Pán zpravodaj podal nám zprávu výborovú,
ktorá je unikumom svojho druhu, je plná kontroverzií,
áno miestami obsahuje i tvrdenia odporujúce skutočnostiam.
Pán zpravodaj poukázal v prvom rade na tradicionelnú
lásku českého ľudu k zemskému
sriadeniu, takému, aké ho nastolilo v Čechách
Rakúsko. Na toto by som mu odpovedal slovami na slovo vzatého
verejno-právneho odborníka, ktorý na vec
má nasledujúci názor: "Ferdinand I.,
odebíraje se v dubnu 1572 ze země, jmenoval na svém
místě hejtmany zemské, kterým vysadil
platy z komory české a přidal k rukám
rady a jiné úředníky z téže
komory placené, tak že provedl záměr
svůj svěřiti politickou a finanční
správu sobě oddaným úředníkům.
Zřízení krajské, které se vyvinulo
v starší době na podkladě zřízení
krajského, prodělalo v době královské
mnohé proměny, avšak po celou tuto dobu zůstalo
pevným základem správy zeměpanské
i samosprávy stavovské. V Čechách
rozdělení země na okresy vládní
a ovládání těchto okresův úředníky
a soudci králem jmenovanými - na rozdíl od
vývinu v Německu, které se postupem doby
rozdělilo na teritoria s mocmi zeměpanskými
- nikdy nepřestalo, aniž přestalo vědomí,
že obyvatelé kraje nebo-li krajané tvoří
politický a hospodářský svazek, samosprávnou
to obec krajskou. Pokusy úřady krajské zrušiti
povždy selhaly."
"Po pohromě bělohorské vnutil Ferdinand
II. Čechům obnovené zemské zřízení,
podle kterého již král měl vyhrazeno
právo ustanovovati kompetenci všech vyšších
i mnohých nižších úřadů,
soudů, a Ferdinand II. svěřil 22. února
1627 správu země trvale nejvyšším
úředníkům a soudcům zemským
jakožto svým místodržícím
a tak to ostalo až do r. 1749. Rada zemská stala se
královskou radou zemskou, nebo-li místodržitelstvem."
"Zpětný vývin na úkor samosprávy
české šel však dále. Marie Terezie
kabinetním listem ze dne 1. května 1749 nařídila,
aby vyřizování tak zvaných publica
a politica zemí českých a rakouských
při dvoře dálo se společně,
a tak povstal ve Vídni nový centrální
úřad dvorský pro země česko-rakouské:
directorium in publico-politicis et cameralibus. Dvorská
kancelář česká a rakouská jsou
prohlášeny trvale za zrušeny. Komora česká,
která spravovala důchody královské
všech zemí českých pod dozorem dvorské
komory, byla r. 1745 spojena s místodržitelstvem a
v témže roku byla od ní oddělena Morava,
kdež byla zřízena zvláštní
komora. Později r. 1783 vzal za své i úřad
nejvyššího mincmistrovství českého.
R. 1749 bylo zrušeno královské místodržitelstvo
a zřízena tak zv. repraesentace a komora, které
ustoupily však novému sboru, zřízenému
reskriptem ze dne 22. června 1763 pode jménem královského
zemského gubernia, jako zeměpanského úřadu."
Toto je genézis toho, čo p. zpravodaj tak velebí,
totiž gubernia, ktoré vraj tvoria tisícročnú
tradíciu českú. Vlastne je to len ovocie
habsburgského panstva nad národom českým.
Pán zpravodaj tvrdí, že nebolo žiadneho
ľudového hnutia, ktoré by bolo žiadalo
prevedenie župného zákona. My sa ho však
pýtame, či bolo nejakého ľudového
hnutia pre zrušenie župného zákona? Keď
p. zpravodaj tvrdí, že župné sriadenie
utvorilo bohaté župy na úkor žúp
chudobných a že len zemské sriadenie môže
tejto vade odpomôcť, pýtam sa, či štát
československý, ktorí rovnako má merať
svojím obyvateľom, nemôže byť tým
najúčinnejším a najmocnejším
vyrovnávateľom takýchto protiv? Neobstoja ani
námietky, ktoré sa týkajú veľkého
finančného nákladu žúp. Zkúsenosti
s župným sriadením na Slovensku, kde boly predtým
malé župy, kde tedy musel byť vydržovaný
väčší počet úradov II. inštancie,
tomu nenasvedčujú. Hospodárstvo malých
žúp slovenských bolo úplne uspokojujúce.
