Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Co bylo základem protisamosprávné studie Körberovy? Körber měl hlavní zásadu, že celá správa má vycházeti od postátněného okresu. Körber a celá vídeňská kamarila a byrokracie rakouská nenáviděli naši autonomii, nenáviděli ji proto, poněvadž věděli, že v ní a z ní roste život národní, roste naše síla kulturní, síla našich měst a celý náš rozvoj a proto r. 1904 soustředili reakční boj proti samosprávě. Princip zrušiti samosprávný okres a dostati tím do státního poručnictví obce jest tentýž v dnešní osnově, jako byl v studii Körberově. Körber měl snahu, aby obecní samosprávu dostal do závislosti státní, tato osnova nemá žádné jiné snahy, než dostati obec pod poručnictví postátněn ho okresu. A prosím, když sledujete v souvislosti s touto osnovou zákon o finančním hospodářství, budete viděti, že tyto dvě osnovy tvoří jeden celek, ze kterého vychází základní zlo porušení pravomoci autonomie okresní a dání obecní autonomie do závislosti okresní správy státní. Víme, že finanční předloha znamenala podtětí hospodářských a finančních sil obce. Dnešní koalice nestudovala poměry v obcích, dnešní koalice neodhadovala, jaké závazky obce mají, dnešní koalice přešla celý ten velice komplikovaný stav celé naší autonomie a provedla šablonu, která znamená nemožnost života celé samosprávy.

Ale nejen po stránce finanční je občanská pravomoc již tou první předlohou porušena. Pan referent dr Kramář zde říkal, že zůstává okresům pečeť, která potvrzuje jejich právní existenci. Řekl jsem mu, že tato pečeť je bezcenná, nestojí-li za touto pečetí pravomoc zastupitelských sborů a on mi řekl, že neuznávám tedy pečeť města Plzně. Pečeť města Plzně a všech měst má význam, když potvrzuje a vyjadřuje vůli zastupitelských sborů. Pečeť znamená schválení a právní potvrzení toho, co bylo zastupitelským sborem schváleno. Ale pouze když jsme dosud předkládali ke schválení a k prozkoumání obecní rozpočet usnesený obecním zastupitelstvem, naše pečeť měla veliký význam, poněvadž okres samosprávní mohl sice rozpočet kontrolovati, vrátiti k doplnění, mohl posuzovati, ale neměl toho práva, a řekl bych nadpráví, jaké se dává touto osnovou okresu postátněnému. Okres samosprávný nemohl porušiti význam obecní pečetě, ale okres postátněný resp. jeho byrokracie má právo porušiti pečeť. Proč? Předložíme-li dnes rozpočet obecní celým zastupitelstvem schválený, jediná osoba v okresu, referent rozpočtový, má právo podle finanční osnovy vyhoditi položky úhradové i položky výdajové. Ale nejen to. Úředník okresu bude moci pečetí potvrzený rozpočet změniti v tom směru, že může dáti změniti některé dávky anebo může naříditi zastupitelstvu zavedení nových dávek. To znamená: úředník vydá dekret, jímž se nařizuje starostovi: Musí se zavésti ta neb ona dávka. Co tedy znamenala pečeť tomuto rozpočtu, jaký význam má míti dnes tato pečeť, která představuje právní moc a vůli, jaký význam bude míti tato pečeť a jakou cenu? Jenom cenu pečetního vosku! Pravomoc a vůle zastupitelstva už za touto pečetí nestojí.

