§ 2, odst. 3 nechť zní:
"Fond spravuje komise složená z odborníků,
jmenovaných politickými stranami podle výsledku
posledních voleb. Až nabude účinnosti
zákon o organisaci politické správy, budiž
tato komise volena volenými členy zemských
zastupitelstev podle zásady poměrného zastoupení."
Uhlídáte, že v tisku 1159 byla tato resoluce
navržena. Avšak právě před tím
referent dr Fritz prohlásil, že tato resoluce
má býti většinou zamítnuta. Ve
spěchu, aby tento zákon byl přijat, se asi
přehlédlo, že náš návrh
jest vlastně v ohromném rozporu s tímto zákonem,
že tedy náš návrh má znemožniti,
aby nějaká úzká, stranicky složená
korporace, jako jsou zemědělské rady, mohla
sama rozhodovati o tomto poměrně dosti velikém
fondu. A tak náš dobře míněný
návrh, který měl učiniti opatření,
abychom mohli míti k tomuto rozdělování
více důvěry, abychom se mohli domnívati,
že bude postupováno paritně a spravedlivě,
zmizí.
Otázku podpory při živelních pohromách
lze rozumně rozřešiti jedině na základě
řádného pojištění. Kdo,
jako jest tomu při 12%ní přirážce
k pozemkové dani, musí platiti každoročně
určité částky, chce míti také
samozřejmě právo žádati určité
plnění. Zde v zákoně to vyjádřeno
není. Tolik vychvalovaná agrární solidarita
a obecní pospolitost samy o sobě neposkytují
záruky spravedlivého rozdělování
subvencí. Každá stavovská skupina musí
počítati s jistými ztrátami a hleděti
se před nimi chrániti. Celá věc dala
by se prováděti aspoň obdobně jako
dělnické pojištění, to jest stát
mohl by pojištěným platiti příspěvky.
V několika resolucích žádá se
od vlády, aby co nejdříve zřídila
všeobecné pojištění proti škodám
z krupobití a ztrátám na dobytku. Ovšem
připojuje se k tomu, že to má býti vybudováno
na zásadě dobrovolnosti. To jest ovšem jen
polovičatost a nic úplného. To nám
nemůže postačiti. Jest také zvláštní,
že vládní strany musí teprve samy sebe
vyzývati, aby takovou věc od vlády žádaly.
Již dávno přece máme soukromé
pojištění proti krupobití a škodám
způsobeným ztrátami na dobytku, ale nejlepší
obchod dělají při tom zpravidla společnosti
samy, nikoliv pojištěnci. Již před lety
byl učiněn náběh ke zřízení
státní pojišťovny. Tenkráte byli
již vyhlédnuti potřební vedoucí
úředníci, ale vše se rozbilo o odpor
agrárních zájmů. Čeští
agrárníci nechtěli se vzdáti svých
vlastních ústavů a Němci dělali
námitky národního rázu. Tenkráte
prohlašovali - bylo to před 4 nebo 5 lety - že
věc by se dala podrobněji řešiti jen
na základě rozdělení na národní
odbory a na základě samosprávy. Na to všenárodní
koalice nepřistoupila. Jsme jen zvědavi, zda německé
vládní strany setrvají na svých požadavcích,
aby státní pojištění bylo rozděleno
národně a zachována samospráva. Po
neslýchané zradě na těchto základních
principech při poradě o správní reformě,
jíž jsme se dožili, pochybujeme velice, že
německé vládní strany se odváží
zahájiti o to boj se svými českými
přáteli a že dosáhnou svých požadavků.
Výslovně bych upozornil, že trváme na
tomto požadavku, aby pojištění bylo rozděleno
národně a zachována samospráva. Kde
mají německé vládní strany
za nynějších okolností záruku
toho, že jejich vliv v zemědělských
radách na základě dosud ještě
existujícího rozdělení na národní
odbory zůstane zachován? Třeba připomenouti
jen zmíněný již návrh zákona
o reformě zemědělských komor, kde
se výslovně ustanovuje, že se rozdělení
zemědělských rad na odbory ruší.
Býti závislým na dobré vůli
politických přátel, jak jest tomu dnes u
německých agrárníků, není
ani příjemné ani žádoucí.