Pán zpravodaj tvrdí na jednej strane, že ťažko
bolo nájsť županov pre 6 slovenských žúp,
a tedy vraj veľmi ťažko bude nájsť
županov ešte pre ďalších 14 českých
žúp. (Výkřiky socialistických
poslanců.) Na to mu môžem odpovedať
tým, že z toho skromného počtu národne
uvedomelých slovenských právnikov keď
sa mohlo nájsť 6 schopných ľudí,
tak iste že sa medzi českým vyškoleným
svetom právnickým nájde tiež 14 ľudí
k zaplneniu miest županských.
Pán zpravodaj na jednej strane tvrdí ďalej,
že ťažko by sa našli u českého
úradníctva schopní ľudia k vedeniu žúp,
lebo vraj rakúska vláda nedávala možnosť
českému úradníctvu samostatného
vedenia veľkých správnych celkov, ale na druhej
strane tvrdí ten istý p. zpravodaj - lebo sa mu
to práve hodí - že pre vedenie správy
zemí nájde sa medzi českým úradníctvom
výber, lebo vraj v ministerstvách je dosť takých
síl, ktoré majú náležitú
kvalitu a vedomie odpovednosti. Prosím, takéto argumentovanie
nemožno predsa nazvať serióznym.
Ak tvrdí p. dr Kramář, že komunikačné
dôvody hovoria za zemské sriadenie, lebo na pr. železničná
sieť v Čechách smeruje koncentricky do Prahy,
pýtam sa ho, aké komunikačné dôvody
viedly ho k tomu, aby Bratislava, ležiaca na periférii
Slovenska, stala sa takýmto centrom, a ak platí
tá výhoda zemského sriadenia s komunikačného
hľadiska i na Slovensko? Pán zpravodaj je proti župám
tiež preto, lebo vraj nemáme nasledovať príkladu
francúzskych departementov, tam vraj viedly k tomu Franciu
pohnútky iné a hovorí: "Nesmíme
zapomínati, že francouzská revoluce chtěla
všechno odstraniti, co by upomínalo na staré
království a jeho instituce". A pýtam
sa ho, či Československá republika nemá
príčiny odstrániť všetko, čo
by upomínalo na staré Rakúsko a jeho inštitúcie?
Pán zpravodaj tvrdí nepravdu, keď vo svojej
zpráve uvádza, že nie je správnym tvrdenie,
že sú Čechy najväčším
administratívnym celkom, lebo rýnska provincia v
Prusku je ešte väčšia. Pravdou je však,
že Čechy majú 52.000 km2, rýnska
provincia má práve polovicu, 26.000 km2
a je ešte rozdelená na 3 vládne obvody, ktoré
sú potom rozdelené na okresy.
Urobil som si výťah zo štatistiky všetkých
europských štátov, aké veľké
sú tam obvody II. inštancií. Priemerný
správny obvod II. inštancie je v Belgii 3200 km2
s 840.000 obyvateľmi, Nizozemsko 3100 km2 s 621.000
ob., Itália 4300 km2 s 535.000 ob., Španielsko
10.306 km2 s 424.000 ob., Dánsko 2300 km2
s 163.000 ob., Prusko (provincia) 20.900 km2 s 2,607.000
ob. a Prusko (vládny obvod, tiež II. inštancia)
8.900 km2 s 1,110.000 ob., Bavorsko 9500 km2
s 892.000 ob., Virtembersko 4900 km2 s 630.000 ob.,
Sasko 3000 km2 s 932.000 ob., Poľsko 23.100 km2
s 1,840.000 ob., Švajčiarsko 1650 km2 so
154.400 ob., toho jazernatého a riedko obydleného
Finska síce 38.800 km2, ale len s 334.000 ob.,
Portugalsko 4800 km2 s 313.600 ob., Norsko 16.200 km2
so 134.500 ob., Švédsko 17.500 km2 s 234.000
ob., Francia 6350 km2 s 486.000 ob., Anglia 2600 km2
so 680.000 ob.. Wales 1600 km2 so 169.000 ob., Škótsko
2300 km2 so 144.000 ob.
