Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále slovo má pan posl. dr. Viškovský.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Posl. dr. Viškovský: Slavná sněmovno!
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Ujímaje se slova jako první řečník
pro předlohu, nemohu při této příležitosti
dosti důrazně vysloviti politování
nad zjevy, jejichž dějištěm stal se dnes
parlament za referátu pana dr. Kramáře.
Nemám příčiny, abych s tohoto místa
polemizoval s pány předřečníky,
zejména s panem posl. Kreibichem potud, pokud on
kritizoval jeho politickou činnost a jeho výroky.
Tomu, kdo nemá dřívějšího
politického života, ovšem nelze činiti
celou řadu výtek (Výkřiky komunistických
poslanců) o nekonsekventnosti, nebo o jeho názorech
dřívějších a srovnávati
je s poměry nynějšími. Je každému
jasno, že politika dělala se jinak v Rakousku a jinak
se dělá v republice. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Pánové, ohlédněte
se na své vlastní lidi a uvidíte, jak dělali
jste politiku vy za dřívějších
dob. Co byl dr. Kramář a jaký byl
jeho poměr k Rakousku, víme my všichni a on
ucítil to sám na svém těle nejvíce.
(Tak jest! Výborně! - Potlesk.) Pánové,
o těchto zjevech nebudeme zde mluviti. Pan dr. Kramář
- bude-li to uznávati vůbec za vhodné
- dovede na tyto věci odpověděti sám,
necháte-li ho mluviti. Ale jde o něco jiného.
Pan dr. Kramář zde nemluvil jako soukromá
osoba, ani jménem své strany, nýbrž
jakožto referent výboru a jeho, jakožto referenta
výboru, nenechali jste vůbec přijíti
v plné sněmovně ke slovu. To není
osobní akt proti dr. Kramářovi, nýbrž
to je úder ve tvář parlamentu a parlamentarismu
vůbec. (Potlesk.) Tedy, pánové, mluvíte-li
zde v takové emfasi o hrobu, který se kopá
samosprávě, pak vzhledem k tomu, co vy jste dělali,
mohu říci, že vy jste ti, kteří
kopáte hrob parlamentarismu. (Potlesk. - Výkřiky
komunistických poslanců.) Vy reklamujete všeobecné
hlasovací právo pro nejširší vrstvy
lidu a musíte konstatovati, že dr. Kramář
to byl, který první pracoval pro všeobecné
právo hlasovací. Ale je otázka, jakým
způsobem prospějete tomuto všeobecnému
hlasovacímu právu, a tomu parlamentu a parlamentarismu,
který stojí na tomto všeobecném právu
hlasovacím, když zároveň zabíjíte
zde svobodu slova, když zabíjíte zde také
tu základní myšlenku, na které parlamentarismus
stojí, t. j. myšlenku podrobení se menšiny
většině.
Pánové, většina, ke které já
náležím, není žádnou věčností
a může přijíti doba, kdy zase jiné
strany budou ve většině, a proto je to nebezpečná
hra, kterou zde provozujete, jestliže nepřipouštíte,
aby většina mohla zde uplatniti svůj hlas.
(Výkřiky poslanců komunistických.)
Pánové, je to nebezpečná hra,
kterou hrajete tím, že ohrožujete parlamentarismus
a parlamentární svobody a principy. (Hluk. -
Výkřiky.) A právě drobný
lid nejvíce vděčí parlamentarismu
za výhody, kterých tento lid se mohl ve svém
zápase domoci. (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Viškovský (pokračuje):
Ne na ulici, nýbrž v parlamentě jste získali
výhody pro svůj lid a proto, pánové,
jestliže zabíjíte parlamentarismus, řežete
větev, na které sami sedíte. To je, pánové,
větší hřích, než ten "Prügelpatent",
proti kterému mluvíte, jestliže zabíjíte
svobodu slova, jestliže zabíjíte demokratické
principy. A odpovědnost za to, pánové, neste
si sami. (Hluk. - Výkřiky komunistických
poslanců. - Místopředseda Slavíček
zvoní.)
Pánové, plníme dluh a vážný
dluh oproti svému státu. Od r. 1920 leží
zde neprovedený župní zákon. Zatím
co zrály politické a národnostní poměry,
pokračovala hospodářská - konsolidace.