Máme dojem, že německým agrárníkům
ostatně na tom ani nezáleží, aby byla
vytýčena pevná pravidla a aby dosaženo
bylo něco positivního pro veškeré zemědělství,
nýbrž jen aby dostali od českých vládních
stran cukrátko, něco pro útěchu za
vykonané věrné služby. Není to
jistě slepá náhoda, že ihned po vyřízení
správní reformy která venku v německých
územích vyvolala tak veliké rozhořčení
a která otřásla věží svazu
zemědělců, poskytuje se tento návrh
jako jakási náplast na rány, které
utrpěli němečtí agrárníci.
Ačkoliv se velmi zasazujeme o pokud možno největší
a nejrozsáhlejší náhradu při
živelních pohromách, tento návrh vskutku
nevyhovuje ani nejzákladnějším požadavkům
nezávadného právního stavu. Jest žalostným
výrobkem obyčejného politického čachru.
Jestliže přes to pro něj hlasujeme, činíme
to také proto, že očekáváme,
že ve vhodnou chvíli, která nemusí býti
ani tak daleká, dojde k důkladné změně
mocenských poměrů v tomto státě
a tím také k možnosti skutečné
reformy této důležité otázky.
(Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Mikuláš. Dávám mu slovo.
Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno!
Především považuji za svou povinnost,
abych co nejrozhodněji odmítl způsob referování
zpravodaje zemědělského výboru kol.
Dubického ve věci podaných iniciativních
návrhů. Podávati iniciativní návrhy,
jež si dovolil pan zpravodaj zlehčovati, jest nejen
právem, nýbrž i povinností poslanců.
Slavná sněmovno! Po ohromných živelních
pohromách, které způsobily v celé
řadě okresů nesmírné škody
v zemědělství, nebude jistě v této
slavné sněmovně nikoho, kdo by nesouhlasil
s tím, aby poškozeným krajům dostalo
se přiměřené podpory z prostředků
státních. Letošní živelní
pohromy byly namnoze takového rázu, že se vymykají
každé lidské představě. Měl
jsem příležitost shlédnouti spolu s
posl. Špatným dílo zkázy hned
po katastrofě v některých místech
a mohu říci, že nebylo nadsázkou, psal-li
denní tisk o soudných dnech v těchto krajích.
Byly to především katastrofální
bouře a průtrže mračen, provázené
strašlivým krupobitím ve dnech svatodušních,
na které bude obyvatelstvo postižených krajů
dlouho s hrůzou vzpomínati. Úředně
zjištěné škody v jednotlivých okresech
jdou do milionů. Jen v obvodu pol. okresu příbramského
činí podle úředního šetření
škody tyto 25,000.000 Kč. V katastru malé vesničky
Krámy tohoto okresu přesahují škody
tyto částku 650.000 Kč. Podobně je
tomu i v celé řadě míst jiných.
V nesčetných obcích okresů: Příbram,
Dobříš, Jílové, Říčany,
Č. Budějovice, Přeštice, Rokycany, Týn
n. Vlt., Trhové Sviny, Hluboká, Lišov, Krumlov,
Plzeň, Horšův Týn, Blovice, Domažlice,
Tábor, Pelhřimov, Sedlčany, Polná,
Humpolec, Jihlava, Hradec Král., Jaroměř,
Opočno, N. Město n. M., Police n. Met., N. Bydžov,
Vysoké Mýto, Litomyšl atd. řádilo
krupobití takovou silou, že místy zničilo
úplně úrodu polní i úrodu ovoce
a také značné škody způsobeny
byly i na majetku domovním.
Zemědělský lid těchto krajů
a zvláště malozemědělci ocitají
se ve velmi smutném hospodářském postavení.
Jejich celoroční práce a námaha i
investice do půdy jsou ničím. Po loňské
neúrodě a živelních pohromách
dostavila se opět letos katastrofa, která svými
důsledky ohrožuje jejich holou existenci. Jest proto
samozřejmé, že vzhledem k povaze způsobených
škod nelze otázku podpor postiženým řešiti
jako až dosud obvyklými běžnými
prostředky, nýbrž že jest nutno, aby tam,
kde jde o záchranu ožebračených zemědělců,
pomohl mimořádně stát.
