Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

A co učinily české měšťácké strany s ideálem, se zářivým obrazem českého lidu? Povolaly si do vlády německé měšťácké strany, aby s nimi společně zprofanovaly, zprznily a pochovaly ideál českého i německého lidu.

S hlediska nejpropracovanějších programů měšťácké demokracie, i s onoho mnou uvedeného hlediska, nikoli dogmatického, formálního demokratismu, nýbrž s hlediska práv pracujícího lidu, formulovaných za tím konkrétním cílem, aby práva dělníků, drobných zemědělců a státních i soukromých zaměstnanců byla upravena způsobem, který by jim dal nejlepší možnost rozvinutí všech sil za dílčí požadavky pracujících vrstev i za konečné osvobození od kapitalismu, musila by samospráva býti zřízena v hlavních rysech tímto způsobem: Jako zákonodárství má vykonávati lid svými volenými zástupci i svým vlastním lidovým hlasováním, tak také veškerá správa státu, zemí, žup i obcí má býti vykonávána výhradně lidem a jím či jeho zastupitelskými sbory volenými úředníky. Správa v Československu bude zařízena přesně opačně. Správa všechna bude vykonávána ministerstvem vnitra pomocí státních úředníků. O zastupitelstvech zemských i okresních praví dr Kramář ve své písemné zprávě dvakráte výslovně, že to budou ponejvíce sbory jen poradní. A i do těch zastupitelstev s tak malou pravomocí bude vláda ¹/₃ členů jmenovati; volební právo občanstva je důkladně okleštěno. K tomu všemu je ve zprávě pana dr Kramáře dále ještě uvedeno, že komunisté do správních zastupitelských sborů jmenováni vládou nebudou. Pracující lid je tudíž mnohonásobněkrát oloupen o práva, kterých nutně potřebuje k hájení svých denních životních zájmů a k mobilisaci svých sil proti veškerému sociálnímu útisku.

Že máme právo mluviti o loupeži práv pracujícího lidu, chci ještě ukázati na příkladech ze samosprávy některých kapitalistických států. R. 1897 konaly se přednášky o samosprávě v Praze. Přednášeli vesměs universitní profesoři. Přednášky vyšly r. 1899 tiskem. Uvedu z nich jen dvě ukázky.

Správa státu v Anglii podle přednášky prof. Bráfa byla v dřívějších dobách obstarávána vládou jmenovanými občany, tak zvanými mírovými soudci. Ti však dnes vykonávají již jen některé funkce, kdežto vlastní správa státní i jednotlivých obvodů je dnes vyřizována hrabskými radami, které voleny jsou občanstvem. Tyto volené hrabské rady jmenují úředníky. Ba dokonce i četnictvo je podřízeno pravomoci komisí, složených z mírových soudců a zástupců občanstvem volených hrabských rad.

Největší samospráva je ve Švýcarsku. Kantony tam mají vlastně téměř úplnou samostatnost. Dr Bohuš Rieger ve zmíněných přednáškách uváděl: "Švýcarsko s demokratického stanoviska hledí všeliké převzetí veřejných úřadů pokládati za všeobecnou čestnou povinnost občanstva a vyhýbati se každému živlu byrokratickému. Proto úředníci a hodnostáři jsou dočasně voleni, buďto zákonodárnými sbory nebo lidem samým. Následovně není tu vlastně úřednického stavu, soudnictví i politická správa zůstávají celkem v rukou občanstva. Občasné všeobecné volby, kterými jinde nově se utváří toliko zákonodárné zastupitelstvo, zde jsou přímo nebo nepřímo rozhodnými i pro podobu vlády, správy i soudnictví."

Dokonce i jmenování důstojníků není ve Švýcarsku záležitostí ministerstva národní obrany, nýbrž důstojníky ustanovují kantonální úřady, to je vlády kantonů, volené všemi Švýcary od 20 let stáří.

