Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno!
Veškeré obyvatelstvo tohoto státu, především
však jistě německé obyvatelstvo sleduje
s napjatým zájmem, jak se nyní projednávají
ve sněmovně tyto předlohy. Stopuje hlavně
skutečnost, zda se najdou přece němečtí
zástupci lidu, kteří budou ochotni převzíti
úřad popravčího vlastního národa.
Slezské obyvatelstvo vzhlíží s ještě
větším zájmem ku Praze, aby mohlo zjistiti,
zda se najdou německo-slezští zástupci
lidu, kteří dokáží přes
slavné sliby, dané slezskému lidu, přes
projevy, přes usnesené resoluce, že budou zde
při hlasování pro to, aby zanikla slezská
svoboda a slezská samospráva. Co se zde v parlamentě
odehrává, nevzbudilo zájem jen oposičních
kruhů v zemi, nýbrž i velké části
příslušníků vládních
stran. Projevují-li se pak nyní uvnitř německých
vládních stran jisté rozpory při jejich
postupu, jsou to především také zástupci
Slezska, kteří, řídíce se smýšlením
obyvatelstva této země, pokoušejí se
klásti odpor. (Výkřiky posl. Dietla.)
V těchto dnech konána již různá
jednání, jichž výsledky zahalují
se hustou rouškou mlčení a o nichž také
referent pan dr Kramář ani slovem se nezmínil.
Pražský ukonejšovací aparát uveden
v pohyb. Hlasování o přechodu k podrobné
debatě ukázalo jasně a zřejmě,
že ukonejšovací aparát s plným
úspěchem účinkoval a že odpor
byl utlumen. Tento zákon, nehledě ke slezské
otázce, o které ještě promluvím,
sám obsah tohoto zákona a skutečnost, že
pan dr Kramář, jistě největší
nevraživec dělnictva, a nepřeháním
asi, řeknu-li, i nejhorší nepřítel
Němců v tomto státě, jest zpravodajem
o tomto zákoně, ukazuje také jasně
a zřejmě, jakým demokratickým duchem
jest proniknuta německo-česká občanská
koalice. Rovněž slyšeli jsme, že dr Viškovský
pronesl s této tribuny slova o demokracii a samosprávě,
týž dr Viškovský, který
svou činností v Pozemkovém úřadě
zatroleně málo projevil porozumění
pro demokratickou samosprávu, který byl proniknut
tak demokratickým duchem, že mu nynější
jeho koaliční kolegové udělili titul
lupiče půdy. Stane-li se projednávaná
předloha zákonem, lze jistě říci,
že ten trošek, ty nepatrné prvky nynější
národní samosprávy byly navždy zničeny
ve jménu demokracie s pomocí německých
stran. V ústavě se praví a v posledním
poselství pana presidenta byla opakována věta:
Lid je jediným zdrojem moci. Stane-li se zákonem
to, co zde projednáváme, pak přejde jediný
zdroj moci do rukou policie a vládních byrokratů.
Takovýto zákon znamená úplné
zrušení občanské svobody, zavedení
neomezené policejní moci, která může
každého nepohodlného státního
občana podle nálady a libovůle pronásledovati.
Znamená však také vzkříšení
starého "Prügelpatentu" v zostřené
formě, patentu, za který se styděli již
ve starém Rakousku a který zde má býti
znovu uplatněn. Tento zákon béře však
také poslední zbytek národní samosprávy,
zostřuje především jazykové bezpráví
proti všem nečeským národům v
tomto státě. V řadě vývodů
bylo již promluveno o obsahu zákona a o následcích,
které z něho nutně vzejdou. Chtěl
bych s tohoto místa jen zjistiti, že německé
vládní strany jistě s radostí a jásotem
daly souhlas k zpátečnickým a konservativním
ustanovením tohoto zákona, především
již proto, poněvadž zákon v prvé
řadě jest zahrocen proti dělnictvu. Nepříjemno
jest jim a vyvolává do jisté míry
jejich odpor, že přes provedené změny
nebylo v žádném směru vyhověno
německým potřebám. (Posl. Kaufmann
[německy]: Potřebám německého
občanstva!) Dokonce ani ne potřebám německého
občanstva. Mohli jsme to pozorovati také dnes při
referátu pana zpravodaje, jenž uznal za nutné,
nejen hájiti zpátečnická ustanovení,
nýbrž nalezl i pro Čechy a Slováky tolik
slov, o Němcích se však přes jejich
přímo psí podlízavost ani pochvalně
nezmínil a ani slůvkem se toho nedotkl, pokud byly
provedeny změny, na něž jsou německé
občanské strany ve svém tisku a ve svých
projevech tak pyšny.
