Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Již r. 1893 předložil rakouský ministr orby, hrabě Falkenhayn, říšské radě vládní návrh zákona o zřizování zájmových společenstev zemědělských a tento návrh stal se zákonem 27. dubna 1902, č. 91 ř. z. Podrobné provádění tohoto zákona ponecháno zemským sněmům. V Čechách však tento říšský zákon nikdy proveden nebyl. Zemědělská rada česká vypracovala svůj návrh na reorganisaci zemědělské rady, který v poněkud pozměněném znění předložili poslanci republikánské strany r. 1920 našemu Národnímu shromáždění. Je zvláštní, že při svém mocenském postavení tato strana dodnes nedostala se k uskutečnění tohoto svého návrhu. Ale vláda sama předložila sněmovně již svůj návrh na reformu zemědělských rad. Bylo to za úřednické vlády r. 1920, kdy prof. dr Brdlík, tehdejší ministr zemědělství, předložil příslušnou osnovu posl. sněmovně k projednání. Byla přikázána zemědělskému výboru - referentem o ní byl p. kol. posl. Prokůpek, předseda zemědělského výboru - a tam leží tato osnova dodnes. Když letošního roku ministerstvo zemědělství vypsalo volby do zemědělských rad v Čechách a na Moravě, podali jsme interpelaci v té příčině na ministra zemědělství a vládu, žádajíce zastavení těchto voleb a projednání tohoto vládního návrhu o reorganisaci zemědělských rad. Odpověď, která nás došla, je velmi zajímavá. Praví se tu: My jsme svůj návrh předložili. Není naší věcí, že nebyl projednán. Záleží na vás, kdy jej projednáte a kdy se stane skutkem. Táži se: Je tak daleko z ministerstva zemědělství do vládní většiny a zemědělského výboru? Což tato vládní většina není orgánem, řekl bych, vůle ministerstva zemědělství a obráceně, což ministerstvo zemědělství není výkonným orgánem této vládní většiny? Pánové strkají vinu jeden na druhého, ale pro nás je to jen doklad vnitřní neudržitelnosti tam zastávaného stanoviska. To se vidí zejména dnes, kdy se provádějí volby do zemědělských rad v Čechách a na Moravě. Volební řád pro zemědělskou radu v Čechách není zákonodárným aktem. Je to pouhé nařízení c. k. místodržitele z r. 1893, pouhý byrokratický akt, a podle tohoto volebního řádu - stejně jako na Moravě - který spočívá na hospodářských spolcích, zabývajících se záležitostmi zemědělskými, provádí se teď volba delegátů zemědělských rad, kteří si pak zvolí vlastní správu zemědělských rad.

K čemu to vede? Mohli jste, prosím, čísti, že v Praze magistrát přiznal volební právo všem národním obranným spolkům, jako je Národní jednota pošumavská, Národní jednota severočeská, Dámský odbor národní jednoty severočeské atd. Ale nejen zde, všechny okresní správy politické těmto nacionálním obranným spolkům přiznávají právo voliti delegáty zemědělských rad.

Pamatuji se, že jsme si musili vydobýti právo voliti delegáty zemědělských rad ve skupinách domkářů a malorolníků po dlouhém a velikém úsilí. A ještě dnes jednotlivé správy politické nechtějí přiznávati právo volební našim skupinám zemědělských a lesních dělníků, kteří patrně se zemědělstvím mají méně co dělati nežli Dámský odbor Národní jednoty severočeské na Král. Vinohradech!

Velectění! Všimněte si ohlašovaných výsledků voleb. Republikánská strana se chlubí v ústředním listě každého dne pořád stejně: V tom a v tom okrese byla provedena volba delegáta zemědělské rady. Přijde p. okresní hejtman, který si svolá volitele, těch se dostaví tak zpravidla 50, 60, 70 a ti si zvolí delegáta za dotyčný okres. A kdybych počítal, že z těch oprávněných voličů každý vykonal volební právo jen v jednom spolku, ačkoliv jest pravidlem, že vykonává volební právo ve více spolcích, jichž jest členem a které mají právo volbu delegáta zemědělských rad, a i kdybych dále uvažoval, že nejsou žádné zlomky a že na každého volitele skutečně připadá 30 voličů, jak volební řád předpisuje, tedy při 60 volitelích z jednoho okresu, při čemž každý volitel musí býti volen 30 zemědělci, jest to jen 1800 voličů z jednoho okresu.