Jediná Československá republika dopúšťa
sa tej nehoráznosti, že bude mať priemerný
správny obvod II. inštancie 35.200 km2
s 3,400.000 ob., ale budú tu kolosy ako Čechy s
51.900 km2 so 6,770.000 ob. a Slovensko 49.700 km2
s 2,950.000 obyvateľmi. (Výkřiky posl. dr
Dérera.) To tedy bude po tejto stránke unikumom
celej Europy. Čo však znamená pri nepriaznivej
zemepisnej polohe Československej republiky s nastávajúcim
dualizmom národným rozdelenie jej na 4 čiastky,
ktoré nikde nemajú viac než dve spoločné
hranice, ale sú len jedna vedľa druhej, teda súsedia
dvaja a dvaja, to leží na bielom dni! Takéto
rozdelenie predestinuje ju za terč útokov zovňajších.
Výborová zpráva je tak povrchne sostavená,
tak plná protimlúv, že je vskutku zbytočné
ďalej s ňou polemizovať.
Rád by som však posvietil na jednu vec, ktorá
veľmi prispieva k tomu, aby naša verejnosť bola
ponechávaná v omyle, o čom sa teraz vlastne
jedná. V Čechách za Rakúska bolo počuť
často tento výrok: "Len keby sme dosiahli samosprávy
kráľovstva českého, už by sa nám
ináč viedlo!" Ale myslelo sa pri tom na štátne
právo, na istú mieru navrátenia práv
suverenity kráľovstva českého, (Tak
jest!) vývojom posledných storočí
na prospech rakúskeho centralizmu potlačených.
Zrovna tak iní štátoprávny boj český
radili pod boj za slobodu, ačkoľvek politický
pojem sloboda je niečo naprosto rozdielneho od toho, o
čo tu ide.
Štátoprávny požiadavok s pojmom samosprávy
smiešovať zaiste nesluší. Veď by štátoprávny
požiadavok bol na príklad v starom Rakúsku
tiež splnený, keby len v čele zemepanskej správy
v zemi stála vláda s jednej strany korune priamo
podriadená, s druhej strany ale snemu zodpovedná
za prevádzanie zákonov jeho konštitučným
spolupôsobením daných, hoci by ostatne všetká
verejná správa v zemi výhradne sa prevádzala
pomocou kráľovských českých úradníkov
zemepanských, teda rýdze byrokraticky, keď
by teda nebolo ani zemského výboru, ani okresných
zastupiteľstiev a pôsobnosť obcí sa obmedzila
na najužší obor záujmov vyplývajúcich
z hospodárskeho spoločenstva miestnym spolužitím
podmieneného.
V pojme českého štátneho práva
neležal zaiste nikdy určitý útvar rýdzeho
selfgovernementu, to je spolupôsobenie občianstva
pri úkoloch celkovej administrácie verejnej. Iné
je tedy samospráva a iné je štátne právo.
Palacký dlho s ohľadom na Slovákov mal svoje
odchylné stanovisko vo veci českého štátneho
práva. A práve toto jeho odchylné stanovisko
ho viedlo k napísaniu jeho známej knihy: "Idea
státu Rakouského." Pri samospráve tedy
nejde o tak zv. prirodzené štátné právo
stojace proti štátu, ale o podiel občanov a
verejných sväzkov z moci výkonnej vo vnútri
štátu.
