Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Chtěl bych k tomu na Slovensko říci: máme vás rádi a když vás slyšíme jako bratry přátelsky mluviti, zní nám to jako posvátná hudba dobré a šťastné budoucnosti naší osvobozené vlasti. Záleží na vás, abyste naši dobrou vůli a snahu dobře pochopili a věřili nám, že vám chceme ze všech sil pomáhati a že, nemůžeme-li vám pomoci více, jistě vám nechceme ubližovati a vás poškozovati.

Že však při tom ohromném citu k vám pro vás i pro sebe a tedy pro celou naši republiku budeme jednotu našeho státu chrániti proti všemu s největší přísností, je věcí samozřejmou. (Tak jest!) V historických zemích jsme měli země a samosprávu až do památného převratu a vzniku samostatného československého státu vybudované. Na této skutečnosti nezměnila ničeho ani ta okolnost, že na počátku 20tého století hodlala provésti rakouská vláda změnu veřejné správy tím, že chtěla zavésti krajské zřízení a rozparcelovati tak politickou správní jednotu v Čechách jako důslednou koncesi Němcům. A když poslední pokus učinila ještě rakouská vláda, tuším r. 1918, přece k takovému uskutečnění nedošlo a celistvost země byla uchována.

Teprve po převratě zrušili jsme zemské sněmy ústavní listinou, kterou zákonodárná a správní činnost zemských sněmů zanikla. Ale pro samosprávu zemskou udržovaly se správní komise zemské, pro okresní v Čechách okresní správní komise a na Moravě a ve Slezsku okresní silniční výbory. Zemské správní komise řídily zemskou samosprávu a my jsme si nesčíslněkráte stěžovali na to, že v této zemské samosprávě nejsme zastoupeni; ale nejen to, my neměli dlouho zastoupení ani v okresních správních komisích. Ústavní listina v §u 86 praví: "V nižších státních úřadech správních budiž podle možnosti zastoupen živel občanský a budiž postaráno při správních úřadech o nejvydatnější ochranu práv a zájmů občanstva (správní soudnictví)."

Podle tohoto ustanovení muselo důsledně dojíti ke správní reformě, neboť toto ustanovení jest jen dalším důsledkem §u 1 úst. listiny, kde lid je jediným zdrojem veškeré státní moci v republice Československé. Máme-li na mysli § 86 úst. listiny, která nám musí býti svátostí, pak musíme důsledně dospěti k takové reformě veřejné správy, kde se duch demokratický v ústavní listině obsažený uplatní. A když ústavní listina mluví o nižších státních úřadech - vyššími jsou míněna ministerstva, čili ústřední úřady - kde se má uplatniti podle možnosti živel občanský, tedy nejen úřednictvo, pak je nezbytně nutno, aby veřejná správa byla tak zreformována, aby se duchu ústavní listiny vyhověti mohlo. A to je možno jen zavedením jedné koleje mezi politickou a hospodářskou správou okresů a zemí. Až dosud politické věci vyřizovala okresní nebo zemská politická správa, hospodářské pak okresní správní komise v Čechách, okresní silniční správní komise na Moravě a zemské správní komise. Zákonem ze dne 29. února 1920, čís. 126 Sb. z. a n., o župních a okresních úřadech se veřejná správa upravovala, ale zákon ten byl aktivován jen na Slovensku, v historických zemích k jeho aktivování po celých 7 roků nedošlo. A tak se stále udržují správní komise. Nutno proto vítati, že nynější předlohou zákona o organisaci politické správy bude učiněno zadost ustanovení ústavní listiny a že tedy se ve veřejné správě uplatní občanstvo nejen v případě voleb členů zastupitelstev, nýbrž i trvalou účastí na veřejné správě.