To není zdaleka většina zemědělců dotyčného okresu. To jest zpravidla velmi podstatná menšina, která si tu zvolila suverenního zástupce okresu v zemědělské radě. Máme zemědělce různého politického přesvědčení. V mnohých okresích jest republikánská strana v menšině. Ve většině jsou tam zemědělci lidové strany, na Slovensku ľudové strany, v některých okresích jsou ve většině socialističtí zemědělci a já se táži, jak to pak přijde, že jsou šmahem voleni delegáti republikánské strany? To jest tajemství tohoto volebního řádu, při němž nerozhoduje většina, nýbrž menšina, při čemž o nějakém zastoupení menšiny nemůže býti ani řeči. Prosím, lidová strana na Moravě - jest věcí její, aby si to spravila se svými voliči, ale k ilustraci jest to třeba uvésti - má velmi silné postavení, ale jest úplně majorisována příslušníky republikánské strany. Na Slovensku v zemědělské radě jsou poměry takové, že tam rozhodují příslušníci republikánské strany a ludová strana - ať s gustem nebo jinak - jest nucena na to se dívati. Pan kol. Tománek podal v tomto směru interpelaci na p. ministra zemědělství a dostalo se mu minulého týdne odpovědi, ze které bude míti patrně malou radost. Velectění, odpusťte, a těmto korporacím, které nezastupují zemědělství, které nevyjadřují vůli většiny zemědělců, které jsou orgány kamaraderie agrární buržoasie jisté politické strany, těm se tímto návrhem svěřují do rukou milionové fondy, na vůli těchto lidí má záviseti, zdali zemědělec postižený živelní katastrofou dostane či nedostane nějakou podporu či příspěvek. Všichni budou museti platiti 12¹/₂%ní přirážku k pozemkové dani, ale na zemědělské rady budou choditi prositi, aby dostalo se jim z těchto jimi zaplacených peněz nějakých příspěvků, nějakých darů. K čemu to povede, velectění pánové, to se dá snadno předvídati. I kdyby ti pánové, jak jsem řekl v zemědělském výboru, byli nejpoctivější, plyne z přirozené povahy věci, že vždycky jim budou bližší jejich vlastní příslušníci než cizí a že majíce zde dva případy třeba na vlas stejné, při čemž jeden z těch příslušníků náleží jiné straně, rozhodnou pro toho svého. Hospodaření s veřejnoprávnými prostředky musí býti, myslím, zařízeno zcela jinak, než se zařizuje v tomto zákoně.

Na Podkarpatské Rusi bude obstarávati toto rozdělování fondu pro podpory postiženým zemědělcům zemědělský referát civilní správy. To je ještě lepší. Úřad sám bude tak činiti bez každého spolupůsobení zemědělců a občanského živlu. Byrokraté budou tam rozhodovati o těchto penězích. Pokládáte to, velectění pánové, s hlediska kontroly veřejné správy za účelné a zdravé? To je vaší věcí, vy za to ponesete politicky odpovědnost. Ukáže se, myslím, za nedlouho, že tento způsob řešení otázky, ač je pokrokem proti dosavadnímu stavu udělování almužen, je naprosto pochybený a povede k zvrácenostem.

Ke zprávě, která nám byla předložena jsou připojeny resoluce, některé velice zajímavé. Dovolte, abych v souvislosti s projednávaným předmětem pojednal o jiné otázce, a to o otázce, jak to tedy zaříditi, když tento systém je špatný a když odsuzujeme i systém dosavadní. Již r. 1911 poslanci sociálně-demokratičtí na říšské radě ve Vídni podali návrh na zavedení povinného pojištění proti škodám ze živelních pohrom. Nechci říci, že to byl prvý námět toho druhu. Tato snaha projevuje se u nás již od let a vzpomínám si, že již r. 1889 na zemském sněmu českém mluvil mladočeský poslanec dr Jan Vašatý velice ostře proti cizím pojišťovnám a domáhal se sezemštění pojišťovnictví. R. 1882 předložil hr. Wurmbrand rakouské sněmovně poslanecké návrh na pozemštění pojištění požárního. Ovšem tento návrh zůstal pouze návrhem.

