Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pro nás je to přímo, řekl bych směšné, jestliže ministerstvo železnic uplatňuje svůj názor, že nutno veškerým konkurenčním živlům znemožniti zdravou konkurenci; poněvadž máme 30% dopravní daň na železnicích, tak je nutno také osobní dopravu v autobusech těmi 30% zatížiti, aby prý autobusy nemohly dělati konkurenci železnicím.

Slavná sněmovno, my jsme se zde usnesli na zákoně čís. 404, že železnice naše jsou obchodním podnikem a že mají býti spravovány v duchu obchodního podnikání. Jestliže toto je duchem obchodního podnikání, pak mám za to, že prosperita našich železnic sotva se zvedne na vyšší úroveň. To nejsou správné methody, chce-li se konkurence ubíjeti tímto nepřirozeným způsobem.

Dráhy naše měly daleko lepší možnost, aby mohly konkurovati také autobusové dopravě. Musíme uznati, že zejména veliká města ne mohou býti vytvořena podle moderních zásad v krátké době. Nemáme dostatečných prostředků a také tato slavná sněmovna ještě neřešila otázku, kterak pomoci nově budovanému městu. My jsme na příklad zde řešili zákon o Velké Praze, ale nedali jsme v tomto zákoně příslušné instituci, která má na mysli příští vývoj Velké Prahy, jediného haléře, aby mohla nějakým způsobem realisovati to, co koncipuje v projektech. (Posl. Zeminová: To Rakousko se o Vídeň jinak staralo!) Zajisté, ale bohužel, že to bylo z českých peněz. Musíme přiznati, že budeme musiti veliká města, jako na př. Praha, určitým systémem vylidňovati. Naše Praha bude museti býti v určitých oblastech vylidněna, poněvadž nemá dostatek vhodných míst, aby se mohlo vyvíjeti její obchodní středisko. Obchod nemá dostatek ploch ve Velké Praze, aby mohl býti náležitým způsobem umístěn. Musí to býti plochy horizontální a těch v údolí vltavském je příliš málo, zejména když samotná vláda nemá ani smyslu, aby se zřekla ploch, které ovládla na Peterském nábřeží, aby tam postavila administrativní budovy. Oblasti, která měla býti vyhrazena City, obchodní čtvrti, ovládá dnešní vláda pro ten účel, aby tam umístila továrnu na akta, aby tam umístila naše správní budovy.

U nás tedy není dostatečného smyslu pro budování moderního města a dostane nás jedině z této kalamity, jestliže umožníme lidem obývati ve větších vzdálenostech od velikých center, jak jest tomu ve velikých městech jiných států. A teď přijdeme do té kalamity, že § 25 znemožňuje obyvatelstvu, aby vyhledávalo vzdálenější periferie, poněvadž se mu zdražují dopravní daní nejen železnice, ale také novou dopravní daní autobusová doprava. Stojí-li zde, že dělníci a školáci jsou osvobozeni od této daně, musíme přiznati, že nám to nestačí, poněvadž jiné vrstvy, které jsou z řad zaměstnanců, z řad živnostníků a obchodníků, které také musí vyhledávati větší vzdálenost, mají také právo na to, aby se jim neznemožnilo to, co vlastně je zaviněno tou nepřirozenou terénní a tektonickou formací hlavního našeho města. Ale je zajímavo, že tu konkurenci našim železnicím dělá autobusová doprava, pokud dopravuje osoby. A jsou železnice aktivními osobní dopravou? Nikoli. Nákladní doprava rozhoduje o prosperitě železnice, masová doprava, a v tomto zákoně o nějaké konkurenci dopravy nákladu motorovými vozidly není řeči. Je tedy viděti, jak tento zákon je po stránce technické nepromyšlený a že by to sloužilo jenom ke cti této sněmovně, kdyby § 25 vyloučila ze zákona. (Výborně!) Jestliže se sněmovna tak zachová, usnadní nám hlasování pro tuto předlohu i ve druhém čtení. Mám za to, že toto druhé hlasování by se nám tak umožnilo i přes § 4 vzhledem k tomu, že jednání o půjčku s Ústřední sociální pojišťovnou je v proudu. Máme plné právo se domýšleti, že sněmovna přijme náš pozměňovací návrh na vypuštění § 25 z tohoto zákona.

