Slavná sněmovno! Praví se "a la guerre
comme a la guerre", ve válce jako ve válce,
nelze si hráti s nepřítelem na vojáčky
a rovněž s cikány nemůžeme si hráti
dále na schovávačku. Zde musí přijíti
silná ruka, zejména jest nutno, aby nebyla svázána
ruka našeho trestního soudnictví tam, kde jest
to na místě. Tato důvěra v podmínečné
odsouzení, které jistě za určitých
okolností jest velmi humánní institucí,
není na místě u živlů, které
nejsou náležitě disciplinovány, a způsobila
často mnohem více škody, nežli kolik prospěchu
na případných místech toto podmínečné
odsouzení přineslo. Kolik lidí svedlo k zločinu!
Musíme si říci, že z mnoha mladistvých
lidí, kteří chovali důvěru
a spoléhali se na podmíněné odsouzení,
učinila tato důvěra zločince, jimiž
by se byli nestali, kdyby byli této důvěry
neměli. Nemluvím proti podmínečnému
odsouzení, ale pravím, že musí býti
uplatňováno tam, kde je skutečně na
místě.
Tímto zákonem dáváme zbraň
administrativě, nechceme však, aby zůstala
zbraní schovanou v pochvě; musí ji býti
viděti a také cítiti na pravém místě.
Ale také úkol humanity a civilisace musí
v souvislosti s tímto zákonem býti prováděn.
Humanitě a civilisaci se ponechává veliký
úkol vůči dětem cikánů
a tento úkol musí býti také cílevědomě
chápán a prováděn.
Nejbližší doba provádění
zákona bude dobou zkoušky. Čas ukáže,
jak dovedou se cikáni přizpůsobiti a podříditi
zájmům celku, nemůžeme však dlouho
čekati a neustoupíme zlořádům.
Pořádek musí býti sjednán všemi
prostředky zákona, pilně pracující
občan musí míti vědomí a záruku
své bezpečnosti.
Dovoluji si jménem ústavně-právního
výboru doporučovati k schválení osnovu
zákona. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
K této věci jsou přihlášeni řečníci.
Zahájím proto rozpravu.
Navrhuji, aby podle usnesení předsednictva stanovena
byla řečnická lhůta 30 minutami. (Nebylo
námitek.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti"
pp. posl. inž. Nečas, posl. Matzner,
Kirpalová, Krebs a dr Gáti;
na straně "pro" p. posl. Schubert.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"proti", p. posl. inž. Nečasovi.
Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
Navrženou osnovu zákona o potulných cikánech
považujeme v několika směrech za nevyhovující.
Je to výjimečný zákon, namířený
proti určité rase jak již sám titul
zákona naznačuje a je to zákon, který
omezováním osobní svobody a práva
pobytu nesrovnává se s naší ústavou.
Je to s výjimkou reakčního Bavorska jedinečný
zákon v Evropě. Navrhujeme k osnově několik
pozměňovacích návrhů.
V §u 1 osnovy žádáme vypuštění
slov "a jiní tuláci práce se štítící,
kteří po cikánsku žijí",
ježto tato stylisace zákona dala by možnost použíti
zákona i proti dělníkům nezaměstnaným
a hledajícím práci. Pojem "cikánsky"
žít je pak vůbec neurčitý, neboť
žijí cikáni způsobem nejrozmanitějším.
Celá formulace §u 1 je příliš široká,
takže § 1 zákona dává pak vůbec
možnost zakročení proti téměř
všem cikánům, neboť i tak zv. cikáni
usedlí, řádně žijící
na Slovensku a Podkarpatské Rusi ve svých čtvrtích
na periferiích obcí, zdržují se v zimě
většinou doma a v létě musejí
domov za svým zaměstnáním opouštěti.
Je velkou vadou této osnovy, že nepodává
přesné definice pojmu "po cikánsku",
ani pojmu tulák. S politováním nutno také
konstatovati, že koalice zamítla návrhy, jimiž
mělo býti zabráněno tomu, aby tohoto
zákona nebylo zneužíváno proti nezaměstnaným
dělníkům.