Že mnozí z postižených jsou úplně
bez prostředků, o tom jsem se přesvědčil
při prohlídce poškozených obcí:
Nový Knín, Krámy, Štěchovice,
Petrov, Hraštice a jinde. V těchto místech
u mnohých poškozených nebude ani chleba, ani
potřebného osiva pro příští
rok a nebude také ani dostatek potřebné píce
pro dobytek. Proto jsme v našich iniciativních návrzích
dožadovali se toho, aby při udělování
podpory byl činěn rozdíl mezi škodami
menšími a škodami velkými a škodami,
které znamenají zničení existence.
Není sice pochyby o tom, že při katastrofě
takového rázu utrpí stejně pozemky
velkého rolníka jako chalupníka, mám
vsak za to, že jest v zájmu spravedlnosti třeba,
aby větší ohled byl vzat na drobné zemědělce,
poněvadž tito nemají takové hospodářské
a finanční možnosti brániti se důsledkům
živelních pohrom jako velcí rolníci.
Ve větší usedlosti, i když je nejhůře,
není-li úspor, lze si vypomoci odprodejem několika
kusů dobytka. Nepoměrně těžší
postavení mají drobní zemědělci.
Příjem jejich pozůstává hlavně
z dobytka, nehledě k tomu, že krávy slouží
jim za potah. Zbaviti se dobytka znamenalo by u nich zbaviti se
nejen určitého příjmu za mléko
nebo máslo a sýr, nýbrž i potahu a tím
zbaviti se možnosti hospodařiti vůbec.
A přece, jak jsem již uvedl, jsou letos taková
místa, kde důsledky živelních pohrom
přinutí zemědělce k tomu, aby omezili
stav svého dobytka na nejnutnější možnou
hranici.
Že takovýto zásah v zemědělském
podnikání bude na řadu let znamenati ochuzení
hospodářství a v důsledcích
toho snížení jak polní, tak i živočišné
produkce, jest samozřejmé. Nemají-li tedy
takto poškození se svými rodinami vrženi
býti na dlouhou dobu do bídy a strádání,
musí jim býti podána pomocná ruka.
Proto jest zcela přirozené, že zraky obyvatelstva
těchto postižených krajů obráceny
jsou především k parlamentu a vládě
republiky v naději, že bude zde dostatek porozumění
a smyslu pro jejich velmi těžké hospodářské
postavení. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
Klub čsl. strany národně socialistické
ihned po zjištění škod v jednotlivých
krajích republiky podal naléhavou interpelaci vládě
a provedl též příslušné
intervence ve prospěch postižených. Jednotlivými
poslanci našeho klubu podáno pak za tímže
účelem několik iniciativních návrhů
týkajících se určitých postižených
míst. Celkem podáno v této poslanecké
sněmovně od různých politických
stran přes 90 iniciativních návrhů.
Výsledkem těchto iniciativních návrhů
jest vládní návrh zákona tisk 1133,
o němž včera jednal zemědělský
výbor a který dnes právě projednáváme.
Již v zemědělském výboru řekli
jsme své stanovisko k tomuto vládnímu návrhu.
Dnes chtěl bych při této příležitosti
připomenouti jen toto: Pro poškozené živelními
pohromami loňského a letošního roku
bude míti určitý význam toliko ustanovení,
obsažené v §u 1 projednávaného
zákona, poněvadž § 2 jedná již
o opatřeních pro rok 1928 a následující
- vyplývající z přijatého zákona
o přímých daních ze dne 15. června
1927, čís. 76 Sb. z. a n. Podle §u 1 tohoto
zákona přispěje stát těm, kdož
těmito pohromami byli postiženi a jsou na hospodářské
existenci ohroženi, že převezme závazek
platiti část úroků ze zápůjček,
jež jim budou poskytnuty peněžními ústavy,
k tomu ministerstvem zemědělství zmocněnými.
Úhrn zápůjček těchto nesmí
přesahovati úhrnnou částku 10 milionů
Kč a příspěvek státní
na úrok tento bude činiti 3% z poskytnutých
zápůjček, a to na dobu nejdéle 10
let. Nepodceňujeme nikterak tuto pomoc státu postiženým,
ale domníváme se, že tímto opatřením
nezahojíme ani z části ony těžké
hospodářské rány, jež byly postiženým
zemědělcům a jmenovitě drobným
zemědělcům způsobeny.