V tomto směru srovnání pana dr Kramáře je velmi ubohé, mohu říci, velmi naivní, poněvadž nezná podle toho ani podstatu zákona o finančním hospodářství obcí, ani podstatu zákona, který právě projednáváme. My pozorujeme, že to, co pro velký odpor a řeknu, přímo živelní odpor v českých zemích nemohl provésti dr Körber, uskutečňuje dnešní koalice. Oba pánové, hlavní řečníci koaliční, pan dr Kramář a pan dr Viškovský, jak jsem již řekl, oponovali výtce, že se jedná o porušení principu demokracie a pravomoci samosprávy. Prosím, co je tedy podstatou této osnovy a co je příbuzného v této osnově s osnovou Körberovou? Jako v Körberově osnově u nás samosprávné okresy se ruší. Nebude více nadřízeného samosprávného úřadu, nebude také více první autonomní instance. Stížnosti, námitky a odvolání občanů nebudou vyřizovati a rozhodovati samosprávné sbory a zase občan v nich, nýbrž výsadní úřady okresní a zemské s pouhými poradními sbory. Bude-li si stěžovati občan okresu, nikoliv zastupitelský sbor, nýbrž úředník bude posuzovati stížnost, odvolání a všechny věci, které první instancí půjdou, podle svého byrokratického názoru, ze svého zavřeného úřadu, ze kterého nemá výhledu do života, ze kterého nevidí život obce, nevidí rozvoj měst, nezná intimitu komunální politiky, intimitu měst, nemá smyslu pro estetiku měst, nemá smyslu pro sadovnictví, nemá smyslu pro kulturní zájmy tohoto obvodu, nemá smyslu pro to, pro co může míti smysl jenom občan, který s nejvyšší láskou lpí k tomuto místu, který má cit sounáležitosti v tomto územním svazku, který žije s každým kamenem, kterému je krásou každý sebe menší sad, kterému je nejvyšším úkolem starati se o rozvoj území, které spravuje. (Výborně!)

Tyto náležitosti, tento, abych tak řekl, mravní a psychologický základ nebude míti úředník ve státním okresu, poněvadž může to vyrůstati jen a jen z lidové, občanské iniciativy, z vůle podpořiti rozvoj obcí, z vůle starati se o prospěch míst, která spravuje. Víme také, že okresní iniciativa, starost o širší území a láska k širším územním úkolům budou potlačeny. Na místo toho nastoupí písaření, které bude hlavním úkolem, hlavním živlem bude šablona, paragraf, akta, ale láska k území okresnímu, starost o to, kde je třeba ovocného stromoví, sadu, úpravy cest, kde je třeba znalosti lidí a každé sebe menší obce, tato snaha a tento první předpoklad bude scházeti úřadům státním, poněvadž nebudou míti zvláštního zájmu na tom, aby se staraly o zvláštní otázky okresního území. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Přirozeně i výkon naší autonomie bude stlačen. Autonomie dosud svobodně rozhoduje o svých projektech, o úpravě cest, o ústavech obecních a o obecních podnicích, ale na příště tyto věci budou podrobeny libovůli státní, závislé byrokracie. Zde také pan dr Kramář zapomněl vytýčit rozdíl mezi nezávislostí občanskou a závislostí úředníků. Ať říká kdo chce co chce, víme, že úřady a úředníci jsou vždy poslušni toho, kdo ve státě má moc, a je tedy jisto, že závislý okresní nebo zemský byrokrat vždycky potlačí vše, co by znamenalo svobodné, volné a prospěšné rozhodování. On bude vždy nad sebou cítit vůli těch, kteří mají moc ve státě. On se bude snažit vyhovovati dočasné vládě, on bude závislým na svých nadřízených úřadech, na presidentu zemské správy a na ministru vnitra. Takto vázaný úředník nebude míti té volnosti a pružnosti, aby s dostatek správně a liberálně vyřizoval věci, které nyní budou u postátněného okresu nebo u zemské správy vyřizovány. Vidíme tedy, že demokratické obce stanou se pouze hříčkou postátněného okresu a jeho byrokracie. Proto jsme vyslovovali ostrou kritiku a proto si nedovedeme vysvětliti tvrzení zejména pana dr Viškovského, že tato osnova znamená pokrok. Je pokrokem, když občanstvu béře se právo, když na místo voleného zastupitelského sboru okresního ustanovuje se část tohoto sboru a jenom část se volí a že tento sbor dříve nadaný pravomocí je bezvládným orgánem pouze poradním, kdežto vedle něho úředníci mají absolutní moc? To není pokrok, naopak, to jest zvrat k dobám absolutismu.

Pan dr Kramář hájil zde protidemokratickou podstatu okresních a zemských zastupitelstev tím, že prý se v nich bude jednati pouze o otázkách kulturních, hospodářských, sociálních, humanitních a komunikačních a že se prý nebude jednati v těchto sborech o otázkách míru a války a otázkách, které jsou vyhrazeny státu.

