Posl. Chlouba: Před rokem
seskupily se na půdě tohoto parlamentu měšťácké
elementy všech barev a odstínů. Lidé,
kteří obchodují s husitstvím v historických
zemích, spojili se tu s těmi, kdož kramaří
s náboženským cítěním
prostých lidí na Slovensku, průmyslová
a agrární buržoasie, všechno se tu sešlo,
aby dali výraz ve vládě Švehla-Šrámek
svému třídnímu zájmu,
lépe řečeno, aby zesílili tlak svého
kapitalistického vykořisťování.
Zákon o celním sazebníku má účel
napájeti selskou buržoasii, zákon o kongrue
napájí kněží a biskupy. Stabilisační
zákony daňové,
v nichž vůdčí zásadou jest odlehčiti
velkým, za to vzíti útokem hubené
dělnické mzdy, zákon o rdoušení
územní samosprávy, vedle pěti zákonů
vojenských, mezi nimi zákon o odnětí
volebního práva vojákům, zákon
o vojenském výzbrojním fondu, o nekalé
soutěži, o organisaci veřejné správy,
to jsou nové prostředky měšťácké
demokracie, které mají zjednodušiti a usnadniti
třídní kapitalistické vykořisťování.
Připočteme-li k této sérii zákonů
ještě sérii zákonů o teroru,
zákona o tisku, zákona na ochranu republiky atd.
z minulého období parlamentního, máme
zhruba obraz o tom, co jest to měšťácká
demokracie. V souhrnu musí toto vyjmenování
přece stačiti, aby byly zanechány veškeré
naděje na trvalý mírný vývoj
na demokratickém podkladě, při čemž
dostane se dělnické třídě
co jí po právu patří, naopak tato
skutečnost nasvědčuje, že nikoliv měšťácká
demokracie nastolující suchou cestou tvrdou a úplnou
diktaturu kapitalistickou, nýbrž proletářská
demokracie, zabezpečená diktaturou dělníků
a pracujících rolníků, může
osvoboditi dělnickou třídu
ze jha kapitalistického vykořisťování.
Přímo klasickým dokladem pro tuto skutečnost,
že spoléhání se na měšťáckou
demokracii a parlamentarism jest politickou naivností,
byly dny právě minulé, dny projednávání
organisace veřejné správy.
"Právo Lidu" muselo
den po odhlasování zákona o policejní
libovůli a diktatuře napsat: "Nic
nebyla platná kritika našich soudruhů,
kterou přednášeli ve výboru, zůstala
úplně bez vlivu na projednávanou osnovu.
A všechny pozměňovací návrhy
zůstaly nepovšimnuty a byly zamítnuty. Byly
zamítnuty přes to, že jsme slyšeli z úst
samého zpravodaje, že tato kritika byla skvělá
a že působila mocným dojmem, že oslňovala
právnickou konstrukcí atd." Dr. Kramář
na všechny argumenty sociálních reformistů
odpověděl stejně klasicky, totiž "že
až socialisté budou míti v rukou vládu,
mohou si do zastupitelských sborů na jmenovati své
lidi a že se tedy nemusí pranic rozčilovati,
jestliže nyní měšťácká
vláda bude pro jmenování vybírati
stoupence vlastních stran." Takto hrubě odbývá
spojená buržoasie vůdce reformistů za
všechnu jich práci pro stabilizaci soukromokapitalistického
režimu. Za to, že na místo cesty revoluční
vedli dělníky na cestu měšťácké
demokracie politické, dostává se jim odměnou
hrubého cynického odbytí.
Tento politický cynismus, jímž buržoasie
častuje nyní tak zhusta své bývalé
koaliční spojence, dostává nyní
náležitý výraz také v návrhu
zákona o silničním fondu. Po všech těch
pokusech o stabilizaci, počínajíc zákonem
na ochranu republiky až k policejnímu
zákonu o reformě veřejné správy,
nebylo vyhnutí pro buržoasii, než aby se ukázala
ve své úplné nahotě, aby sundala masku.