Předloha tedy ruší zemské správní komise, okresní silniční správní komise na Moravě, okresy zastupitelské v Čechách a ovšem v podstatě župní zákon tím, že se župní správní celky zvětšují na oblasti celých zemí a okresní zastupitelstva zřizují se ne pro obvody soudních okresů, nýbrž pro obvody dnešních okresních hejtmanství. Odstranění dvojí koleje nezdá se mi nebezpečným nebo škodlivým, ba měl bych odvahu tvrditi, že je to velmi výhodné. Výhodné proto, že i do úřadů zemských i okresních vnikne duch občanský volenými zástupci na dobu 6 let. K tomu se druží ještě zřízení správního soudnictví okresního a zemského, kde opět se lze občanstvu uplatniti. Mimo tyto výhody je výhoda další, totiž že zavedením jedné koleje budeme míti jen jeden druh správních úřadů, což musí míti za následek zjednodušené správní řízení a proto také rychlejší, a co je hlavního, levnější. Musí-li v jedné a téže věci jednati dva správní celky, či dva správní činitelé, je takové řízení nejen dražší, nýbrž i těžkopádnější. A že nám všem musí na rychlém vyřizování správní agendy záležeti, o tom snad netřeba mluviti a také netřeba zdůrazňovati to, že občanstvo a poplatnictvo volá po zlevnění veřejné správy, neboť dávky a poplatky jsou tak tíživé, že pod nimi sténá kde kdo, i když se všeobecně ví a uznává nutnost konání finančních povinností jak proti státu, tak i ostatním samosprávným celkům.

Pro nás znamená dnes samospráva do značné míry něco jiného, než pro nás znamenala v Rakousku. Tam jsme měli v naší samosprávě celky jako jednotky našeho správního organismu českého, poněvadž jsme nemohli spoléhati na státní úřady jako české, české věci přející. V Rakousku nás samospráva pojila a proto nebylo lze souhlasiti s jednou kolejí. Nyní máme stát svůj vlastní, stát demokratický, stát lidový, kde se může uplatniti v hojné míře každý, kdo stojí na půdě tohoto státu. (Výborně!) Tak se musíme dívati i na naše úřady státní a ministerstva, tedy vládu, poněvadž jsou to úřady naše, naše je též vláda. Tím nechci nijak chrániti způsob jednání, kterým se v mnohých případech lid odcizuje poznání, že jest to vše naše. Nutno se přeorientovati v administrativě, a to v takovém duchu, který by občanstvo sbližoval s úřady a opačně. Byrokracie nesmí býti vedena duchem, že občanstvo je zde pro ni, občan náš musí sice úřad respektovati, ale když od něj něco žádá a jej navštíví, nesmí míti pocit odporu vzniklý ze strachu před úřadem (Výborně! - Potlesk.) Demokracie je nejen stejná práva, ale demokracie je také úcta jednoho k druhému. (Tak jest!) Ten pocit musí míti občan k úřadu a úřad k občanu. Pak bude veřejná správa dobrá. Je-li dnes značný odpor proti reformě veřejné správy, pak značnou dávku příčiny tvoří strach před byrokracií.

Projednávaná osnova zákona slučuje Moravu se Slezskem v jedno správní území moravsko-slezské. Tímto se slučují chudé horské kraje valašské s bohatou průmyslovou oblastí ostravskou a těšínskou. Jistě také příkaz demokracie. Sloučením těchto zemí se sice Němcům ničeho nebéře, ba bude se jim dávati to, na co mají právo, ale české hraničářství bude míti zabezpečenu svoji národní existenci a nebude se musiti obávati český živel nejbližší a příští budoucnosti, jak by tomu bylo v opačném případě. Budiž mně, prosím, v tomto smyslu rozuměno. Český člověk má právo cítiti se doma v Československé republice, i v té části slezské, tak jak má totéž právo cítiti se druhý.

U nás musí zmizeti místní patriotismus, nesmíme se říditi duchem, jak tomu bylo v Rakousku, že napřed jsme byli Čechy a teprve nuceně Rakušany, že napřed jsme viděli zemi českou a pak teprve stát monarchistický, nám nepřátelský. To, co bylo dříve naší národní povinností, nemůže platiti v naší osvobozené vlasti, budované na principech demokracie, na rozdíl od dynastického státu. (Tak jest!) Nesmíme viděti napřed Moravu nebo Slezsko, Slovensko nebo Čechy; všichni musíme viděti Československou republiku jako celkovou naši osvobozenou vlast, ovšem při respektování krajového svérázu a potřeb jednotlivých krajů a zemí. (Výborně!)