Podajúc takéto osvetlenie veci, o ktorú sa
jedná, musím zdôrazniť ten fakt, že
je nadmieru zaujímavé sledovať, ako si jednotlivé
strany a politikovia predstavujú dôsledky tohoto
nového sriadenia politickej správy. Skupina tých
naivných sa domnieva, že sa tu skutočne o nič
iného nejedná, než o to, aby sa bez nebezpečenstva
alebo len s malým rizikom vyhovelo autonomistickým
chúťkam slovenskej ľudovej strany, táto
pacifikovala a celá reforma v podstate svojej že bude
tangovať výlučne len byrokratické otázky
bez akéhokoľvek závažnejšieho nacionálneho
alebo štáto-právneho vlivu. Skupina tých
druhých považuje však túto reformu len
za etapu v dlhom a dôslednom boji o konečné
plné štáto-právne separovanie Slovenska
k jeho úplnej samostatnosti a neodvislosti. Úradné
orgány slovenskej ľudovej strany aspoň celú
vec takto vyličujú verejnosti slovenskej.
Na konečný efekt reformy politickej správy,
vládou nám teraz navrhovanej, majú tedy jednotlivé
strany vládnej koalície diametrálne si odporujúce
názory. Obe strany, ktoré pakt o tejto predlohe
učinily, sú si však vedomé, že
každá z nich má tieto iné názory
o dôsledkoch reformy. V tom spočíva nebezpečná
hra a v tom je jadro budúcich konfliktov. Sme presvedčení
o tom, že k týmto konfliktom, k sporom vlády
alebo parlamentu so zemským zastupiteľstvom, k sporom
hlbokého politického a štáto-právneho
dosahu dôjde. Nebudú to konflikty s jednotlivými
malými župnými zastupiteľstvami. Čím
chce potom vláda operovať? Chce snáď rozpúšťať
zemské zastupiteľstvá? Kam to povedie? Nemáme
dosť na príkladoch z bývalého Rakúsko-Uhorska?
A teraz podívajme sa na kompaciscentov tohoto ominózneho
paktu o zemskom sriadení.
O orientácii a hodnote určitých prehlásení
a určitých záväzkov vodcu ľudovej
strany mám už svoje mienenie a nebudem opakovať
svoje vývody, ktoré som predniesol už v ústavno-právnom
výbore. Pán posl. dr Juriga vyslovil sa však
v tomto výbore pri prejednávaní tejto predlohy,
že celé naše národné oslobodenie
máme čo ďakovať len cárskemu manifestu
a v prvej rade zakročeniu Ruska, a že keď vojna
vypukla, Česi zaliezli niekam pod posteľ... (Posl.
Tománek: A aj vy ste tam boli!) S Tománkom
polemizovať nebudem... a len potom, keď vyšiel
manifest cárov, že len vtedy sa odvážili
vyliezť von. Pozrime sa však bližšie, aké
mravné oprávnenie má pán posl. dr
Juriga vmiesť Čechom túto urážku
v tvár. (Čujme!) Pán posl. dr Juriga
vydal r. 1916, tedy už po vyjdení cárskeho
manifestu, zaujímavú knižku s názvom:
"Písma, ktoré počas krvavej sveta potopy
napísal Ferdiš Juriga, slovenský ľudový
krajinský vyslanec." Píše v článku
"Za slovenskú česť": (Čujme!)
"Slovák ešte nikdy nebol zavretý pre
urazenie Jeho Veličenstva." (Výkřiky
posl. dr Jurigy a posl. dr Dérera.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Hrušovský (pokračuje): "Od
prvej chvíle, keď pred mnohými storočiami
prvý Habsburg prišiel na uhorský trón,
až po dnešný deň, hoci aj boly rôzne
vzbúry proti trónu habsburgskému, slovenský
národ vždy stál pevne pri Habsburgoch."
A ďalej: "Po nastúpení terajšej vlády,
keď sme videli jej väčšiu prajnosť,
(Posl. dr Juriga: To som napísal, aby som vyslobodil
vás z internácie. Posl. dr Dérer: To je
lož!) keď sme uverili vážnym sľubom
vlády Tiszovej, keď sme zbadali viac skutkov nápravy
v slovenskej otázke, zvlášť my, slovenská
ľudová strana, uznanlive sme prijali rozpočet
vlády." (Předsednictví převzal
místopředseda Horák.)