Buržoasní panstvo ve svém konkurenčním
shonu za zlatem rozbilo a vyrvalo silnice, z nichž některé
mají býti znovu rekonstruovány, a
to za groše z dělnického sociálního
pojištění. Před ložený návrh
zákona předpokládá totiž zřízeni
silničního fondu, ku kterémuž má
Ústřední sociální pojišťovna
poskytnouti půjčku ve výši jedné
miliardy. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
Tento politický cynismus buržoasie
Československa dostává ještě
zvláštní protisociální zabarvení
tím, že se v této chvíli vede krutá
kampaň v listech koaličních stran, aby starobní
a invalidní pojištění dělnické,
které je velmi nedostatečné, bylo zhoršeno.
Koalice připravuje zhoršení
sociálního pojištění, ale chce
také dělnické groše z pojišťovny.
Nuže, co ještě má přijíti,
aby spadlo bělmo s očí oněm lidem,
kteří vyhlašují parlamentarism za jediný
výraz vůle lidu? Vždyť jsou tu již
dokonce jakési tři stupnice hospodářského
a třídního potlačování
dělníků, tři stupnice vykořisťovacího
procesu, ku kterým se buržoasie dopracovala za necelých
10 let politické samostatnosti Československa. Politická
demokracie československá se jeví nejen v
tom, že při omezeném pracovním
trhu, při nízkých mzdách a
při drahotě potravin nutí buržoasie
dělníky krví a olovem k poslušnosti,
že tu sérií zákonů nastoluje
se policejní stát, ale také tím, že
reakce drzou rukou sahá na těžce vydělané
groše dělníků, určené
pro sociální pojištění a pro
sociální péči.
Uznáváme, že jest potřeba, aby veškeré
silnice, pravíme a zdůrazňujeme, veškeré
silnice, nejen státní a dálkové, byly
znovu zřízeny a důkladně opraveny.
Podotýkáme však, že má-li stát
peníze na drahý militarismus, má-li každoročně
na 11/2 miliardy Kč na vojenské potřeby,
má-li těžké stamiliony na policejní
a špiclovský aparát, mohl-li stát k
účelům vojenské výzbroje zříditi
zvláštní vojenský fond, do něhož
se každým rokem po dobu 11 roků ze státní
pokladny dává 315 mil. Kč, takže dosáhne
výše 3465 mil. Kč,
pak jistě lze i takovouto cestou zříditi
nutný silniční fond, z něhož
by se uhrazoval náklad spojený s úpravou
a rekonstrukcí silnic. K tomu jest třeba podotknouti,
že buržoasie neměla by sama o sobě nikdy
oné síly a odvahy, aby drzou rukou
sahala na groše určené pro starobní
pojištění dělníků, kdyby
neměla oné jistoty, že pracující
třída bude klidná, a to přičiněním
těch socialistů, kteří by měli
vlastně své stoupence vésti do boje proti
tomuto skutku. Ale poněvadž zná buržoasie
velice dobře své bývalé
společníky, že nikdy neporuší buržoasní
mír, proto se také ani neptala jmenovaného
výboru v Ústřední sociální
pojišťovně a vsunula do návrhu zákona
o silničním fondu paragraf, který určuje,
že základem požadovaného silničního
fondu bude půjčka jedné
miliardy Kč, kterou bude Ústřední
sociální pojišťovna povinna zapůjčiti
vládě k účelům silničního
fondu v době 10 let.
Rozuměli bychom tomu, že reservy Ústřední
sociální pojišťovny, určené
pro starobní a invalidní podporu, mohou býti
použity pouze na poskytování úvěru
na stavbu dělnických bytů, jako půjčky
komunální pro zřizování nemocnic,
starobních útulků, dětských
ozdravoven a zátiší, zkrátka, že
těchto reserv může býti využito
pouze na odvrácení předčasné
invalidity a na zlepšení zdravotního
stavu pojištěnců.
Zákon o pojištění čís.