V dalších paragrafech stigmatisují se cikáni
jako zločinná rasa, podléhající
nuceným zjišťováním anthropometrickým
a daktyloskopickým. Cikánům bude vydávána
zvláštní legitimace a volnost pohybu i osobní
a lidská svoboda cikánů je ustanoveními
§§ 5, 8 a 13 učiněna ilusorní.
Je třeba uvážiti zvláště
spojitost těchto paragrafů, aby vysvitla krutost
opatření v nich obsažených. Cikáni
smějí totiž tábořiti v rodinách
neb i jednotlivě jen na místech a po dobu, jež
jim určí do odvolání obecní
starosta (státní policejní úřad).
To znamená, že mohou býti hnáni s místa
na místo až do úplného vyčerpání
a padnutí. V tom případě však,
že takto úplně unavení u některé
obce vysílením padnou, mohou býti cikáni
podle § 13 a § 5, odst. 1 uvězněni. Představenstvo
obce má pak právo prodati dražbou vozidla i
koně. Ustanovení o tom, že nemá se tak
státi, naloží-li s nimi odsouzený jinak
sám, nemá smyslu, ježto cikáni po zadržení
jsou podle ustanovení zákona uvrženi do vězení
a nemohou tedy věcmi volně disponovat: Tak činí
ustanovení §§ 5, 8 a 13 z cikánů
bytosti štvané od místa k místu.
Výjimečné je také opatření
§u 12 o braní dětí cikánům,
jež pan zpravodaj nazval likvidací potulných
cikánů. Výklad odst. (1),
že mohou býti odňaty děti mladší
18 let, nemohou-li cikáni o děti náležitě
pečovati a zvláště dáti jim potřebnou
výchovu, připouští skoro vždy možnost
odnětí. Konec konců dá se téměř
vždy dovoditi, chce-li se, že se nemůže
o děti náležitě pečovati a dáti
jim potřebnou výchovu. Kdo zná lásku
cikánů i těch v největší
bídě a v největším opovržení
žijících k dětem, zvláště
lásku cikánských matek, pochopí co
by § 8 pro cikány znamenal. Když se cikáni
na Podkarpatské Rusi o tomto zákonu dověděli,
protestovali zvláště proti ustanovení
o braní dětí. Budiž dovoleno, abych
zde uvedl jejich při této příležitosti
uvedený výrok: "Dříve se říkalo,
že cikáni berou děti pořádným
lidem, nyní pořádní lidé chtějí
bráti děti cikánům".
Prosím, aby otázka cikánská, rozvířená
v poslední době následkem řádění
některých zločinných individuí
a tlup v jižních Čechách a následkem
aféry moldavských cikánů, nebyla posuzována
tak nespravedlivě, jak se to děje. Každý
uzná rád, že je třeba s přísností
zakročiti proti řádění zločinných
tlup, znepokojujících venkov v jižních
Čechách. Proti zvýšené zločinnosti
budiž užito zvýšených bezpečnostních
opatření, třeba i nejostřejších.
Pan zpravodaj správně podotkl, že stát
dal si přerůst hrstku cikánů přes
hlavu.
Budiž dovoleno, abych, apeluje na p. ministra spravedlnosti
a p. ministra vnitra jež žádám o vysvětlení
a uklidnění veřejnosti zmínil se i
několika slovy o tak zv. lidožroutské aféře
moldavské v souvislosti s otázkou cikánskou.
Tlupa zločinců snad i lidojedů vyvolala nám
tu právem sensaci světovou, neboť ze všech
konců světa začali se v době vypuknutí
aféry sjížděti zahraniční
žurnalisté do Košic a na místo činu.
Některé orgány přišly s tím,
že lidožroutství na východ ním
Slovensku je následkem hlubokého mravního,
sociálního i kulturního úpadku, do
něhož přivedla lid východního
Slovenska tisíciletá maďarská poroba
a útisk. Jiné listy proti tomu s velkým gustem
otiskly první zprávy o lidožroutství
na Slovensku a připomněly "pečení
dětí" v sovětském Rusku, které
bylo vymyšleno, kdežto lidožroutství v republice
Československé je proti tomu strašnou skutečností.
Největší část listů postavila
se na stanovisko výdělečně obchodní
a podráždila i rozechvěla veřejnost
do nemožnosti líčením hrůzných
detailů. Divno, že nedošlo dosud k pogromům
na cikány. Orgány, zvláště strany
agrární, začaly intensivněji volati
po zákonných opatřeních proti cikánům
postrachu venkova.