Čekalo se, že v Národním shromáždění československém v našem vlastním státě, otázka tato bude řešena. Byla řešena, velectění, a historie její je jednou z nejskvělejších charakteristik našeho parlamentarismu. Prosím, račte sledovati. Již r. 1919 někteří poslanci republikánské strany v revolučním Národním shromáždění podali návrh zákona na zřízení veřejné živelní pojišťovny proti škodám způsobeným krupobitím, ohněm a pádem dobytka. Návrh přišel do zemědělského výboru a ten jej vyřídil takto: Usnesl se, že se zřizuje státní živelní pojišťovna republiky Československé proti škodám způsobeným krupobitím, ohněm a pádem dobytka, že veškeré toto pojištění je povinné - prosím, aby si pánové všimli tohoto svého vlastního návrhu - a že k účelům státní pojišťovny bude poskytnut ze státních příspěvků bezúročný příspěvek 20 mil. Kč. Také plenum Národního shromáždění usneslo se ve schůzi 9. dubna 1920 na resoluci, jíž se vládě uložila povinnost řešiti otázku pojištění živelního podle těchto zásad: Zřídí se veřejný ústav pojišťovací, pojištění krupobitní, požární a proti pádu dobytka, které je povinné. Avšak ze všech těchto usnesení nebylo provedeno nic.

Velectění pánové! Loňského roku byl zde schválen návrh zemědělského výboru, v němž je také ustanovení, kterým se ukládá vládě, aby předložila vládní návrh na zveřejnění živelního pojišťování. To bylo r. 1926. Nyní nám předkládá většina tohoto sboru zase tentýž návrh, ve kterém se opět ukládá vládě, co jí již tolikráte počínajíc r. 1919 bylo uloženo. Je tohle prakse důstojná tohoto vážného sboru? Je tu vážná snaha řešiti otázku zabezpečení pracujících zemědělců proti škodám ze živelních pohrom veřejnoprávným pojištěním? Chcete to, pánové, opravdu udělati, anebo si děláte z lidí blázny? Tak je třeba se ptáti. Což pak každým rokem může sněmovna žádati vládu, aby předložila návrh a vláda si toho ani nevšimla? Vždyť vláda je výkonným orgánem této majority a nemůže činiti přece nic jiného nežli to, co si tato majorita přeje. Uvádím to, abych ukázal, jakou cenu mají usnesení poslanecké sněmovny a našeho Národního shromáždění vůbec za našich parlamentárních poměrů. Přejeme si, aby otázka podpor postiženým zemědělcům byla řešena seriosnějším způsobem než se děje dosud, jmenovitě než se děje tímto zákonem. Nemáme důvěry v zemědělské rady. Zemědělské rady nejsou představitelem většiny našich zemědělců. Nemůžeme hlasovati pro zákon, který všem zemědělcům ukládá všeobecnou povinnost platiti, ale právo rozhodovati o těchto prostředcích dává do rukou jisté koterie agrární buržoasie. Nemůžeme hlasovati pro zákon, který zatěžuje kde kterého plátce pozemkové daně a ponechává mu právo prositi u dveří salonů zemědělských rad o almužnu. Chceme, aby byla splněna několikerá usnesení Národního shromáždění, aby vláda předložila věcně vyhovující co nejdokonalejší návrh zákona o zveřejnění živelního pojišťování a o moderním řešení otázky přirozeného risika zemědělské práce. Rádi budeme pro takovýto zákon hlasovati, ale nebudeme svým votem podporovati tento systém politické korupce, tento systém šálení zemědělské veřejnosti a tento systém znevážňování našeho parlamentu. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Janalík. Uděluji mu slovo.

Posl. Janalík: Slavná sněmovno! Ze všech krajů naší republiky v posledních měsících t. r. přicházely Jobovy zprávy o katastrofálních živelních pohromách, které postižené obyvatelstvo jednotlivých obcí a krajů přivedly přímo na pokraj zoufalství a hospodářsky srazily o celé desetiletí zpět.

