Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

K dokonalé analogii s Bachovou érou schází jen ještě nějaký protějšek ke konkordátu z 5. listopadu 1855. V ostatním dokazuje toto srovnání, že ve skutečnosti není nic nového pod sluncem a že správní dějiny neustále se kývají mezi dvěma póly, státem ponocného a státem káznice, při čemž státem ponocného byl rozuměn liberální právní stát, který se spokojoval s ponocnými jakožto symbolem vrchnosti, kdežto stát káznice zasahuje až do soukromých práv občanů a osobuje si moc upraviti všechno vrchnostenským nařízením. My se teď blížíme povážlivě tomuto poslednímu pólu, pólu státu káznice. (Posl. dr Schollich [německy]: To jest, my jsme již v něm!) Ano, my jsme již velmi silně v něm. Jazykový zákon, parlamentní jednací řád, novela k obecním řádům, finanční zákon pro samosprávu, branné zákony, zákon na ochranu republiky a tato osnova je jen několik málo mezníků na této cestě. Do každé hlouposti strčí vysoká vrchnost svůj nos a nejraději by jednala nyní se státním občanem jako s objektem své činnosti, ne jako s veřejnoprávním subjektem. Vedoucí státu myslí, že obyvatelstvo ve své velmi veliké většině není vůbec ještě zralé, aby samo si rozhodovalo ve svých věcech. Tak podobně se vyjádřil jednou ve výboru i dr Kramář. A proto se práva poddaných na svobodu stále více omezují, zvláště v politickém oboru. Tak se chce nuceně podporovati obecné dobro shora, všechna veřejná moc se těsně svírá v ruce vlády a tím se zjevně doufá zachrániti jednota státu. V tom je podstata každého policejního státu a podivně působí, když naproti tomu zpravodaj dr Kramář, který tu stále ještě není, tvrdí, že samospráva ve své staré formě byla nutná a oprávněná jen proti starému vrchnostenskému státu, jakoby tento stát, obzvláště pro tak zvané menšiny, nebyl mnohem horším vrchnostenským státem, než bylo někdejší Rakousko pro Čechy. Německá myšlenka právního státu, která chce omeziti činnost státu uvnitř jeho hranic na udržení právního řádu, se nehodí panu Kramářovi do krámu, ačkoliv se Československá republika prohlásila svojí ústavou dokonce vůči světu za právní stát. Panující absolutism většiny má za následek, že se státní moci používá nezřídka stranicky a s pohrdáním právními hranicemi. V tom je také vysvětlení, že počet stížností na nejvyšší správní soud tak hrozivě vzrostl a stále stoupá. K odstranění těchto nesnází se nyní zamýšlí, jak se proslýchá, právo na tyto stížnosti prostě omeziti. Tento úmysl označuje příznačně a správně ducha tak zvané správní reformy, která by se měla nazývati lépe novou formou znásilňování, neboť nejen Němci, kteří jsou postiženi v první řadě - každý jednotlivý občan v tomto státě se touto reformou nějakým novým způsobem znásilňuje. Pány zůstávají právě jen vedoucí úředníci, malá hrstka, okresní hejtmané, zemští presidenti a ministři, z nichž se dělají výluční nositelé veřejně moci v tomto státě... (Posl. dr. Schollich [německy]: Četník a špicl!) Docela správně, na ty jsem ještě zapomněl - kdežto misera plebs musí si zacpat ústa, sloužit a platit daně. Byl by to zázrak, kdyby ti menší a větší pašové, jimž se klade takové množství moci do rukou, podlehli konečně velikášství, a myslí pan dr Kramář vážně, co řekl, že totiž správní reformou budou političtí úředníci prodchnuti novým duchem, který má býti požehnáním i obyvatelstvu? Ani českému národu nemůže vzejíti z tohoto nahromadění moci v rukou několika málo úředníků prospěch, tím méně druhé polovině obyvatelstva.

