Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
Horák, Slavíček, Stivín,
Zierhut.
Zapisovatelé: Bečko, Dubický.
199 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Gažík,
dr Hodža, Najman, dr Nosek, dr Šrámek,
dr Tiso, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 97. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolené udělil jsem na 7 dní p. posl. dr
Štefanovi pro neodkladné záležitosti,
pí. posl. Chlebounové pro nemoc v rodině.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám za přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Do výboru rozpočtového vyslal klub
poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické
posl. Johanise za posl. Remeše.
Předseda: Došla naléhavá interpelace.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Naléhavá interpelace posl. Kleina, Tayerle, Brodeckého
a soudr. ministru soc. péče o porušení
zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a
n., o 8hodinové době pracovní, pokud se vztahuje
na pekařské živnosti.
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány Těsnopisecké zprávy
o 81., 83. a 85. schůzi posl. sněmovny.
Podle novinových zpráv, které nebyly vyvráceny,
a podle konaného šetření použili
posl. dr Koberg a posl. Horpynka ve schůzi
93. dne 1. července 1927 výkřiků hrubě
urážejících mrav a slušnost.
Rovněž posl. Kreibich v této schůzi
užil urážlivého výroku o parlamentních
žurnalistech. Volám jmenované dodatečně
k pořádku.
Přistoupíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností o návrhu
posl. Petrovického, Malíka, Sedláčka,
Slavíčka a druhů (tisk 420) a vládním
návrhu (tisk 422) zákona, kterým se zavádí
průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou
a výčepní (tisk 1110).
Zpravodajem je p. posl. Petrovický. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Petrovický: Slavná sněmovno!
Budiž mně dovoleno předem stručně
vylíčiti snahu českého organisovaného
hostinstva za Rakouska, kterou projevilo o zavedení průkazu
způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepní.
Již ve starém Rakousku zejména české
organisace hostinské spolu s organisacemi pomocnickými
domáhaly se průkazu způsobilosti. Tehdy nebylo
pravého pochopení ve vídeňském
parlamentě a jenom čeští poslanci zaujali
příznivé stanovisko k průkazu způsobilosti
v hostinství. Bylo to 1. prosince r. 1899, kdy posl. Ignác
Hořica podal pilný návrh ve vídeňském
parlamentě na zavedení průkazu způsobilosti
v hostinství. Jeho pilný návrh podepsalo
24 poslanců českých. Posl. Ignác Hořica
žádal tehdy nejen zavedení průkazu způsobilosti
v hostinství, nýbrž i rozšíření
autonomie odborných společenstev vůbec a
specielně autonomie hostinských společenstev.
K tomuto pilnému návrhu promluv ili tehdá
v plénu sněmovny vídeňské posl.
Holanský, Doležal a dr Stojan.
Posl. dr Stojan pravil tehdy ve své řeči
mimo jiné: "Hostinské sjezdy se vyslovují
pro zavedení průkazu způsobilosti. Nespočetné
petice předloženy této sněmovně.
Hostinští žádají o průkaz
způsobilosti a jejich přání je zcela
oprávněné. U mnohých živností
vyžaduje se průkaz způsobilosti, ačkoliv
nevyžadují takových vědomostí
jako živnost hostinská".
Již tehdy podle naznačeného byla doceňována
poslanci českými snaha českého organisovaného
hostinstva o zavedení průkazu způsobilosti.
Tento pilný návrh byl většinou vídeňského
parlamentu samozřejmě zamítnut. Dostal se
jen do živnostenského výboru, kde bohužel
nedošlo k jeho projednávání.
Druhý návrh byl podán teprve 26. listopadu
r. 1902, kdy podali návrhy posl. Holanský, za Němce
dr Eisenkolb a potom zmíněný dr Stojan,
aby byl zaveden průkaz způsobilosti v živnosti
hostinské. Bohužel i tyto pilné návrhy
nedošly projednání, poněvadž také
tenkráte vyskytly se četné překážky
pro zavedení průkazu způsobilosti.
V prvé řadě byl to průmysl pivovarský,
který z důvodů výrobních a
z důvodů jistě egoistických vyslovil
se svou mocnou silou proti zavedení průkazu způsobilosti.