Přichází-li vláda s půjčkou
poškozeným, domníváme se, že by
bylo spravedlivé, aby to byla půjčka bezúročná,
jak jsme se toho dožadovali v naléhavé interpelaci
a také svým návrhem ve výboru zemědělském
a rozpočtovém.
Návrh náš zní: § 1, odst. 2 vládního
návrhu tisk 1133 buď upraven takto:
"Úhrn zápůjček těchto
nesmí přesahovati částku 30 milionů
Kč při plném zúrokování
státem z poskytnutých zápůjček,
a to na dobu nejdéle 10 let."
Musím s politováním konstatovati, že,
ačkoliv návrh ten byl i vládními stranami
v zemědělském výboru posuzován
jako návrh dobrý, byl přece zamítnut.
Nemůžeme proto jinak, nežli znovu předložiti
plénu posl. sněmovny náš návrh
se žádostí za přijetí.
Vedle toho myslím, že by bylo nejvýše
spravedlivo, aby ministerstvu vnitra dostalo se určitého
mimořádného přídělu
vedle prostředků pro tento účel v
rozpočtu na r. 1927 zařazených, aby mohlo
okamžitě pomáhati tam, kde je pomoci okamžité
třeba.
Pokud se týče ustanovení §u 2, dlužno
uznati, že pro příští léta
budujeme již podpůrnou akci na solidnějších
základech tím, že podle zákona o přímých
daních zřizujeme zvláštní fondy
pro podporu postižených živelními pohromami.
Podotýkám však, že tento určitý
pokrok zastíněn jest faktem, že fondy tyto
zřizovány budou při zemědělských
radách, k nimž za dnešního složení
- jak bylo také včera, a to je velmi pozoruhodno,
v zemědělském výboru i kolegy z koaličních
stran znovu zdůrazněno - není v zemědělské
veřejnosti důvěry. Je-li tedy již zřízení
těchto fondů při zemědělských
radách stanoveno zákonem o přímých
daních, jest třeba, aby v prováděcích
nařízeních, jimž zákonem o přímých
daních a projednávanou osnovou ponecháno
jest stanoviti bližší podrobnosti o hospodaření
s fondy, pamatováno bylo na to, aby ve správách
těchto fondů měli všichni zemědělci
náležité zastoupení. Jak právě
konané volby delegátů zemědělských
rad dokazují, nejsou v zemědělských
radách všichni zemědělci zastoupeni.
Zemědělské rady jsou tudíž příliš
jednostranné. Zemědělci, kteří
politicky nejsou v republikánské straně,
nemají vůbec zastoupení. Nechceme a nežádáme,
aby politické strany vysílaly do správy fondů
své zástupce. Toto právo však musí
býti přiznáno odborovým zájmovým
organisacím drobných zemědělců.
(Výborně!) Na to musí býti
v prováděcích nařízeních
zvláště pamatováno. Proto se dožadujeme
toho, aby vláda předložila nařízení
před jeho vydáním zemědělskému
výboru. Rovněž nemůžeme dosti dobře
akceptovati ustanovení §u 2 vládního
návrhu, podle něhož má býti všeobecně
vybírána zároveň s pozemkovou daní
zvláštní přirážka ve výši
12%ní státní daně. Mám za to,
že tímto opatřením byli by zejména
velmi citelně postiženi drobní zemědělci,
kteří podle §u 105, odst. 2 zákona čís.
76 o přímých daních osvobozeni jsou
od placení zvláštního příspěvku.
Proto navrhujeme plénu poslanecké sněmovny,
aby § 2 projednávané osnovy doplněn
byl:
"Od držitelů půdy, kteří
podle §u 105, odst. 2 zákona ze dne 15. června
1927, č. 76 Sb. z. a n., osvobozeni jsou od zvláštního
příspěvku, se uvedená zvláštní
přirážka (12%) nevybírá."
Jsem nucen také dnes znovu vysloviti přání,
aby ve smyslu námi navržené a zemědělským
výborem přijaté resoluce vláda přikročila
okamžitě k provádění hlavy II
zákona ze dne 15. října 1925, č. 227
Sb. z. a n., o opatřeních k zamezení škod,
způsobovaných povodněmi.