Tuto myšlenku prohlásil jsem již svého času v ústavním výboru několika silnými slovy poukázav na nebezpečí tohoto panování úřednictva. A proto na mne v posledních dnech ostře zaútočili a mně vynadali zvláště v křesťanskosociálním tisku. Skutečně mi tam uklouzl při poněkud rozčilené odpovědi dru Kramářovi, který tvrdil, že lze s plným klidem svěřiti politickému úřednictvu tuto zdvojenou moc, tento nový okruh působnosti, jistě neparlamentní výrok: "Já znám i vyložené pitomce, kteří sedí v úřadech jako vysocí pánové a jsou domýšliví, poněvadž jsou politickými úředníky." Proto jsem srovnáván v křesťanskosociálních listech, zejména také v deníku "Das Volk" s podomkem z nočního hotelu. Je-li tohle velmi vkusné a odkud pisatel toho článku - redaktorem tohoto listu je duchovní - má své znalosti vyjadřování podomků nočního hotelu, to nechám stranou; musím však konstatovati, že zevšeobecnění, které se mi klade do úst, je zlomyslným, čistě jesuitským zkroucením. Neřekl jsem, že okr. hejtmané a političtí úředníci vůbec jsou nekonečně domýšliví, také jsem je nenazval chlapy, nýbrž, jak plyne ze stenografického protokolu, mluvil jsem pouze o tom, že "již teď jsou mezi politickými úředníky lidé, kteří jsou domýšliví, a jak to bude, když se nyní do rukou těchto lidí položí také takové množství moci? Nemusí konečně podlehnouti velikášství a jednati s občanem shora jako s poddaným? To bude účinek, a radost obyvatelstva z veřejného života tím úplně zmizí. Za těchto okolností byste nedostali do zastupitelských sborů žádné zdatné lidi, nýbrž jen šmejd. Právě muži, kteří trochu na sebe drží, rozmyslili by si dobře, dělati loutky pro takové divadlo." To jsem řekl opravdu ve výboru, když jsem před tím dovodil, že nikdo nemůže dělati radostně práci, když neustále nad ním stojí člověk s pozdviženým ukazováčkem, který všechno ví lépe, protože dostává své pokyny a svou moudrost z Prahy. Z tohoto nyní konstruuje křesťanskosociální "Deutsche Presse" hanobení nových zastupitelstev předem. To se úplně podobá jejímu ostatnímu chování vůči této správní deformě. Tak jak bránila celou tuto slátaninu od počátku, tak vychvaluje samozřejmě i teď vysokou českou byrokracii nade vše a prohlašuje ji za sakrosanktum a zuřivě napadá ty, kteří se odvažují tuto bohem danou vrchnost jakkoliv kritisovati. Toto pamětihodné souložnictví německých křesťanských sociálů a českých vrchních bonzů dá se snad tím vysvětliti, že v čele německé křesťanskosociální strany stojí dva českoslovenští státní úředníci, z nichž jeden je dokonce politický úředník, okresní komisař. Na to jsem ovšem v ústavním výboru nemyslel, když jsem učinil onen projev, který byl shledán závadným. (Posl. dr Schollich [německy]: To lze vysvětliti jen mezinárodností klerikálů!) Ano, to však nemění nic na pravdivosti mého tehdejšího tvrzení. Ostatně myslím, že smím i já trochu mluvit na tomto poli, jelikož jsem svého času také dělal praxi ve státní, policejní službě a státní správní službě a za Coudenhova jsem vykonal prakticko-politickou zkoušku pro správní službu, což musím uvésti proto, protože se mi s křesťanskosociální strany upíralo právo do takových věcí také mluvit. Od té doby jsem se již setkal ve své praxi s mnoha politickými úředníky, kteří se počítali k výkvětu právníků a vůbec lidské společnosti a se svého vznešeného stanoviska shlíželi na ostatní lidstvo s jistou blaseovaností a pohrdáním, při tom se však pro svoji notorickou neschopnost dělali svým chováním směšnými. Nomina sunt odiosa. Každý z dam a pánů bude sám znáti jeden nebo druhý příklad pro tento typ. (Posl. Horpynka [německy]: Proč nemluví Luschka, nemá vůbec co by řekl? On je přece politickým úředníkem!) On tu není, také pan ministr Černý dal přednost nebýt přítomen, když se mluví o těchto věcech. Samozřejmě jsou ovšem také zdatní správní úředníci, výborní úředníci, co jsem nepovažoval ve výboru za nutné výslovně zdůrazniti, co však musím učinit, protože právě křesťanskosociální tisk se mnou jednal tak laskavě a vložil mi do úst, jako bych obvinil všechny politické úředníky úhrnkem z hlouposti. Konstatuji na konec opětně, že je to perfidní pomluva a proto mi nezbylo, než zaujmouti proti tomu stanovisko ve sněmovně. Každým způsobem je příznačné, že křesťanskosociální "Deutsche Presse" a její ostatní přívěsek uveřejnila ze všech mých řečí, které jsem pronesl v ústavním výboru ke 100 paragrafů a jež vyplnily 63 stránek psacího stroje, přesně pouze toto jedno místo, a k tomu ještě v tak znetvořené formě, kdežto mé čistě věcné důvody, v nichž jsem paragraf za paragrafem ukázal těžké nedostatky tohoto zákonného díla s hlediska právního a správní techniky, neuznala ani jednou za hodné zmínky. (Posl. Heeger [německy]: Tomu se nelze divit u tohoto tisku!) Ovšem jsme na to zvyklí. Jen co jsem řekl o politickém úřednictvu, bylo těmito tiskovými plazy rozšlápnuto a podle znetvořeno. Ve skutečnosti jsem neřekl nic jiného, než to, co nyní v generální debatě prohlásili i jiní kolegové, totiž že opravdu je velké nebezpečí v tom, dává-li se úřednické oligarchii do rukou všechna moc v tomto státě, že tím pak samozřejmě také veškerá vnitřní správa, státní i autonomní správa, bez výjimky se vydává na milost nebo nemilost tohoto panstva, jakoby mělo území jemu podřízená prostě v lénu a mohlo s ním dělat, co chce. Neboť tito malí páni bozi mají dostati nejen správní funkce ale i soudcovské funkce, vedle toho množství policejní moci a také ještě oprávnění státních zástupců. To všechno spojuje ve své ruce na základě této osnovy jeden úředník a při tom není nějak vázán ani co do modus procedendi ani co do hmotného práva na pevné zákonné normy. Odpovídá pouze svému představenému a, jelikož my v tomto státě stále ještě ovšem nemáme bohudíky zákona o odpovědnosti ministrů, může vysoká byrokracie dělat a nedělat, co chce. (Výkřiky posl. dr Schollicha.)