Také zájemné kruhy živnostenské
měly tehdy před zavedením průkazu
způsobilosti v hostinství určité obavy,
které nemohly býti, bohužel, zatlačeny
proto, že zejména vídenští hotelieři
a řekněme vídenští hostinští
všeobecně stavěli se proti zavedení
průkazu způsobilosti proto, že právě
pro Vídeň měli t. zv. numerus clausus, uzavřený
počet hostinských koncesí, který právě
jaksi umožňoval hostinským vídeňským
zpeněžovati hostinské koncese přenecháváním
jich nájemcům za velké částky
peněžní. Ovšem společenstva mimo
Vídeň v alpských i ostatních zemích
rakouských byla stejného názor u s českým
organisovaným hostinstvem, aby průkaz způsobilosti
pro živnost hostinskou byl zaveden. Zmíněný
"numerus clausus" ztotožňuje se s výnosem
ministra obchodu, který byl vydán na jaře
r. 1922, jímž byly stanoveny zásady pro udělování
nových hostinských koncesí. Jako ve starém
Rakousku, tak zvláště u nás v Československé
republice pociťuje se nadpotřeba hostinských
koncesí a jeví se v neutěšených
hospodářských poměrech živnosti
hostinské a výčepní. Máme nadpočet
hostinských koncesí, a jestliže tu a tam jsou
stížnosti na jejich vedení, tkví v tom,
že nadpočet hostinských koncesí neposkytuje
slušné existence četným hostinským
různých kategorií živnosti hostinské
a výčepní.
Ve válce snahy českých organisovaných
hostinských o průkaz způsobilosti uhasly.
Po převratu, když jsme nabyli své samostatnosti,
když byla ustavena Československá republika,
byl 7. října r. 1919 o sjezdu všeho českého
organisovaného hostinstva ve Velké Praze jako první
požadavek postaven průkaz způsobilosti pro
živnost hostinskou a výčepní. Tohoto
sjezdu zúčastnili se svými zástupci
nejen všechny spolky odborné a pomocnické,
ale také četní příslušníci
jak zaměstnavatelských, tak zaměstnaneckých
kruhů, kteří po projednání
velmi věcném a vážném obrátili
se na tehdejší vládu, a zároveň
v audienci, ve které byli přijati panem presidentem
Masarykem, zdůraznili tento požadavek živnosti
hostinské a výčepní. Pan president
vyslovil se tehdy o průkazu způsobilosti velmi benevolentně,
což u hostinstva a pomocnictva vzbudilo naději, že
průkaz způsobilosti bude v nejkratší
době v našem parlamentu československém
projednán. Bohužel, celá záležitost,
čistě stavovská, protáhla se téměř
8 roků, než došlo k dnešnímu projednání
návrhu, a to jednak návrhu iniciativního,
jednak vládního, tisky 420 a 422 o průkazu
způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepní.
Začátek této snahy, práce a těžkého
dohodování zejména mezi zájemnými
kruhy živnostenskými byl položen ve státní
živnostenské radě, kde podal starosta společenstva
českobudějovického a zároveň
předseda tamního komorního svazu pan Žák
návrh na zavedení průkazu způsobilosti
pro živnost hostinskou a výčepní. Tento
návrh byl potom projednán subkomisí, která
byla utvořena při státní živnostenské
radě pod aegidou ministerstva obchodu a v níž
bylo jednáno o záležitostech této stavovské
otázky. Ministerstvo obchodu chtělo tehdy zavésti
průkaz způsobilosti na základě živn.
řádu §u 23, odst. 3 a 4, vládním
nařízením. Tehdy domnívaly se organisace
hostinské, že otázka ta nenarazí na
překážky a byly to některé organisace,
jako na př. Komorní svaz společenstva hostinských
v Hradci Králové, který se dožadoval
zavedení průkazu způsobilosti pro živnost
hostinskou všeobecně tedy ve všech místech
v historických zemích Československé
republiky. Ovšem vládní nařízení,
přichystané ministerstvem obchodu, mělo mnoho
pozměňovacích momentů právě
v této otázce; stanovilo určité hranice
podle počtu obyvatelstva, kde by měl býti
zaveden průkaz způsobilosti. Bylo několik
schůzí a anket, kterých se zúčastnili
zástupci jak zaměstnavatelů, tak zaměstnanců,
na kterých byla konečně smluvena určitá
linie pro chystané vládní nařízení
o průkazu způsobilosti v hostinství, aby
pro místa s počtem obyvatelstva od 5000 nahoru byl
zaveden průkaz způsobilosti v živnosti hostinské.
Slavná sněmovno! Tato otázka byla předmětem
jednání nejen v subkomisi, nýbrž byla
také ventilována v meziministerské komisi.