Abychom byli důsledni, bude potřebí, aby také v §u 3, odst. 2 bylo čís. 1 pozměněno, aby totiž byla vynechána slova "a dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy". To tedy nesmí činiti zdroj příjmů.

Tak jako daňová reforma přinesla určité výhody zemědělskému stavu, tak také tento zákon o silničním fondu přináší mimořádné výhody stavu zemědělskému. Není o tom sporu, že s hlediska technického není důvodu, abychom silnice znovu upravovali pro potřeby zemědělců. I když přejímáme silnice v tom bídném stavu, v jakém jsou, musíme přiznati, že zemědělci docela dobře vyhovují a že by bylo těžko vymáhati na zemědělci nebo na živnostníku, aby platil určité daně z vozidla taženého potahem a opatřeného železnými obručemi. Musíme uvážiti, že nově a moderně zřízené vozovky budou nejvíce trpěti těmi, kteří sice nepotřebují toho znovuzřízení, ale kteří budou po těchto znovuzřízených vozovkách nejvíce jezditi. Z určitých úsporných důvodů budeme jistě sahati ne k těm nejdokonalejším novým tvarům vozovek, ne vždy k asfaltu a k dlažbě, budeme se museti uspokojiti úpravou vozovek pomocí dehtu a živic, a tyto vozovky nejvíce trpí ne vozidlem, nýbrž ostře okovaným potahem. Stačí rozhlédnouti se po úpravě vozovky kolem parlamentu a "verba movent exempla trahunt" uvidíme in natura, co takový okovaný potah způsobí za škody ve vozovce moderně zřízené. Je velmi obtížno tuto otázku řešiti a my z toho důvodu pozměňovacích návrhů nečiníme, poněvadž nechceme, aby v pozměňovacím návrhu bylo snad spatřováno nějaké vystoupení proti stavu zemědělskému. Byli bychom raději viděli, kdyby byli z řad zemědělských povstali odvážní jednotlivci a přiznali se k určité povinnosti přispívati na moderní zřízení silnice. Ovšem nemůžeme jíti tak daleko, že bychom souhlasili úplně s § 9, odst. 1, čís. 4, kde osvobozeny jsou od daně také traktory zemědělské. Traktory zemědělské nebudou moci pojížděti pouze po silnicích obecních, polních a okresních. Je nesporno, že takovýto traktor je velmi nákladný prostředek, který musí býti také amortisován. A v důsledku toho, že bude traktor silným jedincem půjčován i slabšímu jedinci a že traktory budou musiti projížděti po moderně zřízených komunikacích státních a okresních, činíme návrh, aby v §u 9, odst. 1, čís. 4 znělo: "Traktory budou osvobozeny jenom tehdy nepoužívají-li zároveň silnic, upravených ze silničního fondu." Tedy jakmile by traktor používal také nově zřízené silnice, mám za to, že je nutno, aby také tento traktor byl zdaněn.

