Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kol. Meissner nám chce ukázati, kde jsme se prohřešili proti autonomii a kde jsme ji osekávali. Ve výboru prý mohl doposud předsedati člen výboru zemského nebo okresního. Nyní může předsedati ten člen občanský v zemském zastupitelstvu anebo v okresním zastupitelstvu, ovšem nikoli ve výboru, jako to bylo v župním zákoně, a to proto, že v župním zákoně - jak pravím - byla ta autonomie tak neobyčejně obdařena, že ani okresních zastupitelstev neměla. My jsme je stvořili a následkem toho jsme musili provésti jistou změnu.

Zemské zastupitelstvo se usnáší, řekl bych, jen s votem poradním, s votem decisivním, rozhodujícím, pak jenom ohledně ústavů, zařízení, která mají, a konečně v normotvorné jich činnosti. Přiznám se, že jsem tam žádal daleko větší respektování živlu autonomního než ve výboru. Výbor je čistě exekutivní orgán administrace, ale stojím-li jednou konsekventně na jedné koleji, musím míti v tomto výboru účast státní správy. Ta nemůže býti jinak garantována, než jak je to v celém zákoně, totiž tím, že předsedá tomu zemskému výboru nebo tomu okresnímu výboru zemský president nebo okresní hejtman, a že naprosto není možno, aby ho zastupoval občanský člen, poněvadž tím by byla jedna kolej úplně zrušena. Tedy to bylo prostě logické provedení myšlenky jedné koleje. Ale ještě méně se mně může vyčítati úmysl nějakého omezování občanských elementů, mně, který vedl do nejposlednější chvíle nejostřejší boj, jak mně páni dosvědčí, pro to, aby byli jmenováni stálí občanští členové místopředsedy jak v zemském, tak i v okresním zastupitelstvu. Tento argument je tedy neobyčejně málo konkludentní, a kdybychom neudělali nic horšího, to bychom snesli.

Pan kol. Meissner dále říkal, že podle župního zákona rozpočet nepodléhal schválení vlády. Musím konstatovati, že bez schválení župana žádný rozpočet vůbec nebyl. (Výkřiky: Neměl vlivu!) Račte odpustiti, když se postavil župan proti rozpočtu a rozpočet nebyl schválen, měl podle §u 55 právo zaříditi všecko na účet okresu. Tedy měl vliv, či neměl? (Výborně!) Takové argumenty na mne neplatí.

Mohu říci, že to byly zase moje návrhy, že jsme v ústavně-právním výboru z vládního návrhu zákona eliminovali, abychom zvýšili autoritu zemských zastupitelstev - a jsem majoritě a ministru financí velmi vděčen, že na to přistoupil. ačkoli to bylo teď usneseno v zákoně o finančním hospodářství samosprávných těles - že jsme eliminovali to, co mne přímo pro zemská zastupitelstva uráželo, že mohl úřad, totiž ministerstvo financí, jednotlivé položky rozpočtu nejen prozkoumávati ohledně jich účelnosti, ale že mohl dělati více, že je mohl škrtati, měniti a překládati. To jsem měl za takové snížení autority a autonomie zemských zastupitelstev, že jsem prosadil, že se rozpočet zemskému zastupitelstvu vrací. (Posl. Pik: Proti obcím to zůstalo ve finančním zákoně!) Konstatuji, že jsem prosadil, že musí vláda rozpočet, který neschvaluje, vrátiti a dáti tím zemskému zastupitelstvu možnost, aby mohlo své stanovisko obhájiti. Rozumí se samo sebou, že § 55 musí dáti vládě právo, když se konflikt se zemským zastupitelstvem v dohodě nevyřídí, aby zařídila, čeho je potřeba k zabránění bezrozpočtového stavu.

Myslím tedy, že jsme dělali všecko jiné, než osekávali autonomii, že jsme totiž dělali všecko, abychom důstojnost autonomního sboru zvýšili. (Výkřiky.) Tak argumentuje pan kol. Meissner.