221 má v §u 180 ustanovení, že Ústřední
sociální pojišťovna musí své
reservy ukládati ve státních papírech,
a praví se tam, že 20% musí uložiti ve
veřejných papírech státních
a 10% v jiných papírech, t. j. úplných
30% reserv ze sociálního pojištění,
a k tomu nyní má zapůjčiti 1 miliardu
na silniční fond. Odhadnutý příjem
Ústřední sociální pojišťovny
ročně činí asi 500 mil. Kč.
Jestliže podle nového zákona má každoročně
přijíti 100 mil. Kč na tento silniční
fond, je to další 1/5 těchto
reserv. Při tom je třeba porovnávati Československou
republiku s chováním ředitelů policejního
Rakouska. Rakousko bylo přece absolutistický a policejní
stát, ale ředitelé státu rakouského
nepřiodívali se takovou maskou politické
demokracie, jak to činí
kormidelníci československého státu.
Proto také rakouská vláda nesáhla
na provisijní fond železničních zaměstnanců,
kterýžto fond nebyl nikdy použit v dějinách
Rakouska k podobným účelům, jako to
dělá vláda Československé republiky,
která tu sahá na reservy
sociálního pojištění, kterých
chce použíti k těmto účelům.
Proto odmítáme tuto drzou ruku koaličních
kruhů, která sahá na peníze dělníků.
Stoupenci humanity a demokracie mají tu opětný
a přímo typický doklad, že ani na poli
tak zv. humanity nelze cestou klidného vývoje nic
očekávati a nic docíliti. Dnes je to miliardová
půjčka na silniční fond, zítra
to může býti opětně nějaká
miliardová půjčka sanační,
pozítří to může býti miliardová
půjčka na výrobu otravných plynů
pro příští válku.
V §u 4 návrhu zákona
o silničním fondu je přímá
konfiskace dělnických grošů získaných
z těžké práce a z hubené mzdy
dělníků. Dnes ředitelé kapitalistického,
třídního státu odůvodňují
tuto konfiskaci dělnických grošů jako
národohospodářskou nutnost, zítra
vzhledem k zahraniční
politice Československa, úplně odvislé
od kapitalistických dravců západní
Evropy, v případě mezinárodního
konfliktu budou odůvodňovati jako nejvyšší
státní nezbytnost, jako vis major a uloupí
groše určené na sociální pojištění
na válku. A tak tu opětně
na tomto konkrétním případě
vidíme, že tento stát s maskou liberálních
vůdců v čele je pouhým třídním
nástrojem buržoasie a kapitalistického vykořisťování.
Pro komunistickou stranu není ani přijatelné
vyjednávání a návrh sociálních
reformistů, aby vláda zahájila vyjednávání
s ústředním výborem sociální
pojišťovny, při čemž naznačují,
že výbor Ústřední sociální
pojišťovny je ochoten zapůjčiti peníze
na silniční fond. Pro komunistickou stranu je to
otázka zásadní: Dělnické groše
určené pro starobní
pojištění nesmějí býti
dávány nikam, nanejvýše na takové
účely, které směřují
ke zlepšení zdravotního stavu dělníků.
Koaliční strany vzaly tedy z rukou pojištěnců
nejen správu pojišťovny, ale nyní jim
ještě berou groše určené na starobní
pojištění. Nikdy nebyla pociťována
potřeba voleb do sociálních okresních
pojišťoven a do Ústřední soc. pojišťovny
tak, jako je tomu nyní, kdy vláda sahá na
těžce vydělané groše pojištěnců.
Žádáme proto jménem pojištěnců
co nejdůrazněji: vypište ihned volby do okresních
soc. pojišťoven a do Ústřední soc.
pojišťovny!
Ať pojištěnci sami rozhodnou volbami do okresních
soc. pojišťoven a do Ústřední soc.
pojišťovny, mají-li jejich peníze odváděné
na soc. pojištění býti používány
vládou k jakýmkoliv účelům.
Nebude jediného pojištěnce, který dá
souhlas k tomu, aby peněz určených pro stáří
dělníků mohla vláda používati
k různým finančním operacím
koalice.