V tom samom článku dňa 21. augusta 1914 píše
toto: "Čítanie našich "Slovenských
Ľudových Novín", ktoré práve
teraz každý má rozširovať k potešeniu
a k poučeniu národa aj vojakom, čo najostrejšie
sa prikázalo v denných rozkazoch." (Hluk.
- Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. Hrušovský (pokračuje): Ďalej
pod článkom "Súdruhovia vojny"
zo 14. augusta 1914 píše: "Naši bratia už
zväčša odišli, aby bojovali za kráľa
a za vlasť. Ó Bože, žehnaj ich zbraniam!
Daj im víťazné, zdravé navrátenie!
Ich vavríny a rany budú vydávať svedectvo
o vernosti našej ku kráľovi a vlasti. A zmĺknuť
musia... (Odpor poslanců slovenské strany ľudové.
- Posl. dr Buday: Vy ste nazerali do tých hrncov!)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Hrušovský (pokračuje): Vy
ste nazerali už za Maďarska do tých mastných
hrncov, dali ste si od Tiszu platiť za tie slovenské
noviny. (Odpor poslanců slovenské strany ľudové.)
Ale nerobte hlúposti, veď čo vykrikujete,
to je lož. S vami sa predsa nebudem dohadovať! - A zamĺknuť
musia zlostné ústa, ktoré len chvíľku
pochybovali o našej láske k našej otčine,
k našej uhorskej vlasti a k nášmu milovanému
kráľovi." (Odpor poslanců slovenské
strany ľudové.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Hrušovský (pokračuje): V
článku "Za slovenskú česť"
píše takto: Keď zaznelo... (Výkřiky
posl. Rýpara a Davida.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Hrušovský (pokračuje): "My
doma ostalí Slováci vrúcne sa modlíme
za milého deduška, nášho apoštolského
kráľa. V bázni Božej chceme plniť
všetky príkazy. Keď zaznelo kráľovské
slovo: "Do zbrane", ako kŕdeľ sokolov húfne
letel každý Slovák k svojej zástave."
Teraz ovšem hanbí sa za to. (Stálé
výkřiky posl. Davida a Rýpara.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím pana posl. Rýpara a Davida,
aby nerušili řečníka.
Posl. Hrušovský (pokračuje): "Nebolo
treba nikoho sháňať. A v tom maly naše
noviny nie malý podiel." "A veríme, že
naše pluky, ako dosiaľ vždycky s vavrínmi
víťazstva sa navrátia z bitky. Srbská
kosa..." (Výkřiky.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Hrušovský (pokračuje): "...
kosa prudkosti narazí na tvrdý slovenský
kameň. Ruskému návalu snadno odolá
slovenská húževnatosť, trpezlivá
vytrvanlivosť. A čo by chladnokrvná neústupnosť
a trpezlivá húževnatosť nedostačila,
to doloží pomoc Božia, lebo spravodlivý
boj bojujeme. Bojujeme boj za dynastiu našu, ktorá
je jediná na svete úprimne, otvorene aj úradne
katolícka." Takýchto prejavov a válečného
štvania slovenského ľudu za Maďarska mohol
by som vám z tejto knihy množstvo citovať. (Výkřiky
posl. dr Kubiše a Tománka.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím, aby p. řečník nebyl vyrušován.
Posl. Hrušovský (pokračuje): Charakterizuje
však p. posl. dr Jurigu, práve s ohľadom
k výrokom, ktoré tak často užíva
v Československej republike o Čechoch, o českých
úradníkoch, ako on oslovoval maďarských
úradníkov. V jeho knižke je uverejnený
apel na maďarské úrady, ktorý má
toto oslovenie: (Výkřiky posl. Brodeckého.
- Různé výkřiky.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím o klid. Slovo má p. poslanec Hrušovský.
Posl. Hrušovský (pokračuje): Chcel
som, pánovia, iba poznamenať, že v schôdzi
ústavno-právneho výboru padly takéto
urážky na Čechov a na českých
úradníkov, ktorí boli dosť hrube apostrofovaní.
Chcem teraz ukázať doklad, ako p. posl. Juriga
oslovoval maďarské úrady... (Výkřiky
posl. Brodeckého, inž. Nečase a Bergmanna.)