Rozbouřenému veřejnému mínění
dlužno při této příležitosti
říci několik slov na obranu těch,
kdo mluviti nemohou. Lidojedství nedopustili se jenom cikáni
v historii lidstva se, bohužel, kanibalství vyskytlo
nejednou. Není také možno, jak již řečeno
to je věc hlavní generalisovat. Pan zpravodaj dr
Viškovský ve své řeči
mluvil o potulných cikánech a užil o nich těchto
slov a vět:
"Cikáni jsou živel, který neguje civilisaci,
pravdu, je to živel, který je mravní nákazou
svého okolí, proti němu není na místě
falešná sentimentalita a humanita, neboť hrstka
lidí by ohrožovala bezpečnost celého
obyvatelstva; a dále: dáváme tímto
zákonem do rukou zbraň administrativě; nechceme,
aby tato zbraň zůstala v pochvě".
Je pochopitelno, že za dosavadních poměrů
a za svého kočovného života byli a jsou
cikáni namnoze metlou venkova a že ohrožují
často bezpečnost, dopouštějíce
se zvláště drobných krádeží.
Stará maďarská statistika zjistila mezi cikány
kočovnými 99%, mezi usedlými 76% trestaných.
Jde tu ovšem vesměs o drobné a malé
přestupky.
Je třeba však uvážiti poměry, v
nichž cikáni dříve žili a v nichž
ještě dnes žijí. Žili jako štvaná
zvěř, žili vždy jako vyděděnci
společnosti, jež jimi opovrhovala a jež se k
nim nikdy jako k lidem ani nechovala. To, že náš
Karel Hynek Mácha a jiní romantikové, zvláště
maďarští opěvovali cikány, to,
že maďarští spisovatelé vzletnými
slovy líčili lásku cikánů k
volnému přírodnímu životu a k
svobodě, byly jen zcela ojediněné zjevy a
projevy básnické. Ve skutečnosti žili
cikáni v hmotné i morální a duševní
bídě a tmě, jako žádný
jiný kmen a národ.
A my, kteří máme příležitost
s cikány se stýkati a s nimi pracovati na Slovensku
a zvláště na Podkarpatské Rusi, kde
tvoří silné kolonie u všech větších
měst, můžeme cikánům dáti
v mnohém směru vysvědčení velmi
dobré. (Výkřiky posl. dr
Slávika.) Pane kolego, nerozčilujte se tolik,
předseda vaší strany na Podkarpatské
Rusi a první kandidát do senátu r. 1924,
Jurko Walló, byl také cikánem.
Budovatelé železnice Bánovce - Vajany dokáží,
že zemní i ostatní práce konali při
stavbě železnice z valné části
v letech popřevratových právě cikáni.
Regulační práce u Vyloku konány byly
rovněž cikány. Právě po převratu,
když bylo potřebí stavěti a opravovati
mosty na silnici Košice - Užhorod, na níž
spočívala tenkráte všechna doprava a
spojení mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, nemohli
jsme dostati často jiných dělníků,
než cikánů.
A jděte dnes silnicemi Slovenska a Podkarpatské
Rusi a podívejte se, kdo tam tluče na silnicích
štěrk! V celých krajích cikáni,
vyděděnci lidské společnosti, vykřičení
jenom jako povaleči, lenoši a zloději.
A chcete-li znáti vztah cikánů ke škole
a ke vzdělání, je potřebí objektivně
poznamenati, že se cikáni opravdu škole vyhýbali
a že nucenou návštěvu školní
považovali za omezování osobní svobody,
jež se velmi protivila zálibě cikánů
pro kočovný život. Známy jsou nezdařené
pokusy biskupa Hama i arcivévody Josefa, kteří
se snažili cikány upoutati k určité
mu kousku půdy a také ke škole. Avšak
i v tomto směru nastal u cikánů značný
krok k lepšímu. Zajímavý je zvláště
případ cikánů v Užhorodě,
v hlavním městě Podkarpatské Rusi,
kde si nedávno za pomoci města postavili cikáni
svoji vlastní školu, sami nadělali cihly a
dali zadarmo práci při stavbě. (Slyšte!)