My jsme prý také škrtli v §u 55 spolupůsobení zemských výborů při provádění usnesení zemského zastupitelstva. Konstatuji, že jsem to byl já, který trval na tom, abychom to dali pryč, poněvadž se mně to zdálo býti především superfluum. Není pochyby, že ve věcech, které usnese zemské zastupitelstvo, zemský president, který bude předsedou toho výboru, musí s tímto zemským výborem spolupracovati, a za druhé, zdálo se mně to býti ponižujícím, říkati "spolupůsobiti". Já jsem nechtěl ten výraz míti v zákoně, ale že bych tím byl chtěl eliminovati působnost zemského výboru, mne ani nenapadlo a nenapadlo to ústavně-právnímu výboru, poněvadž je to eo ipso a jinak to býti nemůže. Tedy to je zase ten "strašný hřích", resp. ta rána, kterou jsme dali do rakve té ubohé samosprávy.

Ale pak přijde ještě něco strašnějšího: Jen si představte, dámy a pánové, my jsme k svolání župního zastupitelstva zvýšili počet potřebných členů na ¹/₄, ač kdysi bylo ke svolání župního zastupitelstva potřebí ¹/₅! Tedy to je zase "něco ohromného", "něco strašlivého" (Hlas: Ano, to je ohromné!) My jsme všude zvyšovali povinnost vlády, svolávati častěji zastupitelstva i výbory. Tedy docela přirozené bylo, že jsme na druhé straně museli udělati komplementární ustanovení, že jsme ten počet o něco zvýšili. Jestli to je "něco ohromného", to ponechávám každému klidnému posuzovateli věci. Zrovna tak v zemském výboru dříve 3, nyní 4.

Dalším zločinem na samosprávě je, že posud jediný člen zastupitelstva měl právo protestovati proti odepření župního nebo okresního náčelníka, projednávati určitou záležitost jako nepřípustnou. Odpusťte, mně se to zdálo zase nedůstojné sboru, jako je zemské zastupitelstvo a okresní zastupitelstvo, aby si každý mohl každou chvíli udělati nějaký protest. Jsou všelijací lidé v takovém zastupitelstvu a ti by si mohli z těchto protestů dělati přímo sport, dělati jeden nemožný návrh za druhým a hned na to jeden protest za druhým a tak pracovati pro svou popularitu. A proto jsme k takovému protestu žádali ¹/₁₀ a ¹/₆ všech členů. To je podle názoru kol. dr Meissnera zase jedna rána do rakve autonomie, podle mého ovšem je to jenom chránění autority autonomních sborů. (Výkřiky posl. Horpynky.)

Dále vytýká kol. dr Meissner - nevím, jak k tomu přišel - jako hřích to, že zaměstnanci ústavů župního výboru podle § 53 anebo zaměstnanci okresního výboru podle § 91 podléhali okresnímu výboru nebo zemskému a župnímu výboru, a nyní zemskému presidentu. Konstatuji: jmenování, jako dříve, pro tyto ústavy má zemský výbor, resp. okresní výbor se schválením zemského presidenta, a služebně, myslím, že se velmi málo změnilo. (Výkřik: To je dvojí!) Je to tedy zrovna tak, jak to bylo dříve, župní výbor nebo okresní výbor se schválením župana - a teď je to se schválením zemského presidenta nebo okresního hejtmana. (Výkřiky posl. dr Meissnera.) Račte odpustiti, já právě na to přicházím. Služebně podléhají zemskému presidentovi. Dříve bylo v zákoně: "Jinak řídí se služební poměry" - a já myslím, že ve služebních poměrech je také podřízený - "obdobným ustanovením o státních zaměstnancích." Myslím, že je to tedy naprosto stejné, poněvadž jsem ještě neslyšel, že by ve služebních poměrech nebyla také otázka podřízenosti nebo discipliny. My jen to výslovně řekli.

