Posl. L. Wenzel (německy):
Velevážené dámy a pánové!
Po mnoho let odborné časopisy, zájmové
organisace a dokonce i mnozí zahraniční kritikové
ukazovali slovem, písmem a obrazem na to, že Československo
je prý na nejlepší cestě, aby v důsledku
rozpadávání se silnic bylo vyřazeno
ze středoevropské dopravy. Motocyklisté a
majitelé automobilů v Československu lámali
si často hlavu touto otázkou;
byli ochotni přinésti oběti a hledati recept,
aby pomohli vládě z obtížného
postavení. Všichni tito zájemníci nalezli
také vhodnou cestu - silniční fond. Nyní
leží tento návrh zákona před
námi. Jak si svaz německých motocyklistů
v Československu, německé
obce, města, okresy tento útvar představovaly,
tak nám ovšem nyní v předloze předložen
nebyl, podstatně se změnil. Dvou let potřebovala
vláda, aby na tomto návrhu hnětla a tvořila.
Jméno zůstalo, z obsahu, o kterém se zájemníkům
druhdy snilo, nezbylo ničeho.
Předloha je jednou z nejdůležitějších,
jaké jen možno. Nyní, v psích dnech,
kdy ve sněmovně není již téměř
presence, první hlasování muselo býti
odloženo proto, poněvadž na vládní
straně nepokládali za nutno býti při
takové důležité předloze zákona
zde, což musí býti konstatováno, má
býti tato předloha o silničním fondu
promrskána. Ohromný význam automobilismu
pro stavbu silnic se prostě přehlíží.
Než se v Německu přistoupilo k řešení
těchto problémů, postupovalo se poněkud
svědomitěji, než
je tomu v Československu. K probádání
hospodárné stavby silnic byla již - než
se přistoupilo k vypracování takového
zákona založena studijní společnost
pro stavbu automobilových silnic.
Tato společnost se skládala v německé
říši ze zástupců vědy
a svazů povinných silnice stavěti a udržovati,
použivatelů silnic, dodavatelů hmot a osob
provádějících stavbu. Toto složení
poskytuje záruku, že bude toto řízení
o stavbě silnic, přicházející
v úvahu, svědomitě zkoušeno a že
bude nalezen geologicky a klimaticky
vhodný způsob stavby. Mnoho obcí a odborů
státní správy vyslalo také techniky
pro stavbu silnic, aby poznali novodobé způsoby
stavby silnic v jiných zemích. Muselo by se nutně
za to míti, když vláda dělá a
chystá zákon, aby byla přijata zápůjčka
do výše 1 miliardy Kč, že použití
takové ohromné sumy jistě vyžaduje,
aby byly konány přiměřené pokusy
a sbírány zkušenosti pro účelný
typ stavby silnic. V §u 7 návrhu zákona se
stanoví, že má fungovati nejvýše
24 členů jako silniční poradní
sbor pro správu silničního
fondu. Půjčka ve výši 1 miliardy Kč
má býti tedy svěřena pouze 24 lidem.
Městům, obcím a okresům odnímá
se právo, aby mohly při stavbě silnic spolupůsobiti
a spolurozhodovati. Dosud mohli jsme pozorovati, že vedení
cest a upevňování silnic bylo
až do zavedení motorových vozů přece
jen přizpůsobeno pouze požadavkům lehce
stavěných a pomalu jezdících silničních
vozidel. Pro tyto poměry bylo založení a krytí
silnic ovšem poměrně velmi dobře vyvinuto
a proto také mohla vozidla s koly pobitými železem
a poměrně malým tlakem kol vykazovati dlouhou
dobu trvání.
Rychle jedoucí a těžko naložený
motorový vůz klade zcela jiné požadavky.
Celé poměry silniční - vlivem dopravního
ruchu - naléhají nyní ne tak na změnu
ve vedení cest, jako na změnu upevnění
silnic. Zde postavila nás automobilová doprava před
zcela nové úkoly. Jestliže hospodárnost
nákladního automobilu a silnice mají býti
zajištěny, musí býti především
zlepšena jízdní dráha. Je přímo
nápadným, jak lhostejně se stavěl
navrhovatel k předloženému
návrhu zákona, a to k stanovisku odolnosti
silnice a zatížení jí motorovým
vozem. Kdo projel automobilem větší částí
Československa, může všeobecně
prohlásiti, že přibližně 85 %
všech silnic je vybudováno s povrchem drobného
štěrku.