Prosím, bude se v nich jednati pouze o otázkách kulturních, hospodářských, sociálních, humanitních a komunikačních. To je přece nejhlavnější bod celé veřejné činnosti! Otázky hospodářské, otázky sociální, otázka vzdělání, otázka školy, humanitních ústavů, to jsou podle dr Kramáře podřadné funkce a činnost, pro kterou není třeba, aby o nich rozhodovalo rovnoprávné občanstvo. Podle našeho názoru je to nejdůležitější, nejhlavnější funkce naší autonomie, zejména v době popřevratové, dílo, které slouží ku cti samosprávě, ale dílo, jehož pokračování vyžaduje spíše rozšíření pravomoci občanské, než její potlačení. Je hanbou, že právě pro tyto tituly shání se důvody na omezení pravomoci občanského živlu, který až dosud o těchto otázkách rozhodoval. Tyto věci mají býti v prvé řadě svěřeny voleným zástupcům, neboť volení zástupcové budou vlastně odpovídati, podle svého rozumu a svědomí mají vésti správu věcí komunálních.

Pozorujeme-li výkon naší autonomie v době popřevratové, nesmí nikdo upříti, že by naše samospráva tento výkon čestně a v plné míře nesplnila. Ani důvodová zpráva, ani pan referent neměli dosti vřelých slov, aby ocenili tuto plodnou historii autonomie. Je to smutné a ještě smutnější je, že se právě této lidové iniciativě, té snaze starati se o rozvoj samosprávy béře to hlavní, co jest podmínkou správy lidové, totiž pravomoc, a že se tato pravomoc oklešťuje.

Vytýká se, že tato opatření činí se proto, že prý autonomie vykazovala určité poruchy. Kdybychom sledovali vývoj autonomie privilegované a vývoj autonomie lidové, poznali bychom, že nelze ani zdaleka v této věci srovnávati. Zatím co do převratu viděli jsme samé hanlivé zjevy v samosprávě, zatím co absolutní moc privilegovaných tříd v samosprávě využívala samosprávy pro materielní a osobní cíle těch, kteří ve správě měli absolutní právo, demokratická správa v autonomii řídila se prospěchem obecným a její výkon nedává nikomu oprávnění, aby s takovým despektem o naší autonomii bylo mluveno. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Staly-li se případy ojedinělé, špatné, odsuzujeme je všichni, ale naproti tomu musíme říci, že právě lidový živel vnesl do autonomie daleko silnější vědomí odpovědnosti, než to bylo dříve a že je to právě lidový živel, který majetek celku, majetek autonomní pokládá za věc posvátnou a také s tímto majetkem tak zachází a jedná. Je tedy nespravedlivé, když koaliční strany v tomto směru, ovšem jen z agitačních důvodů - vytýkají lidovým správám, že nesplnily svého úkolu. Není také pravda, že běží v celém problému správním jen a jen o otázku správní v samosprávě. Autonomie, zejména obecní není již pouze a výhradně složkou správní. Autonomie obecní dnes vykonává daleko větší funkce hospodářské, sociální a kulturní nežli funkce správní. Hospodářské funkce obcí převažují výkony správní, ale naproti tomu správní výkon autonomie je nezbytný a potřebný samému státu a bez něho stát nemůže existovati.

V důvodové zprávě a také v referátech řečníků z koalice bylo praveno, že prý zavedením jedné koleje ve správě a přiblížením státních úřadů a úředníků k občanstvu odpadne rivalství mezi státní a samosprávnou správou, a že dojde k žádoucímu sblížení a spolupráci. Velmi pochybuji, naopak tato osnova je smolným věncem hozeným do života našeho státu, bude příčinou daleko větších konfliktů a sporů, než tomu bylo až dosud. (Výborně!)