Z této skutečnosti vyniká opětně
třídní, protilidový charakter československého
státu. Stát, který 2/3 příjmů
a vydání kryje z daní a poplatků dělníků
a drobných rolníků a který jim ještě
bere pro své účely peníze určené
na starobní podporu, je státem veskrze třídním
a protisociálním. Jeden ministr pojištěncům
osnovou zhoršuje pojištění, zatím
co druhý ministr bere jim peníze.
Co ještě chcete? Na co ještě čekáte?
Nikdo nebude popírati, že stav silnic v Československu
je krajně nepříznivý a že je
v takovém desolátním stavu, že to vzbuzuje
vážné obavy. Ale tento desolátní
stav byl právě zaviněn oněmi kruhy,
které dnes sice diktují ředitelům
tohoto státu, že silnice musí býti zrekonstruovány,
ale sami nechtí na znovuzřízení jimi
zruinovaných silnic valně přispěti.
Těžká automobilní vozidla po několik
roků drtí a ničí přímo
silnice. I když okresní nebo silniční
výbory věnují každoročně
velmi značné obnosy na reorganizaci a válcování
silnic, těžké automobily ještě
za čerstvého takořka stavu vynucují
si po nově převálcovaných silnicích
přejezdy a způsobují prolamování
a rozviklání silnice, odmetajíce rychlou
jízdou silniční pískový povrch.
Rozpočty okresních a silničních výborů
na opravu silnic každoročně stoupají,
a to na mnohých místech velmi prudce, s rostoucím
zaváděním automobilové dopravy. Potřeba
štěrku a zejména písku je nyní
dvoj- až trojnásobná proti letům minulého
období. Celá léta již ruinují
těžké automobily silnice. Vládní
kruhy nehnuly ani prstem, aby zdaněním, eventuelně
zvláštními poplatky uvalenými na majitele
automobilů zajistily si možnost opravy silnic.
Vládní předloha o silničním
fondu je odrazem kapitalistické diktatury. Majitelé
luxusních a těžkých dopravních
automobilů diktují tu dnes vládě,
aby se postarala o zlepšení silnic, ale současně
připomínají vládním kruhům,
že při předsevzaté reorganizaci a rekonstrukci
silnic nesmějí pohlížeti na to, že
by majitelé automobilů mohli býti zdaněni
nějakou zvláštní státní
daní z automobilů. Vedle toho toto panstvo v automobilech
diktuje vládě, že musí býti odbourány
všechny dávky obecní z automobilů. Majitelé
aut diktují vládě dále, že musí
vydati co nejdříve nový automobilní
a silniční řád, který by majitelům
aut zabezpečoval rychlejší jízdu atd.
A vláda tu panstvu v automobilech vyhovuje, zřizuje
zákon o silničním fondu, jímž
diktuje Ústřední sociální pojišťovně,
že musí poskytnouti jednu miliardu Kč na zřízení
všech státních silnic a pak ještě
všech oněch silnic, po nichž jezdí panstvo
do lázní, nebo po nichž těžká
auta průmyslníků a válečných
zbohatlíků honí se za zlatem pro majitele.
Silnice rozbila těžká auta průmyslníků,
ale peníze na opravu neposkytnou tito průmyslníci,
kteří automobilovým provozem získali
těžké stamiliony, nýbrž peníze
k tomu účelu budou vzaty dělníkům
z peněz určených na starobní pojištění.
Nebylo by prý ochoty a nebylo by ani národohospodářské
odůvodněnosti pro tyto dávky, to jest dávky
z automobilů, nebyly-li věnovány zase pro
zlepšení předpokladu automobilismu. Z národohospodářských
důvodů bylo by zatížení dopravy
automobilové, kdyby se tak dělo novými daněmi,
škodlivé pro všeobecné státní
účely a státní pokladnu. Tak aspoň
uvádí důvodová zpráva. Ano,
s hlediska kapitalistického je to velmi správně
řečeno. V kapitalistickém režimu přispívati
pro všeobecné státní účely,
to je ovšem vyhrazeno z největší části
dělníkům a pracujícím rolníkům;
kapitalisté pouze diktují, kam a k jakým
účelům vyždímané z dělníků
groše poplynou. A tak je tomu i v tomto případě
rekonstrukce silnic. Koalice nepostihuje zákonem, a když,
tak velice nepatrně majitele aut, aby zvláštní
daní přispívali na úpravu silniční
dráhy a aby oprava silnic děla se úhradou
pro příště ze státního
rozpočtu, nýbrž zřizuje se zvláštní
silniční fond.