Snažil jsem se v ústavně-právním výboru poctivě ukázati na těžká nebezpečí této osnovy a podal jsem samojediný a odůvodnil na 100 pozměňovacích návrhů. To všechno samozřejmě neprospělo. I německé většinové strany přecházejí všechny námitky s lehkomyslností a bezstarostností, která musí býti nazvána přímo zločinnou. Své špatné svědomí a své voličstvo upokojují odkazem na zlepšení, jichž domněle dosáhly již při předběžném jednání, zamlčují však při tom, že častokráte jde o informatio in peius, o nedemokratická zhoršení vládní osnovy, jimiž zejména práva menšin se ještě dále omezují. Také neříkají, že těch několik málo úlev na duchu zákona nemění ani v nejmenším ničeho.

Pro omezenou řečnickou dobu chci vyjmouti k důkazu svých tvrzení jen jeden příklad, a to příklad mně nejbližší, Slezsko, zrušení země Slezské jako samostatné správní jednotky. Jak známo, byly pojaty do osnovy o Slezsku na návrh většinových stran dva dodatky. Především v §u 1, kdež podle označení nové zemské jednotky Morava-Slezsko přistupuje v závorce po slově "Morava" "a Slezsko". To je ohromný úspěch! Tím se zachovává především historická vzpomínka na Slezsko, pak se zdržuje úplné splynutí Slezska s Moravou a konečně se ulehčuje také budoucí oddělení těmito dvěma slovy "a Slezsko". To je uklidňující pilulka, která se podává ctěným voličům. Ve skutečnosti může nám to být velmi lhostejno, je-li tam toto "a Slezsko" v závorkách či nikoliv. Dějinná vzpomínka na Slezsko by se nedala vymýtiti ani potom, kdyby se nová země nazývala pouze Morava, k úplnému splynutí s Moravou dosud v dějinách nedošlo přes opětovné pokusy, třebas podnikali tyto pokusy mocnější vládci, než je tomu dnes, poněvadž právě Slezsko má zvláště silný svéráz, který nelze přemoci. Co se však týče budoucího opětného sjednocení, jež nyní prý jest ulehčeno, chci jen říci: Až dozraje čas, že opět bude možno odděliti Slezsko od Moravy, dojde k tomuto oddělení beze všeho ohledu na tento bezvýznamný výraz v závorkách v §u 1. (Posl. Heeger [německy]: Aby se dosáhlo příštího sjednocení, není přece třeba napřed rozdělovat!) Mělo by se myslet, že je to logické, jde se však přes to Je to velkolepý úspěch, kterého tu bylo dosaženo! Každým způsobem patří k tomu silná dávka fantasie, aby se z toho konstruovala nějaká vymoženost. (Posl. Heeger [německy]: Slezsko má podle názoru křesťanských sociálů nyní více než dříve!) To je cosi, co já nemohu chápat.