Toto krytí stačí spotřebě potahů
tažených zvířecí silou, pro automobily
však přes všechna pomocná zlepšení
nestačí. Větší tlak kol, větší
rychlost a savé působení gumových
obručí automobilů vytrhávají
štěrkový kryt a ničí silnice.
Doprava motorovými vozy po válce přivedla
dobře udržované silnice
do stavu, jaký snad byl na obchodních silnicích
ve středověku. Máme dnes, jak jsem se již
zmínil, silnice s povrchem asfaltovaného štěrku,
jež svými vlastnostmi byly vhodné jen pro koňský
potah. (Souhlas na levici.) Dnes
přicházejí z uhelných krajin parní
vozy, částečně s gumovými,
částečně s železnými obručemi.
Váha obsahu často není menší
než plně naloženého železničního
vagónu. V krajích dřevařských,
kde jsou voženy těžké náklady,
byly silnice přímo násilně rozbity.
Nepříznivé poměry státní
a finanční nebyly s to, aby rychle a účinně
zjednaly nápravu. Konaly se ovšem pokusy dnes nalézti
odpomoc. Není ještě dosud jednotného
názoru o tom, který systém stavby silnic
je dosud nejlepší. Jako upevnění silnic
přicházejí zvláště v úvahu:
1. Drobný štěrk,
2. povlak štěrku s dehtem, 3. 3. dusaný asfalt,
4. litý asfalt, 5. povlak z asfaltovaného štěrku,
6. válcovaný asfalt, 7. cementový beton a
8. dlažba z umělého kamene.
O otázce, z jakého materiálu a jak mají
býti stavěny tyto automobilové silnice, nesměli
jsme se nikterak klamati, neboť sumy, jakých vyžaduje
stavba silnice a novostavba, nebudou nikterak nepatrné,
avšak, chceme-li stavěti dobré odolné
silnice, musí se vyhledati nejlepší systém.
O nutném, nepochybně nejlepším systému,
jsme dnes k předloženému návrhu zákona
neslyšeli jediného slova. Ani v důvodové
zprávě. Jen nejlepší způsob stavby
silnic měl by cenu. Vyšší náklad
vznikající v tomto směru byl by ospravedlněn,
neboť vedle delšího trvání silnice
a snížení běžných nákladů
udržovacích zvýší
se mocně hospodárnost dopravy na silnicích.
Nemluvím zde snad s hlediska jezdce-pána, který
má automobil pouze pro zábavu, nýbrž
s hlediska živnostenského podnikatele. Existence a
hospodářská možnost pro živnostenské
podnikatele jízdy automobilem je závislou
pouze na stavu silnic. Výše provozovacích nákladů
nákladního automobilu může býti
snížena jen tenkráte, zlepší-li
se stav silnic. Čím rovnější
je povrch a průřez jízdní dráhy,
tím menší je třecí odpor a tím
i spotřeba a po třeba tažné síly.
Mimo to zmenšuje se opotřebování
gum a spotřeba pohonných látek. Menším
namáháním vozu ušetřilo by se
nesčetně milionů nákladů na
opravy, tažný výkon motoru byl by větší
a všeobecná trvalost motorového vozu byla by
podstatně zvýšena. Je nám také
známo, že úspory
provozovacích nákladů na hladké jízdní
dráze s nepatrným stoupáním by znamenaly
značnou úsporu pro nákladní automobily.
Statistikové a technici zjistili, že kdyby jízdní
dráha pro automobily byla po každé stránce
účelně zřízena, měli
bychom úsporu provozovacích
nákladů a spotřeby paliva pro osmitunový
nákladní automobil ve výši 18.080 Kč
za rok na vůz. Při spotřebě paliva
jeví se obzvláště vliv jakosti jízdní
dráhy. Pokusy ukázaly, že na neupevněných
silnicích spotřebuje se dvakráte tolik benzinu
než na betonovaných.
V dnes předloženém návrhu zákona
nenalézáme nejmenších údajů,
jakým způsobem a zeměpisně v jakém
směru mají býti silnice pro automobily vybudovány.