Silniční fond jako všechny jiné fondy
je zařízení, které odpovídá
tendencím soukromokapitalistickým. Vládní
strany se jednak z takových fondů napájejí,
jednak pomocí těchto fondů znemravňují
a korumpují voličstvo. Tak tomu bude i v tomto případě.
Fond bude prý probíhati rozpočtem, a jeho
účelem je opatřovati prostředky na
zlepšení silnic státních a dálkových,
které prý mají zvláštní
význam pro dálkovou dopravu. Přeloženo
do obecně mluvy: budou se opravovati silnice do Karl. Varů,
Mariánských Lázní a pod., po nichž
jezdí panstvo do lázní. Dále se budou
z fondovních prostředků opravovati takové
silnice, které s hlediska kapitálového zisku
budou míti pro dopravu a ve shonu za zlatem větší
význam. Okresní silnice budou se sice ruinovati
dále těžkými automobily, ale opravy
se ponechají okresům, jimž se předcházejícími
zákony podvázala finanční schopnost
řádné úpravy.
Také půjčka, s níž zákon
o silničním fondu počítá, není
poslední. Tak na př. v §u 2 počítá
se zápůjčkami, to jest nikoliv s jednou nyní
navrhovanou, nýbrž trvale se počítá
se zápůjčkami. A také v důvodové
zprávě vládního návrhu, předloženého
senátu (tisk sen. 447), se na třech sloupcích
napovídá a odůvodňuje takovéto
vypůjčování peněz z prostředků
určených pro starobní a invalidní
pojištění. Za druhé také běžné
příjmy fondu nestačí na případnou
rekonstrukci a znovuzřizování silnic, které
budou stoupajícím automobilovým provozem
stále více ruinovány, a už z toho vysvítá,
že dělnických grošů, určených
na starobní pojištění, bude použito
velmi často, aby se českoslovenští kapitalisté
mohli rychleji obohacovati. Návrh počítá,
že běžné příjmy budou činiti:
1. Dávky z motocyklů a automobilů osobních
a nákladních 30 mil. Kč, 2. polovice výnosu
poplatků a cla z dovozu minerálních olejů
22 mil. Kč, 3. clo na obruče a dovoz gumových
obručí 11 mil. Kč, 4. největší
ovšem částku má vynésti dávka
z jízdného asi 40 mil. Kč, takže roční
příjem tohoto silničního fondu odhaduje
se na 100 mil. Kč.
Na úrok a úmor předpokládá
návrh asi 5 mil. Kč na zvýšený
úvěr v rozpočtu ministerstva veř.
prací, na náklady silniční asi 70
mil. Kč a vedle toho k doplnění mimořádného
úvěru v rozpočtu ministerstva veř.
prací na rekonstrukci silniční a mostní
celkem asi 25 mil. Kč.
Ale poněvadž podle důvodové zprávy
na silnice pro r. 1927 dává se v rozpočtech
okresů, žup a státu na 400 mil. Kč,
z toho v rozpočtu státním 123 mil. Kč,
vysvítá z toho, že tento obnos, ročně
100 mil. Kč, nestačí ani na běžnou
opravu zruinovaných silnic.
Vezmeme-li v úvahu, že v průměru posledních
tří let, zejména pak r. 1926 vykazuje se,
že v Čechách bylo zválcováno,
jinak rekonstruováno 107 km státních silnic,
což činí 1 3% celé jich délky,
takže při dosavadním systému byla by
určitá trať obnovena jednou za 75 let, nasvědčuje
to, co jsme již řekli, že s počítaným
obnosem nelze na řádnou úpravu silnic ani
počítati.