Druhý a poslední úspěch pana dra Luschky záleží ve vsunutí jedné věty v §u 28. Tam se totiž mluvilo již ve starém župním zákoně o tom, že každé župní zastupitelstvo, nyní zemské zastupitelstvo, může zřizovati podle potřeby komise, kolik je libo, právě tak jako může dosazovati výbory a komise ke zvláštním poradám obecní nebo okresní zastupitelstvo, jednak ke správě a dozoru nad jednotlivými ústavy a podniky, jednak k obstarávání jiných věcí. Předsedou komise jest podle nového předpisu zemský president, ten však může pověřiti předsednictvím některého úředníka zemského nebo okresního úřadu nebo některého člena zemského výboru, nebo přímo některého člena komise. Má tedy k výběru rozličné možnosti. (Posl. dr Schollich [německy]: A obor působnosti této komise?) Obor působnosti je samozřejmě pouze poradní. Nad to přísluší dozor nejdříve zemskému presidentovi, mimo to zemskému výboru a samozřejmě nemá tato komise žádného práva rozhodovacího a žádné výkonné moci, náleží jí pouze poradní funkce, a je tedy ve všem všudy bez významu. (Posl. Heeger [německy]: Musí se podrobit usnesení moravského zemského zastupitelstva!) Ano, a přece se tvrdí, že je to vymoženost!

Taková komise se nyní zřizuje podle návrhu vládních stran ex lege pro Slezsko, ale ne snad k obstarávání všech věcí, které přísluší do oboru působnosti zemského výboru, nýbrž pouze pro ústavy a podniky, které toho dne, kdy tento zákon vstoupí v platnost, se nacházejí ve vlastnictví nebo ve správě země Slezska, jak to je doslova v osnově. To jsou tři humanitní ústavy, pět škol, po případě vychovatelen a konečně pasivní slezské zemské dráhy. To je všechno. Pozemkový a komunální úvěrní ústav, o němž dr Luschka opětovně tvrdil, že i ten k tomu patří, nenachází se ani ve vlastnictví ani ve správě země Slezska, nýbrž jest podle svých změněných stanov docela samostatným podnikem, nepatří proto podle znění návrhu do kompetence této komise. Ale to je vedlejší. Hlavní je, že se této komisi nedává ani onen obor působnosti, který by jí mohl býti dán již podle župního zákona. Slezské obyvatelstvo nemá vůbec nic z toho, že ředitelství těchto zemských ústavů a podniků budou snad podávati zprávy do Opavy místo do Brna a že teprve oklikou přes tuto komisi budou si moci opatřovati slechu pro svá přání a potřeby u jedině a ve všem rozhodující komise v Brně, u zemského výboru, po případě u zemského presidenta, který má rozhodné a poslední slovo. Slezské obyvatelstvo však potřebuje bezpodmínečně jednoho orgánu v zemi, na nějž se může obraceti o radu a pomoc ve všech okresních a obecních záležitostech, ve věcech silničních a ve věcech týkajících se zemské zemědělské rady, meliorací, regulací řek, hrazení bystřin a ve věcech školních. (Posl. dr Schollich [německy]: Co je se zemskou školní radu? Ta zůstane?) O tom se neříká nic, školní věci nepatří do kompetence komise, prozatímně je spravuje zemský president Šrámek sám, snad v budoucnosti bude tento způsob podržen jako nejjednodušší.