Vezměme prosím jen otázky sporné, které mohou vzejíti z usnesení obcí a z kompetence postátněného okresního úřadu. Řekněme, že obecní zastupitelstvo usnese se jednomyslně na nějaké úpravě města, na postavení obytných domů, na zřízení nějakého ústavu, na zřízení knihovny, musea nebo provedení jiného projektu a že tu bude pro tento projekt jednotná vůle celé obce. Postátněný okres a jeho byrokracie pouhým škrtnutím mohou toto usnesení paralysovati a rušiti. To znamená: Je-li laický živel v okresu zbaven své pravomoci, bude byrokratický živel prováděti tyto drsné škrty na usneseních zastupitelstev obecních. To znamená: Dojde k rozporům mezi celým místem a okresní správou, dojde k veliké nevoli obyvatelstva proti státním úředníkům, kteří budou viněni z toho, že znemožnili nebo zdrželi uskutečnění nějakého projektu. Obyvatelstvo bude nesmírně proti státním úřadům rozhorleno, když tyto státní a okresní úřady nařídí dávky nebo stornují v rozpočtu nějakou výdajovou položku, která má dobrý, prospěšný účel. Spory se budou stupňovati a tak to, čeho chce osnova dosíci: aby nastalo sblížení, se nedostaví, naopak, dostaví se odcizení, nadejdou permanentní spory, boje mezi autonomií obecní a mezi správou okresu budou daleko prudší, než snad tu a tam se dnes stává. Tu bude tedy pravý opak, poněvadž vždy zájmy těchto dvou korporací budou kolidovat. Na jedné straně bude vůle občanská, těch, kteří v obecním zastupitelstvu se usnášejí a na druhé straně bude libovůle okresních úřadů a úředníků. Žel, že tato libovůle má ochranu a základ v dnes projednávané osnově. A je pochopitelné a už sama lidská přirozenost přinese, že zastupitelské sbory budou remonstrovat, že bude remonstrovat občanstvo a že bude docházeti k protestům veřejným. Bude se tak tvořiti propast mezi státní správou a obecní správou. Chce-li toho dosáhnouti dnešní koalice a nepromyslila-li tuto otázku naše byrokracie, ať si za tuto neklidnou budoucnost vezme odpovědnost.

Je pochopitelné, že obce se budou brániti do všech důsledků. Nechť si pánové přečtou zprávu ze sjezdu Svazu českých měst v Mladé Boleslavi, kde bylo velmi trpce žalováno na protisamosprávné snahy a ve všech referátech byla myšlenka působit v celé obecní autonomii k tomu, aby proti všem drsným činům, které vzejdou z uskutečnění tohoto zákona, bylo živě a důsledně remonstrováno, aby autonomie a pravomoc obcí byla chráněna do všech důsledků.

Tato resonance ukazuje, že dnes už se tvoří fronta na dvě strany: fronta svobodného občanstva pracujícího na půdě demokratické obce a fronta státního úřadu okresního, které se budou srážeti a z kterýchžto srážek bude vždy vycházeti neklid a nepříjemnost pro celý stát.

Občanstvo naše nezná dosud dosahu tohoto zákona. Přes to, že byla provedena jasná a ostrá kritika už v ústavně-právním výboru, míníme, že občanstvo nemá zdání o pravé podstatě a škodlivosti tohoto zákona. Bude smutné, že teprve prakse poučí občanstvo o jeho škodlivosti. Tato prakse ukáže na drsnosti, které zákon v sobě má, a osvětlí občanstvu, co ztrácíme od revoluce r. 1848, která vybojovala hlavní zásadu svobodné autonomie. Teprve potom občanstvo pozná, co všechno se nám bere na právech a co všechno se přenáší na libovůli úřadů okresních a zemských. Občanstvo pozná protidemokracii a protipokrokovost těchto osnov. Bude již pozdě, ale poučení to bude jistě prospěšné k tomu, aby bylo rozpoznáno, jakou nedůstojnou a špatnou věc stvořila dnešní reakční koalice. Ale pozná to občanstvo nejen tam, kde má zabezpečenu po stránce národnostní svoji majoritu, hůře ještě bude tam, kde se zákon dotkne života menšin. Už byl zde v Národním shromáždění dnešní reakční koalicí proveden čin, který velmi těžce zasáhl do života menšin: zrušení volebního práva vojáků a četníků bylo prvním krokem, kterým byly menšiny oslabeny. Menšiny dnes jsou velmi pobouřeny a úzkostlivy nad tím, že mluví se o dalším stornování práva volebního jiných kategorií státních zaměstnanců. To znamená oslabiti dále sílu našich menšin. Ale již je oslabena i tímto zákonem. A je-li národnost naše v některých obvodech exponována, má-li zájem na zastoupení aspoň částečném v korporaci okresní, pak tento zájem našich menšin bude úplně utlačen ustanoveními tohoto zákona. Co znamená zvýšená usedlost pro menšiny, které zaznamenávají tak velikou fluktuaci českého obyvatelstva, zejména v hornických a průmyslových oblastech, stanoví-li se jednoroční usedlost jako podmínka pro nabytí volebního práva? Považme jen, mnoho-li našich horníků, našich sklářů, našich kovodělníků a stavebních dělníků ztratí volební právo v okresu, kde dosud měli aspoň částečné zastoupení. Stejně je to s věkovou hranicí. Věkovou hranici nelze posuzovati jen s hlediska, jak to zde učinil pan dr Kramář, že stáří je moudřejší a mládí bujnější. Věkovou hranici sluší posuzovati v tomto případě našich menšin jako velmi důležitého činitele při nabytí nebo ztrátě volebního práva. Víme-li, že dělnická třída tvoří základ v menšinových oblastech, pak když zvýšíme tuto hranici věkovou pro nabytí volebního práva, utrpí příslušníci dělnické třídy. To znamená, že tato zvýšená věková hranice znamená vražednou ránu do našich menšin a že tímto zvýšením hranice a usedlostí odnímá se našim menšinám možnost na zastoupení.