Projednávaný zákon přináší
však také, nehledě ke zpátečnickým
a konservativním ustanovením, sloučení
Slezska s Moravou. Po staletí dochovanou samosprávu
má ztratiti tato zem, obyvatelstvo její nemá
míti více práva voliti si zástupce,
jejichž úkolem by bylo, aby sami obstarávali
a vyřizovali kulturní, humanní a hospodářské
záležitosti. Budoucně má rozhodovati
o nejdůležitějších slezských
životních otázkách čtyřnásobná
většina moravských zástupců.
To jest nepopíratelnou skutečností, a přes
to jsou příslušníci německé
křesťanskosociální vládní
strany a k tomu ještě slezští zástupci
toho schopni, že slovem i písmem poukazují
k tomu, že slezské obyvatelstvo nepotřebuje
se tolik rozčilovati, že se jim naopak podařilo
dosíci značně velkých a rozhodných
úspěchů pro slezskou zemi. (Výkřiky.)
Připouštějí sice, že samospráva,
že samostatnost země zmizí, uvádějí
však, že se jim podařilo prosaditi, aby bylo
milostivě dovoleno, že se smí uváděti
pojmenování Slezska za Moravou a že byla zachována
slezská tradice, poněvadž také na příště
bude trvale v moravském znaku uchován znak Slezska.
(Výkřiky.) Slezskou svobodu, slezskou samosprávu
obstarávají subkomise, jež mají býti
oprávněny spravovati slezské zemské
podniky, jež ovšem smějí býti spravovány
jen podle pokynů a usnesení moravské zemské
správy a zbytek samostatnosti soustředěn
jest v komisích pro zemský ústav choromyslných,
zemské dráhy, zemskou nemocnici, takže Slezani
nebudou míti již žádného práva,
aby mohli jako dosud samostatně vyřizovati řadu
rozsáhlých humanitních, sociálních
a hospodářských otázek. Jménem
slezského obyvatelstva - a smím jistě také
bez nadsázky říci - dokonce jménem
velké části příslušníků
křesťanskosociální strany a jménem
selského obyvatelstva země prohlašuji, že
Slezani nemohou býti spokojeni s touto dr Luschkou vynalezenou
náhražkou za Slezsko. Německé vládní
strany v ničem nepostavily se proti důvodům
vládních orgánů a proti strůjcům
zákona. Naopak zfalšováním dějin,
zkreslením skutečností byl učiněn
pokus, ospravedlniti sloučení Slezska s Moravou.
Sám dr Šrámek pokusil se v jedné
schůzi v Brně zjistiti na základě
dějinných výsledků, že Slezsko
bylo odedávna součástí Moravy. Pan
dr Šrámek potřebuje jen pročísti
si jistě zajímavý spis starosty Koždoně
z Těšína a najde tam snůšku dějinných
dokladů, že jeho dějinné vývody
jsou naprosto falešné.
Křesťanští sociálové ve
vlastní zemi snaží se omluviti svůj
postup poukazem k tomu, že vlastně přijetím
župního zákona byla země Slezská
sama o sobě vyřízena, že v tom okamžiku,
kdy by byl župní zákon nabyl účinnosti,
bylo by beztoho Slezsko přestalo existovati. Němečtí
křesťanští sociálové a všichni
ti, kdo používají tohoto důvodu, zapomínají
jen tak mimoděk na maličkost, že župním
zákonem zmizely přece rovněž zemské
hranice ostatních historických zemí a že
odpadnutím župního zákona samého
vznikají nové zemské organisace s výjimkou
země Slezské, jež má býti jediným
obvodem ztrácejícím svou dosavadní
samostatnost. Uvádí se také dále,
že provedení tohoto opatření naprosto
nespočívá na politických postranních
myšlenkách, nýbrž že toho přímo
vyžaduje úspornost a sjednocení správy.