Zvláště podle nového finančního zákona pro samosprávné svazky budou nyní osobní intervence u zemského úřadu naléhavější než dosud, aby se vůbec co dostalo z dotačního fondu. Bude nutno obraceti se osobně na dotační fond, jehož správa je u zemského úřadu. Bude nutno tam chodit, aby bylo možno správně vylíčiti situaci dotyčné obce, protože ovšem mnoho se nedá říci písemně a protože přece obecní starosta a okresní činovník musí se snažiti, aby vyrazili co možno nejvíce. Počne tedy opravdové závodění obcí a okresů do Brna - nejen ze Slezska -, tu však špatně dopadnou slezské obce, které jsou daleko z dostřelu. Vzdálenost jednotlivých okresních měst Slezska od Brna činí až 260 km. Za bídného vlakového spojení bude nutna k nějaké jednoduché intervenci třídenní cesta, aby bylo možno jedenkráte v Brně o věci pohovořiti. V tom je pravděpodobně zlevnění, zjednodušení a urychlení správního řízení, které má přece býti účelem a cílem celé reformy. Proč má býti potrestáno právě Slezsko, jež přece také patří k historickým zemím, jehož nedělitelnost byla svého času oporou při mírovém jednání, proč má býti potrestána právě tato země? (Posl. Heegcr [německy]: Poněvadž nemá české většiny!) Pan dr Kramář to popřel; nacionálně-politický moment, řekl, nepřichází vůbec v úvahu, nýbrž jedině a pouze okolnost, že je nutno zříditi homogenitu mezi Moravou a Slovenskem. To mi opakoval ve výboru, prohlásil, že je to pouze tato okolnost, jež bohužel vynucuje spojení Moravy a Slezska. Všechny ostatní důvody pro zrušení Slezska prý nejsou případné, pravdivé a správné. On uznává dokonce, že Slezsko mělo dobrou správu a finančně může dobře trvati samostatně. (Německé výkřiky: Ve zprávě byl právě opak!) Ano, ve zprávě byl opak, ale pan Kramář prohlásil, že to není směrodatné, nýbrž že právě správa potřebuje jednotný útvar. Prosím: O asi 50.000 obyvatel menší Podkarpatská Rus zůstane - dobře, ta musí obdržeti svoji samostatnou správu, podle mírové smlouvy. Kde však je psáno, že Slezsko nesmí podržeti takovouto samostatnost? Nemá snad zajištění dobré správy Slezska větší cenu než zřízení tak zvané rovnováhy mezi Moravou a Slovenskem? (Posl. Siegel [německy]: Kdybychom byli špatně hospodařili, byli by nás nechali samy!) Ano, ale my jsme hospodařili dobře a, že Slezsko pracovalo jako správní jednotka dokonce vzorně, vyslovil již 5. dubna 1896 v jednom článku ve vídeňském týdenníku "Die Zeit" nikdo menší než president tohoto státu Masaryk, žádaje tam pro Moravu a Slezsko autonomní kraje v historicky dané velikosti a počtu obyvatelstva Slezska a tím dokázal, že skutečně je Slezsko správnou jednotkou pro novou výstavbu správy. Může nyní podepsati zákon, kterým se toto velebené Slezsko prostě fakticky a právně ničí? Vždyť, proboha, tu musí se přece sám usvědčiti ze lži! Proč ho strany, které ho nedávno zvolily za hlavu státu, přivádějí do této nepříjemné situace? Ovšem, že si bude pan president státu odporovati sám sobě i v jiném směru, podepíše-li tento zákon, neboť v témže článku vyslovil klidně toto velké slovo: "Území krajů i okresů budiž pokud možno jazykově děleno: Já pán, ty pán, říkám já s Havlíčkem." (Posl. Horpynka [německy]: "Já pán, ty kmán", říká dnes Kramář!) Ano, to jsou slova pana presidenta státu před 31 lety. Dlouhá doba, v níž bylo mnoho zapomenuto a také pan Kramář mnoho zapomněl a nic se k tomu nenaučil. Je patrno, že jeden je hoden druhého. Vzneseme-li my stejné požadavky, jak to učinili tito oba pánové ve starém Rakousku, jsme nazýváni dětinskými nebo velezrádci a tak se s námi jedná. Nuže, i pro nás přijde jednou doba, která je teď údělem těchto otců vlasti, jimž se splnila jejich přání snad v jiné míře, než doufali. Až tu bude čas pro nás, navrátíme dozajista naše Slezsko opět naší německé vlasti. Čím více panstvo z české vládní strany bude rdousiti svobodu v tomto státě, tím více bude v obyvatelstvu buzena touha po osvobození od tohoto státu. Nám to může býti přece jen milé, se stanoviska českých vládních stran však je to krajně nemoudré prostě odmítati všechny naše návrhy, i ty nejskromnější a nejmírnější, jak se to dělalo opět ve výboru.