V zákoně je také ustanovení, že strany v okrese kandidující jsou povinny zplna nahraditi vydání za kandidátní listiny. Vezměte si některý okres menšinový, kde je právě taková složka českého obyvatelstva, na kterou podle volebního čísla by připadl jeden zástupce z okresu. Jeden zástupce znamená kontrolu, znamená hlas v tom okresu, znamená ozvati se, znamená representovati ty, kteří žijí v této menšinové oblasti, znamená dáti jim kus práva. A prosím, dnešní vládní koalice od těchto menšin, které konají svoji těžkou povinnost, žádá, aby svoji dobrou menšinovou práci ještě platily velikou pokutou. Tyto menšiny v okrese, třebas se jednalo jen o zvolení jednoho kandidáta českého, budou muset zaplatiti plný náklad kandidátní listiny pokladně okresní správy, která je ve velké majoritě německou. Podle toho bude stanoven pro naše menšiny trest za volení a menšinovou práci v oblastech menšinových. Není pochyby o tom, že tento zákon, jak jsem již řekl, je dílem zlého úmyslu. Já to podškrtuji, poněvadž ten, kdo zná podstatu zákona a zná cíl, proč tento zákon je budován, ví, že jde o zlý úmysl, že jde o zjevné úmyslné porušení občanských práv, že jde o úmyslné porušení pravomoci autonomních sborů, že jde o suspensi samosprávných okresů.

Já jsem zvědav, jaká bude resonance na to, co zde řekl pan dr Kramář. Pan dr Kramář řekl, že pracovníci autonomní z okresů budou prý moci dále se podíleti na autonomní práci v okresu. Jsem zvědav, jak odpoví ti velmi čelní okresní pracovníci autonomie z řad národní demokracie, když uvidí, že dnes ze svého pravomocí vybaveného postavení jako funkcionář okresu odejde, bude odstraněn tímto zákonem, bude pouze kývacím strojem poslušným okresního úřadu, bude míti pouze poradní právo, bude míti povinnost platiti tomuto okresu, ale nebude míti pravomoci o nejvlastnějších zájmech svého okresu rozhodovati. Velmi se poděkují tito autonomní pracovníci tomu, co zde bylo v té věci řečeno.

Tento zákon není podporou státní myšlenky. Potíráme jej. Jako nemohlo býti v Rakousku hospodářské státní myšlenky, když v persekučních dobách byla autonomie úplně suspendována, nemůže býti podporou státní myšlenky, když dnes se suspenduje pravomoc okresu a šněruje se pravomoc obce. Tato věc státní myšlence nepomůže. A bylo-li hlavním důvodem, proč zavádí se jedna kolej proti dvojí koleji státní a autonomní, jediným důvodem, byl-li zde motiv finanční, pak tento motiv je velice slabý a velmi málo závazný pro to, aby tato druhá kolej, autonomní, tato důležitá složka pro stát byla rušena.