To je zjev nutící k přemýšlení,
stejně jako okolnost, že řada cikánů
na Slovensku i Podkarpatské Rusi uplatňuje se v
různých občanských povoláních.
Právě v těchto dnech přichází
zpráva, že na mezinárodní hudební
slavnosti ve Frankfurtě zvítězila myjavská
cikánská kapela, která vzbudila zájem
i sympatie pro Československou republiku. Při široké
formulaci ustanovení tohoto zákona mohli by i cikáni
tohoto druhu šmahem býti zahrnováni do pojmu
"potulných" cikánů.
Volat po vytvoření kárných nucených
pracovních kolon z cikánů, nebo vyvolávati
pogromy na cikány líčením zločinů
jednotlivců - cikánů bylo by nespravedlivým
a nezodpovědným jednáním. Nynější
stav cikánů je přirozeným důsledkem
jejich dosavadního života a opovrhování
společnosti cikány. Vyděděnci společnosti
žijí vždy svým zvláštním
způsobem.
Pan zpravodaj dr Viškovský ke konci své
řeči označil jako program: "buď
se cikáni podrobí naší morálce,
našemu způsobu života, nebo musejí býti
likvidováni. Stát se musí chrániti
nebezpečí, stát si nedá přerůsti
hrstku cikánů přes hlavu". Cikánskou
otázku nerozřešíme, jak jsem se snažil
odůvodniti, za daných poměrů takovými
prostředky, žádným zákonem, podobným
právě projednávanému. Všechna
zla dají se vykořeniti jen intensivní prací
výchovnou a povznášením hospodářským
i kulturním cikánů jakož i všech
ostatních lidí, kteří jsou v podobném
sociálním i jiném postavení. Budeme
hlasovati proti osnově, nebudou-li přijaty naše
pozměňovací návrhy. (Potlesk
poslanců čsl. strany soc.-demokratické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. Schubert.
Uděluji mu slovo.
Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno!
Tento zákon vyrostl z velmi vážných
úvah. Není případné, jestliže
se s jedné strany tvrdilo, že tento návrh zákona
je v rozporu s lidskostí. To není správné,
naopak tento návrh zákona dýše duchem
altruistickým. Netrestáme člověka
z nenávisti, nýbrž trestáme jej, abychom
jej polepšili. (Předsednictví převzal
místopředseda Horák.) Hlasujeme-li
pro tento zákon, neporušujeme nejvyšších
přikázání lidskosti, zcela naopak,
jsme jen zdánlivě tvrdí, abychom touto tvrdostí,
jež jest vážnou nutností, zjednali na
všech stranách pomoc. Cikáni a živlové
s nimi spříznění nebyli jen těžkou
metlou venkova v minulosti, tato metla venkova také nyní
všude a jmenovitě ve dvou krajích státu
vzrostla ve vážné nebezpečí.
V jižních Čechách muselo býti
použito vydatné vojenské asistence a veliké
výzvy četnictva. (Různé výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.)
Bylo to více než manévrové cvičení,
bylo to více než všeobecná razzie. To,
co se událo na Podkarpatské Rusi, je tak závažné
povahy, že vůbec není třeba o tom mluviti,
poněvadž tato věc vyrůstá ve
veliký proces. To všechno jsou pohnutky, jež
vedly k podání tohoto návrhu zákona
a přirozeně k němu musely vésti. Ať
si nikdo nemyslí, že jsou jimi postiženy jen
stranou položené krajiny a na př. jen, pokud
jde o tyto, že všechny zpozdilosti, pověry atd.
poskytují příznivou půdu dokonce jen
cikánkám, nezmiňujeme-li se zatím
o činech mužů. (Posl. Hackenberg
[německy]: To svědčí
jen o hlouposti jiných!) Ne,
z docela nejnovější doby mohl bych vám
vyprávět příklad, kde byly na ženách
vylákány značně veliké peněžité
částky, a dokonce i dětinské vyhrůžky,
zaklínání a dětinsky výhružné
čáry neminuly se neblahými účinky
a vedly k vykořisťování největšího
slohu.
Jsou to docela zvláštní kulturní obrázky,
které bych vám mohl takořka předvésti
z doby předválečné, válečné
a z nynější (Výkřiky posl.