My jsme žádali nejdříve, podle přání Masarykova, aby státní uzemí bylo rozděleno na správní obvody, župy a okresy, co možno národně a hospodářsky jednotné, jež by mohly jako samostatné právní osoby samostatně spravovati své vlastní záležitosti svými vlastními orgány v rámci státních zákonů. My jsme myslili, že tím vyhovíme Masarykovu přání, aby se zmenšily třecí plochy mezi národy. Jelikož však většinové strany ku podivu neukázaly žádného porozumění pro tento kardinální požadavek svého presidenta a odmítly i rozdělení na župy velikosti senátních volebních krajů, žádali jsme logicky v rámci zemských zřízení udržení všech tří historických zemí, Čech, Moravy a Slezska v jejich celém územním rozsahu. Třebaže pan zpravodaj dr Kramář musil doznat, že je chybou bráti Slezsku jeho samostatnost, obzvláště chybou s jeho státoprávního hlediska, přece se nezmohl, aby ustoupil od stanoviska většiny, tím méně, že se našly pádné hlasy pro spojení Slezska s Moravou i v německém koaličním táboru, nač on zvláště poukazoval - ony německé hlasy, které vycházely z názoru, že moravské němectví může býti zachráněno jedině slezským němectvím před poklesem pod těch pověstných 20%. Při tom se úmyslně zamlčuje, že těchto 20% hraje nějakou úlohu pro užívání jazyka jen uvnitř soudního okresu a že není zákonného předpisu, podle něhož by se již nesmělo mluvit německy na př. v zemském zastupitelstvu, klesne-li německé obyvatelstvo v dotyčné zemi pod 20%. (Posl. dr Schollich [německy]: To se přece dá změnit!) Jednací řád se ovšem vyňal, prohlásilo se, že se vytvoří nový jednací řád, jak to bylo možno čísti i v listech křesťanskosociální strany, který samozřejmě zaručí každému zemskému zástupci právo volného užívání své mateřské řeči. Pak tedy nebude záležeti na těch 20% a je tím více divno, jak jednotliví pánové mohli k odůvodnění svého chování poukazovati na to: "Třebas je nám to velmi líto, musí býti Slezsko připojeno k Moravě a to z německonárodního stanoviska, k posílení německomoravských menšin." To přece, jak známo, prohlásil na sjezdu v Moravském Berouně za přítomnosti ministra Spiny kolega Hodina se souhlasem, aspoň s mlčky projeveným souhlasem Spinovým a ani ostatní poslanci a senátoři Svazu zemědělců, kteří tam byli, neodporovali. Voličstvu se namluvilo, že toto spolknutí Slezska Moravou je národní nutností a že my, kteří se tomu vzpěčujeme, jednáme proti německým zájmům. To je přece trochu silné! Kdyby si někdy některá jiná strana dovolila postupovati s podobnou demagogií, jistě by to vysoce morální pánové odsoudili a označili jako národní podvod. My neznáme jidášské odměny, za kterou bylo Slezsko zrazeno a prodáno, je zde však zřejmá skutečnost, že záleží jedině a pouze na německých členech Svazu zemědělců, na německých křesťanských sociálech, na členech německé živnostenské strany, bude-li tato naše domovina, ta "grüne Schles" vydána na milost a nemilost tříčtvrtinové většině Moravy či nikoli; to se nedá po přít.

Pánové již dokonali tento ďábelský čin v ústavním výboru a proto mi nezbylo, než podati další návrhy, abych pokud možno zachránil, co se ještě dá zachrániti. Tak jsem žádal nejdříve dodatkový návrh k §u 7, odst. 3, podle něhož má býti zřízen pro všechny slezské okresní úřady u okresního úřadu v Opavě společný stavební odbor a společný dozorčí úřad pro obecní a okresní záležitosti. Tím by bylo možno bráti zřetel aspoň na nejnaléhavější potřeby slezského obyvatelstva, aniž by bylo třeba nějak otřásti nedotknutelnými zásadami správní reformy. Neboť utvoření podobných společných orgánů se v § 7 návrhu docela všeobecně umožňuje a prohlašuje za přípustné. Ale výslovné pojetí tohoto dodatku pro Slezsko bylo mi odepřeno s odůvodněním, jež přednesl pan ministr Černý, rovněž nepřítomný, že je nemožno již teď tvořit ius cogens, podle něhož by Slezsko mělo pro celou budoucnost právní nárok, aby tam takové úřady byly. Snad se ponechají pro přechodnou dobu v Opavě, snad se však také později, až se to bude opět hodit vysoké vrchnosti, prostě odejmou a přeloží do Brna. Dozajista nebyla projevena na tomto poli nejmenší ochota. Stejně odmítavě se zachovala většina k mému návrhu k § 9, pro jehož čtvrtý odstavec jsem navrhl toto znění: "Všechny úřady, ústavy a orgány vnitřní a školské správy, zřízené ve Slezsku v době, kdy tento zákon vstoupí v platnost, trvají dále." Nechcete však, aby trvaly dále, nýbrž chcete všechny tyto úřady přenésti a proto byl i můj návrh zamítnut. Černozelená koalice to tak usnesla a tím je basta, tu není co mluvit. Slezsko musí býti prostě znásilněno i v tomto malicherném směru.