Uvádí-li pak sama důvodová zpráva,
že délka státních silnic činí
8500 km, okresních silnic v historických zemích
43.100 km a župních silnic na Slovensku a v Zakarpatské
Ukrajině na 6766 km, čili celkem 58.366 km, a že
1 km normálně válcované silnice stojí
průměrně 0 až 80.000 Kč, pak,
jestliže by pouze jedna pětina silnic z celkové
vozovky silniční se vzala v úvahu pro novou
výstavbu, to je asi 12.000 km, si to vyžádá
předpokládanou miliardu.
Při tomto odhadu ovšem nutno vzíti v úvahu,
že státní a t. zv. dálkové silnice,
to je silnice, které vedou z Prahy, Brna a Bratislavy do
lázní a které tu má předloha
na mysli a jež mají býti rekonstruovány,
vyžádají si několikanásobného
obnosu na 1 km, než jak uvádí důvodová
zpráva a než jak bylo mnou uvedeno. Tak na př.
se tu počítá s opravou 400 km státních
silnic, která si vyžádá 300 milionů
čili 750.000 Kč na 1 km.
Tento příklad nasvědčuje, že
bude takovouto a třebas menší rekonstrukcí
upraveno nepatrné procento silnic. Dotace z miliardového
silničního fondu pro okresní silnice má
činiti jen asi 10 mil. Kč, takže na jeden km
by připadlo sotva 350 Kč, kdežto při
rekonstrukci favorizovaných dálkových silnic,
jichž délka nečiní ani desetinu délky
silnic ostatních, počítá se s nákladem
350 až 750 tisíc Kč na 1 km. A tomuto výpočtu
odpovídá a dotvrzuje jej důvodová
zpráva, která před pokládá,
že za 10 let za vydlužený obnos z Ústřední
sociální pojišťovny upraví se celkem
sotva 3600 km silniční vozovky.
Ještě je nutno poukázati, že na základě
zákona o úpravě finančního
hospodářství svazků územní
samosprávy s limitem okresních přirážek
110% až 150% zmenší se dosavadní na silnice
věnovaný obnos okresními a silničními
výbory, neboť je velmi mnoho okresů, které
při dosavadní daňové základně
musely na úpravu okresních silnic dávati
a předepisovati přes 200% okresních přirážek.
Ale poněvadž daňová základna
na základě daňového zákona
bude snížena a okresní přirážky
omezeny, bude vydání na okresní silnice okresy
minimální.
Je přece všeobecně známo, že automobilová
doprava osobní i nákladní rozšířena
je dnes už po všech okresích, poněvadž
stoupá doprava i do odlehlých obcí. Poněvadž
se vybírá daň z vozidel, tudíž
z vozidel ve všech okresích a také jízdné
v autobuse, je potřebí, aby také okresní
silnice byly pojaty do celkového plánu a okresům
dostalo se patřičného příspěvku
z fondu silničního. Obnos, se kterým se podle
osnovy počítá a který má připadnouti
na zřízení a výstavbu silnic nestátních,
je směšně nepatrný a bude znamenati
asi tolik, že za rok dojde na převálcování
asi 350 km silniční vozovky.
Poukaz, že postup, v jakém se úprava bude konati,
a způsob dopravy stanoví se za součinnosti
silniční rady, neuspokojí občany a
neuspokojí svazky územní samosprávy.
Jmenovaná silniční rada složená
ze zástupců samosprávných svazků
a Ústřední sociální pojišťovny,
ministra veřejných prací a byrokratů,
kteří mají tyto věci upravovati, nemůže
poskytnouti občanstvu vůbec žádné
záruky o nějaké byť sebe menší
správnosti. Co znamenají jmenovaní a nevolení
členové, ukazují zejména nemocenské
okresní pojišťovny, kde pojištěnci
hrají úlohu žebrajících za dveřmi.
Jak jsem již uvedl, největší tíhu
prostředků sháněných pro silniční
fond ponesou lidé, používající
autobusů za svým zaměstnáním.
Autobusová doprava je v republice velmi drahá a
k tomu nyní přistoupí dávky z jízdného
pro autobusovou dopravu. To bude znamenati okamžité
zvýšení cen jízdy autobusové
dopravy.