Víme dobře, že ještě dnes tak rozsáhlou samosprávu má lid v některých státech jen proto, poněvadž tam třídní rozpory nedostoupily ještě vrchole, ale je také jasno, jak na podkladě takové samosprávy lidu a práv pracujících vrstev může dělnictvo uplatňovati své zájmy. A tak vidíme, že s hlediska teoretického o významu práv pracujícího lidu pro mobilisaci jeho sil i s hlediska prakse lze o skutečné samosprávě mluviti jen tam, kde veškerá výkonná moc ve státě je v rukou pracujícího lidu. V Československu si však buržoasie zařizuje takovouto vládu a samosprávu. Faktickým diktátorem je kapitalistická třída, vláda je výkonným orgánem této diktatury, úředníci jsou bleskosvody vlády, samosprávné sbory budou zástěrou, za kterou se budou skrývati byrokracie i vláda.

K tomu všemu přistupuje, že československá buržoasie si diktaturu kapitalistické třídy nedovede představiti bez šlehání lidu karabáčem, pokutami a vězením. V §§ 3, 4 a 10 zákona, který zde má býti odhlasován, obnovuje, napodobuje a zostřuje buržoasie proslulý Bachův prügelpatent. Ve své písemné zprávě dr Kramář napsal, že se "otevřely docela nové horizonty pro politickou správu státní. Nelze prý v ní viděti jen četníka staré školy." To je dobře řečeno. Buržoasie nechce míti ve státní správě jen četníka staré školy, ale chce v ní viděti a míti ještě také četníka nové školy. Rozdíl je v tom, že stará škola byla buržoasně liberalistická, která hlásala, že stát na občanstvo má míti četníků co nejméně. Dnešní škola, které se buržoasie drží, je kapitalisticky fašistická: Žádá na dělnictvo co nejvíce četníků, policajtů, kriminálů a robotáren. Bachův policejní regiment má býti obnoven podle "zásad" této nové fašistické školy. Doznává to sám dr Kramář slovy: "Není pochyby, že je moc, kterou zákon politické správě dává, velmi široká a, jak řečeno, pružná, čili jak se to ve výboru nazvalo, kaučuková, a obavy z této nové pravomoci politických a policejních úřadů jsou proto docela pochopitelné."

Na podkladě zákona měšťácké koalice budou politické úřady společně s policií vybaveny mocí nařizovací i trestající ve věcech malých i vážných, bude jim možno obrátiti se proti kterékoliv činnosti občanstva. V Československu ve veškerém životě podle zákona bude to vypadati tak, jak to vypadalo před válkou v Rakousku a Prusku v kasárnách. Voják byl ničím, důstojník mu mohl naříditi, co se mu zlíbilo. Subordinace ve všem! Vláda sama v původní své předloze naznačuje, co všechno úřady mají trestati: hrubé chování na ulicích, bezúčelné zvonění domovními zvonci, práskání bičem, nošení nepřístojných praporů, zpívání nepřístojných písní, rozšiřování nestoudných tiskopisů, zasílání neslušných pohlednic, nepřístojné chování k úředníkům. (Hluk. Výkřiky posl. dr Matouška a komunistických poslanců.) Jak to teprve bude ve vážných otázkách, při schůzích, na dělnických demonstracích, při stávkách! Musíme býti připraveni na všechno, na nejhorší policejní praxi.

Nebudu uváděti detailů, ale chci ukázati, jakým velikým a silným odporem musí býti naplněna obrovská většina občanstva k celému tomu reakčnímu zákonu a k oněm jednotlivcům i stranám, které na tomto policejním zákoně mají svůj podíl.