Totéž platí o vlastním zemském zastupitelstvu pro Slezsko, které jsem pak ještě jednou navrhl v §§ 11 a 12 a to s 18 zástupci, právě jako pro Podkarpatskou Rus a v § 26 vlastní zemský výbor se 6 členy. Ani v starém absolutistickém Rakousku se nikdo neodvážil sáhnouti nějak na autonomní zastupitelstvo slezské. Staly se pokusy pouze o přechodné přeložení státní správy do Brna, ovšem bez nějakého úspěchu. Zdá se, že historie vyhradila teprve svobodné, demokratické Československé republice herostratovskou slávu vyhladiti všechny zděděné svobody a samosprávná práva slezského obyvatelstva, v dík za to, že svého času východní Slezané se v době plebiscitu orientovali na západ místo na východ. Tehdy jim pražští držitelé moci ve všech směrech lichotili, tehdy se jim slibovalo modré s nebe, týmiž pány, kteří dnes s chladným úsměvem vydávají Slezsko na pospas. Fides punica, id est bohemica. Místo punská věrnost budeme v naší zemi budoucně říkat česká věrnost, pamětlivi nesčetných nedodržených přísah a slibů vůdčích pražských státníků.

Poslední příležitost splniti docela maličko z těchto slavnostních slibů a přípovědí, naskýtá se v §u 28. K tomu jsem navrhl zříditi jednu z komisí tam uvedených v Opavě pro všechny záležitosti země slezské, jichž projednávání přísluší zemskému výboru. Vždyť pan dr Luschka prohlásil výslovně svého času jako člen šestnáctky, že podle úmluv mezi většinovými stranami bude míti tato slezská komise táž oprávnění, jako má nynější zemská správní komise pro Slezsko. Ústavy a podniky země slezské dělají však sotva desetinu celé agendy, která nyní přísluší slezské zemské správní komisi - to já mohu posouditi, to mi už musí pánové z vládní strany přiznati, protože já jsem už osmý rok členem zemské správní komise a proto jsem také oprávněn vydati o tom posudek. Ovšem že se mi odpovědělo na mé námitky v tom směru, a byl to opět pan ministr vnitra Černý, který poukázal na to, že přece podle věty 1 §u 28 zůstává možnost rozšířiti později obor působnosti komise ve Slezsku. A pan dr Kramář byl dokonce tak laskav, že mi slíbil, že dá do důvodové zprávy větu, podle níž bude určitě očekáváno vyplnění mého přání příštím moravským zemským zastupitelstvem v Brně. Více jsem bohužel nemohl pro Slezsko dosáhnouti, ačkoli jsem vynaložil všechnu myslitelnou námahu, abych svůj plán pánům přizpůsobil.

Tvrdošíjné chování většiny mne donutilo podati ještě jeden eventuální návrh k §u 28 jiného znění, ale ani on nenalezl milosti v očích držitelů moci. Proto Slezsko neobdrží ani vlastního zemského úřadu ani vlastního zemského zastupitelstva, ani vlastní zemské komise s poněkud jen vyhovujícími plnými mocemi, ani zajištěné expositury brněnského zemského úřadu a přece mají aktivisté smělost tvrditi, že přece dosáhli pro Slezsko nějakého úspěchu a že lze děkovati jen jejich státnické moudrosti, že vůbec se ještě zachovává pojem Slezska. (Posl. dr Rosche [německy]: A znak! - Posl. inž. Jung [německy]: Možná, že páni aktivisté umístí v Opavě jednoho kancelářského sluhu!)