Před tím však jednali zástupci organisovaného
hostinstva se zástupci zájemných kruhů
živnostenských, a to organisovaného obchodnictva,
řeznictva a uzenářstva a potom s organisacemi
cukrářskými. Mohu zde prohlásiti,
že s prvními dvěma živnostenskými
odvětvími toto jednání sice bylo zdlouhavé,
ale vedlo jaksi ke klidnému zakončení tím,
že zástupci organisovaného hostinstva vyšli
vstříc, pokud jim to bylo možno, do krajnosti
požadavkům zájemných kruhů živnostenských.
Shoda, které bylo tehdy dosaženo, projednaná
r. 1922 a 1923, zůstala pevnou až do této doby.
Bohužel, nebylo této dohody a očekávané
shody tak brzo dosaženo se zástupci odborových
společenstev cukrářů. R. 1922 a 1923
bylo vyjednáváno mezi živností cukrářskou
a hostinskou, jaké výhody by měly býti
ponechány právě pro živnost cukrářskou.
Je známo, že § 16 živn. řádu,
který typuje vlastně obsah hostinské živnosti
a jejích různých kategorií, připouštěl
u nás svéprávné, bezúhonné
osobě, aby podle potřeby ucházela se o koncesovanou
živnost hostinskou buď úplně nebo částečně.
A tehdy právě nabídlo hostinstvo organisacím
cukrářským, aby od průkazu způsobilosti
v živnosti hostinské byla osvobozena cukrářská
živnost v místní spojitosti v provozování
této živnosti, a to od podávání
kakaa, čokolády a později také byla
další výhoda poskytnuta v podávání
čaje bez alkoholických přísad. Přiznávám,
že zástupci organisací cukrářských
měli veliké potíže se svými organisacemi,
poněvadž jejich společenstva samozřejmě
z důvodů čistě stavovských
žádala co nejvíce vymožeností a
výhod při projednávání tohoto
průkazu způsobilosti. Ovšem zapomínali,
že každý průkaz, který byl dosud
u nás zaveden, kdy zejména některé
svobodné živnosti dříve obdržely
průkaz způsobilosti, musil a musí míti
určité živnostensko-právní ohraničení.
Tedy nemělo by to žádného výsledku
pro organisace a příslušníky hostinského
stavu, kdyby každému tomu odvětví, jako
uzenářům a cukrářům,
byly ponechány staré výhody a výsady,
které připouštěl a dodnes připouští
§ 16 živn. řádu v jednotlivých
těchto kotegoriích. Kdyby byl býval tento
moment právě vystižen a - říkám
upřímně - kdyby byl býval jednotlivci,
kteří vyjednávali ze živnosti cukrářské
se zástupci živností hostinských, vysvětlen
příslušníkům živnosti cukrářské,
jsem přesvědčen, že tato dohoda byla
by dávno projednána, že dávno mohlo
hostinstvo míti průkaz způsobilosti, který,
jak později doložím, obsahuje tolik výhod
pro zájemné ostatní živnosti tolik má
zadních dvířek, že se nedá vůbec
srovnati tento průkaz způsobilosti s těmi
živnostmi, které u nás v Československé
republice již průkaz způsobilosti pro svůj
obor dostaly. To jistě nesnese srovnání s
naším průkazem způsobilosti a pokusím
se vylíčiti, že hostinstvo šlo na krajní
mez při projednávání této stavovské
otázky právě v tom předpodkladu, že
zavedením průkazu způsobilosti bude podán
příklad, že průkaz způsobilosti
musí býti potom snad šířeji zaveden,
a to po určitých časových etapách.
Pak budou podány doklady, že živnost hostinská
s průkazem způsobilosti dokáže, že
průkaz způsobilosti přinesl snad nejen organisovanému
hostinstvu a všem příslušníkům,
ale hlavně jeho dorostu i konsumentstvu prospěch
tím, že zavedení průkazu způsobilosti
dosáhlo. (Posl. Chalupník: Jen pomalu!) Pan
kolega Chalupník nemusí říkati
pomalu, nechť se zeptá sám ve svém domě
v Hybernské ulici, že jistě tamější
organisace pomocnická, která utvořila své
odborné družstvo pomocnické, vede - pokud mně
je známo - živnost reelně a věcně
proto, ježto má v čele odborníky, lidi,
kteří vyučili se živnosti hostinské
a výčepnické ve všech kategoriích
od piky. (Posl. Chalupník: Proti tomu nejsme, ale proti
tomu, aby každá bába, která vaří
obědy pro strávníky, musela míti průkaz!)