Považuji za zbytečno vyzdvihovati zde jednotlivé konkrétní případy. To vše již bylo naznačeno v podaných návrzích a interpelacích téměř všech stran této sněmovny, nejen vládních, nýbrž i oposičních. Jsem přesvědčen, že všechny nás vede morální povinnost pomoci ubohým spoluobčanům. Právě předešlý řečník prohlásil oficielně i jménem své strany, že pro tento návrh vládní hlasovati nebude. Nevím, zdali si byl vědom p. kol Koudelka odpovědnosti za tento svůj výrok a zdali mu budou také vděčni příslušníci a stoupenci jeho strany, když vlastně všichni tito postižení, ať stojí ve kterékoli politické straně, žádají rychlé pomoci. (Posl. Koudelka: Rozdíl je v tom, že my chceme pomoc pro zemědělce postiženě, kdežto vy chcete pomoc pro sebe a zemědělské rady!) Mám za to, že všichni, kdo vlastně pracovali na tomto zákoně, jsou si i v tomto případě plně vědomi odpovědnosti k těm, kteří nás sem poslali. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Jestli zde zákon úplně nevyhovuje, pak jsem přesvědčen, že máme tolik odpovědnosti a dobré vůle, abychom všechny nedostatky během určité doby a podle možnosti odstranili. Činily-li se zde narážky na zemědělské rady, které mají prováděti celou tuto akci v mnohých krajích a místech, musím říci, že nesouhlasím též s tím prováděním, poněvadž máme velmi smutné zkušenosti, ale dovolávám se též i těch činitelů, kteří tou dobou zde mají politickou moc, kteří zasedají v zemědělských radách, že to všechno, co naznačil p. kol. Koudelka, se také nestane. Přičiníme se o to, aby zemědělské rady byly postaveny na tu moderní základnu, jak doba žádá a poměry naše v československém státě na poli hospodářském a národohospodářském vyžadují.

Jedno je však jisto, že škody živelními pohromami způsobené nenahradí ani stát touto akcí v plném rozsahu. A kdyby i stát poskytl plnou položku, kryjící odhadnuté škody, které jdou do desítek milionů, jak na vinicích, tak na plodinách všech zemědělských kultur, zůstávají přece důsledky katastrof, které tlačit budou na bedra poškozených jedinců i obcí celá desetiletí.

Tu prsť půdy na horských svazích, která jest zemědělcem ošetřována až úzkostlivě, byla-li spláchnuta průtržemi mračen a odnesena do rybníků a řek, nenahradí nikdo, tu nahradí snad jen zemědělec, ale za celá desetiletí jen svou láskou k rodné hroudě. Podobné katastrofy zůstaví smutné nadělení našemu chudému horskému rolníku, který byl nejvíce živelními pohromami postižen.

Zničením úrody namnoze až na 50, 80 a 100% ztrácí postižený zemědělec nutné podmínky k udržení hospodářského chodu, jakého intensivní hospodaření dnešní doby nutně vyžaduje, a nemůže udržeti nutný stav dobytka k potřebnému hnojení, bez které podmínky je hospodaření zejména na horách s chudou lehkou lesní půdou ilusorní.

A tu vznáším a tlumočím prosbu zemědělců, kterým byly zničeny obilniny úplně, na státní správu lesních statků, resp. na ministerstvo zemědělství, poněvadž mnoho postižených obcí sousedí se státními lesy, aby vyšlo vstříc těmto poškozeným a poskytly lesní hrabůvky za mírný poplatek neb bezplatně. Tento hlas, mohu říci, bylo slyšeti v této sněmovně již v minulých letech, kdy bylo žádáno, aby rolnictvo naše, jež bylo poškozeno, i obce jednotlivé, sousedící přímo s velkými komplexy státních lesů, byly takto podporovány, ale proseb a volání těchto zemědělců dbáno nebylo. Není zde důvodu omluvného, neboť jsou zde vyspělé lesní komplexy, kterým částečné odebrání hrabůvky neuškodí. Mám velkou obavu, že nejen ministerstvo zemědělství, ale též správa státních lesních statků v této věci snad opět nic neučiní. Pak zemědělec, který volá po pomoci, který nic jiného si nežádá, než aby jen mohl udržeti svůj hospodářský život, je nucen jíti do svých nevyspělých lesních kultur s hráběmi, aby poslední zbytek živné půdy lesům odebral.

Má-li vláda upřímnou vůli pomoci, tu nutno podepříti občana jako poplatníka, aby mohl žíti, aby mohl dostáti všem veřejnoprávným povinnostem, kterých stát vyžaduje. Doufám, že občanstvo naše je tak kulturně a sociálně založené, že kvitovati bude jakoukoli potřebnou položku, kterou stát přinesl ve prospěch občanů nezaviněně, ba přímo krutě poškozených.

Shlédl jsem mnohá místa poškozená a všude zřel jsem slzy v oku. Zajisté je to známo nám mnohým v této sněmovně. Proto rozhodně žádná obět není dosti velká ke zmírnění bídy, která zůstane i po státní akci pomocné.