Zvláště myslím, že je úplně správné, aby se osvobodilo vozidlo, které slouží potřebě lékaře. Dnes musíme přiznati, že obvod působnosti lékaře venkovského značně se rozšířil v důsledku toho, že může používati vozidla. Jestliže chceme učiniti péči o zdraví okresu co nejlevnější, mám za to, že je povinností této sněmovny, aby osvobodila také vozidlo lékaře, jestliže toto vozidlo je pouze pro 2 osoby, tedy žádné auto, které by bylo třísedadlové nebo na 6 osob a které by mohlo býti zneužíváno. Ale jestliže jde o to, aby lékař co možná nejrychleji se mohl dostati k nemocnému a aby léčení nemocného bylo co nejlevnější, mám za to, že jsme povinni, abychom lékaři z toho důvodu také poskytli výhodu osvobození od této daně. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Musím se také zmíniti ještě o §u 11 z důvodů technických. Zde vidíte, slavná sněmovno, jak to není správné, jestliže ignoruje se vládou dopravní a technický výbor této sněmovny a senátu. V důsledku toho, že se projednával tento zákon pouze v rozpočtovém výboru, nebyli slyšeni techničtí odborníci při projednávání této ryze odborné a technické stati, kterou je příslušný § 11. V tomto § 11 se uvaluje určitá daň na vozidlo, které má balonové pneumatiky a jiná daň tehdy, jestliže jsou obruče plné nebo komorové. Není správné pouze podle formy kol uvalovati daň. Není to kolo samo o sobě, nýbrž živá síla toho kola, která opět závisí od velikosti, hmoty a od rychlosti. A je vědecky prozkoumáno, zejména německým říšským ústavem a seismograficky prokázáno, že při určité rychlosti vozidlo, opatřené obručí, hlavně gumovou, způsobuje méně škody než vozidlo s pneumatikou balonovou a pohybující se rychlostí přes 120 km. Tedy to je veliká vada a myslím, že by bylo správné, aby tento paragraf byl změněn tím způsobem, že by zněl: "Sazby tyto platí pouze pro vozidla, opatřená pneumatikami. Pro vozidla, opatřená obručemi plnopryžovými a pro vozidla s obručemi komorovými jenom tehdy, nemohou-li se pohybovati rychlostí větší než 25 km za hodinu. Při větších rychlostech zvyšuje se tato sazba: u vozidel s obručemi plnopryžovými o 50%, u vozidel s obručemi komorovými o 20%".

Rovněž je třeba také pozměniti § 23, který mluví o tom, že nemá býti prováděna kontrola, zda zapravena je daň, jestliže vozidlo je v pohybu. A připouští se výjimka pouze tehdy, jestliže se vozidlo pohybuje v pohraničním pásmu. Tato věc nepatří do zákona, ta může býti v prováděcím nařízení, poněvadž my nemůžeme předvídat, jestliže se někdy kontrolujícím orgánům přece jenom nenaskytne povinnost zastaviti i vozidlo v jízdě, a proto doporučujeme, aby vypuštěny byly věty: "Za stavování vozidel v jízdě jedině za účelem tohoto dozoru nebudiž však prováděno. Výjimka se připouští jen v pohraničním pásmu." Když v zákoně o tom nebude nic řečeno, tak to znamená, že zákon ponechává dozorčím orgánům právo, aby samy podle potřeby mohly zasáhnouti, poněvadž jinak by se mohlo státi, že, kdybychom zastavili vozidlo jedoucí, bychom jednali proti znění zákona. Nač si toto odium vlastně zjednávat, když pouhým pomlčením můžeme si toto vyhraditi; v prováděcím nařízení přirozeně může býti dán pokyn, aby vozidla jedoucí zadržována nebyla.

Vedle toho budeme také žádati, aby vzat byl ohled na určité naše resoluce, tak budeme žádati, aby přijata byla resoluce, by v podzimním zasedání předložen byl vládní návrh na úpravu poměrů okresních cestářů, aby učiněno bylo vhodné opatření, by župní a vicinální cestmistři na Podkarpatské Rusi byli postaveni na roveň státním cestmistrům, aby předložila vláda návrh zákona o organisaci správy silnic, tvořících jednotnou síť dopravní, zřízených ze silničního fondu, aby vláda předložila v nejkratší době Národnímu shromáždění návrh zákona o podrobném programu technických investic, podnikaných ze silničního fondu, a aby v nejkratší době vydala služební řád pro státní cestáře a upravila jejich poměry na základě §u 210 platového zákona, č. 103 z r. 1926.