Vyňal jsem pouze jeden příklad Slezska, abych na něm dokázal prolhanost těchto tvrzení, a přidržel je níže, abych dokázal, že na nich není ani slova pravdy. To se může udělat právě tak dobře na jiných příkladech, jsme-li, jak pan dr Rosche řekl, tak skromní, že se spokojujeme s tím znakem, s pečetí (Výkřiky posl. dr Rosche), opíráme-li se o sliby ministra vnitra, že slezský orel přijde do znaku Moravy (Výkřiky posl. inž. Junga.), pak si ovšem můžeme velmi šťastně odpočinouti na svých vavřínech. Avšak slezské obyvatelstvo ve své většině soudí o tom dozajista docela jinak podle přísloví: Pouze darebáci jsou skromní. To projevilo velmi otevřeně při lidovém hlasování, které přineslo sto deset tisíc hlasů k volbě oprávněných pro samostatnost Slezska, pouze na německé straně, bez Poláků a Čechů, a to se projevilo také v davových projevech, které byly v zemi uspořádány a kterým ovšem klerikální tisk se posmíval. My jsme velmi spokojeni s průběhem schůzí 20. června, my máme o tom i fotografie z Opavy a Krnova a, srovnáme-li s tím, co psal klerikální tisk, vidíme, kdo lže. (Posl. dr Schollich [německy]: To byli prý nezralí mladíci!) Každým způsobem bych navrhl k lepší úpravě nového zemského znaku, aby se dal slezskému orlu provaz kolem krku a aby se dal moravskému orlu do jednoho drápu konec provazu a do druhého pendrek. Snad by se tím pořídil docela pěkný znak jako symbol současných poměrů. (Výkřiky posl. dr Keibla.) Snad by nebylo nevhodné, aby se obdobně doplnil také státní znak a aby se dal českému lvu do pracky policejní obušek jako znamení, že zde zvítězila myšlenka policejního státu.

Místopředseda Horák (zvoní): Prosím pana řečníka, aby se držel věci.

Posl. dr Koberg (pokračuje): Budu brzy hotov. Možná, že bude tím pověřen nějaký heraldik a že nám bude brzy předložena takováto osnova. Dozajista by to byl jen logický konečný účinek této famosní správní reformy, kdyby byla vyjádřena také symbolicky ve státním znaku a ve znaku Moravy a Slezska a já doufám, že jsem si získal tímto podnětem dík státotvorných živlů. Při nejmenším je tento podnět hoden úvahy.

Ale žert stranou. Právě tento krok, který se činí na cestě k policejnímu státu, musí ovšem chtěj nechtěj přivoditi další krok, neboť to jest kletba zlého činu, že musí neustále roditi zlo. A proto poukázal jsem již v úvodu na to, že nejbližším následkem této správní reformy bude podobným duchem prodchnuté zlepšení obecního řádu a snad i volebního řádu do obcí. Neboť na obcích se buduje konečně každá samospráva. Okresy a země nejsou ničím jiným než obcemi vyššího řádu a, co platí pro ně, musí platit i pro místní obce. To se již projevuje docela zřetelně v zákoně o úpravě financí samosprávných svazků. Tímto zákonem byla obcím, okresům a zemím hospodářsky zlomena páteř a nyní se má totéž státi právě projednávaným zákonem v politickém oboru. To nechť si pánové z německých vládních stran ještě jednou a jasně rozváží, dříve než zdvihnou své ruce pro tuto slátaninu. Jeden zákon není bez druhého proveditelným, oba souvisejí co nejúžeji a oba jsou naplněny stejným duchem nepřátelství vůči autonomii. Samozřejmě to není žádný zázrak, protože svobodná samospráva je něco ryze germánského, cosi, co je slovanské duši naprosto cizí. Je však nepochopitelné, že popravčími pochopy tohoto našeho nejdrahocennějšího statku mají býti Němci, Němci, kteří napsali na svůj prapor samosprávu jako politický cíl. Vydají se posměchu světa, budou-li hlasovati pro tento zákon, ale oni samozřejmě zároveň zasáhnou také celé sudetské němectví, my tím budeme trpěti všichni a nejen pouze my, nýbrž i všechny německé menšiny ve světě mohou právem proklínati ty, kteří dobrovolně a bez nutnosti vydávají na pospas poslední a nejlepší baštu proti odnárodnění, poněvadž důsledně každý cizonárodní přechovávačský stát se bude moci vůči svým německým menšinám odvolávati na to, že přece jim nepotřebuje dávati více, než si sami přiznali sudetští Němci, tato daleko největší německá menšina. To je další hrozný následek, který se musí dostaviti rovněž s živelnou nutností, jestliže naši němečtí aktivisté v tiché shovívavosti a oddanosti spolknou tuto osnovu tak, jako před tím všechny ostatní předlohy. Tentokráte jde nejen o věc sudetských Němců, tentokráte má všechno Němectvo v Evropě, ba v celém světě, právo žádati od každého, kdo chce ještě dále nositi čestné jméno Němce, aby nejen nesouhlasil s touto osnovou, nýbrž aby proti ní postavil tvrdé mužné "ne".