Já to vysvětlím a již jsem to vysvětloval
p. kol. Chalupníkovi r. 1925 a divím se,
že p. kol. Chalupník za 11/2
roku změnil své stanovisko, které r. 1925
bylo opravdu konformní se mnou a ostatními stranami,
jež ve všenárodní koalici o průkazu
způsobilosti se dohadovaly a také 15. července
1925 jednaly o tom v živnostenském výboru.
A právě tehdy bylo některým pozměňovacím
návrhům, které přednesl kol. Chalupník,
vyhověno. Myslím, že co platilo tenkráte,
platí i dnes, ale že kol. Chalupník
je dnes jaksi v jiné politické situaci vůči
této občanské vládě; a právě
z těchto důvodů nechce pomoci dorostu a pomocnictvu,
pro které dnes hostinské organisace dožadují
se průkazu způsobilosti. Hostinští,
ať jsou to majitelé hostinských koncesí,
ať náměstkové nebo pachtýři,
nebudou míti z průkazu způsobilosti ve skutečnosti
positivního hospodářského zlepšení,
avšak pro nástupce a zejména příslušníky
hostinského stavu, pro učedníky a pomocníky
bude míti průkaz způsobilosti hostinství
význam právě v těch místech,
ve kterých bude zaveden.
Tenkráte jsme o tom jednali a celá záležitost
po dohodě s jednotlivými odbory o kterých
jsem se zmínil, přišla do meziministerské
komise. Tehdejší ministr obchodu inž. L. Novák
předložil osnovu vládního nařízení.
V meziministerské komisi měli určité
pochybnosti právě o zavedení průkazu
způsobilosti vládním nařízením
a zejména bylo to ministerstvo školství, které
jednak poukazovalo k tomu, že hostinstvo nemá dostatek
vybudovaných odborných hostinských škol,
jednak ministerstvo spravedlnosti poukazovalo zase k tomu, že
kdyby ten, jenž by býval neprokázal průkazu
způsobilosti, postavil se proti tomuto nařízení,
a odvolal se k nejvyššímu soudu, nejvyšší
soud mohl by rozhodnouti ve prospěch stěžujícího
si a že by tímto rozhodnutím celé nařízení
vládní padlo a že by tato otázka musila
býti znovu projednávána cestou zákonnou.
Byla tedy nastoupena cesta zákonná; bylo podáno
vládní nařízení r. 1925, tisk
5270 a tento návrh byl projednáván ve schůzi
živn. výboru 13. a pak 15. července 1925.
Ve schůzi 13. července byl to právě
kol. Chalupník, který podal určité
pozměňovací návrhy, a jeho zdůvodněným
návrhům, k nimž si napřed sjednal odborné
informace také od svých příslušníků
z hromady pomocnické a organisací pomocnických,
přizpůsobil se výbor v mnohém. Návrh
vládní byl projednán, bohužel nedostal
se do pléna sněmovny z důvodů, o kterých
se dnes nechci zmiňovati. Ale jistě tehdy z překážek
politických průkaz způsobilosti nebyl projednán
v té sessi všenárodní koalice.
Také další snaha, dosáhnouti toho před
volbami do obou zákonodárných sborů,
byla marna. Hostinstvo očekávalo, že některé
strany iniciativně se ujmou této otázky.
Sám jsem byl toho náhledu. Kdyby byl tento návrh
přišel z jiné strany, byl by jistě podporován
odborovými organisacemi hostinských a těmi,
kteří si přejí, aby zavedení
průkazu způsobilosti reformovalo živnost hostinskou,
aby v živnosti hostinské nastal pořádek,
který by zabezpečoval provozování
živnosti hostinské pro příslušníky
tohoto stavu, a který by konsumentstvu, jak jsem se zmínil,
přinesl určitý prospěch.
Slavná posl. sněmovno! Jako v r. 1925, tak i letošního
roku, když byl projednáván iniciativní
návrh posl. Petrovického, Malíka,
Sedláčka, Slavíčka a
spol., tisk 420 a vládní návrh tisk 422,
byli jsme vedeni všichni, kteří jsme o tomto
průkazu byla ta, aby průkaz způsobilosti
pro živnost hostinskou a výčepní byl
uveden v život pro náš dorost pomocnický.