Získali jsme zkušeností v administrativě
a myslím, že nyní byl již svrchovaný
čas, aby také reforma správní byla
provedena, neboť myslím, že by bylo hanbou, kdybychom
dokončovali desetiletí své republiky a neprovedli
reformu správního řízení, odpovídající
principům demokratickým, na kterých republika
spočívá. (Hluk. - Výkřiky.)
My jsme se, bohudíky, neukvapili s prováděním
reformy správní, ale také myslím,
že nelze již s prováděním reformy
správní meškati. Jaký je problém,
který tu máme řešiti? Je to předně
unifikace naší veřejné správy.
Na místo teritoriálních růzností
systémů správních má nastoupiti
jednotnost správního systému pro celý
stát. A to je nejen politickým úspěchem,
nýbrž také administrativně vysoce důležitou
metou.
Druhým problémem je tu vnitřní sjednocení
správy, t. j. odstranění každé
dvojatosti, zavedení jednotnosti správní
služby bez vedlejší koleje. (Posl. dr. Czech
[německy]: R. 1920 při župní reformě
dr. Viškovský proti dr. Kramářovi polemizoval
a proti dr. Kramářovi župní zřízeni
obhajoval! R. 1920 s téhož místa proti dr.
Kramářovi! Přinesu vám protokol!)
Velice se mýlíte, pane doktore, a i kdyby to
byla pravda, věřte, jakmile jsem se přesvědčil
o něčem jiném, jsem povinen, prosím,
mluviti o tom tak, jak jsem se přesvědčil,
co je pravda, co je lepší. (Posl. dr. Czech [německy]:
R. 1920 jste vystupoval pro župy, dnes mluvíte beze
všeho pro země!) Já nebudu konsekventní
k tomu, abych hájil sebe, nýbrž budu raději
konsekventní, abych hájil stát. (Potlesk.
Výborně! - Výkřiky poslanců
komunistických.) Kdo, pánové, nemyslí
a nepřemýšlí, nedostane se k jiným
názorům. (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Viškovský (pokračuje):
Přicházím k první otázce.
To je otázka unifikace, otázka jednotnosti správy
v celém státním území. Tato
unifikace nemá a nesmí míti nic společného
podle našeho názoru s výstřední
centralizací naší správy, to jest s
pohlcováním správy ústředními
úřady. Ale jednotnost správy je jistě
naprosto nutná. (Posl. dr. Czech [německy]: Roku
1920 vystupoval jste proti dr. Kramářovi pro odstranění
historických zemi velkou řečí! Dovolávám
se těsnopiseckého protokolu!) Já jsem
vám to již vysvětlil, pane doktore.
Máme dnes kaleidoskop různých správních
systémů, komplikovanou, těžkopádnou,
nepřehlednou správu, kterou jsme přejali
z dřívější doby. Máme
jednotný stát, nikoliv svaz států
jako rakouský "Bundesstaat", jednotnou státní
moc, jednotné zákonodárství. Potřebujeme
k tomu ještě také nutně jednotné
správy. To nevylučuje rozčlenění
státu na správní celky životaschopné,
naopak toto rozčlenění je podmínkou
dobré administrativy. (Předsednictví převzal
místopředseda Horák.)
Jaké celky máme voliti pro naše účely?
Zde je punctum saliens. A já, i kdyby mně p. dr.
Czech vytýkal nekonsekvenci, přiznávám
se k tomu, co za řadu let na základě zkušeností
a studia je výsledkem našich logických závěrů
o hodnotě jednotlivých forem správních.
(Výkřiky posl. dr. Wintera.)
Župní zákon stanovil jako jednu z jednotek
župu. (Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Viškovský (pokračuje):
Župa je novým útvarem pro historické
země, ale tak, jak byly župy upravovány pro
historické země, jsou také novým útvarem
pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Župní zákon
upravoval rozdělení na 21 žup, takže při
14 milionech obyvatel vzhledem k tomu, že některé
župy jsou podstatně větší, vypadly
tu také župy značně pod 1/2 milionu
obyvatel. Máme župy v zákoně župním,
které.....(Hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Viškovský (pokračuje):....
mají jen 15 soudních okresů, jako je
župa II, ba dokonce 12 soudních okresů, jako
je župa XII. Župy tyto netvoří vesměs
přirozené typické celky, nejsou vesměs
také hospodářsky dosti silné pro řešení
větších hospodářských
problémů.