Především je tu hlas vědy, hlas české vědy. Ježto paragrafy zákona o trestní pravomoci politických úřadů jsou obnovením Bachových řádů, podívejme se, co o nich soudila věda již před válkou. V prvé části II. dílu "České politiky" uveřejnil prof. dr Fr. Vavřínek rozsáhlé pojednání o státním zřízení starého Rakouska a tam o prügelpatentu vyslovil se takto: "Naše" - to jest rakouská - "policejní praxe s oblibou dovolává se pro svoji všeobecnou nařizovací moc nenáviděného císařského patentu z 20. dubna 1854. V tomto znamenitém přežitku z dob byrokratického absolutismu poskytuje se dosud nejširší pole ostrovtipu policejnímu, neboť pohyblivá ustanovení patentu dají se lehce šroubovati podle libosti." A jmenovaný universitní profesor pak pokračoval dále: "V patentu je sice takto všeobecné nařizovací právo orgánů policejních výslovně uznáno, ale naproti tomu musíme dnes s důrazem státi na tom, že patent z r. 1854 je nařízením z doby předkonstituční a že dnešní naše ústava - je míněna rakouská - "ve čl. 11 státních základních zákonů o moci vládní a výkonné přímo a výslovně vyhradila si vydání zvláštních zákonů na úpravu exekučního práva úřadů správních, tedy i policejních i politických." Co tudíž prohlašovala před válkou věda s důrazem o prügelpatentu? Prohlašovala, že ustanovení o trestní pravomoci jsou nenáviděná, posmívala se jim, že jsou kaučuková, že jsou vládou libovůle, a konečně o nich věděla, že jsou právně neplatná, podle rakouské ústavy zrušená. Dnešní vláda nenáviděnou věc přiostřuje, právně zrušený patent v nové formě obnovuje. Budou-li tak postupně všechny v Rakousku nenáviděné věci znovu zaváděny, dostaneme se patrně postupně ještě k trestům bití a k obnovení roboty.

Co odsuzovala česká věda, to stejně tak odsuzovala česká politika. Čeští poslanci v rakouském parlamentě podali dvakráte pilné návrhy na úplné zrušení patentu o nařizovací a trestní pravomoci politických a policejních úřadů. Jeden takový pilný návrh na úplné zrušení prügelpatentu byl podán 13. listopadu r. 1902, druhý 28. listopadu 1907. Na obou návrzích jsou podepsáni mnozí poslanci těch stran českých, které dnes v Československu zavádějí prügelpatent mnohonásobně horší, ostřejší. První pilný návrh zněl: "C. k. vláda se vybízí, aby poslanecké sněmovně co nejdříve předložila předlohu zákona o řízení politických a policejních úřadů. V zákoně tom budiž výslovně zrušen tak zv. Prügelpatent z r. 1854." Návrh ten byl podepsán těmito poslanci: Černým, dr Pacákem, Vychodilem, dr Stránským, Šrámkem, Karbusem, Kaftanem, Reichstädterem, Freslem, Práškem, dr Slámou, Chocem, Kratochvílem, dr Šíleným, Kubrem, Klofáčem, Dvořáčkem, Ratajem, Hájkem, Heinrichem, Königem, Zázvorkou. Je viděti, že zrušení prügelpatentu žádali poslanci velmi konservativní. Druhý návrh měl podobné znění a byl podepsán poslanci českými a jihoslovanskými, většinou poslanci měšťáckými.

Co žádáno od c. k. vlády, to mohla po převratu splnit vláda republikánská, ale ta naopak prosazuje takový zákon, že s mnohem větší ještě oprávněností bude pravdivý posměch Havlíčkův; zavládne policejní svévůle taková, že se "proti policajtům sám bůh neubrání".

Konečně však jest zvláště zajímavé a politika dnešních českých vládních stran jest nejvíce odsuzována tím faktem, že v Rakousku již sama vláda začala se vyslovovati proti prügelpatentu. Dne 4. dubna r. 1894 vydalo tehdejší rakouské ministerstvo vnitra pod č. 1224 výnos, v němž se všem úřadům připomínalo, že rakouská vláda musí přiznati, že žaloby občanstva proti prügelpatentu nepostrádají oprávněnosti. Ministerstvo vnitra připomínalo úředníkům, že mají býti přáteli a poradci obyvatelstva. Původní tento výnos byl vydán důvěrně úřadům; když však tyto se podle něho málo řídily a žaloby se opakovaly, dalo rakouské ministerstvo vnitra odsuzování prügelpatentu znovu za pravdu a výnos proti patentu byl 30. ledna 1901 veřejně publikován.