Blaho republiky a lidu musí nám býti nade vše.

Z těch důvodů můžeme také vítati sloučení Slezska s Moravou v jednu správní oblast při uchování historického rázu hranic Slezska. To děje se tím, že se v předloze říká země Moravskoslezská. Tedy historicky není Slezsko nijak dotčeno.

I zde platí, co jsem řekl všeobecně, zjednodušení administrativy a zlevnění správy většími správními celky.

Strana naše trvá na principech naprosté demokracie v našem státě. Na první pohled mohlo by se zdáti, že jmenování jedné třetiny členů zastupitelstva jest proti duchu demokracie. Kdyby tomu tak bylo, nikdy bychom nedali k takovému zřízení souhlasu. Ve jmenování jedné třetiny zastupitelstva nevidíme porušení demokratických zásad, nýbrž správní opatření, kterým má býti uvedena v soulad naše samospráva se správou státní. Mělo-li by býti jmenování jedné třetiny porušením demokratických zásad, pak po celou dobu naší samostatnosti byla naše republika ve státní správě řízena duchem protidemokratickým, pak není demokratickou ani vláda, která jest rovněž jmenována panem presidentem republiky. A přece tomu tak není, poněvadž na volbu vlády vykonávají vliv politické strany, jest to vláda parlamentní, vyšlá ze zvolených poslanců lidem volených. Ale pak ani jiné instituce, třeba byly jen hospodářskými, nejsou demokratickými, když do nich nebyly provedeny volby na podkladě demokratického volebního řádu. Ti, kdož stojí loyálně na půdě tohoto státu, mohou se uplatniti i při jmenování svými zástupci. Tento duch při projednávání předlohy ovládal celé jednání i když byly zdůrazněny i momenty odbornické, t. j. jmenování odborníků.

To bylo to, o čem jsem se chtěl zmíniti povšechně. Nyní si dovolím několik poznámek k jednotlivým částem zákona.

Trestní ustanovení v čl. 3 zdála se nám býti příliš příkrá a proto zaujali jsme stanovisko zmírňovací a tresty na penězích sníženy z 10.000 Kč na 5000 Kč, dále pak v čl. 4 sníženy tresty na penězích z 5000 Kč na 2000 Kč a trest na svobodě z 8 na 5 dnů. Dává-li předloha zákona politickému úřadu právo vydávati všeobecná nařízení jakož i jednotlivé příkazy a zákazy, pak to ovšem též podmiňuje liberální postup úřadů vůči občanstvu. A když se neuzavíráme před poskytnutím možnosti i vyšších trestů za zvlášť křiklavé skutkové činy, máme jistě právo žádati naprosté vědomí politického úřadu, s jakou zbraní zachází, kde musí platiti jedině a výhradně objektivnost. Také jsme se snažili, aby účinek čl. 10 byl zmírněn, a to tím, že trestní řízení správní nebude vydáno vládním nařízením, nýbrž zákonem. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

S čl. 12 původní předlohy, nyní čl. 11 podle zprávy výborové nelze nám vysloviti souhlas, poněvadž je jím dotčen zákon 141 z r. 1926. Naše živnostenské pokračovací školství je opravdovou Popelkou ve veškerém našem školství vůbec. Nemáme ani školních budov, nemáme učitelstva, nemáme praktických pomůcek a dílen, a státní rozpočet zásadně na živnostenské pokračovací školství zapomíná. Nechce se pochopiti, že jde opravdu o chudé děti, učně namnoze s naprosto primitivním školským vzděláním, kteří pro svoji životní dráhu potřebují teoretického i praktického vzdělání, mají-li v budoucnosti uhájiti svoji existenci a mají-li se opravdu státi tvůrčími jednotlivci ve výrobním světě. Tito učňové jsou budoucími samostatně výdělečně činnými činiteli a tu, mají-li vyhověti všem potřebám technické i odborné zdatnosti, musí jim býti poskytnuto předběžné vzdělání. V tom spočívá bohatství národa.