Vážení pánovia! Chcem iba poznamenať
k výrokom, ktoré použil v ústavno-právnom
výbore p. posl. Juriga o Čechoch, (Výkřiky
posl. Špatného.) kde im vmietol takúto
urážku v tvár, chcem len konštatovať,
že celkom ináč oslovoval - a bol aj vtedy imunitou
chráneným poslancom - svojho času on maďarské
úrady, než ako oslovuje úrady našej republiky
a ako apostrofuje českých úradníkov.
Uverejnil apel na maďarské úrady a oslovoval
ich takto: "Ako krajinský vyslanec mám poníženú
prosbu k Vám, Osvietení Páni Hlavní
Župani, Veľactení Páni Hlavní Slúžni
a Páni obecní predstavení..." Tak hovoril
ten samý p. poslanec v oči maďarským
úradom (Různé výkřiky.)
a porovnajte to, prosím, s tými výroky,
ktorých on použil o úradníctve československom
v ústavno-právnom výbore a úplne vám
to charakterizuje menovaného pána.
Nebezpečie, ktoré plynie z vládnej osnovy
pre československé národné sjednotenie,
som už vyložil. A proti tým, ktorí tvrdia,
že zemské sriadenie bolo mocnou oporou Čechov
v boji proti Rakúsku, hovorím len toto: My nepotrebujeme
takú oporu v boji proti Československu. Významní
slovenskí ľudia, politikovia, zasadajúci vo
vládnych stranách, sú v tejto otázke
shodného mienenia so mnou. Sú poslanci vládni,
ktorí mi ešte i materiál dali k potieraniu
predlohy v ústavno-právnom výbore. (Čujte!)
Títo páni sú terorizovaní vo vládnych
stranách, nemôžu prehovoriť, ale musia
mlčať. (Čujme!) Toto mlčanie
tých, ktorí reprezentujú veľkú
časť slovenskej spoločnosti, verne československej,
malo by vás, pánovia, predsa len pohnúť
k rozmýšľaniu. Vy však môžete
odpovedať, že slovenský ľud vyslal za svojich
zástupcov do parlamentu z prevažnej čiastky
z tábora tých, ktorí sú inej mienky,
a s nimi sme sa teraz dohodli a poviete, že to odpovedá
len princípu demokracie, keď ich považujete za
zástupcov majority Slovákov. Ale, pánovia,
keď raz uznávame tento štát ako jediný,
jednotný a nedeliteľný, nemožno v ňom
hovoriť o majorite tej alebo onej oblasti. (Výborně!)
A potom, či vskutku považujete stranu, ktorá
má za poslancov značnú čiastku ľudí,
ktorí do prevratu, ba i po prevrate deklarovali sa za Maďarov
a mnohí z nich boli v ostre nepriateľskom pomere k
slovenskému hnutiu národnému, za skutočných
reprezentantov Slovákov? Neobávali ste sa svojho
času, a to oprávnene, aby mierová konferencia
nenariadila o tom, či Slováci chcú zostať
pri Maďarsku, plebiscit?
Tí verní vo vládnych stranách mlčia,
musia mlčať vzdor svojmu lepšiemu presvedčeniu.
Sú zterorizovaní. Hlas uvedomelého Slovenska
je zakríknutý. Treba nám toto konštatovať
k vôli historii, k vôli uvaleniu zodpovednosti na
vinníkov.
Týmto zákonom popúšťa sa uzda separatizmu,
ale v obave, aby separatizmus nezaviedol štát tam,
kam konečne ani vy tomu nechcete, ostrihávate demokratické
princípy republiky, a aby ste mohli držať radikálnych
separatistov na uzde, pretvárate právny štát
v štát policajný. Avšak zlo, ktoré
odpútate na Slovensku, nebudete v stave týmito zbraňami
potierať, a my protestujeme proti zločinu, ktorý
týmto zákonom ide byť spáchaný
na československom štáte. (Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické a čsl.
soc. demokratické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
dr Koberg.
Uděluji mu slovo.
Posl dr Koberg (německy): Dámy a pánové!