Při této příležitosti považuji
dále za nutno zmíniti se také o velmi choulostivé
a důležité věci. Jest to otázka
vyšetřování škod a udělování
podpor postiženým. Téměř každoročně
setkáváme se s řadou stížností
okresů, obcí i jednotlivců proti nesprávnému
odhadu škod a udělení podpor. Vzhledem k tomu
podali jsme v zemědělském výboru návrh
tohoto znění:
"Vláda se vyzývá, aby nařídila,
by do zemských a okresních komisí pro podporu
živelními pohromami postiženým byli jmenováni
také zástupci malozemědělských
organisací."
Jest opravdu přímo nepochopitelné, že
v zemědělském výboru vládní
strany bránily se tomu, aby ve zmíněných
komisích pro šetření škod a udělování
podpor byli také drobní zemědělci
zastoupeni. Za to s uznáním dlužno se vysloviti
o rozhodnutí výboru rozpočtového,
který resoluci tuto přijal.
Jak nespravedlivý a nelogický byl postup vládní
většiny v zemědělském výboru
v tomto případě, vysvítá nejlépe
z tohoto: Na jedné straně ukládá se
všem zemědělcům povinnost přispívati
do fondů 12%ní státní přirážkou
ke státní pozemkové dani, ale právo
rozhodovati s těmito fondy budou míti jen ti, jimiž
jsou ovládány jak zemské a okresní
pomocné komise, tak i zemědělské rady.
Z důvodů těch nemůžeme se proto
dosti dobře nadchnouti pro předloženou osnovu.
Jsme si také vědomi toho, že tímto opatřením
nebude u nás otázka živelních pohrom
definitivně vyřešena. Nemůžeme
proto než znovu dožadovati se toho, aby zřízena
u nás byla státní pojišťovna pro
případ živelních pohrom a pádu
dobytka, pro níž se vyslovuje i zemědělský
výbor ve své resoluci. Podotýkám ovšem,
že máme na mysli státní konkurenční
pojišťovnu, nikoliv státní monopolní
pojišťovnu, o niž svého času usilovali
agrárníci a ministerstvo zemědělství.
Dnes ovšem, soudě podle psaní časopisu
republikánské strany, se zdá, že některým
činitelům v této straně není
zřízení státní konkurenční
pojišťovny pro případ živelních
pohrom a pádu dobytka po chuti, ač jedná
se o věc nesmírné důležitosti
pro celé zemědělství. Přes
to však se domnívám, že nějaké
polovičaté řešení této
otázky za účasti státu a soukromých
pojišťoven, jak to bylo doporučováno v
ústředním orgánu republikánské
strany "Venkovu" dne 26. června, muselo by naraziti
na odpor všech výkonných zemědělců.
Na konec chtěl bych ještě vysloviti přání,
aby při provádění pomocné akce
postupováno bylo se vší přísností
a také spravedlností. Je toho potřeba proto,
poněvadž stále ještě se setkáváme
se zahanbujícími zjevy, že i při takovýchto
příležitostech vyskytnou se nesvědomití
lidé, kteří z neštěstí
a bídy svých bližních snaží
se kořistiti.
Není přece dosti dobře možno, aby z
peněz státu a tudíž z peněz veškerého
poplatnictva dostalo se nezaslouženě podpory komukoliv.
Strana českosl. národních socialistů
má nejživější smysl pro pomoc těm,
kdož veřejné pomoci nezbytně potřebují.
Žádáme však kategoricky v zájmu
spravedlnosti i v zájmu veřejné morálky
vůbec, aby s prostředky k tomuto účelu
věnovanými nakládáno bylo způsobem
krajně spravedlivým. A znovu a znovu zdůrazňujeme:
Dejte postiženým vedle půjček toliko
peněžité obnosy. Nechceme nic slyšeti
o podporách in natura, s nimiž máme velmi smutné
zkušenosti. Na bídě a neštěstí
postižených nesmí nikdo vydělávati.
Tam ovšem, kde jeví se okamžitá potřeba
osiva různých směsek za účelem
získání zelené píce, nechť
se toto osivo dodá prostřednictvím okresních
správ politických. V důvěře,
že bude se strany vlády a příslušných
úřadů přihlíženo při
provádění pomocné akce zejména
k těžkému postavení drobného
zemědělského lidu, budeme i přes vytknuté
vady pro navrhovanou osnovu zákona hlasovati. (Potlesk
poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Koudelka.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Důležitost
předmětu, který projednáváme,
divně kontrastuje se způsobem jeho projednávání.