Z §u 2, jakož i z důvodové zprávy
možno viděti, že se udržování
silnic bude prováděti jen velmi pomalu. Nežli
program bude úplně proveden, budou se nejprve upravené
silnice nacházeti opět v rozježděném,
demolovaném stavu, nebudou-li udržovací práce
prováděny řádně a nebude-li
podle potřeby stanovena volba systému stavby silnic.
K největšímu našemu odporu
vyzývá však způsob, jak se má
použíti částky jedné miliardy
Kč. (Souhlas na levici.) Jak
můžeme viděti z předlohy zákona,
má býti Ústřední sociální
pojišťovna zákonem nucena poskytnouti jednu miliardu
jako zápůjčku. To jest zajímavé,
že jinak od měšťáckých odpůrců
sociálního pojištění se poukazuje
na to, že správní náklady jsou poměrně
přespříliš vysoké a že sociální
pojištění pojištěncům ničeho
neposkytuje. Místo však, aby dávky sociálního
pojištění byly na celé čáře
zvýšeny, chystá se dnes předloženým
návrhem zákona pravý lupičský
atentát na tento poměrně mladý ústav
a na peníze dělníků. Zda takový
postup je s to, aby podporoval důvěru zdejšího
i cizího kapitálového trhu k finančnímu
hospodářství našeho státu, o
tom se prozatím nevyslovíme. (Výkřiky
na levici.) Zúročení
je poměrně tak nepatrné, že téměř
bylo by lépe půjčiti částku
jedné miliardy Kč bezúročně.
Tímto způsobem ztratí dělníci
a samostatní živnostníci poslední zbytek
důvěry k ústavu sociálního
pojištění, jestliže nahlédnou,
jak bylo jim vzato právo nakládati penězi.
Jaké kritiky byly však pronášeny o sociálním
pojištění jako takovém, jaký
posměch byl dělán přímo z úkonů,
avšak ve chvíli, kdy šlo o to, přitáhnouti
kapsy jistých lidí, ví se přesně,
kde možno nalézti peníze ze sociálního
pojištění.
Myslíme, že budeme musiti určitě za
to míti, ba žádáme to přímo,
že by dohoda s Ústřední sociální
pojišťovnou byla bývala mnohem rozumnější,
než nátlak v návrhu zákona. Víme
dále, že tisíce dělníků,
řemeslníků a továrníků
najdou při stavbě silnic zaměstnání
a výdělek a že v tomto směru ztratíme
všechen vliv na zadávání této
miliardové práce. Návrh zákona činí
z vlády svobodného pána nad správou
fondu, a tím povážlivějším
je tento systém, poněvadž fond je míněn
jako jednotný celek bez oddělování
prostředků. Podle statistiky,
již - podivno - v důvodové zprávě
není možno nalézti, dělí se automobily
mezi Čechy, Moravu a Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou
Rus asi v poměru 120 :30 :9 :1.
Za předpokladu výnosu podle důvodové
zprávy ročně 1000 Kč za osobní
vůz, 1500 za nákladní a 200 Kč za
motorové kolo jeví se pro použití poměr
asi 200 :15 :1. Naproti tomu je poměr délky silnic
(státních silnic) 9 :3 :4 :1. Chtějí-li
dáti zemím, které do společného
fondu málo dají, stejná práva jako
zemím, jež přispívají největšími
částkami a zároveň však také
silnic nejvíce používají a chtějí-li
s nimi jednati rovnoměrně jako s jinými,
je to bezpráví do nebe volající. (Souhlas
na levici.) Musíme se tázati: Zdaž
se zemím, jež do tohoto společného fondu
málo přispívají, přikáží
stejné částky jako oněm zemím,
které přispívají velikými částkami?
Jestliže se vyslovujeme proti návrhu zákona,
máme k tomu oprávnění. Žádáme,
aby fond byl bezpodmínečně rozdělen
na odbory a to na fondy pro Čechy, Moravu a Slezsko, Slovensko
a Podkarpatskou Rus a tyto odbory dále
opětně dle možnosti v obvody, jež by měly
asi rozsah druhdy chystaných žup. Jen tak měl
by návrh zákona nějakou cenu, kdyby každému
z těchto pododdělení byly každoročně
přikázány alespoň tři pětiny
částek sebraných v jejich obvodu.