Také tento důvod neobstojí při poněkud
svědomité zkoušce.
Že se docílí zlevnění, jest holým
výmyslem. Stačí jen vzíti do ruky
zemské rozpočty obou zemí a sledovati číslice,
a shledáme tento obraz: Veškeré řádné
potřeby na Moravě činí 97·42
Kč na hlavu, ve Slezsku pouze 89·26 Kč. Avšak
také náklad na ústřední správu
poskytuje velmi zajímavý obraz: Náklad na
ústřední správu na Moravě činí
11·15, ve Slezsku jen 6·18 Kč. Osobní
náklad na Moravě činí 43·74,
ve Slezsku jen 21·80 Kč. Zkoumáme-li hospodaření
obou zemí v letech 1920 a 1925, vidíme rovněž,
že na Moravě jest každý obyvatel pro zemské
účely průběhem těchto 6 let
o 77 Kč, ročně tudíž o 13 Kč
více zatížen, než obyvatel ve Slezsku.
Z těchto číslic vyplývá dostatečně
neudržitelnost odůvodnění, že sloučení
obou těchto zemí bylo provedeno z úsporných
důvodů a za účelem zjednodušení
správy. Zda dosazením subkomisí bylo dosaženo
zjednodušení správy, poučí nás
budoucnost. Dosaženo bylo toho, že veškeré
obyvatelstvo této země, že všechny obce
jsou poškozeny, že otázky, které bylo
lze dosud vyřešiti v rámci vlastní správy,
vyžádají si nejen více času a
námahy, nýbrž i více peněz, takže
se nedostaví zlevnění, nýbrž
nepochybně značné rozmnožení
výdajů. Pánové, naprosto nebyly tudíž
rozhodnými pro provádění této
akce důvody uváděné referentem dr
Kramářem, uváděné vládními
stranami, a i když se s ohledem na německé
vládní strany zamlčuje pravda, jest přece
jisto, že nejen pro celou reformu správy, jež
pro veškeru budoucnost ubíjí myšlenku
každé národní autonomie a samosprávy,
nýbrž i pro sloučení obou zemí
rozhodovaly ve skutečnosti výhradně jen národnostní
ohledy. Vyslovil to zcela otevřeně český
list "Lidové Noviny" v Brně dne 28. ledna
1927, a jest velmi zajímavo předvésti německým
vládním stranám důvody, jež byly
výhradně rozhodny pro tuto akci. Praví se
tam: "Slezsko čítá na 670.000 obyvatel,
300.000 Čechoslováků, 250.000 Němců,
70.000 Poláků, 50.000 cizozemců, 400 židů.
Zůstane-li Slezsko samostatným, neměli by
Češi většiny. Přesto že republika
trvá již 8 let, jsou zemské, státní
a samosprávné úřady převážnou
částí obsazeny německými úředníky.
Jen tehdy, vzdá-li se Slezsko své samostatnosti,
bude lze přemístiti přebytek německých
úředníků ze Slezska do Moravy a opačně
českých úředníků z Moravy
do Slezska." Zcela příznačným
jest závěr onoho článku, kde se praví:
"Důvody zdravého rozumu, veřejného
zájmu a ohled na národní záležitosti
vyžadují, aby padly hranice mezi Slezskem a Moravou."
Zde máme zcela jasnou odpověď, proč
má ztratiti Slezsko samostatnost a proč má
býti sloučeno s Moravou. Když se vynořila
myšlenka o oloupení samostatnosti, zaujalo proti tomu
veškeré obyvatelstvo ve Slezsku rozhodně ostré
stanovisko; v popředí této protestní
akce byli také stoupenci německých vládních
stran, zejména strany křesťanských sociálů
a jejich vůdce dr Luschka. (Posl. Dietl německy]:
Tehdy neměli ještě uhelných poukázek!)
Byli jimi již opatřeni. Nikoli pouze obyčejný
slezský zástupce lidu, nýbrž předseda
parlamentního klubu německých křesťanských
sociálů, a co ještě více padá
na váhu, jediný slezský zástupce v
"osmičce", kde byla ponejprv vzata Slezsku samostatnost,
byl zúčastněn na obranných akcích
v zemi.