Uzákoněním průkazu způsobilosti
pro živnost hostinskou a výčepní očekává
se nesporně mravně-výchovný vliv na
učednictvo a pomocnictvo. Dodnes účedník,
který vstoupil do učení v živnosti hostinské
nebo kuchařské, byl a je povinen ztráviti
v prvé živnosti 3 roky a v kuchařské
živnosti 4 roky. Jeho povolání je velmi těžké
a vyžaduje napětí sil jak tělesných,
tak duševních. K němu třeba určitého
a pevného cíle, je třeba viditelné
a dosažitelné mety, která by mu opravdu zajišťovala
státi se jednou samostatným. Bez průkazu
způsobilosti byla dodnes naděje u mnohých
čekatelů marnou. To působí v životních
etapách u učedníků a pomocníků
způsobem deprimujícím, působí
nedobře morálně, nedobře výchovně.
Je smutná zkušenost u mnohých těch zaměstnanců,
že v beznadějnosti do své budoucnosti stávají
se omrzelými, nešetrnými ve vydání
a nedbají svého zdraví; a není se
tomu co diviti, pomyslíme-li, že do smrti se musí
plahočiti, do smrti tělesně a duševně
napínati bez nároku a naděje na osamostatnění.
Bude-li zaveden průkaz způsobilosti, lze pevně
očekávati velký obrat v mentalitě
všech kategorií pomocnictva. A je-li náš
pomocník náležitě a odborně vzdělaný,
je dobrou silou doma a hledanou v cizině, kde na první
ráz návštěvník poznává
pohostinství, kde je v práci náš pomocník,
náš kuchař. Tu jistě potom vynikne jeho
zdatnost prvotřídně v důsledku právě
toho vědomí, že "průkaz způsobilosti"
jej konečně postavil na roveň pomocnictvu
ostatních tak četných oborů živnostenských,
že průkaz způsobilosti mu skýtá
naději na samostatné postavení.
Druhá zásada byla ta, že průkaz způsobilosti
pro živnost hostinskou a výčepní zreformuje
postupem času celou živnost hostinskou ve všech
jejích kategoriích. Je přece velký
rozdíl tam, kde živnost je vedena odborníkem
a pohostinstvím, vedeným ve sklepě, kuchyni,
místnostech restauračních a hotelových
silami odbornými. Tento posudek lze zkoumati denně.
A že nastoupí potom větší konkurence
ve výpravě hostinských, výčepních,
kavárenských, hotelových i zahradních
provozovnách, není třeba ani dosti málo
pochybovati, neboť právě uvědomění
větší konkurence se stránky odborné
vykoná opravdu dnes ještě ani nepředvídané
změny v zlepšeném vedení živnosti
hostinské.
Tímto směrem postupovati kupředu je povinností
i se státního hlediska. Již několikráte
apelovalo se na stav hostinský, kavárenský
a hotelní, aby representovaly stát a republiku doma
i před cizinou hned při prvním východu
cizince z nádraží do našich měst
a turistických míst. I tento důvod musí
mluviti pro uzákonění průkazu způsobilosti.
A třetí zásada: Hostinské místnosti
slouží stále svým propůjčováním
výchově občanstva po stránce kulturní
i politické. Kolik tisíc přednášek
lidovýchovných a specielně odborných
bylo prosloveno nositeli vzdělání lidu po
venkově a hlavně v městech v místnostech
hostinských! Kolik tisíc a tisíc politických
schůzí bylo konáno v těchto místnostech!
I tu je třeba spolupráce odborných sil ze
stavu hostinského, aby úprava a opatření
byly dobré a zlepšovaly se po stránce zase
odborové a hlavně hygienické a bezpečnostní.
Čtvrtá zásada: Uvažuje-li se o živnosti
hostinské se stránky úředního
dohledu, kdo lépe a větší musí
nésti odpovědnost v každém ohledu, nežli
odborník, který zná a v důsledku tohoto
poznání dodržuje všechny předpisy
zákonné, státní, zemské, obecní
a policejní?
A pátá zásada: Budiž zde také
akcentován požadavek hostů, navštěvujících
hostinské místnosti všeho druhu, aby za své
vydání byli nejenom rychle, nýbrž i
čistě a jakostně vždy dobře obslouženi.
A od koho lze v prvé řadě požadovati
takového pohostinství? Vždy od odborníka.
Konečně příklad z jiných ještě
oborů živnostenských a továrenských.