Přečtěte si, prosím, všechny projevy autonomních svazků, korporací, které representují okresy a města, přečtěte si projevy nejčelnějších pracovníků z autonomních řad národní demokracie a shledáte, že se všichni přimlouvali za zachování druhé koleje, poněvadž důvod finanční byl velmi slabý pro tak drsné zasáhnutí do práv naší autonomie. Jsme přesvědčeni, že celá naše autonomie bude velmi rozezlena nad tím, že se tento zákon stane skutkem a že tyto dny bude pokládati za nejsmutnější dny v dějinách autonomie, za skutečné dny pohřbu pravomoci okresní samosprávy a okleštění autonomie obecní. Víme, že tato opatření i tento zákon vyrůstají z nenávistí k demokracii. Tento nejhorší čin moci dnešního reakčního režimu nebyl determinován ničím jiným, než skutečně nenávistí a závistí těch, kteří nemohou se spřáteliti s myšlenkou, že také lid byl přivolán k práci v autonomii a že se stal rovnoprávným činitelem v otázkách autonomních. Víme, že je tu touha obnoviti panství a privilegia buržoasie, jak to bylo za dřívějšího privilegovaného stavu. Však nechť si pánové vezmou poučení z historie. Všechny revoluce, ať to byla březnová v dřívějším státě, ať to byla veliká revoluce francouzská, ukazují, že vyrostly na jedné straně z veliké nespokojenosti sociální a hospodářské, ale že hlavně byly výsledkem porušování práv se strany těch, kteří měli moc. Nechceme hroziti a jsme vzdáleni toho, abychom používali method násilných v souboji za lidská a občanská práva, avšak ti, kteří mají ve státě odpovědnost, musí si z historie vzíti poučení ze všech revolucí, že byl-li kdo vinníkem toho, že vyrůstala nespokojenost a docházelo k výbuchům, byl to vždy ten, kdo porušoval lidská práva. Kdo porušuje lidská práva, musí býti připraven na všechno, i na odpor těch, jimž práva jsou vzata. Toto poučení mělo osvítiti rozum těch, kteří vedou dočasně stát, ale hlavně těch, kteří mají vedle politicky mocných odpovědnost ve správě státní. Divím se, že nemáme dosti psychologů v naší byrokracii, že tam máme jen úředníky, kteří, když jim dočasně mocný režim určí linie, ihned se vpravují do formulek zákonných, aniž by přemýšleli o důsledcích, a divím se té neosvícené naší byrokracii, že sama iniciativně neupozorní cynické vládce dnešní na možnost a hrůznost důsledků těchto činů. (Potlesk). Je-li ve státě dvojí činitel, který rozhoduje, má aspoň jeden míti rozum. Když ztratil hlavu Švehla se Šrámkem a dr Kramářem, neměla ztratit hlavu naše byrokracie. Bylo již zde řečeno, že odpovědnost za věci padá na ty, kteří zákon odhlasují. My také před celou historií tuto odpovědnost necháváme stranám dnešní koalice, odpovědnost velmi těžkou, která v budoucnosti bude jim hrýzti svědomí, neboť náš český lid sice pomalu, ale přece najisto poznává také drsnosti těchto zákonů. Až přijde to účtování, pak ti, kteří mají odpovědnost, nechť si účty složí.

Pan dr Kramář ve své polemice s dr Meissnerem zmínil se také o otázce jmenovací a pravil, že je to nezdravý zjev nedůvěry, když oposice míní, že jmenovací právo bude řízeno mocensky a tak, aby jmenování a zastoupení jmenovanými bylo uplatněno podle stran, které tvoří dnešní koalici. Prý již smysl pro spravedlnost bude určovati rozhodnutí korporací i vlády, aby zastoupení bylo spravedlivé. Bude-li spravedlnost taková, jako je dnes, bude to velmi špatně dopadati.