Z dosavadního systému udržování
československých silnic tropil si již žerty
největší stavitel silnic světa. Kdyby
tento největší stavitel silnic na světě
viděl tento předložený návrh
zákona, musel by nepochybně vysloviti svůj
podiv nad tím, jak povrchním,
netechnickým způsobem je tento návrh zákona
zde v poslanecké sněmovně a v senátě
promrskáván. Na světovém kongresu
motorové dopravy, jenž se konal 10. ledna 1927 v Novém
Yorku, přednášel přednosta U. S. Bureau
of Public Roads, Thomas H. Mac Donald o automobilových
silnicích v Evropě, při čemž
o Československu pravil všeobecně: "Je
tam několik velmi dobrých silnic, jež byly
založeny v dobách Marie Terezie. (Výkřiky
posl. inž. Junga.) U Prahy se také
staví pokusná silnice, jak asfaltová, tak
podle tvrdého systému. Je to první
silnice, jež odpovídá našim, zde všeobecně
užívaným typům. Ostatně jsou
silnice v okolí Prahy, pokud jde o vedení směrů,
hlavní rozměry, šíři atd., velmi
dobré a kdyby se jim dostalo řádného
silničního povlaku, byly by to vzorné silnice."
Vidíme tedy, slavný stavitel silnic Thomas H. Mac
Donald pronesl zde posudek, který způsob stavby
silnic je správný. Ani v návrhu zákona,
ani v důvodové zprávě není
stanoveno n1c určitého, jakým způsobem
mají býti silnice jako takové budovány.
Konečně musíme dále prohlásiti,
že se tímto zákonem odnímají
městům a obcím důležité
příjmy a že se tyto zbavují tím
všeho práva stavěti silnice ve vlastním
oboru působnosti.
Německá strana národně socialistická
ne bude pro tento předložený návrh zákona
hlasovati. Vidíme sice nutnost konečné úpravy
našich silnic, nemůžeme však nikterak souhlasiti
s tímto návrhem zákona, poněvadž
vláda nejednala předem s Ústřední
sociální pojišťovnou a s povolanými
činiteli o přijetí této miliardové
zápůjčky a že návrh zákona
nebyl v poradách svědomitě
propracován.
Návrh zákona o silničním fondu je
podobným zákonným výtvorem a stejným
atentátem jako správní reforma.
Zákony toho druhu musíme jako Němci odmítati,
poněvadž jako Němci jsme ze spolurozhodování
při budování automobilových silnic
úplně vyloučeni. (Potlesk poslanců
něm. strany nár. socialistické.)
Místopředseda Stivín
(zvoní): Dále má slovo pan posl. Schäfer.
Posl. Schäfer (německy):
Slavná sněmovno! Několik řečníků
přede mnou vylíčilo obšírně,
jak bídně je postaráno v Československu
o stavbu silnic. Jsou kraje, kde je téměř
nemožno silnic užívati, okresy a obce, kde po
léta ničeho na nich nebylo opraveno, ničeho
nemohlo býti opraveno, protože k tomu scházely
prostředky. V četných okresech je dobrá
vůle opět silnice upraviti,
jež za války a po válce zpustly a byly zanedbány.
Ale obce a okresy nemají především samy
dostatečných peněz, aby sehnaly náklady
na zaplacení, a obrátí-li se na vládu
nebo na zemi, zpravidla se jim prohlásí, že
pro tu chvíli není možnosti vydávati
peníze na takové účely. Dokonce část
říšských silnic, o jichž udržování
v dobrém stavu by měl stát pečovati,
byla ponechána úplně v bídném
stavu. I zde opět jsou některé okresy a obce,
jež prohlásily ochotu zříditi státní
silnice na vlastní útraty, kdyby
k tomu dostaly jen malou výpomoc, avšak i tato
pomoc byla obcím a okresům odepřena. Proto
bylo by s všeobecného hlediska vítati, kdyby
se konečně přistoupilo k tomu, aby naše
silnice byly uvedeny do pořádku, kdyby se projevila
snaha pečovati o to, abychom nebyli
proti cizině přespříliš pozadu.
Co však zde máme před sebou, návrh zákona
o zřízení silničního fondu,
to se nám nezdá býti vhodnou cestou. Především
schází tomuto zákonu mnoho ustanovení,
na která musíme rozhodně naléhati
a jež s ohledem na způsob užití peněz
silničního fondu musí býti požadována.