Tak v Československé republice českoněmecká měšťácká koalice zavádí něco, co v Rakousku bylo zatracováno.

Máme v dějinách, vstoupí-li jednou nový československý reakční zákon plně v platnost, když jednou si to některá vláda tak zařídí, již poučení o tom, jak to bude v Československu vypadati. O éře Bachově vykládá Denis: Padesát ran dávalo se mužům, mladíci a ženy byli mrskáni. Kavárny, hostince, procházky hemžily se tajnými. Vás odvezli z vlasti, psal roku 1852 Adolf M. Pinkas Havlíčkovi z Prahy, nám vlast samu obrátili v pevnost a žalář; rozdíl tak veliký není. Žijeme zde nejneutěšenější život, jaký vůbec může býti; žádný paprsek naděje nevniká v náš duševní žalář. Rakousko je napjato na skřipec a musí přestáti všecky stupně mučení tereziánského hrdelního práva.. " "Bylo k tomu potřebí - podotýká Denis k Pinkasově dopisu Havlíčkovi opravdu krajní bídy, aby k zoufalosti tak veliké byl přiveden muž tak mírný a tak nepřátelský vší rhetorice."

Krajně bídným poměrům spějeme vstříc. Reakce na podkladě nového zákona bude vzrůstati, že žasnouti nad tím budou a v odpor proti tomu se postaví i nejmírnější muži. Působením všech reakčních zákonů, jichž prozatím dokončením je zákon proti správní reformě a proti osobní svobodě a bezpečnosti, má býti Československo pro utiskovaný pracující lid proměněno v pevnost a žalář bez paprsku naděje. To je vůle spojené buržoasie Československa.

Při tom musí dělníci bez rozdílu politického přesvědčení uvážiti jednu politicky velmi důležitou okolnost, že je jeden rozdíl mezi reakčním obdobím Bachovým a dnešním. Bach chtěl zachrániti staré mocnosti, monarchii absolutní, kněžstvo, aristokracii, byrokracii absolutistickou. Liberální buržoasie stála však proti němu a vynutila si konstituci. Dnes je proti socialismu, proti třídě pracujícího lidu všechno spojeno, kněžstvo, byrokracie, velké zemanstvo, buržoasie. Pokud jsou zde mimo dělnictvo protireakční směry, nemohou se uplatniti. Havlíček nekapituloval, dnešní hradní směr vždy znovu a znovu kapituluje a kapitulovati bude.

Dr Kramář není sice hlavním sloupem reakce, ale je hlavním jejím mluvčím. Jako takový mohl by dnes promluviti asi takovou řeč:

"Tomáši, Ty nedávno mluvils o tom, že stojíš u pluhu a neohlížíš se zpět. Budiž, chceš řečmi svými zorat půdu, aby vzešlo z ní osení humanity. Já však, já, Karel, stojím na jiném místě dnešní společnosti. Stojím u vrat kapitalistických žalářů a hlídám je, aby se z nich moderní otroci nevyhrnuli ven na svobodu. Proto dělám vědomě zákon, který znamená, že dělnictvu ukovány budou nové, těžší, nejtěžší okovy, a Ty, Tomáši, jsi presidentem kapitalistického státu a tedy protidemokratický a protidělnický zákon ten podepíšeš."

Uváživše všechno, myslíme, že je opravdu potřebí, aby vzhledem ke skutkům měšťácké vládní koalice veškeren pracující lid s největší vážností tyto poměry posuzoval a aby všemi jeho massami šlo nejprocítěnější rozechvění. Kapitalistická třída buduje si do důsledků svou proti dělnictvu dobře vyzbrojenou státní moc. A tak dělnictvo si nemůže hověti v žádné politické polovičatosti, ale musí si ve své revoluční straně a ve svém třídním spojení všeho pracujícího lidu vybudovati, ukovati mocné, obrovské kladivo, které okovy dělnictva rozbije. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Listina řečnická k povšechné rozpravě je vyčerpána. Rozprava povšechná je skončena.

Dávám slovo zpravodaji panu posl. dr Kramářovi k doslovu k povšechné rozpravě.