Hackenberga.) a bitky mezi cikány byly u nás
přečetné již před válkou.
A tyto bitky žijí stále v upomínce sedláků
na západě. (Výkřiky na
levici.) Je to nutná sebeobrana. Tento kočovný
národ musí býti ve svém vlastním
zájmu donucen k vzdělanosti nebo alespoň
k neškodnosti, o tom nás nemohou klamati ani falešná
sentimentalita, ani cikánský primáš,
ani opojné cikánské melodie. Nechceme býti
krutí, avšak také ne přecitlivělí,
a tímto názorem byl tento altruistický návrh
odůvodněn. Je mne daleko, abych citoval přísná
opatření minulých století, jež
vydávala tehdejší vrchnost, poněvadž
neměla vhodně působícího policejního
aparátu v odlehlých krajích. K tomu ještě
přistupovalo vyzvědačství cikánů
ve staré době, zvláště v tureckých
válkách a také ze světové války
hlásí se nám tak mnohá zvěst
o vyzvědačství cikánů, kterého
používali přirozeně podle povahy cikánů
oba zájemci, přítel i nepřítel.
(Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.) Moji rolníci na západě
Čech vám dají odpověď. Vy, pánové
(obrácen k něm. soc.
demokratickým poslancům), nemusíte
přece žíti na samotách. Nevíte
nic o nebezpečí metly cikánů, bydlíte
ve městě.
Císařovna Marie Terezie a Josef II. rozvinuli hojnou
činnost, aby lidumilnými zařízeními
přiměli cikány k stálému bydlení.
Vznešené dílo to ztroskotalo přes počáteční
zdánlivé výsledky. Donucení jest zde
hlavním účelem a nikoliv násilí,
je to nutná obrana majetné třídy.
(Odpor něm. soc. demokratických
poslanců.) Vy ovšem (obrácen
k něm. soc. demokratickým
poslancům) pro nutnou obranu majetných tříd
nemáte vůbec pochopení. Kočovné
národy jsou právě jako děti, které
nejen láskou a lidumilností. (Výkřiky
posl. Schweichharta.), nýbrž také
často jinými prostředky musí býti
přímo vedeny, nuceny k pořádku, k
úctě před majetkem a k úctě
před zákony. Donucení je zde hlavním
účelem a nikoliv násilí. To ukazuje
již okolnost, že cikán nemá ve svém
nitru národnostního uvědomění,
nýbrž že závist, hašteřivost,
udavačství a dokonce boj ve vlastních řadách
není řídkou výjimkou. Je to tragedie
kmene, jehož kočovnické mravy není již
možno včleniti a nebude možno včleniti
do nynějších dob a do nynější
vzdělanosti, proto je u nich tato z toho pocházející
zvrhlost. Národové, kteří se nemohli
nebo nechtěli přizpůsobiti vládnoucím
poměrům (Výkřiky posl.
Schweichharta.) vymřeli. Cikán zůstal
zachován jako zvláštní smíšený
národ. Příčiny, proč však
tomu tak bylo, mají prozkoumati jiní s věcí
obeznámení badatelé, avšak zčásti
příčinu myslím nalézti v tom,
že se cikánům dostávalo a také
i nadále dostává stále osvěžení
krve ze všech národů od potulných, nestálých
živlů.
Světová válka zvýšila vysokou
konjunkturu cikánů a přiběhlíků
k nim, jako právě doby nepokoje jsou dobami cikánů
a dobami jich ukryvačů a jiných katilinárských
existencí, neboť v takových dobách mlčí
ovšem zákony nebo rameno zákona je mdlé
a slabé a pro takové živly nastala doba trpění
a šetření. Je to především
povinností četnictva, aby nepoužívalo
zvláště také polocikánů,
mnohého brusiče nůžek, nebo jak se jinak
jmenuje (Výkřiky posl. Heegera.)
ke špehování necikánů, jako se
to v několika případech stalo v poslední
době v západních Čechách. Takoví
lidé patří bez výjimky do propadliště,
neboť z 90% jsou to klevetáři, udavačské
povahy. Poctivost jest zde velmi zřídka se vyskytující
výjimkou.