Zejména živelní katastrofy, o nichž docházejí zprávy z krajů Čech, byly strašlivé a bijí přímo do našeho svědomí a staví nás před odpovědnost. Postižený občan, ať malý, či větší domkář čeká, jak z prakse prokáže se to známé heslo: Z lidu výš - k lidu níž. Sneseme-li ve státním životě různé položky na representaci, které nejsou tou dobou z ohledu na hospodářské postavení našeho lidu ani přiměřené, musíme - a opakuji musíme - nalézti prostředky, abychom setřeli slzu z oka těm, kteří chtějí alespoň život se vším sebezapíráním udržeti.

Proto jménem klubu čsl. strany lidové chci ještě říci, že vládní návrh zákona o pomoci postiženým živelními pohromami, na kterém jsme spolupracovali, podává řadu určitých výhod rázu finančního, úlev daňových, podpor na opravu obecních cest atd. Přejeme si, aby akce pomocná ze zákona plynoucí prováděna byla kompetentními činiteli a úřady spravedlivě a nestranně. Opakuji, že nechceme, aby akce tato byla prováděna tak, aby došlo k tomu, co prohlásil zde p. kol. Koudelka, že v minulých letech byla prováděna pouze s ohledem na politickou legitimaci. Při minulých akcích se nepostupovalo nestranně a spravedlivě, letošního roku však nepřipustíme stranické příděly, pouze podle politické legitimace.

Ke konci žádám nejen jménem poškozených, nýbrž i jménem svého klubu, aby výpomocná akce z tohoto zákona plynoucí prováděna byla ihned. Lid čeká a bude nás všechny volati k odpovědnosti.

Jsem přesvědčen přes kritiku, která jest hlásána z řad oposičních, zejména od p. kol. Koudelky, který prohlásil, že nebude hlasovati pro tuto předlohu zákona, že my z vládních stran béřeme tuto odpovědnost na sebe a běda právě těm činitelům stran této koalice, kteří tuto solidaritu chtějí porušovati.

Řídíce se heslem, kdo rychle dává, dvakrát dává, budeme hlasovati pro zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Mikulíček.

Posl. Mikulíček: Téměř 100 poslanců podalo návrhy, aby v jejich krajích vláda poskytla živelnými pohromami postiženým nějaké pomoci. To je již starý obrázek, který v této sněmovně se opakuje každého roku. Jednotlivé politické strany provádějí hotovou licitaci s těmito návrhy a zvláště neobyčejně dobře vyzná se v tom strana republikánská se stranou lidovou, která tučným písmem ve svých listech vyzdvihuje, který její poslanec podal v tomto sboru návrh, aby se tomu kraji postiženému krupobitím, povodní, mrazem nebo čímkoli jiným pomohlo.