Zpravodaj posl. dr Kramář: Slavná sněmovno! Nemohu se přirozeně obírati všemi pp. řečníky. Budiž mně tedy dovoleno, abych odpověděl hlavně jednomu, který byl jaksi standartním řečníkem oposice, a to p. dr Meissnerovi.

Pan kol. Meissner řekl v úvodu své řeči, že hájím předlohu argumenty nesprávnými a neupřímnými. Jsou-li nesprávné, uvidíme. Ale já bych velmi prosil, aby p. kol. Meissner neobviňoval mě z něčeho, co považuji z mravního stanoviska za úhonu, totiž, že bych byl neupřímný. Já dovedu býti velmi upřímným a nemám nejmenší příčiny, abych zrovna při této příležitosti pomáhal si neupřímností a sám dokazoval tím, že hájím věc, kterou bych jinak hájiti nemohl. Ale jestliže pan kol. Meissner uznal za dobré obviňovati mne z neupřímnosti, snad mně nebude míti ve zlé, když mu řeknu, že jsem zase já měl dojem, že on hájí své stanovisko argumenty, které nemohu nazvati jinak, než často velmi demagogickými a zrovna u něho, u právníka tak vynikajícího a bystrého, tyto demagogické argumenty po mém soudě jsou daleko horší, než když jich užívá někdo z nejradikálnější strany, kde jsme tomu vlastně přivykli a kde ani jinak nemůžeme očekávati.

Doufám, až vývody kol. Meissnera rozeberu, že mně bude přiznáno, že jsem mu opravdu nekřivdil. (Posl. Pik: Stejně stanovisko vyslovil Svaz měst na sjezdu v Ml. Boleslavi a jako dr Meissner odsoudil tuto osnovu - a to jsou směrodatní lidé!) Nepochybuji ani v nejmenším, že zrovna pan dr Meissner je jedním z nejpovolanějších, aby o předloze mluvil, a ani není třeba, aby mne pánové učili respektu k jeho právnické akribii a k jeho způsobilosti kritické, ten mám dávno, poněvadž jsem měl delší dobu, zejména v "pětce" příležitost tyto vlastnosti pana dr Meissnera nejen znáti, ale i ceniti. Přiznáte však, že je možno těch nejlepších vlastností užívati k věcem, které nejsou ty nejlepší, a způsobem, který není tím zrovna, jejž bych nazval přípustným. (Posl. Pik: Takovou povahu dr Meissner nemá, to je přímý člověk!) Přijdeme na to, dovolte mně, abych doložil, co říkám.