Proto musí býti věnována živnostenskému pokračovacímu školství příště zvýšená péče a pozornost a nesmí se na těchto chudých a nastávajících samostatných podnikatelích tak macešsky šetřiti, chceme-li vyspělý a čilý živnostenský dorost. A to málo, co se tomuto školství má dostati zákonem čís. 141 z r. 1926, to se mu má původním 12. článkem vzíti. S tím souhlasiti nemůžeme, poněvadž jsme si vědomi, před jaké úkoly jsou živnostníci postaveni rozmachem velkoprůmyslové výroby, které mohou čeliti jen svojí zdatností a odbornou vyspělostí. A té nelze setřásti se stromu, tu lze poskytnouti jen odborným pokračovacím školstvím. Není v zájmu státu ani národa, budou-li střední výroba a obchod ze soukromého podnikání vyřazeny. Z těch důvodů trváme na vyřešení článku 12 tak, aby pokračovacímu školství živnostenskému bylo ponecháno to, čeho se mu v malém a po dlouhé námaze dostalo zákonem č. 141 z roku 1926.

Ke zřízení zemských měst, myslím, že nebude na škodu připomenouti, že to nemůže býti na úkor měst druhých, což konečně bude věcí zemských zastupitelstev, aby byla uchována naprostá spravedlnost vůči potřebám měst ostatních. To proto, aby v budoucnosti nenastala nenávist vůči hlavnímu zemskému městu, kterýžto zjev bylo pozorovati již nyní na různých místech, kde se cítila jednotlivá města odstrčena.

Poněvadž budou okresní obvody a sídla okresních úřadů určena vládním nařízením, je nezbytně nutno připomenouti, že stanovení obvodů musí se díti ve shodě se zúčastněnými činiteli. Pokud se toho neobjeví naprostá nutnost z důvodů hospodářské neschopnosti okresů, nebuďtež žádné okresní správy rušeny. Ovšem, když by okres nebyl soběstačný, nebylo by lze činiti proti případným změnám námitek.

Utvořením jednoho správního celku moravsko-slezského se stane nezbytně nutnou určitá změna v obvodech okresních úřadů. Tak na př. z důvodů slezských hranic patřil soudní okres Slezské Ostravy, který je od okresního města Mor. Ostravy oddělen jen mostem, k okresní politické správě ve Frýdku. Vedle Frýdku je město Místek a tak si obě tamní politické správy hledí přímo do oken, poněvadž zase Frýdek a Místek hraničí takřka na sebe. Ze Slezské Ostravy musí ovšem jezditi k okresní správě politické do Frýdku. Řešení takových poměrů buď ovšem provedeno jen v souhlase se zmíněným soudním okresem, resp. obcemi dotyčného okresu.

Považuji za nesmírně důležité, aby vládní osnova byla pozměněna v §u 6 tak, že i při okresní správě budou zřízeny senáty, neboť tím vnikne správní soudnictví i do okresů, což podle našeho názoru bude prospěšno nejen občanstvu, nýbrž i vnitřní správě, když se občanstvo zúčastní všestranně okresní správy.

Považujeme za účelné z důvodů vážnosti zemského zastupitelstva, když má býti takové, jak si je představujeme, aby počet členů tohoto zastupitelstva byl zvýšen na 120 členů v Čechách, na 60 na Moravě a 54 na Slovensku, a to úměrně podle počtu obyvatel v jednotlivých zemích.

Rovněž tak trváme z důvodů vážnosti zemského zastupitelstva, aby zemský president, nemůže-li předsedati ve schůzi zemského zastupitelstva, předsednictví odevzdal buď svému zástupci vicepresidentu nebo některému členu zemského zastupitelstva.

Nemůžeme vysloviti souhlas, aby měl hlasovací právo ten, jenž není členem zastupitelstva a nemůžeme proto souhlasiti s původní vládní předlohou, která dává v zemském zastupitelstvu hlasovací právo pěti úředníkům. Z téhož důvodu jsme proti podobnému ustanovení hlasovacího práva úředníků v okresním zastupitelstvu. Tím by nesporně vážnost zastupitelstva trpěla.