Ale dále nežli k té politické licitaci a tak dalece, abychom bídu podstatně zmírnili, jsme dosud nepřikročili. Loňského roku byla značně postižena celá jižní Morava povodní, kdy řeka Morava ze svého koryta na několik kilometrů se rozlila. Byly obce na př. Brodsko na Slovensku, kde ³/₄ úrody nejen luční, ale i polní bylo přívalem vody zničeno. A čeho se ti lidé dočkali? Běžte a zeptejte se jich! Brodsko jest poměrně veliká ves, má takřka 3000 obyvatel a dostalo se jí hodně těšínských jablek a nic více. Když jsem reklamoval účelnou podporu a takovou podporu, která by něco znamenala pro tyto občany, sdělilo se mně v zemědělském výboru, tuším v srpnu r. 1926, že již se rozdělilo okrouhle přes 20 mil. Kč. Pánové, jako vy, tak my jistě také máme v jednotlivých krajích určité poznatky, co se komu dalo. A když jsme to necítili v našich krajích, nebo alespoň u těch, kteří z našich řad byli poškozeni, když si nám stěžovali, podali jsme návrh - a byl to můj návrh - v zemědělském výboru, aby ministerstvo zemědělství s ministerstvem vnitra bylo povinno předložiti poslancům aspoň seznam určitých obnosů, které tomu kterému okresu byly na pomoc živelnými pohromami postiženým poskytnuty. Návrh tento přijat byl celým zemědělským výborem, jediný poslanec nehlasoval proti. Někteří z vás, pánové, to dostali, my z oposice ne, a pochybuji, že ve vládní většině všichni také, čili mlátí se v těch zákonodárných sborech prázdná sláma a dělá se to, co zájem určitých bohatých skupin káže a nic jiného. Řekl jsem při zákonu o zatímní lesní reformě, že staří velkostatkáři a noví nadějní kandidáti komplexů lesních nesnesou starého zákona č. 82 z r. 1918 a poručí Švehlovi a Šrámkovi, aby jim odaportovali nový zákon. A ten se tu odaportoval přes to, že byl horší než zákon č. 82 z r. 1918. Pánové, zač stojíte vy, členové vládní většiny, když sami odhlasujete, že příslušná ministerstva jsou povinna aspoň 300 poslancům dodati přesný seznam všeho toho, co po stránce finanční a naturální dalo se jednotlivým okresům, a zatím ti poslanci se nemohou toho od těch příslušných ministrů dočkati - ale během roku 22 mil. je v sakru? Kde jsou? Když bývalý vládní a dnes oposiční posl. inž. Nečas prozradí v rozpočtovém výboru, jak se s tím hospodařilo a vy to nevyvrátíte, pak věříme, že je to pravda. Vy obyčejně o našich projevech tvrdíte, že jsou hrubozrné; ovšem nejsou příliš podle bon-tonu od Gutha-Jarkovského. Bývá to prvé slovo referenta, který má reagovati na naše důvody: Důvody p. posl X. Y. komunistické strany jsou takového rázu, že neuznávám za vhodno proti nim stavěti jakékoli protidůvody. Jeden z nejslušnějších poslanců oposičních posl. inž. Nečas, který má i jakousi funkci na Hradě, obvinil vás z korupčního hospodaření a z korupčního okrádání státního statku, ale panstvo neuznává za vhodno, aby odpovědělo, snad po pravdě ani nemůže. A důsledky toho jsou, že přirozeně musíme těmto poslancům slušné, loyální a státotvorné oposice uvěřiti, že to, co oni zde tvrdili, je pravdou, čili, že je pravdou, že r. 1925 se za dřevo rozkradené ve státních lesích na Podkarpatské Rusi kupovalo voličstvo pro republikánskou stranu, jak to z tohoto místa tvrdil inž. Nečas, a že je pravdou, co tvrdil v rozpočtovém výboru, že v jeho volebním kraji byly rozděleny podpory obcím podle toho, kolik v té obci se zjistilo hlasů pro republikánskou stranu. Pánové, za takových okolností, když vámi nehne tvrzení ani tak slušného oposičního státotvorného poslance, jako je p. inž. Nečas, se nedivím, že na naše důvody vůbec nereagujete. Ale je potřeba přece, abyste jednou upřímně aspoň té státotvorné oposici to vysvětlili, jak jste s těmi fondy hospodařili. Taktikou poslední doby je zřizovati fondy na všecko. Zřídili jste fond silniční, fond pro podporu živelnými pohromami postiženým, samostatný a nám nezodpovědný Státní úřad pozemkový, zkrátka zřizují se instituce, které zákonou cestou vymačkají poslední halíř z kapes pracující třídy hlavně zemědělské, ale nikomu nejsou zodpovědny, aby vyúčtovaly.