Pan dr Meissner především se bojí o jednotu státu. Jsem dojista poslední, který by zrovna tuto snahu jeho zneuznával nebo který by ji nechtěl pochopiti nebo doceniti. Může býti jen bezpečen, že my všichni, a doufám skutečně všichni, kteří jsme na této osnově pracovali, a zejména většina ústavně-právního výboru, měli jsme na mysli jednotu státu zrovna tak, jako on, a mohu říci, že přece jen nebylo třeba, aby on nám připomínal, abychom znali své povinnosti ke státu. Pro všecko to má kolega Meissner jen jeden argument, totiž ten, že bývalé župy by byly jakýmsi regulativem proti snahám zemských zastupitelstev, aby se z nich staly zákonodárné sbory. Musím říci, že tomuto argumentu dobře nerozumím. Interesem župy by bylo, aby pokud možno největší část věcí svalily na země a sice proto, poněvadž by pro jejich vlastní věci dostaly širší přirážkovou basi, čili jinak platili by to s nimi také ti druzí. Následkem toho župy by neměly žádný zájem zužovat obor působnosti župních svazů, nýbrž zrovna naopak, myslím, že mohu říci, že obhájci žup by měli skutečně velikou práci, aby zabránili, aby zemské župní svazy nebyly donuceny vzíti na sebe příliš mnoho. Tedy tento argument neplatí. Ovšem p. kol. Meissner vidí největší nebezpečí, a řekl bych cestu k tomu, aby se zemská zastupitelstva stala zákonodárnými sbory, v normotvorné jejich činnosti. Tu ovšem musím říci, že začínám právě proto, že je kol. Meissner tak bystrý právník, míti pochybnosti, že by chtěl užíti své právnické kritiky k tomu, aby řekl, jak věci skutečně jsou, neboť vezmete-li si zákon o normotvorné činnosti zemských zastupitelstev, musíte říci, že je velice těžko, aby se dost ala zemská zastupitelstva přes ohrady §§ 56 i 57, které jsou právě proto v zákoně, aby nepřekročila svou kompetenci o nechtěla se státi něčím jiným. V §u 56 stojí výslovně: "Zemské zastupitelstvo může vydávati podrobnější předpisy k zákonům, pokud vláda podle zákona k tomu zemská zastupitelstva zmocní." Nemohu přece mysleti, že bude vláda podporovati to, aby zemská zastupitelstva svou kompetenci zvýšila až na zákonodárný sbor. Za druhé "Zemské zastupitelstvo může vydávati v mezích zákonův a nařízení statuty na úpravu záležitostí ústavů a zařízení, jež ve své působnosti zřídilo nebo spravuje." Jak ve správě chorobinců, blázinců, ústavů pro choromyslné mohou se zemská zastupitelstva najednou státi zákonodárnými sbory, tomu rozumí snad kol. dr Meissner, ale já ne. (Posl. dr Meissner: Někdy je zákonodárný sbor skutečně jako choromyslný!) Ano, já jsem to pozoroval, pan kolego, v pondělí, že skutečně je jako sbor choromyslných. Dále může zemské zastupitelstvo "stanoviti v mezích zákonův a nařízení podrobnější předpisy o správě jmění obcí, okresův a země, jejich podniků a ústavů, a o provádění dozoru nad správou tou." Kde může právník tak kritického ducha jako je kol. Meissner, najíti zde možnost, aby se zastupitelstva dostala z toho úzkého kruhu, který jim zákon dává, to nevím. Já mohu tomu jen rozuměti s toho stanoviska, že pan kol. dr Meissner potřeboval argument, který si vzal, kde byl. Ale musí nám dovoliti, že si ty jeho argumenty trochu blíže prohlédneme, abychom je zvážili na jejich vnitřní cenu. Kol. dr Meissner nevyvrací naše argumenty proti župám, ani se stanoviska finančního. Tam jen řekl jednu věc, a proti té se musím přece jen ohraditi. Řekl, že oni, totiž socialisté, dali popud k úsporné komisi. To ne, ten popud jsem dal já, a to v revolučním Národním shromáždění, když pánové hospodařili veřejnými penězi tak, že jsem myslil, že už je největší čas úspornou komisi zříditi. Co se mne týče, ovšem nemohu říci, že by úsporná komise vedla tam, kam bych chtěl, to však nebyla moje vina a nebudu o tom mluviti. Já jsem byl referentem jen v jednom oboru, v železnicích - a pamatuji na to s jistým zadostiučiněním, poněvadž, jestliže jsme zavedli premie na uhlí a olej, což je velká úspora v železničním provozu, byl jsem to já, který jsem pomohl to uskutečniti. Úsporná komise zabývala se pak hlavně automobily pánů ministrů a ministerstev, což, bohužel, nejdůležitějším předmětem k úspoře nebylo. Ale kol. dr Meissner ani nemluvil o těch obtížích personálních, o kterých jsem se já zmínil ve své zprávě a o kterých jsem také mluvil. To ovšem nemohl slyšeti, když jsem musil diktovati jen stenografům, a ani se nezmínil o neorganičnosti jejich složení, ani však o jedné věci, na kterou by měl zrovna pan kol. Meissner klásti velký důraz, že totiž zkracujeme instanční cestu a že ze zemských úřadů děláme poslední instanci, a to dojista ve velké většině případů. Ovšem nějakou světlou stránku předlohy, a to tak značnou, kol. Meissner přiznati nemohl nebo nedovedl.