Národnosti cikánů jsem se již dotkl.
Nyní jejich vyznání. Tatáž písnička
u 99% tohoto smíšeného národa. (Různé
výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.) Důkazem tohoto mého tvrzení
jest - a snad nejzřejmějším důkazem
- jaké nepříjemné vedlejší
zjevy často tyto cikánské křty s sebou
přinášely. Dávali své děti
čtyřikrát až pětkrát křtít,
spekulujíce na rozličnou štědrost. (Výkřiky
posl. Schweichharta.) Národnost a vyznání
se ve většině případů
u cikánů berou právě jako problémy
obchodní. Cikán je právě vším
a ničím, jak toho zrovna vyžaduje konjunktura
v některé době, jsa zkažen událostmi,
jež snad jsou za ním mnoho set let. (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.)
Pokud jde o dozor nad cikány, zasáhlo již ve
starém Rakousku zákonodárství v časné
době, necháme-li stranou prastará císařská
drakonická opatření, o kterých již
byla řeč. (Výkřiky posl.
Hackenberga.) Z těch mnohých starých
nařízení chci se zmíniti jen o starém
dvorském dekretu z 31. března 1779, kterým
byl již nařízen zvláštní
dozor nad toulavými cikány. Rakouský ministr
vnitra ustanovil za účelem účinného
a jednotného potírání této
těžké metly venkova výnosem ze dne 14.
září 1888, č. 14.050 z r. 1897 velmi
důležitá a zajímavá opatření,
jež bylo by třeba dnes srovnati s naším
zákonem. Tato opatření selhala většinou
již ve staré době. Nová doba a následky
světové války volají po nových
zákonech a po novější, ostřejší
úpravě. Pokud jde o cikány, byla ve starém
Rakousku jedna země ideální, ovšem jen
jediná, totiž Dalmacie. V Dalmacii není ani
jednoho cikána, který by tam měl domovské
právo. Blízká Bosna má ovšem
již jiné opačné poměry. Zahraniční
cikáni mají býti právem již podle
starých policejních předpisů dopraveni
za hranice státu. Jako dříve, i nyní
přecházejí cizí cikáni zemské
hranice a jen lotrinští cikáni se od doby války
nedostavili. Jedním důvodem toho je snad to, že
prý také Bavorsko vydalo zákon o cikánech,
takže tím utvořeno bylo pro nás proti
Lotrinsku mezitímní ochranné pásmo.
Snad bylo by zákonodárství o cikánech
lepší a důrazněji působící,
kdyby bylo upraveno mezinárodně. Toto stanovisko
nesmí se pro budoucnost pouštěti se zřetele.
Tyto staré policejní předpisy, jež podle
§u 18 nového zákona zůstávají
v platnosti, stanoví mimo jiné, že kočovní
cikáni mají býti dopravováni postrkem
četníky a cikánky a cikánské
děti také civilními osobami. Poslední
opatření o posílání postrkem
civilními osobami se naprosto neosvědčilo
a mohly by se vyprávěti docela podivuhodné
věci, jež se dokonce ještě i za našich
dnů stanou. Z dob našich praotců můžeme
to ze starých platných předpisů policejních
vyčísti, že emisaři, zběhové,
verbíři atd. jsou oblíbeným povoláním
cikánů.
O službě vyzvědačské jsem se
již zmínil. Vedle toho pobíhá mnohem
více handlířů koňmi, pokoutních
zvěrolékařů, kejklířů,
falešných hráčů, pytláků
ryb i zvěře, věštkyň atd. Velkoměsta
nemají v tom ohledu přirozeně naprosto důvodu,
aby nad venkovem ohrnovala nos, neboť nikde nekvete tak bujná
romantika, na př. věštectví, více
než u dam horních deseti tisíc. Také
ve velkoměstech měly by býti častěji
prováděny razzie a inseráty jistých
věštkyň ve velikých listech měly
by býti za-kázány. (Výkřiky
něm. soc. dem. poslanců.)