Dále si neobyčejně stěžuje p. dr Meissner, že stát nenese náklady převzaté správy podle §u 53, odst. 4, když převezme nějaké úkoly okresní. Ale já se táži: Kdo platí ty orgány státní správy? Ty přece platí stát. Jednak může to vůbec dělati jen po slyšení zemského nebo okresního zastupitelstva, ale když takovou správu převezme a dává prováděti svým orgánům, tak ty své orgány platí. Ty náklady neplatí tedy okres, nýbrž stát. Nanejvýš by mohlo.jíti o věcné náklady. A musím říci, že osobní náklady už něco znamenají. Tedy proč, odkud bere kol. Meissner důvod pro tuto výtku?

Ale hlavní věc je pro něho § 69, že jsme tam ponechali větu: "Výkonem dohlédací moci se nevyrozumívá rozhodování pořadem stolic."

Kol. dr Meissner ví velmi dobře, že jsem původně s ním v této věci souhlasil, a teprve po velmi obšírném a důkladném rozkladu a odůvodnění se strany vlády jsem myslil, že mohu návrh vlády přijati za jistou kompensaci, a ta byla ta, jakou chtěl také pan kol. dr Meissner, totiž abychom do zákona dali, že budou okresní senáty. Pan kol. Meissner ví, že okresní senáty v původní předloze vládní nebyly; my jsme vymohli na vládě, že se tam daly. Ostatně podle zprávy důvodové a podle toho, co nám ti zástupcové vlády řekli - musí mi pan kol. Meissner odpustiti - myslím, že přece docela tak na hlavu padlí juristé v ministerstvu vnitra nejsou. (Posl. Remeš: Oni vědí docela dobře, co dělají, je to usurpování moci pro byrokracii! Vy jste příliš důvěřivý, pane doktore! To je vaše chyba! Různé výkřiky.) Račte odpustiti, vy, pánové, myslíte, že máte patent na demokracii? Myslím, že jsem také demokratem. (Hlas: Národním demokratem!) Máme-li tak demokratický stát, že není možnou vláda proti parlamentu, poněvadž máme nejostřejší ustanovení, jaká mohou býti... (Hluk. - Výkřiky.) - ovšem ne proti vůli menšiny, nýbrž proti vůli většiny parlamentu - to jest již podle Adama Riese, to již jinak nejde - máme-li moc, aby většina parlamentu každou chvíli vládu svrhla, jestliže tedy vláda nemůže býti nad parlamentem ani mimo parlament, nýbrž musí býti s parlamentem, třeba byla i úřednická, myslím, že je nejvýše na čase, aby skutečně demokratické elementy revidovaly svůj poměr k orgánům státním a viděli v nich orgány demokratické vlády. Jestliže tomu tak není, pak jsme lhali v ústavě, pak ovšem lžeme i v celém státním životě. Pořád viděti v úřednících staré rakouské policajty je urážkou demokratického československého státu. (Výborně! - Potlesk.) V tom ohledu musím říci, že působil na mne - a to mi musí pan dr Meissner odpustiti - více než jeho právnické argumenty, argument zástupců ministerstva, že dohlédací moc nebude vlastně zrušena, že se bude týkati jen otázek právních, tedy jistých procesuálních věcí při vodním, stavebním právu a pod. (Odpor posl. dr Meissnera.) To je, prosím, v důvodové zprávě, s tím jste měl tedy polemisovati, ale to jste neřekl. Konstatuji, že v této věci se úplně stavím na stanovisko předlohy, poněvadž jsme přijali jednou jednu kolej, a jestliže je jedna kolej, není zase možno, aby spory se vedly dále ve dvou instancích paralelně, ve státní a autonomní a my se toho tím méně máme co báti, poněvadž nejvýznačnější a nejlepší úředníci zemských a okresních výborů budou přijati do zemských a do okresních úřadů a tam budou účastni ve vyřizování týchž věcí, které vyřizovali před tím, jenomže zde se ušetří, poněvadž nebude dvojích procesů, dvojích útrat a prodlužování věcí, a bude to skutečně jedna kolej. Tak vypadá to strašné, co jsme udělali. (Posl. dr Meissner: Když to říkáte, musel byste důsledně zrušiti dohlédací moc!) Dohlédací moc je zde, ale říká se jen, co není dohlédací moc. Tedy dohlédací moc zůstala okresnímu zastupitelstvu i výboru podle textu zákona. (Posl. dr Meissner: Když mluvíte o jedné koleji a říkáte, že jedna kolej nesnese odvolací pravomoci okresních zastupitelstev, pak byste důsledně musil říci, že také nesnese dohlédací pravomoci!) Prosím, jedna kolej pro mne je... (Výkřiky.) Ale račte odpustiti, věc je příliš důležitá a výkřiky se neřeší takové důležité právnické otázky. Konstatuji, že pro mne "jedna kolej" neznamená, řekl bych, zmizení autonomie v úřadu, paralysování její celou pravomocí státního úřadu, nýbrž že zůstávají spojena dvě správní tělesa v jeden organický celek, v němž však jedno i druhé ponechává si svou samostatnou působnost, a jen pro jisté úkoly tohoto zákona se spojují ke společné práci. Ovšem okresní zastupitelstvo pod předsednictvím a tedy s účastenstvím okresního hejtmana, jenž přirozeně má všecka práva a všecky povinnosti státního úředníka - ale to neubírá v ničem okres. zastupitelstvu charakter samostatného právního subjektu, jak dokazují ustanovení zákona o pečeti zastupitelstva. (Souhlas.) Ale zrovna tak, jako úřad bude všechny věci, řekl bych imperativní správy politického úřadu vykonávati sám, bez okresního zastupitelstva, ve své vlastní pravomoci, tedy také všechny věci vojenské, udržování pořádku atd., zrovna tak může zůstati docela dobře podle této definice právo dohlédací v autonomních věcech nad autonomními korporacemi tomuto okresnímu zastupitelstvu a výboru, pod předsednictvím okresního hejtmana, resp. pod předsednictvím zemského presidenta a nemusí se v této věci nic měniti na jeho pravomoci, poněvadž jsme utvořili jednu kolej. (Posl. dr Meissner: Ale mění se!) Nic se nemění. Račte odpustiti, to je konstrukce zákona, jak jej výbor navrhl. Myslím, až jednou o to bude spor, že tato konstrukce bude těmi instancemi, které budou rozhodovati, také přijata, poněvadž to vyplývá ze vší textace i z těch změn, které jsme v zákoně udělali i z důvodové zprávy.