Zemědělský výbor sešel se včera
k 9. hod. večer a ve schůzi, trvající
do 12 hod., zákon takového dosahu projednal. Přijal
vládní osnovu beze změny. Vysvětlení
toho lze hledati zajisté především v
tom, že vzhledem k pozdní době členové
výboru neprojevili onoho náležitého
zájmu. Rozpočtový výbor dostal návrh
k projednávání dnes o 101/2
(Hlas: O 111/2!), tím hůře
tedy, když o 111/2 hodině!
Když se již konala schůze sněmovny, ještě
jsme zde neměli zprávu výboru zemědělského
a rozpočtového.
Slyšíme z lavic vládní většiny neustálé poukazování na naléhavost řešení tohoto velikého problému, ale musíme poukázati, že lavice vládní většiny jsou prázdné, že z vlády není zde jediného člena, a tak v pozorovateli, který jako nezúčastněný sleduje projednávání této věci, musí vzniknouti dojem neupřímnosti, který je tu mezi slovy a skutky jmenovitě těch stran, které mají vzíti politickou odpovědnost za tento návrh.
Otázka řešení pomoci zemědělcům,
postiženým živelními pohromami, je v začarovaném
kruhu. Vrací se s periodickou pravidelností každého
roku. Listujte v protokolech Národního shromáždění
československého a každoročně
naleznete v letním období tuto otázku na
pořadu jednání obou sněmoven. Nejen
však v Národním shromáždění
československém, tentýž obraz skýtala
říšská rada rakouská a zemské
sněmy, jmenovitě český a moravský.
R. 1923 povolila tato sněmovna 50 mil. Kč na fond
pro zveřejnění živelního pojišťování.
Od r. 1923 uplynula řada let, z fondu bylo něco
odčerpáno na individuelní podpory postiženým
zemědělcům, ale organisace pojištění
elementárního nebyla provedena dodnes.
R. 1924 povolila sněmovna použití částky
10 mil. z tohoto 50milionového fondu, povoleného
r. 1923 pro zveřejnění živelního
pojišťování. R. 1925 povolila sněmovna
74 mil. Kč na podporu postiženým živelními
pohromami, z toho 36 mil. na podporu přímo, 24 mil.
na restauraci poškozených cest, 14 mil. na vodní
úpravy a mimo to byl ještě tehdy schválen
zákon, povolující 50 mil. roční
anuity na úpravu vodních toků. Také
tento zákon zůstal dodnes na papíře.
Téměř všechny iniciativní návrhy,
zaměstnávající se otázkou podpory
zemědělcům, postiženým letos
živelními pohromami, žádají, aby
tento návrh byl konečně proveden.
A jest jen příznakem našich zvláštních
parlamentárních poměrů, že se
provedení tohoto zákona domáhají také
strany, jimž náleží většina
v tomto sboru, a prosím, i vláda, která tu
sedí. (Hlas: Která tu nesedí! - Veselost.)
Bohužel, to jí neinteresuje.
Velectění pánové! Až dosud řeší
se otázka podpory zemědělcům, kteří
utrpěli živelními pohromami, podle t. zv. nouzového
regulativu. Zemské politické správy prostřednictvím
okresních politických správ v historických
zemích rozdělují jisté části,
které jsou tu k disposici pro tento účel.
Je to systém neobyčejně nedostatečný,
zaviňující více mrzutostí a
škod nežli prospěchu. Nejhorší na
věci pak je, že tu není ani vůle zabrániti
a předejiti oprávněným stížnostem.
Račte si představiti, bylo-li by možno ve kterémkoli
spořádaném parlamentárním státě
to, co u nás, když na př. kol. inž. Nečas
zde s tribuny posl. sněmovny, ve výboru zemědělském
i ve výboru rozpočtovém uvede množství
konkrétních případů o zneužívání
podpor k účelům stranicko-politickým,
ale nikdo z odpovědných pánů v tomto
státě nepokládá za svou úřední
povinnost, za svou povinnost morální, aby ke stížnostem
těm zaujal stanovisko, dal je vyšetřiti, vinníky
potrestal, případně podal tomuto sboru vysvětlení.