Je to také chyba p. dr Dérera, který v celé své argumentaci stále a stále prohlašuje, že II. instancí má býti dnešní zemské zastupitelstvo. On nám dnes líčil, jak obtížná bude nyní cesta ubohých Slováků do Bratislavy. Někde nemají dráhu, někde musejí jeti přes maďarské území - to je ten malý úsek, kde máme plážní dopravu (Posl. Tomášek: To je 600 km!), ale zapomněl dodati, že dnes Bratislava bude ve většině případů poslední instancí. Dříve musili jezditi do Prahy, když chtěli jezditi k poslední instanci. Bylo to blíže? Jen nejvážnější věci, ty, které se týkají po většině bohatých tříd, mají poslední instanci v Praze, poněvadž jejich I. instancí bude zemský úřad. Ale většina všech případů bude se řešiti u zemských úřadů tedy Slováci nebudou míti příčiny, aby jezdili jinam, aby jezdili do Prahy.

Kol. Dérer řekl něco ve výboru, co mně velice překvapilo: "Kdyby to byla poslední instance, tak rozumím zemím". Ano, ony jí v největším počtu případů jsou! Proč zrovna bráti jízdní řád a vypočítávati, kolik je to kilometrů, jak dlouho se jede rychlíkem? To je docela zbytečné. Na každý způsob je do Bratislavy blíže nežli do Prahy. Tedy i zde ten antisociální charakter zemského zřízení nesedí.

A ještě jedna věc: Přece jen bylo by oprávněno a spravedlivo žádati, aby páni uznali, že zde děláme skutečně velikou věc ohledně organisace úřadů. Vždyť my vyplňujeme konečně to, co musí býti cílem řádné správy: děláme z ministerstev teprve to, čím ministerstva mají býti. Říká-li pan kol. Dérer, že teď bude větší centralisace než dříve, musím říci, že před tímto tvrzením stojím jako před nepochopitelnou hádankou.

Dnes administrace nepochybně trpěla tím, že se všechno řešilo v ministerstvu. Ministerstva byla administračními orgány a ona mají přece administrovati jen v nejdůležitějších, v zásadních věcech, ona mají vládnouti, ona mají míti iniciativu v celé vnitřní politice. Jejich činnost má býti hlavně iniciativní, zákonodárná, ale nikoliv, aby vyřizovala nejmalichernější rekursy. Co pak je na př. ministerstvo k tomu, aby vyřizovalo rekurs, má-li býti v Mariánských lázních v jedné či v druhé ulici garáž? Vždyť je to přímo směšné! Od toho osvobozujeme ministerstvo. My z ministerstev děláme instituce, jaké odpovídají racionelní státní správě. Ale toho p. dr. Meissner nevidí, on vidí jen stinné stránky, hlavně nejstinnější, které hodně vypichuje, aby dělal hrůzostrašný obraz toho, co zde děláme, obraz reakční činnosti občanské majority. (Posl. dr Dérer: Prečo ste nevyslechli odborníkov!) Já ještě o těch odbornících pro mluvím. Pan dr Meissner je takový odborník a vidíte, jak to dopadlo! (Veselost.)

Pan dr Meissner nám řekl zde, že polovina okresních zastupitelstev bude zrušena. A potom se jaksi bránil takovou rabulistikou ohledně §u 9, že jsem tomu - on mně musí odpustiti - nerozuměl. To je ovšem snad má vina. Nevím, jak může p. dr Meissner tak naříkati, neboť on má už starou potíž s těmi okresy. Již r. 1916 psal články do Práva Lidu o organisaci státu a v jednom takovém článku napsal: "Na místo okresních zastupitelstev, jež se zruší, nastoupí samosprávná krajská zastupitelstva a převezmou část sociální péče, péče o komunikaci, melioraci od zemského výboru." Konstatuji tedy, že pan dr Meissner rušil už ta zastupitelstva, i když to nemohl provésti, ale on je potom také doopravdy zrušil, když to mohl dělati. A tu je opravdu více než zvláštní, že nám vytýká a stěžuje si, že se prohřešujeme proti samosprávě, když rušíme okresní zastupitelstva. Pan dr Meissner zapomíná docela na to, že on nezrušil polovic okresních zastupitelstev, nýbrž všechna okresní zastupitelstva, neboť v župním zákonu vůbec okresní zastupitelstva nebyla, tam byly jen župní výbory, a my jsme restituovali okresní zastupitelstva. (Potlesk. - Posl. dr Meissner: Ale vždyť jde o okresní samosprávu!)