Vládním návrhem zákona se vylučují ti členové zastupitelstva, kteří jsou živnostníky nebo obchodníky, z možnosti dodávek a prací. To je velikou křivdou páchanou na těchto veřejných činitelích; proto, že věnují se veřejné službě pro celek, proto, že utrácejí drahocenný čas a řekněme i peníze, proto, že namnoze zanedbávají svoji živnost, proto mají býti tak krutě trestáni, že nesmějí se zúčastniti veřejných dodávek a prací, a to i takových, které byly vypsány veřejnou soutěží.

Nelze sdíleti důvodu pro tuto příkrost zákona, totiž že mohli by při zadávání vykonávati vliv jako členové zastupitelstva. Při složení zastupitelstva, kde je tolik stran a velmi často dosti příkře proti sobě stojících, nelze žádného vlivu vykonávati, zvláště když jde jen o dodávky a práce vypsané veřejnou soutěží. A konečně i dnešní konkurenční snažení vylučuje takovou domněnku úplně, neboť takové dodávky a práce nejsou tajností, nýbrž veřejným řízením. Je-li takové ustanovení při obecním zřízení, není ještě řečeno a potvrzeno, že je to správné a že by to muselo býti i při zřízení zemském a okresním. Proto jsme se snažili docíliti změny v původním ustanovení, což bylo konečně uznáno a změny docíleno.

Nyní chtěl bych se zmíniti o některých ustanoveních pokud se týče volebního práva. Právě tak, jako vyvolalo ustanovení zákona o jmenování ¹/₃ zastupitelstva odpor, podobný odpor vyvolala ustanovení volebního řádu, v nichž dává se aktivní právo volební teprve těm, kdož dovršili 24. rok svého věku. I toto ustanovení je označeno jako porušení demokratických zásad. Podle mého skromného názoru tomu tak není, poněvadž vyřazením z volebního práva mladších 24 let se na výsledku voleb podstatně ničeho nemění, jelikož každá strana a každý stav má svůj dorost do stáří 24 roků. Zrovna tak nedemokratickým by bylo, když dáme volební právo těm, kdož dovršili 21. rok věku a nedáme ho mladším, i když mají v případě nebezpečí státu vůči tomuto povinnost vojenskou a když se dokonce již i samostatně živí. Stanoví-li se 24. rok věku, neděje se to proto, aby byly rušeny demokratické principy, nýbrž proto, že po voliči se žádá, aby měl hospodářské zkušenosti, potřebné pro tyto hospodářské korporace.

Jak jsem řekl, na výsledku voleb nezmění toto ustanovení nic, ale má v sobě značné zjednodušení voleb a řekněme i zlevnění. Proto se mně zdají argumenty proti tomuto ustanovení pronášené přehnané. Význam pro výsledek voleb by to mohlo míti teprve tehdy, kdyby všichni mladší 24. let náleželi jen jedné straně nebo jednomu stavu.

Něco jiného ovšem jest ustanovení, kde se ve vládní předloze žádala pro aktivní právo volební jednoroční usedlost v některé obci nebo pro pasivní volební právo 3letá usedlost v některé obci.Tím by mohlo býti opravdu volební právo dotčeno zvláště u lidí, kteří se častěji, ať z jakýchkoliv důvodů, stěhují. Proto zastáváme názor, že netřeba usedlosti v jedné obci, nýbrž v okrese pro volbu do okresního zastupitelstva nebo v zemi pro volbu do zemských zastupitelstev. Tím, že má usedlost v okrese nebo v zemi, je požadavku, aby byl připoután k nutným hospodářským zájmům, vyhověno, poněvadž nejde o volbu do obecních zastupitelstev, nýbrž o volby do zastupitelstva okresního nebo zemského. Stačí také dvouletá usedlost v zemi pro toho, kdo má býti volen do zemského zastupitelstva a nikoliv tříletá usedlost tak, jak to navrhovala vládní předloha. Dvouletou usedlostí získá jistě dostatečných zkušeností a znalostí poměrů a potřeb té které země a okresu.