Zmíním se ještě o chování
jednotlivých vládních stran, pokud jde o
tuto otázku. (Posl. dr Czech [německy]: Není
zde zpravodaj, žádný ministr, je to skandál,
je to neslýcháno, nemělo by se dále
mluviti, je to komedie!) Panstvo nebéře přece
vůbec sněmovní jednání vážně
a mluví pak o úpadku parlamentu. (Posl. dr Koberg
[německy]: Mluví o vážnosti sněmovny,
o níž nedbají!) Jest to... (Posl. dr
Czech [německy]: Musíme vyslechnouti censury od
těchto pánů. Jest to neslýcháno,
aby sněmovna byla takto snižována, zcela sprostá
komedie!) Jest to československá demokracie.
(Různě výkřiky.) Chtěl
bych jen na jednom příkladě ukázati,
že se nejen německé obyvatelstvo této
země, nýbrž i české její
obyvatelstvo postavilo proti svým vlastním lidem
v Praze a že Němci i Češi s největším
roztrpčením a rozhořčením odmítli
úmysl zrušiti tuto zemi, že zemská správní
komise, Češi i Němci a také zástupci
německo-křesťanské strany protestovali
proti zrušení samostatnosti, že čeští
starostové této země ve velkém projevu
v Mor. Ostravě ohradili se proti tomuto plánu a
že dne 30. ledna tohoto roku zástupci 240 obcí,
tudíž jistě zástupci celé země,
sjednoceně usnesli se na ostrém projevu proti uloupení
samostatnosti a zjistil bych při této příležitosti,
že v předsednictvu této protestní schůze
byl také německý křesťansko-sociální
poslanec a ukáže se, zda se dopustí sněmovní
slezský kolega, bude-li o této otázce pravoplatně
rozhodnuto, věrolomnosti ohledně toho, co bylo usneseno
v této protestní schůzi s jeho souhlasem.
(Posl. dr Koberg [německy]: Sám navrhl resoluci!)
Sám navrhl resoluci, jež se domáhá
samostatnosti, a více než stotisíc Slezanů,
ba i příslušníci křesťanských
sociálů a ostatních německých
vládních stran projevili podepsavše petici,
že vznášejí nejostřejší
protest proti uloupení slezské samostatnosti. Organisace
průmyslníků této země, živnostenská
a obchodnická společenstva, organisace pana Stenzla
ohradily se rovněž ostrými protestními
resolucemi proti tomuto zamýšlenému plánu.
Avšak i jinak jest zajímavý vznik a průběh
odboje slezského obyvatelstva. Nejen obce, nejen veškeré
obyvatelstvo, nejen veškeré hospodářské
organisace, nýbrž celé obyvatelstvo v zemi
se proti tomu postavilo, okolnost to, na níž po mém
názoru musel by přece býti vzat zřetel
také zodpovědnými členy vlády
a většinovými stranami, které zde mluví
tolik o demokracii. Nevzali zřetele na tuto okolnost, nýbrž
bezohledně přešli přes tento projev
vůle celé země a s úsměškem
za pomoci německých vládních stran
vzali zemi samostatnost. Také slezští sedláci,
hospodářské organisace, korporace pánů
Spiny, Windirsche a Slezana Halkeho učinily
ve zvláštních zasedáních usnesení,
ve kterých se kromě jiného praví:
Zamýšlené sloučení Moravy a Slezska
v jednotný správní obvod znamená nenahraditelnou
ztrátu kulturní a hospodářské
nezávislosti. Sloučení Slezska s Moravou
vytvořilo by správní obvod, jejž by
bylo těžko lze zpracovati, jenž by byl příliš
rozsáhlý a různotvárný. Slezští
sedláci volají tudíž k pánům
ze Svazu zemědělců, slezské rolnictví
spatřuje v zamýšleném opatření
bezpráví, nejtěžší poškození
svých zájmů a vyslovuje se proto jednomyslně
a rozhodně proti všem k tomu se odnášejícím
snahám. A toto usnesení bylo také učiněno
se souhlasem poslance Svazu zemědělců, který
jest činovníkem v těchto hospodářských
korporacích. Přirozeně napjatě očekávám
(Výkřiky posl. dr Czecha.), zda při
hlasování pan kol. Halke splní příkaz,
daný jemu slezskými sedláky. Právě
tak jako členové Svazu zemědělců,
protestovali také stoupenci strany pánů Stenzla,
Eckerta a Tichiho. Vůdcové zemské
organisace živnostníků byli hybnou silou všech
obranných akcí, které byly ve Slezsku zahájeny.