Mají-li se opravdu vytvořiti vyšší
celky v poměru k okresům politickým, zdá
se, že župy tomuto účelu veskrze nevyhovují.
Také je tu na závadu jistá umělá
konstrukce žup, scházel tu přirozený
vnitřní svazek solidarity společné
soužití, společná spolupráce
v jistých celcích, které tu dosud nebylo.
Myslím, že také otázky národnostní,
které mají tak velikou úlohu v naší
republice, lze lépe řešiti ve větším
celku nežli jsou župy. Zejména opatření
potřeb menšin, různé kompromisy národnostní
lze vyřešiti ve velkém celku výhodněji
nežli v celku malém. Celkem lze říci,
že župy nevyjadřovaly vesměs to, co jsme
rozuměli pod vyššími správními
celky. Na Slovensku bez okresní samosprávy měla
župa spíše smysl. Zavádíme-li okresní
samosprávu, pak se ta věc přece jenom mění
a vypadá ve svých důsledcích jinak.
Zde tedy je malé rozpětí mezi politickými
okresy a mezi župou a velká distance mezi župou
a mezi celostátním správním územím,
mezi celým státem, skok od půl milionu obyvatelů
ke 14 milionům, mezi župou a celým státním
územím.
Zdá se také, že tato umělá konstrukce
žup nechytla v obyvatelstvu a nenalezla resonance ve veřejnosti.
Nebyl tu snad odpor, ale nebyl tu zvláštní
souhlas. Jen tam, kde župy měly svá sídla,
přirozeně města vyslovila se pro dotyčnou
župu, ale ihned vyvolával se zase navzájem
antagonismus v obcích jiných. Viděli jsme
to zejména u Král. Hradce a Pardubic, kde nepomohlo
nic, než rozděliti toto území na dvě
župy, abychom tuto otázku vyřešili. Chtěli
jsme smazati minulost, to jest země, avšak tato minulost
nedala se přece jen potlačiti. Země nebyly
totiž ničím náhodným, nýbrž
přirozenými staletými celky a nedaly se odbýti,
a také, jak se ukázalo, odbyty nejsou. Vracíme
se tedy opětně ke starým láskám
a není to pouhá sentimentalita, která nás
vede zpět k zemím, jestliže jsme se nyní
pro ně rozhodli. Země jsou snad poněkud velké
jako správní celky a nelze toho popříti,
ale právě tak lze říci, že župy
jsou poměrně malé co vyšší
celky správní Nechceme podceňovati lokální
potřeby, ale právě ty lze řešiti
v okresech, budou-li přiměřeně upraveny,
a pro vyšší úkoly bude výhodným
nositelem země. Přicházíme tak k novému
odstupňování: okres, země, stát,
místo okres, župa, stát. Je to podle mého
mínění nejen pouhý návrat k
historickým celkům, nýbrž přiznání
se k vyšším hlediskům, je to podle mého
mínění pokrok, je to vyšší
sjednocení ve správě a nazírání
na potřeby lidu vůbec. (Hlasy: V čem je
ten pokrok, pane doktore?) Myslím, že dnes ve
velké veřejnosti o tom není a nebude mnoho
sporů, ale co pokládáme za dobré,
je ta stránka věci, že docílilo se tu
jednoty názorů mezi historickými zeměmi
a Slovenskem a že selhala spekulace jistých činitelů,
že při této otázce nastane rozeštvání
a napjatý poměr mezi historickými zeměmi
a Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Není zde příchuti
nějakého oktrojování, a to pokládám
politicky za věc velmi cennou.
Pokud se týče okresů, stala se tato věc
předmětem velmi tuhé a ostré agitace.
Byl zde úmysl vyvolati právě pro tuto otázku
velké rozpory a zmatky mezi okresy, lokální
boj, nevraživost, dusnou atmosféru, jakousi batrachomyomachii,
která by mohla ohroziti správní reformu.
Myslím, že se to nepodařilo. V první
chvíli nastal zmatek následkem oněch zpráv,
které byly lancovány do veřejnosti, že
okresy budou zbaveny práv, že se budou spojovati politické
okresy dohromady a pod.