V březnu t. r. naši kolegové plzeňští
posl. Pik, Remeš a V. Beneš podali
obsáhlou interpelaci na vládu, týkající
se případů naprosto nemožného
stranického rozdělování podpor těm,
kdož byli živelními pohromami postiženi
na Sušicku. Tak na př. František Kůs,
domkář v Čepicích čp. 10, má
3 ha půdy včetně pachtu a ze své práce
živí 11člennou rodinu. Jako dělník
byl z podpory vyloučen. Čácha, domkář
v Podmoklech, vlastník 3 ha půdy, dostal nejprve
peněžitou podporu ze státní akce a mimo
to bylo navrženo 375 kg bramborů. Je předním
dělníkem v lomu, ovšem důvěrníkem
republikánské "Domoviny". Jan, Kouba,
železniční zřízenec ve V. Chmelné,
byl z podpory vyloučen. Živí šest dětí,
sedmý syn na vojně. Ant. Zacharda, pens. želez.
zřízenec v Čepicích, jehož dcera
bere také podporu, jako člen "Domoviny"
dostal státní podporu. Josef Zíbar, domkář
a zedník v Lešišovech, přídělu
nedostal. Marek Václav, domkář a zedník
u dráhy v Čepicích, jako "Domovinář"
podporu dostal. Jan -Forejt, hostinský a domkář
v M. Chmelné, podpory nedostal, poněvadž prý
je hostinským. Frant. Kouba, hostinský a domkář
ve V. Chmelné, jako organisovaný člen republikánské
strany podporu dostal. Karel Jelínek, domkář
a nůšař v Lešišovech, od vánoc
kupuje brambory od majitele zbytkového statku Skaly po
100 Kč 1 q, protože udělá do roka několik
nůší, podpory nedostal. Skala, majitel zbytkového
statku v Lešišově, který odprodal ze své
úrody brambory do lihovaru v Kolinci, dostal podporu 12
q a 5 q ječmene. Darebný Jan, domkář
se 3 ha půdy a hostinský v Dobršíně,
nedostal nic, přes to že byl postižen. Ale Mirvald
Matěj, jeho soused, hostinský a rolník, kupec,
nájemce honitby, dostal jako podporu 18 q brambor, poněvadž
je členem republikánské strany.
Velectění pánové! Interpelace srovnává
zemědělce postižené přibližně
stejných majetkových poměrů, a tu
vidíte, jakým dvojím loktem se tu měří.
Je ovšem velmi zajímavo s hlediska politického,
že na tuto interpelaci dodnes nebyla dána odpověď.
(Slyšte!) Pánové, jichž se to týče
a kteří za to nesou politickou odpovědnost,
neuznali ani za vhodno vyslechnouti nebo eventuelně zaříditi,
aby k podobným přehmatům vícekráte
nedocházelo.
Chápete snad již, že tento systém, hraničící
na politickou korupci, není žádným řešením
palčivé a naléhavé otázky,
jakou jest otázka zabezpečení pracujícího
zemědělce proti přirozenému risiku
jeho podnikání. A to risiko není malé,
je veliké, a právě proto, že je veliké,
mělo by býti také s náležitým
oceněním a vážností řešeno.
Dopadne to vždycky tak, že stát dá opravdu
řadu milionů, které však neznamenají
vůbec v řešení toho celého problému
nic, které jsou jenom pramenem nevraživosti a rozvratu
na vesnici a které se stávají za této
administrativy jenom nástrojem stranicko-politického
korumpování. (Výkřiky posl. Hlinky.)
Nyní předkládá vláda jiný
návrh na řešení této otázky.
Řekl jsem ve výboru zemědělském,
že tento návrh jest jistým pokrokem. Snaží
se o trvalejší, hlubší řešení
otázky, ale bohužel, je to pokus nepodařený.
Podle § 1 pro léta 1926 a 1927 má se povoliti
10 mil. Kč na zápůjčky postiženým
zemědělcům. To je částka směšně
nepatrná. R. 1926 odhadla vláda škody způsobené
živelnými pohromami částkou 200 mil.
Kč. Na to dáme 10 mil. Kč. Pánové,
odpusťte, takto se věc neřeší.