Ale ještě něco jiného udělal p. dr Meissner. On v §u 69 župního zákona docela klidně snesl a odhlasoval dokonce tuto stylisaci: "Při každém okresním úřadu a pro jeho obvod bude zřízen okresní výbor". - Ale nyní se podívejme, jak my jsme ti zlí a on ten hodný. (Posl. Pik: Teď to jsou loutky a dříve to byli občané s pravomocí!) Formuluji-li to "při každém okresním úřadě", degraduji okresní výbor na pomocnou instituci okresního úřadu. My jsme se proti tomu postavili s celou rozhodností a říkáme, že takto degradovati samosprávu nedáme. (Výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické.) Proto jsme to formulovali tak: Pro obvod každého okresního úřadu v jeho sídle bude zřízeno okresní zastupitelstvo. Tato stylisace znamená velmi mnoho a má veliké důsledky, je to táž stylisace, jako v §u 11 stran zemského zastupitelstva: znamená, že tyto autonomní korporace nejsou částí úřadu, jaksi pomocnou institucí, nýbrž že mají samostatnou existenci. Tomu dáváme nejdůležitější výraz v tom, že v paragrafu, kde se mluví o tom, jakým způsobem je nutno vypraviti akta, která se týkají majetkových práv okresu, nepřijali jsme text župního zákona ani vládního návrhu, že pečetí má býti pečeť okresního úřadu, nýbrž jsme řekli, že to má býti pečeť okresního zastupitelstva nebo zemského výboru. To znamená, že jsme tím uznali právní osobnost okresního zastupitelstva, což znamená pro všecky důsledky velmi mnoho. (Posl. Pik: Že demokracie je pečetní vosk!) Nerad bych, aby p. purkmistr města Plzně myslil o pečeti města, že je to jen vosk. (Výborně! Potlesk. - Posl. Pik: Když by pečeť nic neznamenala, byla pouhým otiskem, nemá významu. Dnes pečeť plzeňská má význam, má práva zastupitelstva a příště nebude míti nic!) Myslím, že na plzeňském obecním zastupitelstvu se pranic nemění. (Posl. dr Meissner: Uvidíte, že jste se s nynějšími okresními výbory mýlil!) Prosím, aby mně bylo odpuštěno, neslyším docela dobře. Snad budu míti jindy příležitost na to odpověděti.

Nemohu nic měniti na tom, co jsem řekl, poněvadž jsou to změny, které se staly úmyslně, abychom pozdvihli autoritu zastupitelstev, která jsme znovu zřídili, a abychom ukázali, že to nejsou jenom pomocné orgány okresního nebo zemského úřadu. To naše kopání hrobu autonomie je tedy při nejmenším mnohem opatrnější než to, jak důkladně ten hrob kopal p. kol. Meissner, když hlasoval pro župní zákon. (Výborně! Potlesk.)

Při neobyčejně vyvinutém právnickém důvtipu p. dr Meissnera nemohu si představiti, že by to nevěděl, a proto nemohu jinak než mu říci, že to patří na konto toho, v čem u něho vidím, bohužel, tu demagogickou črtu jeho vývodů.

Pan kol. dr Meissner přišel dále s celou řadou věcí, kde prý se úžasně prohřešujeme na samosprávě. Byl jsem neobyčejně zvědav, co jsme tak strašného proti samosprávě udělali ve srovnání se župním zákonem, který jsme přece zlepšili ve prospěch samosprávy, a to už proto, že jsme místo župních zastupitelstev zřídili zemská zastupitelstva. Já jsem nechtěl za žádnou cenu připustiti, aby zemská zastupitelstva byla něčím podřadným, nedůležitým vedle státní zemské správy.