Nemám času, abych se s vámi pouštěl
do potyčky. Mluvíme zde k vážným
zákonům ve smyslu naší občanské
koalice. (Hluk.) Že na př. v Užhorodě,
jak mně vypráví jeden český
kolega, je veliká městská čtvrt nepotulných
cikánů a že se tito přizpůsobili
klidnému životu hospodářského
národa a že prý není zvláštních
poruch pořádku, to nemění ničeho
na věci. Tato výjimka potvrzuje jen pravidlo. Tito
lidé nepotřebují se právě ničeho
obávati od zákona o cikánech. K veselosti
ovšem vybízí § 4, odst. 2, ve kterém
se praví doslovně: Každý potulný
cikán je povinen nositi u sebe cikánské legitimace
a tyto na požádání předložiti
bezpečnostnímu úřadu. Na požádání,
ne na vyzvání, musí cikán podle §u
4, odst. 2, legitimaci předložiti. Knigge není
snad proti cikánům vhodným prostředkem
a snad na místo slova "požádání"
mělo by nastoupiti slovo "vyzvání".
Nuže, to je malá chybička na kráse tohoto
zákona, jinak však bezvýznamná.
Ke kapitole "četnictvo" dovoluji si podotknouti:
Četnictvu musí býti právem dána
větší volnost jednání, pokud
jde o použití střelných zbraní
proti cikánům a tulákům, aniž
by se četník musel báti, že bude zapleten
do velmi trapných výslechů a ještě
k tomu po případě vydán v šanc
odsouzení. (Výkřiky něm.
soc. demokratických poslanců.)
Četník přichází často
do postavení, kdy pak prostě to znamená:
"Buď já nebo ty." Od převratu bylo
zabito jen ve službě proti cikánům 45
četníků a jak mnoho lidí, jmenovitě
ti, kteří bydlí na samotách, dovede
o tom zpívati trpkou písničku! (Hluk.)
Dlužno tedy schváliti, že ministerská
rada přijala návrh ministerstva vnitra, kterýžto
návrh směřuje k tomu, aby zločinnou
rukou usmrceným nebo z 85% neschopnými se stavším
četníkům, pokud se týče jejich
příslušníkům, dostalo se mimo
normální odpočivné a zaopatřovací
platy ještě jednorázové podpory ve výši
povolené ministerstvem pro četníka, pro vdovu
po něm a pro jeho děti. Poněvadž zločinci
mají dnes nejmodernější zbraně,
musí míti i četník možnost včasné
obrany, přirozeně přece jen proti cikánům
a tulákům. (Výkřiky něm.
soc. demokratických poslanců.
Posl. Heeger [německy]: To
chcete být učitelem? To
jste vychovatel-karabáčník!)
Nepotřebuji si dávati od vás vystavovati
vysvědčení, moji rolníci mne již
pochopí, budou věděti, jak se mají
brániti proti cikánům. A zákon mluví
jen o zločincích a tento výraz dlužno
podržeti, neboť jen v tom směru a jedině
a pouze v tom, v žádném jiném nemá
nastupovati právem použití zbraně u
četnictva. Záhlaví zákona mluví
jasně o cikánech a tulácích a toto
záhlaví je pro každý paragraf přísně
rozhodující.
Přísně mělo by se nakládati
s ukryvači, jakož i se všemi, kteří
cikánům nadržují. Těchto trestních
ustanovení pro takové ukryvače bylo by užívati
zvláště přísně, neboť
tito lidé jsou to, kteří svými manipulacemi
pomáhají zastírati stopy pachatelů.
Zřízení zvláštních stihacích
hlídek dlužno uvítati a rovněž
opa tření motorových kol, fotografických
přístrojů, bezdrátových přijímacích
stanic atd. Zvláště nutným bylo by vybudovati
telefonní síť na hranicích země,
aby jednotlivé četnické stanice byly úzce
spojeny. Je to nutným zvláště v horách,
neboť četník nemůže obléci
sedmimílové boty, aby rychle dosáhl každého
průsmyku a sedla a každého dolíku a
každého vršku. (Různé výkřiky
na levici.) Přirozeně není
pomoženo prostým denním telefonováním,
nýbrž z nějaké ústředny
musela by býti vytvořena jakási pravidelná
přesná noční služba. (Posl.
Schweichhart [německy]: Ať nastoupí
vaše selská jízda!) Na
tu ještě dojde, čekejte jen trpělivě.