Konstatuji, že také v této otázce v
naší veřejnosti byl zachován důstojný
klid. Od samého počátku bylo jasným,
že v prvé řadě má nastati sjednocení
okresů zastupitelských s okresy politickými
tak, aby politické okresy tvořily základ
budoucích správních okresů, ovšem
s náležitým přizpůsobením,
kde by toho bylo třeba. Mluví-li se a agituje-li
se dnes proti osnově a proti většině,
že ona ruší zastupitelské okresy, nemohu
než konstatovati, že § 9 župního zákona,
který byl uzákoněn většinou,
v níž byly socialistické strany, a který
nese podpisy ministrů socialistických stran, výslovně
prohlásil zrušení dosavadních úřadů
a korporací. Praví se tam: "Dosavadní
okresy zastupitelské v Čechách, silniční
okresy na Moravě a ve Slezsku a župy na Slovensku
a všechny orgány těchto korporací, zejména
okresní zastupitelstva a výbory v Čechách,
silniční výbory na Moravě a ve Slezsku,
správní výbory župní a slúžnovské
úřady na Slovensku, dále zemské a
okresní politické správy v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku se zrušují a zastavují
svou činnost." Nikdo nemá práva agitovati
proti této osnově a proti většině
důvodem, že většina ruší okresní
zastupitelstva, poněvadž se tak stalo §em 9 župního
zákona; neučinila to tedy dnešní koalice.
Jestliže dnes socialistické strany bijí na
poplach a chtějí-li dnes získati obyvatelstvo
proti tomuto zrušení okresních zastupitelstev,
tedy my přejímáme za tuto věc, za
tento § 9 a jeho provedení, dále odpovědnost,
poněvadž jsme přesvědčeni, že
tato věc byla a je dobrá. (Výborně!)
Vyslovuji se s důrazem pro větší okresy,
pro něž mluví celá řada závažných
důvodů. Povětšině změnila
se komunikace. Jaké změny nastaly v komunikaci za
půl století a jaké jiné l možnosti
obyvatelstva, dostati se do středisek nynějších
okresů politických! Větší okres
má však také větší hospodářskou
potenci, malý okres malou potenci hospodářskou;
a větší úkoly, které dnes ukládá
život okresům, vyžadují také větší
hospodářské síly a tedy také
poměrně většího okresu. Větší
okresy také umožňují přiměřenější,
rovnoměrnější rozložení
břemen na obyvatelstvo. Dnes právě v tomto
směru jest veliká nestejnoměrnost a zejména
pociťujeme těžce ohromné zatížení
okresů s malou daňovou základnou, které
musejí přece jen své úkoly plniti,
ale které je plní jenom za cenu ohromných
okresních přirážek. Také právě
ovládnutí vyšších potřeb,
zejména sociálních otázek, sociálních
agend a řady agend zdravotních a pod. je možné
ve větších okresech spíše než
v okresech malých. Podobně je tomu také s
řešením problémů komunikačních,
které mohou v okresech větších býti
se širších hledisek a soustavněji upravovány,
než v okresech malých; neméně má
tu svůj význam také otázka drahoty
nebo levnosti správy. Také zkušenost ukazuje,
že správa ve větším celku je levnější
a výhodnější než v celku malém.
Prohlašuje-li se osnova pro vyšší celky
a okresy, vyhovuje to také hledisku a potřebě,
že musíme v naší republice vyrůstati
z úzkých poměrů (Výborně!)
a že i tu je potřeba bráti zřetel
na vyšší hlediska a širší zájmy.
Uznávám, že je potřeba také míti
smysl pro místní potřeby a že musíme
počínati s pořádkem v nejužších
kruzích, doma, u sebe samých, ale je také
potřebí, abychom zabezpečili soulad se zájmy
širších oblastí a se zájmy celku.
Nelze připustiti, aby v okresech bez zřetele na
zájmy okresů sousedních a bez zřetele
na zájmy celku byly isolovaně řešeny
jisté otázky tak, jako by za okresem nacházelo
se moře, ba dokonce oceán, tak jako leckdy jsou
řešeny různé otázky, zejména
komunikační, jsou stavěny cesty, které
neměly dalšího připojení do okresů,
ačkoliv při náležité dohodě
bylo možno vyřešiti otázku komunikační
se zřete lem k potřebě okresů sousedních.