Jestliže slavná sněmovna vezme zřetel na naše návrhy pozměňovací, zejména jestliže vypustí ze zákona neorganicky včleněný § 25. umožní nám hlasovati také v druhém čtení pro tento zákon, což bychom rádi učinili. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Johanis. Dávám mu slovo.

Posl. Johanis: Dámy a pánové! Projednávaná osnova zákona o silničním fondu na prvý pohled má ráz hospodářský a veřejný, avšak ve skutečnosti jde o zákon, k jehož úhradě se hledají prostředky způsobem neslýchaným, ba dokonce můžeme říci, nekalým. Především chci říci, že jsme pro budování silnic, že účel tento považujeme za produktivní, ježto lepší stav silnic může zlepšiti a zrychliti celé tempo našeho hospodářství. Jako má automobilista zájem na dobré silnici, tak také má zájem na tom malý povozník, malý zemědělec a domkář, který jede se slabým potahem, a je proto pochopitelno, že nemůže býti u socialistických stran sporu o tom, kdyby zákon neměl jiné úmysly o nichž už také někteří předešlí řečníci hovořili že bychom ho mohli jenom vítat. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

O jednotlivých předpisech osnovy zákona o silničním fondu, jak majitelé mají přispívati na silniční fond, měli by se ovšem vysloviti v prvé řadě odborníci. O těch bylo už zde také řečeno, že se vyslovili, ale že byli ignorováni. Zdá se mi, i podle informací, které jsem obdržel, že tato osnova, stejně tak jako daňová reforma má protekční ráz ve prospěch agrárníků. K detailům ještě přijdu. Osobní auta sloužící především obchodu a městskému obyvatelstvu jsou daní z motorových vozidel v míře daleko větší zatížena než nákladní automobily, traktory a vlečné vozy používané v zemědělství, ačkoliv právě tyto vozy nejvíce, jak už také připoměli jiní kolegové, opotřebovávají silnice.

Chci především věnovati svou pozornost ustanovení §u 4, který Ústřední soc. pojišťovně ukládá nucenou půjčku ve výši 1 miliardy Kč, a tu bych se především chtěl zmíniti o nemožném postupu p. ministra financí vůči tomuto ústavu, representujícímu 2 1/2 milionu dělnických pojištěnců a  1/2 mil. zaměstnavatelů. Pan ministr financí ve svém článku v Národních listech napsal, že osnova o silničním fondu mu byla umožněna tím, že může potřebné prostředky najíti u Ústřední soc. pojišťovny. Napsal výslovně, že nikde jinde by neobdržel tak levného úvěru. Již tento moment by byl zavazoval p. ministra financí vůči Ústřední soc. pojišťovně k určité slušnosti. Všichni jistě jsme přesvědčeni, ukládá-li § 4 zákona o silničním fondu Ústřední soc. pojišťovně povinnost poskytnouti 1 miliardu Kč úvěru, že jistě osnova, nežli byla předložena širší veřejnosti a vládě, byla mezi zástupci Ústřední soc. pojišťovny a ministerstvem financí shodnuta. Jednalo-li by se o nějakou banku, nebo sdružení průmyslníků nebo velkých zemědělců, jistě by tomu tak bylo, avšak Ústřední soc. (Výkřiky posl. Tomáška.) pojišťovna se dověděla, že vládní osnova jí ukládá za povinnost zapůjčiti silničnímu fondu 1 miliardu Kč, teprve z osnovy, která již tiskem byla rozeslána zájemníkům a diskutována v Poradním sboru pro otázky hospodářské. (Výkřiky posl. Tomáška.)

Při té příležitosti jako člen předsednictva Ústřední soc. pojišťovny chci říci, že všichni její členové jest jich 10, 3 zástupci pojištěnců, 3 zaměstnavatelů, 4 odborníci všichni bez rozdílu, ač náleží různým stavům i různým zájmovým skupinám i politickým stranám, byli toho názoru, že se má v prvé řadě půjčovati státu. Při tom chci konstatovati, že původní osnova, která byla již projednána Národohospodářským sborem, měla daleko horší ustanovení, než máme dnes v §u 4.