Z dávky pro silniční fond jsou vyňaty
těžké vozy velkostatkářů
a továrníků, ačkoliv v původní
osnově vypracované ministerstvem veř. prací
byl návrh, aby se takováto vozidla zdaňovala
stejně jako vozidla motorová a vozidla se železnými
obručemi. Ale agrárníci si v zájmu
průmyslových a agrárních kapitalistů
a majitelů takovýchto provozních prostředků
vynutili osvobození. Kapitalistům dostává
se tu opětně výhod, neboť zákon
počítá s roční dávkou
30 milionů Kč, což jest obnos směšně
nepatrný. Tuto dávku dostanou majitelé nejen
zpět, ale ještě vyzískají, neboť
na hladké silnici bude zmenšené tření,
snadnější a rychlejší provoz a
tím nejen menší spotřeba benzinu a oleje,
nýbrž i mnohem menší opotřebování
motoru a gumových obručí. Pro kapitalisty
a majitele automobilů a nákladních autobusů
bude to znamenati dosažení většího
zisku z kapitálu.
Proč na příklad přispívá
autobusová doprava do silničního fondu a
proč nepřispívá na udržování
oněch silnic, kterých používá?
Už sama tato skutečnost svědčí
o velké anomálii, že tu příspěvky
z autobusové dopravy budou plynouti do silničního
fondu, z něhož samosprávné svazky neuvidí
groše.
Ministr dr. Engliš toto nepatrné zdanění
majitelů automobilů a motorových vozidel
odůvodňuje tím, že silnice nelze prý
upravovati jako státní podnik a uhrazovati to daněmi,
na něž by platil každý podle možnosti.
Kdo prý na silnicích provozem vydělá,
ať na ně platí. Ministr dr. Engliš
zapomněl ovšem tuto svou teorii - kdo na silnicích
provozem vydělává, ať na ně platí
- vtěliti do zákona. Zdanění automobilů
je celkem malé, povážíme-li, že
tu z odhadnuté roční částky
zaplatí ještě jistou část držitelé
motocyklů a tříkolek, kteří
budou ročně platiti na silniční fond
150 Kč. Majitelé automobilů a průmyslníci
sice na silnicích rychlým provozem vydělávají
ročně těžké miliony, ale v převážné
míře zaplatí správu silnic ti, kdož
za výdělkem a živností tohoto dopravního
prostředku používají.
Není prý dostatečná schopnost majitelů
automobilů k většímu poplatku a proto
prý budou platiti za upotřebení pouze režijní
příspěvek. Jak viděti, našli
průmyslníci a kapitalisté v ministru financí
svého pravého člověka. On také
v zájmu československých vlastenců
říká: "Fond silniční jsme
utvořili také proto, aby bylo snáze lze docíliti
úvěru. S půjčkou na peněžní
trh nelze přijíti a také by se neumístila,
nastala by derouta a potom úvěr by byl příliš
drahý." Potřeboval-li někdo zdůraznění
o kapitalistické konsolidaci republiky na účet
nejširších a nejhůře postavených
mas, zde to má dr. Englišem podtrženo.
Ano, to je mluva, jakou mluví generální ředitelé
bank. Tak mluví čistokrevní 100% vlastenci,
kteří dovedou ve státě jenom bráti,
ale o povinnostech jim nesmí nikdo mluviti. Stát
nesmí chtíti, ani se nesmí opovážiti
přijíti s tím, umístiti nějakou
půjčku na domácím trhu, a to proto,
že finanční dravci českoslovenští
žádají jednak vysoké úroky, jednak
nemohou ani takovouto půjčku umístiti, poněvadž
jejich peníze jsou nejprve určeny k průmyslovému
a obchodnímu podnikání, aby tam odírali
obecný lid.
Ministr dr. Engliš jen obecně potvrzuje, že
tento stát, založený na kapitalistické
soustavě, je pouhým třídním
nástrojem buržoasie, nástrojem třídního
vykořisťování dělníků
a pracujících rolníků. Tak ministr
financí tu mimoděk silně podškrtává
komunistickou nauku o státě jako nástroji
třídního vykořisťování,
když říká: Majitelé automobilů
nemohou platiti celou dávku, nemají ani té
schopnosti, a také půjčka k účelům
silničního fondu nemůže býti
na peněžním trhu v tuzemsku uskutečněna
- a také není třeba obtěžovati
československé vlastence, aby půjčili
na silniční fond, když lze prostě zákonně
po kapitalisticku konfiskovati reservy určené pro
sociální pojištění.