Stáli na prvém místě a list jejich
strany, v Brně vycházející, podporoval
boj slezské živnostenské strany, když
napsal: "Němečtí Slezani nechtějí
ničeho věděti o vzdání se samostatnosti
své země a my Moravani nemůžeme jim
upříti práva, aby všemi prostředky
pro to bojovali." A orgán pana Stenzla, který
s panem kol. dr Luschkou zasedal v "osmičce",
v téže době napsal všeobecně o
obsahu správní reformy, v době, kdy tito
jako vedoucí činitelé svých stran
projednávali tuto otázku: "Především
dlužno však energicky proti tomu se ohraditi, aby mohla
vláda stanoviti pro třetinu členů
zemského sněmu právo jmenovací. Má
to míti za účel, aby se zkonstruovala pomocí
jmenovaných členů většina, jež
by byla vždy vládě po vůli? Má
býti tímto způsobem korigována vůle
obyvatelstva? Nemůžeme uvěřiti, že
by takovéto zcela nedemokratické opatření,
které jest možné v Mussolinsku nebo v Turecku,
mohlo býti zavedeno ve středoevropském státě."
To píše onen list v témže okamžiku,
kdy pan Stenzl v "osmičce" zastává
tento Mussoliniho systém. Političtí živnostníci,
právě jako členové Svazu zemědělců
jednali v parlamentních sborech jinak, pokládám
však za nutné poukázati také k tomu,
jak se zachovali němečtí křesťanští
sociálové ve Slezsku. Chci zde zjistiti, že
němečtí křesťanští
sociálové v zemi při všech obranných
akcích, až na tu poslední, byli zúčastněni,
že hlasovali pro všechna rozhodnutí, že
při velkém protestním projevu v Opavě
přijata byla jejich hlasy resoluce, domáhající
se úplné samostatnosti zemské, že v
souvislosti s tímto protestním projevem obcí
staly se v jednotlivých městech velké projevy,
že po tuto dobu bylo kostelními zvony vyzváněno,
že přes vše to pan ministr Černý
a vládní strany sotva si povšimly tohoto
hromadného hnutí obyvatelstva řečené
země, že se s úšklebkem přenesly
přes tuto vůli zcela nemožnými důvody.
Při této protestní schůzi bylo výslovně
zjištěno, že se slezské obyvatelstvo nespokojí
s expositurou, nýbrž že žádá
úplnou samostatnost, že tudíž subkomise,
jak byly nyní dosazeny, které nejdou ani tak daleko
jako slíbené expositury, odmítá a
že dokonce i muž, jenž v "osmičce"
spolu rozhodoval o těchto otázkách, v této
protestní schůzi slova se ujal, své osobní
stanovisko zastával a nemůže říci:
"To napsali redaktoři křesť.-sociálních
listů, za to nelze činiti poslance odpovědným."
Zjišťuji tudíž výslovně, že
to byl on - nikdo menší než předseda německé
křesťansko-sociální sněmovní
frakce - jediný slezský zástupce v "osmičce",
který v této protestní schůzi učinil
jménem německých vládních stran
toto prohlášení. (Posl. Dietl [německy]:
O nějakou lež více nebo méně,
na tom nesejde!) To by však nemělo býti
u křesťanských sociálů. Prohlásil:
"Kladu sobě za čest, jménem svých
slezských sněmovních kolegů německé
křesťansko-sociální lidové strany,
slezských kolegů Svazu zemědělců
prohlásiti, že naprosto souhlasíme s myšlenkou
pojatou do resoluce, která se zakládá na
odporu proti administrativnímu sloučení Slezska
s Moravou. Cítíme se za jedno s celým obyvatelstvem.