Musím tedy říci, že opravdu nevím, kde pan dr Meissner našel příčinu pro své obvinění, že oklešťujeme autonomii, že kopeme hrob samosprávě a nevím, co vše ostatní. Argumenty, které řekl, jsou tak lehké, že na to nestačí ani aplomb, s kterým je přednášel, aby se staly těžšími.

A ještě o jednom hříchu proti autonomií kol. dr Meissner mluvil, totiž že podle čl. 4 bude moci předseda, který je úředník, člena zastupitelstva jednoho nebo druhého, když bude odmlouvati trestati atd. Tedy konstatuji, že jsme o tom ve výboru mluvili a všeobecný návrh byl, že se čl. 4 na tyto autonomní sbory vůbec nevztahuje. To je docela přirozené. Řeknu však docela otevřeně - a nehněvejte se na mne nikdo, koho se to dotýká... (Posl. Remeš: Počkejte až bude provádění v praksi, uvidíte něco jiného než říkáte!) Řeknu jedno, že slušný člověk se tohoto ustanovení nemusí báti. (Výborně! - Potlesk.) Já jsem se ještě nebál žádného přísného ustanovení. (Výkřiky.)

Kdyby předseda... (Hluk. Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Kramář (pokračuje): ... takového sboru měl právo trestati na př. takové nehoráznosti, jakých jsme byli svědky tady, třebas zase v nejposlednější době, pak musím říci, že by to nebylo pražádné neštěstí, nýbrž naopak, že by to bylo velmi dobré. (Souhlas na pravici. - Různé výkřiky.) Vidíte, že jsem hodně otevřený, že nic neskrývám, pane kol. Meissnere, a nebojím se říci to tak, jak si to myslím.