Hledisko kapitalistického panství a dvojího
lokte vyzírá z §u 23, kde se říká
sice, že orgány důchodkové kontroly
a pohraniční finanční stráže,
jakož i silniční a bezpečnostní
policie jsou oprávněny bdíti nad tím,
zda poplatníci zachovávají předpisy
zákona, zejména, zdali bylo daňové
povinnosti učiněno zadost, ale nesmí při
tom zastavovati vozidla za účelem tohoto zjištění.
Takový finanční nebo jiný orgán
smí se za tím účelem přiblížiti
k panstvu v automobilech jenom tehdy, jestliže se panstvo
právě zastavilo. Jak viděti, panstvo má
své výsady přes všechna tvrzení
humanistů, že není rozdílu mezi bohatým
a chudým.
Resumé o tom jest učiniti asi takovéto:
Je potřebí opravy silnic pro skutečnou potřebu
drobných občanů nebo k snadnějšímu
kapitalistickému vykořisťování?
Že je potřeba úpravy silnic pro každodenní
potřebu drobných rolníků, živnostníků
atd., toho vláda nevzpomněla až teprve nyní,
když těžkými nákladními
auty a rychlou jízdou byly silnice vytlučeny a rozviklány.
Když po takovýchto silnicích nelze docilovati
zvýšeného zisku, jak o něm sní
kapitalistické a výrobní kruhy v Československu,
přikročuje vláda na komando těchto
kruhů k výstavbě silnic.
Peníze na tuto výstavbu se vezmou dělníkům
a poplatky na udržování vozového po
vrchu budou z největší části
plynouti od nejchudších občanů. A za
tyto peníze dělníků a drobných
lidí venkovských upraví se silnice státní
a silnice vedoucí do lázní a konečně
ještě takové silnice a spojky, které
mají s hlediska zvýšení zisku kapitalistického
zvláštní, mimořádný význam.
Na okresní a župní silnice nezbude nic.
Tak se zákon o silničním fondu důstojně
řadí k předcházejícím
zákonům daňovým, zákonu o okleštění
samosprávy, policejnímu zákonu atd. Stabilisační
politika Československé republiky nemohla se zastaviti
ani před samosprávou, musela v zájmu dalšího
vykořisťování na prospěch vlastníků
odbourati samosprávu. Zákon o silničním
fondu říká na adresu samosprávných
svazků, že se s nimi už nepočítá.
Toto sešněrování samosprávy s
hlediska kapitalistického vykořisťování
bylo nutné. Kapitalisté ušetří
tak pro sebe na účet dělníků,
malorolníků a maloživnostníků
stamiliony.
V nynějším období, v němž
se zostřuje třídní boj, v němž
kapitalistický nápor na životní úroveň
se neustále zesiluje, manévruje mezinárodní
buržoasie tak, aby volání komunistické
strany Československa a její boj za jednotnou frontu
byl oslaben. Komunisté musí proto boj za jednotnou
frontu zvýšiti, zesíliti, rozšířiti.
Komunistické frakce komunální v obcích
musí získati i na půdě samosprávy
spolubojovníky, kteří v jednotné frontě
budou bojovati proti systematickému odbourávání
obecní samosprávy. Daňové zákony,
zákon o finanční úpravě obecní
samosprávy, organisace veřejné správy,
silniční fond, musí býti předmětem
živých debat, při nichž komunální
frakce musí vysvětliti občanstvu jejich skutečný
smysl. Komunistům je státi v čele odboje
proti odbourávání samosprávy. Jedině
živelní vůle pracujících mas,
bojujících v jednotné frontě, může
revoluční silou odraziti koncentrovaný útok
buržoasie. (Potlesk poslanců strany komunistické.)