Chci ukázati na klasický příklad při jmenování zástupců do určitých korporací, jako se to již provádí dnes na př. v obchodních komorách. V obchodní komoře plzeňské národní demokracie, strana skoro nejmenší v župě plzeňské, která nemá celých 30.000 hlasů ve volbách, má na základě jmenovacího práva, které vykonává ministerstvo obchodu, 50% zástupců v obchodní komoře plzeňské. Ostatní české strany, a z nich vyjímám stranu republikánskou, která má asi 50.000 hlasů, poněvadž ta do sféry komor obchodních nepatří, se 140.000 hlasy mají také jen 50% zástupců dohromady. Na př. živnostenská strana, která má 19.000 hlasů, má pouze 7 zástupců a národní demokracie, která má necelých 30.000 hlasů, má dvakrát tolik jako živnostenská strana. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Pozorujete-li, jak se dnes vykonává ta spravedlnost o níž zde mluvil dr Kramář, představte si, jak bude dopadati v budoucnosti, až na základě tohoto zákona bude rovněž uplatněno jmenovací právo. To je také jedna stinná stránka tohoto zákona, to je bod, který dosvědčuje, že zákon tímto jmenovacím právem porušuje princip všeobecného volení. Jmenovací právo do okresů znamená porušení volebního práva do obcí, neboť dává-li se I. instanci určité právo nejen dozoru, nýbrž i rozhodování nad obecní autonomií, jejíž zástupci jsou voleni všeobecným právem hlasovacím, znamená tento privilegovaný stav okresů, že se paralysuje všeobecné právo hlasovací v obecních zastupitelstvech. Nepřímou cestou porušuje se volební právo do komun, do našich obecních zastupitelstev. Pan dr Kramář také v obhajobě zákona zmínil se o trestním právu policejním okresních správ a poukazoval na to, že tato opatření jsou nutná na posílení autority úřadů a lidu vůbec. Domníváme se, že žádná autorita nemůže býti posílena tímto prostředkem a mluvil-li již pan dr Kramář o autoritě osob, úřadů a hodnostářů státních, stěžoval-li si na to, že v tisku našem a ve veřejném životě v tomto směru je zvlčilost, tak prosím, jeho žaloby měly býti dirigovány přímo do redakce "Národních Listů" respektive jejich večernímu vydání "Národu". Tam by shledal příčinu, proč autorita ve státě a slušnost ve společenském životě je dnes otřesena. Jak může býti posílena autorita státu a republiky, když je notoricky podkopována autorita hlavy tohoto státu, když po celé týdny jsme četli neslýchané útoky a skryté ostudné narážky na presidenta? Jak má růsti autorita když každodenně čteme útoky na představitele a zástupce naší zahraniční politiky. Jak může cizina hleděti do našeho vnitřního života s úctou, když pozoruje, že z nectných agitačních důvodů podmílá se zde autorita nejdůležitějších hodnostářů našeho státu. Policejním opatřením autorita růsti nebude, nýbrž vyhlazením takových věcí, jaké zastupuje zejména tisk národně-demokratický.

Pan dr Kramář zde doplnil pana dr Viškovského rozborem systému nepřímých daní. Chci k této věci říci, že názor pana dr Viškovského je naprosto falešný, poněvadž stanovisko, že dnes mají v autonomních sborech rozhodovati pouze ti, kteří odvádějí přímé daně, bylo už dávno překonáno. V rozpočtu obcí shledáno, že poplatnost přímá a nepřímá je paritní, že celá soustava obecních a autonomních dávek už překonala celý stav přirážkový, což značí, že nejširší vrstvy lidové jsou nejpoplatnější. Řekl-li cynicky pan dr Kramář, že proto tedy jsou poplatnější, že se mají lépe, že dobře žijí, a že při velikém konsumu tedy platí větší nepřímé daně, pak je to bezohlednost věru překvapující. Poplatnost těchto lidí je největší proto, poněvadž v naší republice je většina chudých lidí, lidí pracujících. A je-li ve státě na 70% těch, kteří se živí manuelní prací, pak je samozřejmé, že největším poplatníkem daní, jak státních tak také autonomních jsou ty vrstvy, které tvoří majoritu a které různými způsoby nepřímého zdanění jsou ve státě i v autonomii nejvíce poplatny.

Včera byla vydána zpráva o autonomním sjezdu v Mladé Boleslavi. Na tomto sjezdu referent českých měst velmi si stěžoval na útoky proti samosprávě a zdůrazňoval nutnost obrany. Při tom četl výrok pana dr Kramáře z r. 1912, který byl učiněn rovněž při jisté politické příležitosti, tedy před 15 lety. Pan dr Kramář tehdy pravil: "Samospráva silná, zdravá a svěží je trnem v oku těch, kteří nemilují svobodu". Po přečtení tohoto citátu pana dr Kramáře ozval se ve sjezdové síni veliký potlesk. Ale byl to potlesk ironický, neboť pan dr Kramář zastupuje funkci těch, o nichž mluvil v r. 1912 jako o nepřátelích autonomie. Zdravá, dobrá autonomie je trnem v oku všem, kteří nenávidějí ji pro její demokratický základ. Pan dr Kramář představoval zde onu frontu, která nemiluje naší autonomie právě pro její demokratickou podstatu. Pan dr Kramář zastupoval zde frontu protidemokratickou a protipokrokovou a zasloužil si tu ironii, která se ozvala na sjezdu českých měst, ten ironický potlesk, že pan dr Kramář, mluvící před 15 lety pro autonomii, u nás v Československé republice stává se vůdcem českoněmecké koalice, která dnes popravuje československou samosprávu. (Výborně! Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Heeger. Uděluji mu slovo.