A nyní přicházím ke druhému, co nám p. kol. Meissner vytkl jako hřích na demokracii, totiž k jmenovacímu právu. A tu zase řeknu něco p. dr Meissnerovi, že mne zrovna od něho velmi zamrzelo, když prohlásil, kdybych řekl otevřeně, co myslím, a neskrýval se za falešné důvody, že by to bylo jinak. Ne, pane kol. Meissnere, já falešných důvodů neužívám, já je spíše viděl ve Vaší řeči. Já všechno řeknu otevřeně a nebojím se to říci, je-li to moje přesvědčení, ať se to líbí někomu či ne. To víte zrovna Vy lépe než kdo jiný!

Pan kol. Meissner řekl, že jsem měl říci, že jsme jmenovací právo dali do zákona z vyšších státních důvodů a že jsem měl ty vyšší státní důvody uvésti. A při tom také řekl, že se také kdysi dal ohledně jmenovacího práva na Slovensku znásilniti p. min. předsedou Švehlou. Nevím, zdali s tím znásilněním to bylo tak strašné, a to proto, poněvadž při všelijakých jmenovacích právech, p. kol. Meissnere, nebylo to s tím znásilněním zrovna tak zlé. (Veselost na pravici.) Když se jmenovalo předsednictvo, ty výbory okresních nemocenských pokladen, když se nevolilo léta... (Posl. Remeš: To je přechodný stav!) Prosím, pane kolego, ... (Posl. Johanis: Ale vždyť se tam nejmenovalo, tam jsou volená představenstva, to je omyl!) Dobře, já nemám nic proti tomu. (Hlas: To je názor "Národa"!) Ale odpusťte, i třeba jsou volená, když trvají proti zákonu na 15 let, pak to přece není volení, pak již je to jmenování, to je jasné a sice horší, než jmenování přímé! (Posl. Johanis: Dohodněte se s panem ministrem!) Já nemám nic proti tomu. Pánové, prosím, abychom si dobře rozuměli. To není falešný argument. Já sám jsem nikdy na provedení voleb netlačil a vůbec jsem se do věci nemíchal, ale prosím, aby se pak nebouřilo, když dáváme zákonem právo jmenovací, když na druhé straně je to, co je vlastně jmenováním, docela příjemné. (Veselost na pravici.) Tak co? My jsme ostatně jmenovali také zemské správní komise, okresní správní komise, ovšem bylo to potřebí, ale mohli jsme také voliti. (Hluk. - Výkřiky na levici.)