Před chvílí jsme slyšeli, co vše
je špatného na tomto návrhu zákona.
Jediný řečník vládní
většiny kritizoval skoro většinu paragrafů,
prohlásil většinu ustanovení tohoto
zákona za nedostačující, za pochybená.
Nechal na tomto návrhu zákona málo dobrého.
Nuže, vybízíme stranu živnostenskou co
nejpřátelštěji, aby hlasovala pro zlepšovací
návrhy, které k tomu byly podány naším
klubem a také kluby jinými. Páni ze živnostenské
strany mají brzo příležitost ukázati,
zda to vážně míní s žalobami
o nedostatečnosti návrhu zákona nebo zda
nechtějí svou celou kritikou provésti nic
jiného než směšnou komedii. Jiní
zástupci vládní většiny vůbec
k tomuto návrhu zákona nemluvili; chovají
se tak, jako se to stalo při reformě
správy. Nepokládá se za nutno k tomu mluviti,
hájiti to, na čem se většina ve výboru
usnesla a na čem se nyní má usnésti
většina sněmovny.
Jsme - opakuji to - pro vybudování naší
silniční sítě, pro zlepšení
našich silnic a cest. Vždy a stále jsme odsuzovali,
že stát nedává k tomu peněz a
že okresy a obce jsou finančně drženy
na tak krátké uzdě, že naprosto nemohou
býti s to, aby udělaly něco pro zdokonalení
silnic. V našem odmítavém prohlášení
k této předloze není naprosto snad popření
nutnosti, aby se učinilo vše,
co jen možno, na zlepšení našich silnic.
Dosud jednotná úprava vůbec scházela.
Muselo se sahati k předpisům a zákonným
ustanovením, jež sahají do roku 1867, aby byly
získány náklady na udržování
silnic; to jest stav, který je přirozeně
na trvalou dobu nesnesitelným
a jehož odstranění musíme si všichni
přáti. Jen cesta, jež zde byla nastoupena,
není ta, se kterou bychom mohli souhlasiti.
Především považujeme za těžkou
chybu, že silniční fond, který se zde
tvoří, má býti navenek zastupován
jedině a pouze ministrem veřejných prací
a ministrem financí, jde-li o přijetí úvěru,
peněz. V zemi, kde se tak mnoho mluví o demokratických
zásadách, vyjímá se to poněkud
divně, že se tvoří takové zařízení,
na které nemají míti nejmenšího
vlivu lid a zástupcové
lidu. Žádali jsme - náš návrh byl
předložen - a oni příslušníci
strany živnostenské, kteří také
chtějí, aby lid spolurozhodoval, jak užívati
peněz silničního fondu, mají příležitost
prohlásiti se při hlasování pro něj
- aby tento silniční fond byl navenek
zastupován silniční radou, která má
vystupovati jako rozhodující činitel. Je
povolen jen poradní sbor, o němž předem
víme, že smí jen udíleti rady. Když
zastupování silničního fondu je také
konečně věcí ministra veřejných
prací a ministra financí, nebude
se tento poradní sbor moci v žádném
směru uplatniti. Co chceme a co musíme zdůrazňovati,
jest, aby silniční rada měla rozhodovati
o správě fondu, aby byla sborem, který by
nesl také vůči lidu odpovědnost, aby
byla složena tak, aby se mohlo říci, že
představuje důvěru
lidu. Proto žádáme v návrhu, aby za
prvé silniční rada byla silnější,
než zde stanoveno pro poradní sbor, aby byla zvýšena
na 48 členů, aby tato silniční rada
se sestavovala ze zvolených členů zemského
zastupitelství. Ve výboru, kde o tomto zákoně
bylo jednáno, nemohl se nikdo prohlásiti pro tuto
myšlenku. Tvoří se tak nové zařízení,
sbor, který bude spravován a bude jednati podle
čistě byrokratických mravů.
Největší nehorázností při
tomto návrhu zákona je však § 4. Je to
rána proti samosprávě ústředního
ústavu sociálního pojištění,
vměšování do samosprávy tohoto
ústavu, krok, jakého bychom se, myslím, nemohli
dožíti v žádném druhém státě
na světě, krok, za který by nikdo nikde neměl
odvahu odpovídati, který by si také nikde
nikdo nemohl dovoliti vůči
lidu a oněm vrstvám, které sbírají
peníze pro ústřední ústav sociálního
pojištění.