Podle §u 2 tohoto návrhu usiluje se, jak jsem řekl,
přece o hlubší a trvalejší řešení
otázky. Ale jak? V zákoně o reformě
daní přímých máme v §u
10 ustanovení, že při zemědělských
radách zřizují se zvláštní
fondy, do nichž přispívá stát
30% a do nichž plyne zvláštní příspěvek
ve výši 1.5% základu pro vyměření
pozemkové daně, kterýžto zvláštní
příspěvek platí zámožnější
zemědělci, to jest ti, kteří v jedné
berní obci nemají více pozemků než
se 120 Kč čistého katastrálního
výnosu a 10% obecní přirážky
k dani pozemkové. Nyní podle tohoto zákona
do tohoto fondu má plynouti dále státní
příspěvek v částce 8 mil. Kč
a pak výnos 12% přirážky k pozemkové
dani. Bude to, jak bylo řečeno v zemědělském
výboru, činiti asi 33 mil. Kč. 17 mil. Kč
snad podle zákona o berní reformě, 8 mil.
Kč státního příspěvku
a asi 8 mil. Kč bude činiti 12% přirážky
k dani pozemkové. Hospodařiti s těmito fondy
mají míti právo v Čechách,
na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku zemědělské
rady a na Podkarpatské Rusi zemědělský
referát civilní správy. O tom, jak se budou
povolovati podpory z tohoto fondu a kdo má nárok,
návrh nepraví nic, v tom ohledu je velmi skoupý.
Čteme tu toliko v odst. 3 § 2: "Podrobná
ustanovení o hospodaření jměním
fondů a o poskytování podpor vydána
budou vládním nařízením."
Všichni zemědělci, ale co více, všichni
plátci pozemkové daně budou museti přispívati
do těchto fondů. Pamatujte se, velectění
pánové a dámy, na tak zv. hnojivový
fond? Tehdy, prosím, každý, i majitel zahrádky
někde na Vinohradech, musil do tohoto fondu přispívati,
poněvadž mu je předpisována pozemková
daň. Hnojiva ovšem nedostal. Ale, velectění
pánové a dámy, tady je ještě
něco jiného. Račte uvážiti toto:
V zákoně o berní reformě v §§
108 a 109 jest řečeno, že přispívati
do tohoto fondu podle §u 108 berního zákona
mají všichni zemědělci, ne však
držitelé lesů. Půda lesní je
osvobozena z pochopitelných příčin
od povinnosti přispívati do tohoto fondu. Tady však
nikoli. I z lesní půdy bude se platiti těch
12% přirážky k dani pozemkové do tohoto
fondu.
Velectění pánové, copak se dá
srovnávati risiko zemědělské práce
s risikem hospodaření v lesích? Buďto
tedy budete z těchto fondu sanovati také škody,
které živelními pohromami utrpěly lesy,
jako je mniška, požár a jiné a jiné
případy, ale pak vám na to tyto fondy nestačí,
nebo majitelům lesů nebudete dávati nic a
pak se vás budou tázati, jak to, že mají
všeobecnou povinnost přispívati, ale nemají
práva z tohoto fondu obdržeti také podporu
v případě nehody?
To je hezké, uložiti všeobecnou povinnost všem
plátcům zemědělské daně,
že musí 12% přirážkou k této
dani přispívati do těchto fondů, aby
se z nich dávaly podpory a příspěvky
zemědělcům postiženým živelními
pohromami. Táži se však: povinnost platiti budou
míti všichni, ale budou míti také všichni
právo rozhodovati o těchto penězích?
To již nikoli! O tom budou rozhodovati zemědělské
rady. Zemědělské rady nejsou korporace všeho
zemědělství. Zemědělské
rady jsou v dnešních našich poměrech anachronismem.
(Výkřiky posl. Hlinky.) Spíše
jako katolická církev, vážený
pane kol. Hlinko. (Výkřiky.) Dovolte,
velectění pánové, abych na tuto věc
poněkud podrobněji poukázal. (Výkřiky
posl. Hlinky.) Menší zemědělci nikdy
nebyli spokojeni s organisací zemědělských
rad a domáhali se úsilovně organisace dokonalejší.
Šlo o to, aby organisace zemědělské
sdružovaly zemědělce všechny, aby měly
spolehlivý základ finanční a byly
účinnými zákonnými zastupitelstvy
celého zemědělství. (Výkřiky
posl. Hlinky a Mikulíčka.)