Nehovořiti s autonomním ústavem a uložiti mu, že je povinen zapůjčiti 1 miliardu Kč, je vyloženou konfiskací jeho jmění, tím spíše že v prvotní osnově za silniční fond nikdo neručil a nebylo řečeno, v jaké lhůtě úvěr musí býti poskytnut a teprve na naléhání Ústřední soc. pojišťovny bylo do §u 4 dáno ustanovení, že tento úvěr je poskytnouti v době 10 let, v částkách přibližně rovnoměrných a že pokud by příjmy silničního fondu nestačily na úrok a úmor dluhu, doplní je stát ze svých běžných příjmů.

Povolané orgány Ústřední soc. pojišťovny, a to jak představenstvo, tak celý výbor byli ochotni zásadně úvěr na silniční fond poskytnouti, třebaže není jisto, zda právě fondy premiových reserv dělnického sociálního pojištění mají býti použity především na stavbu automobilových silnic. Žádaly však, aby tato půjčka nebyla uskutečněna diktátem zákona, nýbrž dobrovolnou smlouvou mezi Ústřední soc. pojišťovnou a silničním fondem. Jde o zásadní stanovisko. Představte si, že zítra druhé a třetí ministerstvo bude potřebovati na nějaký úkol levný úvěr a bude tento prosazovati cestou zákona a tím sociálně pojišťovací ústavy budou zbaveny úplně své samostatnosti a jejich prostředky budou vyčerpány úkoly, jež má plniti stát. Ústřední soc. pojišťovna současně žádá, aby byla škrtnuta ustanovení, že zápůjčka je pro silniční fond vypověditelná ve lhůtě 6 měsíců, pro druhého však kontrahenta, to je Ústřední soc. pojišťovnou nevypověditelná na dobu 35 let. Ústřední soc. pojišťovna žádala, aby tento úvěr byl pro obě strany buď vypověditelný, nebo nevypověditelný. Pozoruhodno, že jak v senátě tak také v rozpočtovém výboru návrhy tohoto směru byly zamítnuty.

Upozorňuji, že zákon o soc. pojištění dělnickém obsahuje ustanovení §u 180 o uložení jmění Ústřední sociální pojišťovny a že do tohoto paragrafu stylisovaného ministerstvem financí byl vložen tento odstavec: "Z volného, t. j. trvale uložitelného jmění pojišťovny musí býti alespoň 20% uloženo v čsl. státních papírech a 10% v jiných papírech, které určí ministr sociální péče v dohodě s ministerstvem financí." Podle důvodové zprávy bude roční předpis premií na invalidní a starobní pojištění činiti kolem 641 mil. Kč, avšak Ústřední soc. pojišťovně bylo nemocenskými pojišťovnami od 1. července 1926 do 13. června 1927 celkem odvedeno 372,961.459.49 Kč, takže podle odhadu odborníků vybrané premie budou v celku činiti ročně kol  1/2 miliardy Kč. Uvážíme-li, že 30% z tohoto obnosu, za který Ústřední soc. pojišťovna je povinna kupovati státní a jiné veřejné papíry, činí 150 mil. a zápůjčka na silniční fond 100 mil. Kč, bude plná polovina vyčerpána a conto státu a pouze polovina zbude na produktivní komunální zápůjčky, podporu stavebního ruchu a na podporu vybudování léčebné péče. Považuji tento poměr za úplně zvrácený a proto Ústřední soc. pojišťovna usilovala, aby obnosy, které tento ústav půjčí silničnímu fondu, byly odečteny z 30% kvoty, která je předepsána v zákoně ohledně koupě státních a jiných tuzemských papírů, které určí ministr soc. péče v dohodě s ministrem financí. Požadavek tento je jistě plně oprávněný a nemohl se mu ubrániti ani pan ministr financí, který zahájil však jednání s Ústřední soc. pojišťovnou, když již osnova vládní byla schválena výborem senátu. Když výbor Ústřední soc. pojišťovny se usnesl dne 8. července 1927, že i v tomto stadiu je nadále vésti jednání s ministerstvem financí, aby otázka úvěru silničnímu fondu byla z důvodů zásadních projednána s Ústřední sociální pojišťovnou ne formou diktátu zákona, ale volnou smlouvou, dopisem ze dne 9. července 1927 sdělil pan ministr financí předsedovi Ústřední sociální pojišťovny, že béře s povděkem na vědomí ochotu výboru Ústřední soc. pojišťovny ke smlouvě, avšak poněvadž "ho usnesení výboru dochází v době, kdy z parlamentně-technických důvodů není možno normu §u 4 osnovy o silničním fondu změniti za normu zmocňovací, musí trvati na dnešním znění §u 4" totiž konfiskovati jmění Ústřední soc. pojišťovny diktátem.