Pánové, prosím vás, nezlobte se tak, když vám člověk něco řekne, proti čemu konečně můžete těžko něco míti. Já také se nezlobil a klidně poslouchal. Tedy prosím, konstatuji ještě něco daleko interesantnějšího. V tom zákoně župním, na který se tolik kol. Meissner odvolával, máme také jeden paragraf, a to § 64, kde se ustanovují bližší podrobnosti o složení zemského svazu župního a zemského výboru. V tomto paragrafu je něco velmi zajímavého. Tam je 24členný zemský župní svaz, ale vedle toho jsou v něm 4 úředníci jako členové, tedy se všemi právy. Ale ještě víc! Z toho zemského župního svazu se dělá zemský župní výbor, který má jen 8 členů, ale vedle toho jsou tam 4 vládou jmenovaní úředníci. Tedy, prosím, dal se také tady kolega znásilňovat? A zemský župní svaz stává se jen dozorčím úřadem. Rozhodující je sbor, kde je osm volených a čtyři jmenovaní. Myslím, že nejsme tedy tak mnoho od sebe. Proč tedy takové rozčilování? Zde se pan kolega znásilnit nedal, zde zvítězilo jeho lepší přesvědčení. A já jsem mu jistě dnes vděčný, že tenkráte byl skutečně tak prozíravý, že zemský župní svaz povolil, neboť bez jeho svolení jsme ho asi neměli. Vím, že tenkráte nebylo třeba žádného násilí pana ministerského předsedy, ba zrovna naopak. A nebylo to jen pro Slovensko, bylo to pro Čechy, pro Moravu, pro všechny to bylo. Když tu snesl p. dr Meissner 8 volených na 4 jmenované, jistě může také snésti, když tady máme my také ¹/₃ jmenovaných. Tedy k čemu tak zbytečné rozčilování a chození po světě, že jsme udělali něco, nevím co strašlivého. Vedle toho musím opakovati, co jste asi neslyšeli a co jsem napsal: Toto jmenovací právo je něco jiného než na Slovensku. Že se musel pan kol. Meissner dát donutit panem min. předsedou, aby tehdy k tomu svolil, konečně chápu a sice proto, poněvadž tam nebylo naprosto žádného omezení. Tam bylo dáno do úplně volného posouzení vládě, aby do toho župního zastupitelstva jmenovala, koho chce, tedy třeba členy z jedné politické strany a aby si takovým způsobem dělala skutečně umělou majoritu. Ale to je přece něco docela jiného, než co my chceme! Když my říkáme, že musí býti přihlíženo k poměrům kulturním, národnostním, hospodářským a sociálním, když je to v zákoně, pak to není žádná zbytečná fráze, (Výkřiky.) nejsou to prázdná slova, nýbrž (Výkřiky poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.) - prosím, račte mně nechati! - je to mravní a zákonnou povinností pro vládu, aby se tím řídila. (Hlasy: Uvidíme, jak se to bude vykládat!) Vím, že na socialistické straně jsou strachy, že se bude jmenovati jen ze stran vládních. Věřím, že, kdybyste vy to měli v rukách, jmenovali byste jen svoje. (Výkřiky.) Ale my, ti nenávidění buržoové, kteří nemají nic na mysli, než zkrotiti a zničiti ubohé proletáře, dali jsme si sami tuto mez do zákona. (Posl. dr Meissner: Za rudozelené koalice předseda zemského správního výboru na Moravě byl národní demokrat a předseda zemského správního výboru ve Slezsku byl také národní demokrat!) Račte odpustiti. Přece víte, pane kolego, že to nebylo proto, že