Za velmi důležitou změnu vládní osnovy považujeme to ustanovení, ve kterém se pravilo, že jmenovaní členové zemského nebo okresního zastupitelstva tvoří pro volbu výboru zvláštní volební skupinu. Vládní předloha měla patrně na mysli, že jmenovaní členové budou politicky indiferentní, a proto měli tuto zvláštní skupinu tvořiti. Tato domněnka zdá se neodůvodněna při politické vyhraněnosti v našem státě. Každý takový veřejný činitel, který má býti anebo bude jmenován, má jistě již vyhraněný politický názor, i když třeba není politicky aktivní. Ale nevýhodou by bylo ustanovení vládní předlohy v tom směru, kdyby jmenovaní tvořili pro volbu výboru zvláštní skupinu, že by se mohl vytvořiti v budoucnosti dosti napjatý poměr mezi jmenovanými a volenými členy, poněvadž by se jmenovaní mohli domnívati, že mají privilegovaná práva. Z těch důvodů jsme se domáhali změny tohoto ustanovení a tak dospíváme k ustanovení, že jmenovaný člen zastupitelstva prohlásí, se kterou stranou bude voliti výbor. Důvodová zpráva ústavně-právního výboru precisuje pak, co se stane s těmi, kteří se sice pro stranu prohlásili, ale touto nebyli přijati. Tato precisnost je sice správná, poněvadž se jí definuje duch zákonodárce, domnívám se však, že v praksi k podobným konsekvencím nedojde. Nemýlím-li se, byli to sociální demokraté, kteří se domnívali, že by mohla býti část jmenovaných členů poslána do té které strany jedině proto, aby při volbě výboru přehlasovala vlastní členy strany. Proto je straně vyhrazeno, že přihlásivšího člena přijati nemusí a odmítnutý pak členy výborů vůbec nevolí. Neuzavírám se takové možnosti, ale jak jsem již řekl, v praksi se to nestane, poněvadž jmenování se provede podle zásady, že bude přihlíženo k poměrům hospodářským, kulturním, národním a sociálním. Je též úplně správné, že ti, již by se nechtěli prohlásiti pro žádnou stranu, ztrácejí nárok na volbu výboru, poněvadž de facto žádnou stranou nejsou.

A konečně domáhali jsme se uvedené změny vládní předlohy také proto, že chceme zabezpečiti našemu stavu ve výborech místo, poněvadž by nebylo ani v zájmu státu, ani v zájmu samosprávy, kdyby seslabením strany jmenovanými členy byla naše strana z těchto důležitých hospodářských institucí, jako jsou zemské nebo okresní výbory, vyřazena. To je pravý smysl strany, vniknouti do všech veřejných institucí a zákonodárných sborů svými zástupci a chrániti tak zájmy státu, země, okresu a rovněž svého stavu.

Byli jsme velmi překvapeni vládní osnovou, že ona v §u 31 podržela zásadu zákazu čepování a podávání alkoholických nápojů v den před volbou a v den volby. To znamenalo, že celých 48 hodin byl obchod tento podvázán. Takové ustanovení máme ve volebním řádu do obecních zastupitelstev a Národního shromáždění, a nyní mělo býti pojato i do tohoto zákona. My jsme se již dříve proti tomuto ustanovení bránili a podali jsme návrh v tomto Národním shromáždění, aby zákon ten byl novelisován. Když pak projednáváme nový volební řád, tak je samozřejmé, že té příležitosti využíváme, aby takové příkré ustanovení nebylo pojato alespoň do zákona nového. Jako praktičtí lidé známe rozdíl mezi teorií a praktickým životem. Bylo nám vytýkáno, že chceme zákonem dáti sankci k opíjení se lidí v den voleb a v den před volbami. Ne, to my nechceme. Nechceme však také, aby zákonem byl podvázán obchod a aby zákon byl zdrojem možných, ale nesmyslných pokut. Teorie a prakse jsou velmi často dva různé pojmy. Máme ještě v živé paměti, jak krutě byli trestáni naši lidé v době státního obhospodařování masem, když vyhověli žádostem a prosbám za prodání masa. A přece velmi často byli prošeni o kousek masa naši řezníci těmi, kdož nad nimi zítra pro tutéž věc museli vynášeti rozsudky, aby učinili zadost liteře zákona a spravedlnosti.