Ovšem dlužno také míti zřetel na
přiměřenou úpravu okresů, zejména
na nutné korektury hranic. Avšak varujeme před
tím, aby příležitosti této bylo
používáno k velikému přehazování
okresů, vyřazování hranic okresů
a pod. (Výkřiky posl. dr. Wintera.) To by
mohlo opětně vésti jen k zmatkům a
nevraživosti mezi jednotlivými okresy, k tomu, čeho
se chceme při této příležitosti
vyvarovati.
Poukazuji zejména na ohromné okresy jihočeské,
které vyžadují nutně některých
korektur vzhledem ke komunikačním poměrům
a k veliké rozloze, na kteréžto korektury bude
potřebí bráti zřetel.
Jako velmi cenné vzhledem k tvoření větších
okresů pokládám nové ustanovení
obsažené v §u 71 osnovy, podle kterého
lze pro obvody bývalých zastupitelských okresů,
v nichž není sídlo okresního úřadu,
zříditi zemským úřadem okresní
komisi ke správě a dozoru nad okresními a
okresem spravovanými ústavy, podniky a silnicemi
zřízenými v tomto obvodě do dne platnosti
zákona.
Je to jistě koncese velmi cenná a přál
bych si, aby této možnosti, kterou § 71 připouští,
bylo také náležitým způsobem
použito a aby podle možnosti a potřeby podobné
komise byly ustavovány.
Přicházím k otázce věcného
sjednocení správy, t. j. k vyřešení
poměru správy státní a samosprávy.
Mluvilo se zde také dnes o hrobu samosprávy, který
prý většina v osnově kope. Je-li tomu
tak, pak opakuji, co jsem pravil, pak tento hrob byl kopán
již v župním zákoně. Ale já
to popírám a pravím, že tu není
žádného kopání hrobu, že
běží ve skutečnosti o vymezení
zdravého poměru mezi státní správou
a mezi okresy a zemskou samosprávou. Nové rozdělení
úkolů, zajištění součinnosti
a vyloučení vzájemného se prostupování,
vzájemného si překážení
ve vykonávání vlastních úkolů,
tedy žádné pohlcení samosprávy,
nýbrž sjednocení, odstranění
dvojí koleje, nevhodné a drahé, za niž
účet platilo obyvatelstvo - poplatnictvo.
Správa okresní a zemská vyrostly z rakouského
a maďarského centralismu. Samospráva tato stala
se protiváhou byrokratického systému, a nelze
popírati, že její ostří bylo
postaveno úmyslně námi nebo našimi předky
proti byrokratické státní správě.
Dnes nemáme důvodu, abychom stavěli samosprávu
proti státní správě v demokracii.
Je tedy nutně potřebí, abychom se se samosprávou
přeorientovali proti poměrům rakouským
a maďarským. Samospráva nemůže
býti postavena proti státní správě,
nýbrž vedle státní správy jakožto
významný součinitel správní.
Musí tedy býti stanoven jiný poměr
mezi samosprávou a státní správou,
ne poměr vzájemného zápasu, nýbrž
poměr vzájemné podpory a spolupráce.
Nikdy bychom nepřipustili okleštění
samosprávy nebo její vyloučení. Samospráva
nepozbyla významu v republice, není také
historickým přežitkem, naopak. Přejeme
si nový rozmach samosprávy, ale v oněch oborech,
ve kterých samospráva může nejlépe
ve prospěch obyvatelstva a státu se uplatniti. Ceníme
si vysoko samosprávy a očekáváme v
naší republice ještě mnoho a mnoho od
její součinnosti a práce pro obyvatelstvo.