Oceňujeme také nutnost reformy správy za
účelem zjednodušení, zjišťujeme
však, že zamýšlené vyřešení
problému zřízením úřadu
druhé stolice v Brně neodpovídá tomuto
účelu, ba naopak, že zeměpisná
poloha Brna znesnadňuje a zdražuje nutné spojení
slezského obyvatelstva s politickými úřady."
A nyní pravil dr Luschka: "Především
ohrazujeme se proti tomu, že se zamýšlí
změnou politických správních organisací
vydati v šanc poslední zbytek dějinné
samostatnosti územních oblastí slezských
v tomto obvodu ležících. Lnouce ku staletým
a zaručeným dějinám své země,
jsme my Slezani hrdi na svoji domovinu a nechceme ji obětovati
nové úpravě, diktované pouhými
ohledy správními. Žádáme"
- a musíme trvati na tom, co nyní přichází
- "aby v zemi Slezské bylo opět zřízeno
pro zemské záležitosti zemské zastupitelství
ve Slezsku volené." Nevím, zda se pan dr Luschka
se stejným důvodem, s týmž slezským
cítěním, s touže odvahou jako v této
protestní schůzi postavil v "osmičce"
proti panu ministru Černému. A bylo-li tomu
tak, tu právě pan dr Luschka nesplnil to,
co svým prohlášením dal na jevo jako
vůli slezského obyvatelstva. Pan dr Luschka to
byl také, jenž učiniv toto prohlášení,
po skončení protestní schůze vedl
deputaci ze Slezska do Prahy, představil ji ministerstvu,
aby mohla tam svoje námitky přednésti. Slezský
zemský orgán křesťanských sociálů
poukázal ku příkladu ještě dne
27. února 1927 k tomu, že německá křesťansko-sociální
lidová strana ve Slezsku a severní Moravě
jako nejsilnější strana v tomto území
a jako velmi závažná část celé
strany zaujala stanovisko k otázce sloučení
Moravy a Slezska a že se jednomyslně s plným
důrazem vyslovila pro zachování samostatnosti
Slezska. Za protestních akcí ve Slezsku, jichž
se spoluúčastnili němečtí křesťanští
sociálové, zachovala se pražská "Deutsche
Presse" zvláštním způsobem, takže
slezský list "Volk", orgán křesťanských
sociálů uznal nutným, zaujati proti Praze
tímto způsobem stanovisko: Vzhledem k postavení
strany v oblastech této země, vzhledem k vážnosti
a jasnosti usnesení vydaného vedením strany,
tudíž pro samostatnost Slezska - při tomto
usnesení musel přece pan Krumpe také
spolupůsobiti - a nikoli naposled vzhledem ke skutečnosti,
že nynější předseda klubu strany,
poslanec dr Luschka, kterýž jest jediným
Slezanem v "osmičce" většinových
stran, velmi zarazilo ve Slezsku, že "Deutsche Presse",
platící ve veřejnosti za list této
straně velmi blízký, zaujala v otázce
Slezska stanovisko, kterému zde ve Slezsku nerozumíme
a které jest v rozporu s postupem příslušného
oficielního vedení strany. Snad rozumí dnes
"Deutsche Presse" tomu, jak se chovají Slezani,
tak málo, jako domněle nerozuměli křesťansko-sociální
Slezani tehdejšímu postupu listu "Deutsche Presse",
neboť praví se dále: "Byť by i bylo
v Praze a se stanoviska Pražanů" - to se jistě
týče dr Mayr-Hartinga - "o této
otázce snad jiné mínění, než
je naše. Není však vůbec potřebí,
aby bylo proto usilováno, snahy země bojující
o svou samostatnost a snahy jistě nikoli nepodstatné
součásti strany znesnadniti nebo dokonce zkřížiti,
zejména tehdy, když by v Praze a v Čechách
bylo zcela odůvodněno, ukázati aspoň
v této otázce bezzájemnost a vzíti
zřetel k rozhodnutí vedení příslušné
strany." My Slezani, napsal "Volk", nedáme
se zmýliti v boji o svou domovinu. Z toho jest patrno,
že se slezští křesťanští
sociálové, jejich klubovní předseda,
jakož i jejich slezský tisk vzepřeli proti
Praze, nesdíleli názor Prahy a že se zasadili
o úplnou samostatnost slezského zemského
zastupitelství. Ve schůzi, konané dne 21.