Pan ministr to také nepopřel. On ve výboru mně výslovně řekl, že to diktát je, ale odůvodňuje to tím, že prý peníze Ústřední sociální pojišťovny musí býti věnovány účelům produktivním.

Chci to tu konstatovati veřejně, poněvadž pan ministr s námi polemisuje o věci samozřejmé ve výborech, že ze všech dosavadních půjček, které Ústřední sociální pojišťovna poskytla, ať obci pražské, ať stavebním družstvům, a které mají charakter produktivní, žádná se neposkytne, když není doloženo, že má účel produktivní. Pan kol. Čuřík mi dosvědčí, jaký proces musila prodělati půjčka olomoucká, která na první ráz neměla charakter produktivní. Jiná je věc, když Ústřední pojišťovna půjčí Brnu, Bratislavě nebo Ostravě peníze na vystavění kanalisace, vodovodu, či nemocnice a jiný je účel, když musí Ústřední sociální pojišťovna 100 mil. ročně dáti na silniční fond. Co je přednější? Produktivní účel je zde na obou stranách, přiznám, ale ráz zákona je takový, že se má půjčiti obcím případně družstvům, zejména když jde o stavbu vodovodu, elektrárny, plynárny, kanalisace, tedy důvody zdravotní mají vždycky předcházeti.

A proto, když Ústřední soc. pojišťovna bude míti možnost půjčovati k zdravotním a sociálním účelům, plní tím jen tendenci zákona a účel, ke kterému je zákon určen, aby příspěvky dělníků a zaměstnavatelů spolu podporovaly úkoly, které mají chrániti zdraví dělníka jako státního občana.

Vycházíme s hlediska, že především na tyto úkoly se má půjčovati. Když však Ústřední soc. pojišťovna musí půjčiti silničnímu fondu po 10 let po 100 milionech, čili 1 miliardu, pochopitelně bude odmítati veliká města a okresy, které budou žádati půjčky na stavbu kanálů, vodovodu, elektráren, případně nemocnice, aby zbylo dosti peněz na silniční fond.

Proto byly již dříve zavrženy veškeré pozměňovací návrhy, ale nejen ve sněmovně poslanecké. Konstatuji, že většina zavrhovala věcné návrhy, jež podány byly i v senátě. Tento postup p. ministra financí je v tak závažné věci opravdu bezpříkladný.