Rozšiřujeme také obor samosprávy, neboť
dáváme rozšířenou okresní
samosprávu Moravě a Slezsku, dáváme
okresní a zemskou samosprávu Slovensku a Podkarpatské
Rusi. Dnes jistí činitelé mají chuť
upevniti se a zabarikádovati se v samosprávných
tvrzích, ovládnouti je, provozovati tam oposici
a činiti čas od času výpady z těchto
pevností v bok většině. Nepřipustíme
takového zneužití samosprávy, máme
vyšší názory o cílech a hodnotách
samosprávy, než abychom mohli připustiti, aby
samospráva mohla se státi podobným prostředkem
k agitačním účelům. Také
si nepřejeme, aby samospráva stala se heslem pro
národnostní boje anebo snad pro boje sociální,
nýbrž aby tu byla hodnotou pro občanstvo, aby
byla také hodnotou pro vnitřní pořádek
ve státě. Je pravda, že nelze samosprávu
postaviti mimo politický život, ale myslím,
že by bylo nesprávné, podřizovati samosprávu
plně politice. Přejeme si, aby samospráva
byla co možná nejvíce odpolitizována,
pokud to účelům vyhovuje a také jsme
vydali již svoje heslo k volbám do obcí, podle
kterého si přejeme, aby volby do obcí konaly
se, pokud lze, s hlediska zájmového, aby kandidáti
voleni byli také s hlediska odborného a ne, aby
volby byly znovu zpolitizovány. Nevydali jsme hesla toho
proto, že bychom se báli voleb, nýbrž
vydali jsme je proto, že se bojíme o naši samosprávu,
kdyby se měla státi děvečkou politických
stran. (Výborně!) Těžisko samosprávy
hledáme v práci a ne v stranických nebo politických
zápasech. Samospráva má smiřovati
a překlenovati rozpory stran a ne naopak. - V souhlase
s tím také posuzovali jsme způsob povolávání
členů do zemské a okresní samosprávy,
to jest jednak otázku voleb, jednak otázku jmenování
zástupců do této samosprávy.
Páni předřečníci mluvili o
okleštění volebního práva do
samosprávných sborů. Poukazuji na to, že
již při volbách do parlamentu činí
se rozdíl mezi volebním právem jak aktivním,
tak i pasivním do sněmovny a do senátu. Zde
je přece mnohem větší rozdíl,
neboť zde na jedné straně stojí parlament
a politika a na druhé straně stojí samospráva
se svými zájmovými obory. Zde tedy parlamentární
ústrojí a tu administrativa, případně
správní soudnictví. Při volbě
a jmenování do zastupitelských sborů
samosprávních je tedy plně oprávněno,
akcentují-li se silně sféry zájmové
a zároveň náležitá rovnováha
mezi právy a závazky. Jinak vzniká ohrožení
samosprávy, které může jíti přímo
až do finančního rozvratu, jak jsme to viděli
tam, kde v samosprávě rozhodovali ti, kteří
na samosprávu nic nedávali a nic neplatili, ale
kteří uvalovali na poplatnictvo v samosprávě
největší břemena. (Výborně!)
Zásada "jedni rozhodují a druzí
platí" není zdravá ani ve státě,
tím méně pak v podobných zájmových
oborech, jako jsou obory samosprávní.
Uvažujeme-li na př. o volebním právu
do sociálních ústavů, nemocenských
pojišťoven, do sociální pojišťovny,
tedy nikoho jistě nenapadne, aby do těchto sociálních
ústavů bylo zavedeno všeobecné právo
hlasovací, i hlasovací právo těch,
kteří na sociální pojišťování
naprosto ničím nepřispívají.
A přece nutno říci, že na sociální
pojišťování přispívá
každý, poněvadž stát bude přispívati
k rentám a také částečně
k nákladům režijním a následkem
toho jsou všichni interesováni na sociálním
pojištění jakožto poplatníci. Přes
to všecko nikomu nenapadlo říci, že každý
poplatník má právo hlasovací do nemocenských
pojišťoven nebo do sociální pojišťovny,
poněvadž předem by to každý prohlásil
za nesmysl. Ale rozumné a politické je to, jestliže
ti, kteří nemají žádného
úzkého zájmu na okresu, na zemi, lidé,
kteří snad v dotyčném okresu vzhledem
ke svému mládí nebudou žíti než
jeden měsíc nebo několik měsíců,
za každou cenu mají míti podle známých
dogmatů o všeobecném hlasovacím právu
právo hlasovací také do okresů a do
zemí? Také myslím, že to znamená
jen ozdravění, nastává-li tu jistý
vzájemný poměr mezi skutečnou zájmovou
sférou a úpravou volebního práva.
Neposlední důvod pro sjednocení naší
správy a vzájemné sblížení
správy státní a autonomní jest jistě
také otázka zlevnění správy.
Dvojitost aparátu zřejmě znamená -
nepotřebuji to vykládati - větší
zdražení a často i opravdovou drahotu správy.
Máme okresní zastupitelstva s velikými, mnohasetprocentními
přirážkami okresními, a jak jsem pravil,
jsou to často okresní zastupitelstva v okresích,
kde přirážky nesou se nejtíže.