Projednávaný návrh zákona označuje
se sám jako nová úprava politické
správy. Ve skutečnosti se tím samospráva
v okresech a zemích doráží. Není
již řeči o autonomii. Na její místo
nastupuje decentralisovaná státní správa,
olemovaná tak zvanými zástupci lidu, z nichž
ovšem jest jedna třetina jmenována. Ale i ostatní
dvě třetiny slouží jen ke klamání
tuzemska i ciziny, neboť ani okresní ani zemská
zastupitelstva a výbory neobdrží ani v nejmenším
možnost a moc svoji vůli v hospodářských,
sociálních a kulturních věcech uskutečniti,
když se to totiž vládě nelíbí.
V politických otázkách nesmí se vůbec
usnášeti ani podávati návrhy, při
čemž rozhodnutí o tom, co je politické
a co není, přísluší vysoce přemoudrému
neomylnému panu okresnímu hejtmanovi nebo zemskému
presidentovi. Protože tedy co nejpřísněji
je zakázána jakákoliv politikou zavánějící
činnost v těchto sborech, proto se jmenuje tento
zákon v nadpisu hrdě "zákon o organisaci
politické správy".
Pan dr Kramář tvrdil nyní, že
se tímto zákonem o nové úpravě
politické správy razí dráhy úplně
novému, nikdy nebývalému druhu samosprávy.
Pan dr Kramář není bohužel přítomen.
Já jsem s ním o tom polemisoval již ve výboru.
On míní, že spolupůsobením lidových
zástupců se státními úředníky
má prodchnouti oba díly nový duch, který
bude požehnaný stejně pro obyvatelstvo jako
pro stát, jak ostatně tuto naději vyslovil
ve výboru také kol. Zierhut. (Posl. Horpynka
[německy]: Myslí asi ducha úředníků
politické správy.) Ano, ten projde naším
domovem požehnaně! V pravdě by se mohla tato
nová úprava nazvati policejní demokracií,
protože není ničím jiným než
rychlým návratem do dávno překonaných
časů starorakouského policejního státu.
Jak se všechno zdá, vracíme se znovu do oněch
temných dob eudemonistického, tak zvaného
blahobytného státu 17. a 18. století, který
vydal neutěšený pozdní květ v
19. století ve formě policejního státu
pod Metternichem a posledně za éry Bachovy.
Tak jako se dnes odstraňuje tímto zákonem
župní zřízení z 29. února
1920, tak zrušil sylvestrovský patent březnovou
ústavu s odůvodněním, že jednak
není přiměřena ve svých základech
poměrům státu, jednak není proveditelna
v souvislosti svých ustanovení. Přesně
tak je to doslova v císařském patentu z 31.
prosince 1851, jak se také nyní opětovně
tvrdí k odůvodnění této nové
úpravy, této změny župního zákona.
Tato shoda je přímo nápadná. Dále
se tam praví: "Aby se zajistily podmínky blahobytu
všech vrstev obyvatelstva a posílila jednota a moc
státu, budou dodržovány cesty zkušenosti
za pečlivého zkoumání všech poměrů
a postupně vydávány z toho odvozené
organické zákony." Nemohlo by to všechno
státi doslovně v důvodové zprávě
k tomuto zákonu? Tehdy nastoupily na místo březnové
ústavy "zásady pro organická zařízení
v korunních zemích", jichž provedení
náleželo ministrům. Podle těchto zásad
byla politická správa nově upravena, - právě
tak, jako teď. Při okresních úřadech
měly býti zřízeny poradní výbory,
odpovídající novým okresním
výborům a zastupitelstvům, zvaným
tehdy "shromáždění", které
se ovšem nikdy neshromáždily. Nad okresními
úřady byly postaveny v administrativním směru
krajské úřady a místodržitelství
pod obvyklými zemskými názvy, jimž se
rovnají zamýšlené zemské úřady.
V malých zemích odpadnou tyto úřady,
pravilo se v bodu 5. zásad. Nyní stačí
se podívat na Slezsko a vidí se analogie. Postavení
a plné moci zemského šéfa rovnaly se
na vlas přesně tomu, co se nyní navrhuje.