Ústřední soc. pojišťovna, od které žádá vláda zápůjčku 1 miliardy Kč, neměla by býti podle našeho názoru takto briskována. Je pozoruhodno, že i kruhy nedělnické zastávají tento názor, že se s Ústřední soc. pojišťovnou jednalo briskně. Proto je přirozeno, že výbor Ústřední soc. pojišťovny přijal i hlasy zaměstnavatelů i hlasy zástupců vládních stran o této věci tuto resoluci: "Výbor Ústřední soc. pojišťovny shromážděný na 4. své schůzi z 8. července 1927 vzal s politováním na vědomí, že Ústřední soc. pojišťovna je vládními činiteli v mnohých případech opomíjena. Tak bylo Ústřední soc. pojišťovně v osnově zákona o silničním fondu uloženo, aby fondu tomuto poskytla zápůjčku až do výše jedné miliardy Kč, a tím zasaženo neobvyklým způsobem do autonomních práv korporace, která jí byla zákonem svěřena, ačkoliv z celého dosavadního postupu bylo zřejmo, že Ústřední soc. pojišťovna jest ochotna vyjíti produktivním potřebám našeho veřejného hospodářství do nejzazších mezí vstříc."

Konstatuji, že tento projev výboru ve schůzi z 8. července je nejlepším dokladem, jak postup ministerstva financí je v této věci křiklavý.

Ale je mojí povinností, abych ukázal na zásadní moment. Na silniční fond a na státní papíry má býti odčerpáno 50% z premiových reserv Ústřední soc. pojišťovny. Co zbude na ostatní nejvlastnější úkoly Ústřední sociální pojišťovny? O tyto sociální fondy měly se opírati stavební ruch a léčebná péče, která měla zvelebiti zdravotní stav našeho lidu. Zápůjčka na silniční fond není započtena do uvedené kvoty, za kterou Ústřední soc. pojišťovna má zakupovati státní a jiné veřejné cenné papíry, ačkoliv nákup těchto papírů bude čím dále tím obtížnější a pro ústav méně výnosný. Ale uvažte, cizí zákonodárství ukládá sociálně pojišťovacím ústavům provésti ukládání peněz se sirotčí jistotou a proto se z nich nečiní státní věřitel. U nás má se Ústřední soc. pojišťovna státi státním věřitelem až do výše 50% svého jmění. Uvažte, jak v době války u nás jmění pojišťovacích ústavů bylo znehodnoceno nuceným nákupem válečných státních zápůjček, jaké ztráty způsobila finanční politika i po válce Německu a jak přivedla téměř ke katastrofě sociální pojišťovny. Kde máme záruku, že budeme míti vždy moudré a hospodárné vlády, které nebudou mrhati jmění na zbytečné investice, které nezpůsobí nákladnou mobilisaci, i když o válce nechci hovořiti. A prosím, těmito ranami by mělo býti utlučeno sociální pojištění dělnické, které má zajistiti malý kus chleba starcům, invalidům, vdovám a sirotkům.

Proto protestujeme proti §u 4 zákona o silničním fondu, poněvadž zavléká sociální pojištění na cestu nebezpečenství, které, kdyby tato cesta byla následována, mohlo by ohroziti dílo, kterému tolik obětí dělnická třída přinesla a přináší. Lituji, že s §em 4 přišel a na něm trval pan ministr financí, který ještě nedávno byl předsedou Zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Brně. (Posl. Hackenberg: Je jim ještě dnes!) Ano, ale neúřaduje. Kdyby byla některá vláda, ať za Rakouska nebo za Československé republiky přišla s podobným návrhem všeobecného pensijního ústavu, jako pan ministr financí s návrhem §u 4 pro Ústřední sociální pojišťovnu, byli bychom slyšeli právem celou řadu ohražení a "Lidové Noviny" by byly jistě plny článků proti tomuto dekretování. Ale dnes se pan ministr financí do té míry změnil, že zapomíná na svou tradici, kterou v otázkách ochrany sociálně pojišťovací měl, a sahá k takovému diktátu.

Osnova zákona o silničním fondu jest věrnou charakteristikou nynější protidělnické, sociálně reakční vlády, která veškeré těžkosti našeho hospodářského života řeší snižováním životní úrovně pracujícího lidu a nad to jej připravuje o základní občanská práva.