V berní reformě limitovali jsme přirážky
okresní a zemské, ale chceme-li také zabezpečiti
a garantovati tento limit, nemůžeme to udělati
jen paragrafem v zákonech o berní reformě,
nýbrž také náležitou úsporností
v úpravě naší veřejné
správy, a to vede logicky také k požadavku
sjednocení a sblížení správy
státní a autonomní. Vydávají
se hesla a přichází se (Výkřiky
poslanců strany komunistické. - Místopředseda
Horák zvoní.) se strašáky na naše
obyvatelstvo, s oněmi známými strašáky,
se kterými se přicházelo již tolikráte
při celním zákoně a při jiných
příležitostech. O tom hrobu samosprávy
jsem již mluvil. Je to účinné heslo....(Výkřiky
poslanců strany komunistické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Viškovský (pokračuje):.....
pro neinformované vrstvy obyvatelstva, ale přichází
se opět s jiným heslem, o kterém dnes mluvil
p. posl. Kreibich: "Přichází
pan okresní hejtman, nastává vláda
okresního hejtmana." Ptám se, kdo jmenuje toho
okresního hejtmana? A nepotřebuji odpovídat!
Okresního hejtmana jmenuje vláda, vláda republiky
a této je také okresní hejtman odpověden.
Okresní hejtman není než prováděč
a strážce zákona. Nejsme v absolutistickém
státě. Ale kromě toho také okresní
zastupitelstva, zemská zastupitelstva, která budou
státi po boku úřadů státních,
okresních a zemských, mají také svá
práva kritiky a mohou také sledovat činnost
okresního hejtmana. A to je jistě také velikým
pokrokem, velikým zlepšením proti nynějším
poměrům, když zde stála isolovaně
na jedné straně správa státní
a na druhé straně správa autonomní
bez vzájemné komunikace, bez náležitého
přemostění.
A já se ptám: Kdo potřebuje nejvíce
ochrany státního úřednictva a kdo
nejvíce a nejčastěji se dovolává
toho okresního hejtmana, který dnes se prohlašuje
za veliké nebezpečí obyvatelstva? Je to velký
člověk anebo je to malý člověk?
A myslím, že nepotřebujeme dlouho hledati odpověď.
Je to právě malý člověk a zejména
člověk námezdní, který se nejvíce
dovolává této ochrany. A vy, pánové
z této strany, máte nejvíce příležitosti
přicházet k těmto okresním hejtmanům,
když vymáháte ochranu pro malého člověka.
Potřebuje miliardář a milionář
ochrany okresního hejtmana? On se s ním zpravidla
bude stýkati tehdy, když okresní hejtman zakročuje
proti továrníkovi, zaměstnavateli a pod.
a hájí nároky a oprávněná
práva člověka malého.
A tu myslím, pánové, kdybyste byli ve vládě,
že byste chtěli silného okresního hejtmana.
Dnes však ten silný okresní hejtman se vám
nehodí. Já na druhé straně konstatuji,
že my byli jsme dlouho v držení ministerstva
vnitra, ale nikdy jsme z ministerstva vnitra ani z politické
služby nedělali si doménu, nikdy jsme tam neprovozovali
stranictví a náš zájem byl jen ten,
abychom udrželi politické úřady čisté
ve svém poslání, hájiti, jak jsem
pravil, právo, býti jeho strážcem a
býti zejména strážcem malého
člověka, který ochrany úřadů
potřebuje.
Kolik úkolů nakupil právě socialismus
na politické úřady, od nichž teď
nyní chce utíkati a jimž chce bráti-moc
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
a vůči kterým žárlí
proto, že prý mají býti nyní
úřady silnými. Opakuji to znovu: "silný
či slabý okresní hejtman?" Právě
pro malého člověka má býti
okresní hejtman silný v ochraně zákonů
a na ochranu těch, kteří nedovedou se ochrániti
sami. Jsou to opětně strašáky, které
netáhnou a nepotáhnou zrovna tak, jako ony strašáky,
které jsme zde slyšeli loňského roku,
když se projednával celní zákon a kdy
byla prorokována bída a hlad (Výkřiky
poslanců komunistických a čsl. soc. demokratických.),
kdy bylo prorokováno, že nastane napětí
obchodně-politické se sousedními státy,
že nedostaneme obchodní smlouvy, a hle, důsledky.