března 1927 v Opavě, kde již tak celkem seznán
úpad těchto vládních stran ve Slezsku,
považoval opět vůdce křesťanských
sociálů za nutné, vyúčtovati
a prohlásil tam opětně, tudíž
téměř ke konci března t. r., že
se členové klubu z Moravy a Čech přizpůsobili
slezskému stanovisku, že jsou tudíž ochotni
zasaditi se o požadavky Slezanů. Pravil dále:
"Učinil jsem více, než všichni ostatní.
Zavedl jsem dokonce deputaci do Prahy a musel jsem jí zjednávati
přístupu, aby mohla přednésti své
požadavky." Pronesl dále tento názor:
"Má-li se odvrátiti nebezpečí,
dlužno býti přítomnu, aby se dokázalo,
co kdo dovede. Já se své strany učinil jsem
dosti." Nezodpověděnou zůstává
otázka, co bylo učiněno a kde jest patrno,
že byly prosazeny požadavky, jež bylo zastávati
na základě učiněných usnesení,
na základě slavnostních slibů, na
základě závazných prohlášení,
daných celému slezskému lidu. Namanuje se
další otázka: Měli zástupci slezské
země možnost a moc, aby uskutečnili, co bylo
požadováno, čili nic? K tomu dlužno odpověděti!
Kdyby to bylo bývalo skutečně vážně
míněno a nebylo to bývalo patrnou komedií
na oklamání slezského lidu, (Souhlas na
levici.) byli by měli možnost, aby sami odporem
slezského zástupce v "osmičce"
zabránili, aby nebylo Slezsko oloupeno o svou samosprávu
a nemohla by také ve sněmovně býti
odňata této zemi její samostatnost, kdyby
němečtí křesťanští
sociálové odepřeli souhlas tomuto zákonu.
To se však nestane, poněvadž dr Luschka a
jeho strana ve Slezsku podlehli pražskému vlivu a
především vlivu pana ministra Mayr-Hartinga.
To pouze jest příčinou, co zavedlo křesťanské
sociály do nepochybně velmi nevděčné
situace, v jaké se nyní zde nalézají
(Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.) a co je k tomu přivedlo,
že porušili své sliby dané Slezanům.
Ještě dne 20. t. m. - řekl bych to panu ministru
Černému a mohu mu také ukázati
obrázky z demonstrací - projevilo slezské
obyvatelstvo všech stavů, všech kruhů,
všech vrstev, podnikatelé, sedláci, živnostníci
a dělníci jednohodinovou demonstrační
stávkou v 16 hromadných schůzích svou
vůli a odmítlo s rozhodností domněnku,
že by souhlasilo, aby byla samostatnost země zrušena
a utvořeny jako náhrada za Slezsko bezvýznamné
subkomise. I když chápu, že slezští
křesťanští sociálové podlehli
pražskému vlivu a vlivu Mayr-Hartinga, nechápu,
jak se mohli jako Slezani k tomu propůjčiti, aby
bez naléhavého důvodu zkresleným a
prolhaným způsobem snižovali tyto hromadné
projevy.