Co znamená tento § 4? Jde v pravém slova smyslu
o nucenou půjčku. § 4 stanoví, že
Ústřední sociální pojišťovna
musí po 10 let poskytnouti na silniční fond
po 100,000.000. (Posl. Hackenberg:
[německy]: Ještě před tím, než
se budou vypláceti nějaké důchody!)
To se děje asi rok po tom, když zákon vstoupil
v platnost, od té doby, co vůbec máme Ústřední
sociální pojišťovnu. To se děje
v době, kdy ještě nikdo nemůže
na ústav klásti dalekosáhlé nároky,
kdy jsme ještě v období výstavby a jeho
vybudování. Ještě dlouho nebudeme tak
daleko, abychom mohli říci, že Ústřední
sociální pojišťovna je hotovým
útvarem. Ještě nejsme tak daleko, abychom mohli
vystačiti a spokojiti se s tím,
co se dosud provedlo v sociálním pojištění.
V době, kdy ještě pracujeme na tom, abychom
uskutečnili jednotlivá ustanovení zákona
o sociálním pojištění, kdy jsme
ještě neprovedli ani volby do výboru Ústřední
sociální pojišťovny, kdy máme ještě
jmenovaný výbor, předpisuje
ministerstvo financí tomuto ústavu, že musí
poskytnouti miliardový úvěr. Zdá se
téměř, že vláda myslí,
že jen vůči jmenovanému výboru
Ústřední sociální pojišťovny
možno si takového něco beze všeho dovoliti.
Či souvisí s tím oddalování
voleb?
Tato nucená půjčka je ranou proti samosprávě
Ústřední sociální pojišťovny.
Jde zde o ústav, jemuž podle zákona je samospráva
zajištěna, a před tím by měl
zákonodárce míti úctu za všech
okolností. Vzpomínám, že velmi mnoho
bylo mluveno v sociálně-politickém výboru
o otázce uložení jmění nemocenské
pojišťovny a také Ústřední
sociální pojišťovny. Upomíná
to na to, že kapitálová úhrada, řízení
kapitálové úhrady při sociálním
pojištění bylo napadáno nejvíce
oněmi stranami, jež dnes společně pracovaly
na zákonu, jenž ukládá
Ústřední sociální pojišťovně
půjčku jedné miliardy Kč, nutí
ji, aby v 10 ročních splátkách poskytla
silničnímu fondu miliardu. V zákoně
o sociálním pojištění se praví
o uložení jmění v §u 180: "Jmění
pojišťovacího ústavu možno použíti
pouze k účelům, k nimž je předepsáno."
A nyní se vypočítává: Ukládání
v tuzemských cenných papírech - tu obsahuje
již zákon, na kolik procent musí tak býti
uloženy, dále v tuzemských hypotečních
půjčkách, jež požívají
sirotčí jistoty, u tuzemských peněžních
ústavů, za jejichž závazky ručí
stát, země, župa, okres atd. Krátce
je v §u 180 zcela jasně předepsáno,
jak mají býti peníze uloženy. Poukazuji
na to a učinil to také již řečník
přede mnou, že ve štvaní proti sociálnímu
pojištění právě páni ze
Svazu zemědělců a ze strany živnostenské
nejvíce vytýkali, že sociálním
pojištěním tvoříme možnost,
aby v Praze bylo shromážděno mnoho milionů,
že nechápou takové bezmyšlenkovité
politiky, protože stát může jednoho krásného
dne přijíti a tyto peníze zabaviti. To nám
pánové ze Svazu zemědělců
a ze strany živnostenské vždy venku v okresech
při štvaní proti sociálnímu pojištění
vytýkali. Živnostníkům a rolníkům
se říkalo: Co je to sociální pojištění?
Nic jiného, než zákon, kterým se vám
z kapsy tahají koruny, aby byly nashromážděny
v Praze, kde jednoho krásného dne mohou býti
českou vládou zabaveny. A nyní k tomu sahají
pánové ze strany živnostníků
a ze svazu zemědělců ve vládní
většině a stanoví zákonným
paragrafem, že sociální pojišťovna
má poskytnouti silničnímu fondu jednu
miliardu. Důsledků možno se snadno domysliti.