Podívejte se, jak vypadá dnes bilance našeho
zahraničního obchodu. Dále poukazuji k tomu,
že konec konců docílili jsme ujednání
obchodní smlouvy s Maďarskem, nad kterou nejsme sice
nadšeni, ale kterou jsme nemohli skoncovati dříve,
než jsme měli svůj nový celní
zákon. Sapienti sat. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Máme v naší správě ještě
jednu, třetí kolej. Já jsem se dotknul stručně
otázky sociálního pojištění.
Máme svoji třetí kolej správní,
to je sociální správu, a ta není jiná
než správa státní a správa autonomní.
A také tu jsme dlužni veřejnosti a interesentům,
a to jak zaměstnancům, tak i zaměstnavatelům
nápravu, kterou v brzké době také
chceme vykonati. Také tu pouštějí se
strašáky na obyvatelstvo. Sociální pojišťování
prohlašuje se za netykavku a každý, kdo počíná
jen mysliti o reformě sociálního pojišťování,
prohlašuje se za zpátečníka a za škůdce
lidu. My naopak vítáme všude zlepšení
a prohlašujeme, že jestliže chceme pracovati na
sociálním pojišťování a
na jeho revisi, pak to chceme dělati výhradně
jen za účelem jeho vydatného zlepšení.
Pohlédněte, pánové, na Německo.
Proč Německo jest vlastně levnější
ve svém sociálním pojišťování
než my? Proto, že jsme učinili patrně
konstruktivní chyby v sociálním pojišťování
a tyto musíme si konečně jednou přiznati
a je napraviti. Není to jen otázka zaměstnavatele,
to je i otázka zaměstnance, pojištěnce,
a to proto, poněvadž pojištěnec platí
jednu polovinu příspěvků na sociální
pojišťování a na každém haléři,
který uspoříte na správě sociálního
pojišťování, participuje právě
ten slabý člověk též. (Výborně!)
Obyvatelstvo však nesmí nyní viděti,
že jsme pod vaším vedením udělali
chyby, a nesmí tedy také tyto výhody zlevněného
a zjednodušeného pojišťování
dostati.
Zabýváme se velmi vážně revisí
sociálního pojišťování,
kterou pokládáme za velmi nutnou, revisí,
která nepřinese a nemá přinésti
ani nejmenšího zmenšení výhod sociálního
pojišťování pro malého člověka,
ale značnou úlevu na příspěvcích.
A studie, které jsme v této věci konali,
vedou nás k tomu, že je možno očekávati
v některých třídách až
40%ní slevu příspěvků na sociální
pojištění. Bylo by hříchem, pánové,
kdybychom v nějaké ortodoxnosti zde prohlašovali,
že trváme na chybách, které jsme za
vašeho vedení učinili, ale které mají
a musí býti opraveny. (Výborně!
Potlesk.)
Ale dokážeme, pánové, že při
této slevě pojistných příspěvků
ještě zlepšíme také ony příjmy,
které na rentách a jiných výhodách
má obdržeti dělník ze sociálního
pojištění, tedy levnější
pojištění, lepší pojištění
a výhodnější. Pánové,
t. zv. občanská majorita, jak vy račte to
rádi jmenovati, je tedy ochotna dáti občanstvu
levnější sociální pojištění
a lepší renty. My jsme rozhodnuti, a nyní pánové
jste před rozhodnutím také vy, t. j. před
rozhodnutím buď pracovati sebou pro toto zlepšení
a zvýhodnění pojištění,
nebo býti proti a ponechati tento úspěch
většině nesocialistické. (Výkřiky
čsl. soc. dem. poslanců.)
Velevážení, osnova přináší
nám unifikaci, sjednocení správy, které
jsem prohlásil za důležitou podmínku
zdokonalení naší veřejné správy.
Dává státu působivější
správní aparát, včleňuje autonomní
element do naší autonomní správy a vykazuje
autonomii pravé místo i ve veřejné
správě, t. j. včleňuje organicky autonomii
do naší demokratické správy jakožto
význačného činitele správního
a kontrolního, dává tím autonomii
nový úkol spojky mezi lidem a mezi státní
správou. Osnova přináší zjednodušení
správy a otevírá cestu k jejímu zlevnění.
Zbavuje nás konečně provisorií a rozštěpení
naší správy. Ona je bez odporu pokrokem! A
proto jménem své strany prohlašuji, že
budeme pro osnovy tyto hlasovati. (Výborně! Potlesk.)