Samostatný okruh působnosti obcí byl velmi
omezen a zároveň vyslovena povinnost obcí
a jejich představených spolupůsobiti s představeným
státním úřadem ve všech veřejných
věcech, jak je určeno všeobecnými neb
zvláštními nařízeními
a jak to úřad žádá. Byly tedy
znehodnoceny na biřiče, na podomky pro okresní
úřady. Přesně totéž se
zamýšlí také nyní. Také
ve vlastních obecních věcech se měly
důležitější spisy a usnesení
vyhraditi zkoumání a potvrzení státních
úřadů. Úplně totéž
je dnes již předepsáno finančním
zákonem pro samosprávné svazky. "Obce
jsou bezprostředně podřízeny zpravidla
okresním a jen výjimečně podle svých
zvláštních vlastností krajským
úřadům nebo místodržitelstvím."
Podobně ustanovuje také projednávaný
návrh. Veřejnost obecních jednání
s výjimkou zvláště slavnostních
aktů byla odstraněna. Vyšší kategorie
obecních úředníků měly
býti tam, kde to bylo podle poměrů radno,
potvrzeny vládou a ustanovení všech obecních
představených venkovských a městských
obcí mělo býti rovněž vyhraženo
potvrzení a podle okolností i jmenování
vládou. To odpovídá zcela způsobu,
jak se ustanovují okresní přednostové,
a nebylo by tedy třeba ani opětovného odůvodnění
nařízením z 19. března 1852, aby se
obyvatelstvu ještě zvláště stavěla
na oči nutnost těchto opatření při
tomto systému.
24. dubna 1859 vyšel pak konečně nový
zákon o obcích, který však byl myšlen
pouze jako norma pro budoucí obecní řady
měst a venkovských obcí a vstoupil v platnost
pouze co do ustanovení o příslušnosti
a je také dosud ještě v platnosti. Z toho snad
lze čerpati naději, že i tentokráte
za silného odporu obyvatelstva vůbec nikdy dnešní
reakční zákonodárství nevstoupí
v platnost, tak jako dosud nevstoupil u nás v platnost
ani župní zákon z roku 1920. Tehdy byla ve
zmíněném zákoně o obcích
vyslovena především zásada, že
převážným zájmům se přiznává
také převážný vliv, obzvláště
velkostatku v poměru jeho rozsahu a poplatnosti. Také
my se dočkáme zajisté v logickém pokračování
a dokončení této tak zvané správní
reformy nové úpravy obecní správy.
Je jí už praejudikováno tímto zákonem,
zejména co do dozoru, ale také co do celé
konstrukce, jako s druhé strany byla předem anticipována
správní reforma již v nové úpravě
financí samosprávných svazků. V dohledné
době musí tedy přijíti změna
obecního řádu a nejvýš pravděpodobně
také změna volebního řádu do
obcí, který bude podle všech předzvěstí
ve svých základních rysech zatraceně
podobný volebním řádům sylvestrovského
patentu. Celá správní reforma snaží
se přece napodobiti tento vznešený vzor a proto
obsahuje dokonce prügelpatent z 20. dubna 1854, ovšem
v podstatně zhoršeném vydání.
Je pochopitelno, že rozsáhlé policejní
zákonodárství tohoto desítiletí
Bachovy éry nese ráz absolutismu nejčistší
ráže a právě proto se přejímají
v této zemi tato ustanovení s největší
rozkoší. Inu, ten zlořečený vrchnostenský
stát Rakousko tomu přece ve své době
rozuměl, jak udržeti svým úřednictvem
z povolání a svojí brannou mocí národy,
kteří se snažili dostati se od sebe. Proč
by se nemělo nyní v Praze použíti jeho
dávno osvědčeného receptu? Bylo přece
v této svobodné demokratické republice láskyplně
zvětšeno a vybudováno i zřízení
četnické, které bylo založeno za starého
Rakouska zákonem z 18. ledna 1850, tedy na počátku
poslední reakční doby, za účelem
posílení státní výkonné
moci vedle státní policie, a právě
nyní mají býti práva četnictva
opět rozšířena.