Je zcela jasno, že dělníci spatřují
v tom těžké porušení samosprávy
nositelů sociálního pojištění,
že musí ztratiti všechnu důvěru
ke státu a k sociálnímu pojištění.
Neboť, je-li tomu tak, že
vláda, sněmovní většina, je beze
všeho oprávněna žádati peníze
sociální pojišťovny k nějakému
účelu a požadovati je jako půjčku,
pak není možno lidu zazlívati, jestliže
se bojí, že přijde ještě něco
horšího.
Ostatně jedno je příznačné.
Ústřední sociální pojišťovna
trvá teprve rok, jest ještě v období
vývoje a již přichází vláda
a požaduje miliardu pro sebe jako půjčku. Vždyť
přece jsou také ještě jiné ústavy,
jiná pojišťovací zařízení,
kde jsou rovněž peníze shromážděny.
Tak v Úrazové pojišťovně dělnické
a v Pensijním pojišťovacím
ústavě. Tu se člověku právě
vnucuje otázka, proč se při sociálním
pojištění stanoví toto nucené
opatření. Snad myslí vláda již
dnes na to, jestliže nynější akce projde
hladce bez velkého odporu, že pak to bude lehčí
sáhnouti také po penězích jiných
takových zařízení. (Posl.
Grünzner [německy]: Tak spekuluji německé
vládni strany!) To, co se uvádí v odůvodnění
tohoto § 4, je více méně přitaženo
za vlasy. Ve zprávě senátu poslanecké
sněmovně se praví, že tímto opatřením
dostane se kapitálům sou středěným
v Ústřední sociální pojišťovně
teprve správného určení, protože
tak dávají možnost k produktivní péči
o nezaměstnané, nejen
přímo pro přípravné práce
silniční, nýbrž také pro souvisící
s tím práce v lomech, cementárnách
atd. Jistě peníze Ústřední
sociální pojišťovny nemají ležeti
ladem, nýbrž má jich býti užíváno
ve prospěch humanitních účelů,
má jich býti užíváno k opatření
pracovních možností,
snad také k účelům stavby bytů.
(Posl. de Witte [německy]: Má jich býti
používáno podle smyslu!) To
vše by bylo použití podle smyslu. Nedostává
se také chudobinců, léčebných
ústavů, je nedostatek dobročinných
zařízení. (Posl. de Witte [německy]:
Je také nedostatek ústavů pro léčbu
nervových chorob!) Zajisté. Nedostává
se však tak mnoho dobročinných zařízení,
pro něž by peníze naší sociální
pojišťovny měly býti pohotově.
Jestliže však stát jedním škrtem
pera požaduje miliardu a Ústřední sociální
pojišťovně bere možnost nakládati
s touto částkou pro požadavky humanitních
účelů, pak je to v odporu s duchem zákona.
Při budování sociálního pojištění
si nikdo nepomyslil, že vláda bude požadovati
jejich peníze pro sebe bez ohledu na samosprávu,
jež je zajištěna ústřednímu
sociálnímu pojištění. To nikdo
nepředpokládal. Jestliže takový krok
je podnikán, jsme oprávněni k obavě,
že může dojíti ještě k něčemu
horšímu. Nyní byly požadovány peníze
Ústřední sociální pojišťovny
pro silniční fond, nyní se žádá
miliarda, ale při způsobu, jak se u nás zákony
a jednotlivé takové útoky odůvodňují,
může konečně jednou dojíti k
tomu, že budou takové peníze
požadovány k jiným účelům
a bude to tak líčeno, jako by rovněž
šlo o opatření možnosti práce atd.