Pan posl. Koudelka připomněl zde hospodaření s fondem hnojivovým. Miliarda se měla na to vybrati a ne a ne, ačkoli je to již 6 let stará věc, aby aspoň poslanci se dověděli o tom, co se s tou miliardou stalo. Ne a ne vyúčtovati. Ani kontrolní státní úřad, ani příslušná ministerstva, nikdo. Péče se to a tutlá uvnitř těch ministerských kabinetů. Já chápu dnes kritiku pana posl. Koudelky, že na to upozorňuje, ale nenese pan kol. Koudelka jako dlouholetý vládní poslanec odpovědnost za celé to hospodaření? (Veselost na pravici.) Na fond hnojivový začali platiti občané, poplatníci u nás, tuším, hned 1920 a ještě 6 roků seděli klubovní kolegové pana posl. Koudelky v ministerstvech a ne a ne se dostati k tomu konci s tím hnojivovým fondem. Jenom nám vypočítal pan Brdlík, tehdejší ministr, že potřebujeme k racionelnějšímu hospodaření miliardu, abychom mohli z toho chudšímu zemědělci sehnati hnojivo pro lepší hospodaření, ale více nic. Přirazilo se na každý kousek zahrádky a na každou měřici půdy, kde měl někdo nasázeno trochu ječmene, aby mohl tu slepici uživiti, ale co s tím? Vážení pánové, tak se mně zdá, že to vypadá v těch fondech, jako když postaví někdo dřevený barák, ucpe a nevětrá, dá se do toho houba a konečně se to zhroutí na hlavu toho, kdo to tak mizerně zařídil a který přirozeně musí býti za tu nešikovnost anebo neopatrnost nebo v tomto případě zločin potrestán. Zákon sám o sobě, proti němuž v principu, jak jsem to prohlásil v rozpočtovém výboru, se nestavíme, v podrobnostech je pro zástupce drobných zemědělců nepřijatelný. Je to paškvil dávati 10 milionů živelnými pohromami postiženým na dva roky na r. 1926 a 1927 a na výchovu a zlepšení chovu koní dávati 24 mil. Kč, Jockeyklubu jednou 1.5 mil. Kč, po druhé 2.5 mil. Kč bezúročné půjčky. Co to je? To je dar, nic jiného, poněvadž ty pány nechytnete nikdy za uši, aby vám to mohli zaplatiti. Lenivé emigraci ruské dáváte ročně 60 mil. Kč, ale živelnými pohromami postiženým, kteří byli poškozeni, jak včera pan referent Dubický prohlásil v zemědělském výboru jenom v letošním roku o sumu okrouhle 160 mil. Kč, - loni byla tato suma ještě vyšší - dáváme na dva roky 10 mil. Kč.

A při tom ještě v návrzích v příslušných výborech žádané veřejné hospodaření s těmito mizernými 10 miliony Kč nynější koalice odmítá, nynější vládní panstvo i s těmito 10 mil. Kč netroufá si před zraky veřejnosti hospodařiti. Nezdá se vám to, pánové že jste zaběhli hodně daleko, když se včera proti hospodaření v zemědělských radách musil postaviti sám vládní poslanec pan Šamalík, jeden ze sloupů této koalice? Člen strany, která je sloupem této koalice, nemůže již snésti tu protekci, když to nechci nazvat hruběji, která se ve prospěch určité politické strany v zemědělských radách páše. Zemědělské rady nikdy nebyly, nejsou a v nynějším svém složení, při nynějším volebním řádu nebudou zastoupením pracujících rolníků. Pěkně to zde zase vylíčil p. posl. Koudelka, že ženy z Vinohrad mají volební právo, ale statisíce pracujících rolníků volebního práva nemají. Ale zase, pánové ze sociální demokracie, 7 roků jste byli ve vládě, 7 roků jste nejsilnější složkou všenárodní koalice, nevěděli jste o volebním řádu do zemědělských rad, a o tom, že zemědělská rada moravská na jedné straně Stupalovému syndikátu cukrovaru hodonínskému dala 167.000 subvence za rok, ale chudé obci v Tečovicích "družstu" za 3 roky nedala ani haléře... (Posl. Bolen: Teď zpívají: "Sedm let jsem u vás sloužil...") a nic jste mi nedali, ano! Za všechny nedostatky a špatné zákony i členové nynější státotvorné oposice - pánové, mračte se na to, jak chcete, smějte se nebo nadávejte - nesou spoluodpovědnost. To, co dnes říkáme německým agrárníkům při otázce řešení správní reformy, to, co říkáme německým klerikálům při různých národnostních otázkách, to jsme stále připomínali socialistickým stranám, když byli ve všenárodní koalici, že jejich spolupůsobením se buržoasie, kapitalistická třída v tomto státě upevní. Varovali jsme je před různými reakčními zákony a byť by tu byl povídal soudr. Šmeral, který je zkušenější politik než já nebo soudr. Kreibich, sebezlatější slova, nenašla sluchu nejen u buržoasie agrární a klerikální, nýbrž ani u řad socialistických. A teď, když těch zákonů reakčních na podporu bohatých je vytvořeno více než dost, kdy buržoasie již neuznávala za potřebné klamati nacionalismem massy maloměšťáků a věřila v to, že vlastenečtí maloměšťáci spolknou spoluúčast Němců ve vládě, prostě dala výpověď sociálpatriotickým stranám, které dnes naříkají na zákonná ustanovení a na nedostatky toho, co měly možnost za 7 roků napraviti.