Bude se vám zdáti tato látka, o které mluvím, nezáživnou a řeknete, že to je stavovský egoismus, vypočítaný na zisk. Budiž, k takové kritice máte právo. Ale nemáte práva a důvodu říkati, že chceme, aby se lidé opíjeli v době voleb. Oč nám jde? Prostě o to, abychom neznemožňovali zákonným ustanovením normální průběh obchodu. Jak k tomu přijdou lidé, kteří chodí denně na obědy a večeře, to jest lidé, kteří jsou tak šťastni či nešťastni, že jsou svobodni a jsou odkázáni na stravování v hostinci? To týká se rovněž cestujících a jiných. Ti všichni nemají rovněž nic společného s volebním opilstvím podle vaší terminologie. A konečně lidé, kteří se chtějí opíti, naleznou i proti podobnému přísnému ustanovení zákona příležitost, aby se opili. To jsou ovšem, řekněme, notoričtí opilci, na které zákon nestačí. Těch je však mizivé procento, jež nestojí ani za řeč a které se nedá měřiti ani jedním z desetitisíc. A k vůli těm má býti podvázán celý normální obchod a způsobeny hospodářské ztráty lidem, kteří při dnešní hospodářské mizerii beztak stěží udržují svou hospodářskou rovnováhu. Kdo slyšel důvody proti naší snaze ve smyslu změny předlohy zákona, a ty bohužel nebyly řídké, ten musil nabýti přesvědčení, zvláště když nás neznal, že jsme národem opilců, který musí míti nad sebou sekvestora, prohibiční zákon volební. Je velmi nedůstojné, mluvíme-li takto sami o sobě. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Nedocílili jsme všeho, co jsme žádali. To nás ovšem nepřekvapuje, poněvadž dosud nepominula úplně antipatie protiživnostenská a nepřekvapuje nás to také proto, že víme, že nelze vždy docíliti vše na 100%. Jsme dosti skromní a proto také dosti rozumní, abychom to pochopili. Navrhovali-li jsme, aby zákaz podávání a čepování alkoholických nápojů byl obmezen jen na den voleb, a to jen do ukončení voleb, pak jsme to nenavrhovali proto, že bychom snad sdíleli vaši zásadu, nýbrž proto, abychom ukázali loyalitu k vám a dospěli snáze k dohodě. Dohoda byla v poslední době změněna a tento náš návrh zavržen, pročež museli jsme se spokojiti s úpravou jinou, což jsme učinili jen z důvodů další soudružné práce, při čemž se však nezříkáme dalšího snažení po zlepšení zákona v tomto smyslu. (Výkřiky: Na chlastu to záleží!) Já myslím, že ten, kdo píti nechce, nemusí. Ale myslím, že ve spořádaném státě nemůže býti zdravým zjevem podvazovati obchod nějakým zákonným ustanovením, když máme jen jednoho nebo dva lidi, kteří se napijí ne v den voleb, ale každý den.

Bude tedy při volbách do okresních a zemských zastupitelstev dovoleno čepovati a podávati alkoholické nápoje v den před volbami do 2. hodiny odpoledne a v den voleb již po uplynutí 2 hodin po skončení sčítání hlasů. Není to to, co jsme žádali, a je to přece něco, a hlavní je to, že je proražena zásada, která, doufejme, bude míti obdobu také při volbách obecních a volbách do Národního shromáždění. Strachu z tohoto ustanovení netřeba míti, poněvadž u nás je vždy hladký průběh voleb. Myslím, že také na Slovensku netřeba míti strachu, jelikož dochází-li tam k různicím, není toho příčinou požití alkoholu, nýbrž spíše forma řečí pronášených na schůzích. Náš lid je vyspělý a nepotřebuje v tomto směru nad sebou Damoklův meč.