Nepožaduje se i tu průkaz způsobilosti dělnictva
řemeslného i továrního, z něhož
právě "průkazně způsobilým"
svěřují se v dílnách práce
lepší, stroje a přístroje všeho
druhu? Je analogicky nutno, aby pro hostinské pomocnictvo
platily stejné zásady.
Slavná sněmovno! Pokud se týče jaksi
detailního projednávání zmíněných
mnou návrhů, které byly zpracovány
ve výboru pro záležitosti průmyslu,
živností a obchodu v tisku 1110, mám připomenouti
k celému tomuto návrhu zákona, který
má 8 paragrafů, postupně asi toto:
V §u 1 předlohy vypočítávají
se kategorie živností hostinských a výčepnických,
pro něž má platiti průkaz způsobilosti
jednak se zřetelem k počtu obyvatelstva v dotyčných
obcích, jednak se zřetelem k podnikům, při
nichž počet obyvatelstva obce nepadá na váhu.
Bylo uvažováno, že by všeobecné zavedení
průkazu způsobilosti bez ohledu na počet
obyvatelstva, jak jednotlivé organisace hostinské
požadovaly, nebylo žádoucí se zřetelem
na malá místa venkovská, kdež živnost
tato provozuje se často jako vedlejší zaměstnání
zemědělců nebo obchodníků se
smíšeným zbožím, kterým
není třeba ukládati nějakou kvalifikaci.
Proto byla volena cifra 4.000 jako poměrům odpovídající.
Zkušenost s prováděním zákona
ukáže, bude-li potřeba tuto cifru zvýšiti
či snížiti.
Jestliže zavádí se v §u 1 průkaz
způsobilosti bez ohledu na počet obyvatelstva v
nádražních živnostech hostinských
a výčepnických, je to v povaze těchto
provozoven, aby byly vedeny jako státní restaurace
odborně. S tohoto hlediska stanovilo již před
časem samo ministerstvo železnic řád
pro pronajímání nádražních
restaurací na prvém místě odborníkům
legionářům-invalidům, na druhém
místě odborníkům legionářům,
ve třetím případě odborníkům-invalidům,
na čtvrtém místě odborníkům.
Téže odbornosti vyžaduje vedení hotelů
turistických a živností hostinských
a výčepnických v místech lázeňských
a poutnických.
§ 2 stanoví formu průkazu způsobilosti
a pamatuje na absolventy odborných škol.
Pokud se týče dalších odborných
škol, které nebyly v textu vyjmenovány - jako
na př. dvoutřídní odborná hostinská
škola v Brně, která má oprávnění,
že absolventi této školy nepotřebují
jaksi průkazu způsobilosti vzhledem k učebné
době - může zejména podle tohoto §u
2 ministerstvo obchodu, ministerstvo zemědělství
a ministerstvo školství stanoviti jednotlivá
učeliště, která buď úplně
nebo částečně budou osvobozovati od
průkazu způsobilosti v živnosti hostinské.
V §u 3 obsažen jest výpočet úlev
od průkazu způsobilosti a to v odstavci prvním,
bod 1 k umožnění přechodu živnostníků
hostinských a výčepnických z míst,
ve kterých pro nastoupení této živnosti
nebude požadován průkaz způsobilosti;
dále pamatováno jest na ty, kdož šestiletým
zaměstnáním v živnosti hostinské,
pivovarské nebo hospodářství viničném
prokázali svou způsobilost k nastoupení živnosti
hostinské a výčepní; v bodu 2 poskytuje
se úleva pro majitele obchodních živností
podle §u 38, odst. 5 živnostenského řádu,
kteří mají již vlastní průkaz
způsobilosti kupecké, aby jim nastoupení
živnosti obmezené na výčep vína
při živnosti kupecké ztěžováno
nebylo. Podobně nepožaduje se v bodě 3 průkaz
způsobilosti od cukrářů, žádajících
obmezenou koncesi na podávání kakaa, čokolády
a čaje bez alkoholických přísad; v
bodu 4 osvobozuje se od průkazu způsobilosti uzenář-výrobce,
který žádá za koncesi obmezenou na podávání
studených i teplých uzenářských
výrobků; v bodu 5 osvobozují se od průkazu
způsobilosti právnické osoby a spolkové
domy v místech do 4.000 obyvatel v zájmu podpory
života spolkového. V místech o větším
počtu obyvatelů musí však způsobilý
náměstek nebo pachtýř podati průkaz
způsobilosti podle tohoto zákona.