Ke konci řekl bych ještě toto: Slezské
obyvatelstvo naprosto není srozuměno s tím,
co se zde označuje jako úspěch. Pro slezské
obyvatelstvo přichází v úvahu nejen
národní moment, nýbrž zejména
také hospodářsko-sociální stránka
této otázky. Odmítá co nejrozhodněji
a nejostřeji domněnku, že obětuje samostatnost
za takovouto mísu čočovice. Odmítáme
reformu správy pro její zpátečnická
a konservativní ustanovení. Žádáme
samostatnost pro Slezsko. Stane-li se tato reforma správy
zákonem, ukáže se, že jest národní
samospráva ve svých skrovných prvcích
vyhlazena, místní samospráva ve své
činnosti ochromena a postavena pod nadvládu byrokracie
na vládě závislé. Navždy jest
znemožněno tímto zákonem, aby se utvořily
co možná jednotné národnostně
rozdělené správní obvody. Aby se bezvýhradně
vyhovělo tomuto účelu a aby se tohoto cíle
bezvýhradně dosáhlo, stlačuje se proti
jednomyslné vůli veškerého slezského
obyvatelstva země Slezská s Moravou do jednotného
správního obvodu. Takováto slátanina,
jejíž hlavním úkolem jest, aby bylo
veškeré sudetské Německo zbaveno politických
a národních práv, uskutečňuje
se pomocí německých hlasů. A proto
voláme k německým vládním stranám,
aby si dobře rozvážily, jakou odpovědnost
svým postupem v dějinách a pro budoucnost
na sebe berou. Slezské obyvatelstvo dá si na to
pozor, zda si také slezští poslanci, kteří
venku v projevech a konferencích nalézají
tak vřelá a nadšená slova pro samostatnost,
dodají odvahy, aby zde jako Slezani slezskou svobodu zničili,
a učiní-li tak, požene je slezské obyvatelstvo
k odpovědnosti. (Potlesk poslanců něm.
soc. demokratické strany dělnické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Ostrý.
Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Je nepopiratelnou
skutečností, že reforma politické správy
je problémem, který musí vyvolati odezvu,
poněvadž reformou zavádíme něco
úplně nového, nebo lépe řečeno,
kácíme stará zařízení
a budujeme něco jiného, nového. Tak na Slovensku
jsme neměli dosud země slovenské, ač
samospráva se tam vyjadřovala v župním
zřízení. Nyní dostává
se Slovensku historického utvoření slovenské
země, která byla po tisíc let Maďary
popírána. Může býti nadhozena
otázka, je-li tímto zřízením
vyřešen problém Slovenska po stránce
federalistických či autonomistických tužeb
některých slovenských politických
stran. Jestliže ano, pak mohli bychom býti se zákonem
všichni spokojeni, neboť i z těchto pohnutek
zákon o organisaci politické zprávy vzniká
a má býti vyrovnán mezi historickými
zeměmi a Slovenskem. Že nám pak na tom vyrovnání
musí záležeti z důvodů klidného
politického i hospodářského vývoje
Československé republiky, to snad netřeba
zdůrazňovati. Naprostá jednota Slovenska
s historickými zeměmi je však nutna také
z důvodu prestiže na mezinárodním politickém
foru, což je samozřejmou věcí. Nemáme
tolik síly, abychom jí mohli plýtvati v nemístném
bratrském hašteření. Máme dosti
nepřátel, kteří by takové bratrské
nesváry rádi viděli a které by jim
mohly dávati odvahu k expansi na Československou
republiku. Otázka hospodářská, věnování
všech sil novému hospodářskému
tvoření, je pro náš mladý stát
tak důležitým problémem, že musíme
mu věnovati všechnu píli, schopnost a pohotovost,
která nesmí a nemůže býti rušena
vzájemnou nedůvěrou.
Budoucnost nám ukáže, byly-li odstraněny
tímto zákonem všechny překážky
klidného a nerušeného soužití.
Doufejme, že ano a že všechny jiné autonomistické
snahy jsou tímto zákonem likvidovány. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Byly zde proneseny některé řeči -
já bych chtěl jen tak stručně na některé
navázati - které mne nechávají v pochybnosti
o tom, je-li opravdu otázka Slovenska vyřešena
tímto zákonem, či nikoli. Nezůstala
mi nepovšimnuta slova, která zde byla pronesena, že
čím bude národ slovenský samostatnější,
tím houževnatěji bude bojovati za jednotu Čechů
a Slováků, po případě za nějakou
federativní jednotu v rámci všech slovanských
národů. Je však jisto, že tímto
zákonem nebude otázka Slovenska vyřešena,
nýbrž jak Slovensko poroste, bude si žádati
více práv a moci pro svoji krajinu. Tedy rozumím-li
těmto slovům dobře, (Výkřiky
posl. dr Jurigy.) domnívám se, že otázka
Slovenska tímto asi není vyřešena, zvláště
mají-li býti vzata slova ta za bernou minci. Doufám
však, že přece jenom nastane takový přátelský
poměr, že k důsledkům obsaženým
v citovaných větách nedojde.