Slavná sněmovno! Chtěl bych resumovati takto: Reforma veřejné správy je posuzována s několika hledisek. Je posuzována s hlediska státního, pak s hlediska samosprávy a konečně i s hlediska agitačního. Posuzovati reformu s hlediska státu a samosprávy je povinnost, posuzovati ji s hlediska agitačního je právo. My posuzujeme reformu s hlediska státního, s hlediska samosprávy a s hlediska hospodářského. Tím snad bych chtěl také vyvrátiti tu nemilou větu, která dnes zde byla pronesena, že jenom všezájmová resp. všenárodní strana věnuje, abych tak řekl, těm všeobecným zájmům pozornost a chrání je, kdežto ostatní, stavovské strany, se nemohou překlenouti přes ten stavovský stranický zájem. To myslím byla definice, která právě dobře neseděla.

My posuzujeme, jak jsem řekl, reformu s hlediska státního, samosprávného a s hlediska hospodářského. S hlediska státního ji posuzujeme proto, že máme zájem na tom, jak je stát náš budován a jak se zabezpečuje, a máme jen vroucné přání, aby byl budován dobře a rovněž aby tak dobře byl zabezpečen. Tuto snahu mají ovšem i ty strany, které reformu veřejné správy podrobují sice ostré kritice, která hraničí někde až na vášeň, které však stojí loyálně na půdě tohoto státu. V tomto ohledu se snad ani nerozcházíme, nanejvýš v taktice zabezpečení státu.

S hlediska samosprávy posuzujeme reformu proto, že si přejeme, aby zabezpečovala svérázné potřeby jednotlivých oblastí naší republiky, aby se těmto oblastem dostalo toho, co ke svému životu potřebují, a aby se nestaly popelkou onoho tuhého centralismu státního. Jiné kraje mají jiné potřeby a zájmy a ty se mohou řešiti z ne příliš daleké vzdálenosti.

S hlediska hospodářského posuzujeme pak reformu proto, že nám velmi na tom záleží, aby samospráva byla vybudována co nejúčelněji po stránce administrativní, a po stránce hospodářské co nejlevněji. My si uvědomujeme - a toto poznání by mělo býti všeobecné - že jsme přece jen státem poměrně malým, že jsme povinni jíti s duchem doby a že moderní doba vyžaduje mnohem větších finančních nákladů po stránce kulturní, sociální, technické, vojenské, dopravní a pod., než jak tomu bylo před dávnem. Chce-li pak malý stát hověti všem těmto potřebám, je jeho občanstvo mnohem silněji finančně zatíženo než občanstvo států velikých. Proto se musíme snažiti, aby veřejná správa byla tak účelně upravena, aby byla co nejlevnější. Uvědomíme-li si pak dále, že se stále politicky i hospodářsky budujeme jako stát nový, mladý, který vznikl jako nástupní stát bývalého Rakouska v době největší chudoby po světové válce, kdy bylo celé území republiky Československé přímo neslýchaně vydrancováno, kdy musíme vynakládati ohromné miliardy na reparace zničených národních statků, kdy museli jsme převzíti následky války ve formě válečných rakouských výdajů, kdy museli jsme se postarati o válečné poškozence, pak tím větší snahou nás všech musí býti, upraviti své poměry a zařízení tak, aby se stalo snesitelným hospodářsky pro tuto generaci, která všechnu tíhu zde jmenovanou nese na svých bedrech. Nemůžeme a nechceme ani upírati právo těm, kdož po celý svůj život vykonávají užitečnou práci pro společnost, k nimž má pak tato společnost jistou povinnost sociální, ale abychom mohli všem těm právům činiti zadost, musíme své poměry a zařízení upraviti tak, aby hospodářská nosnost poplatných sil nebyla podlomena, jelikož v tom tkví největší nebezpečí pro náš stát.

Tím chci končiti a prohlašuji, že budeme hlasovati pro osnovu zákona o organisaci veřejné správy tak, jak ji navrhl ústavně-právní výbor - ovšem s opravou článku 11. (Výborně! - Potlesk.)