vy jste to drželi. (Veselost.) Víte velmi dobře, jaký o to byl spor. (Výkřiky.) Ale to byl na Moravě přece starý zemský výbor, to byla stará věc, na které jste vy neměli podílu. Kdybyste to byli dělali vy, tak jste ho nejmenovali. Když my si tedy sami dáme toto omezení a řekneme v zákoně "sociální" - a naschvál to řekneme, neskrýváme to pod slovo "hospodářské" - myslím, že jsme to jasně, velice jasně řekli, neboť myslím, že bychom velice těžko mohli v kategorii sociální obejíti ty, kdo patří ke státotvorným socialistickým stranám, a i kdyby byli v oposici, že také je vláda bude musiti jmenovati, aby vyhověla zákonu. (Výkřiky.) Zrovna tak bych já nechtěl na německé straně vzbuditi ani to nejmenší podezření, že chceme někoho nacionálně znásilňovati. Ne! Proto se tam dalo "národnostní". To je naše vůle a naše přání. Já docela otevřeně říkám, všude jsem to říkal a neskrývám to: Měli jsme dvě cesty! Buď jsme se mohli dáti na cestu maďarské nebo podobné politiky, totiž potlačování minorit, nebo na cestu demokratické politiky. Když jsme se dali na cestu demokratické politiky, je vyloučeno všechno znásilňování. Tak já rozumím demokracii. Není tudíž nejmenší pochybnosti, že ve slovech zákona je garancie, která musí platiti pro každou vládu, která se drží zákona, že nebude užívati toho ustanovení k tomu, aby korigovala vůli lidu, nýbrž k tomu, aby se do těchto zastupitelstev dostali skutečně lidé, kteří dovedou s poněkud vyššího hlediska dívati se na věci hospodářské a sociální. Myslím, že ten, kdo se chce starati o to, aby demokracie nepřišla o své dobré jméno, aby zůstala na výši svých úkolů, stará se o tu demokracii víc a líp, než když se neohlíží, ať dělá co chce, ať tak nebo tak, jen když je to demokracie. (Různě výkřiky poslanců čsl. soc.-demokratických.) Nevím, jestli zrovna stomilionový sociální ústav, který se staví v Krči, je nejlepším hospodářstvím. (Různé výkřiky.) Pánové, prosím, dovolte mně, abychom se o těchto věcech docela klidně dohovořili. Konstatuji - a vy mně to nebudete upírati - že v zákonodárném sboru, kde všichni jsou voleni, každý je povinen držeti se přísně hesel a směru své strany. Já jsem ještě neviděl stranu kromě všenárodní strany - nechci to říci, že je to naše zásluha, to je prostě naše povinnost - aby neposuzovala všechny otázky se stanoviska toho třídního zájmu, ve jménu kterého se jako strana utvořila. To je inherentní chyba, nechci říci osobně zaviněná, to je chyba prostě rozvrstvení stran podle třídního zájmu. Kde toho není, tam to nemáme. Není to v Německu a Francii, ale máme to u nás. Musíme tedy nésti konsekvenci toho třídního rozvrstvení politiky, a ta je, že se každá otázka u nás posuzuje, ať se chce, nebo nechce, s čistě stranického hospodářského i sociálního stanoviska. Prosím, abyste si, páni, vzpomněli na to, jak jsme jednali o obilních clech. Nechci to opakovati, ale mohu říci, že jsem v oposici proti tomu jistě neviděl vyšší stanovisko celého hospodářství státního a všech jeho vrstev, které má stát právo žádati od těch, kteří o jeho osudu rozhodují.