Byť bychom byli sebe více pro to, aby byly opatřeny
potřebné peníze na péči o silnice,
byť bychom byli sebe více pro to, aby vši hni
ti, kteří silnic užívají
a užíváním jich je více poškozují,
byli přidrženi k poskytování peněz
na péči o silnice, stejně tak jsme však
proti tomu, aby se to dálo způsobem, jak se to zde
stanoví. Ohražujeme se proti zabrání
peněz Ústřední sociální
pojišťovny k takovým
účelům proto, aby silniční
fond byl opatřen penězi. Jistě bude Ústřední
sociální pojišťovna ve vlastní
působnosti a podle potřeb ochotna podporovat i takové
všeobecné účele poskytováním
úvěrů. Avšak přecházeti
přes ni, prostě se jí neptati, jednati
s ní tak, jako se to děje zde, proti tomu musíme
podati plamenný odpor a litujeme zvláště,
že tento útok ministra financí na humanitní
ústav podporovaly také německé politické
strany. Vypadá to téměř, jako by od
těchto stran bylo lze očekávati vše,
jako by byly ochotny jíti s touto
vládou po všech cestách, jako by jim nic nebylo
příliš špatným a příliš
protivným, jako by byly ochotny vše dělati
spolu, jen aby se ve vládě účastnily
jako užitečné nástroje. To je politika,
pro kterou nemáme pochopení. Vyvíjí
se v nejčistší politiku pasáků.
Velectění pánové! Co na tomto návrhu
zákona odsuzujeme, to je útok na samosprávu
Ústřední soc. pojišťovny, to je
nedostatečnost v zařízeních fondů,
vydání fondů v šanc byrokracii (Souhlas
na levici.), to je vyloučení zástupců
lidu z rozhodování, což jest nebezpečím
pro řádné užití, pro skutečně
spravedlivé užití peněz shromážděných
v silničním fondu. (Výkřiky posl.
Hackenberga.)
Ze všech těchto důvodů nemůžeme
pro tento návrh zákona hlasovati, nýbrž
musíme jej odmítnouti, především
proto, že tím chceme projeviti své ohrazení
a svůj nejostřejší protest proti onomu
kroku, který se podniká v §u 4. Musíme
se brániti proti tomu, aby peníze, které
sebrali dělníci a zaměstnavatelé,
nuceně byly požadovány jako půjčka
pro silniční fond, aniž by se jen okamžik
myslelo na to, že se tím těžce otřese
důvěra k tomuto ústavu.
Jestliže se nyní přistupuje k tomu, aby byla
péče o silnice podporována, aby na udržování
silnic byly sehnány větší peníze,
pak bylo by třeba vzpomenouti také na to, že
po léta čeká ne příliš
početná vrstva pracovníků na úpravu
svých služebních poměrů, cestáři.
Několikráte byl ve sněmovně podán
vládě dotaz, co zamýšlí činiti,
a zda je ochotna trvale upraviti služební poměry
této vrstvy. Vždy se to opět odkládalo
a právě v poslední
době slyšíme opět, že nyní
je nemyslitelno, aby služební poměry cestářů
byly upraveny.
Končím, ohrazuje se znovu proti způsobu,
jak se věci o sobě nutné a důležité
ve sněmovně a zákonem upravují a vyřizují.
Končím ohrazením proti tomu, že se nečiní
pokus sehnati peníze pro silniční fond jinou
cestou, než že se nově utvořená
instituce v pravém slova smyslu znásilňuje,
prostě se jí ukládá, že má
své peníze poskytnouti tomuto silničnímu
fondu jako půjčku. Toto porušení sebeurčení
samosprávy Ústřední
sociální pojišťovny nemůže
nésti dobré ovoce. Avšak nejen že se otřese
důvěra k tomuto ústavu, jestliže vy
a vláda tak budete postupovati, nýbrž otřese
se také důvěra ve stát a ke státní
správě. Jestliže státní správa
může tak postupovati bez ohledu
na zásady lidskosti a demokracie a na jiná ustanoven
í, pak nezaslouží tato státní
správa důvěry, nýbrž pak je na
místě vůči této státní
správě a stranám, jež při tom
spolupůsobí, největší nedůvěra.
Pokládáme za zcela nemožné, aby bez
spolupůsobení německých
vládních stran byl býval proveditelným
tento útok na samosprávu Ústřední
sociální pojišťovny a budeme mezi německým
lidem ještě mluviti o tom, že tři německé
měšťácké strany propůjčily
ruku k tomu, že takové jednání mohlo
býti vládou zahájeno a sněmovnou
provedeno
Hlasujeme proti návrhu zákona, ježto v žádném
směru nevyhovuje našim požadavkům. (Potlesk
něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda Stivín
(zvoní): Dále má slovo p. posl. Chlouba.