Bude to nutno po vašich výkřicích. Polovičatá
opatření nevedou k cíli a proto dlužno
zříditi chystané stihací hlídky,
ne snad jenom pro velké kraje, nýbrž pro podstatně
menší obvody, pro politické okresy. Doufejme,
že se toto opatření v tomto smyslu chystá.
Není-li tomu tak, pak je méně účinným.
Také obecní představení a policisté
měli by býti vybaveni větší plnou
mocí proti cikánům a tulákům.
Částečně vyhovuje zákon těmto
požadavkům. Zvláště na trzích,
při posvíceních atd. mělo by se pravidelně
dohlížeti na potulný lid a vojenská
pomoc měla by býti dosažitelnou rychle a lehce,
aniž by se muselo vyžadovati k tomu cíli písemného
úředního rozhodnutí. Než se dnes
vojenská pomoc dostaví, jsou zločinci již
dávno za horami.
Jest zvláště v zájmu venkova, aby pravidelně
se opakující polní a lesní krádeže
byly neúprosně stíhány podle polního
a lesního zákona. Ozhřivku, červy
a jiné zvířecí choroby zavlékají
tyto stěhovavé tlupy. Ne jednou, nýbrž
často vykopaly utracený dobytek z mrchovišť,
aby maso snědly. Proto již jsou jejich koně
na koňských trzích velikým nebezpečím
a bylo by třeba provésti tam přísně
oddělení jejich stanovišť, jako tomu bylo
dříve všeobecně. Největší
je nebezpečí nákazy pro dobytek hospodářův
tam, kde cikáni a polocikáni (Různě
výkřiky na levici.) netáboří
pod širým nebem, nýbrž jmenovitě
v zimě dávají svá zvířata
do stájí. Při povolování k
vykonávání živností mělo
by se postupovati velmi opatrně a udělovati jen
taková povolení, kterými usedlým lidem
nevzniknou škody. Neboť tato povolení jsou v
největším počtu případů
jen výsadným listem a pláštíkem
pro nedovolené jednání. Odevzdání
k práci do vlastních polepšoven a donucovacích
pracoven bylo by snad nejvhodnějším prostředkem,
aby alespoň zčásti dosaženo bylo obratu
k lepšímu. Jen bylo by třeba voliti k tomu
kraje vzdálené od říšských
hranic aby byl vyloučen útěk přes
hranice - které nad to leží stranou od vysoce
vzdělaných dílů země. Práce
a zase práce byla by pro osoby umístěné
v polepšovacích koloniích nejúčinnějším
nápravným prostředkem. Neboť práce
působí osvobodivě. Našlo by se snad
jen málo hodných rodin, jež přijmou
cikánské děti, neboť většina
jich by se snad bála vlivu, který by se tímto
přijetím dětí projevil na jejich dětech
a jich okolí. Byla doba, kdy dokonce i děti potulných
cikánů a jiní tuláci měli býti
nuceni navštěvovati školu. (Výkřiky
posl. Grünznera.) Dnes je tomu ještě
namnoze tak. Toto opatření se neosvědčilo,
jak bylo možno očekávati, nehledě k
tomu, že nebylo z vážných zdravotních
důvodů vůbec na místě. Při
mnohých opatřeních návrhu pochybuji
o možnosti přesného jich provedení.
Nepokládám tak bezpečně za jisto,
že na př. bude cikánská legitimace po
mrtvém vrácena nejbližšímu politickému
úřadu. Vůbec myslím s naprostou jistotou,
že tomu tak nebude, a okresní hejtman asi v největším
počtu případů špatně pochodí.
Umístění dětí ve vychovávacích
ústavech má snad mnoho do sebe, přece však
na druhé straně budí se také obava,
že i toto opatření selže a že návrat
k typu předků, atavismus, později přivede
většinou v niveč tyto pokusy. Přes to
však musí se ten pokus udělati. Jako dříve,
i nyní stojím na stanovisku, že jen mezinárodní
úmluvou možno dosíci v této věci
úplné nápravy. Poněvadž však
tento návrh je prvním vážným
pokusem upraviti otázku cikánů v zájmu
našeho lidu zákonem, pokládáme to za
svou povinnost, abychom tento pokus podporovali, a budeme proto
také hlasovati pro tento návrh zákona. (Potlesk.)