Proto myslím, (Hluk.) - pánové, prosím vás, řekněte si to potom - že je potřebí, jestliže se máme dostati k tomu, abychom skutečně hospodářské a sociální otázky řešili se stanoviska státu a všech vrstev jeho obyvatelstva, aby také zástupcové jednotlivých tříd mohli se postaviti na vyšší stanovisko, než na stanovisko svých úzkých stranických programů. To mohou však jenom tenkráte, když budou pokud možno neodvislí od vůle voličů. (Výkřiky: V obcích se může také vládnout spravedlivě.) K tomu je potřebí odloučiti ty, kteří tyto požadavky mají zastupovati, od stranických ohledů, od toho, aby byli nuceni pro to, aby byli volni, jíti za populárními hesly své strany. (Výkřiky posl. Langra.) Konstatuji, že to není možno jiným způsobem. (Výkřiky posl. Remeše.) Je třeba je odloučiti od stranického boje, který u nás vzal na sebe takové formy, o nichž není potřebí mnoho mluviti.

Není nejmenší pochybnosti, že to budou sice jisté korporace, které budou navrhovati, a podle toho že bude vláda jmenovati, ale přece jen to nebudou lidé, kteří vyjdou, řekl bych přímo z víru stranického boje. Pan kol. Meissner říkal, že není toho potřebí ke zvýšení úrovně, aby byli jmenováni, jen abychom prý všichni zachovávali lepší tón. Odpusťte, že budu osobní. Já bych byl p. kol. Meissnerovi neobyčejně vděčen, kdyby dovedl působiti také na své žurnály, aby se tohoto jeho přání držely. Já také nejsem spokojen se vším, co se u nás děje. Nemám vůbec rád příliš rustikální tón v polemikách, ale boj proti mně vede se takovým způsobem, tak čistě osobním, že snad nikde není toho příkladu. (Výkřiky: Zásluhu o to mají "Národní Listy"!) Boj se vede tak, že bych toho nevydržel, kdybych ty listy četl. (Hluk. - Hlas: Přečtěte si ten váš "Národ"!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Kramář (pokračuje): Ani proti jedné z vašich osob nebojuje osobně. Docela otevřeně řeknu, že bohužel tón našich listů je takový, že je každý list, který má pronikati do širších vrstev, nucen toho, jak říkám, rustikálního tónu užívati. Já toho neobyčejně lituji, ale mohu říci, že my osobně boj proti nikomu nevedeme. Proti mně se však nevede vlastně žádný jiný boj než osobní. Je tedy velmi těžké, abychom my tyto věci změnili. Je na vás, abyste to změnili, ale obávám se, že se toho sotva dočkáme, odpusťte, když to řeknu docela otevřeně... (Posl. Kreibich: Budeme bojovat proti Vám tak věcně, jako Vy proti Benešovi. Dohodneme se na tom! - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Kramář (pokračuje): Já bych vám byl za to vděčen, poněvadž myslím, že jsem ve svém třeba ostrém boji osobních věcí neužíval. (Posl. Kreibich: Vy máte na to své žurnalistické hausknechty, nemusíte to dělat sám!) Já bych se neodvážil říci, že lidé, kteří jsou ve vašich redakcích, jsou hausknechti. Jestli vy máte ten zvyk tak se vyjadřovati, dovolte, abych vám řekl: To je právě to, proč chci zvýšení niveau veškerého jednání parlamentního. Já bych nechtěl, abychom došli tak daleko, abychom měli průkaz způsobilosti pro poslance ne v tom, zdali něco umí, nýbrž dovede-li jako podomek v hospodě práti se s lidmi. Také bych nechtěl míti průkaz způsobilosti ve vykřikování jako před jarmareční boudou. Myslím, že když už mluvíme o niveau poslanců, musíme mluviti o duševním niveau a o ničem jiném. K tomu, myslím. by bylo velmi potřebí hleděti a k tomu by mohlo sloužiti jmenovací právo také proto, poněvadž konkurence je přece jen dobrý prostředek k zlepšení. Když volení zástupci uvidí, že se od nich liší jmenovaní vyšším tónem, vyšším niveau, budou nuceni je následovati a strany budou nuceny, aby si takovéto muže volily, a pak zaplať pánbůh! (Výkřiky odporu socialistických poslanců.)

Já musím protestovati proti tomu, že jsme jmenovacího práva potřebovali k tomu, abychom si dělali umělou majoritu pro občanské strany. Jestli p. dr Meissner vypočítal, že prý nemáme v Čechách většinu, možná. (Výkřik: Zeptejte se na to dr Bobka, on vám to potvrdí!) Já jsem velmi špatný matematik volební, o to jsem se nestaral. Já se přiznám a postarám se o to, abyste měli zase terč svých útoků: Jmenovací právo je můj návrh, já se k němu přiznávám proto, že bych nechtěl, abyste útočili na nevinného. A já jsem nevěděl, jak vypadají volební číslice, ubezpečuji vás, ale poněvadž mne už napadlo, že potřebujeme té majority k tomu, abychom si mohli odhlasovati nepřímé daně - přiznám se vám, že jsem takového argumentu od kol. Meissnera nečekal. Co se týče nepřímých daní, to je stará věc. Ještě když jsem byl před 43 léty v semináři u prof. Bráfa, pracoval jsem o znamenité Lassalleově řeči o nepřímých daních. To tedy není nic nového, zejména pro člověka, který se sociálními otázkami zabýval. Vy však říkáte: Nepřímé daně platíme my. Což chcete celému světu dokázat, že se máte lépe než ti ostatní, že víc jíte a víc pijete? (Výkřiky posl. Kreibicha. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Kramář (pokračuje): Rozumí se, že není možno, aby rozumný člověk popíral, že nepřímé daně platí všichni, poněvadž konsumují všichni, a že tedy musíme břemeno nepřímých daní připočítávati na bedra dělnických vrstev na tolik, na kolik těch dělnických vrstev ve státě je. Ale poněvadž podle statistiky naší těchto vrstev je něco přes 40%, tedy těch 60% ostatních jsou právě takoví konsumenti a nesou také nepřímé daně. Kdybychom tudíž odhlasovávali nepřímé daně, neodhlasujeme je jen pro vás, nýbrž i pro sebe a pro své voliče. (Posl. Kreibich: Koho tlačí daň z mouky více, Vás nebo dělníka? Ta daň tlačí dělníka víc než Vás!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.