikánům nadržují. Těchto trestních ustanovení pro takové ukryvače bylo by užívati zvláště přísně, neboť tito lidé jsou to, kteří svými manipulacemi pomáhají zastírati stopy pachatelů. Zřízení zvláštních stihacích hlídek dlužno uvítati a rovněž opa tření motorových kol, fotografických přístrojů, bezdrátových přijímacích stanic atd. Zvláště nutným bylo by vybudovati telefonní síť na hranicích země, aby jednotlivé četnické stanice byly úzce spojeny. Je to nutným zvláště v horách, neboť četník nemůže obléci sedmimílové boty, aby rychle dosáhl každého průsmyku a sedla a každého dolíku a každého vršku. (Různé výkřiky na levici.) Přirozeně není pomoženo prostým denním telefonováním, nýbrž z nějaké ústředny musela by býti vytvořena jakási pravidelná přesná noční služba. (Posl. Schweichhart [německy]: nastoupí vaše selská jízda!) Na tu ještě dojde, čekejte jen trpělivě. Bude to nutno po vašich výkřicích. Polovičatá opatření nevedou k cíli a proto dlužno zříditi chystané stihací hlídky, ne snad jenom pro velké kraje, nýbrž pro podstatně menší obvody, pro politické okresy. Doufejme, že se toto opatření v tomto smyslu chystá. Není-li tomu tak, pak je méně účinným. Také obecní představení a policisté měli by býti vybaveni větší plnou mocí proti cikánům a tulákům. Částečně vyhovuje zákon těmto požadavkům. Zvláště na trzích, při posvíceních atd. mělo by se pravidelně dohlížeti na potulný lid a vojenská pomoc měla by býti dosažitelnou rychle a lehce, aniž by se muselo vyžadovati k tomu cíli písemného úředního rozhodnutí. Než se dnes vojenská pomoc dostaví, jsou zločinci již dávno za horami.

Jest zvláště v zájmu venkova, aby pravidelně se opakující polní a lesní krádeže byly neúprosně stíhány podle polního a lesního zákona. Ozhřivku, červy a jiné zvířecí choroby zavlékají tyto stěhovavé tlupy. Ne jednou, nýbrž často vykopaly utracený dobytek z mrchovišť, aby maso snědly. Proto již jsou jejich koně na koňských trzích velikým nebezpečím a bylo by třeba provésti tam přísně oddělení jejich stanovišť, jako tomu bylo dříve všeobecně. Největší je nebezpečí nákazy pro dobytek hospodářův tam, kde cikáni a polocikáni (Různě výkřiky na levici.) netáboří pod širým nebem, nýbrž jmenovitě v zimě dávají svá zvířata do stájí. Při povolování k vykonávání živností mělo by se postupovati velmi opatrně a udělovati jen taková povolení, kterými usedlým lidem nevzniknou škody. Neboť tato povolení jsou v největším počtu případů jen výsadným listem a pláštíkem pro nedovolené jednání. Odevzdání k práci do vlastních polepšoven a donucovacích pracoven bylo by snad nejvhodnějším prostředkem, aby alespoň zčásti dosaženo bylo obratu k lepšímu. Jen bylo by třeba voliti k tomu kraje vzdálené od říšských hranic aby byl vyloučen útěk přes hranice - které nad to leží stranou od vysoce vzdělaných dílů země. Práce a zase práce byla by pro osoby umístěné v polepšovacích koloniích nejúčinnějším nápravným prostředkem. Neboť práce působí osvobodivě. Našlo by se snad jen málo hodných rodin, jež přijmou cikánské děti, neboť většina jich by se snad bála vlivu, který by se tímto přijetím dětí projevil na jejich dětech a jich okolí. Byla doba, kdy dokonce i děti potulných cikánů a jiní tuláci měli býti nuceni navštěvovati školu. (Výkřiky posl. Grünznera.) Dnes je tomu ještě namnoze tak. Toto opatření se neosvědčilo, jak bylo možno očekávati, nehledě k tomu, že nebylo z vážných zdravotních důvodů vůbec na místě. Při mnohých opatřeních návrhu pochybuji o možnosti přesného jich provedení. Nepokládám tak bezpečně za jisto, že na př. bude cikánská legitimace po mrtvém vrácena nejbližšímu politickému úřadu. Vůbec myslím s naprostou jistotou, že tomu tak nebude, a okresní hejtman asi v největším počtu případů špatně pochodí. Umístění dětí ve vychovávacích ústavech má snad mnoho do sebe, přece však na druhé straně budí se také obava, že i toto opatření selže a že návrat k typu předků, atavismus, později přivede většinou v niveč tyto pokusy. Přes to však musí se ten pokus udělati. Jako dříve, i nyní stojím na stanovisku, že jen mezinárodní úmluvou možno dosíci v této věci úplné nápravy. Poněvadž však tento návrh je prvním vážným pokusem upraviti otázku cikánů v zájmu našeho lidu zákonem, pokládáme to za svou povinnost, abychom tento pokus podporovali, a budeme proto také hlasovati pro tento návrh zákona. (Potlesk.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP