Odstavec 2 pamatuje na případy, kdy šestileté
zaměstnání v živnosti hostinské,
pivovarské nebo v hospodářství viničném
nebylo plně dokonáno před účinností
tohoto zákona. Aby tato doba nepřišla na zmar
a dotyčné osoby nemusely předložiti
průkaz způsobilosti, jak se dnem účinnosti
tohoto zákona zavádí, doplňuje se
nedostávající se doba zaměstnání
do účinnosti zákona na šest roků
zaměstnáním také po účinnosti
zákona.
Ustanovením § 4 pamatuje se na pensionáty a
lázeňské domy, kterým může
se prominouti průkaz pro podávání
pokrmů hostům v nich bydlícím, vázané
na koncesi, dále na ústavy, jako jsou kuchařské
školy a pod., provozuje-li se živnost hostinská
jako živnost vedlejší.
§em 5 pamatuje osnova zákona na případy,
ve kterých by šlo o zřízení nebo
převzetí význačných hotelových
podniků v zájmu povznesení ruchu turistického
a cizineckého takovými odborníky, kteří
sice nemají formálního průkazu způsobilosti
vyučením a delším zaměstnáním,
zato však svým rozhledem neb zkušenostmi a znalostmi,
zejména získanými pobytem v cizině,
podávají záruku odborného vedení
takovýchto význačných podniků.
V těch případech může ministerstvo
průmyslu, obchodu a živností výjimečně
udíleti dispens od průkazu způsobilosti předlohou
zaváděného a účelnost tohoto
výjimečného opatření jest plně
odůvodněna okolností, že takových
význačných podniků se našemu
státu nedostává a nebylo by tudíž
účelno schopným jednotlivcům klásti
meze jejich podnikavosti.
§ 6 jedná o přeložení živnosti
hostinské a výčepnické ze Slovenska
a Podkarpatské Rusi na ostatní území
republiky; tato otázka jest upravena již platným
zákonem č. 155/1925 Sb. z. a n., kterého
se předloha pro úplnost dovolává.
Tento zákon dle §u 8 nevztahuje se na území
Slovenska a Podkarp. Rusi, ježto tam není dosud vybudována
odborná organisace společenstevní, ani není
vytvořeno odborné školství pro živnost
hostinskou a výčepní. Jakmile však tyto
předpoklady budou splněny, bude jistě snahou
vlády zavésti průkaz způsobilosti
pro živnost hostinskou a výčepnickou i na tomto
území.
Z těchto citovaných jednotlivých paragrafů,
slavná sněmovno, vyplývá, jaké
ústupky učiněny byly zájemným
kruhům a požadavkům činěným
právě při projednávání
průkazu způsobilosti živnosti hostinské.
Pokud se týká jiných států,
poukazuji k tomu, že před rokem v Maďarsku byl
zaveden průkaz způsobilosti bez jakéhokoliv
omezení počtu obyvatelstva a bez poskytnutí
výhod ostatním zájemným kruhům
živnostenským a tento průkaz způsobilosti
byl zaveden v takovém rozsahu, jako u nás jednotlivé
živnosti, zejména živnosti řemeslné,
mají. U nás rovněž byl nedávno
zaveden průkaz způsobilosti pro živnost fotografickou
a cementářskou a jistě kdo sleduje právě
projednávání těchto dvou osnov pro
tyto dvě živnosti, - a kolegové, kteří
byli zúčastněni v živnostenském
výboru, to přiznají - vidí, že
nebylo žádných výhod právě
v tomto průkazu způsobilosti poskytnuto, že
se nedají tyto dva průkazy porovnati s průkazem
způsobilosti hostinské, který tolik výhod
poskytuje zájemným kruhům živnostenským,
které dosud podle zvyklostí ucházely se o
koncesovanou živnost hostinskou. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Slavná sněmovno! Zmínil jsem se s počátku,
že zavedení průkazu způsobilosti nebude
míti náhlého nějakého přechodu,
že nebude žádné poruchy právě
v této živnosti, ani u těch, kteří
v této živnosti jaksi jsou súčastněni,
ať jako majitelé hostinské koncese nebo pachtýři
nebo náměstkové. Všichni, kteří
dosud z ostatních kruhů živnostenských,
o kterých jsem se zmínil, získali živnost
hostinskou, podrží dále tuto koncesovanou živnost
hostinskou a budou míti jistě příležitost
v případech, kdyby jim šlo o to, získati
buď celou hostinskou koncesi nebo po případě
jen jednotlivou část koncese pro živnost hostinskou
a výčepní, právě na základě
tohoto zákona a výhodnými předpisy
živnostenského řádu získati živnost
hostinskou na podkladě průkazu způsobilosti,
ovšem zase jen se zřetelem na potřebu obyvatelstva.
Podle výnosu ministerstva obchodu z 1. února 1922
má býti hostinská koncese na 500 obyvatel,
výčep lihovin na 1000 obyvatel, živnost kavárenská
na 5000 obyvatel, a jestliže přihlížíme
k celkovému počtu a spočítáme,
kolik zejména v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku máme dnes hostinských koncesí
a srovnáváme-li to s tímto výnosem
ministerstva obchodu, vidíme, že máme o 100%
více těchto koncesí hostinských a
výčepnických. Okrouhle máme hostinských
koncesí v těchto vyjmenovaných zemích
56.000 a jestliže srovnáváme tento celkový
počet hostinských koncesí vzhledem k tomuto
počtu stanovenému při udělování
nových hostinských koncesí, jichž by
mělo býti 27.000, tedy vidíme, že je
to přes 100% více proti znění tohoto
výnosu a že je třeba, pokud se týče
živností hostinských, zejména v obcích
a v příslušných odborných společenstvech
vždy hleděti na potřebu a zejména k
tomu, aby schvalovací orgánové, úřady
I. stolice, se řídili nejen tímto výnosem,
nýbrž hlavně potřebou obyvatelstva.
Jestliže dnes vidíme v živnostech hostinských
a výčepních, že přes to, že
platí ochrana nájemníků, je zde fluktuace,
že je tu výměna osob, vidíme v tom důsledek
neutěšených poměrů plynoucí
právě z nadpočtu živností hostinských
a výčepnických. Jak známo, sám
primátor tohoto města dr Baxa prohlásil,
že neměly by nové hostinské koncese
býti povolovány ve Velké Praze, pouze s výjimkou,
kde vznikají nové části Velké
Prahy, nové ulice a kde je třeba posudku právě
při udělování nových hostinských
koncesí. Dnes každý, komu snad hospodářsky
se nevede, kdo ztroskotal, myslí vždy, že dosažením
hostinské koncese získá pevnou existenci.
Máme však statisticky dokázáno, že
právě velká většina těchto
nových osob, které přicházejí
do živností hostinských, ztěží
se uchytila a ztratila zde poslední majeteček, který
do této živnosti přinášela. Bohužel,
že právě hostinské koncese vymáhají
se způsobem ne vždy právním a správným.
Bylo by opravdu velice zdravé, kdyby hostinské koncese,
o které jednotlivci se ucházejí, byly ponechány
volnému uvážení nadřízených
úřadů, kdyby na tyto úřady
nebyl činěn nátlak určitých
osob nebo určitých tříd a pod. a kdyby
skutečně úřad měl tu možnost
posouditi, zda potřeba obyvatelstva nové hostinské
koncese vyžaduje. A jsem přesvědčen,
že kdyby toho tlaku nebylo, nerostl by tak počet hostinských
koncesí a že by jistě úřady spíše
restringovaly takové živnosti, ve kterých mnozí
hostinští ať jako majitelé, pachtýři
nebo náměstkové ztroskotali. Vůbec
by tyto koncese měly býti likvidovány až
na ten počet obyvatelstva, o kterém mluví
výnos ministerstva obchodu z 1. února 1922.
Na konec bych se zmínil o živnosti kavárenské
vzhledem k požadavkům cukrářů,
kteří právě se domáhali, jak
jsem se zmínil, v §u 3, odst. 3, aby od průkazu
způsobilosti v živnosti hostinské a výčepnické
byla osvobozena živnost cukrářská při
podávání nejen kakaa, čokolády
a čaje, který byl přidán, ale i při
podávání kávy. Poukazovali na svou
starou tradici, zapomínajíce, že novelou živnostenského
řádu z r. 1907 byl právě průkaz
způsobilosti akcentován pro živnost hostinskou
a výčepnickou a že cukráři již
průkaz způsobilosti mají a že podávání
teplých nápojů v jejich živnosti jako
živnosti vedlejší je částečná
koncese na základě §u 16. V tomto směru
musím poukázati na to, že u nás kavárenská
živnost, zejména kavárny čisté,
jsou vedeny v jiném genru, v jiném typu, než
jak se poukazuje tu a tam od neinformovaných. Poukazuje
se zejména na kavárny v jiných státech,
kde prý cukráři mají kavárny
zavedeny a kde se nedělají takové překážky
jako v tomto případě u nás, kde zejména
v případě průkazu způsobilosti
živnosti kavárenské a organisace hostinské
domáhají se toho, aby káva byla zachována
jenom pro živnost kavárenskou. Musím poukázati
na velkou režii, kterou dnes kavárny mají.
Víme, že kavárny jsou dnes vlastně čítárnami,
neboť vidíme, jaká vydání má
každý jednotlivý kavárník, počínaje
tím nejmenším do toho největšího,
jak ohromnou položku výdajovou má právě
za časopisy denní nebo různé revue
a obrázkové časopisy, víme, že
živnosti kavárenské v zimě jsou vlastně
ohřívárnami právě pro studenty,
na které poukazují zejména organisace cukrářské,
že právě u nich by mohli míti svůj
útulek. Poukazují také na vysoké nájemné,
režii a ostatní zatížení a dokazují,
že kavárenské živnosti musí býti
v těch místech, kde průkaz způsobilosti
bude zaveden, umožněno, aby čistě aspoň
opravdu mohla existovati. Ale i výnos ministerstva praví,
že teprve tam, kde je 5000 obyvatel, může býti
otevřena jedna kavárna. Vidíme, že v
tomto případě požadavek kavárníků
je oprávněn vzhledem k režii, která
je. Tam, kde cukráři jednotlivci by viděli
svoji budoucnost v kavárenské živnosti, jistě
budou míti možnost pro své nástupce,
aby je stejně dali vyučiti, jako číšník
se musí vyučiti živnosti hostinské,
aby se jednou stali samostatnými. Když uvidí,
že by se rodinným příslušníkům
lépe vedlo v živnosti kavárenské než
cukrářské, mají možnost dáti
je vyučiti, aby dosáhli průkazu způsobilosti
a mohli se věnovati této živnosti.
V tomto krátkém výkladu jsem se pokusil slavné
sněmovně vylíčiti a zdůvodniti
průkaz způsobilosti. Organisace hostinské
prošly jistě hodně trnitou cestou, než
se dočkaly uskutečnění tohoto návrhu
a musily činiti mnoho různých ústupků.
A právě v tom předpokladu, že všecky
tyto ústupky, které byly dosaváde učiněny,
budou uznány slavnou sněmovnou, prosím, aby
osnova zákona tisk 1110 byla jednomyslně schválena.
(Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
K této osnově jsou přihlášeni
řečníci. Zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická byla stanovena 30 minutami. (Námitek
nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni: na straně
"proti" p. posl. L. Wenzel; na straně
"pro" pp. posl. Tichi a Pechman.
Uděluji slovo prvnímu zapsanému řečníku
na straně "proti", p. posl. L. Wenzelovi.
Posl. L. Wenzel (německy): Tento návrh
zákona, kterým se zavádí průkaz
způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepní,
byl předložen živnostenskému výboru
ve sněmovně již r. 1925, a to 15. července.
Zemský svaz cukrářských společenstev
s německou jednací řečí v Čechách
zaujal k tehdejšímu návrhu zákona stanovisko
energickým protestem, za slaným ministerstvu obchodu
v Praze dne 6. prosince 1925 pod č. j. 180/25. Tehdejší
dopis zemského svazu společenstev cukrářů
s německou jednací řečí v Čechách
se sídlem v Teplicích, zněl doslovně
takto: "S jistým pobouřením cítí
celý cukrářský stav, že připravovaným
zákonem bude mu zasazena značná rána.
Kdežto vláda v řečeném návrhu
beze všeho poskytovala opět cukrářské
živnosti starodávné právo, podávati
bílou kávu, živnostenský výbor
poslanecké sněmovny pokládal za nutné
odníti mu hlavní součást starých
zaručených práv." Dále se praví
v tomto protestu: "Dobře víme, že za činem
zmíněného výboru, za jeho požadavky
vězí nenasytná žádost - mělo
by vlastně státi český pivovarnický
kapitál - který se snaží připraviti
všechny jiné ostatní živnosti s potravinami
o všechna práva, sám však při tom
zasahuje do práv ostatních. V tomto požadavku,
ochromujícím cukrářskou živnost,
nespatřujeme nic jiného než nesmyslný
a bezohledný požadavek ničící
ostatní živnosti. Protestujeme co nejostřeji
proti postupu živnostenského výboru poslanecké
sněmovny jménem všech německých
cukrářů v republice a vznášíme
velmi naléhavou a vřelou žádost, aby
zmíněný vládní návrh
byl po této stránce zrevidován, a aby do
něho bylo opět pojato právo podávati
kávu v cukrářstvích bez průkazu
způsobilosti.
Cukráři r. 1924 za předsednictví a
pod vedením liberecké obchodní a živnostenské
komory vyjednávali s hostinskými a výčepníky
již třikráte v paritních komisích
a účelem jednání mělo býti,
aby byly vytvořeny normy, které by uspokojily obě
strany. Kdyby se však bylo ve vyjednáváních
pokračovalo, byli by cukráři dosáhli
všeho jiného, jen ne uspokojivého vyrovnání.
To bylo také důvodem a příčinou,
proč všichni cukráři žádali
tehdy, aby vyjednávání s hostinskými
byla přerušena. K nynějšímu požadavku
hostinské živnosti, aby byl podán průkaz
způsobilosti pro podávání kávy
v živnosti cukrářské, uvedli bychom
toto:
Jak potvrzuje nejstarší tradice, podávání
kávy a také ostatních teplých nápojů
bylo v cukrářství odedávna obvyklé.
Jest známou skutečností, že různým
rozšiřováním některých
cukrářských závodů vznikly
z nich kavárny, čímž jest prokázáno,
že káva byla podávána dříve
v cukrářství než v hostincích.
A dnes tito lidé chtějí cukrářům
toto staré právo upírati, ba dokonce odníti.
Jaký význam má podávání
kávy pro cukráře a na druhé straně
pro spotřebitele? Cukrářství bez podávání
kávy jest jako chléb bez másla. Dnes jest
každý zvyklý zajíti na procházce
s rodinou osvěžiti se do kavárny nebo do jiné
hostinské místnosti. Kavárny jsou ostatně
pro děti i v průvodu rodičů zakázány.
Zvláště starší dámy a ti,
jež odrážejí kavárny a hostince
se zakouřeným vzduchem, dávají vždy
přednost přechodnému pobytu v cukrářství,
aby se mohli tělesně osvěžiti. Majíce
na mysli tyto okolnosti, docházíme k přesvědčení,
že podávání kávy v cukrářství
stalo se pro lid skutečnou nutností, o níž
také dotčení, svrchu zmínění
spotřebitelé nemohou býti nikdy připraveni.
Od těchto stálých zákazníků
v cukrářství nelze však žádati,
aby pojídali pečivo bez koflíku kávy.
Tím jest dostatečně prokázáno,
že podávání kávy patří
k živnosti cukrářské jako starodávná
součást a bez něho nemůže cukrář
vůbec provozovati celou nebo plnocennou úspěšnou
obchodní praksi. To mělo by v zápětí,
že by cukráři ztratili většinu
stálých a jistých zákazníků
a tím by byli zničeni. Chtějí snad
rozhodující činitelé skutečně
tohoto cíle dosíci? My, cukráři, tomu
nevěříme a pokládáme postup
výboru poslanecké sněmovny za ukvapený,
vyslovujeme však svou nedůvěru v tom smyslu,
že, než se výbor usnese na tak hluboko zasahujícím
činu, měl by dříve vyslechnout zástupce
příslušné živnosti. Nesmí
se zapomínati, že dosavadní právo podávati
nápoje v cukrářství zakládá
se jen na omezené koncesi, která byla vázána
jen na provozování cukrářství,
dala se tedy využíti jen společně s
ním, což nemůže nikdy býti konkurencí
pro vlastní výčepní živnost.
V duchu těchto vývodů protestujeme jménem
všech německých cukrářů
v republice proti zamýšlenému odnětí
práva podávati kávu v cukrářstvích
a žádáme, aby cukrářské
živnosti byla ponechána staletá její
práva a aby nebyla vázána, jak se to zamýšlí,
na průkaz způsobilosti."
Připomínám, že toto byl tehdejší
protest zemského svazu cukrářů. Na
základě tohoto protestu a poněvadž tenkráte
nedošlo k dohodě, návrh zákona byl vzat
z denního pořadu sněmovny. Došlo k tomu
v prosinci 1925. Když návrh, který jest nyní
podán opět sněmovně, téměř
plné dva roky ležel ve stole referentově, zdálo
se, že nadešla pravá chvíle, kdy má
býti nezměněn předložen opět
poslanecké sněmovně. U tohoto návrhu
zákona, kterým se zavádí průkaz
způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepní,
musí dojíti v zájmu obou sporných
stran ke zlepšení. V § 3, odst. 3, nesmí
státi: "Od průkazu způsobilosti v předchozím
paragrafu uvedeného jest osvobozen cukrář,
který žádá za koncesi obmezenou na podávání
kakaa a čokolády, v časové i místní
spojitosti s vlastní živností cukrářskou."
Proti tomuto znění zaujal jsem již stanovisko
v živnostenském výboru a byl jsem pevně
přesvědčen, že jednám v zájmu
hostinských i cukrářů.
Mezi slova "podávání" a "kakaa"
patří slova "kávy a čaje".
Když dne 15. července byl návrh projednáván
v živnostenském výboru, ujal jsem se tenkráte
jako jediný německý řečník,
dobře smýšlející se živnostnictvem,
slova v zájmu hostinských. Tenkráte jsem
zvláště konstatoval, že se národně
socialistická strana vždy zásadně přičiňuje
o zachování živnostenského stavu a proto
také ráda vítá, vyhoví-li se
dávnému přání živnostenského
stavu tím, že hostinští dostanou konečně
průkaz způsobilosti. Tenkráte dovolával
jsem se současně také citu členů
živnostenského výboru pro spravedlnost. Tenkráte
jsem již zdůraznil, aby při budování
nového práva pro hostinské nebylo zároveň
spácháno bezpráví na těžce
ohrožené živnosti cukrářské.
V živnostenském výboru jsem tenkráte
poukázal a poukazuji na to opět také dnes,
že právě v této sporné otázce
vyjednávala již paritní komise zástupců
německých živnostníků a výčepníků
se zástupci německých cukrářů,
a to dne 15. listopadu 1926. Účelem tohoto jednání
paritní komise bylo dosáhnouti vyrovnání
ve sporných otázkách obou živností.
Toho bylo také nyní dosaženo ve 4. vyrovnávací
schůzi, která se konala dne 5. srpna 1926 v Teplicích-Šanově.
Cukráři povolují hostinské živnosti
s neobmezenou koncesí, to jest těm, kteří
mají právo podávati jídla, právo
na vlastní výrobu cukrářského
zboží, jak to bylo sjednáno ve třetí
vyrovnávací schůzi v Chomutově, pod
názvem "domácí dorty a domácí
pečivo", čímž dlužno rozuměti
pečivo, které si liší svým složením,
velikostí jednotlivých porcí a tím
způsobenou vyšší cenou od obyčejných
výrobků cukrářských. Těmto
podnikům se také dovoluje přijímati
cukrářské pomocníky. Obě svrchu
poskytnutá práva, tedy ani změnná
výroba, ani přijímání cukrářských
pomocníků netýká se kaváren,
nemají-li plné koncese k podávání
jídel. Hostinští upustí příště
od držení zvláštních cukrářských
obchodů, dále od prodeje přes ulici a vyvěšování
zvláštních plakátů, jimiž
se upozorňuje na výrobu a prodej z vlastního
cukrářství, a podávají dovolené
cukrářské výrobky jen jako doplněk
k jídlům. Odlehlým horským a turistickým
hotelům, které nemají spojení s nejbližším
cukrářstvím, dovoluje se úplně
vyráběti všechno cukrářské
zboží.
Cukráři mají býti příště
osvobozeni od žádaného průkazu způsobilosti
pro podávání kávy, čaje, čokolády
atd., kteréhožto práva nabývá
se koncesí. Při takovýchto žádostech
zavazují se společenstva hostinských, že
nebudou činiti námitek, pokud bude dána otázka
potřeby a otázka místnosti bude odpovídati
úředním předpisům. Aby bylo
dosaženo nestrannosti při projednávání
takovýchto žádostí, zavazují
se hostinští, že se postarají aby ve výborech
jednotlivých hostinských společenstev zasedal
také aspoň jeden zástupce společenstva
cukrářů. Oba svazy zavazují se, že
v případech, kde se členové dopustí
přehmatů v mezích těchto dohod, náležitě
vystoupí proti onomu vlastnímu členovi. Tato
dohoda byla uzavřena v dobré shodě mezi zájemci
svazu německých cukrářů a německých
hostinských v Liberci, v Teplicích-Šanově
dne 15. listopadu 1926.
Jestliže při čtení písemných
protestů proti tomuto návrhu zákona svaz
cukrářů činí výtku hostinským,
že se tito nepřímo snaží zúžiti
privilegovaná živnostenská práva cukrářů,
nemůže se to podle mého mínění
na žádný způsob týkati německých
hostinských. Strana německých národních
socialistů dostává každoročně
od říšského svazu živnostenských
společenstev darem hostinský kalendář,
z něhož si mají živnostenští
zájemníci strany opatřiti náležité
informace. V hostinském kalendáři pro r.
1926 píše se na str. 94 a 95 zcela jasně s
nadpisem "Zavedení průkazu způsobilosti
pro živnost hostinskou a výčepní",
že cukráři mají býti osvobozeni
od průkazu způsobilosti. Tento článek,
pokud vím, zůstal nevyvrácen. Nelze tedy
pochybovati, že němečtí hostinští
mají dobrou vůli se dorozuměti.
Na poslední poradě německých a českých
cukrářů, kteří zde ve sněmovně
intervenovali u kol. posl. Pechmana, jako předsedy
živnostenského výboru, a u posl. Petrovického,
jako referenta, došlo k velmi ostrému a jasnému
projevu českých cukrářů. I
čeští cukráři žádali
svá práva na podávání kávy
bez průkazu způsobilosti. Já osobně
přál bych si z celého srdce, aby rozdíly
byly vyřešeny dorozuměním. Jestliže
zde dnes zcela zvláště beru v ochranu veškeré
řemeslné cukrářství, mám
pro to své odůvodnění.
Kdysi byli u společenstev cukrářských
cukráři, pernikáři, voskáři,
výrobci cukrovinek, koláčníci, výrobci
mandolet, oplatkáři a čokoládníci.
Dnes z této skupiny zůstali již jen těžce
ohrožení cukráři. Ostatní již
pohltil průmyslový velkokapitál. Mám
zde několik číslic, které svědčí
o tom, jak se v tomto státě dělá hospodářská
politika. Čokoládový průmysl vyvezl
r. 1920 3075 q, r. 1926 již jen 360 q, tedy vývoz
klesl na jednu desítinu. R. 1920 bylo vyvezeno 37.648 q
cukrovinek, r. 1926 jen 830 q cukrovinek. Tak se rdousí
vývoz anebo se znemožňuje, jak ukazují
číslice vývozu. Produkce cukrářského
průmyslu podstatně poklesla na útraty vnitřního
odbytiště. Tím nejcitelněji trpí
němečtí cukráři.
Československý cukerní a cukrářský
průmysl náleží k nejlépe organisovaným
průmyslovým odvětvím. Převrat
měl v zápětí pro 80 velikých
průmyslových továrních podniků
značné omezení odbytiště. 80
obrovských továrních podniků, které
nemohou již plně vyvážeti, hází
každodenně sta metrických centů cukroví
na trh s cukrovinkami. Jde to na účet cukrářů.
Dávky na daň přepychovou a všechny ostatní
daně přivedou cukrářskou živnost
na mizinu. Výdělečné poměry
cukrářů klesají, vzrůstá
nadmíru tovární výroba. Češi
zde v poslanecké sněmovně se dopustí
velikého bezpráví, jestliže tímto
způsobem hodí cukrářům provaz
kolem krku a budou-li trvati na stanovisku, že cukrářům
má býti odňato volné podávání
kávy. (Posl. dr Rosche [německy]: Pane kolego,
kdo pak to vlastně zmařil?) Vlastním
původcem zdá se v tomto případě,
že jest pan kol. Petrovický.
Musíte přece věděti, že tím
nebudou postiženi jen němečtí cukráři,
nýbrž i čeští, zvláště
pak bude ohrožen mladší dorost. Cukrářství,
jak ukazuje návrh, má býti katy českého
pivovarnického kapitálu a na druhé straně
cukerními a cukrářskými barony vehnáno
do úzkých a tímto způsobem má
býti zničen čestný stav živnosti
cukrářské a majetníci této
živnosti mají se státi proletáři
a tuláky. Až dosud snažil se drobný mistr
udržeti si existenci. Pracoval dosud s vynaložením
všech sil, lopotil se od časného rána
do pozdní noci a nutil své syny a pomocníky
a celou rodinu, aby pracovali nad své síly. Nebude-li
dnes do návrhu zákona pojato jediné slovíčko
"kávy" a cukráři nebudou směti
již prodávati kávu, musí drobný
cukrář, bojující o svou existenci,
opustiti pracovní místo.
Máme-li dnes před sebou samostatného cukráře,
jest již tak jako tak závislý úplně
na velkokapitálu. Jeho samostatnost jest již jen zdánlivá,
neboť ve skutečnosti pracuje jen pro vyssavače
krve "daň z cukru, daň z přepychu a
jiné daně". Existence cukrářů
visí v mnoha případech jen na nitce. Cukráři
jsou závislí na lichvě cukerního kartelu
a na nadprodukci cukrářského průmyslu.
Tak, jako velkokapitál vytlačuje všude svými
nádeníky drobné živnostníky krok
za krokem, ve všech oborech, tak také udeřila
poslední hodina pro cukráře. Tak vyrůstají
obrovské podniky pivovarnického kapitálu
a cukerního průmyslu, zaměstnávající
desítitisíce špatně placených
dělníků. My, němečtí
národní socialisté, vždy jsme poukazovali
na to, že český velkokapitál se svými
pomocníky sleduje určité cíle. Tak
mizí svoboda německé živnosti a řemeslného
stavu! Tak stanou se svobodní němečtí
řemeslníci otroky!
Ke znění §u 5 tohoto návrhu zákona
žádáme, aby byly škrtnuty odst. 1 a 2.
Nepokládáme za správné, aby se velkoprůmyslu
dostalo privilegia vykonávati živnost bez průkazu
způsobilosti, když se naproti tomu finančně
slabým a nemajetným průkaz způsobilosti
předpisuje. Jestliže zaujímáme stanovisko
k tomuto návrhu zákona a přejeme si některých
změn, jest to požadavkem našich voličů.
Především si přejeme, aby byly přijaty
naše pozměňovací návrhy a prohlašujeme,
že zásadně v zájmu hostinské
a výčepní živnosti budeme hlasovati
pro zavedení průkazu způsobilosti pro živnost
hostinskou a výčepní, zdůrazňujeme
však, že ovšem nejlepším řešením
by bylo, kdyby při řešení tohoto problému
nebyla cukrářská živnost úplně
ubita. (Potlesk poslanců něm. strany nár.-socialistické.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Tichi.
Posl. Tichi (německy): Slavná sněmovno!
Požadavek hostinské živnosti, aby byl zaveden
průkaz způsobilosti, není nový. Již
před 30 lety, kdy v rakouském parlamentě
r. 1906 byl projednáván a usnesen živnostenský
řád platný až do dneška ještě
i v tomto státě, byl průkaz způsobilosti
v hostinské živnosti předmětem velmi
vážných rozprav. Věc šla tenkrát
tak daleko, že dokonce při prvním čtení
živnostenského řádu v parlamentním
živnostenském výboru, který byl tehdy
permanentní, bylo ustanoveno, že pro hostinskou a
výčepnickou živnost jest nutný průkaz
způsobilosti, a to jen do jisté míry, neboť
průkaz způsobilosti pro tuto živnost měl
býti prozatím zaveden jen pro zemská hlavní
města a lázeňská místa. Dále
chtěli nařízením zavésti průkaz
způsobilosti pro hostinskou živnost v místech
s větším počtem obyvatel nebo s velikým
cizineckým ruchem. Vidíme, že již tehdy
všechny vrstvy považovaly za naléhavou nutnost,
aby v hostinské živnosti byl zaveden průkaz
způsobilosti.
Nedošlo-li tehdy k tomu, bylo to neblahým vlivem dosti
silné liberální skupiny v parlamentě,
která stála na stanovisku svobodné živnosti,
nikoliv naposled bylo to také panující postavení
této skupiny v obchodních a živnostenských
komorách, jež přimělo vládu,
aby bojovala proti tomuto požadavku živnostenského
výboru, jenž také ve druhém čtení
padl. (Posl. L. Wenzel [německy]: Ale jak tento návrh
vyhlíží dnes!) Boj o průkaz způsobilosti
v hostinské živnosti trvá tedy již 30
let a není živnostenské schůze, na níž
by tento požadavek nebyl znovu vytýčen. (Posl.
L. Wenzel [německy]: Tehdy byli cukráři oprávněni,
nyní byli vyškrtnuti!) Ve starém Rakousku
nikoliv. Mluvím o návrhu, jenž ve starém
Rakousku již tehdy byl na denním pořadu.
Ale nejen samostatní hostinští požadují
průkazu způsobilosti, nýbrž především
i pomocníci v hostinské živnosti, což
by nemělo býti přehlédnuto v táboře
nepřátel průkazu způsobilosti. Moje
strana podle svého programu stojí na stanovisku,
že v živnostech jest vůbec zapotřebí
průkazu způsobilosti, a proto jsme považovali
za jeden z prvých svých úkolů nasaditi
vše, abychom dobyli průkazu způsobilosti pro
některé skupiny živností, mezi tím
zvláště pro živnost hostinskou a výčepnickou,
což se nám nyní po mnoha jednáních
konečně podařilo.
Průkaz způsobilosti v živnosti jest průkazem
vzdělání. Skládá se především
z ukončené učební doby, jež jest
spojena s povinnou docházkou do pokračovací
školy, z vykonání tovaryšské zkoušky
a několika tovaryšských let.
Vytýká-li se nám, že naše snaha
zdokonaliti průkaz způsobilosti v živnostech
jest zpátečnická nebo cechovní, není
to správné.
Právě jako dělník usiluje o ochranu
své práce, právě jako každý
úředník zdůrazňuje své
předběžné vzdělání
a zhodnocuje je, právě jako každý dělník
chce býti placen podle jakosti svých znalostí,
právě tak chce i řemeslník, aby byla
uznána jeho způsobilost, kterou si získal
a aby mu poskytla jistých práv.
Bojujeme-li nyní pro řádný dorost
v živnostech požadavkem, aby byl zaveden průkaz
způsobilosti, chceme-li tím, aby se učni
dostalo přiměřeného odborného
vzdělání, aby kromě své odborné
činnosti teoreticky doplnil své vědomosti
v pokračovací škole, pak jest naše práce
kulturní prací, která nezaslouží
výtky úzkoprsého cechovnictví, kterou
nám několikráte učinily socialistické
strany. (Výkřiky posl. L. Wenzela.) Ale,
pane kolego Wenzele, o tom není řeči.
Přijdu již k tomu. Jsem vždycky rád, slyším-li,
že se dělnická mládež vychovává
ve vzdělávacích spolcích, povzbuzuje-li
se ke zdravému tělocviku a sportu, neboť tuto
práci konáme také ve svých útulcích
a domovech pro učně. (Posl. Schweichhart [německy]:
Vždyť nechcete učně vůbec posílati
do školy!) To není pravda. My chceme pokračovací
školu a bojujeme pro ni. (Posl. dr Czech [německy]:
Ale kdy? V neděli! Učňům se béře
poslední volná chvíle!) To není
pravda. Nejsme rádi, zatahuje-li se učen ve svém
mládí do politického boje. (Posl. dr Czech
[německy]: Jest to nepolitický boj, jejž vedete?)
My nevychováváme učně k politickému
boji, jako to činí jiné strany. Nemáme
nic proti tomu, pracují-li zástupci dělníků
ve prospěch zájmů dělníků,
to jest jejich dobré právo, kterého jim nikdo
nechce upírati; ale žádáme stejného
práva pro sebe, abychom mohli pracovati v zájmu
živnostenského stavu. (Posl. dr Czech [německy]:
Těch se také my zastáváme, to není
váš monopol, to jest optický klam!) To
jest věc chuti. Ani nám nenapadá, abychom
vám nadávali zachránců dělníků,
kdežto vy máte stále na programu označení
"záchrana živností". (Různé
výkřiky. - Posl. L. Wenzel [německy]:
Živnostníci mohou zahynouti stálým placením
daní!) Zachraňování živností
kolegou L. Wenzlem, to jest přímo typické!