Osnova ta, jak byla senátem schválena, je pro nás naprosto nepřijatelna. Uznáváme sice, že špatný stav našich silnic volá po důkladné nápravě a přes naše oposiční stanovisko uvítali bychom snahu vlády, kdyby otázku žádané rekonstrukce silnic jako základní podmínku rozvoje moderního dopravnictví chtěla řešiti způsobem spravedlivým. Dělnictvo má zájem na každém hospodářském podnikání zejména s hlediska zaměstnanosti, ale osnova tato, bude-li přijata v nynějším znění, bude mu spíše ku škodě než ku prospěchu, neboť rekonstrukce silnic má se prováděti na úkor sociálně-zdravotní péče za peníze, které si dělnictvo ze svých hubených mezd ukládá na své sociální zabezpečení.

Zákon o sociálním pojištění je v činnosti jeden rok. Jeho vstup do života byl uvítán nejhoršími útoky právě z těch řad, které tvoří vládní většinu a které pravděpodobně odhlasují tuto osnovu. Ti, kdož byli a jsou největšími odpůrci tohoto zákona, první vztahují ruce po těžce vydřených dělnických penězích. Činí tak způsobem, který se příčí všem dosavadním zvyklostem a mravům. Ústřední sociální pojišťovna vypracovala své směrnice pro finanční hospodářství a léčebnou péči. Na základě toho počala poskytovati úvěr těm, kdož ho nejvíce potřebují, to jest našim komunám a stavebním družstvům, a najednou přichází ministr financí dr Engliš bez vědomí Ústřední sociální pojišťovny s plánem, který otázky bytové, potřeby obcí a vlastní otázky Ústřední sociální pojišťovny, léčebnou péči o dělnictvo atd., odsunuje do pozadí. Jest to otevřený brutální útok na zájmy dělnictva, který nemůže zůstati bez odezvy.

Disposiční právo s premiovými reservami k sociálnímu zabezpečení dělnictva jest autonomním právem pojištěnců a zaměstnavatelů, zastoupených v orgánech Ústřední sociální pojišťovny. Toto autonomní právo je touto osnovou úplně porušeno a znehodnoceno. Touto osnovou činí se první průlom do zákona o sociálním pojištění ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., proti vůli pojištěnců i velikého počtu zaměstnavatelů. Tento první útok proti zájmům pojištěnců činí vláda, která na obranu zákona o sociálním pojištění v tom obrovském moři nízkých útoků, kterým zákon prošel, neučinila toho nejmenšího a která nesplnila ani to, co jí zákon uložil. Naopak mlčky trpí a schvaluje, aby státní úřady různými šikanami, o nichž jsem zde již mluvil, řádné provádění zákona nemocenským pojišťovnám znemožňovaly. Tato vláda ve svém protidělnickém a protisociálním duchu jde tak daleko, že provádí hotovou sabotáž zákona, a má ještě tolik odvahy, že si osvojuje právo obstavovati fondy, nastřádané dělníky k jejich vlastním potřebám.

Vláda nejenom, že nevydala ani jedno prováděcí nařízení k zákonu, jak jí to bylo uloženo, ale přes veškeré důrazné požadavky pojištěnců nevydala ani volební řád a sabotuje tak provedení voleb do orgánů nemocenských pojišťoven. V nemocenských pojišťovnách hromadí se žaloby pojištěnců k rozhodčím soudům, které nemohou býti následkem nynějšího stavu vyřizovány, a vláda svým stanoviskem k volbám podporuje i živí tak nespokojenost mezi pojištěnci. Vláda nejenom, že nesplnila svou povinnost a nesložila 100 mil. Kč na zařízení léčebné péče o pojištěnce, jak jí to bylo § 257 zák., č. 221/24 uloženo, ač byla o to několikráte důrazně z kompetentních míst žádána, ale ona touto osnovou znesnadňuje ústřední sociální pojišťovně prováděti řádnou léčebnou péči pro zachování zdraví tisíců dělníků-živitelů rodin.